#1
alto_textblock
#1
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 149. ze dne 31. května 1900.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= Madridští zloději. Z Madridu se oznamuje
Onehdy večer o deváté hodině spáchána v jedné
z nejživějších tříd ve středu města, na Calle del Bar-
quillo obrovská krádež. V tuto hodinu, kdy v ulicích
skvěle elektřinou osvětlených jest frekvence nejčílejší,
zastavili se čtyři mužové před výkladní skříní velké
zastavárny Nunězovy, prohlížejíce zdánlivě zvědavě
vyložené tu šperky a cenné předměty. Pojednou vy-
táhl jeden z nich z kapsy provaz a přivázal co možná
nenápadně kliku dveří od krámu, načež druhý vzal
těžké kladivo a několika důkladnými ranami rozbil
sklo výkladce, oba ostatní pak, ozbrojeni revolvery.
chvíli drželi v šachu shluknuvší se obecenstvo. Marně
snažili se majitel krámu a jeho zřízenci otevříti dvéře
aby mohli pronásledovati zloděje, pevně přivázaná
klika nepovolila. Zatím zloděj, jenž byl rozbil silné
zrcadlové sklo výkladce, hrábnul do něho oběma ru-
kama a nanejvýš obratně sebral veškeré vystavené
šperky, jež byly uloženy na kusu sukna, takže je
lupič jen potřeboval shrnout v uzlík. Jakmile kořist
byla v jeho rukou, dali se všichni na útěk. Dva po-
licajti a mnozí mimojdoucí pustili se za nimi, při
čemž lupiči neustále stříleli na svoje pronásledova-
tele. Byla to divoká honba, jež se spíše hodila pro
americké pampy než pro velké město evropské. Přes
všecko hojné střílení byl zraněn toliko jediný z pro-
následovatelů, posunovač kulis divadla »Apollo«, jenž
střelen do lýtka. Konečně se podařilo zatknouti jed-
noho z lupičů, onoho, jenž byl přivázal kliku krámu.
Jest to 39letý Martinez. Ostatní unikli s kořistí, jež
dle výpovědi oloupených má cenu 50.000 peset. Lu-
piči unikli způsobem takřka neuvěřitelně romanti-
ckým. Na Calle de Piamonte, as 200 metrů od místa
činu, zřízen byl kulatý otvor, vedoucí ke stokám,
spoluvinníky lupičů, kteří byli přestrojeni za cídiče
stok a otvor střežili. Do tohoto otvoru zmizeli
oni tři lupiči, jakoby se byli propadli do země. Za-
ními zapadla velká kamenná deska a zahradila
otvor. A než mohly býti opatřeny potřebné nástroje
ku zvednutí kamene, zmizeli lupiči v bludišti stok.
U zatčeného lupiče nalezen průkaz, dosvědčující, že
lupičská tlupa v předměstí Chamberi na Calle de
las Virtudes najala krám. Policie se domnívala, že
snad tam by bylo lze lupiče lapit a ihned vysláno
tam pět policistů. Když se policisté dostali ke krámu.
spatřili, kterak bandité, celkem sedm, odtud vyrazili.
Chtěli se na ně vrhnout, ale lupiči byli dobře ozbro-
jeni a v přesile a unikli, vyměnivše s policisty.
z nichž toliko dva měli střelné zbraně, as 20 vý-
střelů. Krvavé stopy zdají se nasvědčovat, že jeden
z lupičů byl poraněn. Ale bezpochyby nebude po
nich památky, až zase provedou nový kousek. Tento
kousek jest svého druhu již čtvrtý během rokua
dosud nebyli v žádném případě pachatelé zatčeni
aneb lup jim odejmut. Časopisy na novo láteří na
policii a civilního guvernéra, žádajíce, aby odstoupil.
V krámě v Chamberi objeven tunel 200 m. dlouhý.
znamenitě provedený, vedoucí ke stokám, jehož zlo-
činci bezpochyby užili již i ke dřívějším svým pod-
nikům.
= Víra a daň z vody. Z Montrealu v Ka
nadě se oznamuje: Takové stávky, jaká minulé ne
děle vypukla mezi četnými Číňany našeho velmi
zbožného města, zde ještě nebylo. Jako ve všech
amerických městech, jest hlavním zaměstnáním Čí-
#4
alto_textblock
#4
ňanů (jimž mimochodem řečeno za daň 50 dollarůz
hlavy jest pobyt v Kanadě dovolen) praní a žehlení
prádla, v kterémžto oboru jsou mistry a k nemalé
mrzutosti velkých prádelen mají také velký úspěch.
Mgistrát montrealský horlivě se snaží, zásobovati
městskou pokladnu, jež jest stále prázdná aneb jen
málo naplněna. V této snaze připadli otcové našeho
města na myšlenku, naděliti Číňanům zvláštní daň
z vody. Mají platit příště z každého krámku ročně
50 dollarů, kdežto dosud platili pouze 10—15 doll.
Všechny protesty proti tomu nařízení byly marny.
Kdo nechtěl platit, vlečen před soud a musil mimo
to zapravit ještě útraty, ale Číňané dovedli se po-
mstít. Nejmilejším podnikem nesčíslných takřka pro-
testantských sekt zdejších bývalo ode dávna, obra-
ceti syny nebeské říše na křesťanství a k tomu slou-
žily zdejší nedělní odpolední školy. Aby obracení na
víru bylo v každém ohledu příjemné, ustanoveny za
učitelky většinou mladé krásné dámy, jež také zdán-
livě dosáhly výsledků velmi uspokojivých; aspoň
jsou takovéto školy Číňany dobře navštěvovány.
Tyto žáky považují již za obrácené a poměr mezi
učitelkami a žáky jest velmi dobrý. Nyní však oni
Číňané, kteří o takovémto obracení na víru nechtějí
ničeho vědět a mají nemalý hněv na Mladočíňany
způsobili důrazný nátlak na tyto »odpadlíky«, kteří
se musili zavázat, že nebudou navštěvovati nedělní
školy dotud, dokud zůstane v platnosti zvýšená daň
z vody. Praví prostě: »jestliže nám křesťané uklá-
dají nespravedlivé daně, nemůžeme v tom ničeho
měnit, ale pak upustíme od nové víry; z »dobrých
křesťanů« staneme se opět »dobrými Číňany«. A hned
příští neděle byly všechny nedělní školy, v nichž to
dosud chodilo tak krásně, pusty a prázdnv. Marně
čekaly vlídné učitelky na svoje žáky a nejhorší jest,
že budou musit ještě dlouho čekat, neboť nebude-li
daň z vody snížena na dřívější míru — a k tomu
se náš magistrát sotva odhodlá — zůstane při stávce.
Snad by se dala věc upravit tím, že by oni horlivci
jimž záleží na »obrácení pohanů«, platili nenávidě-
nou daň ze svého, ale to lze sotva očekávat.
#5
alto_textblock
#5
Zemřelí v Praze.
Dne 23. května 1900: Danda Josef, syn ci-
diče litiny, 2 dny, čís. 170—IV. Krombholzova Anna
dcera mechanika, 7 měsíců, čís. 179—III. Dellingrová
Marie, vdova, 67 roků, čís. 571—II. Koštákova Anna,
dcera harmonikáře, 3 roky, čís. 817—I. Bírková Ro-
salie, vdova po posluhovi, 84 roky, čís. 596—II.
Čaha Antonín, příručí, 22 roky, čís. 190—II. Fencl
Vojtěch, vrchní výběrčí, 78 roků, čís. 1487—II. Rich-
trová Klára, býv. hospodyně, 78 roků, čís. 67—IV.
Klener Pavel, 76 roků, číslo 427—II. — Ve
všeobecné nemocnici: Kuchařová Anna, do-
movnice, 73 roky. Čabanová Anna, manželka děl-
níka, 48 roků. Hubička Jan, zedník, 39 roků. Frefová
Barbora, manž. zřízence dráhy, 30 roků. Horáková
Marie, manž. sluhy, 39 roků. — V dětské ne-
mocnici: Krejčí Josef, syn nádenníka, 3 roky
Česákova Olga, dcera dělníka, 21/2 roku. — V jo se-
fovské nemocnici: Nováková Kateřina, hoky-
nářka, 30 roků. — Umilosrdných sester
Vraný Matěj, poštovní sluha, 49 roků. Knopp Jindř.
kočí, 61 rok.
Dne 24. kv tna 1900: Seidl Antonín, syn
krejčovského pomocníka, 7 hodin, 361—II. Linhardt
Jan, obuvník, 77 roků, 14—VI. Treutz Štěpán, malí
#6
alto_textblock
#6
pokojů, 61 rok, 158—V. Marešova Marie, dcera obuv-
níka. 5 dn, 160—V. Gansová Josefa, vdova, 85 roků,
35 roků, 388—I. — Ve všeobecné nemoc-
nici: Matějíčková Růžena, dcera kočího, 14 roků.
— U milordných bratří: Rančák Václav,
dělník, 69 roků. Jiroš Robert, číšník, 27 roků. U mi-
losrdných sester: Váňa Josef, obuvník,
22 roky. Kliment Václav, nádenník, 64 roky. Jochová
Marie, vdova po tkalci, 83 roky. Valenta František,
nádenník, 56 roků. Čvančarová Anna, vdova po řez-
níku, 86 roků.
#7
alto_textblock
#7
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Dnes ve čtvrtek 31. května.
#8
alto_textblock
#8
233. hra v předpl.
1. čtvrtka.
Jako host vystoupí naposledy p. Jiří Bittner.
Cizin k a.
Drama o 5 jednáních. Sepsal A. Dumas syn, přeložil
J. Ladecký. Vystavil vrchní regisseur p. J. Seifert.
Začátek o 7. hodině.
Konec o 10. hodině.
#9
alto_textblock
#9
Pištěkovo letni divadlo na Král. Vinohradech
Začátek o 1/27. hodině.
#10
alto_textblock
#10
Ve čtvrtek 31. května.
Kontrolor spacích vagonů.
Fraška o 3 jednáních od A. Bissona.
#11
alto_textblock
#11
Arena na Smíchově.
Ve čtvrtek 31. května.
Začátek o 1/27. hodině.
Ve prospěch pana Bohumila Hetšla. Jako host
vystoupí sl. Fanuše Valeská.
ODKAZ.
#12
alto_textblock
#12
Divadlo „Urania“ na výstaviští v Kr. Oboře.
Ředitel V. Suk.
12592
Ve čtvrtek 31. května.
Začátek o 1/27. hodině.
Po druhé: Hanzí Vejvara.
#13
alto_textblock
#13
O000000.0000000
#14
alto_textblock
#14
Koncerty a záhav
#15
alto_textblock
#15
dne 31. května.
#16
alto_textblock
#16
Sochůrkova plzeňská restaurace,
1395
#18
alto_textblock
#18
Templ. ul., 649. Koncert úplné kap. p. Šustrovy
za každého počasí.
#19
alto_textblock
#19
Choděrova velkorestaurace.
#20
alto_textblock
#20
Dnes velký koncert elit. kap. p. Pehelovy za
každého počasí při elektr. osvětl. Zač. o 7. h.
12666
#21
alto_textblock
#21
0000000.000000
#22
alto_textblock
#22
468
#23
alto_textblock
#23
465
#24
alto_textblock
#24
vzduch, prázdno v hledišti se sedadly s plátěnými povlaky,
jež připadaly jako diváci, sestávající z mlčelivých duchů,
a potom vědomí, že nahoře je jasný, rušný, hemživý,
šumný, skutečný svět, byly příčinou, že se vracela domu
s bolením hlavy, zarmouceným srdcem a slzami, tryska-
jícími z očí.
A když přemohla tyto poměry, neb se do nich
vpravila a učinila již takový pokrok ve své úloze, že
mohla odhoditi text, stará bázeň před ženou, do níž
se měla vžíti, vracela se s novou hrůzou. Smyšlená
Gloria byla velmi pyšná a marnivá a sobecká a zde-
ptala vše pod nohama, aby mohla zmocniti se světa
a věcí jeho.
Zatím opravdová Gloria hrála zcela rozdílnou
úlohu. Kažďého jitra, s děsnou upřímností v srdci,
pátrala v časopisech po zprávách o Janu Stormovi.
Nebylo ji hledati dlouho. Jakýsi druh groteskní roman-
tiky seskupil se kolem něho, jako kolem moderního
Don Quichota, porážejícího větrné mlýny. Jmeno jeho
bylo terčem slovních hříček; byly tu obrázky, karrika-
tury a všechny ostatní způsoby žertů, jež nejsou žerty,
protože jsou potupou.
Někdy potají dívala se na jeho činnost. V neděli
ráno procházela se Sohem, kolem lidí, sedících n
prahu a čtoucích sportovní zprávy v nedělních novinách,
se skřivánky v klecích, visících na hřebíku nad nimi,
až přišla ke chrámu a slyšela zpěv uvnitř a viděla křídou
napsáno na zdech: »Bůh žehnej Otci!«
»Podivné obvinění duchovního!« Byl to časopis
nižšího druhu a obvinění bylo urážkou na cti, Mladý
prostopášník (byl to Karel Wilkes), byl předveden před
#25
alto_textblock
#25
»Ach! — Ale to se rozumí, že nemohu očekávati
Přirozeně, milujete své dílo také —«
»Miluji své dílo také a proto jest marno pohrá
vati. „Jestliže oko tvé působí pohoršení“ —«
Bodlo ji to. »Nuže, když není pomoci, mám za to,
že si musíme podati ruce a rozloučiti se.«
Ne dříve, až tehdy — ne dříve, až když pronesl
svůj ortel a ona ho přijala, uvědomil si, jak se mu
zdála býti krásná. Měl pocit, jakoby cosi v jeho hrdle
chtělo vykřiknouti.
»Není to, co jsem očekával, Glory — o čem jsem
snil po léta.«
»Avšak jest to lepší — zdá se býti lepší.«
»Snažil jsem se učiniti tak pro vás místo, avšak
vy jste je nechtěla — nechala jste je projíti; dala jste
přednost tomuto jinému losu v životě.«
Vzpomněla si na Josefa a Seftona a na časopisa
úlohu a zakryla si tvář rukama.
»Jak bych mohl pokračovati, Glory, v nebezpečí
mé — Je to nebezpečné, stále nebezpečnější.«
»Ano, vy jste duchovní a já jsem herečka. Musíte
na to mysliti. Lidé jsou tak nevědomí, tak ukrutní,a
mohu říci, že již nyní mluví.«
»Myslíte, že bych na to dbal, Glory?« Ruce
svezly se s tváře. »Myslíte, že bych se staral jen
vlásek, kdyby všechen se skandálem kramařící svět se
domníval —«
»Budete tedy o mně co nejlépe smýšleti ?«
»Budu mysliti na nás na oba jako jsme bývali,
mé dítě, dříve než svět se postavil mezi nás, než
vy —«
Křestan.
#26
alto_textblock
#26
117