#1
alto_textblock
#1
klK A
#2
alto_textblock
#2
Strana 4. Číslo 305
#3
alto_textblock
#3
KATOLICKÉ LISTY.
#4
alto_textblock
#4
Dne 6. listopaďu 1900.
#5
alto_textblock
#5
tam bledavý tanečník, žid, s vousky pod nosem. Jak dlouho
tam byl tento výrostek, neví — svědkyně šla na požebnání.
Předseda: Podívejte se na Hilsnera.
Svědkyně: On by se mně zdál tak nápadný, ale
určitě to nemohu říci.
Čte se protokol jistého Müllera, který přijel na zhoř-
skou pouť na kole; byl-li tam Hilsner, Müller se nepamatuje.
Hilsner mlčí.
Svědek Jos. Jaroš, 59letý výminkář ve Zhoři. Hils-
nera nezná; přísahá. Před 2 lety o zhořské pouti, byly as
4 hod. odpoledne, mluvil s Reinhaltem — v tom šel nějaký
chasník prudce kolem; svědek se ptal Reinhalta, kdo to je
a ten uvedl, že to je žid Hilsner z Polné, ale po-
lenským rodákem že není.
Svědkyně Kat. Šopková, 62letá nádennice ze Zhoře.
Přísahá. Uvádí, že Reinhaltova žena vypravovala jí, že Rein-
halt o zhořské pouti před 2 lety šel s nějakým neznámým
židem do Polné. Hilsnera svědkyně nezná, o té pouti ho
také neviděla.
Dr. Pevný: Čím je ten Reinhalt?
Svědkyně: Má hokynářský »kvelb« a je také ko-
šerákem.
Dr. Auředníček: Povídalo se něco o Reinhaltovi?
Svědkyně: Inu, že še pryč k vůli tomu, že mu
rozbili okna, jiní zas, že utekl než se to vyzradilo.
Dr. Auředníček: On daleko neutekl. (Smích.)
Hilsner ničeho nenamítá.
Svědek Ant. Jelínek, 32letý rolník ve Zhoři. Hils-
nera nezná. Přísahá. O zhořské pouti před 2 lety měl hosty.
Šopková pak přišla a uvedla ve světnici, že u židů — je
tam ve vsi než jeden žid — měli také hosty, ale žádného
z přízně. Reinhalt již ve vsi není
Dr. Pevný: Byla Šopková věrohodná?
Svědek: Byla.
Hilsner neudává k tomu ničeho.
Svědek Al. Reinhalt, 63letý žid, rozený v Habrech,
nyní obchodník v Habrech. Přísahá. Pamatuje se na zhoř-
skou pouť; Hilsnera tehda neviděl, žádného tehdy ne-
upozornil.
Předseda: Ale vy jste řekl Jarošovi, že jste měl
doma Hilsnera jako hosta.
Svědek: Jak jsem já to mohl říci? To je drzá lež.
Předseda: To nesmíte říkat!
Svědek: Já se nemohu upamatovat, že jsem Jaro-
šovi něco řekl. Já jsem Hilsnera neznal, já ho neviděl.
Předseda: Měli jste tenkrát ňákého hosta?
Svědek: O hostovi nevím nic. Vždycky
byla »paní Markyty« pout.
Předseda: Doprovodil jste toho hosta?
Svědek: Já jsem se o pouti nevzdálil a z města
také ne. To není pravda. Na 17. července jsem se o pouti
z domu nevzdálil.
Předseda: Proč by to svědek udával?
Svědek: On se mýlí.
Svědak Večera (křičí): Já jsem tady
Předseda: Přijde na vás také řada.
Svědek Reinhalt: Já jsem ho nikdy neviděl. Šel
jsem jednou ve všední den do Polné. V neděli jsem se málo-
kdy z domu nevzdálil. Svědek uvádí, že o pouti
s Večerou vůbecnemluvil.
Rada Danzer: On vás viděl v Polně ve tři čtvrti
na 8. hod. večer.
Svědek: To není žádná pravda, já jsem se o pouti
nevzdálil. Hilsner u nás nebyl, já jsem žádného Jaroše ne-
upozornil, Hilsnera jsem neznal a žádného hosta jsme neměli,
ježto to nebyla naše pouť. Svědek uvádí, že neprodával
králičí kůže.
Dr. Auředníček: Jak je to s košerováním.
Svědek: Israelité musí míti zaříznuté maso. Měl
svědek povolení na husu a jiné, ale ne, co se týče pod-
říznutí telat; dále uvádí, že mu ve Zhoři vytlučena byla
třikráte okn“, jako podezřelý neb obviněný vyslýchán nebyl.
Nastala vzrušující konfrontace
svědka s Večerou a Jarošem.
Večera: Já na tom setrvávám, já jsem
přísahal a pravda to je.
Reinhalt: O pouti jsem se nikdy nevzdálil
z domu, po celý čas — byl jsem ve Zhoři 15 roků.
Dr. Vodička: Máte svědky
Svědek: Já jsem israelita, kdybych chtěl
udávat -
Předseda: Nepodezřívejte!
Večera: Já z toho žádný podíl nemám.
Svědek: Já mluvím pravdu.
Svědek Jaroš potvrzuje Reinhaltoví své udání
do očí . . .
Svědek Reinhalt: Já nevím o tom ni
(pohnutí), já jsem Hilsnera jakživ neviděl. Prudce po-
pírá dále.
Jaroš: Vždyť jsme stáli vedle sebe.
Reinhalt: Kdybyste se krájel, já o tom nie
nevím. To je nějaká spiknutá věc!
Předseda: Nesmíte podezřívat!
Dr. Vodička: Jeden nemluvíte pravdu. (Pohnutí.)
Předseda: To není dnešní věcí.
Svědkyně Růžena Reinhaltová, 50letá israelitka.
žena obchodníka z Habrů; přísahá. Uvádí, že byla s mu-
žem ve Zhoři 15 roků; Hilsnera nezná. O pout
nikdy hostů neměla.
Předseda: Vy jste tehdy o tom vyprávěla.
Svědky ně: Já jsem žádnému nic nevyprávěla
u nás žádný mladík nebyl.
Předseda: Odešel váš manžel?
Svědky ně: Nikdy ne. Hleděl si svého obchodu.
Předseda: Viděl ho někdo v Polné . .
Svědkyně: Žádný ho neviděl ani v Polné
ani z Polné.
Předseda: Znáte Šopkovou?
Svědkyně: Znám, drávala u nás peří. Já jsem
nic neřekla. To je vymyšlená věc.
Předseda: To nesmíte říkat.
Svědkyně: To není pravda.
Dr. Vodička: Hilsner byl u vás u oběda?
Svědkyně: O pouti nikdy u nás nebyl. Zavírali
jsme až k půl 10. hod. večerní.
A zase vzrušující scéna: Konfrontace Š op-
kové s Reinhaltovou.
Šopková tvrdí, co uvedla a trvá na tom.
Reinhaltová: Já jsem s vámi nemluvila.
Šopková: Můžete to zapřít?
Reinhaltová: Zapřu to. Můžu 10krát přísahat, já
s vámi takové řeči nevedla, vy jste si to vymyslili. (Veliký
rozruch.)
#6
alto_textblock
#6
Votant Šonka (k Reinhaltovi): Kam jste chodil
do templu?
Svědek: V templu v Polné jsem nikdy nebyl.
Hilsner nemá, co by uvedl.
Líčení na 5 minut přerušeno.
Za všeobecné únavy v líčení pokračováno, když dusná
místnost provětrána.
Svědkyně Jos. Strnadova, 18letá služka v Ji-
hlavě. Přísahá. Sloužila u Kasalů v Horní Věžnici před
2 lety. Klímovou znala, kamarádily spolu. Svědkyně uvádí,
že Klímová ráda s mužskými se zabývala, byla náchylná
k mužským. Svědkyně uvádí, že jednou jí Klímová sdě-
lila, že Hilsner chce s ní mluvit, to bylo as 3 neděle před
zhořskou poutí. Tehdy Klímová ji řekla, že půjde do Zhoře
na pouť s Hilsnem.
Předseda: Víte to určitě?
Svědkyně: Ano, to mohu říci určitě. Sama
jsem si myslila, že tam půjdu také. Svědkyně zná Hils-
nera od malička, v Horní Véžnici viděla Hilsnera, ten se
před ní schoval do obilí. Jak byla Klímova oblečena
o zhořské pouti, svědkyně neví. Kdy s Krčálovou svěd-
kyně mluvila a jí o této věci vyprávěla, na to taktéž
svědkyně se nedovede pamatovati ale bylo to dlouho před
výslechem.
Předseda: Dle čeho jste poznala Hilsnera ve
Věžnici?
Svědkyně: Znám ho odymaličkosti a byl ode
mne as 15 kroků.
S t. zástupce: Kdy to bylo, co byl Hilsner ve
Věžnici?
Svědkyně: Asi čtrnáct dní před zhořskou poutí.
Dr. Pevný: Můžete o Klímové říci něco špatného?
Svědkyně: To nemohu říci
Hilsner uvádí, že možné, že šel Věžnicí cestou
do Šlapanové,
Svědkyně: Já jsem vás tam viděla.
Dr. Auředníček: Proč jste se tenkrát tak
Hilsnera lekla?
Svědkyně: Proto, že byl večer, a jiného bych
se také tak lekla. (Smích.)
Svědkyně Kr. Vackova, 16letá služka ve
Švadově u V. Března. Hilsnera zná; přisahá. Roku 1898
o zhořské pouti byla doma v Polné.
Předseda: Znala jste zvyky Hilsnera?
Svědkyně; To se nepamatuji. Svědkyně chodila
se sestrou Marií do panského lesa u Polné trhat brusinky na
věnce; viděla-li tam Hilsnera, se nepamatuje. U borského
mlýna Hilsnera neviděla
Předseda: Že prý Hilsner na vás chtíval hubičky?
Svědkyně: Často se mnou špásoval.
Předseda: Jak jste to byla stará ? (Smích.)
Svědkyně: To jsem chodil a do školy. Hilsner
tak nic si nedovolil.
Na konec předvolán Šal. Wassermann, který má
býti vyslechnut až dne 7. listopadu.
Wassermann (ukazuje na Hilsnera): To je ta
pitomá ovce, co mne nařkla. Já již mu to vše prominu.
Na to čtena řada protokolů, čímž líčení skončeno.
#7
alto_textblock
#7
Zprávy denní.
* Jeho Milost nejdp. kníže-arcibiskup
pražský Lev svobodný pán Skrbenský
odjel včera o půl 2. hodině odpolední do Vídně
k biskupským konferencím.
* Hrubé znesvěcování neděl a svátků
v zemské pracovně v Pardubicích. Píše se
nám z Pardubic: Nejkrajnější křídlo »pokrokářských«
listů obralo si v posledním čase za předmět vylíčení
smutných poměrů některých ústavů zemských, zvláště
»Pardubické pracovny.« Připouštíme, že
poměry ty nejsou chvályhodné, avšak ku charakteri-
stice našich »svobodomyslných« listů nejlépe slouží
ta okolnost, že vlastní účel: duševní nápravu a po-
lepšení pokleslých jednotlivců, pro něž ústavy ty
jsou zřízeny — úplně ignorují. S takovou svědomi-
tostí vystupují naše »svobodomyslné« listy, vyhla-
šujíce se za jediné povolané mravní obroditele všech
společenských nedostatků. Jeden fakt je nepopíra-
telný: že o mravní povznešení, neřku-li náboženskou
výchovu není tu nijak postaráno. Že se lidských,
respektive zemských zákonů a nařízení nešetří,
dokazovaly listy »svobodomyslné«; horší vš ak
je, že samotná přikázání božská, o která
přece v první řadě měla by se každá soustava, smě-
řující k vybavení člověka z těžkých osidel světských
vášní a hříchů opírati, v pracovně pardu-
blické jsou přímo v prach zašlapá-
vána. Tak jedno z nejhlavnějších přikázání bož-
ských, volající »Pomni, abys den sváteční světil«,
před nímž sklánějí se ve zbožné pokoře miliony
vzdě anců i duší prostých, chuďasů i hlav urozených,
— správa pardubické pracovny buď zlomyslně igno-
ruje anebo vůbec ani nezná. Místo, aby se vznešené
nauky našeho Spasitele vštěpovaly kárancům v den
posvátnému klidu a zbožnému rozjímání zasvěcený a
hříchem zatemnělé smysly jejich povznášely k jedi-
nému zdroji očisty — Bohu, vhánějí se káranci do-
konce i o nedělích anejvětších svátcích do lopotné
práce v samotném městě a širém vůkolí, aby slou-
žili tu slepě jako laciné zemské pracovní síly zisku-
chtivému vydřidušství různých židovských cu-
krovarnických vykořisťovatelů a la
Behr a jiných. Abelesů, Löwithů, Taussigů etc. —
Zde ovšem ve spasitelných zásadách našeho učení
křesťanského se dotvrditi nemohou. — — »Nebojte
se těch, kteří vraždí tělo, neboť duši zabíti nemohou«
— praví Písmo Svaté. — Pardubická pracovna ne-
dbá však výstrahy Písma Svatého, ona páše zlo
dvojn ásobné: ubijí nejen tělo, ale — i duši. Je to
vsku tku neslýcháno, že takovým způsobem řeší se
#8
alto_textblock
#8
šlechetné a bohumilé intence urozených zastanců ka-
tolické víry v zemském výboru. Veškerá vznešená
a k dobru celého lidstva se nesoucí snaha tříští se
tu o zlovůli člověka, jakým je řiditel Jansa. Nemů-
žeme ani uvěřiti, že by evangelická jeho do-
mácnost a nad jiné důvěrné styky s tímto vyznáním,
sváděly a čím dále, tím horlivěji povzbuzovaly ho
ku tak hrubému nešetření našich nejsvětějších citů
náboženských. Všeobecné pohoršení, působené přímou
provokací všech náboženských citů, přesahuje dnes
již daleko meze ústavu samotného a vrhá příšerné
svoje stíny i na — daleké okolí. Skvostný to věru
příklad jaký zemský ústav dává svému katolickému
okolí. Či byla snad nově zřízená duchovní správa
jen k tomu zařízena, aby se v pracovně pardubické
všecky náboženské a církevní předpisy tak hrubě
porušovaly? Doufáme, že hlas náš volající po ná-
pravě křiklavých a bezbožných těchto poměrů nezů-
stane u světlých zastanců naši svaté matky a církve
v zemském výboru hlasem volajícího na poušti.
* »Hlasy od Blaníka« a zájmy lidu pod-
blanického. Píše se nám: Kdo chtěl by pozná-
vati podblanický lil český z nějaké té resoluce bla-
nické neb z jeho (?) orgánu »Hiasů od Blaníka«, ten
by špatně pochodil. Každý soudný člověk očekával
by, že krajinský list jest jakýmsi zrcadlem veškerého
žití, smýšlení a cítění lidu, jehož zájmům jest věnován.
List má tedy býti pro lid, má tedy jeho zájmům
sloužit a jemu vzdělání a obranu poskytovat a ne
naopak, jak si v mnohých redakcích myslí, že l id
jest pro list a ty, jež za ním se skrývají. A právě
takové přesvědčení vládne as v zákulisí výše uvede-
ného listu. Či jest si možno mysliti, že ten český lid
podblanický měl by takové zájmy čistě židovsko-libe-
rální a beznabožské, s jakými téměř v každém čísle
se shledáváme? Tam nejsou zájmy toho dobráckého
lidu našeho, ale tam propagují se zájmy a zásady ně-
kolika liberálních vydriduchů, zištných doktorů, ta-
jemníků, učitelů a bankéřů židů, jichž ženitby a jiné
»flastenecké činnosti« »Hl. od Bl.« zvlášt pilně uvádí,
aby těm gojimům oči snad zaslepily a jich křiklavé
šmejdy poněkud zakryly. Však lid náš — Bůh dá
— také jednou prohlédne, jako v té sesterské Mo-
ravěnce a pozná, kdo mu prospívá a kdo škodí. «Hl.
od Bl.« pak budou odvrženy jako nepotřebný plátek,
který proti všemu katolickému listu štve.
* Francouzský »Temps« o volbách na
radnici pražské. Pařížský přední žurnál »Temps«
se obírá též otázkami českými, což lze zajisté s potě-
šením konstatovati. Páteční číslo z minulého téhodne
mělo zprávu o výsledku voleb do obecního zastupi-
telstva pražského, kde se líčí boje jednotlivých stran,
a přichází k výsledku, že dosavadní volba ukázala,
kterak většina voličstva se rozhodla pro nyní vlád-
noucí stranu. Zprávy »Tempsu« o českých věcech
budeme badlivě sledovati a se čtenářstvem věci zají-
mavé sdělíme.
*Vláda a nouze uhelná. Jak vládní » Wiene
Zeitung« oznámil, hodlá erár rozšířiti značně erární
uhelné Juliovy šachty u Mostu, aby takovým způso-
bem mohlo se dáti více uhelných zásob k disposici
obecenstva. Umysl vlády jest patrně tou lacinou kon-
kurenci podlomiti zhoubnou činnost umluvených velko-
obchodníků s uhlím, kteří obecenstvo vykořisťují.
Úmysl vlády jest velice chvályhodný a jest si jen
přáti, aby erár pomýšlel na to, aby v Praze zřízeno
bylo erární uhelné skladiště, kde by
mohla především pražská chudina ku-
povati lacino uhlí.
Zakázaný prostředek. C. k. místodržitelství
ve Vídni zakázalo ze zdravotních příčin prodej tajného
prostředku »sanolu«, jejž jakýsi dr. Strauss v Berlíně
vyrábí, jakožto ochranný prostředek proti pohlavní
nákaze.
* Lidové přednášky české university.
Dnes v úterý bude míti přednášku třetího kursu
pan prof. dr. Eugen Kadeřávek: »Jak soudí zdravý
rozum o mravnosti náboženské a bezbožecké« v sále
Svatováclavské záložny. Začátek o půl 8. hod. več.
Vstupenka do všech šesti hodin jednoho kursu pro-
dává se po 1 koruně. Zápis děje se v místě před-
nášky hodinu před jejím započetím.
*Loterie Národopisného Musea česko-
slovanského připravuje již pilně předměty, jež
budou určeny za výhry veliké věcné loterie, kterými
jsou: V. Jansy olejomalby »Hradčany počátkem
17. století« a téhož a akvarel »Hradčany počátkem
18. století«, Jar. Věšína tři akvarely (výňatky
z alba »Obrázky z Bulharska«), V. Trskův ori-
givál »Řip«, Jar. Špillara »Dřevoštěp z Chod-
ska« a V. Amortův relief. Hlavní výhra této
loterie jest, jak známo, úplné zařízení do salonu, jí-
delny a ložnice v ceně 25.000 kor. Los stojí pouze
1 kor. u všech knihkupců.
Laciné knihy. V insertní části dnešního
listu jest větší oznámení knih antikvárních za ceny
skutečně neobyčejně levné od firmy Karel Sturz,
knihkupectví a antikvariát, Praha, I., Křižovnické
náměstí č. 193, u Karlova mostu.