#1
alto_textblock
#1
Strana 2. Číslo 30.
#2
alto_textblock
#2
KATOLICKÉ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
Dne 1. února 1900.
#4
alto_textblock
#4
Místodržitel království českého přijel
dnes ráno do Vídně. Patrně za příčinou otázky uhlo-
kopů a také za příčinou politické situace.
Předseda ministerstva dr. šl. Körber
odjel dnes do Pešti. Včera ještě tvrdily mnohé vídeň-
ské listy, že tam nepojede.
Dvorní rada prof. dr. Knoll zemřel dnes
o 5. hod. ranní ve Vídni. Narozen byv 1841 v Kar-
lových Varech, stal se r. 1870 professorem na lékař
ské fakultě německé university v Praze, odkud po-
volán byl na vídeňskou universitu r. 1898. Byl také
poslancem zemským a říšským a vystupoval jako ta-
kový vždycky rozhodně proti národu našemu. V po-
slední době jmenován byl zhusta jako německý mi-
nistr-krajan v kabinetě Koerbrově, ale z jeho jmeno-
vání ze známých příčin sešlo.
Rakouský arcikníže o zahraniční poli-
tice. »N. L.« píší: »Mariborský »Slovenski Go-
spodar« přinesl dne 17. ledna t. r. stať: »Arci-
kníže František Salvator a budoucí
válka s Německem«, v níž mínění arciknížete
líčí se následujícími slovy: Arcikníže František
Salvator přiznává, že Německo chce si rakouskými
zeměmi raziti most k Adrii a že tedy dříve nebo po-
zději musí dojíti na válku mezi Rakouskem a Ně-
meckem. Arcikníže píše: Tato válka jest ne-
zbytna a musí přijíti, poněvadž v našem sousedovi se
probudilo přání po držbě krásných zemí dunajských
a poněvadž hranice německé říše vyžadují rozšíření
na východ. Jako Rakousko ode dávna zápasilo o své
právo, bude i v tomto případě nuceno zápasiti z
svou existenci a ona válka bude v této otázce roz-
hodná. Kéž by se času, jenž nám ještě zbývá, dobře
užilo, abychom získali podmínek pro sťastnou obranu.
Na jiném místě arcikníže prý píše: »Přese všechno
ubezpečování o přátelství musí nám býti jasno, že
snaha sousední prusko-německé říše o rozšíření je
pro naši říši krajně nebezpečna. — Arcikní že
František Salvator jest přesvědčen, že pro Rakousko
jest nezbytně potřebno a nutno, spojiti se s Ruskem.
Sblížení Rakouska s Ruskem mělo by se proměniti
v trvalý spolek, neboť jen v něm mohli bychom vi-
děti záruku šťastné budoucnosti této říše. — Uve-
řejňujeme, ačkoliv celá zpráva nezdá se nám býti
příliš pravdě podobnou
Onemocnění dra. Liebra, vůdce kato-
lického středu v Německu těžce doléhá na
miliony obyvatelstva této říše. Dr. Lieber, muž 62letý,
trpí od delší doby bolestnou a povážlivou chorobou
žaludeční, kteráž poutává jej pohříchu na lože oby-
čejně v době, kdy německý parlament nejvíce potře-
buje jeho součinnosti. Tentokráte přidružila se k cho-
robě žaludeční ještě choroba srdeční, čímž stav ne-
mocného jen ještě se zhoršil. K loži nemocného po-
volána byla do Berlína již i jeho choť, ačkoliv pa-
cient, jako vždycky také tentokráte nalézá se ve vý-
tečném ošetřování katolické nemocnice sv. Hedviky
v Berlíně, kteráž jest, jak známo, vzorným ústavem
pro nemocné. Občas byl zdravotní stav nemocného
již tak hrozivý, že mu bylo přimlouváno, aby dal se
zaopatřiti. Ale dr. Lieber na to nepřistoupil, pravě,
že ještě s ním »nedošlo to tak daleko.« A skutečně
předevčírem se mu ulevilo, než přes to nebyl připu-
štěn k němu ani jeho nejbližší osobní přítel, poslanec
středu a první místopředseda pruské poslanecké sně-
movny, svob. pán Heereman. Doufejmež, že dr. Lie-
ber šťastně přestojí svou nemoc. Co by znamenala
jeho smrt v okamžiku, ve kterémž bude rozhodnuto
předloze, týkající se rozmnožení německého loďstva,
jejíž předloha závisí na hlasech středu, ví vláda v Ber-
líně až příliš dobře.
Výsledek voleb do francouzského se-
nátu považován jest všeobecně za vítězství nynější
vlády a republikánské, od ní zastupované myšlénky
Vítězství ono zveličuje se ještě tím, že ve většině
departementů došlo na neobyčejné roztříštění hlasů.
Stalo se to následkem značného počtu kandidátů.
již ucházeli se o mandáty uprázdněné. V departe-
mentu sekvanském ucházelo se o sedm míst devate-
nácte kandidátů, v dolnosekvanském pro dvě místa
dvanáct, v sarnském pro dvě místa devět, v simur-
ském pro tři místa čtrnáct a v niévrevském, kdež
bylo uprázdněno jedno místo následkem úmrtí Scheu-
nera-Kestnera, dokonce třináct. Přes to zvítězili re-
publikáni takořka na celé čáře. Nacionalističtí gene-
rálové Lambert a Yapy nebyli by bývali ani zvoleni,
kdyby výslovně nebyli se prohlásili za republikány.
Ano i ve Vendée, této baště monarchistů, docílili re-
publikáni silných menšin, kteréž byly jen o sto hlasů
slabší, nežli většina. Pohříchu zdá se, že vláda fran-
couzská hodlá tohoto svého vítězství využíti hlavně
proti kněžím. Nasvědčuje tomu aspoň způsob, jakým
vystoupila proti pařížskému arcibiskupu a jakým
hodlá vystoupiti proti kněžím, kteří projevili nevinně
odsouzeným assumptionistům své sympatie.
V Anglicku panuje nálada zasmušilá. Ani vče-
rejší trůnní řeč, kterou byl zahájen parlament, ne-
rozptýlila její chmůry. Když rozcházel se po 12den-
nim zasedání dne 27. října m. r., povolil jednohlasně
#5
alto_textblock
#5
a bez rozdílu stran na první válečné potřeby v jižní
Americe pět mil. lib. šterl., maje za to, že angličtí
generálové budou s Boery co nejdříve hotovi. Jak
hrozné zklamání nadešlo v tom ohledu, víme. Nyní
bude žádati vláda po vyřízení ad resní debaty neméně
nežli čtyřnásobný válečný úvěr, neboť trůnní řeč nás
poučila, že vláda se rozhodla, vésti válku po tak
dlouho, až by skončila pro Auglii úspěchem. Že toto
rozhodnutí odpovídá povaze anglického lidu, jest jisto;
naskytá se jen otázka, jak dlouho ještě bude trvati,
nežli v Anglicku nabude vrchu přesvédčení, že ví-
tězná palma vyrůsti může mu teprve v nedohledné
době. Oposice dolní sněmovny podá k návrhu následující,
proti konservativně-uniostické vládě namířený doda-
tek: »Vyslovujeme politování nad nedostatkem zna-
losti, prozíravosti a úsudku, kterýž vláda osvědčovala
od r. 1895 v záležitostech jihoafrických a v přípra-
vách k válce.« Dodatek ten bude ovšem sotva přijat,
neboť vládní strana jest pořád ještě silnější o 130
hlasů. A kabinet Salisburyho drží ještě pevně ve své
ruce tuto většinu, která je neštěstím Anglicka spolu-
vinna. Ostatně jedná se prozatím jen o silnou parla-
mentární demonstraci, neboť liberální oposice bude
sotva chtíti nastoupiti v tomto okamžiku trnité dě-
dictví kabinetu Salisburyho.
Pokud se týče přátelských styků s evropskými
velmocemi, na kteréž poukazuje trůnní řeč, nelze jich
věru nikde valně pozorovati. Nezachovala se totiž
Anglie příliš přátelsky ani vůči Francii, již připravila
o triumf ve Fašodě, ani vůči Německu, jehož obchodu
hleděla zabrániti v Africe, ani vůči Rusku, jemuž
znesnadniti chce svým spojením s Japonskem hlavně
čínský obchod, při čemž nepadá na váhu ani staré,
pořád na novo živené soupeřství o nadvládu v celé
Asii. Není sice žádné pochybnosti, že v poslední době
stalo se mnoho, co by poměr Anglicka k těmto říším
mohlo zlepšiti. Na Fašodu následovalo rozdělení jistých
afrických území mezi Anglicko a Francii, jímž tento
stát nabyl vyhlídky na získání nových krajů. Sou-
časně se zabavením německých lodí uveřejněna byla
na druhé straně samojská úmluva, kteráž jest na pro-
spěch Německa. Přes to považováno jest ve Franci
Anglicko za horšího dědičného nepřítele než Německo
a také v Německu nejsou Anglicku přiliš nakloněni,
poněvadž vidí, že pod pláštíkem humanismu, svobody
a spravedlnosti slouží nejhrubším způsobem jen vlastní
své sobeckosti.
A konečně Anglicko že by stálo ve přátelských
poměrech s Ruskem? Anglicko uvítalo co nejzdvoři-
leji mírumilovnost carovu, ale co vidíme dnes? Sotva
že prokázáno bylo válkou v jižní Africe, jak vojsko
anglické je slabo, postupuje Rusko již směrem k Af-
ganistanu a současně nadchází v Čině obrat, kterýž
Anglicko samo považuje za vítězství ruského vlivu.
A nad to ještě vyjednává se o spolek Ruska s Ja-
ponskem, jenž není dojista na prospěch Anglicka.
Nač tedy takový sebeklam? Národ, jenž nalézá se
v takových poměrech, v jakých nalézají se dnes
Angličané, má zapotřebí, aby viděl jasně, a podle toho
i jednal. Praví se, že ten, kdo setrvává v neprávu,
jen ještě jej zveličuje. Nová vláda anglická, na kterou
brzy snad dojde, stojí před úlohou, aby k tomuto ne-
právu se přiznala. Pokračovati ve válce s Boery
nejen že není právem, nýbrž je to dle mluvy diplo-
matů věcí ještě horší; je to hloupostí. Na této cestě
neleží žádné vítězství. Nezbývá proto Anglicku nic,
než aby uzavřelo mír a uskutečnilo tím slova trůnní
řeči. Musí zjednati nejprve přátelské poměry s oběma
jihoafrickými republikami a pak s velmocemi evrop-
skými. Ale tak ovšem, jak Anglicko počínalo si dosud
vůči všem ostatním národům, upřímného přátelství do-
cíliti nelze.
Adresní debata v dolní sněmovně an-
glické zahájena byla včera. Několik řečníků prohlá-
silo, že válka jest nezbytnou a spravedlivou a musí
býti příznivě skončena. Cambell Bannerman
litoval války, uznal statečnost vojska, chválil dobro-
volný vstup četných spolubojovníků do armádya
tázal se, proč musí býti anglické vojsko tak neoby-
čejným způsobem rozmnožováno.
V další své řeči prohlásil pak řečník svou
ochotu k tomu, aby ve válce bylo pokračováno a po-
voluje na to neobmezené příspěvky, jen aby zabezpe-
čena byla nedotknutelnost panství královnina a válka
byla s úspěchem skončena. Přes to odsuzuje jednání
vlády, zvláště pokud se týče její jihoafrické politiky
a nedostatečných příprav k válce. O tom, že autorita
říše musí býti zachována jako nejvyšší autorita, svorni
jsou v Anglii všichni.
Řečník končil slovy: Praví se nyní, že válka
byla nevyhnutelna. Bylo to patrně umíněním post
factum. Musíme nyní souditi, že všecko, co se stalo,
stalo se za tím účelem, aby Boerové podrobili se ná-
sledkem zastrašení. Lituji, že vláda věděla tak málo
o zbrojení Boerů. Nevědělo-li o tom ničeho minister-
stvo vojenství, je to věcí velmi vážnou. Žádám z
předložení Bullerových depeší, ve kterých mluví se
o vojenské situaci v jižní Africe a potřebných tam
branných silách.
#6
alto_textblock
#6
Balfour, jenž potom ujal se slova, vyslovil
nad tím potěšení, že Cambell Bannermann jest ochoten
povoliti všecky prostředky, potřebné ku šťastnému
skončení války, avšak lituji, že mluvčí oposice nechce
prohlásiti, že stojí na tom, aby Anglie zachovalasi
plnou svrchovanost v jižní Africe. Csmbell Banner-
mann při těchto slovech hlasitě prote-toval.
Opposice, pravil Balfour dále, až dosud nena-
vrhla pokárání diplomatiky Chamberlainovy. Teprvé
nyní, když se jí nehodami na bojišti dostává posily,
odvažuje se k tomu. (Souhlas u ministerských.) Ob.
tíže s Bsery trvají už dávno. Na Chamberlaina útočilo
se pro nedostatek taktu a předvídavosti, ale k odů-
vodnění toho nebyla uvedena ani jediná věta. Vláda
podceňovala síly nepřítele. Výzvědný odbor minister-
stva války měl by však býti ušetřen útoků, jež ne-
spočívají na skutku. Pojem o moci Boerů nebyl pro-
blémem tak lehce luštitelným jako otázka, jakou vo-
jenskou moc má ten či onen evropský stát. Mi-
isterstvu není ničeho o tom známo, že by generál
Buller byl vojsko do Afriky poslané považoval za
nedostatečné. Počet jeho přesahuje daleko to, co
vládě bylo označeno jako nutné. Hledí se vládu
přímo a nepřímo pohnouti ku vměšování
se do svobodného rozhodnutí generálů v poli. (Sou-
hlas.) Země jest bez odporu sklamána vzhledem k růz-
ným výsledkům války. Nepoužíváli nynější vláda
důvěry sněmovny a země se k tomuto úsudku přidá,
zavazuji se, každou po nás přicházející vládu podpo-
rovati, podaří-li se válku přivésti k takovému konci,
jaký by si země přála. Vláda nepřeje si nijsk vy-
skytnuvší se vady zatajovati. Ona ví, že budoucnost
jest plna obtíží a starostí pro ty, kteří mají zodpověd-
nost za veřejné záležitosti. Vláda se snaží, aby zod-
povědnosti této dostála, dokud požívá důvěry sně-
movny. Ona nehodlá nikdy raditi k míru, nebude-li
to mír, jenž by přinášel přímé ovoce. Země bude státi
na tom, aby, nechť jest u vesla kterákoli vláda, naše
vojenská čest byla zachována v plné míře, a aby
v jižní Africe nezůstal žádný kořen, z něhož by mo-
hla vypučeti opět nějaká jedovatá bylina, jakou jsme
po mnoho roků trpěli.
Irská strana v dolní sněmovně anglické se
usnesla, že navrhne k adrese do latek, v němž pro-
hlašuje, že nadešel čas, aby ukončena byla válka, jež
je zbytečná a nespravedlivá, na základě uznání neod-
vislosti Transvaalska a Oranžského svobodného státu.
Také horní anglická sněmovna rokovala
o adrese a schválila ji. Lord Salisbury prohlásil
za debaty, že nepokládá tento okamžik za vhodný
ke kritice. V okamžiku takovém musí se všechno
spojiti, aby země byla osvobozena ze situace, kteráji
ohrožuje, její třpyt poskvrňuje a její integritě je snad
na úkor. Lord Roseberry pravil, že jednání bude
kdysi ostře odsouzeno, ale nyní že se žádá zvěděti,
co vláda zamýšlí. Lord Fitz Maurice podal ná-
vrh na adresu, v níž se vyslovuje politování sně-
movny nad nedostatkem věcných znalostí, předvída-
vosti a soudnosti, jež ukázal kabinet jak při vedení
jihoafrických záležitostí od r. 1895, tak i v nynější
válce. Fitz Maurice probíral při odůvodňování
svého návrhu poměry a vyjednávání při vypuknutí
války a pravil, že k válce nemusilo dojíti, kdyby
Chamberlain se byl pokusil nedůvěru Boerů upoko-
jiti. Ministerstvu války nebyly dány ani prostředky,
ani čas, aby učinilo přípravy pro následky Chamber-
lainovy politiky. (Lord Fitz Maurice jest bra-
trem ministra války lorda Landsdownea. Red.)
Drage (konservativec) praví, že válka dle jeho ná-
hledu jest spravedlivá a povede k reorganisaci an-
glické armády. Robson (liberál) praví, že dle jeho
názoru jedná se Anglii o boj za politickou svobodu
většiny obyvatelů Transvaalu. Stevenson (liberál)
žádá od vlády vysvětlení, zdali guvernér Milner neměl
vlivu na generály v příčině Kimberleye a Ladysmithu.
Na to bylo jednání odročeno.
Amnestie v Bělehradě. Proslýchá se po-
znovu, že král Alexandr udělí dne 22. ledna (6.
února t r.), na kterýž připadá výročí prohlášení Srb-
ska za království, amnestii všem, kdož byli odsouzeni
po pověstném přelíčení pro velezradu. Zaznamenáváme
tuto pověst z povinnosti, ale nevěříme, protože nemá
král Alexandr ani dost málo rytířské povahy. »Za-
stava« vypravuje o něm: Také král Alexandr s po-
slanci nišské skupštiny před několika dny »odbýval
cercle«. Přistoupiv k vážnému poslanci za město Kra-
gujevac, zámožnému průmyslníku Ilijovi Radoviči,
oslovil jej: »Jak jsi se opovážil, gazdo Ilijo, blaho-
přáti Avakumovičovi a Rybaru ku smíření, věda, že
jsem (!) všecky politické strany zrušil?« Gazda Ilija
zakoktal něco na omluvu, ale Alexandr dupl a zlostně
naň se obořil: »Netrpím lidí, kteří bez mého (!) vě-
domí pobuřují národ. Zde není pro tebe místa. Ode-
jdi!« Poslanec poníženě se uklonil a odešel. Na to
král se obrátil k ostatním poslancům, kteří už také
byli připraveni na vyhazov, a řekl jim: »Žádám od
vás bezpodmínečnou poslušnost a nestrpím, abyste
někdo něco dělal, podle své hloupé hlavy.« Obrátil
se k poslancům zády a odešel. To jim bylo znamením,