#1
alto_textblock
#1
Dne 6 listopadu 1900.
#2
alto_textblock
#2
KATOLICKE LISTY.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 305 Strana 3.
#4
alto_textblock
#4
Předseda: Znal jste blíže Klímovou?
Svědek: Ano.
Předseda: Co to bylo za ženskou?
Svědek: Sloužila. Slýchal jsem že tak je jako
lehkomyslná, že také běhala za R. Čumplem.
Předseda: Kdy jste ji viděl naposled?
Svědek: 17. července v Horní bráně o půl 10.
hodině ráno jsem ji potkal. Ona šla od Horní brány na-
horu — buď směrem k Záborné neb do Židovského města.
Zastavil jsem se s ní jen tak v běhu; co jsem se jí ptal.
nevím. Nejspíš: „Půjde li již domů.“ A ona řekla, že ještě
nejde. — Jak byla oblečena, svědek neví; ale měla prý
černou jupku a modlitební knížky.
Předseda: Můžete se pamatovati, že to bylo
tenkrát —?
Svědek: To nevím určitě.
Předseda: Jak jste ji oslovoval?
Svědek: Marie. Jmenoval-li jsem ji kdy „Mar-
jánkou“. to se nedovedu pamatovati. Tenkrát bylo v bráně
mnoho lidí; šel jsem „furt“ do rynku.
Předseda: Znal jste Klímovou, že chodí k mu-
zikám?
Svědek: To také chodila: — Že šla na zhořskou
pouť, to svědek jen slyšel.
Předseda: Šla tehdy sama?
Svědek: Sama.
Rada Danzer: Vede ten směr ke Zhoři?
Svědek: Ano, také. Pak uvádí svědek, že byl
tehdy od 3. hod. odpol. se ženou v Březině na dělnickém
výletě, kde tančil. Klímovou tam neviděl, moc se nedíval
Předseda: Jak vypadala Klímová?
Svědek: Byla slabé postavy, vysoká, vyšší než já.
Svědek potkal kolikrát Klímovou, myslil, že chodí do
Záborné za R. Čumplem; měla li styky s jinými muž-
skými, neví.
Št. návladní: Vídal jste u Borského mlýna ně-
kdy Hilsnera?
Svědek: Ne.
Dr. Auředníček: Jak se pamatujete na to, že
jste potkal 17. července Klímovou?
Svědek: Při soudu mi to řekli. Sám dobře také
se na to pamatuji a dokázat to může pan Večera. Mohu
to určit z vlastní zkušenosti. Chodil jsem do rynku ka-
dou neděli a tak jsem ji tam asi 5krát potkal. Její otec
v úterý po té mně řekl: „To je špás, nám se ztra-
tila naše holka,“ a já řekl, že jsem ji potkal v Horní
bráně.
Dr. Pevný: Co rozumíte pod tím, že bláznila se
Klímova za mužskými?
Svědek: Ne, to ona se jen bavila, byla taková
veselá; o špatnostech její svědek ničeho neví. —
Dr. Auředníček navrhuje, aby obeslána byla
žena svědkova, Anna Burdová.
S t. návladní i dr. Pevný opírají se ná-
vrhu tomuto.
Sv. T. Večera, 43letý truhlář z Polné. — Přísahá
Leopolda Hilsnera zná od mládí. Svědek bydlí na
dobroutovské silnici, blíže Hilsnerových.
Předseda: Pamatujete se na den zhořské pouti?
Svědek: To se pamatuji dobře, protože jsem to
nikde neviděl, aby žid s křesťankou šel na kře-
sťanskou pouť. On mi to sám Hilsner tehdy sdělil.
U horní brány pan stárek Burda potkal venkovskou holku.
Té jsem si nevšíml, ale po obědě šel jsem as po velké
mši sv., bylo kol 12. hod a viděl, jak nestydatě
Hilsner vedl kol pasu venkovskou holku. Bylo mi to divné,
že Hilsner tu holku tak vede a že ona se dá vést. Když
přišel Hilsner ke svědku, povídá tento: „Podívejme
se, jak může takový židákotu holku se
otírat.“ A Hilsner na to: „Co pak sní nemohu
jíti do Zhoře na pouť? A pak oni šli dále a
vedli se zase tak a smáli se a svědek poznal, že to je
táž holka, kterou viděl se stárkem Bur-
dou. Dále uvádí svědek: Za nima šel takový pajdavý,
špinavý, ucloumaný, chromý žid (Smích.) — as 10 kroků.
Oni šli pryč. Děvče jsem poznal; bylo to totéž děvče,
které jsem viděl s Burdou mluvit. Holka měla jupku
černou, sukni do červena, na hlavě měla malý šátek.
V rukou měla modlitební knížky a bílý šátek. Hilsner
měl tvrdý klobouk, šaty z tmavé látky, pěkně byl ustro-
jený. (Hilsner jeví nápadnou změnu obličeje, na lavici ne-
pokojně se vrtí.)
Předseda: Jak byl starý ten člověk, co šel za
Svědek: Nedá se to říci. Měl plnovous, tmavý,
neměl ho nic učesaný, urovnaný. Vlasy neměl učesané,
orličí nos, veliké oči. V pravé ruce držel hůl, pod levým
paždím měl tmavý balíček, asi jako když nese zabalenou
košili. Kabát měl dlouhý, tmavý, pocuchaný, nečistěný.
Byl to delší kabát. Byl to kabát delší. Vzadu měl šúsky
a přiléhal. Kalhoty jaké měl, nevím. Tak daleko jsem si
ho nevšíml. Mně tobylo divné, když Hilsner
s holkou se smáli, že on setaké smál.
Měl velké oči, bylto zkrátka škaredý
ž i d. (Smích.)
Předseda: Víte se vší určitostí, že jste tehdy
s Hilsnerem mluvil?
Svědek: Ano. Pak jsem se šel trochu vyspat
Večer jsem šel na výlet do Březiny. Byl jsem tam do6
hodin, pak jsem šel na náměstí — byly tři čtvrtě na 9.
hod. več. Potkal jsem Reinhalta, ten šel z Polné. Já ho
znám, ale jmenovat ho neumím. Ten mi povídal, že jde
z dráhy.
Předseda: Víte určitě, že to byl týž den?
Svědek: Ano. On ten Reinholt má ve Zhoři
„kšeft“ a bylo mi divné, že kšeft o pouti opustil.
Předseda: Vy jste prý byl svědkem, když se
jednou Hilsner díval na Hrůzovou?
Svědek: To bylo krátce před Pannou Marií —
krátce před tou vraždou, v tom týduu před těma dvěma
svátky. To bylo o půl šesté hod. odpol. Tehdy dva židi,
když šla Anečka ze šití — Aufrecht a Hilsner — na ni
křieli; totéž stalo se podruhé a to oboje bylo před těmi
dvěma svátky,
D r. Pevný: Cizí žid šel těsně při Hilsnerovi
s holkou?
Svědek: Ne, ten šel za nimi. Hilsner se kolikrát
obrátil a snad kdyby měl holku rád, nenechal by tako-
vého neřáda za sebou jít, uvádí svědek dobrácky.
Nastal křižový výslech svědka, při němž dr. Auřed-
níček obhajoval slušnost Hilsnerovu.
Svědek (k dru, Auředníčkovi): Ono je to divné, že
H. Anfrechta jsto tak nedržel. On viděl Jana Hrůzu na
#5
alto_textblock
#5
nimi?
#6
alto_textblock
#6
pohřbu s rukou zavázanou a já ho z as viděl s r u k o
nezavázano u.
Hilsner (k svědkovi): Nemýlite se se mnou? Já
ve Zhoři nebyl.
Svědek: Já bych se mýlil?
Hilsner (rozčepýřen s rudou tváří) Já byl 17 čer-
vence v Jihlavi. Kady pak jsem tam doletěl
Výslech stává se velice napnu tý, ba
rozčilující.
Svědek (rozhorleně): Vy mi to chcete popřít?
Hilsner: Z Kamenice jsem doletěl do Jihlavi?
Svě dek: Kde jste byl tedy 9. července o 7. hodině
večerní
Hilsner: To jsem byl v Třebíči neb v Brtnici.
Prosím, pane president, to bude ve spisech. (Úžas.)
Svědek (přesvědčivě): Byl jste u Václava
Vítka v hostinci, pil jste tam pivo. Pil jste dvě
sklenice piva.
Hilsner (zlostně): Tojsem tam nebyl.
Dr. Auředníček: Podtou přísahou, co
tu jste složil můžeteto stvrďit?
Svědek: Ano prosím, aby to bylo ur-
čitě tehdy —
Dr. Auředníček: Prosím, aby to bylo protoko-
lováno.
#7
alto_textblock
#7
Předseda: Jak to víte?
Svědek: To byla »paráda« Palackého, chtěl jsem
se tam také podívat. Šel jsem k Vítkovi, byl tam Hils-
nersám, pil tam pivo a já taky. To bylo týden
před poutí r. 1898. To bylo 9. července, ten večer byla illu-
minace. (K Hilsnerovi.) Vždyť vy jste tam četl
noviny!
Hilsner (drze): Dyť se moc mýlíte se mnou.
Svědek: Naposled řekněte, že mě ani neznáte?
Hilsner: Dobře vás znám, vy se ale moc mýlíte
s jinou osobou. (Barva tváře obviněného se střídá, je vidět
u něho vliv dojmů.)
Předseda: Můžete určitě říci, že to bylo 9. čer-
#8
alto_textblock
#8
vence
#9
alto_textblock
#9
Svědek: Ano. Tobylo před poutí, v so-
botu 9. července —
Hilsner: Prosím .
Předseda: To se konstatuje ze spisů.
Dr. Auředníček žádá, aby byla vyslechnuta sou-
kromnice Jul. Isternicová z Třešti, že byl tehdy 8. a 9. čer-
vence Hilsner u ní; později, 9. a 10. že byl ve Stolařově.
Předseda (z protokolu): Tady stojí, že L. Hilsner
přišel do stanice ve Štolařově v 5. hodin večer 10. července
a odešel 11. července v 7 h. ráno.
Svědek (resolutně): 9. července byl Hils
ner v Polné. Já to odpřísáhal, já to ur-
čitě ví m.
Hilsner (zlobně): Játvrdím, že to není
pravda; mýlite se se mnou!
Svědek: Ještě jste si vzal půl novin a já také
Hilsner (zlostně, zrudlý v obličeji): To se musíte
mýlit, já tam nebyl.
Svědek Jan Hájek, 36letý obuvník v Polné; pří-
Hilsnera zná.
Předseda: Znáte Zhoř?
Svědek: Ano; je to pět čtvrtí hodin od Polné.
Předseda: V který den se tam odbývá pout?
Svědek: Tu neděli po sv. Markétě.
Předseda: Pamatujete se na pouť 18 července
1898 ve Zhoři?
Svědek: Ano. Byl jsem tam sám; byl jsem v ho-
stinci a viděl jsem tam Hilsnera. Ko ik bylo hodin, nevím,
brzy jsme obědvali. Přišel jsem na náves ve Zhoři, Hilsner
šel ke kostelu k několika m adíkům. Měl oblek zamodralý;
já jsem si ho tak mnoho nevšíml, ale tak mi to přicházelo.
Předseda: Znal jste Klímovou, viděl jste ji tam?
Svědek: Ano; byla tam většina ženských, s těmi
byla Klímova. Klímova byla u kramářské boudy, ale Hils-
nera jsem u boudy noviděl, nevšíml jsem si toho.
Předseda: Znáte Gráfa? Tenkráte prý se vás Va-
cková na Grafa tázala?
Svědek: Tam to nebylo; to se nepamatuji, ale
o těchto věcech jistě ne.
Svědek nepamatuje se, kdo tam byl s Hilsnerem. Viděl
Klímovou samotnu i Hilsnera také samotného.
Předseda: Zdá se mi, že jste Klímovou neznal
Svědek: Ba jo, dobře jsem ji znal.
Rada Danzer: Byla tam tehdy rvačka
Svědek: Byla v síni; Hilsnera a Grafa jsem tam
neviděl
Státní návladní: Odkud jste znal Klímovou?
Svědek: Učil jsem se s její bratrancem, chodili
jsme do Věžnice. Klímová byla veliká.
Křížový výslech dra. Pevného a dra. Vodičky přestál
svědek úplně. Ke svědeckému protokolu prvnímu uvádí pan
státní zástupce, že tu jest odpor. K návrhu dra. Auředníčka
protokol svědkův se čte.
Hilsner: Jaký šat jsem tehdy ve Zhoři měl?
Svědek: I u, nepamatuji se.
Hilsner (rudý v obličeji): Já neměl vůbec tvrdý
klobouk.
K dotazu dra. Auředníčka a předsedy uvádí svědek;
Já ho nepotkal. On se vztýčil a otoč l se,
Dr. Auředníček: Není zde žádný omyl?
Svědek: To není. On jinou neděli
tam také nešel. To bylo právě na tu pouť.
Hilsner (podrážděně): Já vás neznám vůbec
Svědek: Vy jste to popřel v Kutné Hoře, že ani
Žhoř neznáte.
Hilsner (ukvapeně): 17. července jste mne
ve Zhoři neviděl a Grafa také ne. (Úžas v obe-
censtvu)
Státní zástupce: Jak to můžete věděti?
Hilsner (rychle): Já tam s Grafem vůbee
nemluvil. (Veliké překvapení v obecenstvu. Hl a s y:
On se chytl!)
Svědek (resolutně): To kdyby jste se na hlavu
stavěl, tak budu státi na tom, že jste tam byl!
Na to líčení na 5/4 hodiny přerušeno.
Pan předseda po opětném zahájení sdělil, že soud
předvolá Julii Isternitzovou, hostinskou Vítkovou z Polné,
a že poptá se, kdy v Polné r 1899 odbývána slavnost Pa-
lackého. Soud nedal místa návrhu dra. Auředníčka
na exhumaci mrtvoly Klímové. Také zamítnut r ávrh
dra. Pevného na slyšení rodiny Brožových.
Dr. Pevný uvádí, že ohledně svědků Brožových po-
nechává věc p. státnímu návladnímu
#10
alto_textblock
#10
půl
#11
alto_textblock
#11
sahá.
#12
alto_textblock
#12
Svědkyně Marie Vackova, 19letá služka v Ji
hlavě, přísahá. Svědkyně sloužila u Sadilů, Hilsnera zná.
Předseda: Chodívala jste do Zhoře?
Svědkyně: To jsem tam šla na pouť r. 1898.
Předseda: Kdy jste tam odešla?
Svědkyně: Odpoledne; bylo čtvrt na 2. hod.
Svědkyně šla tam se služkou Mařenou, přišla tam okolo 3
hodin. Šly ke Krementovům, odtod k Ježkům do hospody.
Tam svědkyně tančila. Pak šly obě k pernikářské boudě
Vitáčkové a tam viděly Leopolda Hilsnera
s nějakým pajdavým židem. Hilsner kupoval
cukroví a platil šestákem, stálo to as 6 kr.; to kupoval pro
M. Klímovou. Komu platil Hilsner, svědkyně neví. Hils-
ner tam byl s Gráfem. Svědkyně mluvila o té
pouti s Hájkem, co neví.
Hilsner při výpověděch svědkyně bledne a těžce si
oddychuje.
Předseda: Jak jste se tam dlouho zdržela
Svědkyně: Asi o půl šesté jsem přišla do
»Březiny.«
Předseda: Komu to eukroví Hilsner dal?
Svědkyně: Dal ho Klímové. Vybízel ji, aby si
vybrala.
Předseda: Znala jste Hilsnera delší dobu ?
Svědkyně: Ano. V Jihlavi svědkyně sloužila
a viděla Hilsnera, že tam chodil s nějakou malou holkou.
Předseda: Slyšela jste nějakou rozmluvu Hilsne-
rovu s kamarády?
Svědkyně: Teď určitě již nevím. Svědkyně roz-
mluv Hilsnerových s kamarády si nevšímala. Viděla Hils-
nera v lese »u staré studánky« na podzim — kdy to bylo,
neví. Svědkyně tam sbírala brusinky na věnec a Hilsner
tam ležel u studánky, na sobě měl zelené šaty.
Předseda: Zda-li pak Hilsner tančil ve Zhoří
s Klímovou?
Svědkyně: Ne, ale Gráfa jsem s ní viděla
tančiti.
Předseda: Ta Mařena tvrdí, že ve Zhoři vůbec
nikdy nebyla.
Svědkyně: Ona právě se mnou byla.
Předseda: Viděla jste tenkráte Hilsnerovi do
obličeje?
Svědkyně: Ne, ale poznala jsem ho, měl černý
klobouk. — V lese »Březině« Hilsnera ani Klímovou
neviděla.
Předseda: Jak vypadal ten šmatlavý člověk?
Svědkyně: Napadal na pravou nohu, byl ke mně
obrácen zády, šatstva jsem si nevšímla.
Předseda: Jak jste věděla, že to je žid?
Svědkyně: Protože to tam povídali. Svědkyně
uvádí, že tam viděla Hilsnera jen s Klímovou, bylo asi
kolem 3. hodiny — Komu Hilsner platil, neví. U téže
boudy stál také Cink.
Rada Danzer: Jaké měl Hilsner šaty?
Svědkyně: Měl zelený šat, černý širák se šerpou
na knoflíku zamotanou.
Předseda: S kým jste v »Březině« tenkráte
mluvila?
Svědkyně: To se nepamatuji, to já už nevím.
Dr. Auředníček: Nevíte od koho u té boudy
dostal Hilsner zpět ?
Svědkyně: Ne, bylo tam moc lidí.
Dr. A uředníček: Nosil ten klobouk před Zhoř-
skou poutí
Svědkyně: Ano, on ho nosil celé léto.
Čte se prvý protokol svědkyně.
Hilsner: Nemohla mne tam viděti, to jsem byl
v Jihlavě.
Svědkyně: Já jsem ho tam určitě
viděla.
Hilsner: Jeden mne viděl v zelených šatech,
druhý v modrých šatech ..
Svědkyně: Ano, já ho tam viděla.
Svědkyně M. Chmelova, 22letá služka ve
Vídni. Hilsnera zná. Svědkyně uvádí reso-
lutně, že přísahat nebude, ježto prý se určitě
na nic nepamátuje.
K napomenutí předsedově: Já žádnou
přísahu nesložím, Já nic určitého neví m.
Předseda: Vy musíte přísahat.
Svědkyně konečně utišena, přísahá. Viděla Hils-
nera chodit s Fr. Veselým, sloužila u pekaře T. Sadila
v Polné před 2 lety s Vackovou, před tím s Jos. Strna-
dovou. S Vackovou chodívala po náměstí někdy, jindy do
Březiny. O Zhoři neví ničeho, nemůže se
na nic upamatovat, byla-li tam s Vackovou —
může to však býti. Klímovou svědkyně znala, byla to ve-
liká, posuchá ženská.
Dr. Auředníček: Byla jste ve Zhoři, nebo ne
Svědkyně: Jásváma nemám co mlu-
v i t. (Smích.)
Předseda: Vy musíte odpovídat.
Svědkyně: Na nic se nepamatuji
Na to čten protokol svědkyně ze dne 18. července t. r.
Hilsner k tomu ničeho nenamítá.
Svědek Leop. Korejtko, 45letý zámečník v Polné.
Přísahá. Hilsnera zná, byl u něho as 2 hodiny za-
městnán. Svědek chodívá na pouť do Zhoře a tehdy 17. čer-
vence 1898 tam také byl se svým 8letým chlapcem. Byl
v kostele na »velké«, pak šel do Ježkova hostince — to bylo
ke 2. hodině. Později byla tam taneční zábava, svědek brzy
se odklidil. Byli tam pernikáři polenští, v té hospodě viděl
než ševce Holzmanna. Klímovou svědek neznal. Hils-
neratam viděl — když začala muzika, šel s nějakou
venkovskou holkou vyšší postavy do kola.
Předseda: Můžete říci určitě, že to byl Hilsner
s venkovskou holkou?
Svědek: Ano, mohu.
Předseda: Že jste si tak zapamatoval Hilsnera?
Svědek: Jednou vyprávěl u Vítků v hospodě, že
měl holku v Měříně a že ji sliboval zabití a že se mu nic
nestalo. Tehdy všiml jsem si ho proto, že u mně točil chvíli
vrtací stroj, zmizel a za chvíli si poslal svého kamaráda
pro plat. (Šmích.)
Předseda: Viděl jste tam tehdy jiné židy?
Svědek: To neviděl.
Hilsner: Viděl jste mne tam 17. července ? (Bled,
slabým, sotva slyšitelným hlasem.)
Svědek: Já natom trvám, že jsem ho
viděl.
Svědkyně Frant. Dohnalova, 28letá služka ve Zhoři.
Přísahá, ač se před tím zdráhala přísahati. Hilsnera nezná.
Před 2 lety přišla k mnzice na pouť sv.-Markytskou. Hyi