VI. ročník.

a zlsám ob di HBovila mi olyd rvitásbě ra bo Dunžne od vdobsot a

snonasdo žnsi 15ee

dv ov a (mnovtsoliaž

rcnj

V Praze, v sobotu dne 23. června 1860.

edv

J odo

voojlde

o onn n na auža i lníq čvol

v

sl

Číslo 170.

n lk

Národní listy stojí: jol íV Praze na měsíc na čtvrt leta : Kromě Praby po poštěi a měse 5 a4o- na čtvrt leta . . .. . 4 zl. 35 k

Za donášení Národních ílistů d domu platí se měsíčně 10 k

h

N

nle Inseraty přijímají se za levnou cenu, musí všal placeny býti hotově při objednání dle cenníku v administraci vyloženého. Listy přijímají ze jen frankovan reklamací není třeba frankovati, nebudt však zapečetovány. Čísle o sobě prodává se v Praz za 5 kr.

Redakce, administrace a expedice Rášová ulice č. I416 —II.

Pozvání ku předplacení

III. čtvrtletí VI. ročníku politického denniku

šor „NARODNÍ LISTY. Na „Národní Listy předplací se.avo lo se zásylkou po pošte, u V zemich rakouských: měsíčněu . 1 zl. 45 kr. inovu čtvrtletně 4 zl. 35 kr. o půlletně . . 8 zl. 70 kr. V Praze předplácí se l z l s měsíčně I zl. s donáškou měsíčně 1.10 čtvrtletně 3 zl. do čtvrtletně3.30. půlletně 6 zl. domu půlletně 6.60 S donáškou do domu lze však předplatiti to- liko výhradně v administraci „Národních Listů.“

Upozorňujeme ctěné čtenářstvo, že jsme učinili opatření, aby za nynější pohuuté doby válečné do- cházely nás hojné telegramy zvláštní o důležitějších událostech a že vysláni budou zvláštní dva do- pisovatelé (členové redakce) aby podávali stále a nepřetrženě zprávy z bojiště.

Na zdar důst. národního divadla.

Příspěvky na penězích. Přenešeno z čísla 167 a13 F .. Zákovstvo VI. třídy české realk Vlaských Benátek druhý příspěvek tamějších . . Čechů . . . . . .. sloldlo nsdi

27945.90 27.20

82

Úhrnem . . 27976. 10

Zvláštní telegramy „Nár. Listů.“ (Došel v 9 hodin 50 min. večer. Z Boru, 22. června, 6 hodin odpoledne. Dnes v poledne vtrhlo 100 pruských husarů do Rumburku. Přední stráže po- šinuty jsou k Boru. Večer čekali v Rumburk 1400 Prusů. Oznámeno, že vybírána bude kon- tribuce. Z České Třebové, 22. června. Dnes ráno strhla se půtka mezi hlídkami u Freiwal- dau. Čtyři Prusové byli zajati.shot r v (Došel o 11. hod. v noci.) Z Vídně, 22. června. Zprávy „N. fr. Pr.“ které přinesla o vyslanci francouzském Gram- montovi, jsou lživy. Velmoci evropské dozná- vají že bunt trvá dosud. stli k inzavhnupe

*) Telegram tento zaslán nám jest od očitého svědk

lotn Red.

Telegramy Národních Listů. Z Vídně, 22. června). Ministr státní sděluje řediteli místodržitelstva v Praze: Vypo- vědění války Pruskem bylo včera v Osvětim dodáno. Ve Vídni due 22. června 1866. nos

rovnv

Red.

*) Úředně nám sdělen.

nrvro

V Praze, 22. června. Rozpadání německého buntu je každým dnem dokonalejším. Oldenburk, Anhalt, Wal dek Koburk uznaly jak známo již stanovisko Pruska v ně- mecké otázce, dnes k nim přístoupilo Lippe-D et- molda i Meklenburk u Badensko rozhodujíse pořád více pro Prusko. Vyslanec meklenburský „bundestagu“ nesouhlasil sice ještě s náhledy pruskými o vystoupení z buntu, avšak upíral přece většině spol- kové kompetenci v tom, že mobilisuje pluky proti Pru- sku. Badensko zamítlo prý rozhodně požadavek Ra- kouska, vyzvati své pluky proti Prusku, ačkoli je dosud také nechce vyslati proti Rakousku. Podobně zasazuje se i Brunšvicko o to, udržeti neutralnost. O chování se kurie svobodných měst není dosud nic určitého známo. V Hamburce ovšem panuje smýšlení rozhodně pruské

„Indep. belge“ se dovídá, že tam byla příbita na rozích provolání, aby se co nejdřív vypsaly volby pro německý parlament. Pruský král má být od národa požádán, abý přijal titul „ochrance Německa.“ boNa místě stavův holštýnských, které Rakousko svo- lalo, hodlá Prusko, které je nyní pánem v Holštýnsku, svolati s pojené stavy šlesvicko-holštýnské. V obou vévodstvích se k tomu cíli již vypisují doplňo- vací volby Proní předlohu, kterou jím Prusko učiniti chce; je zákon o společním národním zastupi- telstvnobou zemí. hnne Ministr zahraničných záležitostí v Rakousku hrabě Mens dorf poslal všem vyslancům rakouským, n mimo- německých velmocí akreditovaným, oběžník, v němž ještě jednou vykládá příčiny počínající války a veškerou vinu nvalujé na Prusko. Prusko prý vystoupením svým z německého spolku porušilo mezinárodní právo. Podobnou notu poslal presidialní vyslanec spolkový bar. Kübeck jmenem německého spolku všem vyslancům ci- zích mocností ve Frankfartě. Vyslanec vlády darmstadtské v Berlíně obdržel od Pruska pasy, jelikož Hessen-Darmstadtsko zrušilo pru- skou železniční štaci. Král italský vydal také již svůj válečný ma- nifost, jejž níže podáváme v doslovném znění. Král odešel sestaviv z velké části nové ministerstvo s Lamar- morou k armádě; na jeho místě převzal vládu princ Ca- rignanský. Italské úřední listy vyjadřují úplnou shodu Italié Pruskem. Válka počatá musí skončiti buď úpl- ným vyhozením Rakouska z Italic a Něme- cka zároveň, anebo společným pádem Italie Pruska. Ani král Viktor Emanuel ani král Vilém neu- zavrou prý mír jeden bez druhého. Konečně docházejí také některé určitější zprávyo chování se cizích mocností v nastávajícím boji, zejmen pak Francouzska. V té příčině leží před rukama několik zvěstí telegrafických, které se veskrze shodujív v tom, že Francie straní nejen Italií ale i Prusku. Prusko dožádalo prý francouzského vyslance ve Vídni a v Mnichově, aby převzal záležitosti pruských občanův v Rakousku a Bavorsku se zdržujících. Fran- couzsko učinilo tomuto požadavku zadost. Ve vyjádření tohoto smyslu zpomíná si vláda francouzská podobných přátelských služeb, které jí Prusko prokázalo v Mexiku. „France“, organ mini- stra zabraničných záležitostí Drouyna praví v posledním svém úvodním článku, že politika činu je to je- dině, co možná od Francie očekávati. Politika ta ne- musí prý být ovšem zrovna válečná, neboť i moralně může Francie působiti.“ A však když se stará Evropa boří, tuť svatou naší povinností přihlížeti, aby se nie nestalo bez nás a proti nám. V jiném úvodním článku praví tentýž list, že císař jen v srozumě n zoběma zákonodárnými sbory zakroč válečně. (Z toho plyne že se na podobné zakročení již pomýšlí.) K temu dodává „France“ tu v takových okolnostech ovšem důležitou zprávu, že mají s boro vé zákon odár ní mimořádným spůsobem být opět svo- láni. — Nejposlednější projevení se vlády francouzské jest to, že byly úřední organy dožádány, aby u dalo- stiválečné posuzovaly nestranně. Lord Cowley, anglický vyslsnec v Paříži předložil císaři návrh oběžního listu, jejž Anglicko chce zaslati všem svým di- plomatickým agentům. Krise ministerstva anglického vzniklá za příčinou reformy parlamentu ukončila se prozatím tím spůsobem, že králová odstoupení ministrův ne- přijala. oselí Také v Římě panuje dle „Indép.“ veliká krise ministerská. Ku dínal A ntonelli, po 18 let sekre- tář státních záležitostí papežských, zadal prý za své pro- puštění a má být nahražen kard. Alfierim. niea i

Začátek konce! V. V. Bylo-li ještě jakés naděje, že podaří se diplomacií rakouské, aby v posledním okamžiku za- držela vytasený meč aspoň jednoho z dvou nepřátel říši naši napadajících: toť dnešním dnem je všechněm nadějím i všechněm pochybnostem konec; — Italiea Prusko vypověděly Rakousku úředním spůsobem válku a jen po nejkrvavějších bojích bude říši naší navrá- cen mír a zároveň bude nové budoucnosti její položen pevný a trvalý základ. Jestiť to dojista okamžik vážný vyzývající k stříz- lívému rozjímání. Rakousko činilo do poslední chvíle, co jen nej- větší trpělivost vykonati dovede. Vůčí nepříteli na jihu, jenž zřejmě hlásá, že v boji svém neustane, do- kud značné části území rakouského v držení své ne-

urve, chovalo se Rakousko klidně a ač by v zřejmě hrozícím útoku bylo mohlo shledávati dosti pod- nětn, aby útokem útoku předešlo činilo veškeré vále- čné své přípravy pouze na obranu a vyčkalo, až mu válka Italií byla vypověděna, aby ostatní moci a ve- řejné mínění v Evropě neměly áni nejmenší za- mínky, že boj s Italií Rakouskem byl vyvolán. Podobnou ba ještě větší trpělivost osvědčilo Ra- kousko vůčí svému nepříteli na severu. Ačkoli Prusko s veškerým úsilím k tomu praco- valo, aby zmohútnělo územím, které Rakousko s ne- malými obětmi v spolku s Pruskem Dánům vyrvati bylo se přičinilo a ačkoli Prusko násilně rozkotati hledí spolek německý, na jehož zachování vládě ra- kouské tak nad míru sejde, hledělo Rakousko přese všecko cestou posavadního práva spolkem německým stanoveného zpupného člena spolku exekucí spolko- vou k poslušnosti a podrobení přiměti. A jakkoli Prušák členy spolkové bez vypovědění války napadal a území jejich se zmocnil, nehýbalo se Rakousko místa, poněvadž co člen spolku necítilo se posudk obraně společné splnomocněno, co velmoc ale i vůčí Prusku nechtělo činiti první krok k válce, kteráž patrně stane se evropskou a tudiž dříve neb později za nátlaku ohromných svízelů na celé Evropě tižících dá podnět k otázce obžalobu o sobě zahrnující: Kdo je všeho toho příčinou! A hle i tu sejmul zase nepřítel s beder Rakou- ska všechnu odpovědnost a ač již spojence Rakou- ska drancuje a olupuje, hází ještě zcela dle pravidel souboje i Rakousku rakavici, aby i tu nebylo ani dost malé pochybnosti, že Rakousko Pruskem vyzváno do boje se pouští! Než jakkoli Rakousko směle vystoupiti a k tomu poukázati může, že k osudnému boji je doháněno, či skutečně stíhá kletba veřejného mínění v Evropě odpůrce naší říše? V tuto chvíli aspoň nelze to tvrditi l Na Francii arci nemohlo Rákousko spolehati neb Napoleon nikdy toho netajil, že vliv Rakouska v Italii chce úplně zmařiti a proto také i nyní nikdo tomu se nepodiví, že válečný manifest, jejž král Vik- tor Emanuel vydá, došel úplného schválení Napo- leonoval Ale i v Anglicku netoliko že utíkají se k neu- tralnosti vzhledem k Italii, ba i stran Německa ne- chtějí odhodlati se k nijakému činu a ponechávají zcela neblahému osudu krále hannoverského s krá- lovskou rodinou anglickou pokrevně spřízněného, jak- koli týž již za hranicemi své země přítulku vyhle- dávati musí. — Ale netoliko vláda anglická osvěd- čuje vůčí nastávající válce Rakousku svou netečnost — anglické světové noviny „Times,“ jež bývají ze- jmena v záležitostech zahraničných ohlasem veřej- ného mínění v Anglicku hlásají nyní, že Prusko ne- bojuje ze ctižádosti alebrž za politickou ideu ! A v tuže chvíli, kde na obou koncích říše naší jižjiž započíná rachot válečný, dávají se ruské pluky na hranicích rakouských soustředěné, v něž co spo- jence Rakouska v mnohých kruzích značné kladly se naděje, na pochod k Prutu, aby sobě hleděli svých prospěchů na východě — ba ruská vláda nechává hranice své podél Pruska zcela bez vojska, aby takto Prusové zbaveni všelikých obav před hrozícími jim nepříznivými aliancemi s tím větší chutí a zmužilostí v boji válečném sobě počínati mohli! — Jest tudíž ze všeho na bílední, že kromě něko- lika členů německého spolku co věrných spojencův pouští se Rakousko v boj s dvěma značnými mocmi, za nimiž co záloha a jakoby na čihané stojí Napo- leon, kterýž vyhledávaje v podporování snah Italiea Pruska prospěchu Francie a zároveň i úspěchu svých vlastních zájmů osobních, postaví se do řady bojov- níků, jakmile by se konečně záměry Italie a Pruska nedařilv. Italské listy za samého započetí válečného útoku na Rakousko zřejmě hlásají cíl těchto záměrů, pravíce, že Rakousko z Německa a Italie musí ven, an by jinak Italie a Prusko byly zničeny; král Vik- tor Emanuel a král pruský že však nižádné jedno- stranné vyjednávání nepřipustí! Takový-li je vskutku program Italie a Pruska Francie s nimi srozuměné, pak zplane požár válečný jakéhož Evropa dávno nebyla již svědkem Nepřátelské moci napadajíce Rakousko dobře musí tušit, ž že programu jimi vystavenému Rakousko se nepodrobí, pokud mu kusa síly zbude a proto bude to vskutku zápas na „život a na smrt“ jak král pruský v manifestu svém zřejmě praví!

Nuž statečná páže vojsk rakouských dokáže světu, že programy o příští budoucnosti říše naší ner činí se bez našeho přivolení a národové rakouští povoláni v příhodné chvíli, aby celým svým úsilím dali na jevo, že Rakousko není mrtvý pojem země- pisný ale státní ústrojí skládající se z národů vě- domých sobě své přirozené souvislosti, osvědčí, žeo státu velmocném, třeba mu Prušáci přezdívali „slo- vanská říše směsice“, nečiní se nevčasné závěti. Nechť tudíž sypou se na říši naši nepřátelé co vosy, nechť tu i tam by snad odvrátilo se od nás štěstí válečné: o budoucnost a mohútnost říše naší nebudiž nám teskno, neb národové ježto žíti chtějí, nehynou a i říše nehyne, v níž národové žíti chtějí; a různí národové rakouští a zejmena slovanští chtějí žíti v Rakousku poněvadž v tomto lze jim všem rovnováhu sobě zjednati — v Rakousku je půda pro rovnoprávnost a samosprávu rozličných zeměpisně, národopisně i dějinami více méně k sobě připouta- ných národův. Ať tudíž hlučí ryk válečný, ať tihnou na nás útrapy a svízele — konec nás nikdy nemůže děsit neb říše o národy své se opírající dojde cíle národy těmito želaného. Jen jedno ještě zbývá na uváženou! Pakliže totiž udatnost a štěstí naše válečné osvědčí se ihned neodolatelně, tuť by vítězící Rakousko ihned nale- zalo nové spojence a tu by vzniknouti mohla my- šlenka, aby zničením rušitele evropského míru, za nějž Napoleon namnoze je pokládán, ustálení po- řádku evropského zjednán byl pevný základ. Podobná snaha nebyla by dojista rozšafná — snahy Napoleonovy jsou snahy Francie — a jen zničením Francie a nikoli zničením Napoleona mohla by se jim učiniti přítrž. Nebezpečenství stálému pořádku v Evropě učiní se přítrž, když po skončené válce a po změření sil různé státy evropské nahlídnou, co je nezvrat- nou touhou každého státu a k čemu síla jeho stačí. Rakousko osvědčivši sílu svou za svou samo- bytnost a zavedši uvnitř — jak to válečný císařský manifest zřejmě připovidá — svobodné zřízení v úplném dorozumění s národy je obývajícími nemusí se pak nikdy obávati, že se někdo odváži na jeho pevných základech viklati a byť to byl kdokoli, i Fraucie pod žezlem Napoleonovým neb jakýmkoli jiným že zlem ! Rakousko i seb v vítěznější nebude tudíž bohdá upadat v poklesky bývalých svých státníkův — mocné a svobodné Rakousko nebude pouštěti se v zápasy. jichž mu nebude třeba a jež vedeny přes míru zvr- hnouti se mohou. Majíce tudíž pevnou důvěru v sílu rakouských národů a zbraní jimi udatně vedených jakož iv soudnost rakouských státníků, jižto boje dále nepo- vedou než jich mohátnému svobodnému Rako usku je zapotřebí, hledíme zmužile budoucnosti vstříc, neb začátek nynější jakkoli zuřící války bude míti pro Rakousko a jeho národy šťastné konce! bo

Hlasy časopisecké. odl ioe Schuselkova „Reform“ přináší v posledním svém čí- sle pozoruhodný článek pod názvem „Válka a neně- mečtí národové Rakouska,“ jenž zní v podstatě vvé takto: „Není dobře, není to spravedlivo a není to také rozumno, když válka Rakouska s Pruskem výhradně a s přepínáním líčí se co záležitost německých Rakušanů a Německa, V okamžiku, kde celé Rakousko vstupuje na bojiště, kde statisícové synů neněmecký ch národů Rakouska dostavují se do války na výzvání císaře, ne- měli by mlnvčí německých Rakušanů upa- dávati v ono deklamatorní něměou riství (deutschthümelei), které v Německu samém u všech váž- ných praktických politiků již dávno vší ceny pozbylo, zvláště ale ve státu, jakým jest Rakousko, docela není na svém místě, poněvadž může cit neněme- ckých spoluobčanů říšských urazitin at co demonstrace vyvolati protidemonstr ac. Ovšem stojí při válce s Pruskem němec ké zájmy Rakou- ska v popředí, ovšem vede se tato válka zároveň za nej- vyšší všeobecné zájmy německého návoda; avšak právě proto a poněvadž Rakousko v tomto velkém boji, jak skutečnost jeví, nemůže obmeziti se pouze na své německé síly, nýbrž nutně potřebuje též statek a krev svých neněmeckých n áro- dů; právě proto mají němečtí mluvčí spravedlivě a mou- dře pojímati poměry tak, aby Neněmci, a č přirozeně nemohou právě nadch nouti se pro něme- ckou otážku, pro mocné a velké a svo bodné

sžl s bilasžlee šna

e

IIsn

FEUILLETON.

Na železných křížovatkách. Prvnímyslivec: Hrom a kyje ln čne Zde veselá kompanie Trubač: Jací to as zeleňáci? Statní zdají se jonáci „Waldštýnův, tábor. Lokomotiva táhle zapištěla, kola klepají znená- hla jen čtyrčtvrtkový takt, sloupy telegrafu míjí poma- leji a pomaleji, — jsme v nádraží. Ohlušující hřmot Na koleji vedlejší rozjíždí se proti nám lokomotiva jiná, za ní jeden — dva prázné vagony, za těmi zas vagony jiné a jiné. Z prvního z těchto vykukuje hlava vedle hlavy, vojín vedle vojína, puška vedle pušky; vojín puška jeho jsou ověnčeni, kvítím takřka přioděni. Ne čáku mají mimo kvítí fábory a jiné slavnostní bordury darované od přátel a přítelkyň a spod čáky dívají se k nám do vagonu ohnivé oči, září do červena osmahl tváře, smějí se veselá ústa: „Na zdar!“ — „Sláva!“ — „Ať žijem!“ — „Jedem na něl“ volají na nás jedni druzí zpívají a máchají šátky, teď jede vagon kolem plukovní vesele si počínající hudbou, — hlava jde a k kolem, ale srdce se sevře radostí; kolik mužů: tolik hrdin! Tihle hoži neznají strojenosti, ti jdou opravdu a

nr ou

Bousleo

jsol pne

1o

chutí a srdnatostí do boje, u těch platí, že ten již ztrati1 život, kdo ze smrti bojí, to je pluk českých synků, „na zdar, kamarádi!“ — a „na zdar“ hřmí nám v odpověď ještě z vagonu posledního! Konečně můžem slezt — ani nepoznáváme jindy nám dobře známé nádraží! Jindy jsme tu na peronu viděli hned na první pohled, kde který známý stojí, dnes je těžko hledat; hlava tu vedle hlavy, a všechny stejně známy i neznámy. Rolníka to nenechává na poli, měšťana v dílně, vše ze sehnalo sem, mladí i staří, ženy i děti, nádraží je přeplněno, všude hluk, všude vřava, život, výskot, jako by ani desíti vlaky zde tlačenici ne- ubylo. Nádražní úřadní osoby snaží se uvádět pořádek, se skrovným však jen výsledkem! Veselost a zvědavost jest příliš velka, sotvy že se lid lokomotivě uhýbá, ostatních překážek ani zobě nevšímá. Kruh vedle kruku, zkupení vedle skupení, jedno plete se v druhé a vše splývá v jediný pestrý obraz poloválečného řídkého ži- vota. Jen Schillerův „kapucín“ zde schází, aby byl obraz úplný. Mohl by vyitoupit na sud, spustit své „Hejsa ! juchheja! dudldumdaj!“, mohl by dlouho kázat, pot s čela stírat a džbánečkem se posilňovat, jeho slova byla by právě jen k doplnění zvláštní té vřavy, k doma- lování traditionálního obrazu, rej by před ním i kolem něho šel vesele, vesele dál! Cestující, kteří byli z vlaku na posilněnou zaběhli do restaurace, již zase vycházejí; jeť uvnitř všechno pře-

plněno, donfají, že po chvilce bude volnější přístup, bláhoví !. Zde venku mají dost náhrady a obraz ten je víc pozčílí než jakékoliv víno Bůh ví, odkud se ty kolovrátky zde vzaly! Patří to k jejich hudebním zvláštnostem, že mohou bez chybi- čky hrát zrovna vedle sebe nejrozmanitější písničky. Vzáené to umění také zde provozují, aniž by pří- tomným dost málo vadilo! Kolem prvního tančí uherští vojínové, se rvižnými nožkami a čapkou v ruce, národní svůj čardáš. Vedle nich trdlují se dva čestí rekruti, zcel dle nich, ovšem neohebně, „nedovedně.“ Hned o pět kroků dále však jde to již jinak, zcela po česku, kolem kolovratu víří polka, voják s vojákem jako by panna milencem. A o něco jen dále dává markytánka, statná žena, dobrá naučení. Víděla prý již tuze mnoho, byla jižv italských válkách, věrna svému pluku ý re bývalať v regimentu tom dd o její larvičku nemalá rvačka — a posud je statna, obratnal a Dále nazad jsou dvě řady zdejších dobrovolník nově oblečených, čekajíclch na vykázání míst ve vlaku Jeden druhého prohlíží, upravuje mu šat, nasazuje čapku neboť čestno je míti pěkný zevnějšek knacke nnrsei voják musí o čest dbáti, okol zr fla kdo ve cti nezná fortel svůj, vunhodk noe daleko od toho stavu stůj!

ošv of ols3 n d 1eilv unor lsn solastá

Na křidle první řady stojí štíhlý jonák, pevný jako mladý dub, a vedle něho matka jeho, schý lená jako smu- tící se bříza. Povolili prosbám jeho, bylať touha jeho po válce příliš mocna, a přece je matičce jen smutnoa teskno, a třeba bylo doma ještě více stejně milých dětí, zdá se jí tento synek přec jen nejmilejší. „Jen mně nikde neumři,“ napomíná, „snad by tě pochovali do nesvěcené země,“ a velká slza kane jí po tváři a padá k zemi. Synek dívá se k zemi, do níž se byla matčína slza vpila: „Maminko, všude je ode dneška svěcená země!“ — Druhé zazvonění, volají nás do vagouu, Elektrické signály byly hlasitě již před chvilkou o- znamovaly příchod nového vlaku. Nádražní úřadníci že- nou lid s nebezpečných míst. Tu se jíž blíží rachot vozů a v něj se opět mísí fanfary vojenské. Z vagonů vlají pernaté chocholy, — již rozeznáváme i zpěv. Zpí- vají táhlým zvukem „Kde domov můj?“ Jste mezi námi, mezi samými bratry a přátely, a vlast bude s vámi, i když vyrazíte do ciziny, vítězně vždy dál a dál! Musíme již vstoupit, dvířka se s třeskem přirážejí, sln na zdar, kamarádi

ohavoq č9ní tvaaxrteva uotoqinhdxo odoság nmbu slor