ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 8d7518f0-676d-11dc-b76e-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 21
#1 alto_textblock #1
1900.
#2 alto_textblock #2
V Praze, ve čtvrtek dne 31. května.
#3 alto_textblock #3
K. číslu 149. Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3b
#4 alto_textblock #4
Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administrac na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30b Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou- NARU
#5 alto_textblock #5
N
#6 alto_textblock #6
p
#7 alto_textblock #7
TI
#8 alto_textblock #8
Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.
#9 alto_textblock #9
Telefonické zprávy „Nár. Listů“
#10 alto_textblock #10
Osobní. Z Vídně, 31. května. Ředitel bývalé odborné školy tkalcovské v Brně, Alfons F lögl, jmenován byl ředitelem a učitelé tohoto ústavu Jan Rupp, Zikmund Edel- stein a Iro Kastanek jmenováni pro- fessory IX. služební třídy ústavu pro textilní průmysl v Brně. Rozhovor císaře s delegátem drem. Pacákem. Z Pešti, 31. května. Listy sdělují, že maďarští delegáti, kteří stáli na blízku cí- saře, an rozmlouval s delegátem drem. Pa- cákem, slyšeli, jak tento byl ve svých vý- kladech opětně přerušován, a jak cís ai někollikráte zvolal: »ohole Z Vídně, 31. května. Některé zdejší listy uveřejňují k peštským zprávám o roz- hovoru císaře s delegátem drem. Pacá- kem na delegační hostině dodatky, které se naprosto různí. »Neues Wiener Journal« ozna- muje: Delegáti, kteří stáli na blízku, slyšeli, jak císař jednou volal na dra. Pacáka »Oho, to je přespříliš.« Později řekl: »To je hanba, nedovolím to nikdy.« Témuž listu oznamují z Pešti: Dr. Pacák vyslovil se: »Císař opětně a důrazně proje- vil svou přízeň k českému národu. Žádal však, aby vůdcové jeho s ostatními národy přivodili mír, jinak že budou sami zodpo- vědni.« »Wiener Tagblatt«, tento nejkal- nější pramen a nejnespolehlivější list ve svých referátech, sděluje z Pešti: Císař zvolal: »Je hanebno, co se v rakouském parlamentě děje To se nemůže déle strpěti. Musí nastati změna.« Dr. Pacák: »My hájíme toliko svůj mateřský jazyk!« — Císař: »V však činíte to takovým způsobem, že je to hanba! Opakuji, že musí nastati změna.« »Reichswehru« telegrafují: Cís a odsoudil rozhodně a určitě če-
#11 alto_textblock #11
skou obstrukci a mluvil tak hlasitě. že také delegáti, kteří stáli opodál, mohli slyšeti jeho slova. Naposledy podotkl císař »Čo vy tropíte, přesahuje daleko meze pří- pustnosti.«
#12 alto_textblock #12
Z rozmluvy dra. Pacáka s maďar- ským žurnalistou. Z Pešti, 31. května. »Magyar Or- szág«, jehož redaktor měl rozmluvu s drem. Pacákem, oznamuje: Na dotaz redakto- rův, zdali ignorování českých delegátů na předvčerejší hostině dvorské vyhovuje inten- cím rakouské vlády, odvětil dr. Pacák Učinil jsem dotaz po té stránce na místě nejkompetentnějším a dostalo se mi vyjá- dření, že ignorování to nebylo zům- slný m. Bylo mi řečeno, že císař mluvil jen stručně a ne s každým delegátem. Nemůže býti vládě příjemno, je-li takovým způsobem ignorována celá strana, s kterou si ona do- rozumění přeje. Český národ pokládá císaře za otce všech národů v této monarchiia za nejvyššího obhájce svých práv. Předpo- kládá tudíž, že ignorování nebylo zůmysl ným a nechceme toho také předpokládati. Poláci, česká obstrukce a pravice. Ze Lvova, 31. května. Za příčinou nastávajících konferencí polských důvěrníků o politické situaci prohlašují inspirované listy polské, že polští poslanci nikdy nepropůjčí se ke zdolání české obstrukce rozbitím pravice.
#13 alto_textblock #13
Koloman Szell a bosenská deputace. Z Pešti, 31. května. Posl. Vi sontai dostavil se dnes k uherskému ministrpresi- dentu Szellovi a požádal ho, aby přijal bosensko-hercegovskou depu- taci, tady meškající. Ministrpresident od- větil, že rád přijme každého, protože však ví, že tato deputace přichází s věcí povahy administrativní, týkající se zemí zabraných, která nenáleží do jeho oboru působnosti,
#14 alto_textblock #14
nemůže ji přijati a to tím méně, ježto po všem tom, co se stalo, vyslechnutí de- putace té mělo by povahu demon- strační. Tím narážel patrně Szel1 na konflikty Maďarů s Kallayem a mínil, že by to bylo demonstrací proti němu. S z ell dodal, že může uděliti deputaci jen dobrou radu, by se obrátila s důvěrou na — p. Kal-
#15 alto_textblock #15
laye.
#16 alto_textblock #16
Telegraflcké zprávy.
#17 alto_textblock #17
Z Vídně, 31. května. (C.-B.) »W ie- ner Zeitung« oznamuje: Císař udělil professorovi státního gymnasia s českým vyučovacím jazykem v Praze na Malé straně, Václavu Hylmarovi, při jeho odchodu na vyžádaný trvalý odpočinek titul školního rady s prominutím tax. K odboji Číňanů proti cizincům. Z Tiencinu, 30. května. (C.-B.) Dnes přibyly sem následující válečné lodi: sedm ruských s dvěma torpédovými čluny, jedna francouzská, dvě anglické a jedna italská. Ze všech lodí vystoupili na pevninu námořní vojíni nebo námořníci. Z Londýna, 30. května. (C.-B.) Z Tien- cinu oznamuje se »Reuterově kanceláři«: K ochraně cizích vyslanectvev bylo vysláno do Pekingu vojsko od různých zahraničných mocností po 100 mužích. Místokrál odpírá však dopravu tohoto vojska po dráze z Tien- cinu do Pekingu bez svolení Čungli-Yamenu. Do Taku přibylo pět ruských válečných lodí a jedna anglická. V Tiencinu vystoupilo na pevninu 108 Američanů s 2 děly. Tiencin není ohirožen. Válka jiho-africká. Z Pretorie, 30. května. (C.-B.) Angli- čané, kteří překročili v sobotu řeku Vaal po- blíže Vereenigingu, napadli Bury u Witwaters- Randu, ale byli generálem Bothem odraženi. Burům, kteří byli po celý den obklíčeni, poda- řilo se Angličany, jejichž ztráty prý jsou ve- liké, z jich posic vypuditi.
#18 alto_textblock #18
FEUILLETON.
#19 alto_textblock #19
Mysliváři. Obrázek z českomoravského pomezí. Podává MU Boh. Švanda. »Jako naše mlýny, dokud byly dobré staré časy, měly hojnost svých »krajánků«, kteří táhli po vodě, od jednoho mlýna do druhého, tak po myslivnách toulali se zase »mysliváři« neb jak se jim také říkalo »facíři«. Byli to z většího dílu hajní, někdy i lepš myslivci, kteří neblahým osudem nějakým z služby přišli. A jak už ta myslivecká povaha jest divnou, na volnost z lesa a přírody vůbec zvyklou — chodili »šourem« z lesů do lesů, věděliť, že srdce jich »zelených bratrů« po myslivnách nejsou tvrdá, najedli se všude do syta — někde časem i službou vypomohli. Nebyli to vždy čistokrevní »zelenokabát- níci« se zvláštní odbornou zkušeností a vzdělá- ním, octli se mezi nimi někdy i jiného druhu zatoulanci. K nám do myslivny, když jsem byl malým ještě chlapcem, přicházelo jich dosta dost, než z těch všech těšili jsme se všickni, i čeleď, na dva. Byli to Daněk, jenž pocházel z Pusté Kamenice a původně krejčím byl vy- učen, později zastával místo výpomocného haj- ného na rychenburském panství, a Slovák Fryca, který býval kdysi pomocníkem lesního na »soboňkách« u Bzenca. Bylo to nějaké veselí, když jeden neb druhý z nich se objevil a což když trefili se oba najednou! Hoj, to se v myslivně neza- stesklo nikomu! Daněk, ač byl již šedesátník s bílými ku- čeravými vlasy, jen sršel vtipem a čtveráctvím
#20 alto_textblock #20
a otáčel se jak »na obrtlíku«. Nebožka babička říkávala, že jsou v něm všicci »rohatí« zašití. Větší čas svého pobytu u nás trávil doma, zabývaje se spravováním šatů, nebo šil nové šaty pro čeleď. Na komoře, tam bylo jeho »bydlo«, tam měl svůj stoleček u okna a na něm vedle krejčovského náčiní nezbytnou taba- těrku se strakatým kapesníkem; nejvíc pozlobil ho ten, jenž mu někdy »pikslu« vypálil. Tu byl oheň na střeše a babička musila jako soudce zakročiti. »Slovačisko« byl mnohem mladší, snědý. v černých vlasech tu a tam třpytila se stříbrná nitka, povahy prchlé, ale jinak člověk dobrácký. Ten byl stále kolem otce po lesích, co v myslivně prodléval. Zvláště na pytláky měl nabroušeno. Jak došel, hned se vyptával, kde je jaká dvounohá »škodná«, a mohlo být v ja- kékoli nepohodě, kteroukoli hodinu v noci, jak řekl otec, že půjde číhat, byl tu Fryca s pu- škou na rameni a notnou »sukovicí« v ruce, jako na koni. S Daňkem měli se rádi tak, jako v jedn rodině pes s kočkou. Daněk, jak mohl jen, pošťuchoval Slováka a nejvíce zlobil jej — vojnou. Fryca, chudák, když byl půl kapitulaee vysloužil, dostal svalové úbytě levé nohy a byl jako invalida propuštěn a tu starý »fořtvart«, jak se Daněk s pýchou nazýval, ptával se ho kam to maso s »běhu« dal. To byl Fryca vždy jako kohout, očima blýskal, dokazoval zle, »že on jest synkem ze statku a že tatíčka i ma- mičku měl onačejší, než Daněk, ten že jest jen z rozdrchané »barabizny«. Ale za nějakou chvíli seděli již společně na pařezových stolcích na dvoře, pokuřujíce z krátkých »dřevěnek«.
#21 alto_textblock #21
Pod večer, když bylo po práci a večeři, hleděli v myslivecké latině přetrumfnouti druh druha. Tu býval z pravidla vítězem Slovák, jenž znal anekdot povídati bez počtu. To zase měl on radost, když starý »fořt- vart« zakaboněn, vzteky hustými kotouči z fa- ječky »hulil«. V neděli nebo ve svátek však bylo mezi nimi příměří; tu svorně v plné pa- rádě, v myslivecký šat, jehož se jim bylo po myslivnách darem dostalo, oblečeni, hlásili se »pantatínkovi« časně z rána, že jdou do Krouny na »ranní«, a před jedenáctou procházeli již zase kolem myslivny obhlížejíce, co kde by se mělo upraviti, i do polí a luk zašli, podívat se, zdali krtci, jichž tam bývalo mnoho, ne- ryjou. Odpoledního času přicházívalo v neděl dosti lidí do myslivny na »besedu« a když se rozneslo, že »mysliváři« tam jsou, tu zvláště mladého dorostu se hojně sešlo. V tu dobu zasedli Daněk s harmonikou a Slovačisko s »fu- jarou«, na niž krásně pískal, před zahrádkou a za chvíli točil se po trávníku, kde kdo byl. Smutno však bylo, když chystali se k od- chodu — nevydrželi nikdy dlouho, byť se jim dařilo sebe líp, povaha jim nedala — musili zase »po větru« dále do jiných mysliven. Daněk složil své náčiní do vaku ze srnčí nevydělané kůže, v němž mimo jiné i sváteční šaty po nebožce ženě jako klenot s sebou nosil, Slovačisko zase přehodil brašnu a oba obdaro- váni na cestu chlebem a uzeninou, se zavlhlým zrakem loučili se děkujíce za všecko a slibu- jíce, že dá-li Pánbůh, přijdou napřesrok zase. Dlouho díral jsme se vždy za nimi, až zmi- zeli nám oban. sliváři« ne stezce ve tma- vém lese.