#1
alto_textblock
#1
Číslo 30.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, dne 1. února 1900.
#3
alto_textblock
#3
Ročník IV
#4
alto_textblock
#4
Redakce, administrace
expedice:
Praha, Pštrossova ulice.
číslo 200—II.
Nefrankované dopisy se
nepřijímají, rukopisy se
nevracejí.
Hezapečetěné reklamace
jsou porta prosty.
Inserty účtujeme levně
a při častější inserci po-
skytujeme výhody.
Vycházejí denně o šesté
hodině ranní.
V pondělí a po svátku
vždy po dvanácté ho
dině polední.
Jednotlivé číslo za S
Telefon redakce č. 1126
#6
alto_textblock
#6
ULICKt
#8
alto_textblock
#8
Předplatné pro
Prahu
s donáškou do
domu:
měsíčně. . . ..
K 2.80
čtvrtletně . ..
K 8.40
celoročně . .. . K 33.60
Pro tuzemsko
poštou:
měsíčně . . . ..
3.—
čtvrtletně . .. K 9.—
celoročně.... K 36.—
Předplatné do cizozem-
ska: Německa a Srbska:
čtvrtletně ... K 12.—
celoročně.... K 48.—
po Ameriky, Francie,
Švýcarska, Italie, Bel-
ie, Anglie a Ruska:
čtvrtletně ... K 13.20
celoročně . .. K 52.80
Telefon redakce č. 1126.
#9
alto_textblock
#9
7 hodin 36 minut ráno.
Slunce vychází v
Slunce zapadá ve 4 hodiny 51 minutu večer.
#10
alto_textblock
#10
Čtvrtek:
Sv. Ignacius, muč. — Sv. Efrem, učit. církevní.
#11
alto_textblock
#11
Čtyřicetihodinná pobožnost
v chrámu Páně
u Alžbětinek (ve Slup.) od 31. ledna do 4. února.
#12
alto_textblock
#12
Správné a nesprávné cesty.
#13
alto_textblock
#13
Nedostatek uhlí čím dále tím více se vzmáhající
a spolu následky s tím spojené budí přirozeně otázku :
Jak z této kalamity vyváznouti?
Dnes zajisté málo jest těch, jimž by záležitost
tato byla lhostejná, poněvadž záležitost tato více méně
každého se dotýká. S tváří starostlivou jeden druhého
se táže: jak to dopadne? Což, až dojdou skrovné
zásoby uhlí velko- i malozávodům, až budou zaměstna-
vatelé nuceni dělnictvo propouštěti po tisících a tyto
tisíce vzrostou v statisíce a tyto statisíce hladema
vnitřním vztekem poháněny vyjdou na ulici? A co
vztekem a hladem štvaný lid na ulici znamená, to
nám dějiny v nesčetných případech vypravují a my
to cítíme a tušíme sami. Takto rozvášněného lidu
šavle a bodáky již tak snadno nezastaví a neutiší ho
ani slib, že dostane dvojnásobně více, než z prvu byl
žádal a z čehož třeba podaná polovice byla by ho
upokojila. Proto jest dnešní situace velmi vážnáa
hrozivá a každým dnem stává se vážnější a hrozivější
a jest věru čas svrchovaný, aby spor byl co nejdříve
vyřízen cestou smírnou, než vášeň lidu divokou by-
střinou se provalí.
Jak ale spor mezi zaměstnavateli a horníky vy-
rovnati?
Přichází první rádce a navrhuje: Ať se hornictvo
k další práci donutí a třeba násilím, ať se donutí. —
Kdo tuto radu dává, ten nezná ani situace, ani zá-
kona. Jest sice pravda, že náš trestní zákonník
v § 381. vězením a vyhoštěním hrozil těm horníkům.
kteří odepřeli práce, aby vynutili si tak vyšší mzdu,
aneb jiné výhody. Paragraf ten však jest zrušen zá-
konem ze dne 7. dubna r. 1870, jímž horníkůma
dělníkům vůbec zaručena jest volnost úmluvy se
zaměstnavatelem a spolu i právo zastavením práce
vynutiti si vyšší mzdu aneb lepší podmínky práce.
Tak praví § 2. jmenovaného zákona a § 3. trestem
vězení od 8 dnů do 3 měsíců hrozí těm, kteří by
dělníky nutili práci přijati, když tito pracovati ne-
chtějí. Nutiti tedy horníky do práce nemůže nikdo,
poněvadž zákon je chrání a oni započavše stávku z
dosažení vyšší mzdy a lepších pracovních podmínek,
stojí úplně na půdě zákona.
Tedy ať se donutí páni, aby dělníkům povolili
a dali jim čeho tito právem žádají. Na to mohou za-
městnavatelé odpověděti takto: Zákon svrchu cito-
vaný, který chrání koaliční svobody dělníků, chrání
i koaliční svobody naší. I nám zákon ten zaručuje
volnost naší vzájemné úmluvy a týmž trestem, jak
výše uveden, stíhá každého, kdo by nás zaměstna-
vatele chtěl donutiti, abychom dali práci někomu za
podmínek, které jiní nám diktují. My tedy, odpíra-
jíce dělníkům žádané od nich zvýšení mzdy a jiné vý-
hody, stojíme taktéž úplně na půdě zákonité.
A skutečně mají pravdu strany obě. A proto
jest nesprávné mínění těch, kteří radí, aby vláda do-
nutila zaměstnavately dělníkům vyhověti anebo děl-
níky aby přiměla, za jakýchkoliv podmínek praco-
vati. A přece toto nesprávné mínění jest dnes
bětné; vytryskuje patrně z neznalosti zákonů.
Vystoupí druhý rádce a praví: Horníci by měli
povoliti, vždyť trpí jejich stávkou nejvíce jejich bratří
v práci, kterým hrozí hlad a bída, když závody,
v nichž dosud pracují, pro nedostatek uhlí budou za-
vřeny. A pak, ať pováží, kolik lidí chudých dnes
jejich stávkou mrzne a jinak trpí! Na to horníci
kldně odpověděli: Naši soudruzi v práci stojí s námi
a sympatisují s námi; my nežádáme leč toho, co
nám božské a přirozené právo zaručuje: jakž bychom
přišli k tomu my, kteří při dlouhé a úmorné práci
i pak v provisi hyneme nedostatkem, abychom za do-
savadních podmínek dřeli se na tučné dividendy za-
městnavatelů? At ustoupí páni, my zajisté nechceme
ničeho nesprávného.
A páni na to odpověděli: My neustoupíme, po-
něvadž by to byla kapitulace před horníky, kteří
opustili práci bez výpovědi a tím opustili i půdu zá-
kona; ať horníci opět vstoupí do práce za dřívějších
podmínek a my, až se nám zlíbí, budeme pak s nimi
teprvé vyjednávati. Žádný zákon nás k povolnosti do-
nutiti nemůže.
#14
alto_textblock
#14
Jak patrno, spočívá tato velkopanská odpověd
na justamentu, který se opírá o křivé paragrafy a ni-
koliv o přímé zásady lidskosti.
Co tedy činiti? Kdo má do věci zasahnouti?
Odpovídám: stát, recte vláda. A má k tomu právo?
Má, a zákony odůvodněné právo. Zákon horní, zákon
občanský i zákon trestní podává jí do rukou zbraň
vydatnou.
Jest mi poněkud zabočiti a uvésti několik pa-
ragrafů horního zákona z roku 1854 dosud u nás
platného. Jest toho třeba tím více, poněvadž dnes
mnoho lidí o hornických záležitostech mluví a mnoho
žurnalistů o nich píše, ač horního zákona ani nevi-
děli, neřku-li, aby ho přečtli, nebo dokonce pro-
studovali.
Horní zákon v § 7. dává právo k majetnictví
dolů a ke kutání všem, kdo mají vůbec právo míti
nemovitý majetek.
Paragraf druhý však vymiňuje oněch nerostů,
kteréž bez státního povolení nikdo kutati a těžiti
nesmí; mezi ně náleží i uhl.
Kutáním — Schürfen — rozumí se, jak
§ 13. dí, vymíněné nerosty vyhledávati a cesty k nim
otevírati; těžením pak — Abbau — rozumí se
dobývání a vynášení těchto nerostů na povrch zem-
ský. Žádati za právo kutání a těžení vymíněných
nerostů má, jak výše řečeno každý, kdo jest schopen
míti nemovitý majetek. Dle § 15. určí si: tama
tam chci kutati, udá hranice plochy a obdrží povo-
lení ke kutání — Schurfbawilligung, — jak formulář
na str. 259 vykazuje.
Dle § 21. ale nemá ten, kdo v některé krajině
kutací právo obdržel, monopol na kutání tak, aby
jiný tam kutati nemohl, nýbrž horní úřad — Berg-
amt, — který kutacího práva uděluje, může v téže
krajině a v témž místě i více osobám práva toho
uděliti.
To ovšem není milé tomu, kdo první o kutací
právo žádal a proto obyčejně se pojistí, žádaje dle
§ 22. za tak zvané výhradné právo kutací
— Freischurf. Určí si totiž bod, na tomto
bodu zarazí znamení a nyní dle § 31. vyměří se mu
plocha kruhu, jehož středem jest onen bod a jehož
poloměr činí 224 vídeňských sáhů, čili 12.544 čtve-
rečních sáhů ve kvadrátu. V kutání na kamenné
uhlí povoluje se dle § 34 nejméně dvojnásobná, dle
§ 47. až osminásobná míra. V této, jemu odměřené
a výhradně přiřčené části nikdo jiný již kutati a tě-
žiti nesmí.
Když povolení ke kutání má v rukou, jde
k majiteli pozemku a smlouvá se s ním, aby mu
pozemek potřebný k založení šachty a vystavění
budov přenechal. Smluví-li se, je dobře, nesmluví-li
se, rozhodnou úřadové o ceně přenechání. Když se
konečně tak stane, obdrží majitel dle § 63. listinu,
v níž se mu výhradně kutací právo přiřkne, on pak
jest dle § 64 povinen do roka přiřčené jemu místo
vyflokovati, nebo mezníky označiti.
S právem kutacím přejímá kutař dle § 96. pro-
váděcího nařízení povinnost důl otevříti, dle § 174.
horního zák. pak, když k nerostu, jejž těžiti chce se
dokutal, bez přetržení těžiti a každého
půl roku výkazy hornímu hejtmanství
zasílati o tom, mnoho-li vytěžil, mnoholi
lidí zaměstnával, zkrátka musí podati celý podrobný
výkaz o stavu dolů (§ 188 h. z. a 98 p. n.).
Horní hejtmanství jest povinno výkazy ty zkou-
mati a shledá-li, že vůbec se netěží, nebo že se málo
těží, nebo že někde proti zákonu hornímu se jedná!
věc prozkoumá po případě dva znalce přibere a určí,
mnoho-li nejméně těžař z dolu za půl roku vytěžiti
musí (§ 179). Neuposlechne-li, jest trestán napřed po-
kutou, pak odnětím práva k těžení (§ 180 a 241).
Když těžař těžení zastaví, musí do osmi dnů
hornímu hejtmanství to oznámiti a udati příčinu, proč
se tak stalo. Horní hejtmanství věc zkoumá a když
shledá příčiny dostatečné k zastavení těžby, dá k tomu
své svolení Těžba se může zastaviti z dostatečných
příčin až i na rok a po novém zkoumání ještě na
déle (§ 182).
Když ale bez dostatečné příčiny těžiti přestane,
aneb těžiti vůbec ani nezačal, pak dle § 241 a 242
má býti k tomu pokutami peněžitými donucen a když
#15
alto_textblock
#15
to nepomůže odnětím práva těžby potrestán. Stejný
trest ho stihne, když nevytěží tolik, kolik má určeno.
Z těchto uvedených paragrafů jest patrno, jakou
cestou úřadové kráčeti mají a dnes kráčeti musí. Do-
nutiti dělníky ku práci za mzdu a za podmínek, které
jim zaměstnavatelé nabízejí, jakož i donutiti zaměstna-
vately, aby horníkům tolik a tolik dali, ani dle ob-
čanského, ani dle horního, ani dle trestního zákona
nemohou. Mohou však popadnouti kutaře, kteří za-
brali si veliký počet kutišť — freischurfů — mají je
20 i 30 let v držení a dosud v nich dolovati ani
nezačali. Zde mají úřadové právě jim říci: vy neza-
chováváte povinností, vy přestupujete paragrafy horního
zák. i prováděcích nařízení po 20—30 let, ergo ztrácíte
právo k dolování a těžení a právo to zadá se jinému,
který se přihlásí. (Jest mi s velikým podivením, že
se tak dávno již nestalo, kdežto dle výslovného znění
svrchu citovaných zákonů dávno se tak státi mělo.)
A tu by byl čas, aby přihlásila se země a prohlásila
ona, že dolování a těžení v území svém převezme.
Mohl by se chopiti iniciativy snad zemský výbor sám,
když český sněm nezasedá. Ovšem, že by bylo třeba
i změny horního zákona, zvláště odklizení vysad
tak zvaných »muthungů« (§§ 277—280), jimiž před
vydáním dosavadního horního zákona pojistili si důlní
spekulanti celé lány k svému výhradnému těžení.
Však i na dosavadní majitele dotčených uhel-
nych dolů může vytáhnouti se § 365. obč. zák., jenž
zní: »Žádá-li toho obecné dobré, jest každý úd státu
povinen za přiměřenou náhradu i úplného vlastnického
práva k věci postoupiti.« Dnešní hrozivá situace za-
jisté pak k tomu poukazuje, že obecné dobro toho
žádá, aby několik hrabivých obřezaných i neobřeza-
ných milionářů nikdy již nemohlo dle své libosti za-
zavěšovati Damoklův meč nedostatku uhlí nad hlavy
všech občanů státních a nutná expropriace či vy vlast-
nění dolů jest tedy zcela odůvodněno.
Advokát jeden, s nímž jsem o záležitosti této
rozmlouval, mi pravil, že by po případě mohlo se zde
užíti i trestních §§ 482—484; já ovšem nemohu roz-
hodovati, zdali by se tak práven dělo.
Ze všeho, co jsem dosud uvedl, vysvitá, že dnes
leží to v rukou vlády samé, aby co nejdříve zjednala
pořádek. Má k tomu moc a má k tomu zákonité
právo a jest i povinna platnými paragrafy zkrotiti
zpupnost uhlobaronů a zavésti pořádek. Jiná cesta
z labyrintu dnešního nevede. Smlouvání se s uhlo-
barony a stálé marné s nimi konferování, k ničemu
dosud nevedlo a nepovede, a proto nutno bezohledně
vystoupiti s paragrafy v ruce a to hned, než bude
snad pozdě.
A ještě něco. Jest to povinností a svatou povin-
ností českých poslanců, aby slovem, agitacemi, zkrátka
všemožně pracovali k tomu cíli, aby doly zemské do-
staly se ve výhradný majetek země. Země by těžila
sama, měla by zdroj příjmů a zákonem zemským nebo
nařízením by se určilo, zač uhlí prodávati se smí.
Tím by se vzal vydřidušským rukoum uhelných kar-
telářů ohromný rebach, a my bychom měli uhlí dost
a laciného.
O tom však jindy budu zevrubně psáti.
Dr. Rud. Horský.
#16
alto_textblock
#16
Zprávy politické.
V Praze, dne 31. ledna.
Okružník předsedy ministerstva dr. šl.
Koerbra jest předmětem úvah všech dnešních ví-
deňských časopisů. »N. Fr. Pr.« dí, že obsahuje
mnohé výborné idey a podněty. Docílí prý kýženého
účinku a nabude tím epochálního významu pro Ra-
kousko. — »Fremdbl.« píše: »Z okružníku tohoto
mluví svobodný, moderními názory naplněný duch.
Význam jeho se zvýšuje ještě tím, že nevychází od
tak zv. politického, nýbrž od úřadnického kabinetu.
— »Oester. Vlksztg.« vyslovuje přesvědčení, že obsah
okružníku zabezpečuje mu nejlepší uvítání se strany
obecenstva. Také tento list poukazuje na moderní
názory oběžníku. Ve stejném smyslu píší také ostatní
vídeňské časopisy. Ale na to, jak velice je to smutné,
musí-li předseda ministerstva napomínati podřízené
mu úřadnictvo, aby konalo svou povinnost, nepouka-
zuje žádný. Snad proto ne, aby nebyl nucen, neše-
trně se dotknouti svých vlastních lidí.