Číslo 213.

V Praze, dne 5. srpna 1900.

Ročník IV.

Hedakce, administracea expedice: Prahá, Pštrossova ulice, čísl0 200—I Nefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Nezapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujema výhody. Vycházejí denně o šesté ně ranní pond a Nyrátk ho dině poled dednotlivé číslo za 8 h. Telefon redakce č. l126

KAIULICKÉ

Ll

Prahu Předplatné pro s donáškou do domu 2.80 8.40 čtvrtletně . .. K 33.60 celoročně . . .. Pro tuzemsko oštou: 8.— měsíčně . . . .. ... K 8.— čtyrtletně celoročně . . . K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . .. K 12.— celoročně.... K 48.— Předplatné do Ameriky. Francie, Švýcarska, Ita- 1e, Belgie s Anglie B.20 čtvrtletně loročně K 52.80 Telef. administrace 1126.

měsíčně . . . ..

Slunce vychází ve 4 hodiny 35 minut řáno. Slunce zapadá v 7 hodin 36 minut večer.

Neděle: Panny Marie Sněžné.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u Karmelitek na Hradčanech od 5.—8. t. m.

bnešní číslo jest o 12 stranách. Příští číslo výjde v pondělí v obyčej- nou hodinu polední.

Po bohovraždě kralovražda.

Rozechvění z ohavného činu v Monze stále ještě vzrůstá jednak odhalováním, že se jedná o jakýsi světový komplot anarchistů a jednak že bě- hem týdne tři útoky anarchistické se staly. Před světem jako by náhle objevila se propast, o níž dříve málo kdo měl třeba jen tušení. Mnohý se tu bezděčně táže: Je to možná? A proč je to možná? Čeho třeba, aby to možná nebylo? Pověděli jsme, že kralovraždy byly páchány ve všech věcích a to více méně z pohnutek osob- ních, málo kdy z politických, a že kralovraždy nejnovější mají do sebe ráz prazvláštní, doposud nevídaný. Dříve býval ten i onen král zavražděn proto, že byl tyran, anebo že hověl jedné politické straně; dnes však jsou všichni císařové, královéa správcové říší, bez rozdílu, ať jsou hodni či ne- hodni, dáni do klatby. Dříve kralovraždy týkaly se pouze osob, dnes však týkají se věci, t.j království samého. Instituce království je v nenávisti, a proto mají hlavy všech králů býti porubány. V nená- visti je meč, jenž byl králům od Boha dán k udržování spravedlnosti, k ochraně ctnostnýcha k potrestání zlých. Třeba tu jíti přesně a přísně na jádro věci samé. Je vydáno heslo, korunované hlavy odklízeti napořád. Nezáleží na tom, kterou dřív, nýbrž kte- roukoliv, na potkání každou. Perský šach měl na své cestě po Evropě nehodu, že potkal anarchistu a již byl ohrožen. Bohatý kníže setká se s anar- chistou a již klesá těžce raněn k zemi, bez jaké- koliv osobní příčiny. Kterak smutné vysvědčení vystavuje si vzdě- laný křesťanský svět, jenž právě chystá se ku kři- žácké válce proti pohanům žlutého plemene!- V jaké to hrozné krisi ocitla se Evropa, v jejíž jméně nedávno mluvil císař Vilém. Zdaž tu vzdě- laný, evropských běhů znalý Číňan nemohl mu od- pověděti: Meťte dříve před svými prahy, upravte dríve své říše, a pak teprvy přijďte a kažte kře- sťanskou kulturu nám! Kterak se dnes Evropa jeví až do nejhlub- šího základu rozrytou! Bezděčně naskytuje se otázka: Z čeho se jen vyvinula tato bezedná zášť proti království? — Odpověď je na snadě. Když židé zavra- ždili Bohočlověka, vzbouřili se proti

císaři. Toto se opakuje v dějinách křesťan- ských národů. Kdekoliv se od státní moci ztrpělo, že za- vražděn byl Bůh — virtuelně — v srdcích lid- ských, tam následovala vzpoura proti světské moci. Ubíjení Boha v srdcích lidských vede železnou nutností k ubíjení, podrývání státní moci. Slo- vem: atheismus je otcem anarchismu. Není v celé Evropě ani jediné říše, v níž by atheismus nebyl veřejně hlásán a to již již po více než sto let. Ža sto let vykonali atheisté ohromný kus práce. Pryč od Říma! nehlásá se teprv od včerejška, »Ecrassez Pinfame«, heslo to ne- vyřkl první Wolf, nýbrž Voltaire. Toto Pryč od Říma! mělo hned před sto lety význam: Pryč od Boha! Z bohozáští vzrostla kralozášt postupem veskrz přirozeným a zachvátila nejnižší vrstvy lidu. Mnohý dosud měl za to, že jen bída a nouze nejnižších vrstev splodila tu zášť. Proto jali se zákonodárci šmahem upravovati dělnickou otázku. Činnost zákonodárců na poli sociálním skoro po celé Evropě zasluhuje všeho uznání a co se ukázalo? Nadáli se, že nespokojenců ubyde, avšak zklamali se. Nespokojenců s dosavadním sociálním řádem přibylo a stále přibývá. Belgie, Francie, Anglie, Amerika mají v této chvíli znamenité so- ciální zákonodárství, a přece se to v nich anar- chisty jen hemží. Proto nevěřme tomu, že by bídné hmotné poměry v Italii byly jedinou čili hlavní příčinou anarchismu, nýbrž že poměrů těch se zneužívá k šíření ho. Ta bída je pouze vhod- ným prostředkem k anarchismu, je pouze pláštěm, záminkou. Bressi rozhodně nebyl dohnán ku svému činu bídou. Avšak židovské a liberální listy nechtějí za celý svět doznati, že by atheismus byl počáteční příčinou anarchismu a kralovražd. Nechtějí to do- znati proto, že by musily první na svá prsa se bíti: naše vina, naše největší vina! Ale přece časem — v nestřežené chvíli vyklouzne některému pravda. Nehoda ta přihodila se liberálnímu listu ital- skému »Giorno«. V italských školách — píše — již po mnoho let přednáší se apologie kralovraždy. Brutus v národních školách dávno již velebí se jako hrdina. Kralovrahům zřizují se pomníky; vražda politická stala se vzorem slávy u mladých lidí. Italové v tom stáli vždy v prvních řadách. Čer- vená krvavá vlna proteká náš veřejný život. Na- prostá reforma našeho ethického ži-

— vota musí nastati. A my dodáme k tomu: Kde jaký revolucionář proti Římu byl, tomu je postaven pomník. Platí i zde: Pryč od Říma, pryč od Boha, a pryč od králů, pryč se vším řádem! Ni Boha, ni pána! Zabili v lidu Boha, jaký div, že nyní došlo i na krále. Liberální a židovské listy přetěžce to nesou, dokazuje-li se z katolické strany, že praktický an- archismus — t. j. vraždění králů, vyšel z učeb- ných síní atheistických profesorů a, ze salonů filo- sofů. Náš první úvodník na slova archie a an- archie bodl též starou tetu »Bohemii«. Ale ne- jsme to pouze my, nýbrž předáci sociálních demo- kratů, ku př. Bebel, kteří doznávají, že jsou žáky atheistických vědátorů. Zbývá nám ještě otázka: Je-li tedy původ anarchismu zjištěn, proč králové neuchylují se na prosto pod symbol víry, jejž na svých korunách nosí? A odpověď zní: Oni by rádi, oni však již nemohou, jejich ruce jsou vázány. Nade všecky velmoci mocnější je velmoc tisku, jenž dnes tou měrou je rozpoután, že žádná moc na světě není s to, jej v patřičné meze uvésti. I kdyby v jedné říši se to stalo, je množství jiných, v nichž tisk naprosto je bezuzdný. Kromě toho korunovaným hlavám jsou obstrukčními parlamenty vázány ruce. Kterak by možná byla náprava, uváží-li se, že francouzská republika nalézá se v rukou atheistů. Všichni moderní kralovrahové mohli by se odvo- lávati na své mocné strýce a strýčky v čele fran- couzské republiky, kteří s nimi svorně drží se hesla: Pryč s Římem! Ecrassez l'infame! Ze všech soudních vyšetřování s kralovrahy vysvítá, že existuje ohromný, po všech křesťan- ských říších rozšířený komplot proti krá- lům, t. j. proti křesťansky sociálnímu řádu. Heslo vydané před více než sto lety, že na světě nebude dotud dobře, dokud poslední král nebude viseti na střevě posledního kněze, má dnes apoštolů do tisíců. V Evropě sice ještě nevraždí se kněží, ale vraždí, se víra a křesťanské náboženství uvádí se více a více v opovržení davů. Je to vraždění morální. V těch davech šíří se fanatická zášť proti oltářům a trůnům. Bressi, Luccheni a ti ostatní jsou pouze oběťmi tohoto fanatismu, oni jsou pouze vykona- vateli daných rozkazů. I kdyby těchto obětí na sta bylo zvěšeno, dokud se nešlápne na hlavu té světové hydry, dotud nebude pokoje. A zajisté se nemýlíme, že sekta zednářská v infernálním tomto díle má své

ruce.

Kulturní Listy-

V Praze, 4. srpna. K. — V létě sedám nejraději a nejčastěji na zahradě hned vedle svého bytu. Bylo to na začátku léta, sedím opět a dívám se do prázdna, když tu se stromu nade mnou spadne zažloutlý list. Podívám se na strom, strom byl ještě v plné zeleni. A přece s něho spadl první žlutý list, zrovna jako první šedivý vlas s hlavy poměrně ještě mladé. Skoro jsem se zálekl toho listu, připo- mínajícího jeseň — Ještě jame se neohřáli a již se ukázal symbol podzimku. První žlutý list na stromě, první šedivý vlas na hlavě! Znám paní v nejlepších letech, jež se hrozí těch šedivých vlasů, které se jí — při 40 letech- porůznu na hlavě objevují. Pro jeden šedivý vlas padla by do mdlob. Vypravuje, že každého dne drží prohlídku své hlavy a že bez milosrdenství každý šedivý vlas vytrhne. — Jak pak ale — podotkl jsem — až se těch šedivých vlasů na vaši hlavu sesype jako sněhu — — — Pak — odpovídala — pak již budu starou, ale já ještě nechci býti starou ! Dnes těch zažloutlých listů na stromech je již mnoho. Letošní vedra koruny stromů přímo osmáhly.

Na zahradě kolem mého bytu letošní zejma krutě řádila. Stromy — hruše — v nejlepším věku po- mrzly. Koruny skoro veskrz zaschly a kde jaká ještě haluz zazelenala se a nasadila ovoce, tu sežehla le- tošní vedra. Z kořenů vyhnala množství divokých prutů — zlodějů — které poslední mízu ze stromů vyssávají. Zahrada poskytuje obraz přímo žalestný, zrovna jako kdyby do ní vtrhl mor. Bolestný to pohled na umírající strom, když jedna větev za druhou usýchá a strom jako by se smrti bránil, přece ještě jednu i druhou větev po- zvedá zelenou a na ni jako na odiv ukazuje dozrá- vající ovoce — zrovna jako staroušek, jenž při zkřehlých údech pořád ještě pracuje — zrovna jako naše babička, jež při svých 80 letech stále ještě něco šukala: spravovala, záplatovala, rozsekávala polenka — jen aby prý chleb zadarmo nejedla. Zahradníci tvrdí, že starý strom má nejsladší ovoce. A je též práce staroušků sladká. Kéž by jen docházela uznání! Často vidívám staroušky v polích pracovati, tu přivazovati stromky, tu prohrabávati stroužky, tu opravovati plot, tu přibíjeti utrženou lať. Je to nej- ušlechtilejsí pýcha starého člověka, může-li o sobě říci: já dosud mohu pracovati, a je též největší okrasou stáří — práce. Přestane-li člověk pracovati, přestává I mysliti, což je důkazem duševní paralysy. Stává se též že z čista jasna do koruny

lidského stromu uhodí rána, po níž rázem, často přes noc sešediví ty jemné rostlinky, zvané vlasy. Nebylo by divu, kdyby královně Margeritě přes noc vlasy zbělely. Jak se kontrasty v životě lidském setkávají. Evropa v této chvíli zná jména dvou vdov: paní Mašínové a královny Markéty. První slaví svatbu a vystupuje na královský trůn, a druhá slaví pohřeb svého chotě a sestupuje s trůnu do vdovského stavu. Kterak osudně v rodinách královských mě- nívá se jeviště. Tu zdá se, jakoby všecko tonulo v ra- dosti a v malé chvíli všecko tone v hoři. Kdo pojede do Říma na pohřeb krále, může zastaviti se v Běle- hradě na královské svatbě a zazpívati si: Byl jednou jeden král — A jak Shakespeare ústy Hamleta praví, mohl by z pohřební hostiny z Říma ještě v čas přijíti na sva- tební hostinu v Bělehradě, anebo též opačně. Doposud nevím, která slavnost bude se konati dříve. Doufám, že pan profeser Zenger kralovraždu monzskou vřadí do svých povětrnostních předpovědí takto asi: »V neděli, dne 29. července, zemětřesení v Kraslicích, veliká bouře s průtrží mračen na Šu- mavě, vražda na Žižkově a kralovražda v Monze.« Avšak žert stranou, významno je, že skoro všecky kralovraždy udály se za velikého tepla, zejména vražda Carnota, císařovny Alžběty a krále Humberta. To- liko na ruské nihilisty nemá letní vedro žádného vlivu, ti vraždí i v třeskuté zimě. Na Vlachy ale mají psí dni rozhodný vliv.