#1
alto_textblock
#1
Ročník padesátý třetí.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve čtvrtek 17. dubna 1913.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 104.
#5
alto_textblock
#5
la ranní a večerní liety
přod plácí so
V Praze v administraelo
a měsle.
s svrt ista . . . . 6 K —
s dvojí donáškoui
na měsle. . . . . . p
2a čtvrt leta . . . . 7 K en
ve filialkáchn
na měsle . . . . . 1 K 30
Poštoui
na městu, . . ..
črtieti : . . . 9 K ab
s dvojí zásilkou
nždlo, . . .
n dviet: . :Bk
#8
alto_textblock
#8
V drobném prodejli
ranní číslo o sobě . . za 5h
vačarni
. . . . . na th
Ve fliálkách na venkově
ranní čislo . . . . . . . 10k
večerní . . . . . . . . 5h
lneeráts
platí se hotově napřed
Přodplacení a lnnurty
jíma
administrace v Marianské ul., a
Tam nacházeji se tál
redakce, tiskárna a expodlee
„Národních Listů“
Rukoplny se nevraesj
#9
alto_textblock
#9
Dnešní číslo pro Prahu jest oa
stranách, s přílohou pro venkov
p 12 stranách.
#10
alto_textblock
#10
Prohlášení.
#11
alto_textblock
#11
Vláda vyzvala správy škol, aby dne
19. dubna jako v den dvoustého výročí od
prohlášení pragmatické sankce císařem a
králem Karlem VI. dvorským hodnostům.
vysvětlen byl školní mládeži význam to-
hoto projevu vůle panovníkovy. Národní
rada česká používá této příležitosti k to-
muto prohlášení:
Pragmatická sankce ustanovila jednot-
ný řád nástupnictví v pokolení mužském
ženském ve všech královstvích a zemích
domu habsburgského a prohlásila jejich
nedělitelnost a nerozlučnost na věčné ča-
sy. Stavové všech království a zemí v le-
tech 1720—1725 schválili ustanovení ta.
učinili je tak základním zákonem a zaručili
se za sebe a potomky své, že budou při
něm nezvratně státi. Pragmatická sankce
neporušovala státoprávní samostatnost jed-
notlivých státních celků, spojených pod
žezlem domu habsburgského, chtějíc naopak
nedílnost a nerozlučitelnost jednotlivých
království a zemí uvésti v soulad s právy
a svobodami jejich, jak výslovně uznal
neodvolatelný díplom říjnový z r. 1860.
Sněmy zemí koruny české přijaly pragma-
tickou sankci v památných zasedáních z
října 1720 mezi základní zákony českév
přesvědčení, že není v odporu se staro-
bylou ústavou státu českého a zároveň
projevem naděje, že ústava tato bude ko-
runou zachována a chráněna i nadále.
Země koruny české mají tedy odůvod-
něnou příčinu, aby říjnové dny roku 1720
zařadily mezi nejdůležitější dny svých dě-
jin, aby oslavily — až přijde den — dvou-
stoleté výročí uzákonění pragmatické
sankce, neopomenouce při tom prokazo-
vati, jaké vážné, právům a svobodám zemí
českých se příčící změny provedeny byly
pd polovice osmnáctého věku a zvláštěv
posledních padesáti dvou letech a jak po
lěžkých zkušenostech vyžaduje toho zájem
dynastie i všech království a zemí, aby
státní zřízení mocnářství bylo zase uvede-
no v soulad s nezrušitelnými jeho základy
zaručenými v pragmatické sankci poznovu
na věčné časy.
#12
alto_textblock
#12
Národní rada česká.
#13
alto_textblock
#13
V král. hlav. městě Praze, 15. dubna 1913
#14
alto_textblock
#14
Uprázdněný finanční referát
v zemském výboru.
#15
alto_textblock
#15
Událostí dne v naší domácí zemské kri-
tické situaci jest resignace posavadního fi-
nančního referenta zemského výboru dra.
Urbana, kdež zasedal jakožto zástupce něme-
cké obstruující menšiny našeho sněmu. Fi-
nanční referát zastával od smrti dra. Eppin-
gra, od r. 1911. Jak známo, založili Němci
svou obstrukci na tom, že se jim podaří vysu-
šiti zdroje zemských financí a ve smyslu to-
hoto dvojsečného záměru nutno posuzovati
i činnost dra. Urbana jakožto finančního re-
ferenta pro zemské hospodářství. V této své
hodnosti nepovažoval sám sebe za vyvoleného
finančního odborníka či jinak řečeno za fi-
nančního ministra, jemuž náleží aspoň stejná
povinnost jako každému dobrému hospodáři,
#16
alto_textblock
#16
jenž tudíž zvláště o to má pečovati, aby
příjmy zemskými dostatečně byly uhraženy
zemské výdaje a v případě potřeby nalezeny
byly i nové prameny příjmové. Spíše vedls
dr. Urban jako exponent obstruující menšiny
německé, dle jejíhož přání a pokynů důsledně
sice, ale s malým prospěchem pro zemi
očividnými škodami pro obyvatelstvo bez
rozdílu národnosti, seč jeho síly stačily, se
přičiňoval, aby ve stavu financí zemských
nastalo něco jako předpotopní chaos. Ze-
jména spolu s ostatními zástupci německé
menšiny opíral se jak obnovení zemské
pivní dávky tak všelikému zlepšení přirážel
zemských, takže platební rozvaha zemská
utvářela se čím dále tím neutěšeněji.
Zemskému výboru, jenž nemohl se srdcem
stejně lehkým přihlížeti, jak obstrukcí něme-
ckou a jejími exponenty v zemském výboru
se podvazují tepny rozumné správy finanční
nezbylo leč vypomáhati si jediné zbývajícím
prostředkem, totiž: úvěrem, čímž ovšem
vzrůstaly dluhy zemské. Toto hospodaření na
dluh bylo ovšem bezprostředním a nezbylným
důsledkem chování zástupců německé men-
šiny zemského výboru a na ně spadá tudíž
všecka zodpovědnost před oběma národy
před dějinamil
Úvěrové hospodářství trvává vždy a všud.
tak dlouho, dokud úvěr není vyčerpán: do-
kud zkrátka možno dosíci další půjčky. Něm-
ci, jak známo, a jak stále možno bylo se do-
čísti v různých projevech jich časopisů
mluvčích, vypočítali si, že asi tak v měsíci
květnu letos se vyprázdní zemská pokladna
až na dno, a že království Českému se nedo-
stane další půjčky, takže se dočkají toho, z
čím se nese všecka touha jejich obstrukce
že království České zastaví platy, pro kterýž
případ „jen to jediné žádají na svých vůdcích
aby nic neučinili, co by mohlo zadržeti toto
shrouceníl“
Není pochybnosti, že i po této stránee
byl dr. Urban ochotným informátorem a rád-
cem jejich, a že toto očekávání vytrysklo
z jeho výpočtů. Tím vysvětluje se také, pro
při nedávných konferencích ani tíseň učitel-
ská nebyla s to pohnouti Němce k tomu, aby
připustili vyřízení zemského rozpočtu a opa-
tření jeho úhrady ve stručném zasedání snč-
movním s programem ryze hospodářským.
vylučujíc všeliké politické záležitosti.
Včera konala se schůze zemského vý-
boru, z jejíhož usnesení dr. Urban seznal, že
jeho předpoklady o bezprostředně nadcháze-
jícím zastavení platů království Českého přece
jen nebyly tak obrněné, jak on a jeho bližší
mandatáři se domnívali. Většina zemského
výboru totiž i tentokráte zachovala si důvěru
v pružnost úvěru království Českého a usne-
sla se, jak to byla povinna i svému ústavnímu
poslání: umožnit další vedení zemského ho-
spodářství novou nezaloženou půjčkou, ježto
jí ani die nedávné odpovědi vlády na pa-
mětní spis zemského výboru o zemských fi-
nancích nic jiného nezbývalo. Bylyť, jak v od-
povědi té praveno, úděly pro letošní rok již
příkázány a vyplaceny, zálohy na budoucí
úděly vláda nefí s to poskytnouti a ponechala
rozhodnouti zemskému výboru o tom, chce-li
si opatřiti finanční prostředky další půjčkou
Je nám síce líto, že většina zemského
výboru byla takto zůstavena sama soběa
že nemohla učiniti jiné usneseni, než o nové
úvěrní operaci, ale trváme, že nebude nikoho
v království Českém, kdož by s ní nesouhla-
sil, vida nezbytnost jejího opatření, aby země
mohla dostáti „primitivním požadavkům spo-
řádané správy“, vyplatiti totiž služné svým
úřadníkům a zřízencům, a čeho třeba pro
udržování zemských ústavů.
#17
alto_textblock
#17
Byl to ovšem dr. Urban, jenž nesdilel ta-
kovýto nezbytný a jedině s platnými zákony
ústavními srovnatelný výsledek schůze zem-
ského výboru a jenž — opětně ve smyslu své-
ho obstrukčního pozadí — složil s beder svých
finanční referát zemský.
Jediný účínek této jeho resignace bude
ovšem, že nejvyšší pan maršálek zemský na-
značí nového finančního referenta, čímž do-
stane se většině zemského výboru aspoň toho
ulehčení, že nový finanční referent jeho bude
pracovati v duchu jeho snah a nebude jim na
překážku.
Uvolněná takto působnost zemského vý
boru znamená však spolu jeho ústavní posí-
lení, což při prozrazených a nedočkavých na-
dějích německé obstrukce jest včasnou ochra-
nou proti jakýmkoliv pochybným pokusům —
nedbati ústavních práv většiny, jejímž jedině
zákonným representantem jest výbor zemský
#18
alto_textblock
#18
Substituční zákon učitelský.
#19
alto_textblock
#19
(Původní zpráva „Národních Listů“.)
#20
alto_textblock
#20
Komitét referentů sněmovní ko-
mise školské pokračoval včera dopoledne za
předsednictví cís. rady Leglera, za přítomnosti obou
referentů a radů zemského výboru JUDra. Vože-
nílka a Pilaře v textování návrhu zákona o zastu-
pování osob učitelských.
Paragraf 8. navržen v tomto znění: „Zástupi
vedle § 4. tohoto zákona z některé přespolní ško-
ly povolanému náleží náhrada útrat stěhování z
příčinou cesty na místo určení a útrat těchto ná-
vralem po skončeném zastupování způsobených
stravné po čas obou cest, nikoli však po čas po-
bytu na místě zastupování. Toto stravné činí 5
denně. Na jeden cestovní den počítá se cesta do
40 km.
Při služebních cestách, které úplně nebo čá-
stečně povozem konati třeba, nahražuje se za kilo-
metr 50 h. při čemž zlomky alespoň 1/4 km čítající
za celý kilometr platí, zlomky pak menší nežli pu
kilometru se nečítají.
Při cestách, které úplně nebo částečně konají
se po dráze nebo parníku, nahražuje se jízdné dle
sazby, a to na drahách jízdné II. tř., na parnících
L. třídy.
Náhrada za dopravu nábytku nebo náhrada ce-
stovních útrat členů rodiny se neposkyluje.
Paragraf 6. doplněn byl fímto ustanovením
„Ženské osoby učitelské buďtež k tomuto zastupo-
vání jen výminečně v případech naléhavých a n
krátkou dobu používány
Paragrafy 9. a 10. odpadnou, ježto příslušnáu-
stanovení jsou obsažena již v předchozím textu.
K paragrafu 3. přidal komitét referentů před-
poslední odstavec, takto znějicí-
„Osobám učitelským s vysvědčením způsobilo-
sti, které nejsou ještě ani definitivní, ani řádně
zatímně ustanoveny, čítá se služební doba, kteron
ztrávily výhradně ve vlastnosti zástupců ve stayslu
8 63. do doby vpočítatelne pro vyměření výslužné
ho, a doba po zkoušce způsobilosti pro školyo
becné, též pro případné vyměření zvýšených po-
žitků z pozdější jich definitivní nebo řádnou za-
tímnou službou spojených, jéstliže za služební do-
bu, konanou po zkoušce způsobilosti pro školyo-
becné zaplatily 4 proc. pensijní příspěvky z re-
munerace, které požívaly jako zástupei
Na místo zrušených paragrafů 9. a 10. navrhuje
komitét toto ustanovení-
#21
alto_textblock
#21
§ 9.
#22
alto_textblock
#22
„Udíli-li zvláštní učitel náboženství se stálým
platem zároveň vyučování náboženství jako zá-
stupce, náleží mu odměna v § 5. ustanovená za
hodiny, zastupované potud, pokud přesahují jeho
řádnou, v § 88. vytčenou povinnost vyučovací.
Zvláštní učitel náboženství, za odměnu usta-
novený, požívá odměny v § 93. odst. 2. stanovené
také za hodiny, ve kterých vyučuje jako zástupce;
avšak hodiny tyto nečítají se do hodin, za které
v případě delšího působení se odměna zvyšuje.
Učitel světský, který vyučuje náboženství ja-
ko zástupce, má nárok na odměnu, stanovenou za
vyučování náboženství pro učitele světské (§ 93.
odst. 3.).
Vyučuje-li duchovní správa náboženství jako
zástupce, náleží jí odměna pro duchovní správu
stanovená.
Příští schůze dnes dopoledne.
#23
alto_textblock
#23
Politický přehled.
#24
alto_textblock
#24
Země české.
#25
alto_textblock
#25
Německý poslanec k sítuací
#26
alto_textblock
#26
Německý poslanec ze severních Čech
který se označuje šifrou —a—, uveřejňujev
„Reichenb. Ztg.“ a „Reich. deutsch. Volksztg.
článek k situaci vyrovnání v Čechách, jemuž
se v německo-pokrokovém táboře přikládá
obzvláštní důležitost. V článku tom vytýká se
německým zástupcům ve vykonávání, že svými
jednáními s Čechy o umožnění úpravy učitel-
ských platů dopustili se naprostého zbloudění
od obstrukce, ježto prý německé návrhy šly
daleko za úpravu platů a vlastně k tomu smě-
řovaly, aby úpadek zem. hospodářství, tedy
to, čím českou tvrdošijnost zlomiti chtěli, bylo
všemožně zdrženo. Návrh Němců, aby zjed-
nán byl v zemských financích pořádek, jestliže
bude projednáno také zemské zřízení, dlužno
prý bezpodmínečně zavrhnouti, poněvadž s
příčí opětovným prohlášením německých zá-
stupců, do vyrovnávacího jednání vyslaných.
neboť tito s obzvláštním důrazem ujišťovalí.
že výsledkem jich jednání nikdy neměla býti
závaznádohoda, nýbrž jenomzjiště-
ní ústupků, k nimž obě strany ochotu
projeví. Zdali tyto ústupky jsou z německého
stanoviska přijatelny, to musí býti především
německým poslaneckým klubem a rozšířeným
shromážděním důvěrníků uváženo a schvá-
leno. Teprve s jich souhlasem stává se nezá-
vazný návrh projevem vůle německého lidu
v Čechách, a mohl by sloužiti za základnu zá-
věrečných jednání. To se nestalo i jest tudíž
německá nabídka překročením plné mocí
těžkou chybou německých jednatelů. Češ
ihned vycítili, že se tímto návrhem Němci octl
na šikmé ploše, neboť pojali uspořádání zem-
ských financí v okruh své politické péče, a
jemný politický cit Čechů počítal prý s tím
že se Němci ukážou ještě povolnějšími a cha-
bějšími a pohříchu nepřepočetli se, neboť na
konferenci dne 11. dubna učinili Němci návrh
vedle učitelských platů zajistiti zemi ještě
sumu 24 milionů, která by zemi umožnila ve-
dení finančního hospodářství až do konce roku
Tedy péče německých vůdců upiala se už ne-
jen na vyřízení jedině učitelské otázky, nýbrž
na finanční upevnění země. V době, kdy se
pracuje na zmaření finančního plánu i s ohro-
žením služební pragmatiky a to s nebezpečím
rozmišky s alpskými Němci — činí se s ně-
mecké strany návrh na zajištění sumy zemi.
která úděly několikráte převyšuje, takovým
způsobem Němci obstrukci sami lámou páteř.
To vycifují nejen Češi, ale i vláda, již radí kníže
Thun. Vláda láká, jak prý článek „Montags-
revue“ nasvědčuje, Němce k tomu, aby obe-
slali zasedání zemského sněmu výhradně k
odstranění finančních nesnází země, věnované
aspoň prý „na jeden den“, kteréhož Němci
Čechy mají se usnésti o tom, aby se nad krá-
lovstvím Českým nerozlil proud potupy. Došlo
to tak daleko, že Češi a vláda již nyní poklá-
dají obstrukci za zásadně od Němců vzdanou
Avšak prý se klamou. Oběti, kteréž Něme
obstrukci přinesli, vyžadují velitelsky, aby ne
byla obstrukce neslavně opuštěna v okamžiku
kdy se protivník nachází v největší tísni. Něm-
ci nebojí prý se ničeho, ani „druhého Cuvaje“
spoléhají na své dobré právo a vlastní svou
sílu a v této důvěře hledí vstříc všem důsled-
kům, jež by finanční ztroskotání země přivo-
dily, jenom tolik žádají od svých vůdců, aby
nic víc už nepodnikali, co by mohlo tento úpa-
dek zadržeti.
#27
alto_textblock
#27
Potud sensačně zamýšlený článek libere-
cký ve výtahu co možno nejstručnějším. Je
zajímavou ukázkou nálady a zároveň i psy-
chologickým symptomem krise v obstrukční
duši německé. Viděti z něho, že na německé
straně není ještě správného rozpoznání situ-
ace aneb je-li, že se jedná jenom o žalostně
průhledný pokus jejího zastření. Omyl, že se
Češi nacházejí ve svrchované tísni násled-
kem ohrožování zemského finančního hospo-
dářství a že obstrukce německá, na jejíž re-
stauraci nejmenovanému poslanci německému
v celém rozsahu tak úsilno záleží, bude míti
jiné účinky než ony, na jaké ve finančním ho-
spodářství zemském ještě buď dojde aneb —
nedojde, klam ten zdá se být mezi Němci, kteří
se ho dosud nevzdali, zúmyslným. Stav finanč-
ního hospodářství i v nejhorších důsledcích,
na něž spoléhá obstrukce — zastihne stejně
Němce jako Čechy. Německé plus při tom
bude výhradná Němců vina a zodpovědnost
za tyto důsledky jich žalostného vítězství. Jich
vyděračský pokus ztroskotal však nadobro,
to vidí už dnes i političtí slepci mezi nimi.
#28
alto_textblock
#28
Rakousko-Uhersko.
#29
alto_textblock
#29
Příčiny boykotu rakouského zboží v Srbsku
#30
alto_textblock
#30
Úmysl srbských obchodníků, nekupovati
zboží z Rakousko-Uherska, budí v našich
průmyslových kruzích ovšem vážné obavy.
Pro špatnou zahraniční politiku ztratili jsme
v Srbsku již polovinu trhů a boykot mohl by
nás připraviti o poslední trhy. Z „Budap.
Tagbl.“ dovídáme se, co vede srbské obchod-
níky k tak vážnému úmyslu. Jednání
uherských úřadů naproti přísluš-
níkům království srbského jest
hlavní příčinou nynějšího boykotového hnutí
— píše pešťskému listu srbský obchodník.
Uherská vláda hned po vypuknutí války za-
vedla o své újmě průvodní listy pro cestující
do Srbska a ze Srbska. Uherské úřady spa-
třují v každém příchozím ze Srbska vyzvě-
dače a každý Srb v Uhrách je pod policejním
dozorem. Nelidsky se jedná i s osobami, kte-
ré přijíždějí ze Srbska do Pešti léčiti se.
V jižních Uhrách sedí už celé měsíce ve vě-
zení Srbové, zatčení jako podezřelí z vyzvě-
dačství, ale před soudce předvedeni nebyli.
Tak nalézá se již od listopadu v temešvár-
ském vězení ve vyšetřovací vazbě bělehrad-
ský velkoobchodník Radenkovič; týž
osud stihl novináře Stevu Radosavlevi-
če, známého přitele rakouské monarchie. Ta-
ké od listopadu je ve vazbě pokladník srb-
ského ministerstva osvěty Jovan Jovano-
vič, jenž přijel do Uher nakoupit koží. Ob-
chodník Radovanovič jel přes Baziá
do Pečuchu zaobchodem. Pohraniční úřadník
ohlásil ho pečušské policii telegraficky jako
podezřelého cholerou; policie v Pe-
čuchu ho zatkla a odevzdala soudu jako po-
dezřelého z vyzvědačství a ve vězení sedí
také podnes. Případů bezdůvodného vypoví-
dání srbských poddaných z Uher je spousta
a srbský konsulát v Pešti i srbský vyslane
ve Vídní jsou nuceni stále zakročovati, ale
bez výsledku, poněvadž uherské úřady stíhají
každého Srba stále i nyní. Srbský obchodnik
končí svůj dopis slovy: Není naším úmyslem
poškoditi průmysl v sousední monarchii. Úče-
lem boykotové akce jest přinutiti uherskou
justici, buď aby uvězněné Srby konečně od-
soudila anebo je propustila na svobodu a při-
měti vídeňské ministerstvo vnějších věcí, aby
konečně ztlumilo přílišnou horlivost maďar-
ských pohraničných úřadních orgánů.
#31
alto_textblock
#31
FEUILLETON.
#32
alto_textblock
#32
(O volném verši.) V poslední době
stáčí se u nás v theoretických a programati-
ckých úvahách o moderní poesli zájem na zá-
ležitost zdánlivě formální a podřadnou, v
skutečnosti však nad jiné důležitou, totiž na
otázku t. zv. volného verše. Mluví se o tvaro-
vém bohatství, dřímajícím v naší řeči, ale ne-
využitkovaném naší poesií; brojí se proti
ustáleným básnickým formám a schematům.
potírá se rythmická pravidelnost, vychvaluje
se uvolněný, dynamický tok verše za obranu
proti akademické ztrnulosti a neživotnému
mechanismu. Odpůrcové tohoto hnutí, stráž-
cové tradice tedy, vyslovují vážné pochyb-
nosti: jsou, kdož popírají možnost a exi-
stenci pravého „vers libre“ v češtině; jiní.
trvajíce na požadavku přísné metriky, z bás-
nictví by nepravidelnosti vůbec nejraději vy-
loučili; a s nejedné strany se poukazuje k to-
mu, že snaha o rozšíření a přeměnu básnické
naší mluvy byla k nám, jak se říká, importo-
vána z ciziny a je tedy patrně jedním ze
symptomů našeho „dohánění Evropy“.
Na této poslední námitce je pravdy tolík.
že dnes u mnoha národů ozývá se volání po
metrické obrodě a po přehodnocení rythml-
ckých otázek; je přirozeno, že, kdyžtě jsme
jednou, zvláště úsilím Vrchlického, byli tak
těsně zapiati do proudění západoevropských
literatur, ani se již nemůžeme uzavírati vlnám
a proudům, přicházejícím z cizích zemí. A lze
pozorovati, že na př. ve Francii a Italii zá-
hada volného verše stává se takřka úhelním
kamenem jakési nové esthetiky. Onde pře-
četní přívrženci slaví kritika Gustava Kahna
takřka za objevitele a vynálezce nové theo-
rie, v obou zemích F. T. Marinetti provád
odvážné experimenty veršové a programové
v Italii právě v posledních týdnech vyšla sbír-
ka s bojovným titulem „Versi liberi“ od p
Buzziho, na níž, mimochodem řečeno, daly
by se ukázat i slabiny a nebezpečenství jed-
nostranná nauky. Zdvojenou silou ožívá kul
#33
alto_textblock
#33
Američana W. Whitmana, spolu též kul
amerikanismu. Volný verš se propaguje v ma-
nifestačních článcích, ale též v tlustých theo-
retických spisech. V Německu také již minula
jedinovláda Stef. Georgeovské korrektnosti.
finess a překultivované obraznosti: volnější.
bouřnější duch vniká do poesie. Obě filosofie
pak, jež, jak se zdá, mají na dnešní uměleckou
generaci největší vliv, totiž Bergsonism
Nietzschovská revolta, vedou, byť tak roz-
dílné v předpokladech, k obdobnému zdůraz-
ňování dynamických, vitalistických, proměn-
livých živlů a v poesii tudíž k vehementnímu,
nespoutanému výrazu, jenž touží být plynulý.
chce se přizpůsobovat vnitřní melodií a n
se podrobovat ustáleným zvykům a pravidlům.
Takové a jiné prvky, jež „leží ve vzdu-
chu“ evropského myšlení, nepostačily by
ovšem samy o sobě k tomu, aby ospravedlňo-
valy obdobné tendence také u nás. Ale bohu-
díky, jsou to jen znaky doprovodně, jsou t
snad spolupříčiny, mohou to pro některé spi-
sovatele býti podružné podněty k vlastnímu
tvoření: ale chce-li volný verš u nás nabýti
významu většího než jaký přísluší zajímavé-
mu cizorodému útvaru náhodnému, pak musí
prokázati svou domácí legitimaci: svůj původ
z rodné půdy. Myslím, že jej prokázati může
a vím, že požadavek volného verše vznikáu
nás z vnitřního přerodu, z jakéhosi ponená-
hlého a bytostného rozšiřování duševního ob-
zoru, z rythmických bojů, pochyb a zkušeno-
stí, nikoli však z chladného experimentován
anebo jen z literárních popudů. Je ovšem těž-
ko, mluviti o takových skrytých zdrojích: ne-
lze než užívati abstrakt jako je směr, vývo
a pod., kdežto irrationální složky básnických
pochodů jsou nesdělitelné a proto se přechá-
zívají mlčením. A je neméně, těžko, kdyžtě se
praxe vtěsnává do theorie, zdržeti se pozná-
mek subjektivních i osobních vzpomínek. Mám
na mysli večer mladé české lyriky, jejž ne-
dávno pořádala „Snaha“ a o němž se říkal
i psalo, že prý to byl večer českých „vers-
libristů“, ačkoli byly zastoupeny též docela
pravidelně stavěné sloky. Označení to mělo
#34
alto_textblock
#34
oprávnění potud, že jeden z pořadatelů, Ota
kar Theer, recitaci předeslal několik progra-
matických poznámek (otištěných potom
Přehledu), jimiž proslovil svou theorii vol-
ného verše: nelze mi zamlčeti, že se s oněmi
poznámkami nekonformuji ve všech podstat-
ných bodech a že zvláště v jednostranné
chvále nového útvaru vidím jednak jakousi
dogmatičnost a jednak neuznalost k tomu, c
přece má naše poesie děkovati oněm ukázňu-
jícím, ať architektonickým či jemně ciselova-
ným, ať naivním či pathetickým, ať melancho-
lickým či hrdým formám a oněm příkazům
ryzosti a pravidelnosti, kterými prošla: ale
intence a výsledek Theerovy úvahy jsou
blízké též mému nazírání: mám pocit, že
duch, který inspiruje českou poesii, touží
dnes rozepiatí svá křídla, rozbiti každou klec
a rozezpívati se melodií, která si svůj zákon
teprve hledá, teprve tvoří. Jsou v dnešních
duších příliš velké rozpory, je v nich drama-
tické napětí, které se chce vybít a nedbá,
vede-li snad k disharmonickému výrazu; ne-
boť, pokud dovedu pozorovati, v mysli dneš-
ních mladých básníků více než kdy jindy se
ozývají dissonance, modlí a rouhá se tam
„soucit a vzdor“, narážejí tam na sebe „úzko-
sti a naděje“. A kromě toho: jakoby se našt
lyrikové navracelí zemi; stojí prostřed mo-
derního života a neutíkají před ním, jako snad
nedávno ještě, do kláštera umění, do ko-
můrky svého srdce; nesahají jenom po hvě-
zdách a do svého nitra, nýbrž i po chlebu,
vinu a střelách, jež jim podává komplikovaný
život všedního dne, nenaslouchají zkazkám
dávného orientu, nýbrž spíše mythům, jimiž
je opřádá neuvěřitelná skutečnost, nestydí se
přiznati, že jsou dětmi dvacátého století, že
mají starost o dnešek i o budoucnost své vla-
stí, ba, třeba že se nechtějí dát do služeb ten-
dence, přece nemají hrůzu z oné falešně cito-
vané průpovídky, že „politická báseň je oškli-
vá“; ne snad že by povrhovali poesií zoufale
rozvráceného nitra, melodií tichých bareva
vůní, romantikou rytířských gest: ale tako-
véto představy se jim spojují jakoby se vzpo-
#35
alto_textblock
#35
mínkou na dusné studovny, z nichž utekli do
drsného, zimavého, ale volného vzduchu, ta-
kové představy jsou jim „passées“. A k vyjá-
dření své životnosti, své pozemskosti, své
bojechtivosti, vlastností to, jež pociťují za
cosi nového, hledají též nové prostředky vý-
razové: a ty nalézají zhusta ve volném verši
z něhož snad tu a tam též eliminují rým —
ve volném verši, který však se jim nestává
proto ještě ani samospasitelným ani nezbyt-
ným způsobem básnické expresse; neboť kaž
dá básnická myšlenka své roucho si sama tko
a právě se stanoviska měnlivé životnosti by
nebylo nic pochybnějšího nežli chtít do poe
sie zavádět stejnokroj a dressuru theorie. Do-
vedl bych si i představiti výjimečné pravidel-
né strofy, které působí silněji dojmem vers-
libristickým než sebe bedlivější volný verš
uměle vykombinovaný.
I protitradiční metrika má u nás již svou
tradicí, neboť bylo by nesprávno domnívat
se, že princip volného verše je u nás něco
z brusu nového. Nehledíme-li k zajímavým.
než ojedinělým pokusům u Vrchlického a bás-
níků jemu blízkých, vznikala v letech deva-
desátých silná reakce proti jeho zpěvným
veršům a umělým strofám, zvedla se zvlášte
ve verších Březinových, Neumannových, So-
vových mohutná vlna rythmického odboje
jenž u onoho byl podmíněn kosmickým roz
pětím a vzmachem, u těchto dvou často krá-
čel ruku v ruce s revoltou společenskou, s od-
porem proti všemu normálnímu, prostřední-
mu, proti poetice „měšťáků“
Nemají prý rádi rozkvětlou, nádhernou sloku.
(přece jen nejvyšší drobný květ v pralesích uměníl
... Já, nespokojený buřič, slyším již umírat poesii
vztekle rozbíjím ještě kadluby, v nichž cítím
zvetšelé formy..
#36
alto_textblock
#36
tak ve své nejbohatší sbírce bouřil impres
sionista Sova. V pozdější době zavládlo zas
uklidnění v našem básnictví. Březina se od
mlčel; Neumann svojí produkci doplňuje ryt
my pravidelnými a dnes ho stejně pro sebo
reklamují zastancové jakož i odpůrcové vol
#37
alto_textblock
#37
ného verše; Sova se přiklonil ke zpěvnýma
balladickým formám. Jeden z vůdců hnutí
devadesátých let, Machar, zvolil šedý pěti-
stopý iamb za svůj takřka jediný výrazový
způsob, a jiný, Karásek, se probojoval k útva-
rům přísných a čistých kontur co nejpravidel-
nějších.
I hlásíme se dnes k heslu volného verše,
ať bezpodmínečně či s výhradami, ale ve vě-
domém odporu k básnictví bezprostředně
předcházejícímu a s pocitem odlišnosti své
methody od Sovy, Březiny i Bezruče; poku
jsme historiky a pokud chceme předvídati na-
stávající vývoj, smiřujeme se s očekáváním, že
jednou vlna dnešní zas opadne a bude vystří-
dána novým hnutím, jež se pravděpodobně
zrodí z reakce proti ní. Ale dosti theorie;
hic Rhodus. Prozatím se oddáváme pocitu
výboje a přítomnosti, prozatím si radostně
uvědomujeme, že, co leží před námi, je země
takřka neobjevená, v níž každý krok nám
může přinésti obohacení, poznání a zdroj ne-
tušených rythmických — a ideových! — mož-
ností. Je nám velmi dobře známo, že ne-
budeme-li bedlivě na stráži, může se „vývoj
díti zpětným směrem, může se poesíe vrátiti
zas k náladovému, chvilkovému, dojmovému
impressionismu; že psáti volným veršem jest
úkol odpovědnější nežli stavěti sonetty a vy-
plňovat formy, předem dané útvarem stancí
a tercin; že nutno zde poslouchati vnitřní své,
neztuhlé ještě, neosvědčené, nelegitimované
posud melodiky; víme, že pohodlnější jest,
dáti se na pokání a navrátit se k jambům a
dbáti svědomitých hlasů rozvahy a tradice.
Ale cesta je předepsána zákonem immanent-
ním a přeměnou duše, ne pravidly a výstra-
hami zvenčí přícházejícími. A že je ta cesta
povážlivá? a plna bojů a námah? a že, kdo
není s dostatek básníkem, objeví se na ní
s určitostí zřejmým neumělcem a zláme své
reputaci vaz? a že povede stezka cestou ne-
cestou a že se leckdy pod nohama ztratí,a
že se lyrická tvorba stane čímsí, kde číhá
samá výzva, samé neznámé nepřátelství a ne-
bezpečenství —? Tím lépel
O. F.