#1
alto_textblock
#1
1900.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve čtvrtek dne 31. května.
#3
alto_textblock
#3
K. číslu 149.
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3b
#4
alto_textblock
#4
Na »Národní Listye
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administrac
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30b
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou-
NARU
#8
alto_textblock
#8
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#9
alto_textblock
#9
Telefonické zprávy „Nár. Listů“
#10
alto_textblock
#10
Osobní.
Z Vídně, 31. května. Ředitel bývalé
odborné školy tkalcovské v Brně, Alfons
F lögl, jmenován byl ředitelem a učitelé
tohoto ústavu Jan Rupp, Zikmund Edel-
stein a Iro Kastanek jmenováni pro-
fessory IX. služební třídy ústavu pro textilní
průmysl v Brně.
Rozhovor císaře s delegátem drem.
Pacákem.
Z Pešti, 31. května. Listy sdělují, že
maďarští delegáti, kteří stáli na blízku cí-
saře, an rozmlouval s delegátem drem. Pa-
cákem, slyšeli, jak tento byl ve svých vý-
kladech opětně přerušován, a jak cís ai
někollikráte zvolal: »ohole
Z Vídně, 31. května. Některé zdejší
listy uveřejňují k peštským zprávám o roz-
hovoru císaře s delegátem drem. Pacá-
kem na delegační hostině dodatky, které se
naprosto různí.
»Neues Wiener Journal« ozna-
muje: Delegáti, kteří stáli na blízku, slyšeli,
jak císař jednou volal na dra. Pacáka
»Oho, to je přespříliš.« Později řekl: »To
je hanba, nedovolím to nikdy.«
Témuž listu oznamují z Pešti: Dr. Pacák
vyslovil se: »Císař opětně a důrazně proje-
vil svou přízeň k českému národu. Žádal
však, aby vůdcové jeho s ostatními národy
přivodili mír, jinak že budou sami zodpo-
vědni.«
»Wiener Tagblatt«, tento nejkal-
nější pramen a nejnespolehlivější list ve svých
referátech, sděluje z Pešti: Císař zvolal: »Je
hanebno, co se v rakouském parlamentě děje
To se nemůže déle strpěti. Musí nastati
změna.« Dr. Pacák: »My hájíme toliko
svůj mateřský jazyk!« — Císař: »V
však činíte to takovým způsobem, že je to
hanba! Opakuji, že musí nastati změna.«
»Reichswehru« telegrafují: Cís a
odsoudil rozhodně a určitě če-
#11
alto_textblock
#11
skou obstrukci a mluvil tak hlasitě.
že také delegáti, kteří stáli opodál, mohli
slyšeti jeho slova. Naposledy podotkl císař
»Čo vy tropíte, přesahuje daleko meze pří-
pustnosti.«
#12
alto_textblock
#12
Z rozmluvy dra. Pacáka s maďar-
ským žurnalistou.
Z Pešti, 31. května. »Magyar Or-
szág«, jehož redaktor měl rozmluvu s drem.
Pacákem, oznamuje: Na dotaz redakto-
rův, zdali ignorování českých delegátů na
předvčerejší hostině dvorské vyhovuje inten-
cím rakouské vlády, odvětil dr. Pacák
Učinil jsem dotaz po té stránce na místě
nejkompetentnějším a dostalo se mi vyjá-
dření, že ignorování to nebylo zům-
slný m.
Bylo mi řečeno, že císař mluvil jen
stručně a ne s každým delegátem. Nemůže
býti vládě příjemno, je-li takovým způsobem
ignorována celá strana, s kterou si ona do-
rozumění přeje. Český národ pokládá císaře
za otce všech národů v této monarchiia
za nejvyššího obhájce svých práv. Předpo-
kládá tudíž, že ignorování nebylo zůmysl
ným a nechceme toho také předpokládati.
Poláci, česká obstrukce a pravice.
Ze Lvova, 31. května. Za příčinou
nastávajících konferencí polských důvěrníků
o politické situaci prohlašují inspirované listy
polské, že polští poslanci nikdy nepropůjčí
se ke zdolání české obstrukce rozbitím
pravice.
#13
alto_textblock
#13
Koloman Szell a bosenská deputace.
Z Pešti, 31. května. Posl. Vi sontai
dostavil se dnes k uherskému ministrpresi-
dentu Szellovi a požádal ho, aby přijal
bosensko-hercegovskou depu-
taci, tady meškající. Ministrpresident od-
větil, že rád přijme každého, protože však
ví, že tato deputace přichází s věcí povahy
administrativní, týkající se zemí zabraných,
která nenáleží do jeho oboru působnosti,
#14
alto_textblock
#14
nemůže ji přijati a to tím méně, ježto
po všem tom, co se stalo, vyslechnutí de-
putace té mělo by povahu demon-
strační.
Tím narážel patrně Szel1 na konflikty
Maďarů s Kallayem a mínil, že by to
bylo demonstrací proti němu. S z ell dodal,
že může uděliti deputaci jen dobrou radu,
by se obrátila s důvěrou na — p. Kal-
#15
alto_textblock
#15
laye.
#16
alto_textblock
#16
Telegraflcké zprávy.
#17
alto_textblock
#17
Z Vídně, 31. května. (C.-B.) »W ie-
ner Zeitung« oznamuje: Císař udělil
professorovi státního gymnasia s českým
vyučovacím jazykem v Praze na Malé straně,
Václavu Hylmarovi, při jeho odchodu na
vyžádaný trvalý odpočinek titul školního rady
s prominutím tax.
K odboji Číňanů proti cizincům.
Z Tiencinu, 30. května. (C.-B.) Dnes
přibyly sem následující válečné lodi: sedm
ruských s dvěma torpédovými čluny, jedna
francouzská, dvě anglické a jedna italská.
Ze všech lodí vystoupili na pevninu námořní
vojíni nebo námořníci.
Z Londýna, 30. května. (C.-B.) Z Tien-
cinu oznamuje se »Reuterově kanceláři«:
K ochraně cizích vyslanectvev bylo vysláno
do Pekingu vojsko od různých zahraničných
mocností po 100 mužích. Místokrál odpírá
však dopravu tohoto vojska po dráze z Tien-
cinu do Pekingu bez svolení Čungli-Yamenu.
Do Taku přibylo pět ruských válečných lodí
a jedna anglická. V Tiencinu vystoupilo na
pevninu 108 Američanů s 2 děly. Tiencin
není ohirožen.
Válka jiho-africká.
Z Pretorie, 30. května. (C.-B.) Angli-
čané, kteří překročili v sobotu řeku Vaal po-
blíže Vereenigingu, napadli Bury u Witwaters-
Randu, ale byli generálem Bothem odraženi.
Burům, kteří byli po celý den obklíčeni, poda-
řilo se Angličany, jejichž ztráty prý jsou ve-
liké, z jich posic vypuditi.
#18
alto_textblock
#18
FEUILLETON.
#19
alto_textblock
#19
Mysliváři.
Obrázek z českomoravského pomezí. Podává MU
Boh. Švanda.
»Jako naše mlýny, dokud byly dobré staré
časy, měly hojnost svých »krajánků«, kteří
táhli po vodě, od jednoho mlýna do druhého,
tak po myslivnách toulali se zase »mysliváři«
neb jak se jim také říkalo »facíři«.
Byli to z většího dílu hajní, někdy i lepš
myslivci, kteří neblahým osudem nějakým z
služby přišli. A jak už ta myslivecká povaha
jest divnou, na volnost z lesa a přírody vůbec
zvyklou — chodili »šourem« z lesů do lesů,
věděliť, že srdce jich »zelených bratrů« po
myslivnách nejsou tvrdá, najedli se všude do
syta — někde časem i službou vypomohli.
Nebyli to vždy čistokrevní »zelenokabát-
níci« se zvláštní odbornou zkušeností a vzdělá-
ním, octli se mezi nimi někdy i jiného druhu
zatoulanci. K nám do myslivny, když jsem byl
malým ještě chlapcem, přicházelo jich dosta
dost, než z těch všech těšili jsme se všickni,
i čeleď, na dva. Byli to Daněk, jenž pocházel
z Pusté Kamenice a původně krejčím byl vy-
učen, později zastával místo výpomocného haj-
ného na rychenburském panství, a Slovák
Fryca, který býval kdysi pomocníkem lesního
na »soboňkách« u Bzenca.
Bylo to nějaké veselí, když jeden neb
druhý z nich se objevil a což když trefili se
oba najednou! Hoj, to se v myslivně neza-
stesklo nikomu!
Daněk, ač byl již šedesátník s bílými ku-
čeravými vlasy, jen sršel vtipem a čtveráctvím
#20
alto_textblock
#20
a otáčel se jak »na obrtlíku«. Nebožka babička
říkávala, že jsou v něm všicci »rohatí« zašití.
Větší čas svého pobytu u nás trávil doma,
zabývaje se spravováním šatů, nebo šil nové
šaty pro čeleď. Na komoře, tam bylo jeho
»bydlo«, tam měl svůj stoleček u okna a na
něm vedle krejčovského náčiní nezbytnou taba-
těrku se strakatým kapesníkem; nejvíc pozlobil
ho ten, jenž mu někdy »pikslu« vypálil. Tu
byl oheň na střeše a babička musila jako
soudce zakročiti.
»Slovačisko« byl mnohem mladší, snědý.
v černých vlasech tu a tam třpytila se stříbrná
nitka, povahy prchlé, ale jinak člověk dobrácký.
Ten byl stále kolem otce po lesích, co
v myslivně prodléval. Zvláště na pytláky měl
nabroušeno. Jak došel, hned se vyptával, kde
je jaká dvounohá »škodná«, a mohlo být v ja-
kékoli nepohodě, kteroukoli hodinu v noci, jak
řekl otec, že půjde číhat, byl tu Fryca s pu-
škou na rameni a notnou »sukovicí« v ruce,
jako na koni.
S Daňkem měli se rádi tak, jako v jedn
rodině pes s kočkou.
Daněk, jak mohl jen, pošťuchoval Slováka
a nejvíce zlobil jej — vojnou.
Fryca, chudák, když byl půl kapitulaee
vysloužil, dostal svalové úbytě levé nohy a byl
jako invalida propuštěn a tu starý »fořtvart«,
jak se Daněk s pýchou nazýval, ptával se ho
kam to maso s »běhu« dal. To byl Fryca vždy
jako kohout, očima blýskal, dokazoval zle, »že
on jest synkem ze statku a že tatíčka i ma-
mičku měl onačejší, než Daněk, ten že jest jen
z rozdrchané »barabizny«.
Ale za nějakou chvíli seděli již společně
na pařezových stolcích na dvoře, pokuřujíce
z krátkých »dřevěnek«.
#21
alto_textblock
#21
Pod večer, když bylo po práci a večeři,
hleděli v myslivecké latině přetrumfnouti druh
druha. Tu býval z pravidla vítězem Slovák,
jenž znal anekdot povídati bez počtu.
To zase měl on radost, když starý »fořt-
vart« zakaboněn, vzteky hustými kotouči z fa-
ječky »hulil«. V neděli nebo ve svátek však
bylo mezi nimi příměří; tu svorně v plné pa-
rádě, v myslivecký šat, jehož se jim bylo po
myslivnách darem dostalo, oblečeni, hlásili se
»pantatínkovi« časně z rána, že jdou do Krouny
na »ranní«, a před jedenáctou procházeli již
zase kolem myslivny obhlížejíce, co kde by se
mělo upraviti, i do polí a luk zašli, podívat
se, zdali krtci, jichž tam bývalo mnoho, ne-
ryjou.
Odpoledního času přicházívalo v neděl
dosti lidí do myslivny na »besedu« a když se
rozneslo, že »mysliváři« tam jsou, tu zvláště
mladého dorostu se hojně sešlo. V tu dobu
zasedli Daněk s harmonikou a Slovačisko s »fu-
jarou«, na niž krásně pískal, před zahrádkou
a za chvíli točil se po trávníku, kde kdo byl.
Smutno však bylo, když chystali se k od-
chodu — nevydrželi nikdy dlouho, byť se jim
dařilo sebe líp, povaha jim nedala — musili
zase »po větru« dále do jiných mysliven.
Daněk složil své náčiní do vaku ze srnčí
nevydělané kůže, v němž mimo jiné i sváteční
šaty po nebožce ženě jako klenot s sebou nosil,
Slovačisko zase přehodil brašnu a oba obdaro-
váni na cestu chlebem a uzeninou, se zavlhlým
zrakem loučili se děkujíce za všecko a slibu-
jíce, že dá-li Pánbůh, přijdou napřesrok zase.
Dlouho díral jsme se vždy za nimi, až zmi-
zeli nám oban. sliváři« ne stezce ve tma-
vém lese.