#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXVIII.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v neděli 24. května 1908.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 143.
#4
alto_textblock
#4
nste
#5
alto_textblock
#5
Na ranní a odpol. listr
předpláeí n
v Praze v adnslnistraei
na měsíe . . . . . . 2 K —
na čtvrt lala . . . . 6 K —h
s drojí donáškon
na měníc
na člvit lata . . . . 7 K 50h
ve alialkánhi
na měsíe . . . . . 2 K 30 h
Pešton:
a měsíe
.
na štvrti lreka
s dvojí zisllkou
: .
#8
alto_textblock
#8
V drobném paouejit
ranní číslo o sobě . . . za 9h
odpoledni . . . . . . . za 2 b
Ve slialkách na venkovie
ranní číslo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 4k
Inserátv
plalí se hotově napřei.
Piešplaceni a lnserty pšljímá s dnnini-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tum nachlnejí se tál ralalee
tskirna a ezpedice „Kirodnich Lista“
Rekopiny so nevracejl
#9
alto_textblock
#9
Dnešní čisle pro Prahu Je o 18 stranácb,
#10
alto_textblock
#10
Vláda z milosti všeobecné
nespokojenosti.
#11
alto_textblock
#11
Nebožlík hrabě Taaffe, proslulý spíše
svým talleyrandským vtipem, než svým stát-
nickým věhlasem a uměním, octnuv se kdys
v kruté politické tísni, kdy všechno bylo
s vládou jeho nespokojeno, jevil na oko ve-
likou chladnokrevnost a s lehkou myslí od-
tušil svým starostlivým přátelům: »Vši chn
že reptají? To je právě štěstí. Vše
obecná nespokojenost drží vlády tak dobře
jako všeobecná spokojenost, jen když se ne
spokojenci nedohodnou«
Také dnes, v jubilejním roce, panuje
nepopíratelně na všech stranách a ve všech
národech říše vše jiné, nežli spokojenosť se
stavem veřejných záležitostí.
Ani mezi národy favorisovanými, něme-
ekým a maďarským není nálady spokojen
a utěšené, nadtož pak mezi národy neněme-
ckými a nemaďarskými! Je ovšem rozdíí
v té nespokojenosti a to značný. Kdežto Ma
daři a Němci reptají a hubují proto, že se
dosti rychle nepovoluje jejich nejsmělej
ším dalekosáhlým chauvinisti-
ckým choutkám, které by konec konců
vedly k nejkrutějším bojům národův a k roz-
kotání říše: národové slovanští jsou krajně
roztrpčení proto, že nemohou se dovolat
záštity a ochrany spravedlnosti státní proti
neulevujícím příkořím a křivdám, jimiž ne-
vinně jsou týráni a sužováni ve vlastech
svých pod sluncem XX. století tak jako po
celých mínulýeh 60 let. —
Vizme na př. tu nespokojenost Maďarů
»Jsem do krajní míry rozhořčen,« zvolal
prý včera maďarský vůdce strany neodvis-
losti Barabáš, »že ministerský předseda dr
Wekerle bez vědomí a bez souhlasu naší
strany uzavřel ve Vídni onu známou dohodu
(o zvýšení platů 20.000 důstojníkům společné
armády o 66 millionu korun). Neopustil
jsme dosud svého stanoviska a povolí-
vláda zvýšení platů důstojnických, jest to
přímo proti známému paktu z r. 1906. « —
Ale nejen starý »tygr« Barabáš, nýbrž
předseda uherské sněmovay poslanecke
Justh včera v kuloarech parlamentu uher-
ského rozhorleně prý křičel: »Za takového
stavu věcí nesetrvám ni minuty déle na
křesle předsednickém Půjde-li to tak dále.
jest koalice (maďarských vládních stran) ve
dvou měsících na hromadě. Ukážeme, že
možno i za nového jednacího řádu provozo-
vat obstrukci.« — Sám předseda uher
ské sněmovny poslanecké hrozí tedy ob
strukcí, přijde-li vláda s požadavkem, aby
delegace uherská zvýšila od 1. října t.
důstojníkům společné armády gáže a muž-
stvu aby bylo k jeho 12 haléřům denního
»lohnungu« přidáno — 5 haléřů. Kde vězí
příčina tohoto velikého hněvného rozčilen
maďarských politiků? Přece vůči maďar
ským vojákům nechovají se důstojnící spo
lečné armády nikterak brutálně a nelidsky
Také není naprosto slechu o nějakém
urážení národního citu maďarského vojína
neřku o hrubém potupení celého národa
maďarského nějakým — Sementzem , ..
Příčina veliké nespokojenosti a podráždě
nosti maďarských politikův jest jiná: Maďaři
mají zlost, že se vládě Wekerlově nepoda-
řílo již při této příležitosti vy-
moci na koruně maďarské velen
nebo aspoň maďarskou služební řeč pro ve
škeré pluky uherské koruny. Vychází to
zřejmě na jevo z řeči, jakouž včera po
schůzi sněmovní ministr hrabě Juli u
Andrássy hleděl uklidňovat čelné politiky
maďarské Kmetya a Szentivanyia
kteří rozhořčeně soptili proti zvýšení gáži
#12
alto_textblock
#12
důstojnických. Syn »velkého« Duly An-
drásse domlouval jim dlouze a důtklivě
aby povážili jak se vše zdražilo a jak dů-
stojníci nemohou s posavadními svými platy
vyjíti; načež pokračoval doslovně: »Strana
neodvislosti žadá maďarskou řeč velení nebo
aspoň maďarskou řeč služební. Avšak což zá
visí splnění těchto požadavků našich na důstoj
nících? Toť přece závisí výhradně na mocnáři.
Budeme-li moudří, chytří a umír
nění; nedáme-li se podráždit štváčstvím
našich nepřátel, ukážeme-li sílu, k dy
toho bude potřebí, pak, toť jest mé
svaté přesvědčení — dobudeme svým
časem téžvymožeností.« Jeden z po-
slanců tázal se ministra, je-li vyhlídky, že
budou Maďarům tyto vojenské koncese uči
něny ještě před novými volbam
sněmovními? Načež hr. Andrassy opět
doslova: »Jak bych to mohl vědět? Nemám
žádného zmocnění, abych se o tom pronesl
Však i kdybych to věděl, nesměl bych to
nyní říci. Ale já mám pocit, a celá
vláda cítí stejně, že svým čase m.
až věci uzrají, dosáhneme vymože-
ností. Až nadejde doba velikých reforem,
zavedení to dvouleté služby vo-
jenské a obnovení vojenskéh
zákona, pak nadejde též chvíle
kdy se nám splní naše požadav ky-
Neboť koruna musí sobě uchovat
pro tuto chvíli, čeho nám hodla
povoliti.« —
Tak chlácholí a udobřují maďarští mi
nistři nespokojenost maďarských zástupců lidu
Srovnejme s tím ležerní způ sob
jakým odbyl dne 20. t. m. cislajtánský
ministerský předseda bar. Beck branný
výbor poslanecké sněmovny vídeňské, do-
tazující se ho, brzoli vláda předloží říšské
radě tak dlouho již slibovaný nový
branný zákon, snižující sluzbu aktivní
na dvě leta a zjemňující trestní zákonník
vojenský. Baron Beck přečetl na to výboru
odpověď, v níž vykládal, že sice již na
podzim r. 1904 dály se při říšském mini
sterstvu války porady referentů všech
tří ministerií vojenských, za kterých sice
objevila se shoda mezi zdejší a společnou
vládou, ale nikoliv shoda s vládou uherskou,
která měla různá přání, jež zůstala dosud
»otevřena«.
»A tak — končila Jeho Excelence —
nastala ve vyjednávání pausa. Račte však
býti přesvědčeni, že vláda otázku dvouleté
služby i na dále zachová na zřetelia
v dané chvíli ničeho neopomene, aby na
posavadní výsledky vyjednávání znovu navá-
zala « — To řka, pan ministerský předseda
Beck zvedl se a odešel z výboru, jenž zů
stal nad tímto panským odbytím celý zko-
prnělý a po několika nevrlých slovech Schuh
meierových a Schreinerových také šel po
svých.
Včera opět nevrle bručelo 41 členů cis-
lajtánské delegace nad slabostí společné
cislajtánské vlády vůči Maďarům, po jejich
vůli nesejde se delegace ani v květnu, an
v červnu, nýbrž až někdy snad v říjnu
následkem čehož podávají ministr věcí za
hraničných bar. Aehrenthal, jakož i říšský
ministr vojenství bar. Schönaich dnes
na oko formální demisi.
Avšak, z toho všeho se nestřílí — mysl
sobě Wekerle v Pešti i Beck ve Vídni.
jenž ve svém »Fremdenblattu« již
dne 28. m. m. pousmál se taaffovsky
krotké oposici zemské sněmovny, ve
dené hrabětem Fr. Thunem: »Stat může žíti
a ku předu jíti, jsou-li všechny str an
stejně nespokojeny; tato všeobecna
nespokoje nost může za jistých okolnosti jevit
týž dobrý účinek jako všeobecná spokojenost
Ovšem, jen když nedosahuje nespo
kojenost vrchu rozhořčení
#13
alto_textblock
#13
Proti rozhořčenému odporu
velkých občanských stran arcit
přestává všechno« — Ejhle celý Oxenstiernův
vtip, jak málo moudrosti stačí, aby bylo lze
ovládati svět. Nespokojenost všeobecná sem,
nespokojenost tam — to nevadí, jen když
nedosáhne bodu varu — rozhořčen
žhavého odporu při velkých stranách a o to
se vždy lze postarati nějakým dobrým slovem,
nezávazným slibem do budoucna atp. pro-
středečky, stačícími ze dne na den. »Po nás
pak — nechť si přijde — potopa.«
#14
alto_textblock
#14
Politické zprávy domáci.
#15
alto_textblock
#15
V Praze, 23 května. (Hněvy křesť an-
ských sociálů) Lehkomyslný nápad kře-
sťanských sociálů, kteří si ve spolku s konser
vativním křídlem panské sněmovny usmyslil
přinutiti Maďary, aby se podrobili jejich roz
kazu, nemohl skončiti jinak, než porážkou vi
deňských tvrdohlavců. Ani včarejší schůzka ně
kterých členů býv. rakouské delegace, svolsná
drem. Fuchsem, nepřinesla uraženým křest.
sociálům zadostučinění. Hlavní slovo ve schůzi
měli sice oni, ale vzhledem k jubilejnímu roku
netroufali si vystoupiti zjevně ani proti společné
ani proti rakouské vládě, aby nezavdali podně
k opravdové krisi a tak celá porada skončila
bezvýznamnou resolucí, přijatou od několik
účastníků, kteří ve schůzi vytrvali až do konce
Čeští delegáti nejevili pro účel schůze nija
kého zájmu a záhy se rozešli. Lhostejní zůstal
i Poláci, z nichž se účastnili rozhovoru jen
ti, kdož již v delegaci se přimlouvali za zlepšení
vojenských platů. Sociální demokr ate
vyslovili se opětně proti zvyšování platů důstoj
nických, jakož i proti jakémukoli opatření
klerým by se měl činit nátlak na Maďary.
Jich orgán »Arb. Zig.« shrnuje výsledek
včerejší porady v tato slova: Rozprava se
vlekla nějaký čas, až se po odchodu většiny při-
tomných rozplynula v plsku. Pánové rádi by s
pochlub li vilězstvím a spokojili by se nejsměš-
nější maličkostí, jen aby mohli říci, že něčeho
dosáhli. Proto chtějí, aby se delegace sešly
aspoň v červnu; ovšem ne aby se v nich usná
šeli, nýbrž jen aby markirovali schůzi a mohl
řici, že se stalo po vůli Schraffiově. Ze všec
jejich deklamací vyznívá jelinost a hlarní věc,
že o mužstvo je mnohem hůře postaráno než
o důstojníky, zůslává úplně v poza lí. A př
tom každý zřejmě pnežuje, že celé to jejieh
rozhorčení je pouhá kdmredie.
Ze Záhřeba, 20. května. (Poslanec k
immunita — Z university.) Dle zprávy.
došlé sem z Pešti, immunitní výbor řisského
sněmu uherského zamitl a limine žádost Rau
chovy vlády, aby se zrušila poslanecká nedo
tknutelnost několika členů chorv. srbské koalice
Výbor se drži zásady, že za vydání poslanee
může žádati soud, nikoli však vláda. — Aka-
demický senát zdejší university zaujal ve věe
profesorů Šurmina a Manojloviče takové stano-
visko, jakého se nadál každý poctivý Chorvat
Ve vyhlášce, připevněné dnes na černém prkně
a oznamující počátek letního semestru, se praví
»Akademický senát doufá, že přednášky nebudou
rušeny, poněvadž podnikl rozhodné kroky, aby
obhájil autonomii university. Pokud se týče
pensionování prof. Šurmina a suspendován
prof. Manojloviče, obrátil se dle jedno
myslného usnesení profesorských sborů všec
fakult jednohlasně přijatým pamětním spisem
ze dne 10. a 13. t. m. k zemské vládě, aby
na ní vymohl, by prof. Širmin byl reaktivován
a disciplinární vyšetřování proti prof. Manojlo-
viči svěřilo se akademickému senátu, jakožt
jediné na to kompetentní instanci. Akademický
senát jest si vědom svých povinností, že má
důstojnost university hájiti a nedutknutou po-
tomstvu ji odevzdsti. Proto nemůže podporovat
nijaké snahy, směřující k podkopávání akade-
mické svobody, ať přicházejí odkudkoli. « Pode-
psán je prorektor dr. Bauer, čímž vyvrácena
#16
alto_textblock
#16
starší zpráva o jeho demisi. — Universitu opu
stili netoliko přivrženci stran koaličných, nýbrž
také starčevičovci, kteři se v listě, za-
slaném z Prahy, ohražují ve zdejších novinách
proti nařknutí, že se dají zapsati opět na zá-
hřebskou universitu, aby projevili své sympatie
bánovi. V Záhřebě kromě bohosloveů zůstali jen
přívrženci radikálné strany srbské, počtem as
20, kteří se snad dají zapsati. I to je však
dosud pochybné
#17
alto_textblock
#17
Stolypinova odpověď na dotazy o Finsku.
Stolypin dokončil:
Vy vite, že lidé spojili se v rodiny, rodiny
v kmeny, kmeny v národy za tím účelem, aby
naplnili svoji úlohu v světě, za tim účelem,
aby člověčenstvo pokračovalo. Snad zde usly-
ším, že nutno čekat, až zmohutní naše státní
myšlenka, pochopení našich státních úkolů. Ano,
pánové, bývá, že národové zapomínají svých
národních úkolů; ale tací národově hynou
proměňují se v hnůj, v mrvu, z které rostou
a sílí druzi, schopnější a silnější národové.
Obraeím se k vám ne o oběť, ne, abyste vládě
dali svolení k útisku slabší národnosti; nikoli,
pánové, vláda vás žádá o mravnou podporu
v díle, které pokládá za spravedlivé. Jsem jist,
že najdete ve svých ruských srdeích výraz,
který přiměje vládu, aby vašemu posouzení před-
ložila návrh zákona, který by vedl ne ku po-
rušení práv malinkého Finska, nýbrž k zabezpe-
čení toho, co je nám všeho bližší a dražší:
k zabezpečení historických státních práv Ruska.
Řeč Stolypinova trvala přes hodinu. Z po-
čátku byla neobyčejně klidná, ale když přešla
k podstatě ruské poltiky naproti Fiasku, byla
plna ohně. Ke konci pak vlasteneckým vzletem
uchvátila bezmála celou sněmovnu, jež ji odmé-
nila hlučným potleskem. Po ní byla přestávka.
Poslanci všech stran s nadšením se vyjadřovali
o řeči předsedy ministerstva. I oposice vítala,
že Stolypin několikráte zdůraznil význam národ-
ního zastupitelstva. Oxtabrislé, mírní, konserva-
tivci i národovci řikali: Jsme úplně spokojeni
vysvěllením vlády. Krajní pravice nebyla uspo-
kojena docela. Zejména jí nebylo dosti určitě
povědéno, že vláda Stolypinova chce fiuské že-
leznice spojiti s ruskými ve společnou síť, ač
to carem nařizeno už před pěti lety, Kadeti
spokojeni nebyli. Slojíť na stanovisku, že Finsko
je země úplně cizí a může si dělati, co se
mu libí.
Řeč Stolypinova o Finsku také v Anglii
způsobila velký dojem. Anglický tisk ji vllá
jako dávno ždané vysvětlení otázky. Uznárá,
že je nevyhnutelno, aby fioské zemské zákony
byly v souhlas uvedeny s řišskými zájmy ru-
#18
alto_textblock
#18
Politické zprávy zahraničné.
#19
alto_textblock
#19
V Praze, 23. kv ětna.
#20
alto_textblock
#20
Persekuce v Bosně.
Ředitel administrace »Srbsk
Rěči« v Sarajevě, p. Pera S. Tale-
tov, byl náhle sarajevskou policii
sebrán a vyveden u Boseuského Brodu
za hranici. Přičina mu neozná-
mena, času k uspořádání svých
záležitostí mu nedopřáno.
#21
alto_textblock
#21
Polská národní církev.
Hnutí v Ruském Polsku, začavší r. 1905
jehož účelem je přivěsti větší mravnost do ka-
tolického duchovenstva a dáti katolické církv
polské zavedením polského obřadu charakten
národní, což ruskou vládou již povoleno, mělo
dle úřadních dat k 1. lednu r. 1907 následu-
jicí výsledky. Ve Varšavě mělo pouze 35 při
vrženců, ale v gubernii varšavské 9060; v ka-
lišské gub. 1431, v lomžinské 3, v lublinské
856, v pelrkovské 39 850, v plocké 727, v ra
domské 2, v suvalcké 587, v sedlecké 6308
Všech přivrženců polské národní církve (maria-
vitů) bylo tedy v udané době 58 859, z nieh
29.979 mužů a 28.880 žen. Hnuti se mocně
šíři a mariavitští duchovní počilají, že nyní má
již na 200 000 následovníků.
#22
alto_textblock
#22
Jednání o slovanském sjezdě.
Jak se nám oznamuje, městská duma pe-
trohradská uspořádá dne 26 t. m. na radnie
raut na počesť poslů, kleré slovanšti poslanei
ve Vídni vypravili do Ruska jednat o otázee
příštího slovanského sjezdu. Na raut budou po-
zváni členové slovanských spolků. Dale bude
na počesť západoslovanských poslů dán koncert.
na jehož programu budou výhradně skladby
slovanských skladatelů.
#23
alto_textblock
#23
skými.
#24
alto_textblock
#24
Rozsudek proti Hardenovi zrušen!
(Výpovědi proti Eulenburgovi.)
Proces proti Hardenovi pro známě jeho
útoky na hr. Kuna M líka a kn. Euienburga
dospěl k sensačnímu obratu. Řisský soud ně-
mecký zrušil rozsudsk prvotní instance. Jak
známo, odsouzen byl Harden 3 ledna t. r. sou-
dem berlinským pro urážku hr. Kuna Molika,
jejž obvinil ze styků homosexušlních, rovně
jako kn. Eulenburga, na čtyři měsíce d
vězení. Obbájee jeho justiční rada Bernstein
podal proti rozsudku tomu objemhou zmateční
stižnost, kteráž vypočítává neméně ne ž 54
případů porušení zákona při rí-
zení procesu. Vytýká se zvláště, že státní
zástupce podal jménem kn. Eulenburga při pro-
cesu prohlášení ve chvíli, kdy obž. Harden vůbec
přítomen nebyl; dále že státní za stap'telstvo
přejalo celé řizení na sebe. Hlavním podnětem
k zrušení rozsudku byla aféra se svědkem Ge-
ritzem, kteréž níže vzpomlnáme. Při ličen“ vče-
rejším — viz o prvním dau ličení zprávu
v »Soudní síni« ranního čísla včerejšího — ju-
stiění rada Berastein navrhl v řeči své, když
mluvil právem o tom, že proces konal se v od-
poru »proti všem právním zásadám«, že děly
se při něm věci »ještě neslýchané«, že státní
zastupitelstvo nemělo vůbec šťastné ruky v pro-
cesu, že byla porušena zásada »ne bls in ideme
a konečně, že po »křivém řízení« učmněna »křivá
rozhodnuti«
Při dnešLím ličení prohlásil jusliční
rada Bernstein, že rozsudek konstatuje, že ob-
žalovaný měl pouze vůli poukázati na perversní
pohlavní život liebenberského kroužku a tím
dotyčné osoby uč niti u císaře nemožnými. Tato
vůle není toložnou s úmyslem dopustiti se
#25
alto_textblock
#25
Profesor Grašavský-
R 1896 rakouská vláda zřidila na lvov-
ské un versilě stolic pro Michala Gruševského
z Kyjeva, aby na ní přednášel »historii východní
Evropy«, t. j aby vědeckým způsobem doka
zoval svým posluchačům, že není jednoty ru
ského národa a že národ »rutěnský« či »ukra-
jinský« je podstatně různý od ruského. Prot
Gruševský podjal se úlohy na sebe vložené
s takovou horlivostí, že dnes právem může být
nazván tvůrcem národa »ruténského« či »ukra-
jinského« — o jmeně jeho nedosaženo ješto
jednomyslnosti.
Možná, že příčiněním p. Gruševského do
stane se národu tomu ještě jiného jmena, nej
spíše »Antů«, neboť ve svém velikém histori
ckém díle dokazuje, že »Ruténi« či » Ukrajinci
jsou tím národem, jejž dávní historikové nazý
vali Anty a jenž byl něso docela jiného, než
Rusové i Slované, ačkoli přijal pozdějí slovan-
ský jazyk, což svedlo mnohé historiky k omylu.
že Anty zlotožňovali s Vendy = Slovany-
R. 1905, když vypukla ruská revoluce,p
Gruševský se náhle přestěhoval ze Lvova do
Kyjeva, aby byl při tom, jak se Antové o
trhnou od Ruska a utvoři si samoslatný stšt.
Nedočkav se toho, ucházel se nyní o profesuru
dějin ruských na kyjevské universitě, ale když
v akademickém senátě o jeho kandidaluře hla-
sováno, neobdržel potřebného počtu hlasů.
Pan Gruševský se nyní zase vrátí na svo
místo do Lvova.
#27
alto_textblock
#27
FEUILLETON.
#28
alto_textblock
#28
V Praze, 22. května
#29
alto_textblock
#29
5—. (Kronika.) Dva lákavé úkoly olvl
rají se dramatikovi: buď si divadlo podrobi
anebo mu sloužit! Obě cesty vedou k úspě-
chu, k vládě, k panství! Obě jsou nesnadny
vyžadují zvláštního talentu. Buď svým uměním
si podmanit smysl obecenstva a získat mu půdu
na divadle dnešním i budoucím! Anebo slouži
okamžité potřebě divadla, tedy obecenstva, získa
zvučné jméno a — pěkný výnos aspoň v při
tomnosti.
Kde divadlo nejen na povrch srostlo s ži
votem národa, ale opravdu znárodnělo, jsou ob
druhy dramatiků zastoupeni. Dramatikové vůdč
a tvůrčí a dramatikové — průmyslní. Francouzi
starý divadelní národ, měli zástupce obou
druhů za všech dob rozvoje svého dramatu.
Mají zástupce obou směrů dnes a měli je v dobé
klassicismu, v sedmnáctém věku. Petr Corneille
byl geniální básník, bratr jeho, Tomáš Corneille,
byl znamenitý obsluhovatel divadelní — chvil
kové potřeby. Jméno Petra Corneilla, skladatele
»Cida«, náleží světové literatuře, jméno Tomáše
Corneilla dnes nikdo nezná. Ale svou dobou
Tomáš Corneille byl slavný muž, vládl sou-
časné scéně a svou »Hadačkou« i jinými kusy
vydělal — celé jmění.
Větší duchové pracují pro budoucnost, jim
náleží přednost!
Jsou však hlediska a hlediska ! va
— Kdybych byl z těch, kterým nálež
sláva posmrlná, raději bych si vyjednal, abynm
svět vyplatil předem polovici toho, co mi patrí
#30
alto_textblock
#30
Druhou polovici bych mu — ochotně pře
nechal! . . . povzdechl si jistý myslitel.
A pro svoji osobu měl bezpochyby pravdu
#31
alto_textblock
#31
— Mám hotovy dva akty a nelibí se m
tuze, ale už je příliš pozdé, aby se dalo e
měnit . . . psal Tomáš Corneille někde mez
prací svému známému. *)
Příznak vyrabitele rutinéra! Pracuje n
zakázku, má vkus i svoji kritičnost, ale podři
zuje obé nalehajícím okolnostem. Termin do
dávky rozhoduje ! Pravý, celý umělec nedá věc
z rukou, dokud sám v nitru není s prací zplna
spokojen. Umělec »dodavatel« chtěl by ješte
něco poopravit, ale — »už je pozdě !«
Tomáš Corneille pracoval do všech druhů.
jaké právě byly v oblibě, skládal tragédie, ko
mědie, výpravné hry a opery, všecko, co chvíle
žádala, co se dalo potřebovat. A všecko mu šlo
lehce od ruky, bezstarostně se konalo a do-
padlo průměrem dobře. Rac ne dvě leta lopotil.
hladil a piloval na skvostném skladu své mra-
morové »Fédry«. Tomáš Corneille pro nejlepší
svou tragédii potřeboval průměrem — měsíc.
Věděl, jak se postavit, aby dobyl úspěchu
— Jak zachytit míč v letu, jak se zamlu
vit panujícímu vkusu, jak využitkovat zvědavost
davů! Znal všecky spády a nástrahy, jak zu-
stat vždy přijemným a hladkým, zkrátka věst
si obratně a rozumět i hovět své době . .
Tím způsobem dodělal se největšího úspě-
chu na současné scéné. Ze všech divad elníků
17. věku vydělal nejvíc peněz
Má-li už zaručen talent, je bystrému love
úspěchu první podmínkou záeru: vohit prarou
*) Gustav Reynier, Thomas Corneille,s
Vie st son Théátre. Pazis 1899.
#32
alto_textblock
#32
chvili! Tomáš Corneille objevil se na scéně
poprvé jako skladatel veseloher. Věděl proč.
V tragedii té doby právě »třímali žezlo« dva
mistři, bratr Petr a Rotrou. S oběma nebylo
radno pouštět se v zápas. Komédie byla za
stoupena slabšími talenty. Pustil se tedy do
vln s lodičkou komédie.
Později, když chvile přála, obratně přesedal
Bratr Petr, rozmrzen neúspěchem poslední sve
hry (Pertharite), odložil dramatické péro, na třetí
rok byl nemocen (1656) a skládal už jen ná
božné básně. Teď ucltil Tomáš v sobě povo
lání tragéda! Složil »Timocrata«, kus divoké
romantiky a — zvítězil. Hra zůstala dlouho
na reperloiru. Mál všecko na skladě, všecky
struny uměl rozehrát, všecky tóniny a škálv
rozezvučet. Někdy ovšem při nejlepší vůli štěstl
selže. R. 1670 byl už v módě Racine. Tomáš
přes to znovu se odvážil na tragedii. Složi
»Hanibalovu smrt«, dílo asi v duchu a zpa-
sobu tragedil bratra Petra. Nepochodil. Vku
doby už se byl zatím změnil.
— Nevadí! řekl si obratný veslař. Jesu
Racine, tak Racine ! . ..
A napsal »Arianu«, hru náramně prosto
myslné klassičnosti. Byla taková choutka chvile
Zásada: »z ničeho něco udělat«,
Později r. 1678, nejsou už v módě an
Corneille ani Racine a statečný pan Tomáš na-
stupuje s hrou, v níž užito obratně methody
obou mistrů. Název! »Hrabě Essex«.
Nejvtipnější kousek provedl Tomáš Corneille
v roce následujícím. Napsal »Hádačku« (Devi-
neresse). Jako přiležitostná hra nebyla ani prvn
ani poslední, kterou napsal, ale předčila všecky
silou své »časovosti«. Táhla se obsahem k sou-
časné sensační události soudní a travičkou Voi
#33
alto_textblock
#33
sinorou. Proces »čarodějnice« dlouho se vlekl
Čiperný užitkovač chvíle nečskal, až jak proces
dopadne. Kul železo, dokud bylo žhavé. Bylo
už tři měsíce po premiéře, když teprv »čaro-
dějka« odsouzena k smrti. Mezi tím co obecen
stvo ode dne ke dni očekávalo rozsudek a mysl
byly napjaty do prasknutí, autor hry dělal —
báječné obchody. Dramatikové, kteří s »časo
vou« látkou přicházejí až tři léta po události.
ovšem nikdy nezbohatnou.
Také u kolovrátku reklamy muž dobře se
vyznal. Už tehdy znali ty věci ! Když vábivost » Há-
dačky« začala ochabovat, přikročil Tomáš rychle
na pomoc zájmu s jiné strany. Vypravil zvláštn
sešit s obrázky, děj sensační hry se všemi obraty
a výjevy, všecko dráždivě vylíčeno. A sešit roz
hazován po Paříži. Obecenstvo jej všude na-
cházelo.
A když půvab novoty jedné hry zatím byl
setřen, měl už poholově hru novou. V divadle
»des Italiens« měli velikou zásobu přistrojů
dekorací pro hry, jaké byly tenkrát nejvíc ob-
libeny, něco mezi operou a tragedií. Věci se
povalovaly v magacinech. Aby nezahálely deko-
race, skládal k nim pan Tomáš zvláštní »di-
vohry«
A pochodil znamenitě. Byl své doby aulon
nejvíce oblibený a rozumí se, nejlépe placený-
Za hru »Crce« přijal sumy na svou dobu ne-
smírné. Za jediný rok vynesla hra přes 50.00
Jinak byl Tomáš Corneille muž skromnýa
vlidný, netlačil se nikde do popředí, bratra
Petra měl opravdu rád. Uznával ochotné duševní
převahu »velkého Corneille«, sama sebe nechá-
vaje titulovat »Corneille z Ostrovce« podle ně-
jakého statku, jehož se stal pánem, Dožil se ve
spokojenosti 84 let. Po amrti bratrové byl zvo-
#34
alto_textblock
#34
liber.
#35
alto_textblock
#35
len za člena Akademie. Své dílo nikterak ne-
přeceňoval
V předmluvě k »Timokratu« napsal:
— Je li co lichotného ve hlučném ú spěchu,
jaký hra dobyla, je v tom její všscka sláva,
jsem si vědom, že nebude trvalá
A »Timokrate« byl svého původce nejvíe
chválený kus.
#36
alto_textblock
#36
Co je ideálem divadelního autora: diváka
povznášet nebo bavit? Psát pro budoucnost
anebo sloužit přítomnosti? Být Petrem či To-
mášem Corneillem ?
Jak vidět, je na vybranou. Příroda zná
všecky druhy, v moři plavou velryby i slanečci,
delfiní i pilouni. Všecko má svůj účel ve hře
živlů. Má-li být divák povznášen, je také třeba ně-
koho, kdo by se staral, aby divák vůbec do
divadla — chodil.
A příroda se stará o vše — ostatní.
— Chci zápasit a trpět, chci dokonat
»Cida« a zvítězit nad svými protivníky ! psal
slavný bratr Petr. Chci bez podpory společnosti,
bez plelek a bez kamarádství jen sám sobě být
zavázán svým jménem . .. Chci, třeba mi přišlo
draho, povědět pravdu, kterou eltím . . . Chci
umřit chud a opuštěn všemi současníky, ale
jméno chci zachovat, opravdu slavné a dílo
nesmrtelné ! . ..
Zemřit chud a opuštěn všemi? Není kaž-
dému po chuti. A chuti jsou různé. Bratr To-
máš byl opačného náhledu. Kdyby všichni chtěli
jedno, život by se zastavil. A tak se už příroda
postarala, aby nejen chuť, ale i schopnosti
byly — různé.