13. číslo.

ŽENSKÝ LIST

Strana 3.

Jak poskytují jeplišky útulek služebnům dívkám.

* „Tlucte a bude vám otevřeno.“ Tak stojí v bibli. Ale běda tomu, kdo zatluče na dvéře těch, kteří se prohlašují za pravé plnitele vůle Kri- stovy. Hladové krmiti, nahé odívati, nemocné na- vštěvovati, to jsou skutky křesťanského milosrdenství, které však nesmí býti hledáno u představitelů víry, které nesmí býti hledáno v klášteřích, domech prý lásky, odříkání a milosrdenství dle učení Kristova. V klášterních ústavech ženských přijímají dívky, ale jen hezké nebo bohaté, aby z toho koukal obchod. Minulou sobotu zaklepala na vrata Marian- ského ústavu v Brně chudá venkovská dívka, Marie Urcová z Kojetína. Přijela jako sta jiných hledat do Brna službu a kdosi jí poradil, že může, než službu najde, stravovat se a spát v Marianském klášterním ústavě. Jeptišky skutečně přijaly mladé děvče. Ale hned ji zapřáhly do tuhé práce. Ani okamžik k oddechu neměla tak jako ostatní dívky v ústavě čekající, aby pobožné sestřičky se mohly rozvalovat a bavit dle svého způsobu. V neděli uložila tlustá jeptiška Marii, aby přinesla ze sklepa těžkou putnu s uhlím a brambory. Děvče naložilo si putnu na záda, ale po několika krocích ucítila prudké píchnutí, jež jí projelo celým tělem. Hlava se jí zatočila, stěží jen postavila putnu na schody. Když vyšla nahoru, zakašlala a objevila se krev. Děvče se ovšem nemálo polekalo a věc byla oznámena představené ústavu, která nařídila, aby chorá dívka ihned opustila ústava odebrala se, chce-li, do nemocnice. Ustrašeno všim tím, co se stalo, uposlechlo děvče, sebralo své věci a slabé, churavé vleklo se do ne- mocnice. Zde lékař dívku prohlédl a seznal, že se jedná o přepracování, vysílení, že děvče je jinak zdrávo a prohlásil, že ji do nemocnice ne- může přijati, aťzůstaneněkolik dnívklidu, že bude zase dobře. Urcová vyslechla zprávu s radostí a hned se vrátila do Marianského ústavu, kde si na zdraví ublížila a kde nyní doufala se zotavit. Ale jak se zklamala, když si myslila, že jeptišky budou mít srdce a uznání. Sotva uslyšely jeptišky, žeděvčenesmí pracovat, žemáněkolik dní odpočívat a že nemá ani krejcaru v kapse, rozkřikly se na ubohou, že nemá v ústavu co hledat, že nemohou le- nošné holky přechovávat, aby sebrala svých pět švestek a táhla kam patří. Marny byly všechny prosby, aby směla aspoň jednu noc ještě přespat pod střechou „lidumilného“ ústavu, marno všechno dovolávání se milosrdenství, děvče, jež ani nemohlo za jeptišky se dřít, ani za poskytnutý útulek zaplatit, nemělo v klášteře čeho pohledávat. Jeptišky Urcovou prostě vy- hodily na dlažbu aubohé děvče ocitlo se bez halíře v kapse na ulici, před budovou křesťanského ústavu, který, lak hlásají jeptišky do světa, posky- tuje prý útulek služebným dívkám hledajícím službu, kdesepraci strhalo a kde mu na konec ani nedovolily pře- spat. Chodila ulicemi nevědouc co počít, až na konec svěřila se strážníkovi, jenž ji poslal na rad- nici. Zde se na děvče osopili a pak nastala křížová cesta s hledáním útulku. Pozdě v noci teprve našlo

se pro ni místečko v útulně v Černých polích. Druhý den podařilo se jí vypůjčiti nějaké peníze, aby mohla odejeti domů. Tak jednají s chudou služebnou dívkou lenošící jeptišky, které poctivé pracovité dívce, když u nich se přepracovala, nadaly lenošných holek a vyhodili ji na ulici.

Hnutí služebných děvčat v Brně.

Z Brna. (Pův. zpráva.) „Jednota žen a divek“ v Brně svolala na den 22. března schůzi služebných děvčat. Již nálada před schůzí ukazovala, že doba byla dobře volena a přítomnost tří set děvčat svědčila, že již bylo nejvýš na čase otázkou ponižujícího poměru slu- žebných u nás hnouti. Referentka soudr. Toužilová probírala postupně čelední řád sdělaný před padesáti lety, který na dnešní zcela změněnou dobu již dávno se ne- hodí. Zejména § 16. podrobuje ostré kritice a při- pomíná, v jakém směru mravný dozor zaměstnava- telů má pravý opak toho, co pod tímto dnes sobě představujeme. Pracovní doba služebného personálu vůbec není vyměřena a na osobní potřeby děvčat vůbec žádný zřetel vzat. Nemo- censké a zejména dnes úrazové poji- štění pro služebné vůbec skorem nestáváa to, co dnes jest jakousi nepatrnou splátkou tohoto, omezeno jest v § 27. odstavec XI. slovy „bez vlastní viny“! O nedělním klidu pak nemůže býti vůbec ani řeči, neboť ty dvě, tři hodiny odpolední nemohou se klidem nazvati, protože neustálé vzpo- mínání na to, co má na starosti večer, připravuje ji o každý klid. Nedostatečné mzdy a ještě pak různé srážky za škody nahodilé jsou příčinou, že často děvče, aby snáze a v domnění, že nezá- visleji, vydělalo si to, co potřebuje, propadá pro- stituci. To jsou zjevy, jež nutí i služebná děvčata ku -přemýšlení o tom, zda jest spravedlivo, aby za svoji práci a námahu byla tak hanebně odměňo- vána, a následek toho pak musí přirozeně býti vo- lání po nápravě, jež jedině docílena býti může organisací, kde by se divky vzdělávaly a o krocích ve svůj prospěch radily. Referentka končí výzvou, aby ty, které cíti, že dnešní neudržitelné poměry nutno změniti, a uzná- vají formu organisace, jen přistoupily do spolku „Jednota žen a dívek“ a ruku v ruce s námi lepší postavení sobě vydobyly. Po doslovu pak soudr. Vaňkové byla tato schůze za nadšené nálady skončena, při níž při- slibovala si všecka děvčata, že budou i napříště sledovati snahy a cíle naše. Po schůzi přihlásilo se pak na 40 děv čat ihned do organisace, což jest dozajista slibný počátek pro Brno. Nuže, soudružky, základ jest položen! Pracujte jen, aby na tomto základě jste stavěly, kladouce jeden kádr vedle druhého, abyste tak postavili sobě baštu pevné svojí orga- nisace, o niž opřeny můžete pak přeměňovati svoje dosud tak snižované postavení. Vašková