#1
alto_textblock
#1
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 82. ze dne 24. března 1903
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= Podmořský člun a oceánský parník. Z Cher-
bourgu se oznamuje »Daily Expresse: Francouzský
podmořský člun »Espadon«, plující ve vzdálenosti a
8 mil od Brestu, zpozoroval na obzoru sloup dýmu.
Člun ihned plnou parou dal se tímto směrem a za
nedlouho ocítil se před transatlantickým parníkem
»Champagne«. Velitel podmořského člunu poručík
Wolf nechal člun potopit a vynořil se teprve pak,
když byl od parníku vzdálen jen tři sta metrů. Par
ník vyslal proti němu člun a poručík Wolf oznámil
kapitánovi, že pro případ války, kdyby »Champagnee
byla válečnou lodí, již by neexistovala, poněvadž na
ni střílel torpedy. Na to odplul »Espadon« za hluč
ného provolávání pasažerů na parníku.
= Šmejdy s hypnotismem. Z Oděssy se ozna-
muje: U zdejšího komisionáře Polinowského zaměst-
nán byl jakýs Lazar Bril, jenž požíval úplné důvěry
svého chefa, u něhož se seznámil s jakous Annou
Goldenovou. Jednoho dne přišel domnělý bratr Gol-
denovy ku Polinowskému a obviňoval Brila, že se
dopustil na jeho sestře násilí. Bril to doznal a aby
se vybnu! trestnímu udání, zaplatil Goldenově tři
sta rublů náhrady. Brzy potom musil však Bril za-
platit ještě 800 rublů, načež »sourozenci« Goldenov
odjeli do Antverp. Polinowski, jenž měl velké úča-
stenství s Brilem, byl jat podezřením, že tu není
všecko v pořádku a dopis, jenž záhy potom dosta
od Anny Goldenovy, potvrdil toto podezření. Golde-
nova se vyznávala, že obvinění její bylo smyšlenkou
že však před tím Brila hypnotisovala a nařídila mu
aby jí zaplatil 1100 rublů. Z Antverp odjela Golde-
nova, jež se jmenuje též Weinsteinova, se svým
průvodčím, jenž vůbec není jejím bratrem, nýbrž
jejím manželem, do Berlína a zde v jednom hotelu
rovněž hypnotisovala jakéhos barona. Nařídila mu,
aby ukradl šperky své sestry a on tak učinil. Při
návratu do Antverp byla Goldenova na nádraží
zatčena.
= Hledal uhlí, našel za tisíce jantaru. Z Nov
Yorku se oznamuje: Lynnský tesař Wm. Shepherd
hledaje podél vodního průplavu pohozené kusy ublí
našel kus něčeho, co považoval za jantar a hned
s tím běžel k odborníkovi, jenž seznal, že to oprav
dový jantar, mající 250 dol. ceny. Shephard pádil na
naleziště zpět a našel tak ještě několik velkých kusů
jantaru, které podle znalců mají na tisíce dollarů
ceny.
= Sťastný konec manželské hádky. Z Paříže se
oznamuje: V ulici des Bons Enfants procházela se
onehdy jakás žena s malým šestiletým děvčátkem a se-
tkala se tak zcela neočekávaně se svým manželem.
pokladním sluhou jakés velké banky zdejší. Uvítala
jej s velkou radostí, činila mu nejprve potíchu vý-
čitky pro jeho chování, ale rozčilovala se při tom
vždy víc a víc, tak že se konečně manžel rozhorlil
a dostal se s ní do prudké hádky. Hádka mezi man-
žely nabyla takové prudkosti, že policista oba zatkl.
Teprve na policejním komisařství, kde oba manželé
měli udat příčiny svého sporu, vzpomenul si manžel.
že nechal na ulici stát měděnou krabici s 20.000 fr.
již byl postavil na chodník, aby mohl políbit svoji
dcerušku. S pláčem prosil komisaře, aby jej ihned
propustil, by mohl vyhledat drahocennou krabici.
Vyběhl všecek poděšen a spěchal na místo, kde se
byl setkal se svou dceruškou. Nalezl děvčátko sedící
#4
alto_textblock
#4
na témž místě vedle měděné krabice. Když otec
přikvapil pln úzkosti a zoufalství, tázalo se ho děv-
čátko: »Tatínku, nezapomněl jsi toto zde?« Nanejvýš
šťasten vyzvedl otec svoje děcko a zlíbal je. Byl tak
šťasten, že mu děcko zachránilo peníze a tím jeho
čest, že se ihned opět smířil se svou manželkou.
= Srážka vlaků. Z Clevelandu, Ohio, se ozna-
muje: Onehdy večer o 10. hodině srazil se třídící
parostroj dráhy Big Four na vyhýbce mezi mostem
přes Cuyaboga a ústředním nádražím s osobním
vlakem dráhy Lake Shore, při čemž byl vůz pro za-
vazadla překocen. Zřízenec tohoto vozu postřehl
čas hrozící neštěstí a zachránil se rychlým seskoče-
ním. Cestující nenadálým utažením vzduchové brzdy
velmi se polekali, než však zvěděli, co se stalo,
udála se srážka. Vlak sestával ze šesti vozů osobních
a jednoho vozu pro kuřáky, připnutého za vozem
pro zavazadla. Prudkým nárazem uražena byla zá-
vlačka spojovací a kdyby byl býval parostroj zasáhl
vůz pro kuřáky, mohlo býti několik osob poraněno,
ne-li zabito. Jedině duchapřítomnosti strojvedoucího
osobního vlaku lze děkovati, že včasným brzděním
zabránil většímu neštěstí.
#5
alto_textblock
#5
Zemřelí v Praze.
#6
alto_textblock
#6
Dne 17. března 1903: Slukov Vojta Jakub.
býv. člen Národního divadla, 55 roků, 242—II. Rákos
Karel, syn městského strážníka, 3 roky, 376—VII
Štrejl Emanuel, bankovní sluha, 45 roků, 1031—
Donát Jindřich, hostinský, 33 roky, 110—II. Böhm
Jindřich, hraběcí sekretář, 37 roků, Štěpánská ul. 69.
Komárek Josef, knihařský pomocník, 19 roků, 7—V
Kozderova Marie, dcera kartáčníka, 34 r., 439—VIII.
— Ve všeobecné nemocnici: Hájek Alois,
knihařský učeň, 16 roků. Kudláčková Kateřina, vdova
po obchodníku, 100 roků. Mužák Jan, 19 roků. Pražá-
ková Karolina, manželka dělníka, 57 roků. Tomková
Antonie, manželka obuvníka, 47 roků. — U Milo-
srdných sester: Radosta Josef, sluha, 23 roky
Bezvalda Jan, žebrák, 85 roků. Čápová Barbora, vdova
po pokrývači, 65 roků. Körpl Josef, vod. dělník, 59r.
— V městském chorobinci: Pachmann Alois,
prýmkář, 71 rok.
#7
alto_textblock
#7
Dne 18. Března 1903: Studnička Emanuel,
syn holiče, 11/4 roku, 208—I. Grüsser Karel, ředitel
panství, 64 roky, 1447—II. Šolc František, knihařský
pomocník, 19 roků, 6—V. Bobek Josef, slévač, 55 r.
276—VII. Novákova Marie, dcera dělníka, 1 rok,
274—VIII. Němeček Karel, syn číšníka, 2 roky,
411—II. Ježková Josefa, choť soukromníka, 72 roky,
1376—II. Šaldová Rozalie, vdova po kamenníku, 74
roky, 1713—II. Panznerova Marie, manželka řezníka,
41 rok, 111—III. Chudoba Antonín, syn soustružníka,
1 rok, 430—VII. Fryš Frant., dělník, 51 rok, 73—VIII
Novákova Josefa, dcera nádennice, 1/2 roku, 466—VIII
— Ve všeobecné nemocnici: Geiselreiterová
Pavlína, vdova po sládku, 67 roků. Chalupa Jiří, listo-
noš, 22 roky. Svoboda Karel, řídící učitel, 47 roků.
Šárkova Marie, prodavačka, 18 roků. — U Milosrd-
ných bratří: Dvořák Julius, kočí, 30 roků. Holub
Antonín, kočí, 45 roků. — U Milosrdných se-
ster: Absolon Jan, sladovnický pomocník, 43 roky.
Kaiser Leopold, nádenník, 64 roky. Veselý Čeněk,
krejčí, 81 rok. — U Alžbětinek: Gasparova Jo-
sefa, služka, 24 roky. Hazukova Božena, dělnice, 23
roky. — V měst. chudobinci: Šrámek Václav,
#8
alto_textblock
#8
býv. hostinský, 66 roků. Štvanová Anna, vdova po
hostinském, 76 roků
#9
alto_textblock
#9
Král. české zem. divadlo v Praze
Národní divadlo.
#10
alto_textblock
#10
V úterý 24. března.
#11
alto_textblock
#11
151. hra v předpl.
(3. čtvrtka.)
#12
alto_textblock
#12
Louis a.
#13
alto_textblock
#13
Hudební román o 5 obrazech. Slova i hudbu složil
Gustave Charpentier. Text přeložil V. J. Novotný.
Dirigent Karel Kovařovic. Režisér Robert Polák.
OSOBY: Louisa, A. Slavíkova. Matka, M. Klánová.
Irma, M. Kubátova. Camilla, M. Drozenova j. h. Ger-
truda, K. Fabianova. Učennice, V. Hájková. Elisa. B.
Bláhová. Blanche, M. Kodetova. Suzanne, A. z To-
warnických. Metařka, H. Feldenova. Malá hadrářka,
R. Škvorova. Ředitelka, H. z Towarnických. Mlékařka,
A. Havránkova. Skládačka novin, M. Matějíčkova.
Uhlířka, A. Mattasova. Marguerita, B. Friedová. Ma-
deleina, E. Volfova. Uličník, A. Bláhová. Tanečnice,
A. Korecká. Pletačka židlí, A. Ludikarova. Zelenářka,
A. Rážová. Jiná zelenářka, M. Janská. Prodavačka
žabince, J. Vildová. Julien, O. Mařák. Otec, V. Kli-
ment. Noční tulák, B. Plák. Hadrář, E. Pollert. Správ-
kář, A. Hlaváček. Písničkář, B. Bohuslav. Malíř, F.
Šír. Mladý básník, A. Krössing. Filosof, R. Polák.
Jiný filosof, J. Žižka. Student, K. Váňa. Strážník, K.
Pulc. Jiný strážník, J. Richter. Sochař, J. Havelský.
Vetešník, H. Švejda. Zelenář, J. Neumann. Brusič, K.
Kindl. Hudebník, J. Karásek. Zedník, V. Zintl. Kočí,
J. Loos. Domovník, F. Gerlický. — Pouliční proda-
vači. Kuchařky. Dělníci a dělnice. Bohemové. Šičky.
Darmošlapové. Trhani. Uličníci. Sousedé z Montmar-
tru. Lid. — Děj se hraje v době přítomné v Paříži
Ve 4. obraze: Korunovace Musy montmartreské.
Po prvním a třetím obraze přestávka.
Konec o 1/211. hod
Začátek o 7. hod.
#14
alto_textblock
#14
Auředníčko
#15
alto_textblock
#15
zajímavé literární práce:
#16
alto_textblock
#16
Malířské novelly.
#17
alto_textblock
#17
S pův. obrázky od akadem. malíře A. D. Krajíčka
(1. Malířovo romanetto, 2. Dvě ženy, 3. Plesové šaty
4. Lionardo da Vinci, 5. Osudný model, 6. Malířská
historie, 7. Princ Asaturov, 8. Na kraji propasti, 9.
Fantom slávy, 10. Zlaté srdce.)
4 K, skvostně váz. 6 K i poštou.
#18
alto_textblock
#18
Pseudokontessy a jiné novelly.
S 23 celostr. dílem barvotiskovými obrázkovými přílo-
hami a 15 obrázky v textě od Artuše Scheinera.
(Zaniklé tóny. Kus komedie života. Jiskry v popelu.
Marné vášně. Partie slečny Anny).
4 K, váz. (v deskách o 9 barvách) 6 K 40 h, desky za
4871
1 K 60 h.
Nakladatel Fr. A. Urbánek, český knihkupec
v Praze, vedle Národního divadla.
#19
alto_textblock
#19
48
#20
alto_textblock
#20
45
#21
alto_textblock
#21
míti velmi brzy oběd, nebylo proto času. Kachna la
Rouennaise jest dobrá, připravují ji zde s vínem, nazva-
ným Grenache. Vzala jsem si dvakráte a právě když
jsme dojídali, přišli vicomte a Antoine z nádraží. Nemají
teď uniformy, ale vlasy jim trčí a oděv jejich vypadá
nějak nepohodlný. V uniformě se mně lépe líbili. Madame
de Vermondoise rozprávěla mnoho s Antoinem přes stůl.
To jest jediný způsob, jak se zdá, kdy můžeš s někým
přímo mluviti. Po obědě jsme šli hledati nějakou zábavní
místnost, ale ani jedno divadlo nebylo otevřeno, tak jsme
se musili spokojiti s procházkou po nábřeží a pak jsme
se vrátili a pili »sirop«. Jest sladký a dobrý a dostane
se malinový neb angreštový neb jaký chceš a jsem pře-
svědčena, kdyby jej měli oni lidé v Anglii, kteří pijí
ošklivá stará portská vína a podobné věci, že by jim
jistě mnohem lépe chutnal. Baronka říká všem zkráce-
nými jmeny jako: »Tournelle«, »Croixmare«, »Trémors«
atd. a všichni ji zbožňují a mohu říci, že jest mnohem
starší než ty, matinko; není to zvláštní? Jean sedí vždy
vedle mne, nejspíše myslí, že jest mým hostitelem, ale
já bych měla raději vicomta de la Trémors, který jest
tak zábavný. Ale abych se vrátila do Rouenu. Byla to
pochoutka spáti bez obavy v čistém lůžku po Vernonu
a měla jsem opravdovou koupel ráno. Nevím, kde to
Anežka vyšukala.
Plameny Johanny z Arců lze zcela dobře viděti, šli
jsme tam hned, jak jsme se oblékli. »Antoine« sice tvrdil,
že jest to pouze čmoud ze začazeného komína, ale já
jsem na něho nedbala. Orloj jest pěkný a prohlédli jsme
mnoho kostelů, ale mně nějak připadají všechny stejné
a mají nějak všechny stejnou vůni; myslím, že se již
nebudu se žádným namahati.
#22
alto_textblock
#22
vlídní, ale přála bych si, aby nejedli tak nepěkně. Hrabě
a markýza, která jest jeho sestřenice, a jsou z nejstarší
šlechty, jsou nejhorší — někdy se nesmí člověk ani na
ně podívati. Hraběnka jest poněkud lepší, ale za to její
rodina jest jen z doby císařství a Jean a Héloise jsou
zcela slušní.
Mohla jsem jísti vše, až na mátu, kterou pili páni
ke konci. Celá společnost jest čistě francouzská, není
ani dost málo taková, jak ji vídáme v Cannes, kdež se
většinou mnoho stýkali s Angličany. Jest to něco zeela
jiného. Když bylo po obědě, přestalo pršeti a po dlou-
hých výkladech — bude-li země vlhká či ne — odvážili
jsme se konečně na procházku k mostu a zpět. Na to
jsme se vrátili a započalo všeobecné vyprašování postelí,
jež začalo v komnatě de Tournellových; potom jsme šli
k markýze — měla vyložený skvostný noční oblek z rů-
žového chiffonu. Když jsme přišli do mého pokoje,
projevovali mi všemožný soucit, že mám takové maléa
ztuchlé obydlí. Prášek nám došel než jsme mohli zaprá-
šiti barončinu postel. Anežka nebyla tak nadutá, když
mne svlékala, jako obyčejně. Snad seznala, že tato část
její Francie není tak dobrá jako Anglie.
Když jsem přišla ráno dolů — zařídili jsme to tak,
abychom svou první snídani odbyli společně, ne ve svých
pokojích — byl tam již Antoine a Héloise. Za nedlouho
přišli vikomt a baronka; on počal ihned:
»Jak slečna byla večer rozkošná! Skutečný anděl
v nedbalkách! A ty skvostné vlasy !s
Ten bídník mne pozoroval z protější galerie, není
to odporné od něho, matinko? To by žádný Angličan
neučinil. Zlobila jsem se, ale Héloise mi řekla, že jest
to marné a musím přivykati poměrům cestovním »les
12
Její zprávy.