#1
alto_textblock
#1
1904.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve středu dne 20. července.
#3
alto_textblock
#3
K číslu 199
#4
alto_textblock
#4
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#9
alto_textblock
#9
Číslo v Praze za 2h
#10
alto_textblock
#10
a na venkově za 3h
#11
alto_textblock
#11
Předplaceni
a inseráty
řijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
#12
alto_textblock
#12
álka.
#13
alto_textblock
#13
Port Artur nemá býti dobýván,
nýbrž vyhladověn.
#14
alto_textblock
#14
Z Paříže, 20. července. »New York He-
rald« sděluje z Washingtonu, že vojen s ké-
ho úřadu došly officiální zprávy.
že Japonei upustili od úmyslu
podniknouti útok na Port Artur.
A tomuto rozhodnutí dospěla vojenská rada za
předsednictví maršála Ojamy, když vyzvědači
přinesli přesné zprávy o situaci v pevnosti. Ja-
ponci doufají, že cíle svého dosáhnou spíše
úzavřením pevnosti a vyhladověním posádky
obyvatelstva. Obléhací armáda čítá kromě dělo-
střelectva 80.000 mužů.
#15
alto_textblock
#15
K dobytí Kajču.
Z Berlína, 20. července. Z Liaojanu sdě-
luje se jednomu listu: Jak se ukázalo, jest do-
bytí Kajču Japonci naprosto bezvý-
znamným. Rusové s nepatrnými ztrátami
vrátili se na posice dříve zabrané. Pověst o do
bytí Inkau se nepotvrdila. Vyhlídky v Mand-
žursku jsou příznivé.
Carova přehlídka viborského
pluku.
Z Petrohradu, 19. července. Car přiby
dnes do Staré Rusi v gubernii novgorodskéa
po hodinném zdržení pokračoval v cestě na
Novgorod
Z Novgorodu, 19. července. Po příjezdu
svém přehližel car viborský pluk. Žehnal mu
jménem svým a jménem carevny a přál šťast-
ného návratu. Na to pokračoval v cestě do
Čudovy.
Z Petrohradu, 20. července. Car navrátil
se dnes ze své objížďky.
#16
alto_textblock
#16
Velký kníže Boris.
Z Petrohradu, 19. července. (C.-B.) »Ruská
telegr. agentura« oznamuje z Liaojanu ze dne
včerejšího: Ze Tkavuanu se oznamuje, že velký
kníže Boris Vladimirovič v boji ze dne 16
účastenství měl.
#17
alto_textblock
#17
Anglická vláda protestuje. — Chun-
chuzové. — Přehlídka baltického
loďstva,
Z Petrohradu, 20. července. (Zvl. telegr.
»Nár. Listů«.) Anglická vláda jest velice nelibě
dotčena zastavením a prohlídkami anglických
obchodních lodí válečnými loďmi ruskými. Po-
mocný oddil smolenský a petrohradský v Ru-
dém moři předloží diplomatickou notu v této zá-
ležitosti ruské vládě. Ruská vláda bude obeslána
před rozhodčí soud, aby podala vysvětlení ve
příčině zastavení lodí a zodpovídala se pro zdr-
žení anglických lodí po několik hodin.
V Petrohradě bude učiněna veřejná sbírka
ve prospěch raněných a zajatých. Četa chun-
chuzů byla nedaleko Charbinu rozprášena. Při
tom byly nalezeny doklady, nasvědčující tomu,
že v této tlupě byli vojíni generála M a. Není
známo, zdali to byli sběhové a soudí se, že
jest to svědectvím známého hrubého porušení
čínské neutrality.
Admirál Birilev úřadně oznámil, že od-
byl právě prohlídku baltického loďstva a že uči-
něna jsou všechna opatření proti možným atten-
tátům. Přístav jest chráněn ozbrojenou policií.
Konečné vyzbrojení loďstva bude vykonánov
přístavech k tomu určených. Vyčkává se chvíle
vztýčení admirálské vlajky.
(Ostatní zprávy viz na 3. straně).
#18
alto_textblock
#18
Od Port Arturu.
Z Čifu, 19. července. (C.-B.) » Reuterova
kanceláře oznamuje: Dnes připlůla sem džunka.
mající, na palubě 8 Rusů a 50 Číňanů, kteří
Post Artur dne 14. opustili. Rusové odepřel
všelikou zprávu. Číňaně však učinili toto sdě-
lenl: Dne 11. nebo 12. července dobyli Ja-
ponci jedné z vých. tvrzí v okol
Port Arturu útokem asi 14.000 mužů.
Dříve však, než jich dojíti mohly posily, za-
skočili je Rusové a zapálili podkopy,
tak že všichni Japonci zahynuli. —
Dále sdělují Číňané, že ruská torpědová loď v
noci ze dne 13. července nedaleko Port Arturu
na jakousi obchodní loď udeřilaa
ji zničila, domnívajíc se, že je to japonský
parník dopravní. Mnoho Číňanů, kteří na palubě
lodi té se nalezali, zahynulo, ačkoli Rusové
velký počet jich, jakož i celé mužstvo zničené
lodi zachránili.
Postup pravého křídla japonského.
Z Petrohradu, 20. července. Japonské
pravé křídlo postupuje rychlými pochody silným
proudem ku předu. Postup děje se tak rychle,
že vozatajstvo zůstává úplně pozadu. Není dosud
známo, na které místo Japonci míří, aby tu
koncentrovali své síly.
#19
alto_textblock
#19
K vyloučení švýcarských důstoj-
niků z ruské armády.
Z Berlína, 20. července. Dle officiálních
zpráv má se za to, že švýcarští vojenští zá-
stupci v ruské armádě se učinili nemožnými
nerozumnými a neprozřetelnými řečmi plukov-
níka Andehouta.
Z Petrohradu, 20. července. »Novoje
Vremja« vyvrací tvrzení některých listů, že
plukovník Andehout musil opustiti ruskou ar-
mádu, poněvadž byla obava, že bude mluviti
pravdu. Ostatní vojenští zástupci — praví
list — jsou zrovna tak pravdomluvni jako
švýcarští. Kdyby měli Rusové strach před
pravdou, musili by vyloučiti ze své armády
všechny cizí důstojníky, jako to činí Japonci.
#20
alto_textblock
#20
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Potvrzený zákon zemský.
#21
alto_textblock
#21
Z Vídně, 20. července. Císař potvrdil zá-
kon, usnesený sněmem markrabství moravského
v příčině úpravy řeky Blaty mezi Olšany a
Tovačovem.
#22
alto_textblock
#22
Čtvrtý ročník vysoké školy zemědělské.
Z Vídně, 20. července. Vyjednávání mezi
sekčním chefem ministerstva vyučování drem.
Stadlerem z Wolfersgrünu a zástupcem
professorského sboru vysoké školy země-
dělské stran zavedení čtvrtého roční ku
při těchto školách (dosud trvala studia na tomto
ústavu 3 roky) jest skončeno. Proslýchá se, že
#23
alto_textblock
#23
FEUILLETON.
#24
alto_textblock
#24
Zaj1e.
Pí. K. Pílanzrové.
#25
alto_textblock
#25
Přihodilo se to ke konci června.
Za Zbraslaví v polích šla po mezi malá spo-
lečnost. Napřed nesla služka pod slunečníkem
svěřence, zahaleného v bílé krajky, pak kráčela
vážně asi padesátiletá paní, » za ní její, sotva
25letá dcera a matka dvou synů: Hanouška
nesla nepřed chůva, a čtyřletý Viloušek skáka
vedle v jeteli jako mladý pejsek.
Šly za sebou, nemluvíce; obličeje se jim
leskly potem — — — Sluníčko hřálo, a ve
vzduchu se míhali mouchy a barevní motýli.
Vše bzučelo, cvrlíkalo, hvízdalo a jásalo pod
ohlohou, jež byla jasně modrá.
Společnost unavena, mlčela; jen Viloušek
nedbal horka a plouhal vesele jetel — —-
Najednou se zarazil a díval se upřeně před
sebe. Něco spatřil. Zvolna se shýbal a pak s roz-
taženými prsty prudce po tom hrábl. Při tom
padl na všecky čtyři. Ale kořisť měl; neboť vsta
a pádil k matce. V pravé ruce držel chomáč
jetele.
„Mamáá, mám tonitáá!“
Přiběhl k matce a rozvíral zvolna prsty.
Chvíli hleděl do dlaně; pak se podíval, zkla-
mán, na matinku, a začal nabírat. Měl sice
smačkané listy, ale koníka ne.
„Mlčel, chlapečku, nachytá si dole na louce
mnoho koníků.“
„Mamá, chyť mi hned toníta, já chci to
níta,“ povídal už poloplačky.
Stará paní se služkou šly zvolna napřed.
Podle pěšinky na mezi seděli dva otrhaní
kluci. Dívali se na tuto scénu; větší z nich při
#26
alto_textblock
#26
tom několikráte šťouchl mladšího. Mladé paní
hrozilo nebezpečí, že se jí synáček rozpláče.
Už začínal nahlas, když náhle menší z kluků
#27
alto_textblock
#27
vyrazil:
„My máme koníka!“
Věta přišla v pravý čas. Viloušek přesta
a obrátil se na oba hochy. „Mama“ byla za-
chráněna.
„No, tak vidí, hošíčku, už nemusí plakat.
Chlapeček nám dá koníka; viděl, že ano?
„Franto, běž a přines ho!“ rozkázal starší
Franta vyskočil, utíkal několik kroků po
mezi, shýbl se a přiběhl, nesa za zadní nohy —
zajíce. Oba kluci se dívali na překvapenou paní
a cenili zuby..
„Kde pak jste toho zajíce vzali, hoši?“
„Chytili jsme ho,“ povídali oba hrdě.
„Koupějí si ho.
„Mamá, to je zajíc?“ divil se Viloušek.
„Co pak za něj chcete?
„Dají nám zlatku.
Obchod byl uzavřen, a mladá paní si nesla
ušáka. Na konci pole čekala stará paní a Mári.
„Kde pak jsi dostala, Katuško, toho zajíce?
ptala se babička překvapena.
„Koupila jsem ho tam od těch hochů. C
myslíš, mamá, že stojí?
Matka ohledávala zkušeným okem zvíře, ne
větší než prostřední kočka a hádala schválně
mnoho:
„Aspoň půl druhé zlatky.“
„Jen zlatku. Proto jsem ho koupila, že je
tak laciný.
„No, to není drahý.
„Babí, ten je chlupatej. Netousá?“ ptal se
Viloušek a hladil ho opatrně po zadních nohách.
„To se ví, že už nekousá,“ odpovídala
babička. „Ale kam ho dáme?.
#28
alto_textblock
#28
Kolem šel nějaký sedlák; podíval se na
zajíce a prohodil:
„Jen ho schovají, ať jich nevidí „fořt“
Máme teprve červen.
Stará paní sebou škubla.
„Jezus, Marjá, Katuš, vždyť se teď nesmějí
zajíci ještě střílet.
„Dyk tenhle není zastřelenej,““ podotkla
rozumně služka.
„Babí, ja ho ponesu!“
„Co s ním teď budeme dělať? Abychom ho
tu zrovna nechali.
„Milostpaní, snad by se vešel tady vedle Ha-
nouška pod dečku?“ poznamenala zas Mári.
Ta rada se buď staré paní nezdála vhod-
nou, nebo ji přeslechla. Stála nad zajícem, mlčíc
a přemýšlela. Po chvilce jí něco napadlo. Řekla:
„Pojďte tady do háje! Snad to půjde.“
A šla napřed, nesouc zajíce za uši. Vi-
loušek ho držel za zadní nohu. Pak byla v prů-
vodu „mamá“, a naposled Mári s Hanouškem.
Ve stínu lesíka se zastavili.
Stará paní velela:
„Katuš, vezmi Mári na chvíli Hanouška!
Vy, Mári, sem pojďte!“
Stalo se dle rozkazu.
„Když nepůjde ani tohle, musíme ho tady
nechat. — Mári, nazdvihrčta si vrchní sukni,
já vám ho tam přivážu.
Mári poslechla. Stará paní chvilku zkou-
šela, jak by se dal zajíc nejlépe upevniti, a pak
ho připoutala na levý bok za zadní nohy pomocí
kapesníku a tkaničky od boty. Zajíc zmizel
z „denního světla“. Mári sice narostl jeden ky-
čel, ale když si vzala za ruku Hanouška, nebyla
kořisť celkem znát. Hůře bylo při chůzi. Zajíc
sebou při každém kroku tloukl, a sukně se pode-
zřele házela.
„Musíte jít', Mári, po pravé strané, blízk