#1
alto_textblock
#1
Číslo 27.
#2
alto_textblock
#2
„Nový Jihočeský Dělník".
#3
alto_textblock
#3
Strana 3.
#4
alto_textblock
#4
sestře. Ale Štípek přišel opět a opět, až i na
kolena padl, a tehdy jsem mu řekl: Vidíš, dosud
jsi nemohl ani sám sebe ošatiti, jak pak potom
uživíš ženu a děti, když se oženíš. Vidíš, jak
by ti to bylo dobré, kdybys byl mne poslechl
a byl’s hleděl něco si zabospodařiti. Když jsi
se řídil raději vedle rady jiných, jdi si nyní
k nim, ať ti pomohou. (Výborně! ... A tak
jste to učinil i při úmrtí jeho ženy a dítěte.
K čemu tedy, prosím Vás, opravujete? Nebyla
1 klerikální necitelnost?! Vidíte, a ti jiní mu
skutečně pomohli, aniž by byli jeho příbuzní.)
Není pravda, že jsem se jindy před ním zapřel,
kdy nic na mne nežádal. Pravda jest, že přišel
přát mně ku jmeninám a že nic žádati nemohl,
poněvadž jsem ho k sobě ani nepustil, nýbrž
jemu před nosem dvéře zavřel, (no, to bylo hezké!)
aby ke mně nemohl. — Není pravda, že tehdy
z mé světnice vyklouzla mladší dáma, právě
když dělník Štípek chtěl otevírati. U mne tehdy
vůbec nikdo nebyl (ne?), tedy také žádná dáma
u mne nebyla. Ale pravda jest, že dělník na
zamčené dvéře klepal a je otevříti chěl. I otevřel
jsem je, abych viděl, kdo tolik tam klepá.
(Podivno, že tolik klepal a neodešel, když na
prvé zaklepání pan strýček se neozval? . . Musel
patrně vědět, že skutečně je pan strýček doma.
A o tom utvrdila jej ona dáma. A nač vlastně
ji p. Raška zapírá? Což řekli jsme tím něco
zlého? Ale všichni klerikálové jsou takoví:
jakmile slyší o ženě, již mají na zřeteli něco
-smyslného. My přece podobného nic ve zprávě
naší nepovídáme.) Uzřev ale Štípka a zaslechnuv
jeho sladounké: »A pane strýčku!« opět jsem
je zavřel. Toliko dle pravdy. (Skutečně?...)
V Č. Budějovicích, dne 17. prosince 1902. Jan
Raška, prof. bohosloví ve výslužbě. — Měli-li
jsme pravdu, když nadepsali jsme tehdy naši
zprávu: Klerikální necitelnost — ujišťuje nás
vždy průvod na židovském pohřbu, když se béře
kolem oken naší redakce Rudolfovskou třídou.
Staří, mladí, bohatí i chudí, doprovází vždy na
poslední cestě zemřelého a tu vzpomínáme si
na bohoslovce pátera Raška: Ten nešel ani
na pohřeb ženě — legitimní ženě — syna
své vlastní sestry ani smrtí její nebyl
obměkčen, (ač rádi říkají kolegové jeho,
že smrť smiřuje) a tato nikdy ve svém
životě mu neublížila. Tak vypadá ve skutečnosti
bohoslovec páter Raška a nepomohl si
pranic ani famosmní svou opravou. Redakce.
X Panu staviteli Tieblovi, městskému radnímu
v Táboře, do památníku! Z Tábora se nám píše:
Letošního roku obdržel jsem zaměstnání u zmíněného
pána jako domovník a zahradník. Co
vše musel jsem u něj zažít, chci uvést veřejnosti.
Pan Tiebl, tak „chvalně" známý mezi řemeslníky,
nevěděl, které všechny práce měl by chtíti najednou:
jako zahradník musel jsem sám zrýpat
celou zahradu, vysázet, okopat, vypleti, denně
dvě hodiny zalívat a jiné ještě práce v zahradě
konat, takže jsem byl zaměstnán v zahradě každý
den ráno, dopoledne a večer; domovnictví musela
zastati sama žena: každý den zamésti tři poschodí
i schody ručním smetákem, zábradlí štětkou,
okrasy pak leštit klůckem akaždý týden všechno
umývat. Potřebovala-li k práci té světlo, musela
si je sama ze svého koupit. A za toto všechno
dření dostali jsme volný byt, avšak — ve sklepě,
z kterého nikde bychom neplatili více, než 60 K
ročně. Žádal-li jsem na panu stavitelovi kousek
místa na brambory anebo dříví, „neměl" nikde
místo. Nejpěknější však je, že když jsem mu vše
uvedl do pořádku, dal mi 14denní výpověď, ovšem
že také i z bytu. Proti tomu jsem se ohradil,
ale p. Tiebl přivedl notáře, aby mne „ukrotil“.
Nabízel mi pořád něco k podepsání a když jsem
se nepodepsal, odešel. P. Tieblovi nedala pomstychtivost
pokoje, běžel na dráhu a snažil se tam
mne očerniti, abych snad byl zbaven i práce, z
které jsem byl živ. P. Tiebl nemá žádných dětí
a proto neví, jaké špatnosti se dopouští, když
ničí někomu existenci; snad by byl citlivější,
kdyby manželství jeho nebylo bezdětné a vzešel
z něho alespoň jeden člen lidské společnosti. —
O p. Tieblovi ostatně svědčí i výrok k jisté ženě
živnostníka, když přišla si pro peníze za práci:
„Již zase jdete žebrat ?" Dotyčná žena nešla však
daleko pro odpověď a řádně necitelníka, který
celé léto si nechá od lidí darmo dřít a na zimu
je vyhodí, pořádně usadila. Jindy povíme si o
tomto egoistovi více! F. Z.
X Do St. Tábora! Dosavadní p. starosta —
z milosti sic p. okres, hejtmana, ale voličstvem
dávno již degradovaný — se žádá, by postaral
se, aby v hostinci na náměstí, kam on chodí
#5
alto_textblock
#5
ještě s ostatními „notábly“, zřízen byl záchod a
je-li tam, aby pánové jej nešetřili a nezaneřádili
vždy náměstí, přes které pak za letní noci jest
nebezpečno jít pro zápach a v zimě z obavy,
aby si člověk nezlomil nohu. Být to tak před
hostincem dělnickým, to by bylo „mravných naučení“
— příklad však z hostince poražených
pašů je odstrašující!
X U nás jako v Tábore. Dochází nás dopis
ze Staňkova: Čta zprávy o hospodářství obce
táborské, považuji za nutné sdělit také něco o hospodářství
obecním ve Staňkově. Dle mého jest
mezi Táborem a Staňkovem jen ten rozdíl, že
to, co děje se v Táboře ve velkém, ve Staňkově v
malém, poněvadž více není. Sotva se něco v obci
vyskytne, co má nějakou cenu, je první starosta
anebo radní, kterým to nesmí ujít. Při přestavování
obecního špýcharu na byty, vybourala se
několikerá kamenná futra a jiné věci; první
radní se jich hned „ujal“, ale v obecních účtech
není za ně krejcar příjmů! Od Chlumu k Staňkovu
stavěla se letos silnice; v naší obci zabrala
silnice kus obecní zahrady, kterou jistý občan
užíval; povrchní zem z této zahrady byl by každý
rád koupil a také —zaplatil! Ale této „ujal“ se
zase starosta a nedal za ni nic! Stavba silnice
(patrně dovoz, pozn. red.) zadána byla řediteli
velkostatku Gráfovi, jen pískování byla povinna
provésti obec. Zaplatit to musíme všickni, soudím
proto, že i na nahodilý při tom výdělek měli
jsme .všickni právo; při nejmenším mělo se to
zadat cestou konkursní nebo dražební. Nestalo se
však ani jedno, ani druhé. Pískování provedl
sám první radní, byl s tím asi za 3 neb 4 dny
hotov a počítal si za to 70 zl. Z celého obecního
výboru ani jediný člověk se proti tomu neozvál.
Zasedajíť v něm lidé, kteří jsou na prvním radním
a starostovi odvislí a kývnou proto na všechno;
kdyby jim ukázali věc černou a řekli, že
je bílá, přisvědčí jim též. Vědí, co umí starosta
a jak je necitelným vůči tomu, na koho si usedne,
z případu Čoudkova. Čoudek pranic neudělal,
než že svědčil při sporu starosty s M. Žemličkou
proti prvému. Za to musí teď těžce pykat; přes
50 zl. již nadělal mu starosta výloh a kdo ví,
co všechno by se proti němu opovážil, kdyby
nebylo vyšších úřadů, které starostu zakřiknou.
Tedy také ve Staňkově jsme jen my nenávidění
sociální demokraté, kteří občas na nešváry v obci
posvítíme a zasazujeme se, by stala se ve věci
náprava a byla provedena rovná práva všech
lidí v obci, místo výhodných výsad pro jednotlivce!
X. Y.
X Bída . . . »Jihočeské Listy« píší: „Skoro
bychom mohli otevříti zvláštní rubriku pro ony
chudáky, kteří nevědomě jinak, doufají, že noviny
jim mohou trochu pomoci a obrací se na
redakci naši s prosbou, abychom na jejich zbědovaný
stav veřejnost upozornili a lidumilná
srdce jim naklonili.« — A kdo jsou obyčejně
těmi chudáky? Nebohé vdovy a sirotky, jindy
četná rodina, jejíž otec dlouho již jest nemocen,
anebo úrazem při práci zmrzačen na vždy. Stížení
takto neštěstím hynou v bídě, aniž by původci
toho se nad tím jen zarděli. Na kanony a re-
petýrky, na pense ministrům a jiné nechvalné
věci opatří vždy peníze, mnoho peněz, ale na
starobní, invalidní, vdovské a sirotčí pojištění,
na pojištění úrazové a nemocenské nechtí opatřit
haléře...
X Velká voda na Budějovicku byla příčinou,
že zjistilo se v Rožnově, že přes polovinu dělnictva
tam bydlícího jest bez zaměstnání. Lidé ti
se za to stydí a nikdy nevylezou, aby je bylo
vidět. Jen velká voda anebo jiná sensace v obci
vyláká je ven. Proč se jindy stydí, vědí bozi!
Kdyby to tak dělalo dělnictvo, všude, bylo byjiž
dávno za kamny vyhynulo. Žel však, že přece
podobných Rožnovů je více. Asi všechny obce
na českém jihu.
X Školní inspektor zbořil by byl celou
budovu- Neříká se marně, že těžko sloužit dvěma
pánům; ani dvě funkce, které jisté zodpovědnosti
vyžadují, nezastane člověk, aby alespoň při jedné
nevyvedl někdy něco nešikovného. Tak i pan
Rausch, městský sládek a místní školní inspektor
ve Vimperku. Nevíme z jaké příčiny chtěl míti
pivovární ječmen na půdách školní budovy, v níž
sám také bydlí. Ale stalo se: dal složiti na půdy
chlapecké obecné a měšťan, školy takové množství
pivovarského ječmene, že pojednou mezi vyučováním
počaly se stropy školních světnic pro-
padávati. Učitelé ihned propustili žáky domů,
školní budova úplně musila býti vyklizena a vyučování
zastaveno. Z úředního nařízení byl pak
ječmen — bylo ho 2000 hektolitrů — odstraněn
#6
alto_textblock
#6
a budova školní bude se musit důkladně opravit.
Kdo však ponese škodu z nerozumu toho vzešlou?
Pan sládek a zároveň místní školní inspektor
jistě ne.
X Fiat justicia! V Třeboni, v jednom z nejlepších
hotelů obviněno bylo sloužící děvče —
jak již jednou jsme psali — sotva škole odrostlé,
když spozorovány byly u něj peníze —
z krádeže. Děvče ale prokázalo, že peníze dostalo
od pánů, hlavně ženatých a honosících se
jistou vážností. Odhalení děvčete bývalo by
způsobilo velký skandál v mnoho »vzorných«
rodinách a »zachovalé« panstvo kompromitovalo.
Tomu muselo se vším možným předejít! . . .
Rychle dožádaly se všechny možné redakce,
aby o hanebné aféře nepsaly, (v některých již
vysázenou zprávu rozmetli) aby prý »čest« vážených
pánů netrpěla. Jedině »Budivoj« a my
nebyli umlčeni. Panstvo ale snažilo se ze špinavých
vod vytáhnout vším možným a tak děvčeti
nedána víra a odsouzeno do vězení pro krádež,
aniž by nejmenší se mu bylo dokázalo. Nejdřív
uloupili vilníci čest dívky — ba dítěte —
a když byli přistiženi, učinili z něj zlodějku.
A spravedlnost? ... Má zavázané oči . . . !
X To by to hrálo ...! V »Jihoč. Živnostníku«
rozumuje jistý »reformátor«, že každý,
kdo žádá o koncesi, měl by podat žádost k hejtmanství
prostřednictvím společenstva. Společenstvo
pak by mělo požádat dotyčného žadatele,
by předložil veškerá vysvědčení, pak provedl
před společenstvem praktickou a theoretickou
zkoušku a dalo by pak hejtmanství své »dobro-
zdání« a dle toho by hejtmanství mělo žádost
za povolení živnosti zamítnout nebo schválit.
Před jak kvalifikovanými lidmi by každý kandidát
živnosti měl co dělat, pověděl neopatrně
sám pan »reformátor«, když v tomže dopisu dal
výboru svého vlastního společenstva následující
vysvědčení: „— v zimním období se u nás ničeho
nedělá mimo pořádání valné hromady (při
níž patrně se schválí remunerace předsedovi a
pak se chmelí, pozn. red.), an zdejší živnost-
nictvo nějakého počínání v něčem se bojí, obzvláště
výbor k provedení něčeho zdá se býti
málo uvědomělý, an skládá se ze starších členů, kteří
snad účel společenstva dříve ani neznali“ — atd. Ale
rozhodovat o kvalifikaci mladých měli by tito
tedy. Ten svět by dopadal! Ovšem ti mladí
by při nestranné zkoušce jistě obstáli, ale na
starých mistrech sotva by se mohla žádat a to
nejen theoretická, ale i praktická. Mezi živnost-
nictvem se ujímají tedy prazvláštní názory.
Jeden zpátečničtější druhého. Překvapit však
musí, když i redakce listu pod takový předpotopní
nesmysl napíše: „Souhlasíme úplně.“ —
Věru, kdyby nebylo na světě lidí pokrovějších,
byl by jistě stůl, na kterém pan redaktor Tvrzník
svůj souhlas připsal, stromem v lese.
X Důvěrná schůze železničních zřízenců
koná se na základě § 2. shromažd. zákona ve
čtvrtek, dne 25. prosince, o 3. hod. odp., v sále
„U srdíčka“. Na programu jest zpráva delegátů
ze sjezdu železničních zřízenců.
X Městské divadlo. Na přání německých
soudruhů hraje se ve čtvrtek o Vánocích sen-
sační lidová hra Werkmannova „Der Kreuzweg-
sturmer“ (Bořitel křížových cest) při snížených
cenách. Českým soudruhům, kteří mocni jsou
jazyka německého, návštěvu městského divadla
v den tento doporučujeme.
X Projektovaná schůze lidu na den 28. prosince
v sále „Budějovické pivnice“ odkládá se
pro nahodilé překážky. Patrně bude se konati
na Nový rok. Soudruzi nechť věnují pozornost
plakátům, které budou delší čas před schůzí vylepeny.
Zpráva o této schůzi v rubrice: Schůze
na str. 5. jest tudíž bezpředmětnou, ale nemohla
již býti odstraněna, poněvadž prvá forma listu,
než dověděli jsme se příčinu, pro kterou schůze
konati se nemůže, byla již vytištěna.
X Zatčený zbožný podvodník. V Českých
Budějovicích byl tyto dny zatčen jistý Formánek,
který sbíral, pověřen dekretem pečeti opatřeným,
na biskupský kostel. Když již několik
set vybral, shledal kdosi, že dekret jest falšovaný
a oznámil to policii. Ta Formánka zatkla,
našla-li u něj všechny vybrané peníze, nevíme.
Formánek bral obyčejně po stovce, kde
však náhodou sto zlatých neměli, vzal i méně.
Politický přehled.
— Již se shodli. Na neděli, dne 21. prosince
byla svolána v Čechách celá řada protest,
nich schůzí, na nichž promluveno mělo být
#7
alto_textblock
#7
E
>63 1
$
0
ed
=
C
>N :
O
1
>0
P
>
&
9
cl
i
Cl