Číslo 120.

V Praze, dne 3. května 1902.

Ročník VI.

Redakce, administraceu expedice: Praha. Pštrossova ulice, číslo 200—II. Nefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy s nevracej Nezapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy o dvanácté s dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h. Telefon redakce č. 1l26.

K

LK úset k. poštovn portalny č. s60 v9.

le

Předplatné pro Prahu domu: s donáškou do 2.9 měsíčně . . . .. K 8.40 čtvrtletně . . celoročně. . . . K 33.60 e- Pro tuzemsko aleo měsíčně. . . . čtvrtletně . .. K .— celoročně Předplatné do cízozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně .. . K 12.— celoročně... . K 48.— Předplatné do Ameriky, Francie, Svýcarska, Ita- lie, Belgie a Anglie: čtvrtlotně ... K 18.20 celoročně ... K 52.80 Telef. administrace 1126.

Slunce vychází ve 4 hodiny 36 minuty ráno. Slunce zapadá v 7 hodin 19 minut večer.

Sobota: Nalezení sv. kříže.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Víta na hradě pražském od 1.—4. t. m

Odpadlický švindl.

Spravedlivý soud vynesla protest. »Kreuzz.« nad rakouským švindlem »Pryč od Říma!« Poukázala v č. 195. znovu na okolnost, že superintendent Meyer zaslal provolání k zednářům o podporu, což jsme svého času též přinesli. »Kreuzz.« k tomu znovu do- dává: »Nábožensky i politicky třeba toto stanovisko rozhodně zamítnout. .. zde musí býti udělán pořádek důkladný, sice s hnutím to nepůjde toliko do zadu, ale ke konci.« Ten švindl jde ještě lépe na jevo. »Němectví a protestantismus jsou jedno.« Tak hlá- sají švindléři »Los von Rom!« Ve Francii praví, že jest »protestantismus vlastní francouzské náboženství«, jak cítovala »Germanie« z jednoho francouzského protest. kazatele. V Čechách si osvojují totéž pro če- ské protestanty. Kdy mají pravdu? Na tento švindl národně evangelický chtějí přilepiti mnozí národní ná- plast a domnívají se, že nacionalismem zadrží švindl »Pryč od Říma!« Švindl protestantský musí býti od- halen, a ne léčen opuštěním vznošených zásad. »Strammdeutsch« označuje se jako prostředek proti hautí »Pryč od Říma!« Kdyby tento prostředek byl neomylným, musilo by hnutí odpadlické býti v úpadku v těch farnostach, kde mají to nacionální štěstí, míti »strammdeutsch« kněze. Však budeme moci ukázati, ža toto pravidlo není pravdou, ale že na některých místech jest pravým opakem. V poslední době dostal vikář Mattouch pochvalné vysvědčení od samé »Reichspost«, že jest »strammdeutsch«. Jmeno- vaný pán byl vyznamenán i úřadem vikáře ve svém okolí, sám jest farářem ve známých Chabařovicích, které byly stéle na přetřese při švindlu »Los von Rom!« Chabařovice byly sídlem hnutí skoro od po- čátku, vykazují značné procento odpadu; kde tedy zůstala pravda. »že »strammdeutsch« jest nejlepší hrází proti špíně »Pryč od Říma«? Nechť se nikdo ne- klame tím, že naclonalismem vyléšíme odpadlictví. Kdež jest silnější naclonalismus, než v církvi ruské? Všecko jest národní, a přece hnutí sektářské, schisma- tické, tak zvaný »rozkol«, jest na Rusku silnější, než si my zde i jen z daleka pomysliti můžeme. In- telligence namnoze jest bez víry, a lid hoví tak roz- kolu od státní národní církve, že kdyby nebylo zá- kazu ruského, který jednoduše odpad od církve ruské zakazuje a znemožňuje, byla by jednoho rána pravo- slavná Rus docela rozkolnická. Jen neznalost ruských poměrů vede k velebení církve národní, v níž vidí medicínu pro všechny choroby. Rusko se svou národní církví má tolik sekt, že může směle závoditi s čet- nými sektami anglikánskými, toliko s tím rozdílem, že v Anglii jsou všschny sekty dovoleny, aneb aspoň trpěny, ale na Rasku jsou tajny a stihány různýml tresty. »Popovci«, »Bezpopovci«, »Duchoborci«, »Stun- disti«, »Starověrci«, »Staroobřadníci«, »Molokáni«, »Skopci«, »Hodiny biblícké« atd. atd., to všechno jsou jen druhy rozličných rozkolníků na Rusi, kteří tajné mají přívržence, kterým nikterak nedostačuje církev národní, ala vždy nové a nové církvičky zakládají, ony jsou nejlepším důkazem, že žádná národní církev není dostatečnou hrází proti odpadlictví. Směšné jest počínání Chorvatů liberálních v zá- ležitosti ústavu sv. Jeronýma v Římě. Jest pravda, že Řím učinil skutečný ústupek ve prospěch kato- lických Srbů, a že označil ústav sv. Jeronýma, pů- vodně pro poutníky určený, jako ústav pro staré Illyrsko, které jest širší pojem než Chorvatsko. Libe- rální Chorvaté použili této události k zahájení hesla »Pryč od Říma« v Chorvatsku, které vynikalo po- vždy oddaností k církvi. Hned vyhrožováno odpadem ne snad k »pravoslaví«, které jest v Chorvatsku jako »srbské« ve veliké nenávisti, ale hned odpadem- k mahomedanismu. Tomu se říká zkrátka komedle, kterou hrají ně- kteří lidé s náboženstvím. Nemyslíme zde nikterak zbožný chorvatský lid, ale máme na mysli onu pseu- dointelligenci chorvatskou, která jest s to při takové věci jako jest rozšíření ústavu sv. Jeronýma též pro několik (vždyť jest jich několik procent) katoli- ckých Srbů vydati heslo: »Buďme Mohamedány« — to přece lze nazvati ryzou »komedií«, kterou si dovo- lují pseudolntelligenti a Ultrachorvati. »Čas« věnoval celé otázce dva úvodníky, které mají prý původ svůj

v Chorvatsku. Při pověstné řevnivosti mezi Chorvaty a Srby jest pochopitelno, že ústupek při ústavě sv. Jeronýma se nemíle dotekl, ne že by to byla věc významu velikého, ale že podrážděnost kmenová jest skutečnou chorobou obou stran. Které kruhy nejtíže tento ústupek nesou jde na jevo z hrozby, že chtějí se státi Turky. Patrně to budou ti praví duchovní potomci Chorvatů, kteří se nazývali »antemurale christianitatis«. Jest pozoruhodno, jak se zneužívá po- dobných událostí k štvaní proticírkevnímu na všech stranách, což jest nezvratný důkaz, že nitky vedou k zednářské hlavě. V Haliči potulují se protestantští pastoři za týmž účelem. Pomalu vypraví Prušáci také do Chorvatka své emisaře, aby čisté evangelium ' šíříli. Podporuje je v tom předně starý ministeriální výnos z liberálních dob Giskrových, dle něhož protestanté se těší výsadě, že mohou si povolatii v nedostatku domácích »vikářů«, pomocníky z ciziny. Katoličtí mis- sionáři podobné výsadě se netěší, jen protestanté, dále jim k tomu napomáhají nejvyšší kruhy berlínské, které berou živý zájem na heslu »Pryč od Říma !«, ale samy velmi těžce nesou, když některá osoba vzne- šená navrací se do církve zpět, jak se stalo posledně při návratu vévodkyně meklenburské, při kterémž ná- vratu i nejvyšší hlava protestantské církve interve- novala. »Čas« má ráz více náboženského listu než poli- tického: většina článků jeho jedná o věcech církev- ních a náboženských. Proč tak velikou pozornost vě- nuje odpadlictví v lůně církve? Není to český »Wart- burg?« V Anglii právě vyšel spis anglik. duchovního »Anglie a Apoštolská Stolice« (Spencer Jones), v němí sa bojuje za ejednocení s církví ka- tolickou. Lord Halifax v předmluvě ku kníze praví. že názory ve spisu pronesené mohou připraviti doroz. umění. Kdy se dočekáme podobného spísu od něm. protestantů?

Zprávy politická.

V Praze, dne 2. května. Všeněmecký návrh na uzákonění státní němčíny. Německo-pokroková strana ro- kovala včera o jazykovém návrhu Všeněmců a usnesla se odpověděti Všeněmcům, že tato zá ležitost může býti projednána jen v dorozumění s německými stranami, že však nebylo by účslno, přibírati k poradám jednot- livé členy stran. Předsednictvu bylo uloženo vejíti ve styk s německou stranou lidovou. Také tato strana rokovala téhož dne o jazykovém návrhu všeněmeckého sdružení. Všichni členové souhlasili, že nemá se vy- hověti vyzvání cizího svazu na jednotlivé členy, ný- brž že porada musí zůstati vyhrazena straně samé. Na to byl známý jazykový návrh přikázán k pro- zkoumání parlamentní komisi svazu, jenž již od delší doby jedná o osnově jazykového zákona a to tím více, poněvadž všeněmecký návrh jest s hlediska jednotlivých zemí naprosto nepřijatelný. — Čelný člen německé strany lidové, nejspíše dr. Derschatta, píše ve štýrském »Tagblattu«, že tento návrh jest tuze krotký. Všeněmci vytýkali svatodušnímu pro- gramu, že připouští v českých okresích výminky z ně- meckého jazyka prostředkovacího, nyní však Vše- němci sami ve smíšených okresích dovolují úřadování neněmecké, dovolují jednání se stranami jazykem ne- německým a dovolují neněmecká vyřízení a vyhlášky. Kdyby se to stalo zákonem, pak by prý smíšené okresy na Moravě, ve Štýrsku a Korutanech byly vydány na milost a nemilost Čechům a Slovlncům. Všeněmci také prý zapomněli, jaké těžkosti by měli němečtí úřadníci u soudních a správních úřadů, kdyby jejich návrh se stal zákonem. Kdyby prý jiná strana takový zákon byla navrhla, Všenémci byjí byli vytýkali národní vlažnost, ba zradu. Není věru žádné již pochybnosti, že všechny německé liberální strany chtějí nyní v radikalismu se předstihovati. Uherská poslanecká sněmovna zahájila včera podrobné rokování o rozpočtu ministerstva zem- ské obrany. Posl. Bakonyi se strany neodvislých vytýka mimo jiné, že mnoho důstojníků z armády za- řaďováno jest mezi honvédy. Ohledně písně »Zachovej nám Hospodine« připomenul řečník, že Maďařl jsou

proti ní jen proto, že probouzí v nich smutné upo- mínky z r. 1848. Řečník následující, posl. Ratkay (ze strany neodvislých) pravil, že spatřuje v usta- vičném hraní hymny »Zachovej nám Hospodine« pro- vokaci maďarského národa a vyzýval maďarskou mlá- dež, aby přes všechnu úctu a lásku ke králi hleděla bezohledně a vždy zabrániti zpívání a hraní této hymny. Ministr honvédů baron Féjerváry odpo- věděl, že uherská mládež jest příliš moudrá, aby je- dnala podle této rady. Posl. Ratkay projevil na- ději, že germanisování pomocí armády Uhrám v roz- hodujícím okamžiku dojista neuškodí. Posl. Viktor Rakoci poukázal na to, že při zahájení klubu uher- ských vzduchoplavců odpověděl jistý princ na uvítací maďarskou řeč, že, bohužel, není mocen tohoto zem- skěho jazyka a tvrdil řečník, že tímto slovem snižují se Uhry na pouhou provincil. Ministr honvédů baron Féjerváry odpověděl, že výrok arciknížete Leo- polda Salvatora o zemské řeči nemá toho významu, jaký se mu připisuje. Každý nemůže znáti zákonné významy. (Veliký hluk na levici. Hlasy: Ať se na- učí maďarsky !) Dále vytýkal ministr honvedů baron Fejervary posl. Ratkayovi, že štve maďar- skou mládež pod ochranou své immuníty. Nastal ná- sledkem toho ve sněmovně veliký hluk. Ozývaly se hlasy: »Odvolat!« »K pořádku!« »Toť podezřívání!« Stoupenci strany Košutovy rozčileni povstali a tloukli na stolky! Předseda marně snažil se klid zjednati. Ministr zemské obrany baron Fé jerváry: Činím poslance Ratkaye před celým národem zodpovědným za to, kdyby přese vše očekávání někteří mladí lidé řídili se jeho radou. (Veliký hluk.) Posl. Ratkay: Ministr se domnívá, že bych nepronesl svá slova, kdybych nebyl poslancem! Ministr Féjerváry: Potom by proti vám zakročila policie. Posl. Ratkay prohlásil na to, že osobně v čele mládeže bude pro- testovati proti písni »Zachovej nám Hospodine!«a pochybuje li ministr o jeho odvaze, že složí mandát a odvolá se na rozsudek maďarského národa. Před- seda prohlásil, že nestranně bdí nad důstojností sně- movny a svobodou slova. Opposice klidně může po- nechati jeho úsudku, kdy jest mu zakročiti. Na to byly schváleny všecky položky rozpočtu honvédského. Liberální strana učinila ministru honvédstva baronu Féjervárymu nadšené ovace, načež bylo zahájeno ro- kování o rozpočtu finančním. Poplašné zprávy z Ruska. Z Kodaně se oznamuje, že dle zpráv, jež svému listu zaslal zvláštní dopisovatel listu »Politiken«, nalézá se celé území mezi Moskvou a Vladimíram, hustě poseté továrnami a obydlené hlavně dělnictvem, v plném vzbouření. Došlo prý k bojům mezi vzbouřenými a vojskem. Hulánský pluk plukovníka Morosova zdráhal prý se podniknouti útok na dělníky. Ruský ministr vnitra Plehve vrátil s včera z Poltavy do Charkova a odjel za několik hodin ve směru severním dále. Bulharská výpůjěka. Offic'ósní článek dneš- ního »Fgara« uvádí, že jednání, jež zavedl předseda bulharského ministerstva Danev ohledně výpůjčky, byl zaručen bezpečný úspěch. Úpravu finanční otázky považovati dlužno prý za kompensaci pro samolásku Bulharska, uraženou v otázce, týkající se biskupství ve Škopljí. Výsledek cesty Danevovy byl by potě- šitelným také pro Francii, kdyby znamenal začátek užších přátelských styků mezi oběma státy. Povinnosti šlechty. Téchto dnů konán byl v Madridě, jak odtamtud se píše »Köln. Volksztgu.«, známý obřad, ve kterémž více nových grandů pokryje si před králem hlavu. Grandové předčítají při té pří- ležitosti krátké oslovení, ve kterémž dokazují svou oprávněnost. Pamětihodno bylo tentokráte, kterak markýz de Tovar, bratr ministra vyučování hr. Romanonesa, vyznačil z tohoto podnětu nynější po- vinnostl šlechty. »V dřívějších dobách — pravil — připínali si šlechtici, běželo-li o to, aby sloužili pa- novníku, meč a vyzbrojovali své bojovníky; bylo-li potřebí, prolévali na bojišti také svou krev i krev svých lidí. Za dnešní doby může a musí šlechtic ko- nati více. Nepohrdaje nikterak hrdinnou minulostí, musí zřetel svůj obraceti k přítomnosti a budoucnosti a konati trůnu v upravení otázky sociální služby, jež opírají se o rozvahu a studium, aby tímto způsobem