Strana 2. Číslo 253.

KATOLICÉ LISTY.

Dne 15. září 1900

se pevným svou organisací. Rolnictvo se sdružilo, aby hájilo svých práv. Nesmíme se ohlížeti na ne- přátely, nýbrž máme organisovati přátele. Naše věc jest dobrá. Také naši lidé se tohoto hnutí bojí. Ča- sopisů nepřátelských nečísti, jest povinností dobrých katolíků, kteří se nemohou vymlouvati, že chtějí sly- řeti také druhé hlasy. Je-li liberálních listů potřebí ke zpytování svědomí, pak to svědomí špatně vy- padá. Pojednává o organisaci rodiny a veřejného života a zádruhách, pojišťovnách, což zajisté posilní veškeren národ. Po té byl zvolen výkonný výbor ku provedení resolucí a přípravě třetího sjezdu. Předsedou byl zvolen dr. Susterčič, jednatelem pro Přímoří posl. Laginja, pro Štýrsko dr. Žičkar, pro Korutany dp. Rozman. Sjezd zakončil dr. Šusterčič, který opět převzal předsednictvo, vřelou řečí, kde konstatuje, že 300 starostů bylo přítomno, bylo zastoupeno 360 spolků, přišli zástupcové ostatních národů. Dě- kuje všem, kdo se o sjezd přičinili. Slova se ujal J. Em. kardinál dr. Jakub M is- sia, který děkuje zvláště ndp. knížeti-biskupovi dru. Jegličovi, který v tak brzkém čase provedl sjezd,a všem účastníkům. Těší se, že mnoho dobrého ovoce sjezd přinesl, a přeje si, aby v práci započaté se po- kračovalo. Také nepřátel vzpomíná, kteří proti sjezdu brojili, který však se zdařil. Vyzývá všecky, aby se nebáli hnutí katolického se súčastniti, zvláště akade- miky, kteří tak rázně vystoupili pro svou víru a z útoků si nic nedělali. To jest veliká vymoženost. Učitelstvo též nechť mezi sebou se sdružuje v katol. duchu. Nechť se neohlíží na pronásledování. Apošto- lové šli s radostí od soudu, poněvadž byli hodni uči- něni trpěti za víru. Sjezdem samým není nic vyko- náno. Zde je nás mnoho, máme jednu mysl, snadno jsme statečnými, ale těžko jest pracovati každému na svém místě. Proto doporoučí vytrvalost. Svornosti jest potřebí. Kde jsou dva nebo tři shromážděni, Bůh jest mezi nimi. Nechť jsou všichni jedné mysli. Nebojte se, já jsem překonal svět! k vám volá. Trpělivost dále třeba. Všecko najednou nemožno výkonati. Dům se nevystaví najednou. Trpělivost doporoučí vůči ne- přátelům, které získáme tím snáze. Násilím to nepů- jde. Dobro se nesmí konati vášnivě, nýbrž vytrvalea trpělivě. Tak požehnání Boží nás bude provázeti. Z útoků netřeba si nic dělati, nýbrž vytrvale organi- sovati. Požehnání Boží nechť vás provází. To jest největší blaho. Sami ze sebe nic nevykonáme. Když jest Bůh s námi, kdo proti nám? Třeba se modliti k věčnému Bohu. Některé dobré věci nemají úspěchu, poněvadž málo myslíme na modlitbu. Píše se: Orga- nisujme se! ale zapomíná se, že každé požehnání přichází s hůry. Při každé práci nechť nezapomeneme na modlitbu a vzpomínati na věrné duše v očistci. Ke konci pak udělil J. Em. vrchnopastýřské po- žehnání, při čemž všichni poklekli, pouze zástupce vlády, dvorní rada hr. Schafgotsch, neuznal za hodno tak učiniti. Dnes ve čtvrtek odpoledne byli pozváni Čechové k ndp. knížeti-arcibiskupovi dru. Jegličovi, který při- pil též českému duchovenstvu a če- ským katolickým učitelkám a slíbil, že za rok přijede na český katolický sjezd. Večer byl pořádán banket s obvyklými přípitky.

Zprávy politické.

V Praz e, 14. září.

K pobytu J. Vel. císaře v Haličí. Ubez- pečuje se, že císař vyjádřil se v Jaslu k předsedovi polského kola, ryt. Jaworskému takto: »Roz- puštění říšské rady a vypsání nových voleb jest posledním konstitučním pokusem, kterýž podniká má vláda.« Vídeňské listy odvozují z toho, že nebude-li říšská rada dělnou, bude cesta ústavní opuštěna a nastou- pena cesta mimoústavní. Jinak prohlašují slova císa- řova za varovná a výstrahu, danou voličům, již po- voláni jsou k osudí volebnímu. Volební ruch. Nové říšské volby v Buko- vině započnou 12. prosince a sice volbami do V. kurie. Správa křesťansko-sociální strany ve Vídni bude konati svou poradu o nadcházejí- cích volbách teprve příštího téhodne, protože mnozí její vůdcové dlí dosud mimo Vídeň. Správa německo- pokrokové strany na Moravě sestoupí se za účelem porady o pří- štích volbách zítra, výkonný výbor celé strany pak v poslední třetině t. m. Sociální demokraté ve Štýrsku konati budou dne 15. t. m. zemskou konferenci, ve kteréž bude rokováno o stanovisku, jež strana by zaujala vůči novým volbám. V Aši konána byla včera od posl. dra. Ba- reuthra svolaná schůze voličů, jež byla četně navštívena. Dr. Bareuther mluvil po celé dvě hodiny

o politické situaci. »Stojíme a trváme — pravil — na stanovisku, že vůdčí úloha v Rakousku přísluší na- šemu lidu, že jeho jazyk má býti státní, úřední, par- lamentární a armádní řečí a že každý státní úřadník má jí býti mocen ve slově i písmě. Rozšíření berní síly, kulturní vývoj našeho lidu, vyřší cena (?) naší řeči, to všecko odůvodňuje oprávněnost a účelnost našeho požadavku.« Řečník potom kritisoval vládní osnovu jazykového zákona a skončil slovy: »Cnceme, aby v Rakousku vládlo se po německu.« — Na to prohlásil posl. Wolf jménem Schönererovců, že ne- lze od požadavku státní a armádní řeči za žádných okolností ustoupiti, protože jenom její zákonité zave- dení může prý v Rakousku trochu pořádku zjednati. Bude prý nutno příštího roku podříditi všecky státní nutnosti nutnostem lidovým, zabrániti delegačním vol- bám a odpírati daně, rekruty, atd. po tak dlouho, až vláda nabude konečně přesvědčení, že v Rakousku nelze již vládnouti proti německému lidu. Na konci schůze byla posl. dru. Bareuthrovi vyslovena nej- úplnější důvěra. Hoden jest jí aspoň za svou upřím- nost. Povědělť s Wolfem zřejmě, kam jeho strana cílí a co němečtí pokrokáři a la dr. Funke a spol. úzkostlivě dosud tají. Projevy díků kardinálu Gruschovi. Slova, jež napsal kardinál Gruscha J. kr. Výs. donu Alfonsu de Bourbon y Austria-Este za příčinou jeho mužného vystoupení proti souboji, vzbudila také v Haliči mocný ohlas. Z bezpočetných míst bylo zasláno Jeho Emi- nencí hojně děkovacích projevů za jeho apoštolské hájení božských a církevních práv. Důtka bískupu sarajevskému. Všecky peštské listy obírají se politickým významem listu, zaslaného císařskou kabinetní kanceláří arcibiskupu Stadlerovi. »P. Lloyd« praví: Nejen arcibiskup sarajevský, nýbrž také všichni jeho bratří v úřadě budou se bohdá říditi »vážným napomenutím « Jeho Vel. císaře a krále a vynasnaží se aby vyhověli oče- kávání mocnářovu pro vši budouenost v plné míře. Poučení neobsahuje slova, jež mohla by působiti v Chorvatsku nebo v Bosně nepříznivý dojem. Jest jen slavným ohražením proti všelikému zasahování v práva Uher a jejich krále a — po četných jiných — novým důkazem, že tato práva jsou pod žezlem Jeho Vel. Františka Josefa I. dobře chráněna. — »Budapesti Náplo« píše: Nemůžeme p. Káll ay- ovi odepříti uznání, že jednal energicky a upřímně, radiv J. Vel. takovým způsobem. Tim jest důkladně vyvráceno obviňování, že bosenská vláda podporuje v Bosně odpadávání od víry mohamedánské a velko- chorvátské utopie Naproti tomu připomíná vídeňský »Vaterland«: Účelu se tímto způsobem nedosáhne, nýbrž spíše opaku a to již z té příčiny, poněvadž uveřejněním pokárání celá záležitost se považuje za záležitost uherskou, jakoby totiž Bosna byla uherskou provincií. V Černovicích, hlavním městě Bukoviny, sjelo se 12. t. m. ze všech rusínských okresů sedm set selských delegátů, jež vedli kněží a učitelé a při- pravili před budovou zemské vlády zemskému presi- dentu baronu Bourgnignonovi, jenž jmenován byl tajným radou, bouřlivou ovaci. Poslanci W as- silko a Pituli a k promluvili při tom po německua rusku zvláštní příležitostní řeči. Rakousko-uherský velevyslanec v Caři- hradě, baron de Calice, vyrozuměl Portu, že vídeňský kabinet jest ochoten pokračovati opět v je- dnání, od let již přerušeném, o uzavření ob- chodní smlouvy mezi Rakousko-Uher- skem a Tureckem. Ale velevyslanec vyslovil zároveň přání, aby Porta dříve odpověděla na ná- vrhy, jež učinil vídeňský kabinet ohledně více po- drobných otázek, jež však zůstaly nevyřízeny. Poznaň »pruskou Prahou«. Město Poznař bylo, jak známo, pevností, jež však byla nyní na rozkaz císaře Viléma zrušena. Když poznaňské ně mecké listy o tom se rozepisovaly, prohlásil při jisté příležitosti ministr Miquel, že »vláda nechce, by Poznaň stala se »pruskou Prahou«. Do češtiny přeloženo znamená to, že vláda pruská nechce, aby v Poznani nabyl polský živel převahy. Výroku toho ihned se uchopily německé, v Poznaňsku vycházející časopisy a všechny naléhají na státní pruskou vládu, aby ona sama chránila němectví, jež jest prý v poznaňských městech, nejvíce pak v Po- znani, ohroženo. Dovozují, že jest potřebí docela zvláštních prostředků, aby zabráněno bylo tomu, by němečtí živnostníci z míst oněch se nestěhovali. Zvláště třeba prý zříditi za tím účelem duchovnía hospodářská střediska a podporovati vše, co sesiluje německý smysl a německý způsob v bydlení, konání i životě. Zřízení pevnosti učinilo prý z Poznaně, jež ještě na počátku tohoto věku byla prý dobře ně- meckým městem, nezdravou, železným pásmem se- vřenou obec; bude prý tudíž jen slušno a spravedlivo, ale především politicky moudré, jestliže tenkráte spá- chané chyby budou odstraněny a jesliže městu ne- bude položeno žádných tvrdých a nepřijatelných pod-

mínek. Bylo by prý skutečně osudným neštěstím, kdyby 4 hodiny železniční jízdy od říšského hlavního města vznikla »pruská Praha«. Musí prý státi s všecko, aby městu Poznani byl zachován jeho ně- mecký ráz, jen aby tamní Němci byli k městu při- poutáni a nové, zdravé německé živly do něho uve- deny. Jedná se prý o záchranu Němců, již uprostřed slovanského moře jsou jazykově, hospodářsky a také politicky ohroženi. — Povážíme-li, jakých prostředkův užila již pruská vláda za účelem zgermanisování Po- znaňska, vidíme již v duchu, co všecko nyní učiní, aby udusila slovanskou většinu obyvatelstva ve městě Poznani. Ale bohdá, že také německé duby ne- porostou až do nebes. Jsť všecko jenom na čas, ale Pán Bůh na věky. Císař Vilém sejde se počátkem října s krá- lovnou Viktorií, aby ji představil korunního prince. Jestliže královna navštíví svou dceru, císa- řovnu Bedřichovou, navštlví ji císař ve Frie- drichshofu, jinak v Balmoralu. Opět zápověď missií v Prusku. Ohromné rozčilení zmocnilo se katolického lidu v Bambergu a okolí v pruském Porýnsku, kde otcové Lazaristé konali missie, ku kterým na sta věřících z celého okolí se hrnulo. Najednou pruská vláda missie za- počaté zakázala. »Bamberger Bote« píše o tom: »Když někam přijede Rebel, mluví si co chce a jak chce, nikdy mu úřady a policie nebrání, ale chudákům missionářům se zakazuje mluvit. V naší době, kdy se nemravnost, lupičství, nepoctivost, vraždy a zločiny množí jako dravá láva, měly by vlastně slavné úřady missionářům na kolenou děkovati, že se obětují a do lidu vsévají zbožnost a úctu k zákonům. Každý se táže, co se tu stalo, když přece úřady věděly 3 ne- děle napřed, že budou kázati Lazaristé, a když missie již započaly, tu z čista jasna přijde zápověď, a lid se tu vším právem táže: proč?. Ostatně může pruská vláda býti ujištěna, že podobným chováním přispěje k utužení katolické víry mnohem více, než politika poslanců katolického středu. A ta již něco zmůže. Rumunské sněmovny sestoupí se po ná- vratu krále Karla k mimořádnému zasedání ihned. Ale nikoliv prý za příčinou sporu bulharsko-rumun- ského, který pozbyl již takřka všeho ostří, nýbrž proto, aby schválily vládní předlohu, týkající se pro- deje státních lesů. Předseda rumunského ministerstva prohlásil, že pro Rumunsko neexistuje ani spor s Bulharskem, ani že nemá příčiny ke zbrojení. Rumunsko chrániti bude, kdyby zločiny, sosnované od bulharských spik- lenců, zůstaly v Bulharsku bez potrestání, klid a bez- pečnost vlastní země přísnými pohraničními a policej- ními opatřeními. Francouzské obyvatelstvo v Elsasku a Lotrinsku nezměnilo se ve svém smýšlení od roku 1871 ani dost málo. Tvrdí tak aspoň zpravodaj vynikajícího francouzského časopisu, jenž byl tam vy- slán jenom za tím účelem, aby osobně a na místě seznal ono smýšlení. Napsal pak m. j.: »Jest jisto, že skutečný Elsasan nestal se Něm- cem. Všecky jeho náklonnosti a všecka jeho touha zůstaly hluboce francouzské a kdyby nějaké veliko- myslné hnutí ponechalo Elsasanům na vůli, aby do- brovolně si zvolili vlasť, vrátila by se veliká většina beze vší pochybnosti k Francii. Kdybyste však otá- zali se Elsasana: »Přistoupil byste, abyste opět stal se Francouzem, na nebezpečí války?, odpověděl by vám protiotázkou: »A vy?« A dodal by: »Zprávy, jež ode dvou let dostáváme z Francie, neprojevují pohříchu přání a vůli, připravovati se k odvetě . .. Gambetta řekl: »Myslete vždycky na to, ale ne- mluvte nikdo o tom!« Pomýšlíte ještě na to? My toho již nevíme!« Abych shrnul náš první dojem, musím říci: »Elsasan nestal se doposud Němcem, jeho láska nám zůstala, ale podivem jej naplňujea znepokojuje naše vnitřní váda. Nepochopuje, že Fran- cie pomýšlí jenom na svůj vnitřní strannický boj, co zatím Německo zmnohonásobuje své věcné a mravní úsilí, aby si získalo Elsasko.« Francouzské vítězství u Čadského je- zera. Francouzský ministr kolonií Decrais ob- držel z Brazzavillu telegram setníka Rebella ze dne 28. srpna, ve kterémž se sděluje: V řadě bojů, jež svedeny byly mezi 1. a 7. květnem. zmocnila se francouzská kolona osady Dikoy u Čadského je- zera a rozprášila zbytek Rabuhova bojovného lidu, kterýž byl shromážděn kolem obou jeho synů. Jeho tábor v Smale zabrán byl s pokladem i zásobami střeliva. Jeden z Rabahových synů byl zabit, druhý prchá, ale nemá již žádné moci. Ve Španělsku chystá se sňatek v královské rodině. A sice provdá se infantka Marie de l as Mercedes za prince Karla z Bourbonu. Infantka narodila se 11. září 1885 v Madridě. Prine Karel z Bourbonu a Sicilie narodil se dne 10. listo- padu 1870 v Griezu blíže Bozenu a je setníkem v generálním štábu španělské armády.