#1
alto_textblock
#1
17. února 1904. Číslo 48.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
Strana3.
#4
alto_textblock
#4
českého původu a přípravy jeho k úplnému roz-
dělení země dle národnosti. Poukazuje se v něm
prý na zostření národních protiv, na »útočné
postupování příslušníků české národnosti«, k jehož
zvýšení prý přispívá české úřadnictvo, dále n
to, že se potřeba znalosti českého jazyka v ně-
meckých krajích uměle pěstuje atp. Pamětni
spis končí národní statistikou obvodu krajského
soudu mosteckého, která má ze známých a na
těchto místech stokráte přetřesených příčin tutéž
cenu jako proslulá berní statistika Wieserova,
na niž se pamětní spis rovněž odvolává. Celý
tenor mosteckého památníku, kterýž má býti
hlavním trumfem a závěrkem celé rozsáhlé a
po celé měsíce prováděně akce za ozvěny všech
německých samosprávných korporací v celé zemi,
směřuje ke státnímu uznání nejhanbivější zásady
německého boje národnostního, zásady totiž, že
národnostní původ c. k. státního úřadníka tvořiti
má, je-li Němcem, vyšší, je-li Čechem, pak nižší
kvalifikaci. Že Němci s takovýmto požadavkem
vystupují, není samo sebou tak velkým skan-
dálem, aspoň ne takým, jaký by při primitivním
nízkém a od nacinálního fanatismu zakaleném
právním vědomí Němců nějak zvlášť u nich pře-
kvapoval, horší jest, že vláda nemá tolik pevnoty
sebevědomí a energie k naprostému odmítnutí těchto
německých insinuaci už z ohledů k věrným, ano
nejvěrnějším služebníkům státu národnosti české
Kterak se však diviti, že trojhlavý ministr Körbe-
dnes přijme poslaneckou deputaci německou co
nejblahovolněji se slibem nejpřísnějšího vyšetření
německých »stížností« na místě vyložení pro
slého stanoviska slušnosti, jímž vláda zavázána
jest vůči svým úřadníkům českého původu
když zásada, o jejíž uznání přicházejí němečt
poslanci žádat, už vlastně provedena jest. Ato
aspoň pokud se týče německého privileje na
vyšší místa úřadnická, což jest s dostatel
známo z pověstných triumfálních závodů něme-
ekých skokanů s českými předáky, určenými
jen k tomu, aby svět po případě mohl spočísti
kolik nešťastných českých hlav před sebou ně-
mecký miláček c. k. štěstěny přeskočil. Pře
tento ústrk a hnětlivé ponížení českého úřad-
níka, sloužícího v nejnižších kategoriích úřad
nických, jež zaujímati musí mnohdy, právě dík své
větší jazykové kvalifikaci před německými lenochy,
pod železným disciplinárním dozorem, nejpřísněji
stíhajícím právě každé hnutí jeho české duše
nejen v německých stanovištích — a za tuto
svou trpnou obětavost, skromnost, za tuto újmu
svého českého cítění, má ještě ponížen býti na
uniknouti nesmějícího a nemohoucího helotu
k lib sti usmolených Michlů v obecních zastu-
pilelstvech na Mostecku a jinde. Jestliže co
tedy dnešní deputace u mnohoportefeuillník
Körbra jest důkazem německé vzpupnosti, do
mýšlivosti, hrabivosti, nemorálnosti a nízkého
právního nazírání, jemuž vláda vychází vstříe,
aby posílila zrovna, na co si licoměrnost něme-
cká stěžuje — zostření národních protiv v Če-
chách! Neboť po takovém důkazu německé ne-
snášelivosti, větším než kdy jindy, bylo by
hříchem, kdyby s české strany vešlo se na ně-
jaké vyjednávání s vládou neb kýmkoli jiným
o tak zv. vyrovnání s Němci, jehož nejdůleži-
tějším požadavkem bez foho jest jenom vylou-
čení Čechů z volné soutěže o byt a život ve
vlasti, o nejpřirozenější lidské právo, jaké na
ní každý její syn bez ohledu na národnost žá-
dati může.
— Vlny Tiberu již osmý týden umývaji
Theodora Kohna od vin, podle ujišťování »M -
ravana« a »Olm. Zigu.« nespáchaných a Pán
dosud jist není, ačkoli jeho tisk ujišťuje, že
všechny žaloby naň nanešené zváženy bylya
nalezeny nad plevy lehčími i verdiktem vatikán-
ského soudu také jako plevy rozfouknuty byly.
Ale Arcikohn se přece jenom z Říma nevrací,
přes všechny fingované přípisy, jež prý zasílá
svým věrným i nevěrným kanovníkům, přes
všechny zprávy, že už přijat byl od papeže
audienci na rozloučenou, a že se některého dne
#5
alto_textblock
#5
s neděle očekávati má v acisídelním svém městě,
přešťastné Olomouci. Těch neděli už minulo osm
a arcibiskup jako kdyby měl věčně ve věčném
městě zůstati, kamž, jak známo, všechny cesly
vedou, ale jen jedna ven a tu právě Kohn na-
lézti nemůže. Ani prý není žádné potuchy po
nějakém znamení, že by jeho návrat byl tak
bezprostředně náhlý. V arcidiecési počínají se
roznášeti divné zvěsti. Má se za to, že dr
Theodor Kohn skutečně byl souzen i odsouzen,
ne-li z pokusu o porušení pečeti zpovědní, tedy
přece ze skutků dosti těžkých, aby mu bylo
uloženo pokání, jež prý si v blízkosti anděl-
ského hradu a v klášterním zátiší odbývá. Až
bude ohněm lítosti očištěn, vráti prý sek
ovečkám i beránkům svým v celé své slávěa
nezkrácené všemohoucnosti za hlaholu zvonů
s připovědí, že jej kardinálský klobouk nemine
v náhradu za utrpená přikoři a záruku polep
šení. Potud »informované kruhy«, kteréž ovšem
věděly od počátků Kohniády již tolikráte, že se
jich informace okrátily v pravý opakl
— Projev sympatii král. hlav. města Prahy
národu ruskému. Ve včerejší schůzi městské
rady pražské, shromážděně v plném počtu členů.
sdělil starosta p. dr. Srb, že pp. náměstkové dr.
Groš a stav. Seifert a městští radové pp. dr
Černohorský, Čupr, dr. Pinkas, dr. Baštýř a dr-
Horáček předložili mu návrh, aby rada městská
zmocnila předsednictvo vysloviti petrohradské
dumě k rukoum starosty města Petrohradu sym-
patii jménem obecního zastupitelstva a jménem
všeho obyvatelstva král. hlav. města Prahy
v době, kdy neslýchaným způsobem byla napa-
dena ruská veleříše asiatským nepřítelema
tlumočiti dále, že obyvatelstvo města Prahy na-
plněno jest vroucím přáním, aby ve válečném
konfliktu nynějším bůh požehnal vítězství zbraní
Ruska v zájmu kultury a ke cti a slávě všeho
Slovanstva. Členové rady městské návrh tento
vyslechli stojíce a schválili ho za bouřlivého pro-
volávání Slávy.
#6
alto_textblock
#6
— Osobní. Pan Josef Čámský, rodem ze Slan
v Čechách, podrobil se tyto dny u c. k. místodržitelstv
zkoušce z pozemního stavitelství a stal se úřadně
oprávněným stavitelem. — Ve schůzi obecního za-
stupitelstva dejvického, konané dne 15. února 1904
jmenován byl dosavadní adjunkt p. Karel Schwa rz
důchodním obce dejvické.
— Úmrtí. Včera dne 16. února o 4. hod. ranní
zemřel v Praze pan František Růžička, vrchní
lázeňský na Žofíně po krátké nemoci ochrnutím srdce
Zesnulý byl plných 18 roků v lázních žofínských za-
městnán a pro svou milou a upřímnou povahu vše-
obecně ctěn a vážen. Pohřeb koná se dne 19. února
v pátek o 4. hod. z kostela Nejsv. Trojice v Podskali.
Zádušní bohoslužby konati se budou 20. února o9
hod. ranní v témže chrámu.
— Z městské rady pražské. (Schůze v úlerý dne
16. února.) K interpelaci p. dra. Podlipného sdělil
náměstek p. dr. Groš, že v nejbližší době konati se
bude schůze interesentů, aby vymožen byl souhlae
k převezení ostatků Jana Kollára. — Pan Kasalický
navrhl, aby křižovatka Myslíkovy a Spálené ulice
byla osvětlena elektrickou svítilnou. Návrh odkázán
správní radě elektr. podniků. — Členem sociální ko-
mise byl zvolen p. dr. Jaroslav Preis, žurnalistav
Praze. — Slib měšťanský složil p. Bedřich Hofmann.
velkoobchodník v Praze. — M. r. pan Brož navrhl.
aby obec pořídila pro jednotlivé části města lehk
ochranná nosítka pro dopravu nemocných. Návrh
spolu s návrhem na úpravu ochranně služby v městě
odkázán byl hospodářské komisi. — Cís. r. p. Zikmun
Beer, zemřelý dne 10. t. m., odkázal ve prospěch kře-
sťanské chudiny v Praze obnos 2000 K. — Panu
Josefu Wandererovi povolena stavba domu čp. 516-I.;
pí. Sedláčkové povolena slavba Uřípatrového domu na
stav. čp. 216 v Libni a pí. Fouskové stavba třípatro-
vého domu na slav. č. kat. 251 v Libní.
— Jmenování na školách obce pražské. Ve vče-
rejší schůzi městské rady pražské byli jmenováni pp.
ředitelem na obec. škole divčí spojené s měšťanskou
na Nověm městě Jan Dolenský, zatimní ředitel téže
školy: del. učitelkou odboru I. při měšťanské škole
dívčí u sv. Jiljí slč. Ilelena Vaňorkova, učitelka na
Maninách; učitelkou odboru mathem.-tech. při mě-
šťanské škole u sv. Jiljí slč. Marie Pacltova, zat. uči-
telka měšť. školy u sv. Tomáše; def. učítelem II. třídy
při samost. obec. škole chlapecké u sv. Kříže Většího
Antonín Macháček, učitel v Libni; def. učitelem Il
třídy při obecné škole chlapecké u sv. Jindřicha Anto-
nín Mikoláš, zat. učitel na téže škole; def. učitelem
II. třídy při obecné škole chlapecké spoj. s měšťan-
skou na Hrádku Tomáš Šrajer, zat. učitel v Bubnech
def. učitelem II. třídy při obec. škole chlapecké spoj
#7
alto_textblock
#7
s měšť. na Karlově Jan Vurma, zat. učitel na Vyše-
hradě; def. učilelem II. třídy při samost. obecné čkole
chlapecké v Bubnech Miloslav Herle, zat. učitel u sv
Mikuláše; def. učitelem II. třídy při obecné škole chla-
pecké v Holešovicích Karel Jon, zat. učitel v Bubnech
def. učitelem II. tř. při obecné škole chlapecké spoj
s měšťanskou na Maninách Karel Suchý, zat. učite
v Libni; def. učitelkou II. tř. při obec. škole pro
dívky spoj. s měšťanskou na Starém městě slč. Anna
Jehlíkova, zat. učitelka na Maninách; def. učitelkou
II. tř. při II. ob. škole pro dívky v Libni slč. Vilemína
Hendrychova, zal. učitelka v Holešovicích.
— Z patronátní komise pražské. V pondělní
schůzi admin. p. Mellan upozornil, jak znešvařen jest
při kostele týnském portál památné kaple sv. Lud-
mily, který ústí do Celelné ulice. Poukazoval k tomu,
jak k radosti všech přátel krásné Prahy, zejmena
přátel pro zachování starobylých pamálek, značným
nákladem gotický portál velké ceny umělecké rada
městská nechala restaurovati, že však jako zůmyslně
těsně vedle portálu postaven jest elektrický trans-
formátor, velká to bouda, která pohled na portál úplně
níčí, a která se tam hodí jako pěsť na oko. Budou-li
se naše památky podobným způsobem znešvařovati.
pak je zbytečný náklad na jich reslaurování. Řtečník
navrhl požádati městskou radu, aby nařídila elektri-
ckým podnikům odstranění transformátoru od kapl
sv. Ludmily. Návrh po přímluvě p. Čupra byl jedno-
myslně schválen. Rovněž schválen byl návrh p
Zimka, aby opraven byl severní portál a vchod do
týnského kostela.
#8
alto_textblock
#8
— Oslava Komenského. Zdá se, že poslední
dobou nějak zapomínáme na velikého učitele učitel
Jana Amosa Komenského. A přece bylo by si toli
přáti, aby byl národ vděčnějším k muží tomuto, aby
vyslovení jména jeho budilo zejmena v mlá
deži úclu a nadšení — jako je budí jméno „H u s“
Navrhujeme proto, aby den narozenin Komenského
— 28. března — stal se národním svátkem, jak
již dávno jest 6. červenec. Tento návrh byl přija
výborem Ústředního vzdělávacího sboru o schůzi dne
G února v Praze konaně a v těchto dnech právě ro
zesílá Zemský ústř. spol. jednot učitelských, Jednot
učitelstva měšťanských škol, Zemská ústřední jednol
hasičská a Ústřední škola dělnická všem svým spol-
kům a jednolám (v nich sdruženým) vyzvání, aby s
postaraly o to, by ve všech místech i v těch nej
zapadlejších vískách po Čechách 28. březen t.r
byl důstojnou oslavou velikého Komenského, aby
všude se pořádaly přednášky o významu a zásluhác
J. A. Komenského. Tam, kde by nemohli oslavit
Komenského přednáškou, tam doporučujeme, aby
alespoň něco přečteno bylo o Komenském a re-
citováno z jeho děl. Oslava tato ať koná se každo-
ročně a společně. Místní spolky všude utvořte vzdělá-
vací sbory, které by měly za učel nejen pořádati spo-
lečné oslavy, ale i celé cykly přednášek. Ale i k jiným
akcím mohou se spolky v tyto sbory sdružovati (svo-
lávejtež se dle § 2. shr. zák. na legitimace). Mohly by
na př. jednati o utvoření veřejné knihovny, o zalo-
žení čítárny pro lid, o zřizování vzdělávacích kursů
o založení pokrač. školy, zakládání družstev ald
V tom případě, kde jedná se o důstojnou oslavu Ko-
menského, ať jsou požádány všude místní školní rady
aby ze své pravomoci daly v den 28. března t.r
na školách prázdno. Bude pak na učitelstvu, aby př-
měřeným způsobem mládeži význam Komenského
pro naši školu a tím pro celý národ vyložilo. Dou-
fejme, že nebude ani jedné intelligeniní obce české
kde by 27. neb 28. března nebylo důstojně oslavy
Komenského a 28. března na školách prázdnol
— Botty Henningsová, prodlouživší se svole-
nim intendance král. divadla v Kodani svůj pobyí
u nás o několik dní, použila včerejšího krásného dne
ku prohlídce Prahy a jejích památností. Manželé Ilen-
ningsovi v průvodu prof. dra. A. Krausa a dramaturg
Jar. Kvapila navštívili především týnský chrám, kdež
pi. Henningsová položila jednu z palem, podaných jí
v Národním divadle, na náhrobek slavného svého
krajana, hvězdáře Tychona Brahe, pak společnost od-
jela na Malou stranu a na Hradčany. Za slunného
zimního dne byl odtud pohled na Prahu překrásný
a slavná umělkyně nemohla se vynadiviti skvostnému
panoramatu. Odtud podniknuta vyjiždka do Král
Obory, a po polednách navštívila pí. Henningsová s
svými průvodci Uprkovu výstavu, kdež ovšem sej
zjevilo české umění způsobem zcela osobitým a na-
nejvýše výrazným. Večer byla pí. Henningsová hostem
v domácnosti pana arch. J. A. Šimáčka, předsedy
Společnosti Národního divadla, a dnes dopoledne hodl
#9
alto_textblock
#9
vzácná umělkyně pokračovati v prohlídce pražskýc
#10
alto_textblock
#10
pamálností.
#11
alto_textblock
#11
— K otázce zřízení dívčí obchodní akademie
v Praze. Ženský klub český, pokládaje za svou po
vinnost všímati si a ujímati se všech kulturních i ho
spodářských zájmů žen všech pracovních oborů, kona
v neděli velmi četně navštívenou schůzi, aby projevi
stanovisko své v otázce zřízení dívčí obchodní ak
demie a zároveň protestoval proti vystoupení abso
ventů obchodní akademie proti spravedlivé vymože
nosti této. Po zahájení místostarostkou klubu pa
Kuklovou-Bezděkovou promluvila sleč. Bo
Tesařova za učitelky, v klubu soustředěně, o dívč
obchodní skademii vzhledem k ženskému dorostu
Dokázala, že ze 450—500 žaček, které každoročno
opoušti III. roč. měšť. škol, nenalézají všecky vhod-
ného učiliště — a z pravidla jsou to bystré dívčí hlavy
které odmrštěny bývají. Proto učitelky s radostí uvítaly
novou školu, nový ústav. Podivuje se nad tvrdým bo
jem, který vypověděli absolventi obchodní akademi
proli němu a polemisuje s vývody řečníků na protestn
jich schůzi „u Choděrů“. Kritisuje nesprávně nazírán
mužů těch na ženu a táže se, s jakými ženami se te
stýkají?! Druhá řečnice, slč. Schöntagova, doka
zuje, že dívky osvědčily se při studiu universitním
a že dávno překonáno jest stanovisko, v ženě viděti
nižšího tvora nebo neschopného k vyššímu vzdělán
jakéhokoliv druhu. Vítáme akademii obchodní, nebo
jí jest ženám poskytnuta možnost, rozvinouti schop
nosti obchodní v týž stupeň, jako mužům, možnost
dosáhnouti samostatnosti a poctivé výživy v novém
oboru. Sleč. Lukesova předčítala list Výrobního
spolku ženského, který v podstatě kryje se se za
slánem, uveřejněným v „Nár. Listech“. Na to pro
mluvila slč. Zemínova jako zástupkyně absol-
ventek dosavadních obchodních škol. Dovozuje, ž
za drahý peníz poskytují školy ty vzdělání neúplného-
přeje si, aby obmezena byla jich návštěva a rodiče
by raději věnovali na vzdělání obchodní svých dce
více, a to aby bylo důkladné. Jen tím ženy stanous
rovnocenny s muži, stačí na místa vůdčí a ne jen
podřízená. Jen tím bude odčiněno dosavadní snižování
práce žen, bidný jich plat, když vyhoví ve všech smě-
rech svým úkolům. Pak žena nebude sloužiti za 10 zl.
měsíčně! Dále přeje si organisaci soukromých úřadnic
a spojení v práci se soukromými úřadníky k dosažení
lepších hmotných poměrů. Mezi řečí slč. Zeminovy
donesla se do schůze zpráva o konečném rozhodnut
Sboru pro vydržování českoslovanské obchodní aka
demie, že zřídí podobnou akademii pro dívky. (Bouř-
livý potlesk.) Na to promluvili zástupci absolventů
obchodní akademie. Všichni snažili se odčiniti nepří-
jemný dojem, jaký vzbudilo jejich vystoupení proti
ženskému ústavu. Všichni, pp. Kocourek, Malý, řed.
Pátek, Schober i Bělohlávek uvádějí, že v zásadě
nejsou proli ženské emancipaci, proti vzdělání žen.
uvádějí důvody svého vystoupení: konkurence, vzrůst
nezaměstnaných absolventů obchodních škol atd. Dále
poukazují k osnově akademie, která prý nehodí se
pro dívčí vzdělání; celkem důvody známě ze schůzí
o otázce té jednajících. Na to promluvila zástupkyně
Ústředního spolku českých žen, pí. T. Novák ová
Prosí, aby pání akademici hleděli na věc jako Čechově
jako lidé, jako lidé spravedliví. Stále se u nás roze-
znává muž a žena, ale nezná se u nás člověk! Potře-
bujeme mnoho vzdělaných mužů, potřebujeme i mnoho
vzdělaných žen; až dovršeno bude vzdělání žen.
teprv zasvitne národu našemu štěstí! Padlo slovo:
zbytečným ústavem že bude akademie obchodní
Žádný ústav není zbytečný, dokud v síních jeho je-
diný jest žák! Popřejte všem, příležitost jim dejte.
aby dle svého přirozeného sklonu se mohly rozvinouti
Nebojte se konkurence! Nové poměry vytváři nové
potřeby. Když vyšly prvé absolventky filosofické f -
kulty, též starali se mnozí, kam se umístí. A hle, brz
zřízeno bylo tolik nových vyšších škol dívčích, ž
všecky se uplatnily. Přítomný stav nás nepoučí —
dočkejme budoucnosti! — Další řečnice slč. Mía-
chova pravi, že čeští muži nemají doposud správného
sociálního pochopení života. Jen to vede je k těm
starým a slabým argumentům, jichž použili prot
dívčí akademii. Že žena laciněji pracuje, vinu loho
nese společnost, ba muži sami! Od mládí do stáří vždy
podceňují její práci domácenskou (a jak jest těžká!),
práci v obchodě jako pomocnice muže; což divu, že
pak sama sebe podceňuje?! Ale nejen ženy snižuj
platy, i muži tak činí. (Slečna uvádí příklady.) Pří-
činu smutných hmotných poměrů obchodního úřadni-
ctva vidí v kapitálu, který málo zaměstnává sil tam
kde by jich měl mnohem více potřebí. Konečně uvádí
jak ženy v obchodě se osvědčily na př. v Americen
Francii, kde vedou samy banky, tiskárny a s velikým
úspěchem! Po odpověděch slč. Tesarovy a Zeminovy
na vývody některých řečníků přijata příslušná re-
soluce. O sporném předmětu bylo rozhodnuto zatím
již na jiném místě — kéž schůze v každém směru
poučná a zajímavá přispěje k osvětlení tužeb českých
žen po vzdělání, po pochopení a po uplatnění.
Pan Ant. R. Polter žádá nás, abychom dodatkem
k referátu o nedělní valné hromadě sboru pro zřízení
a vydržování Českoslovanské akademie obchodní
Praze uveřejnili toto jeho prohlášení: Dokazoval jsem
jako zástupce spolku absolventů téhož ústavu, že
nelze od ženy právem žádati a očekávati stejnou inten-
situ práce jako od muže a že není radno doporučovat
#12
alto_textblock
#12
ženám, věnujícím se obchodu, dlouhodobé studium
pro ně často neúčelné i řekl jsem mezi jiným: Tako
zvláště bohatší dívka třeba i měla odborně vzdělání
z obchodní akademie, naskylne-li se ji vhodná příleži-
lost, s největší radostí se vdě. Škola sama z ní ob-
chodnici neučinila, praklických zkušeností pro krát-
kost času nenabyla i bude celá šťastná, bude-li se
moci zříci „dřiny“, jež její přirozenosti neodpovídá. —
Z této věty vytrhl president obch. komory p. Řivnáč
slovo „dřina“ a prohlásil to, že jsem je vyslovil, za
důkaz, že absolventi Č. A. O. nechtějí se dřít, že ne-
chtějí pracoval, jen veliké platy brát a vzal si je z
důvod proti organisaci zaměstnaných a nedělnímu
klidu. Proti tomuto výkladu ohradil jsem se jako ne-
místnému, dokládaje, že mé mínění bylo potvrzeno
i zkušenou a váženou českou paeda gozkou a žádal
jsem p. Řivnáče, aby nepřípadná svá slova odvolal.
Pan Řivnáč však mojí žádosti nevyhověl a prohlásil.
že na tom, co řekl, trvá. I vystoupil jsem opětn
proti vývodům p. Řivnáče a rozhodně je odmítnuv
ohradil jsem se proti nim zcela formálně, vyžádav si,
aby dotyčné místo mě řeči do protokolu doslovně bylo
pojato a při tom jsem své zápisky na místě odevzdal
předsednictvu, jež žádaný mnou zápis ihned nařídilo.
Tu teprve prohlásil pan president Řivnáč, že mi dřív
dobře nerozuměl a své natčení odvolal
— Místo okresního lékaře v Praze obsadí se vol-
bou v nejbližších dnech. Při nynější bídě o po-
někud slušné místo lékařské, dá se předpokládati, že
je žadatelů na zmíněné obroči až hrůza. V ternu
je téměř deset lékařů a dobře kvalifikovaných. Na
každé místo z terna hned několik. Přáli pychom všem
hlásivším se lékařům, aby byli zvoleni, však místo
je jenom jedno. O zvolení tohoto „vyvoleného“ jde
divná zvěst. Má se jím státi pán, který studoval
na německé universitě pražské. Jeho
otec býval na jihu Čech v památném jednom městě,
od něhož má jeden výtečný patron český svůj pre-
dikát, bohatým lékařem a statkářem a musil dáti
svého syna na německou pražskou universítu,
poněvadž získal pro svého jedináčka stipendium, které
mehlo býti zadáno jenom studujícímu na pražské ně-
mecké vysoké škole Karlo-Ferdinandově. Bohatý otec
pro několik švestek dal svého syna na německý ústav,
bojovný a výbojný. Jednání takové nelze schvalovati.
obzvláště také z toho důvodu ne, že nemajetní naši
tatíkové, chalupníci a sedláci, tedy ne lidé s akade-
mickým vzděláním, vykrvácejí se přímo studiemi
svých synů, které by nedali na německý ústav, kdyby
jim tam slibovali třeba plné pytle čočovice. Co by
nikdy neudělal český rolník, to udělal český vzdělaný
lékař. A co je ještě podivnější. Největšími orodovníky
za odchovance německé university pražské jsou dva
čienové professorského sboru české lékařské fakulty.
To zde, Ben Akibo, ještě nebylo! Jednání takové je
při nejmenším nesobecké! Pánům je to jedno, oběto-
vali by sebe i svou skvělou hmotnou existenci ihned
a bez velikého sebezapření, kdyby se vyšším mocno-
stem uráčilo zavřiti české vysoké učení pražské. Za-
slzeli by a obětavě by šli. Nač také máme českou uni-
versilu, když naši lidé mohou studovati docela dobře
na německé universitě pražské. Projdou snáze a na-
učí se ještě ke všemu jedné z největších světových
řečí Jinoši čeští, nechoďte na českou universitu, jděte
na německou! Páni professoři z české university
budou potom za vás prositi a usazovati vás na čistě
česká místa v čistě českých městech a obcích. Zna-
lost němčiny bude vám k českému vašemu původu
ještě zvláštním doporučením. Nemají-li páni professoři
z české fakulty lékařské zrovna ničeho na práci,
mohli by se věnovati studiu lékařské otázky u Milo-
srdných bratří v Praze. Poučili by se a nalezli by
pole činnosti úrodné a úspěšně. Odchovance německé
fakulty pražské nechť laskavě doporučí na př. městské
radě v Liberci nebo v Ústí a my jsme přesvědčení, že
pochodí výborně! Mohli by to také třeba zkusiti s od-
chovancem české university, tedy s odchovancem
svého učiliště a uviděli by, jak by jim zastupitelstvo
německého města přímo vstříc jásalo. Nesnadno ne-
psali satiru. Za dvacet let trvání fakulty nemohou dnes
dva čeští páni prolessoři lékařství nalézti ani jednoho
svého žáka, jenž by se hodil na místo okresnílio
lékaře v Praze! Ještě je tu zastupitelstvo, českéa
slovanské Prahy, které dojista nedopustí, aby místa
lékařů u pražské obce byla obsazována lidmi, odcho-
vanými německou universitou pražskou a zvláště
také proto to nedopustí, poněvadž mezi žadateli ostat-
ními, žáky české fakulty pražské, jsou lidé kvalifiko-
vanější a na místo lépe se hodící nežli pán, prote-
žovaný dvěma českými universitními professory.
Český pražský občan bude míti jistě k české univer-
sitě více úcty a citu nežli vlastní její professoři.
— Právnícký sjerd. Včera dostavila se ke knížeii
Jiřímu Lobkovicovi deputace komitétu pro uspo-
řádání prvního vědeckého sjezdu českých právníků,
sestávající z pp.: prof. dra. A. ryt. Randy (před-
sedy), rady vrchního soudu zemského Rud. Vyšína
(místopředsedy) a koncipisty Městské spořitelny praž-
ské dra. Viléma Pospíšila (jednatele), a přednesla
žádost, aby nejvyšší maršálek zemský převzal pro-
tektorát sjezdu. Žádosti této bylo vyhověno. Maršálek
aal si potom referovati v delší rozmluvě s deputací
o sjezdu a dosavadním stavu praci přípravných,a
vyslovil potěšení nad tím, že bude účasten na podniku
tak záslužném.
#13
alto_textblock
#13
Z naší novodobé minulosti.
Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servác
Heller.
#14
alto_textblock
#14
V naší době, v níž vědecké objevy a vý
zkumy takořka o překot se rodí, technické
vynálezy v dívém zrovna chvatu se předstihují
a nové, vše omlazující aneb aspoň reformující
ideje z vulkanických hlubin mocně pracujícího
lidského ducha srší a všechen myšlenkový svět
do varu uvádějí, v této době, kdy formy života
a práce kvapně se mění, energie, vůle a činů
chtivá pile vždy nové a nové mety si kladou,
kdy ve všech oborech lidské činnosti a ve všech
poměřech naší společnosti chvatné převraly
se dějí nebo úsilovně připravují, v době,
kdy vše rychle plyne, vře, šumí, klokotá a
víří, kdy myšlenkový proud lidstva jako roz-
vodněná řeka zde tiše, onde s bouřným huko-
tem, ale všude jako v dravém letu ku předu se
řítí, zapomínaji se brzo události a proměny ve-
řejného, najmě politického a národního života.
zapadaji v čiré neznámo věci, kterých vedouei
mladší generace již nezastaly a zůstává nepo-
vědomým stav veřejných záležitostí i z doby
nedávno teprv minulé, ačkoli je netoliko zají-
mavo, nýbrž také užitečno, obraceli čas po čase
zraky nazpět a čerpati ze zkušenosti předchůdeů
buď poučení aneb leckdy aspoň výstrahu pro
kynoucí či hrozící budoucnost, na jejíchž pří-
štích tvarech lidstvo samo stále, vědomě i ne
vědomě tepe, buší a kuje.
Starší dějiny se obecně znají, historie
dávno minulých dob pilně se čílá, ale událost
a poměry minulosti ještě blízké, věci, jež byly
nebo se děly před několika teprv desetiletími,
zůstávají mladšímu pokolení namnoze nezná
mými. Znají se ovšem velké, hlavní rysy politi
ckých proměn nebo události této doby, ale po
drobnosti bývalého stavu věcí a veřejného života
celý mikrokosmos oné doby se svými jednotli
vostmi a drobnůstkami jest pozdějším dobám
jakýmsi mlhou zastřeným obrazem, jejž děje-
pisec teprv kdysi odestře.
Proto není snad ani nevhodno ani nemistno,
sepisují-li pamětníci starších dob, co v paměti
si uchovali, kontrolujíce ovšem svoje upomínky
listinnými dokumenty a doplňujíce obsah jich
přesnými doklady. Takto soudě odhodlal se
pisatel těchto řádků zaznamenati svoje upo-
mínky a předložiti některé části jich čtenářům
»Národních Listů«. Snad budou tu a tam při
jaty s povděkem.
#15
alto_textblock
#15
V době absolutismu.
#16
alto_textblock
#16
(Po bouřných letech hluboký klid. — Místo ná
rodní gardy žandarmerie. — Četnická hrůzo
vláda. — Zabitý život našich obcí. — Vzorec
četnických sekatur.)
#17
alto_textblock
#17
Stav politických věcí v předlitavském Ra
kousku dospěl již takového rozvratu, že na jedné
straně zastavením nebo zrušením ústavních řádů
se vyhrožuje a na druhé straně věštba takovéh
převratu s úplným klidem se poslouchá a na
vědomí béře, Možnost opětného zavedení absolu
tismu, aspoň jakožto přechodního stavu k no
vému, snad šťastnějšímu vývoji našich věcí ve-
řejných obecně se uznává, a nikde nejevíse
proto žádné pohoršení, žádné znepokojení. Na
opak kladou se do předpovídaného absolutismu
jakožto přechodné doby, namnoze důvěrné na
děje, zejména u nás, kteři máme všechnu pří
činu býti nespokojeni a kteří pronikavé změny
dosavadních ústavních řádů si žádáme. Tento
klid vůči hrozícímu návratu vlády i formálně ab-
solutní jest výsledkem obecného takřka přesvěd-
čení, za prvé že absolutismus, bude-li opět za-
veden, dlouhého trvání míti nebude a dále pak
že krátká absolutní éra nikterak citelně nepo-
škodí našeho národního ani hospodářského života.
Tomuto mínění a této naději odporovati neho-
dlám, přece však soudím, že nebude na škodu
aneb konečně aspoň prosto zajímavosti, vyzna-
čím-li řadou drobných rysů, jak se za minulého
absolutismu, od roku 1850 do roku 1860 věc
u nás měly a jak se v paměti mě tehdejší v
řejný stav a život náš obráží.
Především pamatuji se dobře, že po veli
kém, světovém revolučním rozmachu let 1848
1849 za nemožné se považovalo, aby absoluti
smus u nás, v samém středu osvícené a poli
ticky probuzené Evropy, dlouhé měl trvání a o
potrval skutečně také jenom — deset let.
Jak bylo dříve, v letech čtyřicátém osmém
a čtyřicátém devátém, v paměti arci míti ne
mohu, ale pamatuji se zcela jasně a živě, jak
bylo potom, v letech padesátých až do opětného
zavedení ústavnosti u nás na venkově i v Praze.
.
V mém rodišti, v malém okresním městě
Vlašimi, bylo v letech padesátých ticho a klidno
jakoby let 1848 a 1849 nikdy ani nebylo bý-
A přece nemohly býti a nebyly také ještě
zapomenuty ty doby plné mocného národního
#18
alto_textblock
#18
valo.
#19
alto_textblock
#19
politického vzrušení, ty doby událostí skutečně
velikých, ty doby velkolepých snů a nadějí, ty
doby vábných a zářných perspektiv do bu
douenosti, jež se všem bez výjimky jevila růžo
vou a smavou. Ale ze všeho toho šumu, opojen
a lesku nezbylo nic, nie než snad vědomí obrov
ského sklamání a onen nevýslovný pocit prázd-
noty, kterýž se člověka zmocňuje po velké
naprosté ztrátě čehosi vzáeného a cenného, co
nějaký čas všechnu jeho bytost pronikaloa
plnilo. .. snad také jakási palčivě hořká pachu
po rychlé, takřka drasticky požité krátké svo-
bodě — a co všechno ještě. Ale to vše bylo
postrachem nastoupivší zatím kruté vlády abso-
lutismu do hlubin duší zatlačeno a záhy také
udušeno, tak že nastalo ticho snad větší, než
bylo v dobách, jak se říkalo, předbřeznových.
Já byl jsem, když opětně libovládu z
vedli, malým snivým hošíkem, jenž dosahu
tehdejších událostí arci ještě nechápal a roz
uměti nemohl, a přec vracela se mi často vzpo-
mínka na někdejší naší národní gardu a ze
jmena na skvělou slavnost svěcení jejího pra
poru. Čím více jsem pak rostl a četbou zaká-
zaných a proto úzkostlivě tajených spisů s pří-
běhy let 1848 a 1849 se obeznamoval, tím ča-
stěji a jasněji vzpomínal jsem té národní gardy
a již chlapecké mysli mé vtírala se představa.
že přechodem od národní gardy k bachovské
žandarmerii je vyznačena podstata provedeného
tehda převratu. A tak tomu i bylo.
Místo národní gardy dostali jsme do Vlašim
jakožto stálou posádku oddíl nové tehda žandar
merie, jíž dáno z Vídně české jméno »četnictvo«.
Ano: místo národní gardy — četnictvo, tou for
mulí vyjádřena celá změna tehdejšího veřejného
stavu u nás. Kde dříve velké slovo měli po
litikové a voliči, velel všem naprosté ticho
žandarm.
Vládou žandarmerie lze vším právem na-
zvati dobu od roku 1852 do roku 1860. Národní
gardu vystřídala »gens d'armes«, po ozbrojeném
občanstvu přišel »lid ve zbrani«, ale jaký ! Dle
vzoru Napoleonem ve Francii obnovené žandar
merie zřídilo také Rakousko v první čtvrti deva
tenáctého století tuto stráž veřejné bezpečnosti
v Lombardsko—Benátsku, jehož bylo tehda nově
nabylo, a zavedlo pak po zrušení ústavnosti žan
darmerii do všech svých zemí jakožto hlavní
oporu a výkonnou moc neobmezené samovlády.
Po provedené svojí organisaci čítalo četnictvo
roku 1854 plných devatenáct pluků a prvním
velitelem této opravdu »hrozné« moci čili jejím
generálním inspektorem byl pověstný podmaršálek
#20
alto_textblock
#20
baron Kempen, po ministrovi Bachovi nejmoe
nější tehda osobnost v Rakousku
Četnictvo bylo dle svého úřadního určení
stráží veřejné bezpečnosti, ale co všechno shrnuí
Bachův ubsolutismus do pojmu »veřejné bezpeč
nosti«! Nejenom bezpečnost majetku a života
»poddaných«, nýbrž také, ne-li hlavně, bezpeč
nost nové vládní soustavy, bezpečnost neobme-
zeného panství byrokracie, bezpečnost nauky
naprosté vladařské moci z boží milosti. Násled-
kem toho byla žandarmerie i klidnému, spořáda-
nému, všech úřadních zákazů i příkazů pečlivě
dbalému občanstvu hrůzou a postrachem. Jej
přišerná moc obmykala i armádu a zasahovala
hrubou, železnou pěsti také do říše myšlenek.
Nejenom jednání, nýbrž i smýšlení lidu
bylo podrobeno kárnému dozoru četnietva
běda člověku, který se stal podezřelým! Na
pouhou domněnku, že se tu a tam čtou zapo-
vězené knihy nebo spisy, vnikalo četnictvo, bez
soudních rozkazů — kterých nemělo vůbec po
třebí — do soukromých bytů, provádělo tam
nešetrné prohlídky, zabavovalo politické a »svo-
bodou načichlé« spisy, zatýkalo bezoh ledně
každého, kdo si nějaké kritické slovo o tom
dovolil a bylo oprávněno použiti i při nejmen-
ším odporu ihned svých zbraní. Před četnictvem
nebyl nikdo jist a bezpečen, ani lidě ve stát-
ních službách sešedivěli. Nad civilním lidem
měli četníci moc přímou, nad státními úřadníky
a vojenskými důstojníky pak vykonávali svoji
hrůzovládu ustavičnými denunciacemi, jež byly
také jejich úkolem.
Za takovýchto okolností rozumí se samo
sebou, že bylo naprosto zakázanou a trestu-
hodnou věcí, mluviti veřejně a vůbec hlasitěo
domácích politických záležitostech a proto ne-
mluvilo se z důvodné opatrnosti nikde o politice
vůbec. Nebylo v Čechách a v Rakousku vůbee,
na venkově ani v městech naprosto žádného
politického ruchu, ba nebylo ani žádného život
samosprávného, žádného ruchu v obeích. Životu
našich obci tehdejší doby zasadil smrtelnou
ránu den 31. prosince 1851, kteréhožto dne
byla zrušena — zároveň s definitivní popravou
mladé svobody v Rakousku — veřejnost jednání
obecních zastupitelstev. Absolutismus nemiluje
vůbec veřejnosti a takž nařízeno, že se musí io
věcech obecních rokovati při zamčených dveřích.
Zrušením veřejnosti při schůzích obecního
zastupitelstva zabit všechen zájem občanstva na
obecních záležitostech a tam, kde dříve volné
slovo zlé pudy zahánělo a mysl povznášet
třibit mohlo, zahnízdily se spinavé sobectví,
#21
alto_textblock
#21
mrzká podlízavost k mocnějším a surová páno-
vitost vůči podřízeným. Druhou ranou, jež život
v obcích stihla, bylo zastavení doplňovacícha
nových voleb do obecních výborů a předsta-
venstev. Obecní zastupitelstva stávala se pak ne-
úplnými, kusými anebo byla doplňována úřadním
jmenováním. Třetí pak pohromou obecní samo-
správy bylo zřízení četnictva. Z obecní správy
zbyl skoro všude téměř jenom obecní úřada
tento úřad měl co dělat skoro jenom pro čet-
nictvo. Přirozený čili vlastní obor působnosti
obcí stal se ve svých odborech pravou fabrikou
na přestupky a přečiny pro rejsiříky žandarmů
a otravným zdrojem demoralisace venkovského
Typickým vzorem, jak snadno a kolikerým
směrem se tehda občan — či, lépe řečeno,
poddaný — bez nejmenší zlé vůle provinilcem
a trestuhodným člověkem státi mohl, jest tento
případ, jejž později dr. František Brauner
prvním zasedání Schmerlingovy říšské rady
zvěčnil: Jistý rolník zapřáhal před statkem do
naloženého vozu koně. Bylo záhy z rána. Kolem
kráčel službu konající četník a zpozoroval, že
nad vraty scházi tabulka s popisním číslem;
vytkl to přísně rolníkovi a zaznamenal v zápis-
níku přestupek proti předpisům konskripčním.
Sedlák připomenul na svoji omluvu, že tabulku
v noci vítr shodil a že ji děti ráno do světnice
přinesly, on však že ji ihned přinese a nad
vraty připevní. To pověděv, odběhl do domu pro
tabulku — to byl druhý přestupek: opuštění kon-
ského potahu. Četník vešel na to do dvoraa
tu vyběhl ze světnice pes a zaštěkal na něj —
třetí přestupek: pes bez dohlídky a náhubku.
Selka, zaslechnuvší psl štěkot a vidouc žandarma,
postřehla ihned, že je zle a chtějíc psa rychle
domů zahnati, vyběhla kvapem a zapomněla ve
chvatu odložiti ohořelý, neuhašený kus dřeva —
čtvrtý přestupek: nebezpečné zacházení s ohněm.
Sedlák, přehlednuv celé to nadělení, zaškrábal se
mrzutě za uchem a postěžoval si, mluvě sám
k sobě: »Pro Pánaboha! Teď už člověk a i
ve vlastním domě neví, jak by se hnouti měl,
aby se neprovinil proti četnictvu!« To zachytilo
bystré ucho četníkovo a do zápisníku zaneše
pátý přestupek: neslušná řeč a odpor kladený
četnictvu..
Věci dospěly tak daleko, že v leckteré obci
nebylo prodlením času ani jediného člověka,
který by nebyl aspoň jednou na udání četnictva
potreslán býval, třebas jenom prolo, že na ulici
kouřil doutník, což bylo »pro nebezpečí ohněs
zakázáno.
#22
alto_textblock
#22
lidu.