ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 82fd3070-764e-11dc-b5e2-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
ALTO TextBloky — 24
#1 alto_textblock #1
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 193. ze dne 15. července 1908.
#2 alto_textblock #2
Z kulturní ciziny.
#3 alto_textblock #3
7. července zemřel v Drážďanech bývalý ředitel petrohradské konservatoře August Rudolfovič Bernhart. Opustil toto město před třemí lety. když tam začaly různice, souvisící s revolučním hnutím ruským. Byl více Němec, než Rus a jeho uměleckou pověst v Německu založily jeho překlady libret »Májové noci« i »Sněguro čky Rimského Korsakova, »Eugenija Oně- gina« a »Pikové dámy« Čajkovského, 1 »Kamenného hosta« Dargomyžského Divadelní censura ruská povolila k provo- zování tyto novinky dramatické: drama K. Baran- ceviče »Skazki žizni« (Pohádky života), ve- selohru O. Notoviče »Co hleda?«, a společ- nou práci A. Kuprina i A. Svirského »V míru.« Adolf Frey, biograf německo-švýcarského básníka a novelisty Conrada Ferd. Meye ra vydá ve dvou svazcích soubor dopisů basníkových v Haesselově nakladatelství v Lipsku Mnobé z nich slibují být pozoruhodné literární zajímavosti, zvlášt korrespondence Mayerova s Gottfriedem Kellerem, dosud jenom z několika půvabných drobných úryvků známá, pak i dopisy Meyerovy adresované Paul Heysovi, Hermannu Linggovi Spittelerovi i jeho životopisci Freyovi samot- nému. V Moskvě vznikla myšlenka založiti nový literárně-umělecký orgán, který převezme staré jméno zaniklého před několika lety vynikajícího časopisu »Mir iskusstva« (Svět umění), zvučné pověsti Nový časopis chce věnovati soustavnou pozornos především literárnímu, divadelnímu a výtvarnému ruchu evropskému a jeho vlivu na kultur n prostředí ruské. V Charlottenburgu u Berlína zemřel 14. července známý německý literát Leo Berg, jeden z vůdců německé moderny literární, stár teprve 46 let. Jeho kritické essaye o Henriku Ibsenovi, Friedrichu Nietzscheovi a Emilu Zolo v zjednaly mu všeobecné uznání v německém světě literarním. Hojně polemik vzbudila před několika lety jeho studie o Heinrichu Heineovi. Leo Berg byl vydavatelem a pořadatelem známé sbírky »Kul- turprobleme der Gegenwart«. Moderní galerie vídeňská získala koupí jeden z posledních obrazů geniálního Arnol da Böcklina, triptychon »Venus Genetrixe. Kupní cena obnáší 80. 00 K; obraz nalezal se dosud v soukromém majetku v Německu.
#4 alto_textblock #4
Různé zprávy.
#5 alto_textblock #5
žádal o radu. Dr. Gruby rozpoznal nejprve chorobu míchy, které básník později podlehl. Když byl o dva- náct let později povolán k loži Heineovu, měl smutné zadostučinění, že předpověď jeho byla správna. Aby básníku nedal znáti zoufalý jeho stav, tázal se: „Mů- žete ještě pískat?“ — „Ach bože,“ pravil Heine, „už ani na nejtepší kus Scribeův ne, milý doktore.“ — „Nu, budete to dělat ještě dlouho.“ — „Jen tohle ne- říkejte mé paní,“ zabručel Heine, jehož ani v bole- stech neopouštěl jeho sarkastický humor. Gruhy přišel do Paříže r. 1840 a jeho podivné recepty vzbudily ve vznešeném světě nemalé vzru- šení. Jako specialista pro žaludeční nemoci radíval svým svěřencům nejen aby pořádně jedli, nýbrž naproti ostatním lékařům, kteří vždycky vyžadoval přísnou dietu, doporučoval, aby se nikdo neobme- zoval a jedl podle chuti. Jeho zvláštní povaha, pří- slovečná hrubost a často komický způsob léčení drá- ždily fantasii jeho pacientů a Gruby dovedl zvláště u nervosních žen využiti znamenitě této víry v sebe na prospěch nemocných. Jisté známé dámě z pařížské společnosti přede- psal jednou: „Sníte každého rána při procházce na Elysejských polích jablko a sice první půlku na cestě k rondelu, druhou později.“ Jiné prostě přikázal- „Ode dneška budete každé noci od dvou do čtyř ho- din z rána choditi na procházku.“ Tyto podivně před- pisy se brzy rozhlásily; bylo to právě v zimě, Alex- andr Dumas slyšel o lékařsky přikázaných nočních procházkách ubohé dámy, kura zdála se mu příliš krutou a poněvadž měla trvati tři léta, otázal se lé- kaře na vlastní důvod tohoto dra onického předpisu. „Nemám žádného jiného prostředku, abych ji před snídaní dostal na procházku,“ odvětil dr. Gruby lakonicky. Klientce, která jej přijala, ležíc vysíleně na chaise-longue a prohlásila, že nemůže vstáti, neradil nikdy: „Zkuste to,“ nýbrž užil jiného prostředku. Vytáhl z kapsy malou láhvičku s olejem, kterou pro podobné případy u sebe nosil a zdánlivě bez úmyslu vylil několik kepek na skvostný koberec nebo ná- dhernou pokrývku stolu. Obyčejně dostavil se vý- sledek, že „ochrnulá“ rychle vyskočila, chopila jej za ruku a zapomněla na nemoc. Dr. Gruby napsal ostatně mnoho vážných lékařských prací, zúčastnil se jako lékař války ně- mecko-francouzské a nabyl značného jmění, rozdal však většinu opět na dobročinné účely, podporoval přátele a žil velmi prostě. Sám přijímal svou pra- dlenu, dbal přísně, aby se za jídlo nevydalo denně více než 5 franků a často jezdil ulicemi pařížskými pro obveselení všech chodců ve starém povoze, do něhož byla zapřažena herka, která přímo strašila. Roku 1893 nalezli jej za chladného podzimního jitra mrtvého v jeho sanktuariu, pokoji, do něhož po mno- ho let nesměla kromě něho vkročiti žádná lidská
#6 alto_textblock #6
co nejopatrněji a brzy na to nalezena o dva metry hloub hlava a přední část těla nosorožce, jež byly v dobrém stavu vyneseny. Nálezy těchto zvířat v oné krajině prekvapuji. Zbytky mamuta s pozůstatky kůže a masa byly posud nalezeny jen v sibiřském ledu. Uchování těchto zvířat v ložiskách skalního rosku lze vysvětliti tím, že se při tvoření těchto ložisek probořila do bahna, nalézajícího se na povrchua petrolejem i solemi byla konservována. Zbytky ma- muta, mezi nimi i žebro se lpícími na něm posud měkkými částmi byly koupeny pro soukromé mu- seum ve Lvově. O pozůstatky nosorožce se posud vyjednává a budou asi zakoupeny pro přírodovědecké museum v Londýně. Nález nosorožce je dle úsudku odborníků zvláště důležitý, poněvadž je to dle všeho jiný druh, než jaký se vyskytuje v Sibíři společně s mamutem. Kromě toho byly ve skalním vosku ob- jeveny i zbytky jiných ssavců, ptáků, obojživelníků a měkkýšů. = Židé v anglické armádě. Vzhledem k učině- nému návrhu, aby se v anglické territoriální armádě utvořil zvláštní židovský oddíl, upozerňuje londýn- ský rabín Adler, že židé jsou již silně zastoupeni ve všech částech anglického vojska. Jest naprosto ne- pravda, že židé nemají zájmu na vojenství. Ze zpráv z roku 1907 vysvítá, že v námořnictvu a pravidelném vojsku jest neméně než šedesát židovských důstoj- níků a mezi yeomanry a volunteers více než sto dů- stojníků a přes osm set mužů židovského nábožen- ství. Židé dodávají armádě mnohem větší procento příslušníků než ostatní obyvatelstvo. Jihoafrické vál- ky zúčastnilo se tři tisíce židovských vojáků v pra- videlném vojsku i pomocných sborech. V ústřední synagoze byl odhalen pomník 116 židovským vojí- nům, kteří zahynuli na bojišti. Návrh, aby byl v Lon- dýně utvořen židovský pluk, setkává se u židů s prudkým odporem, poněvadž si přejí, aby byli přijí- máni do všech pluků a nesloužili ve zvláštním oddílu. Anglický žid snaží se všemožně, praví Adler, míti účastenství v právech i povinnostech říše, na jejíž občanství jest hrdým.
#7 alto_textblock #7
Ze soudní síně.
#8 alto_textblock #8
Ze soudu živnostenského.
#9 alto_textblock #9
Lékař podivín.
#10 alto_textblock #10
Lucien Drescaves vypravuje ve „Figaru“ o zvláštním podivínu, lékaři, jenž byl v letech čtyři- cátých v Paříži proslulým. Byl to dr. Gruby, prý rodem z Uher. Společnost živě se zajímala o muže, jenž se stal populárním nejen svými úspěchy, nýbrž i drastickým způsobem svého léčení. Emile Ollivier, Dumas syn, Ambroise Thomas náleželi k jeho klien- tům a také Heine Bsl s ním spřátelen a často jei
#11 alto_textblock #11
bytost.
#12 alto_textblock #12
= Předpotopní nálezy v Haliči. Velká ložiska skalního vosku či ozokeritu v Haliči budí nyní zvlášt- ní zájem nedávnými palaeontologicklými nálezy. U Staruně bylo totiž v hloubce patnácti metrů nale- zeno tělo mamuta. Dělníci ovšem nebyli na podobný objev připraveni a proto byly pozůstatky značně po- škozeny. Teprve když se poznala jejich neobyčejná cena, dostalo se dělníkům poučení, aby si počínali
#13 alto_textblock #13
Truhlářský pomocník Václav U. nepohodl se s mistrem Josefem H., chtěje doplatek mzdy. Mistr však odepřel mu doplatek tento zaplatiti, tvrdě, že již dělníkovi zaplatil. Při tom rozčilil se mistr když dělník trval na svém, tak, že poslal pro strážníka, poněvadž má prý doma zloděje, který ho chce okrá- sti. Strážník skutečně také přišel a dělníka odvedl na komisařství, odkudž však byl dělník po výslechu propuštěn, poněvadž službu konající úřadník seznal na první pohled, že se nejedná o žádnou krádež, nýbrž o pouhé nedorozumění stran mzdy. Dělník ná- sledkem toho vystoupil okamžitě z práce, poněvadž se cítil jednáním mistrovým hrubě na cti uražen a žaloval mistra na zaplacení náhrady za čtrnácti- denní lhůtu výpovědní, uváděje, že byl oprávněn okamžitě přerušiti poměr pracovní, poněvadž byl mistrem hrubě na cti uražen tím, že mistr ho dal odvést strážníkem, čímž mohla mu také lehce škoda býti způsobena, kdyby ho někdo ze známých mistrů byl viděl. Soud, jemuž rada zemského soud p. M ul-
#14 alto_textblock #14
—
#15 alto_textblock #15
168
#16 alto_textblock #16
165 —
#17 alto_textblock #17
»Aj, ty's žárliva!« pravil Gaston, upřímně se
#18 alto_textblock #18
směje.
#19 alto_textblock #19
lantně.
#20 alto_textblock #20
XI
#21 alto_textblock #21
Soud boží.
#22 alto_textblock #22
Paní z Monterey již se netřásla, když druhého dne. ráno brala do rukou noviny, jež líčily následky včerejší konfrontace. A měla pravdu. Čalouník byl zničen, již nezapíral. Jeho celé chování, jakož i několik zoufalých slov, jež mu z úst vyklouzla, podobaly se úplnému přiznání. Gabriela se rozhodla, že zejtra odjedou. Podezření její bylo nedůvodné, pouhým mámivým přeludem. Změna vzduchu vysvobodí ji z tohoto nezdravého okolí, jež ne- mocnou ji učinilo, zbaví ji záhubné té horečky, té věčné, ducha i tělo sžírající úzkosti. Gaston byl dnes něžným a laskavým manželem, jako včera; při snídani byl opět velmi vesel. Ale dnes dávala naň Gabriela pozor, aby tak mnoho nepil. Když vstali od stolu, řekla Gabriela, že půjde n návštěvu. »Mám tě doprovoditi?« otázal se jí Gaston ga- »Kdybych šla na procházku,« odpověděla Gabriela smějíc se, »ničeho bych proti tomu nenamítala. Jdu však na návštěvu, která tě dosud vždy jen nudila. Chci totiž dojíti ku panu Henrionovi.« »A nechtěla bys mi říci, proč k němu jdeš ?« »Proč pak ne? Jdu ho požádat, aby nám zaopatřil úvěrní listy pro Švýcarsko a třebas i pro Italii.« »Odjedeme tedy brzo?«
#23 alto_textblock #23
s
#24 alto_textblock #24
Gabriela stáhla obočí. Takové odpovědi neočekávala. Což netušil Gaston, jaké podezření chováním svým v ní vzbudil? Poví jí pravdu, či se bude vytáčeti? Má již vý- mluvu připravenu? »Což jsem ti to ještě nevypravoval?« dodal po chvili klidně, urovnávaje si límec, jejž Gabriela objetím svým poněkud pošinula. »Ani slova jsi mi neřekl.« »Nu, jest to věc velmi prostá. Když jsem tehdáž v noci tolik peněz vyhrál, nešel jsem přímo domů, nýbrž odebral jsem se do bytu přítele svého Alfréda des Arbois, s nímž jsem se po večeři v oné restauraci rozloučil. Bylo asi šesť hodin ráno, když jsem tam přišel. Vzbudil jsem jej, zaplatil jsem mu svůj dluh a řekl jsem mu, že bych u něho rád posnídal. To se také stalo a Alfřéd, je- muž z počátku nebylo právě milo, že jsem jej ze spánku vyburcoval, byl velmi vesel, když jsme se byli výtečným Sherry poněkud posilnili. Nechtěl mne živou mocí pustiti a žádal, abych s ním šel na procházku do Boulogneského lesíka. Když jsem se zdráhal, řka, že musím jíti už domů, vysmíval se mi, že jsem pod pantoflem a že se tě bojím. Když to však nepomohlo, vzal mi moji hůlku a nechtěl mi ji vrátiti. To mne pohněvalo, takže došlo mezi námi k malé pračce, ovšem že jenom žertem a když jsem náhle hůlka poněkud prudčeji uchopil, abych mu ji z ruky vytrhl — hůlka se zlomila! Věru, raději bych ji byl o jeho záda rozbil! Alfréd mi se smichem druhou polo- lovici vrátil a chtěl se omlouvati, já jsem však zlostně odešel a bouchl jsem za sebou dveřmi. Byl jsem velmi rozěilen, protože jsem dosud ani oka nezamhouřil, snad „Ocelové kladiv ko.- 42