ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 8db7d570-fda0-11e8-bc37-005056827e51
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
ALTO TextBloky — 6
#1 alto_textblock #1
Strana 2. Číslo 30.
#2 alto_textblock #2
KATOLICKÉ LISTY.
#3 alto_textblock #3
Dne 1. února 1900.
#4 alto_textblock #4
Místodržitel království českého přijel dnes ráno do Vídně. Patrně za příčinou otázky uhlo- kopů a také za příčinou politické situace. Předseda ministerstva dr. šl. Körber odjel dnes do Pešti. Včera ještě tvrdily mnohé vídeň- ské listy, že tam nepojede. Dvorní rada prof. dr. Knoll zemřel dnes o 5. hod. ranní ve Vídni. Narozen byv 1841 v Kar- lových Varech, stal se r. 1870 professorem na lékař ské fakultě německé university v Praze, odkud po- volán byl na vídeňskou universitu r. 1898. Byl také poslancem zemským a říšským a vystupoval jako ta- kový vždycky rozhodně proti národu našemu. V po- slední době jmenován byl zhusta jako německý mi- nistr-krajan v kabinetě Koerbrově, ale z jeho jmeno- vání ze známých příčin sešlo. Rakouský arcikníže o zahraniční poli- tice. »N. L.« píší: »Mariborský »Slovenski Go- spodar« přinesl dne 17. ledna t. r. stať: »Arci- kníže František Salvator a budoucí válka s Německem«, v níž mínění arciknížete líčí se následujícími slovy: Arcikníže František Salvator přiznává, že Německo chce si rakouskými zeměmi raziti most k Adrii a že tedy dříve nebo po- zději musí dojíti na válku mezi Rakouskem a Ně- meckem. Arcikníže píše: Tato válka jest ne- zbytna a musí přijíti, poněvadž v našem sousedovi se probudilo přání po držbě krásných zemí dunajských a poněvadž hranice německé říše vyžadují rozšíření na východ. Jako Rakousko ode dávna zápasilo o své právo, bude i v tomto případě nuceno zápasiti z svou existenci a ona válka bude v této otázce roz- hodná. Kéž by se času, jenž nám ještě zbývá, dobře užilo, abychom získali podmínek pro sťastnou obranu. Na jiném místě arcikníže prý píše: »Přese všechno ubezpečování o přátelství musí nám býti jasno, že snaha sousední prusko-německé říše o rozšíření je pro naši říši krajně nebezpečna. — Arcikní že František Salvator jest přesvědčen, že pro Rakousko jest nezbytně potřebno a nutno, spojiti se s Ruskem. Sblížení Rakouska s Ruskem mělo by se proměniti v trvalý spolek, neboť jen v něm mohli bychom vi- děti záruku šťastné budoucnosti této říše. — Uve- řejňujeme, ačkoliv celá zpráva nezdá se nám býti příliš pravdě podobnou Onemocnění dra. Liebra, vůdce kato- lického středu v Německu těžce doléhá na miliony obyvatelstva této říše. Dr. Lieber, muž 62letý, trpí od delší doby bolestnou a povážlivou chorobou žaludeční, kteráž poutává jej pohříchu na lože oby- čejně v době, kdy německý parlament nejvíce potře- buje jeho součinnosti. Tentokráte přidružila se k cho- robě žaludeční ještě choroba srdeční, čímž stav ne- mocného jen ještě se zhoršil. K loži nemocného po- volána byla do Berlína již i jeho choť, ačkoliv pa- cient, jako vždycky také tentokráte nalézá se ve vý- tečném ošetřování katolické nemocnice sv. Hedviky v Berlíně, kteráž jest, jak známo, vzorným ústavem pro nemocné. Občas byl zdravotní stav nemocného již tak hrozivý, že mu bylo přimlouváno, aby dal se zaopatřiti. Ale dr. Lieber na to nepřistoupil, pravě, že ještě s ním »nedošlo to tak daleko.« A skutečně předevčírem se mu ulevilo, než přes to nebyl připu- štěn k němu ani jeho nejbližší osobní přítel, poslanec středu a první místopředseda pruské poslanecké sně- movny, svob. pán Heereman. Doufejmež, že dr. Lie- ber šťastně přestojí svou nemoc. Co by znamenala jeho smrt v okamžiku, ve kterémž bude rozhodnuto předloze, týkající se rozmnožení německého loďstva, jejíž předloha závisí na hlasech středu, ví vláda v Ber- líně až příliš dobře. Výsledek voleb do francouzského se- nátu považován jest všeobecně za vítězství nynější vlády a republikánské, od ní zastupované myšlénky Vítězství ono zveličuje se ještě tím, že ve většině departementů došlo na neobyčejné roztříštění hlasů. Stalo se to následkem značného počtu kandidátů. již ucházeli se o mandáty uprázdněné. V departe- mentu sekvanském ucházelo se o sedm míst devate- nácte kandidátů, v dolnosekvanském pro dvě místa dvanáct, v sarnském pro dvě místa devět, v simur- ském pro tři místa čtrnáct a v niévrevském, kdež bylo uprázdněno jedno místo následkem úmrtí Scheu- nera-Kestnera, dokonce třináct. Přes to zvítězili re- publikáni takořka na celé čáře. Nacionalističtí gene- rálové Lambert a Yapy nebyli by bývali ani zvoleni, kdyby výslovně nebyli se prohlásili za republikány. Ano i ve Vendée, této baště monarchistů, docílili re- publikáni silných menšin, kteréž byly jen o sto hlasů slabší, nežli většina. Pohříchu zdá se, že vláda fran- couzská hodlá tohoto svého vítězství využíti hlavně proti kněžím. Nasvědčuje tomu aspoň způsob, jakým vystoupila proti pařížskému arcibiskupu a jakým hodlá vystoupiti proti kněžím, kteří projevili nevinně odsouzeným assumptionistům své sympatie. V Anglicku panuje nálada zasmušilá. Ani vče- rejší trůnní řeč, kterou byl zahájen parlament, ne- rozptýlila její chmůry. Když rozcházel se po 12den- nim zasedání dne 27. října m. r., povolil jednohlasně
#5 alto_textblock #5
a bez rozdílu stran na první válečné potřeby v jižní Americe pět mil. lib. šterl., maje za to, že angličtí generálové budou s Boery co nejdříve hotovi. Jak hrozné zklamání nadešlo v tom ohledu, víme. Nyní bude žádati vláda po vyřízení ad resní debaty neméně nežli čtyřnásobný válečný úvěr, neboť trůnní řeč nás poučila, že vláda se rozhodla, vésti válku po tak dlouho, až by skončila pro Auglii úspěchem. Že toto rozhodnutí odpovídá povaze anglického lidu, jest jisto; naskytá se jen otázka, jak dlouho ještě bude trvati, nežli v Anglicku nabude vrchu přesvédčení, že ví- tězná palma vyrůsti může mu teprve v nedohledné době. Oposice dolní sněmovny podá k návrhu následující, proti konservativně-uniostické vládě namířený doda- tek: »Vyslovujeme politování nad nedostatkem zna- losti, prozíravosti a úsudku, kterýž vláda osvědčovala od r. 1895 v záležitostech jihoafrických a v přípra- vách k válce.« Dodatek ten bude ovšem sotva přijat, neboť vládní strana jest pořád ještě silnější o 130 hlasů. A kabinet Salisburyho drží ještě pevně ve své ruce tuto většinu, která je neštěstím Anglicka spolu- vinna. Ostatně jedná se prozatím jen o silnou parla- mentární demonstraci, neboť liberální oposice bude sotva chtíti nastoupiti v tomto okamžiku trnité dě- dictví kabinetu Salisburyho. Pokud se týče přátelských styků s evropskými velmocemi, na kteréž poukazuje trůnní řeč, nelze jich věru nikde valně pozorovati. Nezachovala se totiž Anglie příliš přátelsky ani vůči Francii, již připravila o triumf ve Fašodě, ani vůči Německu, jehož obchodu hleděla zabrániti v Africe, ani vůči Rusku, jemuž znesnadniti chce svým spojením s Japonskem hlavně čínský obchod, při čemž nepadá na váhu ani staré, pořád na novo živené soupeřství o nadvládu v celé Asii. Není sice žádné pochybnosti, že v poslední době stalo se mnoho, co by poměr Anglicka k těmto říším mohlo zlepšiti. Na Fašodu následovalo rozdělení jistých afrických území mezi Anglicko a Francii, jímž tento stát nabyl vyhlídky na získání nových krajů. Sou- časně se zabavením německých lodí uveřejněna byla na druhé straně samojská úmluva, kteráž jest na pro- spěch Německa. Přes to považováno jest ve Franci Anglicko za horšího dědičného nepřítele než Německo a také v Německu nejsou Anglicku přiliš nakloněni, poněvadž vidí, že pod pláštíkem humanismu, svobody a spravedlnosti slouží nejhrubším způsobem jen vlastní své sobeckosti. A konečně Anglicko že by stálo ve přátelských poměrech s Ruskem? Anglicko uvítalo co nejzdvoři- leji mírumilovnost carovu, ale co vidíme dnes? Sotva že prokázáno bylo válkou v jižní Africe, jak vojsko anglické je slabo, postupuje Rusko již směrem k Af- ganistanu a současně nadchází v Čině obrat, kterýž Anglicko samo považuje za vítězství ruského vlivu. A nad to ještě vyjednává se o spolek Ruska s Ja- ponskem, jenž není dojista na prospěch Anglicka. Nač tedy takový sebeklam? Národ, jenž nalézá se v takových poměrech, v jakých nalézají se dnes Angličané, má zapotřebí, aby viděl jasně, a podle toho i jednal. Praví se, že ten, kdo setrvává v neprávu, jen ještě jej zveličuje. Nová vláda anglická, na kterou brzy snad dojde, stojí před úlohou, aby k tomuto ne- právu se přiznala. Pokračovati ve válce s Boery nejen že není právem, nýbrž je to dle mluvy diplo- matů věcí ještě horší; je to hloupostí. Na této cestě neleží žádné vítězství. Nezbývá proto Anglicku nic, než aby uzavřelo mír a uskutečnilo tím slova trůnní řeči. Musí zjednati nejprve přátelské poměry s oběma jihoafrickými republikami a pak s velmocemi evrop- skými. Ale tak ovšem, jak Anglicko počínalo si dosud vůči všem ostatním národům, upřímného přátelství do- cíliti nelze. Adresní debata v dolní sněmovně an- glické zahájena byla včera. Několik řečníků prohlá- silo, že válka jest nezbytnou a spravedlivou a musí býti příznivě skončena. Cambell Bannerman litoval války, uznal statečnost vojska, chválil dobro- volný vstup četných spolubojovníků do armádya tázal se, proč musí býti anglické vojsko tak neoby- čejným způsobem rozmnožováno. V další své řeči prohlásil pak řečník svou ochotu k tomu, aby ve válce bylo pokračováno a po- voluje na to neobmezené příspěvky, jen aby zabezpe- čena byla nedotknutelnost panství královnina a válka byla s úspěchem skončena. Přes to odsuzuje jednání vlády, zvláště pokud se týče její jihoafrické politiky a nedostatečných příprav k válce. O tom, že autorita říše musí býti zachována jako nejvyšší autorita, svorni jsou v Anglii všichni. Řečník končil slovy: Praví se nyní, že válka byla nevyhnutelna. Bylo to patrně umíněním post factum. Musíme nyní souditi, že všecko, co se stalo, stalo se za tím účelem, aby Boerové podrobili se ná- sledkem zastrašení. Lituji, že vláda věděla tak málo o zbrojení Boerů. Nevědělo-li o tom ničeho minister- stvo vojenství, je to věcí velmi vážnou. Žádám z předložení Bullerových depeší, ve kterých mluví se o vojenské situaci v jižní Africe a potřebných tam branných silách.
#6 alto_textblock #6
Balfour, jenž potom ujal se slova, vyslovil nad tím potěšení, že Cambell Bannermann jest ochoten povoliti všecky prostředky, potřebné ku šťastnému skončení války, avšak lituji, že mluvčí oposice nechce prohlásiti, že stojí na tom, aby Anglie zachovalasi plnou svrchovanost v jižní Africe. Csmbell Banner- mann při těchto slovech hlasitě prote-toval. Opposice, pravil Balfour dále, až dosud nena- vrhla pokárání diplomatiky Chamberlainovy. Teprvé nyní, když se jí nehodami na bojišti dostává posily, odvažuje se k tomu. (Souhlas u ministerských.) Ob. tíže s Bsery trvají už dávno. Na Chamberlaina útočilo se pro nedostatek taktu a předvídavosti, ale k odů- vodnění toho nebyla uvedena ani jediná věta. Vláda podceňovala síly nepřítele. Výzvědný odbor minister- stva války měl by však býti ušetřen útoků, jež ne- spočívají na skutku. Pojem o moci Boerů nebyl pro- blémem tak lehce luštitelným jako otázka, jakou vo- jenskou moc má ten či onen evropský stát. Mi- isterstvu není ničeho o tom známo, že by generál Buller byl vojsko do Afriky poslané považoval za nedostatečné. Počet jeho přesahuje daleko to, co vládě bylo označeno jako nutné. Hledí se vládu přímo a nepřímo pohnouti ku vměšování se do svobodného rozhodnutí generálů v poli. (Sou- hlas.) Země jest bez odporu sklamána vzhledem k růz- ným výsledkům války. Nepoužíváli nynější vláda důvěry sněmovny a země se k tomuto úsudku přidá, zavazuji se, každou po nás přicházející vládu podpo- rovati, podaří-li se válku přivésti k takovému konci, jaký by si země přála. Vláda nepřeje si nijsk vy- skytnuvší se vady zatajovati. Ona ví, že budoucnost jest plna obtíží a starostí pro ty, kteří mají zodpověd- nost za veřejné záležitosti. Vláda se snaží, aby zod- povědnosti této dostála, dokud požívá důvěry sně- movny. Ona nehodlá nikdy raditi k míru, nebude-li to mír, jenž by přinášel přímé ovoce. Země bude státi na tom, aby, nechť jest u vesla kterákoli vláda, naše vojenská čest byla zachována v plné míře, a aby v jižní Africe nezůstal žádný kořen, z něhož by mo- hla vypučeti opět nějaká jedovatá bylina, jakou jsme po mnoho roků trpěli. Irská strana v dolní sněmovně anglické se usnesla, že navrhne k adrese do latek, v němž pro- hlašuje, že nadešel čas, aby ukončena byla válka, jež je zbytečná a nespravedlivá, na základě uznání neod- vislosti Transvaalska a Oranžského svobodného státu. Také horní anglická sněmovna rokovala o adrese a schválila ji. Lord Salisbury prohlásil za debaty, že nepokládá tento okamžik za vhodný ke kritice. V okamžiku takovém musí se všechno spojiti, aby země byla osvobozena ze situace, kteráji ohrožuje, její třpyt poskvrňuje a její integritě je snad na úkor. Lord Roseberry pravil, že jednání bude kdysi ostře odsouzeno, ale nyní že se žádá zvěděti, co vláda zamýšlí. Lord Fitz Maurice podal ná- vrh na adresu, v níž se vyslovuje politování sně- movny nad nedostatkem věcných znalostí, předvída- vosti a soudnosti, jež ukázal kabinet jak při vedení jihoafrických záležitostí od r. 1895, tak i v nynější válce. Fitz Maurice probíral při odůvodňování svého návrhu poměry a vyjednávání při vypuknutí války a pravil, že k válce nemusilo dojíti, kdyby Chamberlain se byl pokusil nedůvěru Boerů upoko- jiti. Ministerstvu války nebyly dány ani prostředky, ani čas, aby učinilo přípravy pro následky Chamber- lainovy politiky. (Lord Fitz Maurice jest bra- trem ministra války lorda Landsdownea. Red.) Drage (konservativec) praví, že válka dle jeho ná- hledu jest spravedlivá a povede k reorganisaci an- glické armády. Robson (liberál) praví, že dle jeho názoru jedná se Anglii o boj za politickou svobodu většiny obyvatelů Transvaalu. Stevenson (liberál) žádá od vlády vysvětlení, zdali guvernér Milner neměl vlivu na generály v příčině Kimberleye a Ladysmithu. Na to bylo jednání odročeno. Amnestie v Bělehradě. Proslýchá se po- znovu, že král Alexandr udělí dne 22. ledna (6. února t r.), na kterýž připadá výročí prohlášení Srb- ska za království, amnestii všem, kdož byli odsouzeni po pověstném přelíčení pro velezradu. Zaznamenáváme tuto pověst z povinnosti, ale nevěříme, protože nemá král Alexandr ani dost málo rytířské povahy. »Za- stava« vypravuje o něm: Také král Alexandr s po- slanci nišské skupštiny před několika dny »odbýval cercle«. Přistoupiv k vážnému poslanci za město Kra- gujevac, zámožnému průmyslníku Ilijovi Radoviči, oslovil jej: »Jak jsi se opovážil, gazdo Ilijo, blaho- přáti Avakumovičovi a Rybaru ku smíření, věda, že jsem (!) všecky politické strany zrušil?« Gazda Ilija zakoktal něco na omluvu, ale Alexandr dupl a zlostně naň se obořil: »Netrpím lidí, kteří bez mého (!) vě- domí pobuřují národ. Zde není pro tebe místa. Ode- jdi!« Poslanec poníženě se uklonil a odešel. Na to král se obrátil k ostatním poslancům, kteří už také byli připraveni na vyhazov, a řekl jim: »Žádám od vás bezpodmínečnou poslušnost a nestrpím, abyste někdo něco dělal, podle své hloupé hlavy.« Obrátil se k poslancům zády a odešel. To jim bylo znamením,