Německo, předce aspoň neměli trpký pocit, jakoby museli co podrobení jíti do boje, při němž ani jmeno- váni nebudou . . . Neněmečtí národové plnív chvalné věrnosti svou povinnost k spole- čnému mocnáři. I kdyby tito národové stáli k ně- meckému Rakousku jen v poměru osobní unie, neřekl by žádný z nich: Do německého postavení mocnáře mně nic není, to ať hájí si svými německými silami. I při pouhé osobní unii jest to čestnou povinností každého národa, aby mocnáři při hájení jakéhokoliv postavení jeho pomáhal. Slované, Maďaři, Rumuni, všíckni národové Ra- kouska bojovali již nesčíslněkráte za německé postavení císařského domu. Tito národové vyplňojí ale též s bra- trskou oddaností rovněž tak jasnou jako svatou povin- nost k německým Rakučanům. Císařství jest fede- rací, má se jí státi právě dle přání Neněmců ještěv míře patrnější. Ve federaci ale platí zásada: Jeden z všecky a všickni za jednoho . . . Jest tedy válka proti Prusku opravdu válkou národní nejen pro německé ný- brž i pro neněmecké národy Rakouska. Tak veďme tuto válku v bratrské svornosti slovem i činem až k rozhod- nému vítězství.“

Zprávy válečné. Sdělujeme především několik důležitých listin, jimi se válka na všech stranách říše naší zahajuje. Polní zbrojmistr Benedek vydal následní armadn rozkaz: V hlavním táboře v Olomúci dne 17. června. J. V. císař pán oznamuje manifestem ode dnešního dne svým věrným národům, že veškeré úsilí, aby mír byl zachován, bylo marné a že tudíž nucen jest za čest, za nezávislost a mohutnost Rakouska a jeho šlechetných spojencův spolkových meč tasiti. Nejistota, jež na nás spočívala, tímto pominula, srdce naše vojenská mohou volněji tlouci, k zbrani volá náv náš nejmilostivější náčelník vojenský a s důvěrou boha kráčíme nyní spravedlivé a svaté válce vstříc. Nuže vojáci, vznešený náš úkol započíná. S radostnou oddaností a rychlostí vřadili jste se — z daleka a z blízka — Němec jako Uher, Slovan jako Italian pod prapory císařovy; jsouť nyní na novo rozvi- nuty k boji za jeho dobré právo, za největší statky naší vlasti a vy tyto prapory za všech okolností vysokoa slavně ponesete, vy je ponezete s pomocí boží k vítěz- ství. Nuže k zbraním tedy ! Co o mně soudit máte vo- jáci, že pro vás cítím a od vás očekávám a žádám, to víte; vynalož tudíž jedenkaždý své nejlepší síly, abychom nejvyšší důvěru našeho krutě zkoušeného velice milova- ného císaře a pána s pravou zmužilostí smrti se neleka- jíce ospravedlnili, abych v brzce k vám zvolati mobl „Vyť jste statečně sobě počínali, jak to synům Rakou- ska sluší —vlast je hrda na vás — císař je p vámi spokojenr - onbBenedeky polní zbrojmistr. Pruské listy uveřejnily armadní rozhaz Benedekův kterýž byl podvržený. „A. A. Z.“ dokládá, že rakouský vojín ctí i svého soupeře a proto že by nikdy nevydal rozkaz, v němž by tupil statečnost vojenského svého od- půrce. iminli evto Dále vydal polní zbrojmistr Benedek armadní roz- kaz k raskému vojsku v Čechách meškajícímu: V hlavním táboře v Olomúci 19. června. 1866. Armadní sbor J. V. krále Jana saského stojí na rakouské půdě a já vítám tudíž s úctou saského osvíce- ného korunního prinče Alberta, rytířského vůdce tohoto sboru a volámimu, jakož všém statečníkům, jež pod jeho rozkazy stojí, nejsrdečnější „Vítám vás! Ve věrnosti a oddanosti za krále a vlast opustil ar- madní sbor svou vlast dobrovolně, sniž by meče byl ta- sil, aby nyní společně s námi zasadil se za právo a ne- odvislost Saska a Německa — přineslť své svaté povin- nosti těžkou bolestnou oběť avšak s velkou hrdostí může hledět ku svým praporům, dvojí lesk věrnosti a cti září svojí je zahaluje, radostně pozdravuje je Rakouska císař, národ a vojskod Vítejte nám tudíž udatní soubojovníci v eísařském táboře! Již blíží se i ostatní věrní soudruzi spolkoví a vojenští i chcemetudíž všickni jako bratři společně jíti do boje a na smrt, závodíce v důvěře boha ve vytrvalosti a oddanosti, v zmužilosti a udatno- sti, proniknuti hrdým přesvědčením, že společnými silami vítězství naší spravedlivé svaté záležitosti zjednati musí me a zjednáme, k čemuž dopomáhej nám bůh. Benedek, polní zbrojmistr. Královský manifest k Italům zni následovně „Uplynulo již 7 let, co Rakousko udeřilo na mé státy, poně- vadž jsem v radě evropské společné záležitosti vlasti hájil. Sáhl jsem po meči, aych hájil trůnu svého, svobody svých národů cti a jmena italského a bojoval za právo národa. Ví- tězství se klonilo na stranu dobrého práva. Statečnost armady. spolupůsobení dobrovolníků, svornost a moudrost národa a při- spění velkomysleého spojence zjednaly nám skoro úplnou ne- závislost a svobodu Italií. Vyšší důvody, které museli jsme ctít, překazily nám tehdáž dokonání spravedliného a slavného podnívnutí. Jedno z nejšlechetnějších úzení itelských, která přáním obyvatelstva s korunou mojí sjednocena byla a jehož hrdinský odpor a stálé ohražování se proti cizímn panství je nám zvláště drahým a posvátným učinili, zůstalo v rukou Ra- kouska. Jakkoli s bolestí, zdržel jsem se přece znepokojování Evropy, která si přála nír: Vláda moje se přičiňovala zdo- konaliti dílo vnitřní, odevříti blabobytu veřejnému zdroje a upe- vniti říši na zemi i na moři v očekávání příznivé příležitostik dak nčení díla nezávislosti Benátska. Jakkoli toto čekání ne- bylo bez nebezpečí, museli jsme přece, já své pocity jako Ital a moji národové svou spravedlivou netrpělivost v srdcích svých uzavřiti, abychom udrželi nepoměrně právo národa, důstojuost kor ny a sněmu, aby Evropa postoupila co Italii náleží. Ra- kousko sesilujíc se na hranicích našich a hrozíc nám i vyzý- vajic nás nepřátelským chovávím, porušilo mírné dílo znovu- zřízení Italie. Na toto nespravedlivé vyznání odpovídám ucho- pením se opětně zbraně a vy poskytli jste veliké divadlo, při- spíšíce kvapně a s nadšením do řad vo ska i dobrovolníků. Nieméně, když se přátelské moci pokusily aby nesnáze kon- gresem rozluštily, poskytl jsem Evropě rukojmí svého smýšlení a spěchal jsem abych kongres příjal. Rakousko odepřelo i tu srozumění se a podalo nový důkaz, že byť i důvěřovalo své síle nemá přece důvěry v spravedlivost své věci. Italové! Mů- žete důvěřovati též ve vou moc, pohlížejíce hrdě na statnou armádu a silné loďstvo, ale vy můžete důvěřovati také v sva- tost svého práva, jehož vítězství v budoucnosti je jisto. Jsme podporování úsudkem veřejného mínění a soucitem Evropy. která ví, že nezávislá a v území svém bezpečná Italie budeji rukojmím míru. Italové, odevzdávám vládu státu princi cari- gnanskému a sahám opět po meči od Goitu, Palestra a San Martina. Cítím, že vyplním sliby, které jsem učinil na hrobě svého velkoduchého otce. Chei být ještě jednou prvním vojá- kem za nezávislost Italie. Manifest krále pruského vydaný dne 20. června zní následovně: Mému národu! V okamžiku. kde vojsko pruské táhne k rozhodnému boji, nutí mne to, abych promluvil k svému národu, k synům a vnn- kům statných otcův, ku kterým před půl stoletím můj v bohu odpočívající otec řekl nezapomenutá slova: Vlast je v nebezpečí! Rakousko a valná část Německa stojí proti ní ve zbrani! — Je tomu jen několik let, co jsem z volného rozhodnutí a nevzpomínaje bývalých křivd po- dal císaři rakouskému ruku k spolku, když šlo o to, aby němechá zem od cizí nadvlády osvobozena byla. Doufal jsem, že z prolité společně krve vykvete zbrojné bratrství, které povede k pevnému, na vzájemné vážnosti a uznání spočívajícímu soudružství a tím také ke všemu společnému působení, z kteréhož měl vzejíti vnitřní bla-

úniali

Žitava dle nejnovějších telegramův opět jest obsazena vojskem pruským (pěchotou, jízdou i dělostřelectvem) a ze všech stran sevřena. Prušáci dne 19. června odpůldne u Kopist (Kopitz) na- proti Pernu zřídili most na loděch a přešli na levý břeh. C. k. rakouské úřady v Podmoklí zejmena celní úřad, po- šta, komisařství policejní a telegraf zastavily činnosť svou úředníci jsou dáni na dovolenou mimo telegrafní, kteří přijdou na jiné štace. Do Podmoklí nejezdí se více ani ze Sas aniz Ouští nad Labem. Včera obíhaly po Praze pověsti, že do Šluknova, Rumbur- ku a jiných míst tamějšího vůkolí vtrhlo 6000 vojska pruského avšak telegrafické zprávy pověst tu vyvrátily v ten smysl že jen nepatrné hlídky pouze vkročily do pohraničních vesnic. „Köl. Ztg.“ podala zprávu, že kníže Vilém Hanoverský (třetí syn kurfirsta hessenského) od Prušákův byl zajat. Bezpo- chyby ale má se to s touto zprávou, jako když tytéž noviny oněhdy zvěstovály, že ve Friedberku hessenské vojsko od Pru- šákův bylo dostiženo, poraženo a úplně rozprášeno.evo nžPo několika dnech došel náš včera večer opět „Dresdne Journal“. Vyjímáme z něho některé podrobnosti. „Ode včera pozorovati tu silný ruch mezi vojskem pruským. Pluky odsu odchážející nahraženy budou novými. Kr. policejní ředitel Schmauss včera v ředitelně policejní civilnímu komisaři pru- skému p. Warmbovi představil odpovědné redaktory všech zdej- ších novin politických, aby vyslyšeli přání jeho. Bylo jim ře- čeno, že nezamýšlí tisk obmezovati žádnými opatřeními mimo- řádnými, co se stalo, o tom smí se dáti zprávy objektivní však vystříhati se jen článkův proti Prušákům směřujících, ja- kož i takových, kteréž proti nim popuzují a mohly by vésti k nepřátelství s nimi. Kdo by toho nešetřil, noviny jeho budou zapovězeny a podle poměrův i tiskárna zrušena. Hartmann, jenž zastupoval „Dr. Jour.“ tázal se jak tomu má rozuměti a pokud v poměrech takových mohl by vyhovo- vati dále svým povinnostem dle přísahy, načež mu Wurmb od- pověděl, že bez rozpakův uveřejňovati může vyhlášky a roz- kazy kr. saské vlády zemské, avšak kdyby prý ministr Beust něco na uveřejnění zaslal, to by prý mohlo míti v zápětí zá- pověď listu a další následky. Shodli se pak na tom, že jmenen kr. vlády saské vyrozumívají se vyhlášky a rozkazy jedině krále saského. Konečně ještě pravil p. Wurmb, že ačkoli vláda pruská vojnu vésti musí, přece nijak nepřekážeti bude zájmům země, zvláště pak průmyslu a obchodu; jen ještě zvláštní dů- raz na to kladl, aby noviny vystříhaly se všech lživých zpráv zvláště pobuřujících a znepokojujících. alanl Podle toho dalo by se souditi, že se Prušáci v Drážďaneh chovají velmi slušně; avšak z toho, že „Dr. J.“ s velkého archu obyčejného scvrkl se až na půl archu, „poněvadž prý nemá látky co psáti“ možno se domýšleti, že se nachází v dosti velké tísni, neodvažuje se psáti o tom, co ve v Sasku děje, „Dresd. Jour.“ vydaný dne 20. června praví, že pověst jako by Drážďanům byla uložena velká kontribuce jest omylně bez podstaty. Tytéž noviny zvěstují, že velitel pruského vojska v Sasku general Herwarth vůči všelikým pověstem, že se ne- šetří jmění soukromého ubezpečil, že sice dle válečných potřeb nebude se šetřiti veřejných pokladen, avšak jmění soukromého že se nikdo dotýkati nebude. M e a iuh Z Krakova se telegrafuje, že Prušáci rozbourali žele znie mezi Kozlím a Myslovici v horním Slezsku pruském. Má se za to, že Prušáci překročí hranici. Kurhesenské vojsko dorazilo šťastně do Gelnhausenu (ne- daleko Hsnavy) kdež je přivítal general Schulz. (Podle toho tedy Prušákům se nepodařilo vojsko kurbesenské zdržeti neb nhe molsbo zajmouti.) Zpráva, že Prušáci jsou v Kaselu potvrdila se. co ni O dobytí pevnosti Stade přináší pruské listy následn úřadní zprávy. Dne 17. června 10. hod. vypravili se na dělo- vých loděch a na soukromém parníku Loreley a Cyclop prapor pěchoty prvního porýnského pluku z Harburgu na výpravu proti pevnosti Stade. Dne 18. ráno o 1 hod. přistál prapor Tvidenflothu k břehu a započal pochod k pevnosti av 11 hon. vzdálené. As tisíc kroků před pevností spatřila hlídka hano- verská pruské vojsko a kvapila, aby obsádku poplašila. Prusk vojsko rychle za ní následovalo, avšak vrata pevnostní byla již zavřena. Pomocí lomičského náčiní vylomena vrata za několik minut a podplukovník Cranach vtrhl v čele svého praporu do pevnosti, V ulici na tržiště vedoucí přišlo jiné odděleuí4 mužův silné vstříc a na tržišti byl ještě větší počet vojska ha- noverského viděti. s Podplukovník Cranach výzval Hanoverany, aby složili zbraň. Důstojník velící oddělení kázal však napřáhnouti bodáky a hnal se až na deset kroků proti pruskému vojsku, jehož přední šiky na útočníky vystřelily. Z jednoho domu byla střelba na Prusy opětována. Tu objevil se hanoverský stábní důstojník a prosil, aby se od střelby ustanulo, ježto Hanoversko má při- kázáno, aby se nebránilo a velitel že jest tudiž nakloněn pev- nost vzdáti. INásledkem toho bylo od střelby upuštěno, načež ihned kapitulace byla uzavřena. Důstojníkům dovoleno, abyse vší poctou a se zbraní poboční dle libosti odtáhlo. Mužstvo prostí a poddůstojníci odevzdali zbraň a každý musí se domova odebrati. 90OI 0J30g. Soukromé vlastnictví obyvatelů a vojska se šetří. V Stad dobyto 21 tažených děl, 8 houfnic, 6 hmoždířů, rozličná děla. 14000 nových tažených ručnic a četné válečné potřeby.

hobyt Německa a zevní jeho důležitost. Ale naděje má byla sklamána. Rakousko nechce zapomenout , že jeho knížata druhdy v Německu vládla, v mladším ale mocně se vyvinujícím Prusku nechce uznávati přirozeného spo- jence, nýbrž jen nepřátelského soka. Prusko, tak myslí Rakousko, musí ve všech snahách svých být stěsňováno. poněvadž to, co Prusku je prospěšno, škodí Rakousku. Stará neblahá řevnivost vzplála poznovu v jasných pla- menech: Prusko má být seslabeno, zničeno, zneuctěno. Naproti Prusku neplatí žádné smlouvy, proti němu nejen svolávají se knížata spolková nýbrž i k porušení Spolku. Kamkoli v Německu pohledneme, jsme o bklíčeni nepřá- tely, jichž válečné heslo je: Snížení Pruska ! V národu mém žije ale duch r. 1813. Kdo nám uloupí třeba jen píď půdy pruské, když jsme pevně od- hodláni hájiti vymoženosti otců našich, když král i ná- rod nebezpečím vlasti pevněji nežli kdykoli jindy sjedno- ceni jsouce považují to za svůj nejvyšší a nejsvětější úkol aby za čest její krev a jmění nasadili. V pečlivém předvídání toho, co nyní nastalo, měl jsem to již od mnoha let za nejpřednější povinnost svého královského úřadu, abych pruský branný lid k mocnému vývoji sil připravoval. S uspokojením a s jistotou pohledne se mnnou ka- ždý Prušan na zbrojnou moc, která hranic našich chrání. S králem svým v čele bude lid pruský pravým lidem pruským ve zbrani! Protivníci naši se klamou, domní- vají-li se, že Prusko je vnitřními spory seslabeno. Na- proti nepříteli jest Prusko mocno a silno; naproti ne- příteli se vyrovná co bylo v odporu, aby pak v štěstí v neštěstí spojeno zůstalo. Učinil jsem vše, abych Prusku ušetřil hřemena a oběti války, to ví lid můj, to ví bůh, který skonmá srdce. Až do posledního okamžiku vyhledával jsem spo- lečně s Francií, Anglií a Ruskem cesty k dobrému vy- rovnání. Rakousko nechtělo a jiné státy německé přidaly se veřejně k straně jeho. Budiž tedy. Není to mojí vi- nou, když lid můj musí bojovati boj těžký a sn ášeti snad i trpké svízele: avšak nebylo jiného zbyti! Musíme bo- jovat za svou jsoucnost, musíme vejíti v boj na život na smrt proti těm, kteří Prusko, velikého knrfirsta, ve- likého Bedřicha, Prusko, tak jak z bojů za osvobozen vyšlo, chtějí svrhnouti se stupně, na který je postavili duch a síla jeho knížat a udatnost, oddanost a mravnost jeho národa. Prosme všemohoucího řiditele osudů světa a bitev. aby zbraním našim požehnal. Propůjčí-li nám bůh vítěz- ství, pak budeme dosti silni, abychom obnovili zetlelý svazek, který německé země více podle jmen« nežli skut- kem spojoval a který nyní je roztrhán těmi, kdo se obá- vají práva a moci národního ducha, abychom ho obno- vili v jiné postavě pevněji a spásněji. Bůh s námi. V Berlíně 18. června: 1866. Vilém. Proklamací dne 21. června v Terstu pro- hlášenou, již vydalo generalní velitelství v Udině dne 20. června, dává se benátsko- lombardské království jižni Tirolsko a Terst s okolím v obleže nost V „Vat.“ píše se z Florencie o válečném plánu ital- ské armady z pramene dobře zpraveného v souhlasu jinými zprávami následovně: „Operační plán armády ital- ské, jejž zvláštní posel do Berlína králi pruskému do- náší, má na zřeteli útok na Rakousko s dvojí strany a sice přes Mincio a přes dolejší Pad a sice tím spůso- bem, že třetí sbor armadní Della Rocca z Rozzolak Mantově, první sbor Duranda ze Somy a Volty k Ve- roně, kdežto druhý sbor armadní Cucchiari státi má mezi armádami na Mincin a na Padu, aby sloužil za podporu a dle případu upotřebiti by se mohl. Hlavní úkol je při- dělen Cialdinimu, jehož armada z pětí divisí sestávající má překročiti Pad. Garibaldi podporován divisí prvního sboru nrmadního bude dotírati na jižní Tirolsko, kdežto zároveň loďstvo na Benátky útok podnikne. Garibaldi měl v Sonatě po přehlídce dobrovolníků nadšenou řeč k důstojníkům. Několik kněží mezi nimi i jakýs kapucín učinilo sbírku 450 franků 30 cent. pro vojína, jenž první rakonské dělo dobude, neb při útoku s bodákem italský prapor na nepřátelskou tvrz vztyčí. Z polských hranic píše se „A. A. Z.“ Vojenský tá- bor s velikým nákladem u Kališe zřízený byl znáhla zase zrušen. Všechno vojsko má až na malé obsádky od- táhnouti a na jih k Czenstochově se odebrati. Z Varšavy a ze vnitř Polska až i z Litavy táhne všechno vojsko již po oem dní zase k armadě na Prutu. Obsádka celé zemi vyjma krakovsko-pohraniční pás neobnáší prý mnoho přes 8000 mužův a celé proské hranice v délce sedmi mil jsou beze všeho ruského vojska. Petrohradský kabi- net obdržel prý totiž určitou zprávu, že turecké vojsko cbce do knížectví podunajských vtrhnouti; v tu chvílj. kde by se to stalo, má i ruská armáda z Prutu do Mul. tan vtrhnout a více z nich se nehnoutlz siil l Z bojiště severního. zineb Rozšířila se pověst, že Prušáci obsadili Bohumín, (měste čko sice nepatrné na hranicích Slezka pruského a rákouského avšak důležité co štace na železnici severní). Pověst je nepod- statna, jak zvěstuje „Pr. Z.“0 a sjl eni o Pruská armada ve Slézsku již po třetí ouplně změnila své postavení. Jaká toho příčina, nelzelovšem s pravdou říci mnozí však nevidí v tom znamení Prušákům příznivé. „R. Z.- v delším dopisu 2 Vídně jak se zdá pocházejícím z pramene dobrého pojednává o obsazení Saska, jakož i o stavu pruské armády ve Slezsku. Co se týká Saska, praví se v dopise tom. že aspoň nějský čas mohlo býti ubráněno i prosti značné pře- moci a že kdežto nyní Prušáci již všude se rozložili v zemi té a zaujali nejdůležitější místa, třebas tři měsíce by trvalo, než by nepřítel z něho opět byl vytlačen. Avšak jiná okolnost prý tu přijde vhod totiž položení armády slezské, kteráž přes všecko chvastání a přes všecky změny postavení neodolá útoku srmády Benedekovy, nýbrž o překot couvati bude taki že princ Bedřich Karel, nejvyšší velitel armády v Sasku bude mu- seti opustiti Sasko, aby přispěl armádé slezské a zachráni Berlín. Srovnává li se toto rozumování s pravdou, ukáže se v dnech nejblíže příštích. daev o jí V Horním Slezsku (pruském) podél želéznice pracuje se tom, aby v potřebě mosty, viadukty atd. mohly býti vyhozeny oža5 a leion imkošlva sa vomi do povětří. Poněvadž, jak úřední telegram zvěstuje Prusko již také podalo vyhlášení válký (21. června), možno se nadíti, že krátkém čase rozpočnou opravdové růchý válečné, zároveň jako na jihu, kdež tuty dni nastanou krvavé srážky. Do těcho dob musíme přestati na pouhých pověstech tu i tam obíhajících, kteréž velmí zhusta na druhý den se opět odvolávají. Prušáci v jihozápadním Sasku kteří se byli přiblížili skoro až k samým branicím českým a bavorským, couvají směrém k Lipsku a Drážďanům tak že české hranice jsou opět prosty těch hostí. Příčinou prý jest že Prušáci proti blížícím se Ba- vorům chtějí zaujmouti pevná stanoviska. Jízda poh železnici z Verdova do Schwarzenberka je zastavena. Ředitelstvo saské dráhy ještě dokud byl čas zachránilo povozy a lokomotivy na půdu rakouskou tak že v nádraží chebském jen lokomotiv na- chází se do 120; na jiné trati podařilo se Prušákům, že za- brali 12 lokomotiv, jež do Lipska odvezli. Mosty u Siegmare jsou zbořeny, rovněž i u Ostravy. ařa odon bo laí

Přivedli ho do města a odevzdali finanční stráži. Jeho vyzvědačství bylo tím podezřelejší, když čtvrt hodiny po jeho zatknutí objevila se těsně na hranici české patrola pruská 16 jezdcův a 12 pěších. Velitel posádky v Ná- chodě ihned sesílil defilée na hranici. O 2. hodině v noci přítáhlo ještě silnější oddělení pruského vojska k hranici náchodské; ale vidouc silnou hlídku rakouskou vrátila se ihned. Dnes byl výslech Hahna. Povídal, že nikdy pruského vojáka ani neviděl. Dnes číhá se na druhého již poznamenananého špehouna. Velitel posádky dal dnes měšťanostovi ujištění, že všechna opatření jsou učiněna, aby vtržení nepřátel důrazn bylo odraženo.

Ze severních Čech, 22. června. (Půví dop.) (Telegraf. — Opětné obvažen! Ži- tavy. — Požár v Žitavě. — Vlastenecké osvědčení ředitelstev dráh. — Pově sti o první bitvě. — Vypovězení války se strany Italie.)e Již od 19. t. m. jsou všecky telegrafické stanica při železnicích v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a v Haliči, pokud sahají do oboru severní armády obecen- stvu nepřístupny, Tou okolností stalo se, že Vás od- tud nedošly žádné telegrafické zprávy. Zdejší polní te- legrafický úřad smí nyní též soukromé depcše, jsou-li od vojenského úřadu podepsány přijímati. Prušáci opětně Žitavu silně obsadili a vypsali tam druhou válečnou kontribuci, přední jich stráže nepou- štějí nikoho k Žitavě, pročež i zprávy z Hrádku (Grottau) pořídké. Včera v Žitavě hořelo, shořela papírna, ne zrovna uprostřed města. Ospříčině požáru nemohl jsem nic ji- stého zvěděti, šla tolíko pověst, že ji nebyli Prašáci, protože tenkrát jich tam jen málo bylo posádkou. Ředitelstva dráh liberecko-pardubické, turnovsko- kralupské, státní a severní usnesla se, že všecky vlaste- necké dary, které od soukromníků zaslány budon spol- kům podporovacím nebo od těchto polním nemosnicím. velitelstvím sborů, úřadům, obcím ve prospěch armády, za trvání války na svých tratěch bezplatně badon do- pravovati. Severní armáda pyní již skutečně započala své pů- sobení. Šla též pověst, že dnos mezi vojskem praským a rakonským na branicích slezských bylo bojováno. Mi- nisterinm války byvši zahrnuto otázkami neupíralo mož- nost většího krvavého styku. Opovězení války se strany Italska bylo poněkud neočekávané. Znamenáť nezdaření vyjednávání, která se strany Rakouska v Francií o nějaké shodnutí se s Italí až potuď byla vedena. Vzdor tomn však [ úřadní naše kruhy věří v úplnou nentralitu Francie. Jen sť se opět nezmýlily jako r. 1859. oegalí ater . Z Friedlandu, 20. června. (Pův. dop.) o.T Sondní okresy Rychnov (v Sasku), Ostřice a Ochra- nov čítající dohromady asi 38.000 cbyvatelů mají pruské armádě dodati 45.000 liber chleba, 16.875 liber masa, 11.250 liber luštin, 11.250 liber hrachu, 5625 liber krup, 4500 liber rýže, 67 000 liber zemčat, 33.750 lib. kávy, 22.500 pint piva, 225.000 kuků cigar. 33.500 lb. ovsa, 8000 liber sena a 9450 liber slámy. Tato kontri- buce musí se každý třetí den skládati. c Železnice od Bohušína k pruským hranicím ješt opět k potřebě nepřítele opravena. Žitava je dnes od Prušáků opuštěna I zde vypsali velké (kontrihnce a sice mělý prý se jim vé třech hodinách odevzdati. Od Žitavy hnuli se Prnšáci k Drážďanům; i z Ostříce prý vytáhliroprr- Hranice prusko-české u Jindřichova (Heinersdorfo) a Nového města, které dosud byly silně obsazeny, byly dnes od nepřítele opuštěny Dnes obnoveno poštovní spu- jení mezi Žitavou a Friedlandem, pošta došla jako oby- čejně o 7. hodině večer. U Zhořelice stojí řeilný vojen-

ský sbor.

00] Z Vídně, 20. června. (Pův. dop.) m(Zprávy z bojiše. — Pověsti. Vtr- hnutí Prusů do německých států. — Rinan- ční operac e.) bveob Bvi jnude. Se zprávami z jížního a severního bojiště bude to výpadati špatně K jižní armádě nepřipustí se pražádný dopisbvatel a zpravodajové, které p. zbm. Benedek laskavě k severní armádě připustil, musí obmezovati se na feuil- letonistické látky. Nelze také očekávati, žepúřední zprávy budou hojně uvořejňovány. Připomínám jen, že za ce- lou dobu italské války roku 1859 celkem as 8 úředních telegramů z bojiště bylo uveřejněno.1 mi Za takých poměrů kombinaci a pověstí přirozeně jen se hemží, aniž by obecenstvo věděti moblo, čeho se držeti má. Chci jen pro příklad uvesti, že dnes v po- ledne vypravovalo se zde s velkou určitostí, že naže voj- sko vtrhlo již do Opole (Oppeln v pruském Slezsku). Sama bursa, tento nevěřící Tomáš, uvěřila té pověsti, následkem čehož štátní papíry vystoupili. o Na jednu věc musím Vás však upozorniti. Pruské vtrhnutí do německých středních a malostátů mělo pa- trný účel buď malá jich vojska zajmouti aneb jinak ne- škodnými učiniti. Plántento sed nepodařil, jakb vůbec známo a pročež patrno, že Prusko svým vpádem) jeu marně se namáhalo, jelikož musí opět nazpět táhnonti. Vysvítá to již z toho, že odtáhli opět ze Žitavy a dal zprávy to zajisté potvrdí. ž ol v bunlegeon čo l Pravda jest, že finanční ministerstvo pomýšlí na no- vou finanční operaci a že za tou příčinoui vyjednává s ná- rodním bankem stran půjčky ve stříbře. Oněch 150 mi- lionů státních not bude brzo vyčerpáno, dos té doby bude ale hr. Larisch se svon finanční operací zajisté hotov.

Ig.l Z Podmoklí, 21. června. (Pův. dop.) nií Jsme nyní od celého světa odlončeni; vlaky mezi Prahou a Podmeklí ustály dnes v noci v pravidělné jí- zdě, parníky zmizely s Labe táhnuvše se od nebezpeč- ných hranic více do vnitř země a poštovní spojení je též přerušeno. Dnes v noci rozlehal se poslední ruch na nádraží podmokelském spůsobený odjíždějícím úřednictvem. Železný most mezi Děčínem a Podmokli je strhán a jen na pramicích dostaneš se přes Labe. Dne 21. slyšeti bylo v Děčíně rány dělové se strany Sněžáku. Pruské vojsko opustilo Pirnu a opouští Drážďany pohybujíc se k Lužici, Budyšínn a Lubí. Dokud ještě spojení mezi Drážďany a Prahou nebylo přerušeno, hemžilo se zde množství prchajících rodin saských, nyní to přestalo; jen jedna rodina saská dorazila ještě dnes v noci do Podmoklí; nevěděli ale ničeho povědíti o vojsku pruském o němž vůbec nyní žádné zprávy nedocházejí. Dotčená saská rodina okazovala mi psaní od příbuzného z Ber- lína obdržené v němž se ličí bída a zoufalost chudých třid obyvatelstva berlínského barvami velmi temnými. Tak vypravuje dopisovatel mezi jiným, že ženy odvede- ných lantvérů nemajíce výdělku a výživy děti své na ulicích berlínských okolojdoucím ke koupi nabízejí a ne- mluvňátka svá odtrhnjíce je od prsu úředníkům vládním ná veřejné ulici před nohy kladou. va Mezi obyvatelstvem zdejším panuje svěží mysl, žá- dný se nebojí Prušáků a vůbec se za to má, že do Čec mikdy ani nevkročí. Důvěra v brzké vítězství vojska ra- kouskébo panuje zde poblíž hranic ve větší ještě míre než uvnítř země. l žvol se

— Politické zprávy domácí. Ze Záhřebu, 20. června. (žádost o svolán sněmu). Zejtra podá ve Vídni deputace sestávající poslanců Zmaiče, Račkiho, Mrazoviče a Šuhaje císaři žá- dost, aby horvatský sněm byl co nejdříve svolán k ukon- čení nedokončených prací a k vyslechnutí zprávy depu- taco sněmovní do Pešti poslané. ar i n v

Politické zprávy zahraničné. Z Bělehradu, 16. června. (Spolek Srbska s Rumunskem.) Z Bukureštu došla sem deputace kteráž má za úkol vyjednávat o spolek k výboji ř obrau. Poněvadž ale kníže Michal s Garašaninem a valečnýi ministrem Milivojem Petrovičem je zcela sjednocen v tom. kterak se Srbsko pří evropských zápletkách chovati ni a nikterak z pohodlného klidu svého hnouti se nehodli, nemá deputace mnoho naděje ve výsledek. Turci e shromažďají v počtu 25.000 m. v Níse. Také Turci v pevnosti bělehradské připravují se vzdor netečnosti krí- žete srbského na možné udalosti, tím více, an jim re- dávno 41 děl v pevnosti zatlučeno bylo hřebíky. Jeden z důstojníků tureckých vyjádřil se, že zůstanou v Bele- mož Jk hradě nejdéle 6 neděl. ai eba l. — 18. června. (Povstání v Srbuku.) Rozn se nenadále zpráva, že Srbové povstali proti Turkům k BrohaT o1vo8 68 605a ola ,mzsloi lzonolone lisnson l50d oldrT l nlt

Z Náchoda, dne 21. června. (Pův. dop.) Včera večer po 8. hodíně veliké zděšení v městě Příčina: vojenská patrola sebrala na hranici prusko-če- ské celního pruského úřadnika Hahna podezřelého pro vyzvědačství, když jsa na cestě k domovu na vyzván rakouského vojska, aby povéděl kdo jest, dal se na útěk Hahn býval od mnoha časů denním hostem v Nachodě. oní

ov ob l

pe

lin

zžd

ose

snssnoaT oi

sbvraaco

nobt i