#1
alto_textblock
#1
přísně střeženi. 19 jich dostalo přísný roz-
kaz, aby mimo dobu pracovní se na ulici
neukazovali. Husarské hlídky obcházejív
bezprostřední blízkosti dělníků.
Z Cařihradu, 9. srpna. Mehmed bej
postavil se ve vilajetu diarbekirském v čelo
revolučního hnutí a s kurdskými
tlupami vyplenil několik ve-
snic.
Z Londýna, 9. srpna. Z Nového
Yorku se sděluje: Zpráva, že ocelářský
trust prohlásil otevřenou válku tím, že
opětně zahájil práci ve dvou továrnách děl-
níky nenáležejícími k Unii dělnické, vzbu-
dila v průmyslovych kruzích veliké roze-
chvění. Dosud byl zachován klid, ale roz-
hořčené smýšlení na obou stranách činí
nekrvavý boj téměř nemožným.
Dělníci si stěžují, že úřady v Pittsburku a
jinde jsou příliš ochotny vůči magnátům
trustu ocelového a že jim bezpochyby dají
také vojenskou pomoc, jestliže továrníci o
ni budou žádati.
#2
alto_textblock
#2
Telegraflcké zprávy.
#3
alto_textblock
#3
Z Madridu, 8. srpna. (C.-B.) Městská
rada v Coruně vypověděla klášterní sestry
které byly ošetřovatelkami v nemocnici
Charité. Několik dam z města se nabídlo,
dokud nebudou opatřeny ošetřovatelky měst-
ské, že převezmou zatím samy péči o ne-
mocné.
Z Londýna, 8. srpna. (C.-B.) Z po-
slanecké sněmovny. Balfour sdě-
lil, že vláda upustila od podání předlohy.
týkající se změny králova prohlášení při na
stoupení trůnu.
Z Londýna, 8. srpna. (C.-B.) Panská
sněmovna přijala návrh markýza Salisburya,
podporovaný lordem Spencerem na vyslo
vení soustrasti králi Edvardu a císař
Vilému.
Ze Sterzingu, 9. srpna. (C. - B.)
Mrtvola generála Baratiera byla dnes
převezena do Arca.
Válka jihoafric ká.
Z Londýna, 8. srpna. (C.-B.) Lord
Kitchener sděluje z Pretorie: Oddíl 25
mužů, patřící k lidem Steinackerovým, byl
u řeky Saby od Burů přepaden a zajat.
#4
alto_textblock
#4
Monroeova zásada, moravskými
klerikály
proti Čechům z království upravená na násle
dující brdo: »Morava Moravanům protici
zincům« jest nejúžasnějším ovocem, kteréž na-
sadilo na zakrslém štěpu moravských smiřova
ček. První nejšerednější náběhy k tomu ukázaly
se v brněnském orgánu ultramontanismu,
článku namířeném proti českým politikům mo-
ravským, v Čechách rozeným »a na Moravu
přivandrovalým«, jak zní bratrský terminus kle
rikálně moravský, s jakým jsme se až dosud
setkávali leda jen v libereckých anebo těšínsko-
podmokelských plátcích. Nejen proti těmto po-
litikům a poslancům směřovalo toto vypovídání
z družné Moravěnky, ale i proti domnělému
»vměšování« českého tisku v Čechách do punk-
tačního skandálu, tohoto pomníku politické
rozšafnosti staročesko klerikální na Moravě,
s něhož na štěstí ještě před jeho dokončením
spadla rouška, tak že nyní stojí před námi
v celé své nahé kráse. Při rvačce o plachtu
jej zakrývající, vmeteno nám několik urážek
bezpráví ve tvář, z nichž nejvíce váží zásadní
tvrzení, že vyrovnání moravských Čechů s Němci
jest soukromou věcí Moravanů, pe kteréž nám
Čechům nic není, do které nemáme co mluvit.
Ozvalo se dokonce i echo v Čechách a ve
Vídni, kteréž dovozovalo, že vyrovnání to jest
záležitostí moravské autonomie, kterou my Če-
chové v království máme ctíti a šetřiti atd.
Námitka taková padá se strany německé sama
sebou, jakož vůbec ta strana v politické kontro-
versi české jest zcela spolehlivě se svou věcí
ztracena, kteréž se ujímá advokát z německo-
liberálního tábora. Poněvadž pak i dnešní »Po-
litik« ve svých účtech s drem. Stránským vý
slovně na adresu »Národních Listů« dí.
že jsme vyrovnací proposice dokonce líčili
tak, jako zákony již hotové a že jsme
upírali Moravě právo k separátnímu vyjedná-
vání s Němci, musíme se ještě jednou vrátiti
zevrubněji k otázce tohoto vyrovnacího separa-
tismu moravského. Především musíme ovšem
odmitnouti vědomou nepravdu »Politiky«, že
bychom byli líčili d'Elvertovy proposice jako
#5
alto_textblock
#5
»hotové zákony«; my všude mluvíme o návr-
zích a požadavcích německých. Nevíme také,
jaký účel sleduje »Politik« touto svou nepřed-
loženou pošetilostí, kterou nelze ani nazvat zlo-
myslnou, ježto jest bezúčelná, neboť přece celý
svět politický ví, v jaké fási a v jakém stadiu
nachází se dnes moravské vyrovnání a že by
bylo absurdním, chtíti v tom ohledu veřejnost
klamati. Že však Morava, id est moravšti
Čechové nemají práva uzavírati
vyrovnání s Němci bez nás, na
tom stojíme nezvratně ještě dnes.
Reální právo k tomu jim upírati nelze,
neboť v tom smyslu nelze nikomu zabrániti
aby se poněmčil třeba od zejtřka, ale smiřovati
se aneb vyrovnávati s Němci jako celkem, jest
části lidu českého zakázáno mocí mrav
ního, národně esenciálního vědomí které každý.
řádný národ staví výše než všechny psané zá-
kony, poněvadž od příkazů svatě poznaného
dobra národního, od společného programu nelze
se uchýliti části národa bez ohrožení celku.
Příkazem nejhlavnějším tohoto společného pro-
gramu pak jest naprosto společný postup Čechů
na Moravě i v Čechách. Že by to bylo nebra-
trské, jinak jednati, netřeba dokazovati oněm
nám věrným Moravanům, kteři tvoří dnes do-
jista zdrcující většinu v českém lidu morav-
ském, že by to bylo nehodno moravské krve.
hrdinsky prolité na Bílé Hoře, to poví morav-
ským Čechům srdce, vzdor hanebným heslům.
kteréž se na Moravě začínají opět propagovati.
Jest jasno, že uzavrou-li Moravané svůj sepa-
rátní mír s Němci, že v tom okamžiku podo-
bají se spojencům, kteří složili své stany
opouštějí své dosavadní tábory za prospěch jim
kynoucí ze separátního míru s nepřítelem. Připomí-
náme, že takového prospěchu, domnívaného i líče-
ného sic se strany staročeské a klerikální na Moravě
není, neboť bídnějšího vyrovnání nad ono, há-
jené v Boskovicích a Jevíčku, pro český lid na
Moravě ani není. Vyrovnání na základě kuriát-
ního veta, s většinou na základě libovůle kon-
servativních spojenců, naprosto malomocnou vy-
klestěnou od nejdůležitějšího práva
národní většiny, s uzákoněním neměni-
telnosti dnešního stavu věcí národních v zněm-
čilých městech, ve školství, uzákoněním morav-
ského renegátství a jeho dosavadního majetku,
jest pro Moravu nepřijatelno. Moravaně dávají za ně
vše, čeho mohou dobýti, i své svaté právoa
nezískávají ničeho, ani toho míru národního,
neboť tenť jest nejhříšnější lží celého toho vy-
rovnání. Než i kdyby Moravanům
skutečný prospěch z toho vyrov-
nání kynul, nesměli by ho na základě věr-
nosti k Čechům uzavříti, když tito ve škodě
zůstávají a v nebezpečí, že by opu-
štěni od Moravy, musili pravdě-
podobně zahynouti.
Němcům o nic jiného se nejedná nežo
vzorec vyrovnání v Tyrolich i na Moravě o ne-
odolatelnou moc příkladu svůdnou i pro vládu
i pro faktory nejvýše rozhodující o umačkání
českého odporu protipunktačního věcí na Moravě
spečetěnou. Pakliže se tohle na Moravě necítí.
pakliže k tomu nepřisvědčí český lid moravský.
pak jsme ztratili ve stálém vyrovnacím výboru
moravském vše, nevylíčitelně i neobsáhle mnoho.
Kuriátním vetem smiřovaček vcházejí naši Mora-
vané do národního prokletí, v němž budou sami
skřípati zuby, schválením volebního katastru ná-
rodnostního zachovávají moravským Němcům
sic každou i nejposlednější duši, ale naše men-
šiny v Čechách do poslední duše obětují. Punkta-
tory v Čechách r. 1891 velice pálila pověstná
sklenička koňaku, kdyby měli čeští punktatoři
na Moravě tyto smiřovačky dovésti k smluvnému
konci, musili by se napíti ne koňaku ale —
voměje !
#6
alto_textblock
#6
Jak patrno, jest s otázkou moravského vy-
rovnání uveden současně v potaz nezadatelný
prospěch nás Čechů v království i hrozí nám
z něho pohroma, kterou bychom mohli odvrátiti
jedině s největším napjetím sil a za cenu bojů,
jaké Čechy dosud neviděly.
O tom může býti v národě českém pouze
jenom jediné forum, i nemůžeme uznávati
žádná dvojí fora systému dra. Stránského ve
dnešním jeho článku v »L. N.« Zaveďte ještě
česko-moravský dualismus v národě českém,
shovivejte v tom ohledu klerikálním štváčům
Němci se s Moravany ani nebudou vyrovnávat,
poněvadž jim bude povstávati v té příčině usku-
tečnění cíle dávno kýženého, kteréhož se před
20 lety vzdali jakožto neuskutečnitelného!
#7
alto_textblock
#7
Denní zprávy.
#8
alto_textblock
#8
— Německý ministr krajan. Teď ko-
nečně připadli na to, co jim k dokonalému
blaženství schází. Německý ministr krajan. Tak
aspoň dokazují, tvrdíce zároveň, že prý Němci
v ministerstvu nejsou dostatečně
zastoupeni. Poukázali jsme nejednou již
k tomu, že až na dra. Rezka a dra. Pientaka
jsou vlastně všichni ostatní ministři Němci:
Körber zrovna tak jako Böhm, Welsersheim
jako Hartel, Giovanelli jako Spens, však těch
není Němcům dost, chtějí míti ještě zvláštního
hájitele svých národních zájmů v kabinetě, či
lépe řečeno, zvláštního mařitele a škůdce zá-
jmův našich. Neboť o to jedině jde. Co Němci
ke svému národnímu vývoji mají zapotřebí,
dávno již jest jejich majetkem, nevedou vůbec
boj o to, co by jim se dosud nedostávalo,
nýbrž o to, čeho dávno již mělo se dostati po právu
také nám. O minority není a nikdy nebylo v Ra-
kousku nouze a estrada ministerská v parlamentě
konečně by se ještě o jedno křeslo rozšířiti dala.
Však pochybujeme o tom, že co nedovedlo ná-
rodním odpůrcům našim presentovati na talíři
německých ministrů osm, tím posloužiti jim do-
vede ministr jediný. Co do národnosti ovšem
v kabinetě — devátý Němec. Má býti na
radu páně Pradovu vybrán z alpských zemí, má
to býti tedy, poněvadž by pán ten asi sotva
navrhl klerikála, německý nacionál. Patrně má
pan Prade na mysli prof. Lorbeera, který ně-
jakou dobu již poslancoval, aniž by byl nějak
vynikl, kterého ale Němci v levo pokládají
předurčeného za Excellenci. Co ale říkati tomu
bude předseda sněmovny hrabě Vetter, roz-
loučí-li se pan Prade se svým úřadem? Týž
pan Vetter, který prohlásil, že bez pana Prada
by praesidium ani nepřijal. Aneb snad se do-
mnívá, že sám už to dovede?
— Pan Prade vzdal se tedy, jak ozna-
mují vídeňské listy, hodnosti prvního místopřed-
sedy i odhodlal se vstoupiti opět do řady pro-
stých nacionálních bojovníků, jakým byl před
tím. Pan Prade má najednou příčinu tak uči-
niti. Je sice zástupcem nejčetnější německé
strany v parlamentě, však v zemi, z níž byl do
sněmovny vyslán, strana, k níž se hlásí, zatím
úplně byla vymizela. Co měl, co nazýval svým
a čeho v těžkých zápasech byl dobyl, odňali mu
hravě Schönerer a Wolf. Teď je vůdcem bez
vedených, holý kůl v plotě. Chce patrně
stranu onu opět vzkřísit, chce průchodu
zjednat myšlence své — rozděliti Čechy, by
z německé části vyhodili češtinu a Čechy do po-
slední stopy a v české části vládnouti jako
»státní národ« rovnoprávně. Podaři se mu to?
Dovede čeliti Wolfovi? Nechť se nezmýlí. Dnes
kvete budoucnostjen těm stranám, které v hromadné
licitaci úspěchové dovedou se přehoupnout daleko
za meze rozumu, třeba by v kapse groše neměli-
Schönererovci jsou chytří. Nabízejí-li nacionálové
lidu půl Čech, offerují mu Schönererovci Čechy
celé. A kdo nabídne víc, vyhraje. Proto se nám
zdá, že pan Prade přinese oběť prvního pre-
sidenta zbytečně. Zjedná si tím ale jistou
volnost. Pan Prade není diplomatem, k tomu
nedostává se mu klidu a také duševní konti-
nence, kterou vynikati musí president, zejmena
v parlamentě takovém, jakým je vídeňský. Pan
Prade snadno se rozčilí a v rozčilení se zapomene.
Vždyť se stalo, že s Wolfem výkřiky polemi-
soval z křesla presidentského. Wolf dovede ho
několika slovy přivésti z rovnováhy. A to je
mrzuté. Pan Prade jako poctivý autokritik
patrně to uznává a z té příčiny odhodlal se asi
s křeslem místopřednickým se rozloučiti. Offi-
ciálně to dosud ovšem neučinil a bylo by před
časem již nyní psáti mu nekrolog, však tolik
říci se může již dnes, že kde mohl, tam jako
místopředseda vždy se postavil proti nám.
— Zprávy rodinné. Pan Vilém Runt, c. k.
lesní dozorce a slečna Mařenka Seitzova slavili
tyto dni sňatek manželský.
+ Úmrtí. Dne 3. srpna zemřel ve Vídni Eme-
rich říšský hrabě ze Stadion-Tannhausenu,
dědičný říšský rada koruny bavorské, majitel svěřen-
ského panství Kouty-Trhanov v Čechách, Stadion ve
Virtemberku a Thannhausen v Bavořích atd. v stáří
64 let. Telesná schránka zesnulého byla dne 5. t. m.
ve Vídni vykropena, do Sv. Hyppolitu převezena a
na tamějším hřbitově uložena.
— Konfiskace. Číslo 28. »Nových Podřipských
Listů« na Mělníce bylo zabaveno pro článek » V boj
proti vládě židovské!« Opravené vydání bylo ihned
rozesláno.
— Volba starosty a výboru okr. zastupi-
telstva v Kralovicích konala se dne 8. srpna. Za
starostu zvolen p. Vojtěch Prusík, rolník z Výrova.
Do výboru pak zvoleni pánové: František Slach, mě-
šťanosta v Kralovicích, Josef Holeček, ředitel panství
v Plasech, Antonín Jelínek, rolník v Bučku, Frant-