Strana 6.

ŽENSKÝ LIS

Číslo 37.

tom všem mám pevně za to, že jste měl ještě jiné příjmy další? „Hahaha! Nuže, jsme teprve, abych tak řekl. v předměstí veškerých příjmů. Vizte tuto knihu „Nevinní na cestách“ — je za tři dolary padesát centů až pět dolarů, podle vazby. A nyní poslyšte Dívejte se mi do očí! Během posledních pěti a pů měsíce prodali jsme devadesátpět tisíc exemplářů této knihy — o prodejí dřívějších ani nemluvím Devadesátpět tisíc! Uvažte! Za každý exemplář průměrem čtyry dolary, to je skoro sto tisíc do- larů, můj milý. A z toho patří mi polovice! „Spravedlivé nebe! I to si poznamenám, čtr- náct—sedm—padesát—osm—dvě stě. Suma suma- rum — ne, na mou čest, celkový příjem páčí se skoro na dvě stě tisíc třináct až čtrnáct tisíc do- larů. Je-li něco podobného možno? „Možno! Stal-li se tu omyl, byl to omyl jen s mé strany, že počítal jsem své příjmy příliš nízko. Dvěstěčtrnáct tisíc dolarů, ano, na tolik páčí se asi příjem můj letošní, umím-li počítati. (Pokrač.)

Různé zprávy.

Změna mistností. Sobotou, dne 9. září přestěhovala se redakce, administrace a expedice nakladatelství Tiskového výboru strany (časopis »Zář«) z dřivějších svých místností v Myslíkově ulici do nové zadní přístavby »Lidového paláce«, Hybernská ulice č. 7., III. poschodí. Krámský prodej zůstane ještě as 14 dnů v ulici Myslíkově, načež otevřen bude nový, taktéž v »Lidovém paláci«, hned vedle vchodu. Dopisy, jakož

i všechny ostatní poštovní zásilky časopisů »Zář«, »Ženský List«, »Rudé Květy«, »Sborník Mládeže«, »Jaro«, »Kopřivy«, »Náš Venkov«, »Akademie«, »Plameny«, »Románová knihovna Záře« a »Lidová knihovna«, jakož i všech ostatních tiskopisů, nakladatelstvím nadepsaného výboru vydávaných se týkající, adresovány buďtež nyní následovně: Nakladatelství Tiskového výboru (časopis »Záře), Praha II., Hybernská ulice čís 7. — Telefon č. 5130. Jubilejní dělnická výstava na Kladně prodloužena. Vý- znamný kulturní podnik, kladenská výstava, bude otevřena až do 28. září. Po celou dobu trvání této výstavy návštěva její nejen že byla veliká, u krajinských výstav neobvyklá, nýbrž návštěva této ku konci vyměřené doby ještě stoupla. Pochopitelno jest proto, že z mnoha stran byl výstavní výbor žádán, aby trvání výstavy bylo prodlouženo. Výstavní výbor vyhověl a prodloužil dobu výstavy do 28. t. m. doufaje, že mnoho bude ještě těch, kdož využijí této doby a výstavu na- vštíví. Tah výstavních losů odložen byl v důsledcích svrchu ře- čeného usnesení výstavního výboru taktéž na 28. září. Do této doby jest tedy možno losy Kladenské dělnické výstavy pro- dávati. Losy, které do té doby prodány nebudou, buďtež vrá- ceny. Upozorňujeme na tuto případnost zejména ty, kdož losy v prodeji mají, aby je nyní zbytečně nevraceli. Do této doby lze taktéž losy ještě u výstavního výboru objednávati. Důležité upozornění dělnickým ženám! Spolek žen a dívek při domácké výrobě a práci zaměstnaných se sídlem v Praze oznamuje, že počátkem měsíce října bude zahájen stři- hačský kurs, kde bude vyučováno braní míry, kreslení střihů, jakož i šití prádla i šatů na stroji. Kurs bude konán v dívčí škole u sv. Jindřicha. Náboženské vyučování ve školách jen na přání rodičů zavedeno v Italii, a tu přihlásilo se 481 město, kde si vůbee náboženského vyučování nepřejí. V Římě přálo si jen 24 proe. rodičů náboženské cvičení, ve 2 městech jen 25 proc. Tedy ve městě papeže docházejí rodiče ku poznání, že třeba nejprve děti vzdělávati pro pozemský život.

122

123

mých. Několikráte jsem chtěl opustiti loďku a bě- žeti za nimi. Několikráte již jsem byl z loďky na pevné zemi a opět vskočil jsem v loďku. Jednou již jsem byl na Ponte Rialto, a opět jsem do loďky se navrátil. Opět jsem vystoupil na most, přebíhal jsem po něm, a vida konečně přicházeti společníka svého, kynul jsem mu rukou k člunu a spěchal jsem k náměstí sv. Marka. Bylo k polednímu. Množství lidu se valilo z chrámu sv. Marka. Před chrámem, až k přístavu a až ku protějšímu paláci všude množství lidu. Proběhl jsem všecko. Několikráte jsem se po mi- lence poptával známých, kteří s ovocem množství to probíhali. — Nikdo ji neviděl. Proběhl jsem Palazzo ducale; byl jsem v přístavu mezi ovecnáři — v zahradách Napoleonských; nebyl nikdež. Běžel jsem do domu jejího. Ještě nepřišla. Spěchal jsem do hospody Di Grand Bre- tagne. Ptal jsem se. Cizinec již byl v hospodě ve svých pokojích. Nikdo však neviděl, že by s ním byla přišla nějaká ženština. Chtěl jsem do jeho po- kojů, než vzpamatovav se, vrátil jsem se do jejího bytu. Již byla doma!« V místech těchto bylo z listu pozorovati, jak upamatování na starého cikána působilo. Třesoucí se ruka jevila zatajený vztek a plamennou žárli- vost; taktéž i sloh prozrazoval jakousi rozčilenost. Bylo též znáti, že zde následovala nějaká u psaní přestávka, a že snad o několik dní později následo- valo pokračování v příběhu tom, a sice takto:

»Byla doma; pravila, že jsem asi sotva odsud odešel, když ona přišla domů. Dala mi peníze, které obdržela od cizince za dovedení ku chrámu sv. Marka a za poukázání cesty do hospody. Odměna byla hojná, a přece jsem se domníval, že mi všecky obdržené peníze neodevzdala; proč jsem to myslil? Nevěděl jsem to sám. Na oko jsem byl po- kojný, ve mně však burácela nedůvěra. Jednoho večera plul jsem s několika cizinci na půlostrov Lido. Slunce zacházelo za Veneciia dlouhé rudé pruhy táhly se po nebi i po hladině vodní. — Naproti nám plula jiná loďka; zpěv bylo slyšeti z otevřeného její vchodu v pokryv. Zdálo se mi, anebo viděl jsem cizince, jehož jsem z Mestre do Venecie převezl; a ženská postava byla v této loďce. — Zdaž to nebyla milenka má? Hluboký bolestný cit málem by mi byl rozbořil prsa. Vesloval jsem zdlouhavěji; leč když jsme blíže k oné loďce přicházeli, zavřela se dvířka po- kryvu jejího. U vesla stál člověk neznámý. Očima jsem chtěl proraziti pokryv cizí loďky, volal zou- fanlivě, aby otevřel záclony pokryvu; leč neznámý se mi smál a minuli nás, aniž jsem čeho byl spa- třil. — Vesloval jsem — musil jsem — dále k vý- chodu; loďka jejich plula k západu k Venecii. Horké slzy kanuly mi po tváři, hleděl jsem za nimi, až zmizeli v průplavu mezi Palazzo ducale vězeními pod mostem vzdechů. Na ostrově Lido seděl jsem samoten a hleděl jsem k východu, an právě plný měsíc z temného