ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 8bc060d0-71f1-11dc-b4b9-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 28
#1 alto_textblock #1
1904.
#2 alto_textblock #2
V Praze, ve středu dne 20. července.
#3 alto_textblock #3
K číslu 199
#4 alto_textblock #4
Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h
#5 alto_textblock #5
NA
#6 alto_textblock #6
N
#7 alto_textblock #7
i
#8 alto_textblock #8
TI.
#9 alto_textblock #9
Číslo v Praze za 2h
#10 alto_textblock #10
a na venkově za 3h
#11 alto_textblock #11
Předplaceni a inseráty řijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. am je též redakce a expedice.
#12 alto_textblock #12
álka.
#13 alto_textblock #13
Port Artur nemá býti dobýván, nýbrž vyhladověn.
#14 alto_textblock #14
Z Paříže, 20. července. »New York He- rald« sděluje z Washingtonu, že vojen s ké- ho úřadu došly officiální zprávy. že Japonei upustili od úmyslu podniknouti útok na Port Artur. A tomuto rozhodnutí dospěla vojenská rada za předsednictví maršála Ojamy, když vyzvědači přinesli přesné zprávy o situaci v pevnosti. Ja- ponci doufají, že cíle svého dosáhnou spíše úzavřením pevnosti a vyhladověním posádky obyvatelstva. Obléhací armáda čítá kromě dělo- střelectva 80.000 mužů.
#15 alto_textblock #15
K dobytí Kajču. Z Berlína, 20. července. Z Liaojanu sdě- luje se jednomu listu: Jak se ukázalo, jest do- bytí Kajču Japonci naprosto bezvý- znamným. Rusové s nepatrnými ztrátami vrátili se na posice dříve zabrané. Pověst o do bytí Inkau se nepotvrdila. Vyhlídky v Mand- žursku jsou příznivé. Carova přehlídka viborského pluku. Z Petrohradu, 19. července. Car přiby dnes do Staré Rusi v gubernii novgorodskéa po hodinném zdržení pokračoval v cestě na Novgorod Z Novgorodu, 19. července. Po příjezdu svém přehližel car viborský pluk. Žehnal mu jménem svým a jménem carevny a přál šťast- ného návratu. Na to pokračoval v cestě do Čudovy. Z Petrohradu, 20. července. Car navrátil se dnes ze své objížďky.
#16 alto_textblock #16
Velký kníže Boris. Z Petrohradu, 19. července. (C.-B.) »Ruská telegr. agentura« oznamuje z Liaojanu ze dne včerejšího: Ze Tkavuanu se oznamuje, že velký kníže Boris Vladimirovič v boji ze dne 16 účastenství měl.
#17 alto_textblock #17
Anglická vláda protestuje. — Chun- chuzové. — Přehlídka baltického loďstva, Z Petrohradu, 20. července. (Zvl. telegr. »Nár. Listů«.) Anglická vláda jest velice nelibě dotčena zastavením a prohlídkami anglických obchodních lodí válečnými loďmi ruskými. Po- mocný oddil smolenský a petrohradský v Ru- dém moři předloží diplomatickou notu v této zá- ležitosti ruské vládě. Ruská vláda bude obeslána před rozhodčí soud, aby podala vysvětlení ve příčině zastavení lodí a zodpovídala se pro zdr- žení anglických lodí po několik hodin. V Petrohradě bude učiněna veřejná sbírka ve prospěch raněných a zajatých. Četa chun- chuzů byla nedaleko Charbinu rozprášena. Při tom byly nalezeny doklady, nasvědčující tomu, že v této tlupě byli vojíni generála M a. Není známo, zdali to byli sběhové a soudí se, že jest to svědectvím známého hrubého porušení čínské neutrality. Admirál Birilev úřadně oznámil, že od- byl právě prohlídku baltického loďstva a že uči- něna jsou všechna opatření proti možným atten- tátům. Přístav jest chráněn ozbrojenou policií. Konečné vyzbrojení loďstva bude vykonánov přístavech k tomu určených. Vyčkává se chvíle vztýčení admirálské vlajky. (Ostatní zprávy viz na 3. straně).
#18 alto_textblock #18
Od Port Arturu. Z Čifu, 19. července. (C.-B.) » Reuterova kanceláře oznamuje: Dnes připlůla sem džunka. mající, na palubě 8 Rusů a 50 Číňanů, kteří Post Artur dne 14. opustili. Rusové odepřel všelikou zprávu. Číňaně však učinili toto sdě- lenl: Dne 11. nebo 12. července dobyli Ja- ponci jedné z vých. tvrzí v okol Port Arturu útokem asi 14.000 mužů. Dříve však, než jich dojíti mohly posily, za- skočili je Rusové a zapálili podkopy, tak že všichni Japonci zahynuli. — Dále sdělují Číňané, že ruská torpědová loď v noci ze dne 13. července nedaleko Port Arturu na jakousi obchodní loď udeřilaa ji zničila, domnívajíc se, že je to japonský parník dopravní. Mnoho Číňanů, kteří na palubě lodi té se nalezali, zahynulo, ačkoli Rusové velký počet jich, jakož i celé mužstvo zničené lodi zachránili. Postup pravého křídla japonského. Z Petrohradu, 20. července. Japonské pravé křídlo postupuje rychlými pochody silným proudem ku předu. Postup děje se tak rychle, že vozatajstvo zůstává úplně pozadu. Není dosud známo, na které místo Japonci míří, aby tu koncentrovali své síly.
#19 alto_textblock #19
K vyloučení švýcarských důstoj- niků z ruské armády. Z Berlína, 20. července. Dle officiálních zpráv má se za to, že švýcarští vojenští zá- stupci v ruské armádě se učinili nemožnými nerozumnými a neprozřetelnými řečmi plukov- níka Andehouta. Z Petrohradu, 20. července. »Novoje Vremja« vyvrací tvrzení některých listů, že plukovník Andehout musil opustiti ruskou ar- mádu, poněvadž byla obava, že bude mluviti pravdu. Ostatní vojenští zástupci — praví list — jsou zrovna tak pravdomluvni jako švýcarští. Kdyby měli Rusové strach před pravdou, musili by vyloučiti ze své armády všechny cizí důstojníky, jako to činí Japonci.
#20 alto_textblock #20
Telefonické zprávy „Nár. Listů. Potvrzený zákon zemský.
#21 alto_textblock #21
Z Vídně, 20. července. Císař potvrdil zá- kon, usnesený sněmem markrabství moravského v příčině úpravy řeky Blaty mezi Olšany a Tovačovem.
#22 alto_textblock #22
Čtvrtý ročník vysoké školy zemědělské. Z Vídně, 20. července. Vyjednávání mezi sekčním chefem ministerstva vyučování drem. Stadlerem z Wolfersgrünu a zástupcem professorského sboru vysoké školy země- dělské stran zavedení čtvrtého roční ku při těchto školách (dosud trvala studia na tomto ústavu 3 roky) jest skončeno. Proslýchá se, že
#23 alto_textblock #23
FEUILLETON.
#24 alto_textblock #24
Zaj1e. Pí. K. Pílanzrové.
#25 alto_textblock #25
Přihodilo se to ke konci června. Za Zbraslaví v polích šla po mezi malá spo- lečnost. Napřed nesla služka pod slunečníkem svěřence, zahaleného v bílé krajky, pak kráčela vážně asi padesátiletá paní, » za ní její, sotva 25letá dcera a matka dvou synů: Hanouška nesla nepřed chůva, a čtyřletý Viloušek skáka vedle v jeteli jako mladý pejsek. Šly za sebou, nemluvíce; obličeje se jim leskly potem — — — Sluníčko hřálo, a ve vzduchu se míhali mouchy a barevní motýli. Vše bzučelo, cvrlíkalo, hvízdalo a jásalo pod ohlohou, jež byla jasně modrá. Společnost unavena, mlčela; jen Viloušek nedbal horka a plouhal vesele jetel — —- Najednou se zarazil a díval se upřeně před sebe. Něco spatřil. Zvolna se shýbal a pak s roz- taženými prsty prudce po tom hrábl. Při tom padl na všecky čtyři. Ale kořisť měl; neboť vsta a pádil k matce. V pravé ruce držel chomáč jetele. „Mamáá, mám tonitáá!“ Přiběhl k matce a rozvíral zvolna prsty. Chvíli hleděl do dlaně; pak se podíval, zkla- mán, na matinku, a začal nabírat. Měl sice smačkané listy, ale koníka ne. „Mlčel, chlapečku, nachytá si dole na louce mnoho koníků.“ „Mamá, chyť mi hned toníta, já chci to níta,“ povídal už poloplačky. Stará paní se služkou šly zvolna napřed. Podle pěšinky na mezi seděli dva otrhaní kluci. Dívali se na tuto scénu; větší z nich při
#26 alto_textblock #26
tom několikráte šťouchl mladšího. Mladé paní hrozilo nebezpečí, že se jí synáček rozpláče. Už začínal nahlas, když náhle menší z kluků
#27 alto_textblock #27
vyrazil: „My máme koníka!“ Věta přišla v pravý čas. Viloušek přesta a obrátil se na oba hochy. „Mama“ byla za- chráněna. „No, tak vidí, hošíčku, už nemusí plakat. Chlapeček nám dá koníka; viděl, že ano? „Franto, běž a přines ho!“ rozkázal starší Franta vyskočil, utíkal několik kroků po mezi, shýbl se a přiběhl, nesa za zadní nohy — zajíce. Oba kluci se dívali na překvapenou paní a cenili zuby.. „Kde pak jste toho zajíce vzali, hoši?“ „Chytili jsme ho,“ povídali oba hrdě. „Koupějí si ho. „Mamá, to je zajíc?“ divil se Viloušek. „Co pak za něj chcete? „Dají nám zlatku. Obchod byl uzavřen, a mladá paní si nesla ušáka. Na konci pole čekala stará paní a Mári. „Kde pak jsi dostala, Katuško, toho zajíce? ptala se babička překvapena. „Koupila jsem ho tam od těch hochů. C myslíš, mamá, že stojí? Matka ohledávala zkušeným okem zvíře, ne větší než prostřední kočka a hádala schválně mnoho: „Aspoň půl druhé zlatky.“ „Jen zlatku. Proto jsem ho koupila, že je tak laciný. „No, to není drahý. „Babí, ten je chlupatej. Netousá?“ ptal se Viloušek a hladil ho opatrně po zadních nohách. „To se ví, že už nekousá,“ odpovídala babička. „Ale kam ho dáme?.
#28 alto_textblock #28
Kolem šel nějaký sedlák; podíval se na zajíce a prohodil: „Jen ho schovají, ať jich nevidí „fořt“ Máme teprve červen. Stará paní sebou škubla. „Jezus, Marjá, Katuš, vždyť se teď nesmějí zajíci ještě střílet. „Dyk tenhle není zastřelenej,““ podotkla rozumně služka. „Babí, ja ho ponesu!“ „Co s ním teď budeme dělať? Abychom ho tu zrovna nechali. „Milostpaní, snad by se vešel tady vedle Ha- nouška pod dečku?“ poznamenala zas Mári. Ta rada se buď staré paní nezdála vhod- nou, nebo ji přeslechla. Stála nad zajícem, mlčíc a přemýšlela. Po chvilce jí něco napadlo. Řekla: „Pojďte tady do háje! Snad to půjde.“ A šla napřed, nesouc zajíce za uši. Vi- loušek ho držel za zadní nohu. Pak byla v prů- vodu „mamá“, a naposled Mári s Hanouškem. Ve stínu lesíka se zastavili. Stará paní velela: „Katuš, vezmi Mári na chvíli Hanouška! Vy, Mári, sem pojďte!“ Stalo se dle rozkazu. „Když nepůjde ani tohle, musíme ho tady nechat. — Mári, nazdvihrčta si vrchní sukni, já vám ho tam přivážu. Mári poslechla. Stará paní chvilku zkou- šela, jak by se dal zajíc nejlépe upevniti, a pak ho připoutala na levý bok za zadní nohy pomocí kapesníku a tkaničky od boty. Zajíc zmizel z „denního světla“. Mári sice narostl jeden ky- čel, ale když si vzala za ruku Hanouška, nebyla kořisť celkem znát. Hůře bylo při chůzi. Zajíc sebou při každém kroku tloukl, a sukně se pode- zřele házela. „Musíte jít', Mári, po pravé strané, blízk