Dne 15. září 1900.

KATOLICKÉ LISTY

Číslo 253. Strana 3.

17. sjezd italských katolíků.*) Za místo tohoto, dne 1. t. m. zahájeného sjezdu, bylo letos zvoleno věčné město Řím. Volba dojista vzhledem na jubilejní rok více než vhodná. Sv. Otec zaslal za příčinou sjezdu předsedovi přípravného výboru hr. Paganuzzimu zvláštní breve, ve kterém obsaženy jsou zásady a pokyny, jež také mimo Italii zasluhují plné pozornosti. Stojít v breve tom m. j.: »Jakož ani v dobře spořádaném válečném vojsku nestačí vojevůdcům, aby měli sebe více vycvičenějších vojáků, kdyby tito neposlouchali jejich rozkazů, rovněž tak žádá povaha Vašeho výborně a moudře uspořá- daného sjezdu na každém jednotlivci kázeň a svornost. Neboť veliká je síla vůle, upřená k jednomu a témuž cíli, a denní zkušenost potvrzuje ataré přísloví, že svor- ností malé věci rostou, nesvorností však veliké se roz- padávají. Pomyslete si proto, žě nevykonáte nic ma- lého, když následkem vašich snah všecky zástupy, kteréž v Italii bojují za nejlepší věc, totiž katolické spolky, a také všichni jednotlivci, kteří onu věc hájí, slavně vyznají svou vážnost před autoritou církve; když, odstraňujíce spory, vysloví svůj souhlas s Vaším sjezdem nejen zdánlivé a podle jména, nýbrž také skutečně a v praxi půjdou za vámi jako pevně sem- knutý šik; když konečně při spojených silách a sna- hách a jednom smýšlení budou moci použíti o sobě slov apoštola Pavla: »Mnoho je sice údů, ale tělo jedno.« Ačkoliv jsme již jindy dali vám tato poučení, považujeme přece za povinnost, abychom je poznovu opakovali, zvláště v době, v níž náhlost v konání snadno postrádá oné povolnosti a poslušnosti, bez níž nemůže trvati žádná společnost dokonalá.« Sjezd sám konán byl po slavných službách Bo- žích, které sloužil pro jeho účastníky kardinál Res- pighi v kostele Santa Maria Sopra Minerva, v ko- stele Sant' Appollinare; sekce konaly své schůze v sousedním semináři. Kromě kardinála generálního vikáře dostavili se do zahajovací schůze ještě tři jiní kardinálové a 37 arcibiskupů a biskupů. Zahájil pak ji kardinál Respighi řečí, v níž poukazoval na naděje, jež papež skládá do sjezdu. »V Římě,« pravil kardinál, »musí ve Svatém roce býti všecko svaté. Nalézáme se poblíže náměstka Ježíše Krista, ano on sám jest přítomen mezi námi se svými tužbami. Za krátko uslyšíme jeho vznešené slovo.« Hr. Paganuzzi vytknul pak jednotlivé úlohy sjezdu a skončil slovy: »Naše akce musí býti kato- lická, papežská, našemu vrchnopastýři podřízená; po- tom také bude i velmi mocná.« Předsedou sjezdu byl zvolen hrabě commenda- tore Karel Santucci. Věcná práce sjezdu zahájena byla ve druhé schůzi, konané v neděli 2. t. m. Dostavil se do ní také biskup z Terstu, megr. Sterk. Průběh její byl asi takovýto: Msgr. Callegari, biskup z Padovy, dokazo- val, že ráz katolických sjezdů, počínajíc prvním, jenž r. 1874 konán byl v Benátkách, byl až dosud vždy podstatně papežský. Jest proto pochopitelno, že sjezd. konaný na konci století, shromáždil se v Římě. Lou- čící se století bylo papežství rozhodně nepřátelská Přes to nebyl papež nikdy větší, nežli jest nyní, protože zasypáván jest urážkami. Papež jest pravou odlikou Spasitelovou, neboť jest vždycky hotov k zá- chraně nešťastných, kteří k němu se obracejí. Odbý- vání sjezdu v Římě jest slavným holdem pro papeže; pro italské katolíky jest povinností a potřebou. Ka- tolíci musejí býti spojeni s papežem jako hrozny s ré- vou; ale možno také, bez upadnutí v haeresií a roz- kol, odloučiti se od papeže následkem některé z oněch mravních chorob, kteréž podobají se chorobám vědy Chorobami takovými jest duch vzepření se — proti autoritě, pachténí se za jistou modernitou. Dílo ka- tolických sjezdů musí vždycky zůstati v nejtěsnějším spojení s papežem a přidržovati se pokynův jeho en- cyklik, nejen v ohledu dogmatickém, nýbrž také po- kud se týče přání a rad papežských«. Tajemník sjezdu commendatore prof. Rezzara předčítal potom adresu, již podal sjezd sv. Otci. Vyjímáme z ní aspoň toto místo: »Papežští zůstaneme vždy a všude, nejen tím, že jako vojíni kříže pokračovati budeme v boji za triumf kříže, nýbrž ještě více tím, že vynasnažíme se, abychom slova »papežští« stali se hodnými svou po- slušností vůči Tobě, chtějíce nejen témuž účelu, kte- rému ty chceš, nýbrž volíme také tytéž prostředky, kteréž ty nám navrhuješ a doporučuješ. Takto těsně jsouce s Tebou spojeni, budeme nutně spojeni páskou nejupřímnější bratrské lásky také mezi sebou, proti nikomu hněvu nechovajíce; ve spojení s Tebou slavně vzdávati budeme církevním pastýřům úctu a budeme se jim podrobovati; ve spojení s Tebou uznávati bu- deme za nejlepší organisaci katolických sil v Itali onu, jíž Ty's nám označil v díle katolických sjezdů; ve spojení s Tebou budeme míti sílu kázně a moe *) Opozděno za příčinou návalu neodkladné látky. Redakce)

podněcovati; ve spojení s Tebou zabráníme skvrnám, jimiž by nešlechetné ruce chtěly Tvé čisté roucho po- skvrniti . . .« Odpoledne konána byla zvláštní schůze předsedů krajinských výborů jakož také stálého generálního vý- boru, ve kteréžto schůzi bylo důkladně probráno více předmětů, týkajících se všeobecných potřeb církve ka- tolické. Ve valném, v pondělí konaném shromáždění upoutal k sobě největší pozornost přítomných msgr. Finoir, biskup z Catanzara na Sicilii, jenž vyzýval všecky katolíky, aby s houževnatou vytrvalostí pokra- čovali ve své činnosti katolické, jisti jsouce, že budou triumfovati, poněvadž poslední triumf připadne papeži.« Řečník vypravoval, že považoval jednou za dobré, by u příležitosti uvítání na nádraží veřejně ukázal, že dovede ctíti vůdce katolického laictva jako obhájce sv. Stolice. Byl proto od zástupu chátry insultován, pro- hlásii však: »Ctím je, protože jsou to kyrysníci pa- pežovi.« Řečník oslavoval pak Lva XIII. jako otce všeobecné vlasti, kterouž je katolictví a připomínal všem dítkám tohoto nejstarostlivějšího otce, zvláště pak všem italským katolíkům, že papeži přísluší, aby ve velikých otázkách promluvil rozhodné slovo. Msgr. Radini-Tedescho horlil slovy co nejrozhodnějšími proti vnikání haeresie do Říma z růz- ných italských končin. Odporučoval pak »dílo zacho- vání víry«. Commendatore Fil. Pucelli podával zprávu o působnosti stálého výboru pro »hájení zbožných na- dací«. Kněz prof. Simonetti referoval o návrzích podaných na prospěch pracujících, od socialistů svá- děných tříd. Ve valné, dne následujícího konané schůzi skvěle promluvil P. Zocchi, Tov. Jež. o svobodě vyučo- vání, požadované od katolíků. Sjezd zaslal pak mi- nistru vyučování příslušný telegram a přijal následu- jící návrhy: 1. do škol elementárních budiž zaveden krucifix; 2. vyučování náboženství déjž se farářem a za jeho dozoru; 3. buďtež zakládány dobrovolné svá- teční večerní školy pro d-spělé. Ze závěreční schůze, kteráž konána byla téhož dne odpoledne, budiž uvedeno, že opat z Cavy (O. S. B.) mluvil o výchově a jejím poměru k jeho řádu a že navrhl, aby sjezdy katolické zahájily zákonnou agitaci, směřující k tomu, aby náboženské řády, ale zvláště řády školské, dosáhly zákonité existence.

Zprávy církevní. Církevní slavnost. Dnes připadá památka sv. Cypriana, biskupa a mučeníka. Týž se na- rodil asi r. 200 z bohatých pohanských rodičů v Karthagu. Nabyv důkladného vzdělání, stal se učitelem řečnictví na slavné škole svého rodiště. Byl učencem, bohatým, hledaným společníkem, a přece nebyl spokojen. Seznámiv se s bohabojným knězem Cecilem, přilnul k němu a dal se vyučovati ve víře Kristově. Kolem r. 246 přijal křest svatý. Rozprodal statky své, stržené peníze rozdal chudým. Křesťanská obec v Karthagu nemálo byla potěšena, že tak vy- nikající muž jako Cyprian stal se učeníkem Kristovým. I požádali ho všichni, aby se stal knězem. R. 268 zemřel karthagenský biskup Donat, a tu byl jedno- hlasně sv. Cyprian zvolen za biskupa. Jakožto vrchní pastýř karthagenský měl vrchní právomoc nad celou církví v severní Africe a jal se v přední řadě upev- ňovati víru a kázeň v duchovenstvu. Když císař De- cius r. 250 vydal rozkaz ku pronásledování křestanů, řvala karthaginská lůza veřejně: »Cypriana hodíme lvům.« Cyprian z města s několika kněžími a jahny prchl, aby se zachoval správě církve africké. R. 258 vydán byl v Římě opět rozkaz, aby biskupové, kněží a jáhnové byli usmrceni. Na rozkaz prokonsula Ma- xima byl Cyprian odvlečen za město a tam 14. září r. 258 rukou katovou popraven. — Téhož dne koná se památka sv. Nikomeda, sv. Marcela a Valeriana, mučeníků v Galii, sv. Porfyria herce, mučeníka caři- hradského, sv. Nikéty a blahosl. Rolanda, poustev- níka v Italii.

Zprávy denní. * Nová židovská synagoga v Praze. Píše se nám z Prahy: Na 5000 sídlí ve čtvrti svatojin- dřišské židů, oněch pijavic náreda našeho a proto po příkladu mladočeských Vinohradů umínili si, že zbu- dují si nádhernou jubilejní synagogu v Jerusalemské ulici na Novém městě pražském v bezprostředním spusedství kostela sv. Jindřicha. A na pražské rad- nici odhlasováno 23 hlasy proti 17 povolení této synagogy! Židé prosadili svou a prosadí snad i u vyšší instance — vždyť dnes je za peníze všecko možno jako před tisíci lety! Ale lid katolický nedá si této urážky, bijící přímo ve tvář, líbiti, nebot jemu nadále nemůže býti lhostejno, kterak se židé v královské Praze roztahují, kterak vše zabírají pro sebe, při čemž křesťanské obyvatelstvo chudne, bídačí. Synagoga židovská, která má býti zbudována s ne-

bývalou nádherou a orientálským přepychem, bude-li postavena — bude věkopamátným zname- ním naší zaslepenosti, našeho zotročení židovským kapitálem. Jen zaslepenci nevidí, že židé smějí se nám, živíce se z našich vlastních peněz, jež jim do kapes přímo házíme. To musí přestat; dnes nestačí se jen modlit — dnes musejí katolíci také jednat a to rázně! Připomínáme, že proti po- stavení synaggy houževnatě se brání pp. bratří Š i- máčkové a loyálně konstatujeme, že mylně vyslovena v listě našem doměnka, ja- koby farní správa svatojindřišská apathicky k této záležitosti se cho- vala. Naopak, farní správa ta, pokud ovšem v moci její jest za obmezených poměrů, stará se poctivěa rozhodně, aby synagoga ta nevešla ve skutek. Jeden sloup národní se skácel — v Třebenicích. Přítel listu píše nám: Když po 15 letech letos o prázdninách jsem navštívil město Tře- benice, tu až zalekl jsem se, jda městem, zmnožení se proudu německého a to rozmnožením se škol, za- ložením velikého německého domu, z něhož vlála velkoněmecká vlajka, a rozšířením se znatelným ta- bulek německých na rozličných krámech a domech, zařízením záložny a j. v. a zdálo se mně, že živel český jest na ústupu a že peníze německé vítězí. Bývaly tam před lety dva sloupy zdravé a silné, o něž se proud český silně opíral po celá 2 desítiletí. Byl to dp farář Kořínek a p. dr. Pařík, městský lékař. Tito dva mužové charakteru šlechetného a vůle žulové to byli, kteří, požívajíce lásky a úcty, mnoho zachrá- nili před úpadem a mnoho zadrželi před výpadem. Jeden ten veterán dosud žije a dosud ho vídati všude v čele a v středu živlu českého jako pravé o tatíčka raditi, pomáhati, držeti, volati a brániti, jest to »pan doktor«, ale druhý už vysloužil a dosloužil, odebrav se na zasloužený a čestný odpočinek, jesy to dp. farář. Jako Římané dávali zasloužilé své členy k stáru do areopaga, domu to zasloužené cti národní, tak za- sluhují tito dva mužové čestné památky. Škoda, že Album Vilímkovo mnoho vyblesklo národních oblázků, ale tuhle žulu nenalezlo na oblasti práce národní, takovou žulu, která Třebenice Třebenicemi držela ! Kéž dostane se sem nástupce charakterního, jakého by si ty dosud Třebenice zbožné a české zasluhovaly, aby se aspoň v duchovním životě nerozpadávaly, jak to tu a tam hroziti počíná. (A jakých hňupů! Red.) * Český badatel kněz dr. A. Musil vrátil se právě ze své cesty studijní do Palestiny a Arabie. Procestoval území východně od Derb el hazy a rokle při východním břehu el-Araby až po Rudé moře. Mnohá místa viděl již před dvěma lety, ale byl nucen navštíviti je znovu, aby dokončil započaté práce. Do- cílil velice pěkných výsledků. Našel celou řadu bibli- ckých i jiných míst, zaznamenal množství zvyků, rčení a názvů, vysvětlujících. Písmo sv. St. Z., opsal více než 140 nápisů palmyrenských, aramejských, kufi- ckých, assyrských, nebetejských, řeckých, latinských, nastínil mapu procestovaného území a našel hrad, cho- vající pravé poklady umělecké. Císařská akademie ví- deňská oznamuje ohlášené jí nálezy »von groses Be- deutung«, a v Londýně, Paříži, Strassburku a Berlíně se velmi o tyto věci zajímají. Dr. Musil zkusil mnoho, ale vrací se zdráv a spokojen. Do Terstu přibyl v pá- tek. Tam zdržen byl v karanténě. Odtud odjede tyto dny do Vídně a z Vídně přímo k J. M. ndp. kní- žeti-arcibiskupovi do Olomouce. * Souhlas s usnesením vld. duchoven- stva vikariátů votického a karlovického. v kterém se žádá za zavedení pense stavu kněžského důstojné, projevili jednohlasně všichni kněží vikariátu falknovského, shromáždění na pastýřské poradě v Königsbergu dne 10. t. m. * Rozkol v mladočeském dělnictvu. Na národní socialisty nepohlíželi jsme nikdy seriosně, neboť upřímně řečeno až na několik inteligentních předáků nikdy seriosně si nepočínali, naopak, místo nápravy byli všude zkázou. A nyní sám časopis strany národně-sociální »V před!« charakterisuje své soudruhy následovně! »Budiž jasno! Náš spor s vět- šinou výkonného výboru strany národně-sociální vleče se již přes rok a jen z ohledu na br. Klofáče tajíli jsme před organisacemi a před veřejností — ač ne- právem — to, co konečně říci musíme. Již před rokem protestovali jsme proti neschopným mluvkům a intrikánům výkonného výboru, kteří ve své domý- šlivosti stavěli se proti samostatné organisaci mladé generace a proti třídnímu uvědomování dělnictva v našich řadách stojícího, kteří ze stany učiniti chtěli fángličkářské křídlo mladočeské strany a kteří nemají patřičné způsobilosti k vedení strany; to jest, kteří se naprosto za členy výkonného výboru nehodí. To prohlašujeme dnes veřejně, ať je jasno jednou a do- dáváme, že sbor pražských důvěrníků spáchal na straně zradu, navrhnuv na posledním sjezdě většinu lidí do výkonného výboru naprosto neschopných, na- foukaných, nedělnických a intrikánských; lidí, kteří pracovat pro dělnickou věc neumějí a kteří hleděli stranu přivést do služeb tiskárny, kteří po celou dobu