#1
alto_textblock
#1
Románová příloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k číslu 198. ze dne 19. července 1904.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
= Při tom vedru. Zdálo by se, že nesnesitelná
vedra mají i značný vliv na čilost nových nápadů
zejmena v oboru vymýšlení nových reklam. Ale Pa-
říž nepodává právě důkazů, jež by svědčily pravdě
tohoto tvrzení, jak o tom svědčí historka, již zazna-
menávají včerejší listy francouzské. Do pouliční
verandy kterési živé kavárny vstoupil elegantní pán.
jenž ostatní hosty nemálo rozesmál, kdýž s hlavy
sňal elegantní cylindr. Pán neměl ni jediného vlasu
a obrovská pleš pokryta byla červenými písmenami
přesně provedeného názvu jakéhosi kusu, jenž se
tohoto večera dával v chantanu Netrvalo dlouhoa
na chodníku sbromáždilo se nepřehledné množství
lidu, zvláště nezvedené mládeže, kteráž poukazujíc
na červeně popsanou pleš neznámého pána, výborně
se bavila vzácnou podívanou. Zvědavců nashro-
máždilo se na ulici v té chvíli tolik, že konečně
uzdálo se policii za nutné zakročiti a vyzvati kavár-
níka, aby neznámého požádal o vzdálení se . ..
Když kavárník žádost tu neznámému přednesl, po-
klonil se pán s červeně natřenou pleší a odešel. Ne
daleko. Do sousední kavárny, kdež frašku s rekla-
mou na pleši spokojeně opakoval . . . Nedá se po-
příti, že mozek některých vynalezavců pracuje i při
největším vedru stále čile.
= Pověstná princezna Chimayová zvolila za ny-
nější sídlo Londýn. Divoký cikán Rigo nahražen je
horkokrevným Vlachem, s nímž se výstřední prin-
cezna oddati dala minulého měsíce. Ve svých inter-
viewech se zástupci anglického tisku vynáší se prin-
cezna, že prý by její milostná dobrodružství, která
již zažila, vyplniti mohla třísvazkový román i není
prý vyloučena možnost, že to vše princezna jednou
sepíše. Nedávno roznesla se zpráva, že Chimavová
hodlá se vydati na cestu do Ameriky. Princezna však
prohlašuje v kterémsi londýnském časopise, že zpráva
ta jest úplně smýšlena, neboť prý Ameriku nenávidí.
Zamýšlí prý se z Londýna přestěhovati do rájů ital-
ských a »žíti tam po boku milovaného chotě« až do
své smrti. Za místo pobytu zvolila si obec Komo.
Na svého nynějšího manžela pěje princezna ody, jak
prý je dobrým a krásným. »Tvrdí se o mně«, píše
urozená dáma, »že si plně zasluhuji názvu krásné
ženy. Než duchaplnost mého muže krásu moji úplně
zastiňuje. Milujeme se vroucně a zamýšlíme vésti
klidné, spokojené živobytí. Více si nepřejeme. V červnu
uzavřeli jsme svůj sňatek na vlašském konsulátěa
každý den a každá hodina od té chvíle blaho naše
zvyšovaly. Jediný mráček starostí, kalící mé domácí
štěstí, jest vzpomínka na ubohého Sanesa Riga, jenž
mne tak vroucně miloval. Přiznávám, že si plně za-
sluhoval, abych s ním byla jinak a lépe jednala, ale
neopustím ho nikdy a nezapomenu na něho. Můj
manžel také schvaluje toto jednání a Rigo bude se
míti ode mne vždy dobře . . .« — Jak z toho vidno,
nenabažila se paní Chimayová komedie, kterou kpo-
těšení celého světa hraje už několik let a pořádev
jiných variacích.
= Nová sekta. Přítel našeho listu píše nám
z řeckého Kalamata: Vláda dosud nebyla s to po-
tlačiti sektu Nifonistů, hlásajících volnou lásku, ač
několik jejích vůdců odsouzeno již k dlouhému vě-
zení. Již zase řádí v Řecku nová sekta, která před
několika měsící povstala a mnoho přívrženců čítá
S ní bude míti vláda větší obtiže než s prvou, nebot
#4
alto_textblock
#4
zásady a učení její nepříčí se zákonům a panujícímu
řádu. Přívrženci její uznávají jediného boha, který
jest nade vše povznešen, že nezasahuje v osudy
lidské a nedbá proseb člověka. Pro tohoto, jakož
pro veškeré jiné tvory ustanovil bůh neuprosné pří-
rodní zákony, dle kterých člověk, řídí-li se jimi, do-
sáhne blaženosti na — — zemi. V nebi není spro
něho místa, poněvadž nebe a duše jsou výtvory lid-
ské slabosti a fantasie. Z té příčiny jest každý nucen
hledati blaženost života, které může jen tenkráte do-
sáhnouti, prokazuje-li dobré skutky a je-li spraved-
livý, tak že každý hledí učiniti dobro svému blížní-
mu a takým způsobem všichni sami sobě a společ-
nosti lidské. Člověk může býti i bohatý a nahroma-
diti si jmění, smí však tohoto použiti tak, by pracu-
jící měl na tom podíl jako patřičnou odměnu za
svou práci. Tuto nesmí společnost jednotlivci ode-
příti. Společnost se musí ujati každého, kdo se stai
stářim nebo nemocí k práci neschopným, ale dle
sparťanského názoru neuznává mrzáků od narození.
aniž by se výslovně vyžadovalo jejich usmrcení při
narození. Krista uznává sekta jako reformátora a o
svatých nechce ničeho věděti. Duchovenstva sekta
nemá. Přednosta osady, volený na pět let, jest du-
chovním zároveň a duchovenské povinnosti jeho
jsou, přihlížeti společně s radou, sestávající z ně-
kolika mužů a žen nad tím, by každý jednal
co možná nejvýš spravedlivě, aby každému se
dostalo patřičné odměny za jeho přičinění. Sekta
uznává dále veškeré státní zákony a náboženstvía
hlásá snášenlivost, ale zároveň má jeden velmi těžký
trest pro každého, kdo by se provinil proti její zá-
sadám. Vylučuje ho úplně ze společnosti a žádný
její člen nesmí s ním vstoupiti do styků, tak že pro-
vinilec jest nucen opustiti osadu, v níž se nalezá
více členů. Vychování dětí se děje na útraty osady
nebo i více osad společně. Kostelů nemá sekta žád-
ných a přívrženci neshromažďují se k bohoslužbě
nýbrž k poradě, jakým způsobem by bylo možno
blahobyt povznésti. Tvrdí se, že se sekta ta setká se
značným úspěchem a že nabude valného rozšíření
po celém Recku.
= Zmizelý cestující. Z Paříže se oznamuje: Př
poslední plavbé parníku »Kaiser Wilhelm II « z No-
vého Yorku do Brém zmizel nepochopitelným způso
bem jeden z cestujících. Tento případ je tím podiv-
nější, jelikož pohřešovaný jest vysokým úřadníkem
Spojených států, jenž měl diplomatické poslání. Jest
to mr. Kent Loomis, bratr státního podsekretáře v za-
hraničném úřadě ve Washingtoně. Mr. Loomis mě
opustit parník v Cherbourgu, odevzdati vyslanectvu
americkému v Paříži různě listiny a cestovati dále
do Habeše, aby dojednal obchodní smlouvu. V Cher
bourgu očekával jej úřadník amerického vysla nectva
v Paříži, ale nenalezl jej. Z počátku byla domněnka,
že vystoupil na bien v Plymouthu, avšak ani tam,
ani v Bremerhavenu nebyl nalezen. Jeho zavazadla
zůstala na lodi. Někteří tvrdí, že jej vidělí v Ply-
mouthu plouti ke břehu. S mr. Loomisem cestoval
Kubánec mr. Ellis, jenž je) měl z rozkazu americké
vlády provázeti do Habeše: Ellis přibyl do Paříže,
aniž věděl, kam se pohřešovaný poděl. Policie se
domnívá, že americký diplomat je mrtev. Předpokládá
se, že se utopil, poněvadž bylo zjištěno, že Loomis
měl v obyčeji sedati na palubě na místě, kde nebylo
zábradlí. Mimo to vidělo jej několik pasažérů as ho-
dinu před příjezdem do Plymouthu, kterak se, patrně
#5
alto_textblock
#5
nemocen, klonil přes palubu. Jakýs anglický list při-
nesl nápadnou zprávu, že manželka pohřešovaného
dostala od svého manžela dopis psaný na lodi, ve
kterém vypravuje, že Kubánec Ellis, jenž s ním sdílel
kabinu, byl velmi rozčilen, že nikoliv jemu, nýbrž
Loomisovi bylo uloženo, aby dopravil americko-ha-
bešskou obchodní smlouvu do Habeše. Ellis, jenž po
zmizení Loomisově přivezl smlouvu americkému
velevyslanci v Paříži, odjel již s touto smlo uvou
do Habeše.
#6
alto_textblock
#6
Zemřelí v Praze
#7
alto_textblock
#7
Dne 12. července 1904: Schlesinger Zikmund,
obch. příručí, 27 roků, 796—I. Jarešova Vlasta, dcera
dělnice, 3 měs., 849—I. Goldberger Josef, velkoobchod-
ník, 81 rok, 1496—II. Steffanová Kateřina, vdova po
kupci, 81 rok, 330—III..— Ve všeobecné ne-
mocnici: Král Eduard, zámečník, 47 roků. Řezní-
čková Barbora, dělnice, 55 roků. Komárková Kateřina,
vdova po hokynáři, 69 roků. Gráfova Marie, služka,
17 roků. Kuželka Robert, příručí, 22 roky, Šedivý
Antonín, dílovedoucí, 57 roků. — U Milosrdných
sester: Chabina Antonín, soustružník, 26 roků.
Sekyrková Josefa, vdova po kováři, 72 roky. Nerad
Josef, obuvník, 34 roky. — V c. a k. vojenské ne-
mocnici: Veselý František, poddělostřelec, 23 roky.
Dne 13. července 1904: Půhonova Marie,
dcera plavce, 1 rok, 94—VI. Zelených Zdeňka, dcera
krejčího, 9 měs., 1213—II. Ramajzlová Barbora, man-
želka kočího, 51 rok, 184—I. Bernáškova Antonie,
3 dni, 25—V. Šmídova Božena, dcera strojníka, 81/2 m.
575—VII. Tačkovičova Helena, dcera dělníka, 1 rok,
492—VIII. — Ve všeobecné nemocnici: Mo-
tejl František, zámečník, 20 roků. Holub František,
nádenník, 45 roků. Wais Tomáš, zřízenec dráhy, 46r.
— U Milosrdných bratří: Tauber Alois, zá-
mečník, 29 roků. — U Milosrdných sester:
Spirk Josef, rukavičkář, 51 rok. Zach Antonín, sedlář;
64 roky. Luka Josef, 65 roků. — V městskémcho-
robinci: Lebeda Justin, chovanec, 60 roků. —
V městskémchudobinci: Hofmanova Veronika,
chovanka, 75 roků.
#8
alto_textblock
#8
Lidové divadlo „Ulrania“ v VIi. části Prahy.
#9
alto_textblock
#9
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
#10
alto_textblock
#10
V úterý 19. července.
Začátek o 7. hod.
Novinka. Zázračný pramen. Po druhé.
Žert o 3 jednáních. Napsal Felix Philippi. Přeložil
Karel Lier. Režisér B. Kovář.
#11
alto_textblock
#11
(bliže Palackého
Aréna na Smíchově
mostu).
V úterý 19. července.
Začátek o 7. hod.
Donna Juanitta
Komická operetta o 3 jednáních. Napsali Fr. Zell
a R. Genné. Přeložil Em. Zühgl. Hudbu složil Fr.
Suppé. Režisér Josef Kubík
#12
alto_textblock
#12
na Král
Pištěkovo lidové divadlo vinohračeon
V úterý 19. července.
Začátek o 7. hod
Lidové představení za poloviční ceny.
Po druhé: Hloupý kousek.
Veselohra o 4 jednáních. Napsal Frant. ze Schön-
thanu. Přeložil J. Poláček.
#13
alto_textblock
#13
580
#15
alto_textblock
#15
577
#16
alto_textblock
#16
formálnosti vyřízeny, panu Bervalovi malou bednu, již dal
komandant Tardin donésti ihned do svého vozu.
Teprve půl hodiny na to důstojník, vyzbrojiv se
sám kladivem a dlátem polookrouhlým a sestoupiv do
podzemních místností v skladišti firmy Fliquet a Mar-
sillac, nadzvedl víko bedničky.
Horečně jal se vyndavati seno, jež bylo nacpáno do
bedny, pokrývajíc láhve.
Pan Berval, jenž usmívaje se, díval se na něj,
nemohl se ubrániti poznámce:
»Mějte pozor! . . . Uvidíte, že vše rozbijete ! Do-
volte, abych to sám obstaral !«
A Berval obratně odstranil seno z bedny, vybral
z ní láhve i láhvičky a zbavil tyto i jich obalu sla-
měného.
Náhle zvolal
»Ach, zde vaše věc !«
I vyňal ze dna bedničky malou schránku zinkovou,
již podal komandantu Tardinovi.
Komandant ji vzal, rozevřel spony, jež držely víko
a toto odhodil na zemi.
Ve schránce, chráněny jsouce dobře drtinami, nale-
zaly se dvě láhvice, v lístku Beryllonově zvláště ozna-
čené: z modrého skla, s rudým obalem kovovým na
hrdlech a s etiketou »Kmínka !«
Tardin děl prostě;
»Vystupmež opět nahoru — uchylme se do pi-
sárny vaší.«
Berval, jenž, jak vše tomu nasvědčovalo, nebyl na
poprv přítomen takovému zvláštnímu otvírání depeší,
odpověděl
»Nezapomeňme však ničeho !«
#17
alto_textblock
#17
by proti němu zahájeno býti vyšetřování zvláštní, jež by
vedlo pak i k procesu novému.
Celá záležitost odkázána byla tedy před soud vo-
Den zahájení přelíčení veřejného určen byl na tři
týdny později, aby se umožnilo advokátům prostudovati
důkladně spisy a smluviti se zevrubně s obžalovaným
o postupu obhajování.
Složení soudu mělo býti předmětem zvláštního
teprve rozhodnutí; členové jeho měli býti vyvoleni až
týden před pohnáním vinníkův na lavici obžalovaných.
Když hlavní tato opatření byla ujednána a nařízena.
komandant Tardin, jenž byl zpraven o nich náčelníkem
hlavního štábu generálem de Vinire, vrátil se do kance-
láře svojí s neurčitou, poslední nadějí muže, jenž stále
čeká novinky důležité.
»Nic nového, Heuggu?«
»Nic, pane komandante.«
Komandant Tardin učinil posuněk prudký, svědčíc
o jeho netrpělivosti a rozmrzelosti
Zároveň zamumlal
»Nuže, třeba zříci se vší naděje. Ubohý Rochemond
byl se oddával marným illusím . . . Tušil jsem to, ale
při jeho ubezpečování jsem přece již již byl doufal. Tím
hůře nyní pro mne !«
Komandant Tardin nepřijímal ale nezdar svůj tak
resignovaně, jak by se bylo mohlo zdáti dle slov jeho.
Usedl zamyšlen u psacího stolu svého a jal se pracovati
roztržitě jen.
Potom v zřejmém rozechvění nervosním povstal
náhle, vzal klobouk svůj, opustil pracovnu a dal se do-
vézti na velké boulevardy ke skladištím velké šampaňské
Zaprodáni nepřítol.
145
#18
alto_textblock
#18
jenský