#1
alto_textblock
#1
Románová přítoha „Národních Listů“ k číslu 254. ze dne t4. září 1900.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= Generálmajor a kritika zpěvu. Z Mi
lána se oznamuje: Generálmajor mimo službu, com
menidätoré Cesare Bona má hezkou dceru, jež se mi
mo jině uči zpěvu a svým zpíváním již. zäpudlla
četné nápadníky. Jakýs mladík, Aftilio Glolli, jen
navštěvovál dům geněrálmajora, dovolil si vůči ně
kolika osobám několik jizlivých poznámek o neblahé
pěvecké mahii miadé damy a ovšem naležli sé dobři
přatelé, kteří to mladě dátě donéšli. Ve švěm špra
vedlivém bněvu ulevila si signořina Bohova několika
výrazy, jež se neftaléžají v žádném tajemniku läsky
Na to Giolli zasläl nářamfiě drzy dopis, jenž se ná
hodou dostal do ruky panu otcí. Katastrofa náslědd
vala v zápětí. Genérálmajor, vystrojil se jáko do
vojny a odebral se do bytu Giolliho l udělil nezdvo-
řilému mladíku dva důkladné poličky. Avšak Giolli tvrdí
mio to, že se geňérál neuspokojil pöuze políčky,
nýbrž že mimo to honil jej s revolverem v ruce po
celém domě až ke dveřím u sklépa a že neustále
kříčel, že mu musí nasolit do těla kopu kulí. Techto dnů
pohnán generálmajor před soud pro vyhružovaní
vražednou zbraní. Starý pán předložil soudu dřevěný
revolver a prohlásil, že to ona vražedná zbráň, kte-
rou chtěl mladíka sprovodit se světa. Celá sčéna
s revolverem bylá prý pouhou komedií, jež provědena
proto, aby bážlivý Giolli byl zastrášen; avšak Giöll
trval na svém, že není bázlivcem a že jej generát
neohrožovál revolverem dřevěným, nýbrž škutečným.
životu nebezpečným revolverem. Soudce odsoudi
generálmajora commendatora Cesara Bonu, přiznav
mů polehčující okoliiosti, na 25 dnů do vězení.
= Benettova nová yachta. Z Löndýna se
oznamuje: Yachta »Lysistrata«, zhotovená firmou
Denny Brothers dle nákresu Geo. L. Watsona pro
mäjítele »New York Heräldu«, Jamesa Gordona Be-
netta, byla těchto dnů v Dumbartonu ve Škotsku
spuštěna na vodu. Je to jednä z nějvětších lodí toho
drühu, a rychlošt její páčí se na 18 uzlů za hodinu.
Je zhotovena z ocele, má dva šrouby a podobu šků-
neřu. Je 285 stop dlouha, 39 stop 9 pälců širokáa
ponor její je 21 stop 5 palců. Nosnost má 2000 tun
= Pán není doma. Z Brüsselü se oznämuje
V Ostendě ubytoväl se u jednoho lékáře předseda
belgického ministerstva, aby si poněkudi odpočinui
od. starostí o stát; přeje si tudíž, aby byl co možná
nejíéně věrušováň ä jako pán, tak i jeho sluha
miluje klid. Považujeť to sluha takřka za zločin proti
zaslouženému klidu, když i v pozdní hodině večerní
někde se Gdváží chtít mlüviti s ministrem, jako se
to stalo těehto dnů. Zuřivě otevřel sluha dvéře
utrhl se na vetřelce jak náleží nevlídně: »Co pak
chcete tak pozdě? Pán bežtóho hení doma.« — Ci-
zineč, muž vysokého vzrůstu, s dlouhým bílým vou
sem, pohlédí skřipcem ironicky na nevlidného Cer
bera. »Miňistr tedy neňí doma?« — »Ne, není
doma, jak jsem vámi již pravil. Ostatně nepřijíma
ministr nikoho tak pozdě večer.« — »Přijde pozdě
domů?« — »Nevími; dobřou nde, pane.« Již chtěl
lokaj přirazit dvéře cizinci před nosemy když ne-
známý posuhul hlavu více do světlá, takže bylo
možno tvář jeho rözeznat. »Tedy dobřá; ale řekněte
laskavě ministrovi, že jsém díles doma.« — Teď te-
prve poznal nevlídný sluha krále Leopělda II.
= »Vyslanec boži«. »Byl jsem od všemohoů-
cího výslán, abýeh svět napravil a hřisníky potre-
#4
alto_textblock
#4
stal.« prohlásil 25letý Charles Helfelder z Williams-
burgu před soudcem Kramrem u pol. soudu v Le
avenue v Brookiyně, který jej odkázal do hospitálu.
aby jékäři jeho duševní stav přozkoumali. Halzfeldet
přišel do episkopálního kostela a počínal si ták, že
věřicí vyrušoval v pobožfiosti.. Když pak jej kostel:
níci vyzvali, aby še choval klidně, tu prohlásil, že
je »vyslancem boha« a hulákal dále. Na to někteří
z věřících zakroeili, načež došlo ke rvačce, které
polieisia Läng učinil přítrž tim, že sbožího vyslanče-
zátkl.
Lord pbdivín. Hräbě Henry Rušsell, hlavní
žästupce irské linie slavného rodu Russellů, Vede již
po mhoho Jet poustnvnický život v Pyrěnejích. Ná-
klonirost jeho ke köčovnému životu počala se u něho
jeviti již v mladých letech. Před 50 lety, jedva že
dospěl v mladíka, výdal se z Pau v jižni Francii na
cestu pevninou do Pekinu a dostal še škutečně ke
svému číli, vykonav cestu Sibiří a překonav hrůzy
pouště Gobi uprostřed zimy. Pak češtoväl po Japon-
šku, v severní a jižňf Americe; Indii, pfoniki do ne-
příštupných öbiastí Himalaje a navštivil konečně
Australii a Nový Zěland, kdež podnikal nebézpéčne
výletý do hor, jež bý he byly malem stálý život.
Pák vrátil še do Paříže. Postävů dobrodružného
hraběte zpracoval Jules Veřne ve svém romäni
»Michajl Střogovk. V Paříži se hrabě hrozně nudi
a po krátkém pobylu odebral se opět do hor a úsadli
se trvale v Pyrenejích. Zde žijé po 40 let jako pou-
stevník. Třičetkřátě vystoupil hrabě ha hořu Vigne-
malé, 3298 metrů vysokou, obra francoužských
Pyrenejí. Poněvadž stoupání nähoru je velmi obtížné
a nelze je vykonäti ža jediný den, trávil hrabé noc,
žábálen ovčí kůží, nejednou pod záštitou velkého
skalfiho bálvanu; anebo v jamně niä rychlo vyhra-
bané. Ale přece musil snášeti zimu a tak si umínil.
že si vyhledá jiné přístřeší. Hrabě nehávidí, modern
civilisáci a především hotěly. Proto připadl ná iny-
šleňku žakládati skalní jeskyně. Bylo to spojeno
s neobyčejnými obtížemi, něboť potřebhé těžké na-
štroje dopraviti do výše 3000 metrů bylö velicě ob-
tížně. Po devatenácíileté krušné práci konečně zří-
zeno sedm jeskyň. Tři z nichy jeskyně »Bellevue«,
náležají se ve výši 8000 stop; tři jiné ve výši deset
tisíc stop a nejvyšší »Rájk ve výši 10.800 stop.
Vsechný tyto ješkýně mají výšku 61/2 stopy a jedna
z jeskvň »Beilevus« má dělkü 32 stopy. V těchto
jeskyních nyní hrabě střídavě obývá a také mnozí
jiní tuřišté halézli tu již ütulek.
Hlad v Indii. Z Londýna se oznamuje
Reverend B. Joachim, jenž jest misibnářem v índi-
ckém křaji Radžputané, poslál domů denník, v němž
vypisüje některé výjevý, jež pozoroval ve krajích sti-
žených hladein. Píse mimo jině: »Když obchodníci
s obllím v Adžieru odklízeji öbili před svými sto-
dolami, pátrají nebozí hladovci, zdali by tu neb tam
nehalezli ještě nějaké zrnko. Viděl jsem jakés děcko
jísti křavský trüs a poblíž zpozdroval jsem mrtvolu
ženy. Dne 3. března vydal jsem se do Nimaje v Gva-
lioru. Na čestě tam potkal jsem na stá živých koster.
prosících nebe i zemi e pom6c. Nabídnul-li jim někdo
penny anebo kus chleba, zápasili o ně s veškerou
ještě zbývající šilou a nějsilnější odňesl kořist
K vůli nějakému penny byli by se dali přejet vlakem
Nikdé na celé ceště nebylo lze dostáti kapký vody
Na vlaku nalezala se káď s vodbu, z níž na někté
rých stanieích vodá rozdělována. Dne 6. března na
#5
alto_textblock
#5
vštívil jsem město Sandiu a jeho okolí. Tu a tam
spatřil jsem mrtvoly lidí, některé bez ruky, jiné bez
nohy; šakalové a hvény týto údy odvlékly. Zved
jsem z bláta dvě dítky; jedno bylo bez vědomií
beš byl mu vykousí z paže kůs masá; nebožátko
ještě krvácelo! Bonesl jsem je domů; bylo pokryto
neštovicemi. O 10. hodině odebral jsem se do bazaru.
Několik metrů od svěho domu spatřil jsem ná uliti
ležící ženu, jež byla právě porodila děcko.. Pokřtil
jšém dítě. V bazaru nalezl jšem šedm dítek, jež jšem
dal naložit na povoz s volským potahem a dopravit
je domů. Všude v bazäru leželi hladem umírající
podobní koštrám. Jejičh Břicho bylo zapädlé a prsá
trčela do předu jako dvé ostrá křídlä.«
#6
alto_textblock
#6
Kräl. české zem. divadlo v Práze
Národní divadlo
#7
alto_textblock
#7
V pátek 14. žáří.
#8
alto_textblock
#8
2. Brá v předpl.
étvrtka.)
Byl jednou jeden král.
Pohádková komedie o 7 obrazech. Dánsky napsal
Holger Drachfnann.. Prd české divadlo upravil Boh.
Kainihský. Hudbu složil P. E. Lange - Mlůller.
Po lřetím obraze delší přestávka.
záčátek o. 7. hod.
Konec před 10. hod.
#9
alto_textblock
#9
Arena na Smichove.
V pátek 14. září.
Začátek o 4/27. hea
P6 sedmé
21335
Bez lalíše do Faříže-
#10
alto_textblock
#10
Pištěkovo letni divadlo ia Král. Vinohradech.
V pátek 14. záři.
Žačatek 8 1/27. Bod.
Pohostinšká Hra pí. Maroldové:
YPRIENNÁ
#11
alto_textblock
#11
Divádlo ,Uřanla“ na výstavištl v Kr. Oboře.
Ředitel V. Suk.
21312
Žačáick o 1k7. hda
V pátek 14. žáří.
Vé přospěch slečny Zdeňky Teršové.
Po prvé:
Tatana Rěpina:
Drama 6 4 jednáních od S. Ř. Sdvořiňä. T' fel. k
Prusík. Režisér Fr. Šípek.
Deňní předprodej listků v hlavní trafice na Příkopě
proti »Spinkům« do 4. hod. odpolední
#12
alto_textblock
#12
Corset Modelle P. D.
#13
alto_textblock
#13
nědöstižitelný tvár, nejlepší jakost
doporučuje
tovární sklad u firmy
#14
alto_textblock
#14
ee
#15
alto_textblock
#15
J. Novák ad
v Praze,
#16
alto_textblock
#16
Vodičkova ulij „U Štajgrůd.
Ilustrovaný cenhík franko.
#17
alto_textblock
#17
— 400—
#18
alto_textblock
#18
— 92—
#19
alto_textblock
#19
který má původ svůj v umění, s jakým žena, ktěrá je
desti krásná, by mohlá poštrádati skvoštů, dovedje úskrov-
niti ůkol své toiletty täky že je při ní přědností a půva-
bem teprýe v druhé řadě. Méla zelené saty, jejichž krásný
střih spolu se živůtkemy snůrami zdöbeným, dovolöval v-
nikati její tvárůf s hledaností, méně še hodící pró mladou
dívku a stavěti ná odiv její pružně tílku, uslechtilý vzrůst-
a vděkuplné pohyby: Vesla, usiívajíé se, šoníin půvabem
vrozeňým ženám, které möhou úkázati v růžových ústáeh
krásnou řádu zoubků, skvoucích se bělostí pöteúlánua
v tvářích roztomilé dva důlky, tak svěží jako u dltka. Od-
loživši plašť, kterýž ji z počátku žrakům mládéh nämoř-
níka téměř žakřýval, mohla s lehkoští rozviněut tisic dfobs
ných, na pöhled tak prostých úškoků, poniöei kterýchí do-
vede žená Gáti vyniknouti vsem krásám své tvářé a pů-
vabům sve hlavy a učihiti je přelmětem obtivů. Jakýsí
soulad meži její chováním a její odévem vdedhl na její
tvář svěží pel mládosti, ták že paní du Gua se povazoválá
za štědrou, kladouc jí dvacet let: Zalibnost tohoto úboru;
který patrně zvolila v úmyšlu, aby se líbilá, musíla v mla-
dém muži vzbuditi naději; ale slečná de Vernéuil poždfa“
vila jej lehkým úklonem hlavy, ani naň nepohledhuvšia
zdálo se, jakoby na něho zápotiněla v těkavé bezstarost-
nosti, která jej uvedla v žmůtek. Tato zdržělivošt nezna-
čila v Bčích cizineů áni opatrnost ani zálibnost; nýbrž
přirozenou nebo líčenou lhostejnost. Nevinný výřaz, který
dovedla cestovatélka své tváří dodati, ji učínil nepfonik-
nútelnous Nedovolila problesknouti ani stinu nějakeho
úmtýslu a touhy po vitezství a zdálo se spíše, že obda-
řena ješt oněmi krástiými, drobnými náčsky; ktére svá-
dějt a kterě jiz obloúdily sebelasků mláděho namořniíka.
Prdtu neznámý usědi na své nlstu s jakbuši něvotn.
#20
alto_textblock
#20
otázku tuto pohyném těla, pbhledém a můvnutíth kuky,
což značilo: »Nevím v něm, na mod věřu, prahic, inlně
je podezřélejším dež vám.« Pak ponethávaje matce sve
péči o rozluštění tohutu tajemství, obratil se k hostiníské
a septal jí d6 ucha:
a Hléďte vypátrát, kd6 je tento dářebák, provází-li
skutečně tuto šlechu a z jaké přičiny.
— Tož, pravila paní du Gua, pohlížejíc na Coren
tiná, jsi tím jist, Uběane, ze šloéha de Veřneuil je
ná živa?
— Žije tělem i duchem tak jistě, madame, jak
občan du Güá-SaintGvr. so
V sloveth techto se jevila hluboká iroňie; jejíž tu-
jemstvi Bylo známo toliko paní du Gua a jež by kažůvu
jinu ženů byla üvetla do nesnází: Její syn pohleděl
náhle upřéne na Cořentiha, kterýž vytahl ehladně z kápsy
hodinky a zdálo se, neměl tušení, jaké zděsení způsöbilá
jeho odpověď. Dáma jsouc zhepökojeha h žářověň dychtíc
okamžitě zvěděti, ukrývá-li sé v oněčh slovech nějaká 6or-
měšilošt, čr dlužno-li tajuplný význam jich přičisti pouze
na vrüb nánody, pravila Corentinovi s tváří ča ňéjprí-
roženějši:
Mj bože, jak néjišty jsou nyní cešty! Byll
jsme přepadeni za Mortagní od chouanů. Můj sýn býřál
by tůlém žabít; když fié bránil, projely mhu dýě koule
klöBouRem.
— Jakžé, madatě, vý jste jeli v peštávním řýehlíků,
ktelý byl vydräneován lupiči přěš tu, že měl vojénský
průvod, á kíěrý hás šem právě Hoprávil? Pák žňalé vnen
vůz ! Když jsem jel Mortagní, vypravovali mi, že chouani-
v šíle ast dvöu. tisíc muzů přepadli vůz a že porubali
oq 1 l
vše i cestující. Hle, tak se píse RilátöFli.
Chouanl.
#21
alto_textblock
#21
25