#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXVIII.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v nedeli 23. srpna 1908
#3
alto_textblock
#3
Číslo 232.
#4
alto_textblock
#4
Na rannt a odpol. Jisty
přadrlácí ses
v Praze v administrani
a nění
na čtvrt leta . . . . 6 k —
s drejí dsnáškou
a
ka
n uvt laha .
v sliatách aK mo
na mě-le . .
Peštoui
na čtr ř. . . . .
:: k
s dkejí zkeilten
n
#6
alto_textblock
#6
V drobném prodejít
ranní čislo o sobě . . . za 8
odpoledni
. . . . za 2h
Ve mlialkách na veukovs
ranní číslo. . . ..
10h
odpolodní . . . . . . . . 4h
Inserát
plati se hotově napřel
Předplacení a inserty přijímá adminl-
strace v Mariamské ulicl č.s
Tam nacházají se též rodakee.
Uskárna a expedina „ Národnich Leistá“
Eukopisy se navruceji
#7
alto_textblock
#7
Dnešní číslo pro Prahu le o 18 stranácl.
#8
alto_textblock
#8
Jest na čase připraviti se
k zápasům nás čekajícím!
#9
alto_textblock
#9
Do nedalekého již zasedání sněmu če
ského kladou tentokrát nemalé naděje —
Nemci Doufajíť, že se ve sněmu tom všechny
jejich strany, od nejradikálnějších až po
velkostatkáře srazí v jeden národn
tém, který oproti našim znesvářeným, různo
jdoucím a — nepřipraveným četám českým
snadno opanuje pole, zejména v otázce
opravy volebního řádu. Jsou tyto
naděje německé liché? Pohříchu nejsou
Vláda Beckova, dle svých rozhodných, ve
řejných projevů chce při opravě volebníeh
řádů zemských uhájit stůj co stůj po-
věstnou zásadu Schmerlingovu, t. zv. zastou-
pení zájmů (»interessenvertretung«) a za
chovat neztenčený privilej kurie velkostat
kářské. Celá oprava má záležeti podstatně
jen v přičlánkování »dělnické kurie« ku po
savadním třem.
S tím srovnávají se ovšem zplna velko
statkaři a podminečně i Němci Bude tedy
státi k obraně principu »interessenvertre
tungu« proti nám koalice německo velkostat
kářská, čítající přes 140 hlasů. To sice nen
ještě potřebná kvalifikovaná většina (k ní
je nutna přítomnost 180 sněmovníků).
ale přece vždy pohříchu stači, aby dlouho
a úporně molila překážet naší nejspravedlí
vější spaze po vymožení národu našemu za
stoupení odpovídajícího jeho početní a kul
turní síle, dle níž mu nepopíratelně nálež
aspoň prostá většina oproti Něm
cům i velkostatkářům na sněmu
vlasti své. Té nám ani vláda, ani Němci.
ani — »naši historičti« velkostatkáři, spojení
od posledních voleb s ústavověrnými, ne-
chtějí živou mocí dopřáti a proto půjde
samozřejmě snaha jejich k tomu, aby naš
český šik rozrazíli, některou jeho část k po
volnosti schýlili a za nějakou tu bídnou
mírku kompromisní čočovice ve sněmovně
pozadrželi.
Každým způsobem čeká nás v nastáva
jícím zasedání sněmovním zkouška ohněm
na niž by již dnes měli býti všichn
upřímní Čechové připraveni, otužení a ozbro
jeni jako do nejvážnější výpravy vá-
ječné. Obhlédněme proto své šiky, svou zř
zenost a svou výzbroj v čas!
Však současně s nepříznivou nám v -
lební opravou pro sněm zemský chysta vláda
Beckova po přání Němců na nás ještě jedno
pěkné osidlo: vídeňský parlamen
má stanovit meze práva našeh
jazyka v království české m l
Neuvěřitelno a přece pravda: Něme-
cký ministr-krajan Prade ujisti
právě zpravodaje »Neue Freie Presse« v Li
berci co nejurčitěji, že vláda předlo z
na podzim svoji osnovu jazy ko-
vého zákona pro Čechy — říšské
radě.
Tedy ani tomu flagrantnímu porušen
ústavou zaručených práv sně m
zemského nedovedli oba naši čeští mi
nistři zabránit?!
Cizí, mimočeští poslanci mají rozhodova
o právu jazykovém obyvatelstva království
Lidé, kteří poměrů našich naprosto neznaji
poslanci z Horních a Dolních Rakous, ze
Slyrska, Korutan, Tyrol, Solnohradska, Bu
koviny atd. mají zdělati pro nás Čechy
jazykový zákon! Kdo jim dáva k to m
práva? Ani český národ, ani řá
zemský, ani ústava říšská —
nikdol
Až dosud také žádného rozumného stát
níka nenapadla podobná absurdní myšlenk
Hohenwart podal vládní předlohiu jazy
#10
alto_textblock
#10
kového zákona pro království české správně
sněmu českému a též Taaffe v samých
pověstných punktacích vídeňských se sou-
hlasem Němců vyhražoval upravení otázky
jazykové v Čechách sněmu českému. Ba
sami němečtí pohlaváři jako Herbst.
Schmeykal, Plener, v letech 1883 a ž
1886 podávali své návrhy na změnu
jazykového práva v Čechách sněmu če-
ském u.
Jest samozřejmo, že tak nečinili ze žád
ných ohledů k nám, alébrž prostě proto, že
platná ústava prosincová, kterou
sami vypracovali, říšské radě k tomu kom.
petence naprosto nepřiznává. Stanovíť vý-
slovně, že říšské radě přináleží zákono-
dárná moc pouze pro záležitosti
všem královstvím a zemím ne-
uherským společné. — Nuže, jazy
kový zákon pro Čechy a pouze pro
Čechy není přece na soudě rozumných
lidí žádnou záležitostí všem královstvíma
zemím (na př. Dalmacii, Tyrolsku, Haliči)
společnou. — Další, 12. článek téhož zá
kladního zákona o říšském zastupitelstv
(z 21. prosince 1867 čís. 141) praví pak
doslovně: »Veškeré ostatní věc
zákonodárné, kteréž nejsou v tomto zá
koně výslovně vyhrazeny radě říš
ské, náleží v obor působnosti sně m
zemských a budou těmito ústav ně
vyřizovány « —
Pokusili se sice jednou němečtí ústavác
obmyslně překroutiti smysl své vlastní ústavy,
hledice návrhem Wurmbrandovým z 10.
května 1880 oloupiti sněmy zemské o to
právo, uspořádati si otázky národnostnía
jazykové ve svých zemích samostatně zákony
zemskými.
Šlo jim tehda o zmar jazykových na
řízení Stremayrových pro Čechy a o uzá-
konění státní němčiny. Proto vyzývali do
tčeným návrhem hr. Wurmbranda vládu
Taaffovu »aby provádějíc článek XIX zá-
kladních zákonů státních z 21. prosince 1867
o všeobecných právech státních občanů.
podala říšské radě předlo bu
zákona, kterou by za stanovení ně me-
cké řeči jako řeči státní bylo
upraveno užívání v zemi obvyk
lých jazyků v úřadě, ve škole
i v životě veřejném.«
Tak chtěli pořídit říšský z áko
jazykový pro všechna králov
ství a pro všechny země společný
tvrdíce, že prý ke zdělání takovéh
všeobecného, pro všechny země spo-
lečného jazykového zákona říšská rad
jest oprávněna, jelikož v čl. 11. zákona
o říšském zastupitelstvu pod literou m) při-
znává se jí právo zdělávati zákony potřebné
ku provádění státních základních zákonů
o všeobecných právech občanských.
Leč i s tímto rafinovaným výkladem
ústavních zákonův — Herbstovci tehda bídně
pohořeli. Většina sněmovny posla necké jei
vyvrátila z kořene touto jasnou de-
dukcí výboru jazykového ze dne
9 března 1883 (zpravodajem byl dr. Slani-
slav ryt. Madeyski), kterou doporučujeme
Jeho Excellenci nynějšímu ministru presi-
dentu Beckovi, jako Excellencím p. Práškovi
a Fiedlerovi i všem jejich přívržencům ke
vhodné četbě v časech nynějších. Zpráva
autonomistické vělšiny výboru poslanecké
sněmovny pravila doslovně:
»Ohraničení pravomoci mezi říšskou
radou a na roveň postavený m
ji sněmy zemskými spočívá, jak známo.
na zásadě taxativního výpočtu předmětů.
kteréž spadají v pravomoc rady říšské. Zá-
ležitosti, které nejsou v članku 11. zá-
kona z 21. prosince 1867 ř. z. čís. 141 vý-
slovně vyhrazeny říšské radě,
spadají dle doslovného znění čl. 12. téhož
#11
alto_textblock
#11
zákona do pravomoci sněmů zemských
Leč, v žádném odstavci § 11. nen
provedení článku devatenáctého základ
ních zákonů o všeobecných právech občan
ských označeno jako záležitost, vyhrazení
speciálně říšské radě. Odstavec m) článku 11
přikazuje sice způsobem všeobecným říšské
radě zákony, jichž bude ku provádění zmí
něného základního zákona státního zapotřebí
Avšak přikázání to jest výslovně uvá
záno na podmínku, že musí se v zá
kladním zákoně státním zřejmě na ta
kový zákon poukázati. Než ve stát
ním základním zákoně o všeobecných právecl
občanů není zrovna při článku devate
náctém na žádný prováděcí zákon
poukázáno... Dovolává-li se tedy návri
hr. Wurmbranda pravomoci říšské rady ku
provádění článku XIX. státních základ-
ních zákonův (o rovném přávu všech národ
ností a jazykův jejich zemských) — jest nade
všechnu pochybnost postaveno, že platna
ústava radě říšské práva k tomu
nedává.«
Tedy ani ke zdělání všeobec-
ného (srámcového«) jazykového zákona
říšská rada dle ústavy prosincové o práv
něna není, poněvadž by tím pře-
kročila meze své působnosti a zasáhla
práva sněmů zemských. Nad tož pak, aby
zdělala speciální národnostní a jazykový zá
kon pro jednotlivou zemi, a to pro zemi, která
jako království české má své právo jazy
kové dávno spořádáno právoplatnými, nikým
nezrušenými zákony domácími.
Prvním slovem nastávajícího sněmu krá
lovství českého měl by tedy býti nejrozhod
nější protest proti chystanému tomu z Vídně
nájezdu na jeho slavně uznané právo sebe-
určení v této otázce vážné. Doufáme, že
poslanci čeští neomeškají této obrany práv
zemských a jsme žádostiví zdali se k obraně
té přidá též »naše« konservativní šlechta.
kdyžtě ve všech svých proklamacích ujišťuje
že jest a zůstane věrnou strážkyní dobrého
práva země české Hic Rhodus, hic salta
Heslem všech poctivých přátel samosprávy
a svézákonnosti království českého musí dnes
býti: Nedejme olupovat český sněm o právo
za právem . . . braňme jeho důstojnost
právomoc proti vládě vídeňské i proti radě
říšské, jak právo a zákon velí.
#12
alto_textblock
#12
Politické zprávy domácí.
#13
alto_textblock
#13
Ze Lvova, 21. srpna. (Železnice ra-
kouské v službách politiky proti-
slovanské.) „Slowo Polskie“ píše v dopisu
z Vídně: V posledních nedělích udála se řadn
případů, které zainteresují nejen Slovany ra
kouské, nýbrž i mimorakouské. Jde tu o posici
kterou ministr železnie dr. Der-
schatta zaujal proti výstavě praž
ské, či vlastně proti Slovanům, zvláště proti Po-
lákům, kteří pořádali nebo chtěli pořádati hro
madné pouti do Prahy na výstavu. Z počátk
drobné týrání těmto slovanským poutem dělali
nádražní úřadníci v Čechách. Zkracovány za
stávky na stanicích, nevpouštěno obecenstvo na
perony, epáni pasažeři do vagonů jako sled
do sudu. Poutníci do Prahy pokládali toto úřadní
týrání za nedostatek kultury německých činov
níků při drahách.
Náhle příchází přípis ministerstva železnie
ukládající hromadné puti polské ze Lvova do
Prahy podminky tak směšně těžké, že výlet mu-
sil být odvolán. Nenít možná, aby pobyt v Praz-
omezen byl na 24 hodin, jak diktoval minister
ský přípis. A stalo se to současně, co dány
mnchem lacinější listky na dlouhý výlet z Vídnč
do Mnichova — vídeňským Němcům.
Je to pouze jeden příklad z mnohých. Je
debře známo, že ministerstvo železnic nikdy ne-
činí obtíží sborovým výletům Němed, a to ne
jen Němcům rakouským, nýbrž i říšským. Preč
#14
alto_textblock
#14
spolehlivější oporou i než mnozí rodilí Rusové
Ovšem německá etnost nikdy není zadarmo. Nej-
prve němečií baroní na Baltě, proti nimž bylo
namířeno povstání Estů a Lotyšů, chtěli do-
sáhnouti, aby jim ruská vláda nejen poskytla
brannou pomoc proti povstalcům, k níž jako
vláda byla povinna, nýbrž také aby po pře-
možení estské lotyšské revoluce všecko na Baltě
zůstalo při starém, při všem německém nadprávi
a hospodářské i kulturné převaze.
Také v království polském němečtí kolonist
chovali se na pohled vzorně, ač mezitím z říše
německé byly posílány bohaté podpory sociálné
revoluci ruské.
Zajímavo je Němce v království polském
pozorovati, jak si dále zedou.
V Lodi konal se onehdy sjezd všech něme-
ckých spolků v Rusku na oslavu 10letého trvání
tamějšího spolku německých cyklistů „Union“
Slavnosti trvaly tři dni a byly v pravém slova
smyslu slavností všeněmeckou. Hosté
přijeli z Berlína, Drážďan, Vratislavu, z Chotě-
buze. Členové přijeli z Petrohradu, Rigy, Mitavy.
Tomášova, Žirardova atd. Deputaci poslal i ně-
mecký spolek varšavský, jenž má název —
polskýl
Z Lodi byl uspořádán průvod do Helenova,
jehož se zúčastnilo přes tisíc osob. Před každým
spolkom nesena žerď s tabulkou, na níž byl ná-
pis v jazyku německém a ruské m.
Některé z nich nesly dámy. Němci byli ve vel
kém nadšení, domorodci na ně pohlíželi pln
udivení.
Němci začínaji brát odměny za svou loyál
nost v letech revoluce. I tu je počátek skromný
nenápadný. Drží se v mezích zákonů, ruštiné
jako dávají rovné právo s němčinou, ale ně
čině už dávají přednost a ruštinu
kladou za ni.
To jsou teprve skromné počátky. Později
se Němci ukáží neskromnými.
#15
alto_textblock
#15
několika měsíci obehodníci a průmyslovci z říše
jeli Rakouskem na Balkán, aby tam vystudoval
způsob, jak nejsnáze z Balkánu vyllačiti zbytek
rakouského vývozu. A jakých výhod jim poskytl.
vídeňské ministerstvo železnic! Nikdy ještě ob
čané rakouští neměli takových výhod na dra-
hách, za jejich penize koupených, jako tito pa
nové, kteří jeli podkopávat blahobyt Rakouskao
Ve vysokých kruzích diplomaticko-politi-
ckých Rakousko-Uberska — praví dopisovale
na konec — konference slovanská v Praze vy
volala nespokojenost, ano znepokojení. Ustan
veno tedy překážeti sbližování Slovanů. Dr. Do
schatta činí tedy ve svém oboru co může, aby
se zavděčil zmíněným kruhům. Tak neb onak
ukazuje se, že v Rakousku ministr Němec můž
i z želoznie urobiti zbraň politiky protislovan
ské. „Kolo Polské“ musí télo věci věnovati dů-
kladnější pozornost.
Ze Záhřeba, 21. srpna. (Další zat
kání.) V Crveném Boku u Kostajnice byl
zatčení tři Srbové: učitel Danačič-Oblakovič
obocní starosta Čorič a obeení tajemník Kačar
Zatčení nařizeno na denunciaci Rauchova špinn
Turajliče, jak málo dříve zatčeno na jeho udán
22 Srbů v Kostajnici. Turajlič své řemeslo pro
vozuje velmi primitivně: chodí od domu k domu
od krámu ke krámu a ptá se na př.: „Máto
med?“ Občané ho znají. Když se někdo nezdrži
a řekne mu na takovou olázku: „Vari s měh
prahu,“ může býti jist, že pozejtří bude zatčen
Takovou „drzou“ odpověď jemu, „královském
(Rauchovu) špionu a provokátoru může dáť jer
spiklenec a revolucionář!
Z Rěky, 20. srpna. (Druhé Ricmaně.
Obec Drenová u Rěky následkem konfliktu mez
římsko-katolickým biskupstvím v Senji a obe
Rěkou, jež je patronem drenovské fary, je nyn
bez faráře. Obyvatelé se usnesli po příkladě
statečných Riemaňců v Istrii, že si budou vše-
chny církevní obřady vykonávati sami, až jii
bude dán za faráře muž, kterého chtějí. Obeení
starosta již pokřtil tři novorozeňata. Zejtra v ne-
děli povede pohřeb a vykropí hrob. Jen ke zpo-
vědi budou Drenované choditi na Rěku. Prot
této chorvatské obci spojili se Italové a Maďaři
#18
alto_textblock
#18
Dva polské lisly
#19
alto_textblock
#19
Dva polské orgány, „Šwiat Slowiaňskř“p.
Maryana Zdziechowského v Krakově a „Kraj
v Petrohradě, obraly si nás v poslední době za
terč vysměšků a úštěpků za to, že list náš
v otázce polské v Rusku vřeleji a více vyšel
vstříe, než dříve bylo jeho obyčejem. My dříve
vycházeli ze zásady, že na Polácích samých
jest, aby si svou otázku s Ruskem vyřídlili. Čím
více práv od Ruska získají, tím lépe pro ně, a
my bychom jim v žádném případě nemohli toho
nepřát. Ale my při tom vždycky stáli na stano-
visku, že Poláci sami za sebe musejí s Ruskem
mluvit a jednat. Když ale bylo voláno po Slc-
vanech, zvláště po Češích, aby pozdvihli svého
hlasu ve věci Poláků v Rusku, list náš neváha)
v příčině té přidružiti se k jiným. Učinili jsme
tak boz újmy našeho starého, možno již říci hi-
storického stanoviska s tou upřímností citu, kte-
rou chováme ke všem Slovanům. Neočekávali
jsme za to díků s polské strany, ale že by nás
pro to někdo z Poláků mohl zahrnovati výsmě-
cbem a nám se pošklebovati, toho jsme se ne-
nadáli, a nejméně od listů polských, které v sln-
vanské otázce soustavně pracují. Nenadáli jsme
se toho, poněvadž je nespravedlivé a poněvadz
jsme měli o společenském i politickém taktu Po-
láků tak vysoké mínění, že jsme měli za ne-
možno, aby se něco podobného na jejich straně
stalo výjimečně. Opravdu je nám lito, že jsme
#20
alto_textblock
#20
Politické zprávy zahraničné.
#21
alto_textblock
#21
V Praze, 22. srpna.
#22
alto_textblock
#22
Bosna a Hercegovina
#23
alto_textblock
#23
Vídeňské listy uveřejňují proklamaci, kle
rou prý vydal spojený revoluční komitét srbo
moslemský. V proklamaci se praví: „Bratři
Lhůta švábské a madarské tyranie chýlí se ke
konci. Co nevidět do prachu klesne dvouhlave
orel, symbol rakouského tyranství... Červánky
svobody se ukazují, z tureckého parlameníu
bude nám dáno heslo ke zlomení rakouského
jha. Brativ! Připravte se na ten okamžik, mějt
připraveny pušky, aby svoboda, která nám svítá
z východu, nemohla nám býti odepřena od zá
padu.
Z této proklamace vídeňské listy usuzují
že Rakousko-Uhersku hrozí v Bosně a Herce
govině „vážné nebezpečí“. My ale tvrdíme,že
tato proklamace, nebyla-li v některé vídeňsk
redakci slátána nemotorným pérem redakčního
sluhy, byla jim zaslána z jejich denunciačníi
lialky v Záhřebě, jíž snad byla dodána sarajev
skou policií. Podobné dětinské proklamace bý
vají v okupovaných zemích rozhazovány, vždý
několikrát do roka. Vyrábí a rozšiřuje je sara-
jevská policie, ze srbského a moslemského oby-
vatelstva nikdo si jich nevšimne, orgány jejick
v Sarajevě i Mostaru po každé upozorňují ob-
čanstvo, když taková nová proklamace se obje-
víla, a varují je. A policejní ruka je na cíto-
vané „proklamaci“ na prvý pohled viditelna
#24
alto_textblock
#24
se zmýlili
#25
alto_textblock
#25
Pomník Parnellův
V Dublině bude odhalen pomník slavného
vůdce irského Parnella. Je to obrovská socha
bronzová, jejíž ivůrcem je starý nedávno zesnulý
sochař americký Gsudens. Na podstavci jsou
úryvky z řečí Parnellových
#26
alto_textblock
#26
Němoi v království polském
#27
alto_textblock
#27
Za revoluce v Rusku při mnohých příleži
tostech upozornili jsme na taktiku ruských Něm-
ců, Němci vždy a všude loyalně stáli při ruské
vládě, snažíce se podati jí důkazy, že jsouj
#28
alto_textblock
#28
Taftova agitační cesta
Z Nového Yorku se oznamuje telegraficky.
že republikáni zahájili volební boj v jižníe
#29
alto_textblock
#29
FEUILLETON.
#30
alto_textblock
#30
V Praze, dne 23. srpna.
(O víle-zlatovlásce.) O něčem chtě
jsem dnes jistojistě psát, vím to zcela určitě.
O něčem velmi moudrém a poučném, jaks
osfatně u mne samo sebou rozumí — prosln
vás, nevíte, co to bylo?
Počkejme, zdá se mi, že to bylo něco.
jako monolog, ale nebyl to monolog, nebo něco.
jako idyla, ale idyla to rovněž nebyla —e
jen to bylo? A vystupovala v tom víla-zlato-
vláska s modrýma očima a s malinovými ruiky
k nakousnuti, a s nakrájenými koláčky uher-
ského salámu a slanou houskou, rovněž k na-
kousnutí. A vystupoval v tom nějaký kondukt
— bylo to, zkrátka, něco velmi poelického
A vystupovala v tom dále i jiná, tajemná, rou-
škou tajemství zahalená ženská bytost a ta se
jmenovala Karolin ... ba právě, Karolin se
jmenovala a vyprovázela nějakou svou příbuz-
nou na nádraží. A byly v tom i nějaké škatule.
celý škatulový cyklus — již vím, co to bylo-
byla to seéna z nádraží před odjezdem vlaku
Do kupé druhé třídy vstoupil a usedl muž
velmi uhlazeného chování a inteligentní, odu-
ševnělé tváře. Mužem tím velmi uhlazeného
chování a oduševnělé tváře, jak čtenář zajiste
na prvý pohled uhodl, byl jsem já sám. V in-
teligentní, stinem jemné melancholie obestřené
tváři byl by psycholog vyčeti neskonalou, přím
andělskou dobrotu duše. A psycholog byl by
se neblamoval. Muž onen byl skutečně zosob-
něnou dobrotou, za niž by se anděl nemusi
stydět. Byllé právě v restauraci venkovského
#31
alto_textblock
#31
města, než vstoupil do vlaku, pojedl jehněčíh
žebírka a muži tomu v neskonalé dobrotě jeho
duše bylo srdečně a z celé duše lIto, že pro
takový nepatrný ždibinek masa, jejž mu sklep-
ník přinesl a jehož na taliři nebylo prostým
okem téměř ani vidět, zlí a krutí lidé zbytečně
utratili život — celého jehněte ..
A vstoupil do kupé muž druhý, letitý
podivubodně tlustý, se skládacím metrem v ná
prsní kapse, stoupl muži andělsky dobrému
uhlazeného chování na nohu, trochu mu eigá
rem propálil rukáv, řekl »račte dovolit« a po
sadil se na protější sedadlo, ke druhému oknu
A odtud zahájil rozhovor bystrou poznámkou
o tom, že je dnes horko. Muž uhlazeného cho
vání odpověděl vlídným a povzbuzujíeím mlče
ním-
A potom konduktér otevřel poznovu dvířk
vagonu a vstoupila . . . ne, vnesla se do kupí
víla zlatovlasá, a nějské dvě ruce podával-
ji z venčí balíky a škatule, a nějaký kufr
deštník, slunečník, tašku a vůbec mnoho v ten
obor spadajícího zboží.
Muž uhlazeného chování a inteligentní, odu-
ševnělé tváře, měl smysl pro krásy přirody ase
zájmem sledoval, kterak víla zlatovláska obklá-
dala svými zavazadly zbývající místa v kupé
Shodila muži uhlazeného chování atd. deštní
na hlavu, asi třikrát podala ještě otevřeným
dvířky ruku té, jež za pomoci služky pomohla
jí vestěhovali zavazadla do kupé, konduktér za-
vřel a víla zlatovláska si nějak oddechla.
Najednou, jakoby si byla honem ještě n
něco vzpomněla, zaťukala na okno a zašveholila
hlasem, jakoby se rajské hatfy rozezvučely
»Karolin, Karolin, počkej!« A podivala se na
pána uhlazeného chování atd. »Ten pán bude
tak laskav a pomůže mi otevrít, ano ?«
#32
alto_textblock
#32
»Ten pán« byl tak laskav a pomohl olevr
okénko vozu, aby víla zlatovláska mohlasi
ještě slovíčko pohovořit s tajemnou bytostí, jez
zvala se Karolin, byla ženského rodu a stála venku
na peroně.
A rajská harfa se rozševelila — jakži
jsem takového ševelení nesly šel
»Tak s bobem, Karolín, s bohem! Pá, pá
na shledanou,« hovořila víla zlatovláska a po-
dávala té ženské bytosti oknem svoji bělostnou
ruku. »Tak pá, Karolín! Tos byla hodná, že
jsi se mnou šla až na nádraží, a že's mi ty
škatule pomohla dát nahoru... (Nové podán
ruky.) Tak pá, Karolin! Ještě jednou ti děkuji
Cože — horko? Snad nebude. A prosímtě
vyřiď ještě doma poručení, a aby se tetičk
šetřila a ten slunečník že jí pošlu hned zltra
Tak s bohem, Karolin. Pá, pá « ! (Ještě jedne
podání ruky.) S bohem, na shledanou, a že po
zdravuji Teréz a Laďanu — z té se udělale
hezká žába, viď ?«
Víla zlatovláska vyňala z příruční kabelk
malý, něžný šáteček, utřela si nos a zamávala
jím — sátečkem totiž — s okna kupé a šveholila
dál svou píseň rozloučení . ..
»A prosím tě, Karolin, buď tak dobrá
nezapomeň se pozeptat — pardon! Cože? I nie
jen řikám : pardon — tady tomu pánu jsem
lrochu loktem zavadila o klobouk... co jsen
chtěla říc': buď tedy tak dobrá, Karolín
zeptej se — — Ježiš Marjá, nevíš, Karolín
kam jsem dala jízdní lístek? Že jsem ho nechale
u kasy! Prosím tě, nehněvej se, Karolín, do
skoč se tam podivat — cože? V plášti ? Ne
v plášti nenl. Vím, že jsem si listek dávala d-
rukavičky, zcela určitě — nebo do pláště
Karolin, prosím tě, nevís — —
#33
alto_textblock
#33
Tklivá píseň loučení na mžik utichá, šu
mění rajské harfy umlkne, víla zlatovláska zou
fale se divá po stropě i k podlaze, hledá ztra
cený jizdní listek — a zelený jízdní listek liše
klidně a nevinně odpočívá na sedadle, opiraje
se o ruční tašku.
#34
alto_textblock
#34
Víla-zlatovláska jej konečně spatří, od-
dechne si a rajská harfa dále zvučí tklivou
dojemnou písní loučení: »Ježíš Marjá, to byl
leknutí! Kde? Ale ladyhle byl vedle tašky
Tak s bohem, Karolin, s bohem a na shleda-
nou v Praze — cože? Děkuji, děkují. A te-
tička ať se šetří, že dávám ruku libat a že
budu v Praze tuze vzpomínat — psát. To vlš,
že budu psát, hned zítra ti napíšu. A Hedvě
že ty šatečky pošlu, a Laďunce tu knihu — t
je milá žába, viď? A chudinka plakala a chtél
taky na dráhu — pozdě? Ach ne, byly by-
chom přišly v čas. Cože? Ano, deštník je
tady, slunečník taky, všechno. Vidíš, to byl
spěchu, a že prý zmeškáme, a zatím tady stoji
vlak půl hodiny — a samým chvatem ani jsme
se nenajedly — hlad? Ach ne, Karolin, mám
s sebou uherský salám — co praviš ? Ach ne,
za dlouho-li nejsme v Praze? Naproti? T
víš, mamá přijde jistě, ale jeli u nás ještě
Fanny, aby mně odnesla kufr, nevím, posledné
mi psala mamá, že už si s ní neví rady —
cože? I ne, ale odmlouvá, to víšě, je u nás
již na druhý rok a píchá ji dobré bydlo — jen
aby se do smrti tak měla! Tak prosím te.
Karolin, buď tak laskava a zeptej se — —
vidis, teď si vzpomínám, že jsem se ani u ber
aích nestavila, sbych se s nimi rozloučila. To
jsou hodní lidé, vid, jen kdyby on pořád tim
gramofonem nemučil, a stará kdyby tolik nepo-
mlouvala! Vybid, prosím, ze milostpaní dávám
#35
alto_textblock
#35
ruce libat, že bych byla ráda přišla se poručit,
ale že v tom spěchu . ..
Ale ta Mina špatně vypadá, nezdá se ti
A že ji nikdo neporadí, aby se česala jinak, ž
ji ten účes nesluší. A ten její klobouk ! Rány
boží! Vypadá v něm jako — cože? A ad-
junktovi? I jen si nemysli, že se mu tak přílis
libl, včera, když mne potkal, třikrát se za mouu
otočil, ale šel s tím — už píská? Tak s bo-
hem, Karolin, pá, pá, na shledanou. A prosím
tě, Karolín, buď tak dobrá a zeptej se — po-
čkej, počkej, Karolin, co jsem chtěla říc ..
Tedy s bobem, s bohem, Karolin, a že po-
zdravují — —
Vlak písknul a přehlušil tklivou písen
loučení.
Rozejel se, tajemná ženská bytost, jménem
Karolin, zůstala pozadu na perroně, druhou
kolejí opáčným směrem vjížděl do nádraží jiný
osobní vlak, bílý šátek přestal vláti oknem va-
gonu — vlak supěl dále za stanici. A tu víl
zlatovláska, jako světlý přelud usednuvši mezi
svá zavazadla a přitisknuvší bllý šáteček ke
svým pomněnkovým očím, vyjmula z ruční tašky
papír s nakrájenými lupínky uherského salámu
a nesla ke svým malinovým rtům první tenký
lupínek — —
Přišel kondu kter, dívá se na jízdní lístek
víly zlatovlásky a konečně promluví v ta slova
»Ale vždyť slečna sedla do nepravého vlaku
My přece nejedeme ku Praze!«
Víla zlatovláska upustila najednou lupíne
salámu od svých malinových úst — slušelo ee
aby její protějšek, muž uhlazeného chování
lupínek ji podal.
Učinil tak s gracil jemu vlastnl.
B. K.