#1
alto_textblock
#1
Ročník I. Č. Budějovice, dne 22. prosince 1902. Číslo 27
#2
alto_textblock
#2
NOVÝ
Jihočeský Dělník.
Vychází každý týden v pátek M Redakce, administrace a expedice 0A Předplácí se: pro Rakousko: ročně K 4-80, půlročně
Za inseráty nebéře redakce zodpovědnosti a platí se hned & Rudolfovská třída číslo 14. v Českých Budějovicích. & K 2:40, čtvrtletně K 1’20. Pro Německo na rok K 5*48.
při objednání. • Jednotlivá čísla za 8 haléřů. • Pro ostatní země na rok K 6’88.
#3
alto_textblock
#3
Stížnosti listu se týkající zasílány buďtež na Adolfa Hejska v Č. Budějovicích, Rudo Ifovská třída číslo 24.
#4
alto_textblock
#4
Na konci roku!
Dnešním číslem zakončujeme letošní ročník
a žádáme ct. odběratele, jimž předplatné
končí, by toto laskavě obnovili. Spoléháme,
že jako roku letošního, tak i rok příští ct.
odběratelé listu našeho povinnost svou vůči
nám plniti budou, jakož i my vždy se vší
vervou budeme hájiti zájmy dělnictva a uti-
skovaných pracujících vrstev vůbec a šířiti
neohroženě myšlénku sociálně-demokratickou.
Těm pak, kdož o zdar časopisu našeho jakýmkoliv
způsobem se přičinili, děkujeme a spoléháme,
že i budoucně nedají si ujít ni jediné
příležitosti, aby nové odběratele získali a o
rozšíření listu do všech končin svého okolí
se přičinili.
Se sociálně-demokratickým pozdravem
Redakce.
Dr. A. DODEL:
Bludy a pověra u porovnáni s vědou.
(Výňatky z knihy: Mojžíš či Darwin?)
Není zde na místě, bych ukázal, jak všechna řecká
a římská nádhera, jak ty krásné počátky přírodo-věde-
•ckého poznání, jak umělecká a básnická díla byla k zemi
sešlapána a jak s římskou světovou říší zapadla v trosky.
Římská říše byla by se i bez křesťanství rozpadla z týchž
důvodů, jež podnes ještě zaviňují pád velkých říší a
národův.
Avšak musím říci, po dlouhá, dlouhá staletí ve zví-
tězivší církvi křesťanské konsekventně panoval fanatismus
neučenosti a že nevědomost, již lze přece tak lehko
podržeti, patřila k ideálům církevních učitelův a biskupův
a že vysoko byla vynášena. Psalť i církevní učitel Euse-
bius (ve 4. století po Kr.) docela bez obalu:
»Nepodceňujeme vědomostí z nevědomosti, nýbrž
protože opovrhujeme jejich úplně bezcennou prací, obracejíce
svoji duši k lepším věcem.«
Roku 391 po Kr. byla nejslavnější ze všech tehdejších
knihoven, 700.000 svazků a pergamentových svitků
#5
alto_textblock
#5
BESÍDKA.
#6
alto_textblock
#6
Pokoj lidem dobré vůle!
Jak šťastným jest ten, kdo může s pořekadlem
tímto v nastávající době Vánoční se
spřáteliti!
A přece nesčetné legiony jsou těch, kteří,
ačkoliv by si uskutečnění téhož přáli, nuceni
jsou pořekadlo toto proklínati, poněvadž všední
události z jich vlastního života přesvědčují je
■o něčem jiném.
* *
»Zemský ráj to na pohled!« končí známá
nám všem a tak často různými lidmi zneužívaná
píseň. Nuž, poohlédněme se poněkud
šířeji po tomto našem »ráji« a porovnejme,
jak ve velkém množství jest dovoleno nám
dělníkům slastí jeho užívati.
Nezahýbejme daleko a zůstaňme jen při
nastávajících dnech Vánočních a dojdeme ku
trpkému zklamání. Co tisíců mozolných rukou
pracovalo v potu tváři po celý rok a podívejme
se nyní na ovoce jejich práce v jich
domácnostech.
Měl příležitost jsem pozorovati a nahléd-
nouti v život našeho zemědělského dělníka,
zaměstnaného na panství bohatého řádu kněž-
ského, a tu naskytl se mi mnohdy a mnohdy
hrozný obrázek, který zjevuje se v našich domácnostech,
když nastává nedostatek a často
#7
alto_textblock
#7
obsahující bibliotéka Alexandriánská (v Egyptě) spálena
zfanatisovanými křesťany za vedení arcibiskupa Theofila.
Tehdy žila Hypatia, Řekyně proslavená krásou, cudností
a učeností, jež šla do Athén, aby tam studovala filosofii.
Vrátivši se do Alexandrie, vyučovala aristotelské a novo-
platenské filosofii. Za povstání křesťanů, pobouřených
patriarchou Cyrillem, byla tato učená dáma nejukrutnějším
způsobem zavražděna
Tak usazovaly se nad světem silněji a silněji temné
mraky duševní temnoty.
R. 1317 zakázal papež Jan XXII. zvláštní bullou studium
chemie. Kdo však přes toto zbraňování oddal se
pozorování přirozených věcí a myšlénkám o viditelném
světě, byl obžalován buď z kacířství nebo jako čarodějník
nebo čarodějnice ze spojení s čertem, načež bylo mu
tak neb onak pomoženo z tohoto světa na onen. V Lucernu
byla r. 1652 85letá žena, z níž na skřipci vymohli
přiznání, nejrafinovanějším způsobem ztýrána a pak za
živa upálena. Téhož roku byla jakási Kateřina Schmied-
lova, »malé děvčátko j edenácti 1 eté pro
čáry, ježto nebylo naděje na polepšení,
bez rozsudku ve vězení oběšeno a potom do pytle
strčeno a upáleno« — tak oznamuje radní
protokol.
(Kap. I., odst.: Mojžíš a jeho učení, str. 32—35.)
Ano, opovrhování přírodou a světem šlo tak daleko,
že i manželství bylo prohlašováno za nutné zlo, za
jakési opovržení hodné zařízení, jež má za základ zvíře-
cky ohavné instikty. Tohoto pojetí manželství přidržely
se některé křesťanské sekty (na př. bohmisté); jemu odpovídá
také bezženství římsko-katolického duchovenstva.
Žena tím na vážnosti ovšem získala málo.
Rozumné nynější nazírání na svět pokládá ženu za
rovnoprávnou s mužem; neboť žena jest podmínkou bytí
a zdaru našeho pokolení lidského.
Právem upozorňuje prof. Dr. K. Furrer, že Ježíš
se světu nevyhýbal. Nadšeným přívržencům coe-
libátu připomíná: »Co bůh spojil, člověk neodděluj.« —
Dovolím si připojiti, že Ježíš súčastnil se veselé svatby
v Caně, a že dokonce udělal velmi dobré víno, když
hosté neměli již žízeň. — Také pravil svým učeníkům:
»Nebudete-li jak děti atd.« To jest nepopiratelný znak
veselé radosti ze života. »Tiché hodiny trávil poď šírým
nebem.« — Co všechno však udělala theologie z tohoto
idealisty! To, co Kristus byl, nezdržovalo vývoj a nevyhýbalo
se světu, nýbrž tak činí to, co z Krista církev
udělala.
(Tamtéž, str 30—31 )
#8
alto_textblock
#8
býval jsem svědkem výbuchů jeho nevole a
nespokojenosti.
Po celé léto dřel se v potu tváři s manželkou
svou i dětmi na velkostatku tohoto
řádu v městě S.
Když vídával jsem pokrm jejich, tu často
mihla se myslí mou otázka, jak mohou při
této bídné stravě tak namahavou práci konati,
mezitím, co chlebodárci jejich, žijící z tučných
prebend, hověli sobě v radovánkách a rozkoši
Ze mzdy své a své rodiny nemohl kolikráte
ani celý týden vystačiti, což teprve ušetřiti
něco na dobu zimní, která neúprosně zanechávala
nyní stopy své v jeho domácnosti:
hlad, nouzi a bídu . . .
Nalézal se již delší dobu bez práce a jsa
na pokraji zoufalství, s tupou resignací hleděl
vstříc do budoucnosti.
Však nebylo mu souzeno, by zahynul docela
... . Jednoho dne oznamoval pomocí
bubnu obecní strážník, že ve vesnici K. bude
se loviti rybník, patřící témuž řádu, a kdo si
chce pár krejcarů vydělati a býti nápomocen,
že bude přijat.
Tu on, puzen takřka hladem, přihlásil se
též o práci tuto a byl milostivě přijat. Vyzval
mne tudíž, poněvadž věděl, že jsem celý svůj
život ztrávil ve velkém továrním městě, bych
se na lov tento šel podívat, čemuž jsem vyhověl.
Těšil jsem se v duchu, až uvidím ten
veselý život, který panuje při lovení rybníků,
a o kterém jsem v mládí svém slýchával.
#9
alto_textblock
#9
Lidstvo nemůže trvale vzdorovati moci pravdy'
Toť útěchou — velkou útěchou! Důvěrou — radostnou
předzvěstí!
Zatím vyskytli se i v Americe a potom opět v Německu
stateční duchovní, již nelitujíce námahy, studovali
učení rodojevné a hledali nějaký východ, kudy by vyvedli
věrné přátele náboženského- smýšlení a žití z theologického
labyrintu prostého popírání na výšiny vědecké
záře.
Suvage (americký kazatel) praví (mezi jiným):
»Tato víra vědy (přírodní a rodojevné) jest veliko-
lepější, než kterákoliv jiná, již učilo náboženství.«
Ovšem se slovem »náboženství« provozovali generální
nájemci pravé víry značné šmejdy. Ve své dětské
omezenosti tvrdili a tvrdí až dosud, že jedině oni mají
náboženství. Se slovem náboženství provozují právě takové
podvody jako s pojmem svobody. »Míti náboženství«
značí u nich: býti omezeným a domýšlivým zároveň,
býti hloupým a zároveň ctižádostivým, míti na jazyku
mír a zároveň bojovně oháněti se nožem, kázati
lásku a zároveň učiti nenávisti, vyžadovati snášenlivosti
a zároveň býti nesnášenlivými, vydávati se za děti boží
a používati všech praktik ďábelských. Říkají o sobě, že
jedině oni znají vůli boží, a míní tím povznesení svého
vlastního — ach, tak, tak omezeného — já. Právě tak
činí se »svobodou«. Býti svobodným, značí těm svatým:
míti právo jiné pronásledovati, trápiti a mučiti, jiné —
své lidské bratry a sestry — potlačovati a vymačkávati.
Ano, ano, to je »náboženství« a »svoboda« dle srdce
— sobců.
Nazýváme náboženství pohanské hrubým, protože
zbožňuje dřevěné pařezy, stvůry a zvířata. Křesťané nazývají
Mohamedovo náboženství smyslným, protože přislíbil
svým věřícím, že se jim dostane na onom světě
haremu nádherně vypraveného; Mohamed nazval křesťanské
náboženství nesmyslným, protože má místo jednoho
boha tři božské osoby; židé nazývají křesťanské
náboženství bludným, protože Ježíš Nazaretský nebyl nikterak
pravým Messiášem a naopak nazývají křesťané
opět židovské náboženství nepravým, protože židé přibili
na kříž svého vlastního Messiáše. Každá křesťanská kon-
fesse nebo sekta tvrdí, že ona jediná má pravé náboženství
a žádná jiná. Katolíci nazývají svou církevjak známo
samospasitelnou. A jaké proudy krve byly již prolity pro
toto náboženství! Nejděsnější ohavnosti byly spáchány
ve jménu náboženství
A přece: všichni ti, již takto mluvili a jednali, všichni
ti, již posud tak mluví a rádi by zase tak jednali,
Avšak radost má byla předčasná, neb
dojmy, které jsem tam zažil, nevymizí nikdy
z mé paměti.
Lovci, chatrně oblečení, stáli až po prsa
ve studené vodě a pracně drali se ku předu.
Každé chvíle bylo slyšeti nadávky panských
popoháněčů, o které tam nebyla zrovna nouze
a nepřeháním: napočítal jsem jich více než
lovců. Byly tam zastoupeny všechny jejich
kategorie, a právě ti nejnižší počínali si nejhůře.
Ba došlo to tak daleko, že jeden z po-
poháněčů (jestli se nemýlím, byl v klerice),
dokonce navrhl, patrně z lakoty, by ani ta
nejmenší rybička se neztratila, by lovcům
byly prohlíženy i kapsy když vylezou zvody,
což bylo od ostatních se smíchem přijato.
Jelikož byla velká zima, tu bylo po každém
zalovení lovcům »rozdáváno« též malé
občerstvení. — Šafář nechal postaviti všecky
lovce do řady a každému z nich hodil po kusu
chleba a vuřta a nalil též po »čtvrťáku« kořalky,
patrně taktéž z kněžskéno lihovaru.
Toť byla odměna těch, kteří nasadili pro
pár krejcarů, by rodinám svým aspoň to nejnutnější
zaopatřiti mohli, své zdraví i život.
Páni zatím však v rybářově chatrči nerušeně
pili víno, jedli šunku a spokojeně bavili se
v teple .. .
Tu ozvala se v nitru mém otázka, kterou
nedovedl jsem si nikterak zodpovědít: »Jak
jest toto vše jen možné?« Ale přísný pohled
všade »nezbytně« přítomného ochránce našeho
#10
alto_textblock
#10
dětem i dospělým
hodí se nejlépe
vybrané druhy
#11
alto_textblock
#11
Pražská siln.
proti hostinci
„U Kočvarů“.