#1
alto_textblock
#1
1903.
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listy-
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#3
alto_textblock
#3
V Praze, v pátek dne 27. března.
#4
alto_textblock
#4
NARUDN
#5
alto_textblock
#5
LSTII
#6
alto_textblock
#6
K číslu 85.
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
#7
alto_textblock
#7
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici.
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#8
alto_textblock
#8
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Z poslanecké sněmovny.
Z Vidně, 27. března. Dnešek věnován
bude výborům. O 10. hodině sejde se
celní v rozdělených referátech, kterých
bude 6 pro foro interno. O 11. hodině již
zasedati bude výbor vyrovnací, by za-
hájil generální debatu, včera prof. Fiedle-
rem navrženou a přijatou. Dnes zasedá také
odbor tiskový a večer výbor roz
počtový.
Předvelikonoční kampaň pomalu dodě
lává. Schůze úterní a středová — bude-li
tato — vyplněny budou nejspíše rokováním
o pilném návrhu, který podal včera posl
dr. Straucher v příčině vypovězen
Židů z Rumunska a rokováním o pro
hlášení, které učiní vláda na dotaz podany
v příčině výnosu ministra Pitreich a prot
účastenství vojenských osob ve svazu proti-
soubojovém. Je možno, že nynější kampar
se skončí již 2. dubna.
Pozoruhodný německý hlas
o „státní řeči“ a rakouském parla
mentarismu.
Z Vídně, 27. března. Poslanec dr.
Pattai měl včera ve III. okresu vídeňském
řeč, v mnohém směru pozoruhodnou. Mluvil
napřed o změně jednacího řádu, činil prudké
výtky německé straně lidové a německé
straně pokrokové, že v záležitosti té objevily
se chabými, obojetnými a strannickými. O na-
léhání těchto stran, aby se zavedla výhradně
německá parlamentní řeč, pronesl se, jak
následuje:
»Na první pohled vidí každý, že poža-
davek ten jest naprosto neuskutečni-
telný a jest také nespravedli vý.
Také v tom případě, kdybychom měli státní
němčinu v pravdě ideální, nemohlo by se
nikomu zakázati mluviti svou mateřštinou.
Naopak, bylo by to největší tyranií, nehledě
k tomu, že jednání ve sněmovně děje se
převahou německy a že některé skrovné
#9
alto_textblock
#9
výjimky Čechů, nebo jiných neněmeckých
poslanců týkají se jedině vytčení stanovisek
zásadních. Požadavek vyloučení neněmeckých
řečí je nesplnitelný také proto, že
Němci nemají většiny. «
O vládě řekl jmenovaný poslanec: »Mi
nisterstvu jest nynější stav nejmilejší. Může
říci: Nevládneme absolutismem, nýbrž par
lamentarismem. Dělá se, co vláda potřebuje
Při tom politický handl, v pravdě kramář
ský, hraje velkou roli. Po několik měsíců
žádný návrh iniciativní a podá-li se nějaký.
jest obstrukcí udušen. Máme parlament,
který jest vládě apparátem nenebezpečným
Vážnost parlamentu, jakou by měl míti takový
sbor, dávno jest ta tam. Kdyby byl parla
ment silný, vláda nemohla by sdělati žád-
ného vyrovnání s Uhrami, anebo sdělala by
aspoň takové, které by vypadlo zcela jinak.
Avšak snynějším parlamen-
tem eunuchů může vláda dělati, co
chce. Pravilo se o parlamentě anglickém, že
jest nad míru mocný, že se stane, co chce.
Však pořekadlo anglické praví, že všecko
může anglický parlament, jen ne z muže
udělat ženu. Rakouský parlament nedovede
si dáti ani jednací řád. Rakouský parlament
svede však více než anglický — dovede
z mužů udělati staré baby. (Hlučný
potlesk a veselost.)
Stávka okresní školní rady.
Ze Lvova, 27. března. V Ravě ru-
ské vznikla stávka okresní školní rady
Všichni členové její zdráhají se súčastniti se
schůzi, dokud nebude dán do výslužby.
anebo přesazen okresní školní dozorce O
natowski.
#10
alto_textblock
#10
Telegrafické zprávy.
#11
alto_textblock
#11
Z Vídně, 27. března. (C.-B.) Ministr
vyučování jmenoval ředitele měšťanských škol
Marčana ve Mšeně okresním školdozor
cem pro české školy školského okresu pře
štického.
#12
alto_textblock
#12
Z Pešti, 26. března. (C.-B.) Asi 500
universitních posluchačů uspořádalo večer
před národním kasinem demonstrační
průvod. K výtržnostem však nedošlo. Stu-
denti zamýšlejí uspořádati zejtra neb pozejtří
před klubem strany neodvislosti serenádu.
Z Bělehradu, 26. března. (C. B.) Kon-
ference vládě přátelských liberálů, pokrokářů
a radikálů usnesla se svolati na měsíc duben
zemskou valnou schůzi všech
stran vládě přátelských.
Ze Záhřeba, 26 března. (C.-B.) Dle zpráv
jednoho zdejšího listu vyslovuje se odpověd
chorvatské deputace regni ko-
lární na renuncium uherské deputace
velice rozhodně proti vývodům renunciao
§ 13.
Z Bukurešti, 26. března. (C.-B.) Se-
nát usnesl se rokovati o osnově zákona ve
příčině volební reformy.
Ve sněmovně poslanecké bylo po-
kračováno v rokování o osnově zákona o li-
dových bankách.
Ž Luxemburgu, 26. března. (C. -B.)
Po třídenní debatě schválila sněmovna jedno-
hlasně (dva poslanci se zdrželi hlasování)
smlouvu o prodloužení žele zni-
čního a celního spolku s Ně-
mecke m.
Z Paříže, 26. března. (C.-B.) Sně-
movna usnesla se 338 hlasy proti 231
nevejíti o předloze ve příčině žádosti za
autorisaci kartuzianů v rokování podrobné.
Na pravici se volalo: »To jest atentát na
svobodu!« Schůze byla pak skončena.
Z Pařiže, 26. března. (C.-B.) K 7. hod.
večerní přišlo asi 200 studentů před sně-
movní budovu a volali: »Ať žijí sestry!«
»Sláva kartuziánům!« Byl dán rozkaz, aby
bylo zábradlí před palácem zavřeno. Demon-
stranti byli rozptýleni.
Z Říma, 26. března. (C.-B.) »Tribuna«
oznamuje, že sem přijel přítel zatčeného
Gotze, jakýsi Robinovič, aby podal
socialistické skupině sněmovní vysvětlení v
#13
alto_textblock
#13
FEUILLETON.
#14
alto_textblock
#14
Nerozluční.
#15
alto_textblock
#15
Napsala Anna Lášková.
#16
alto_textblock
#16
Když tak večer sedám sama ve tmě, v klidu
— v tom lahodícím klidu samoty a ticha (kdy
život kolem usnul a člověk vnímá jenom le-
hounký a utajený šepot přírody), když v šerých,
zádumčivých koutech mého pokoje obráží se
otevřeným oknem z venku jenom koncert cvrčků
a jemný šum blízkého lesa, když měsíc pokradmo
se loudá kolem, ale do mého okna nakouknouti
se neodváží (toliko vétřík všudybyl si vlétne za
mnou do pokoje a polaškuje s mými vlasy a po-
hladí mé skráně, jako matka svoje děcko konejší)
— tu pokaždé vzpomínám na onu paní, tak
jemnou, útlou, nešťastnou, již poznala jsem ve
svem dětství a která navždy utkvěla v mých
vzpomínkách. To ten větřík přinese mi na ni
vzpomínku. V jeho šumu slyším její lahodnýa
měkký hlas, jímž každého večera konejšila ke
spánku svoje děťátko, v sladké melodii Smeta-
novy „Ukolébavky“. Zpívala tak sladce, vroucně.
ty tóny chvěly se v tvém srdci a pojily tě s jeji
duší zvláštním sladkým poutem, že bys, nadšen
objal její nohy a plakal radostí.
Já aspoň, v koutku přikrčena, cítila jsem
mocně tuto touhu. Přivřela jsem oči a bylo m
tak sladko! Těšila jsem se na její zpěv po celý
den. —
Byli to naši sousedé. Mně bylo 10 let, když
přistěhovali se do našeho domu. Naše byty ústily
do jedné chodby a dětská naše ložnice oddělena
byla od ložnice našich sousedů jenom tenkou
stěnou, tak že bezděčně jsme se stali účastn
jejich intimního života.
Byli to zcela mladí lidé. Ona vysoká, štíhlá
vzdušná, bílá, tak jemné, oduševnělé tváře. s v-
#17
alto_textblock
#17
razem, jejž by malíř umělec vložil jenom ve
tvář anděla. Já jsem říkala jí „smutná paní“
Nevím, co mi o ní vnuklo tuto myšlénku. Byla
tehda ještě tak šťastna!
A cosi neodolatelně mne k ní táhlo, zarado-
vala jsem se, kdykoli zahledla jsem ji na chodbě
Ale ona byla samotářka a vycházela málo. Jej
svět byl v dítěti a muži.
Také on byl vysoký, spíše vytáhlý a útlý.
vážný, ba přísný na pohled, ale jeho oči s něhou
pohlížely z bledé, černým plnovousem vroubené
tváře. Nevycházel také téměř nikam, kromě své
kanceláře.
Měli starou služku. Také tak mlčelivou
vážnou, jako byli sami.
Tato žena, již od přírody přísných rysů.
nasadila si před světem masku urputnosti a od
poru, byla nepřístupna a nemluvna. Přezděli ji
„morous“ a u mne vzbuzovala notný respekt.
I hošík, drobný a hezounký, byl jaksi jiným
než obyčejně děti bývají.
Velmi zřídka toto dítě zaplakalo — snad
proto, že všichni věnovali se mu úplně.
Byla slyšeti jenom něžná slova, laskání
konejšení děcka od paní, či pána aneb chůvy
Nikdo nevěřil by, jak tato nemluvná a zamračená
bytost dovedla býtněžnou k tomu dítěti. Zpívala
a broukala mu a dovedla celé hodiny s ním pro-
choditi po pokoji.
Někdy, když tak všichni vyšli na procházku
odběhla jsem za nimi. Chtěla jsem jim býti
stále na blízku. Snad proto, že byli tak dobřía
tak šťastni. Sedla jsem si opodál (chodívali do
parku) a se zatajeným dechem sledovala jsem
jejich tak veliké a přece málo žádající štěstí.
Oni nevěděli, co se děje kolem nich. Stře-
diskem jejich zářných pohledů a péče byl drobný
hošík. Střídali se v chování ho, závodili ve vy-
nalézavosti, kdo by ici více potěšil a jak byl
#18
alto_textblock
#18
šťastným ten, na koho se dítě více pousmálo!
A tak lačně každý z nich vytáhl ruce, když došlo
naň, pochovati maličkého. A hošík se třepal,
mazlil, radoval a jeho očička se smála.
Zvláště stará chůva vymýšlela různé hry
a kousky a byla domýšliva na to, že jí se děcko
směje nejvíce.
Když tak někdy zvlášť se jí to podařiloa
děcko klokotalo smíchem jako potůček, stará
žena celá zrudla radostí, změklý její obličej až
zářil vnitřním blahem; chopila hošíka a vášnivě
jej tiskla k sobě. Kam se v té chvíli poděl její
smutný výraz?
O, byli šťastni tito lidé a já jim záviděla!
#19
alto_textblock
#19
Než, štěstí je přeletavé ptáče.
Pojednou se hošík roznemohl a zemřel.
Přestala večerní „Ukolébavka“, přestal ve ve-
dlejším pokoji každý hlasitější zvuk. Našich sou-
sedů jakoby tam ani nebylo. Co dělali bez svého
hošíčka?
Mně se po písních mé smutné paní tolik
stýskalo !o —
Po čase potkala jsem ji na chodbě. Vlekla
se ve svých černých šatech jako přízrak, bledá,
zmučená a já jsem je jí bála.
Stará služka vypadala nyní jako čarodějnice,
vyhuplá, žlutá a zlá. —
Jetelovému trojlístku vytrhli kořínek. He-
bounké, choulostivé jeho listy se shroutily a
uvadl jeden po druhém.
Otec děcka v podzimu zemřel souchotinami
(byl slabý a z takové rodiny) a mladá žena nyní
každého večera se vlekla v šedém, dlouhém
plaidu na hřbitov a tam proseděla dlouhé hodiny
— ať pršelo či pálil mráz.
Po roce i ona zemřela.
Starou služku odvezli pak do blázince