#1
alto_textblock
#1
Kypoy 9Ap oye! KIuy5od njods es 91ey nohoppo
sau u nAoSuadS sslu vu ze gozu oyuf Kjepju kmyp
jumso: mpesnos tas ey noyuyuzod nojpounu ejvrgo
es uy u ny uef u ejudso uped BAOÁM ÁpuT
[ 1ÁeH A IÍep nupj s
-A nozd upzoz JÁq oL 17O ox Kusuijs Jáq [e
es ojfmqqo e9, »; nyeſgo
m9ozny A Kuyd upyz myu ví — nysnouap eppo
qu Kon Aojomus apot 1s e12ajgo«
nouepnojzos uu ÁupI BAo/Suuad
ss ujesnou o uz 1Í ez tesao 2áad fef ujujsod
»es [nzeyd u naousu Ipí pouH j1Ay81 a 18 jed q591 od
ouAp zI sáq Jezaj eut ojáqeu Ádápy e 9lp 9ju zau
mnzoz Jsdej napA syueu A1« gusjyd uj9j »'eljnM«
ujdouoy
máuozuds mUA oojfuyovduz 'nga mejoy juednyses
áq ujdnojsa vAoppoq srt zápy u mesa oA u qop1o
uoqez A áq a syz 9eyd jupoqqo sugav
z9uAon juyd jsdej BAp Jznap u as nnou9/aeyd efogod
oupas op nouAo J9s Auouy pnzatu u jpomoid pupt eoj
náq a ol1 os uof ado ojesid npia 19x0j 6s zaN
#2
alto_textblock
#2
Ápueyz Kmserqug
#3
alto_textblock
#3
XI voidey
#5
alto_textblock
#5
umo orfal op a[ mes[ jpaAop eJIABqz voIÍ es
mesí vl v nuojsper op Kmsop es omsí 9upeuoy u pu
y o mymuzod jujunq vo9u nouz vuujAod
es mesí ujuíduu náq ujuujpod zií eounyis
»n As uz nqq myqpeu
au I [ eo eÍ o ef je eje : nAojs yu uu is ojet
-odzA p SVA HIAed 9se[ 92Ap o ez H urv
[VAOuAOgsu eA to o 0o ega ef oy ve
»j meznu mgyuu
z es uAOI Iqu AI JOV9AO o9u sÁm 1s A
udopy« es ojfRAJpaBz p BUO uJ9pPAodpo »[ VAOppo
sat nlánju oe 9usnjsou osozduu ef oL 1 7O
[ IuÁ 9 qI es Áq qonp eju5AOyEJ)
» mmOL SA s AO Aqápy 9u oJše
o tvA Kq yud yeí — uez vouIÍ qoejezut od vyno
zápy I AOUAg sI AO104 eH nmoj KA«
»JAoVaeA 9ud oy9pagp
9 ef orsse« Kpud oz08 VAOuAozg sa BNo, » pol
OU9AOE o9u eozu e[ AOppo sI 7O«
» 1o ujsnuu o 892 nouyad uvA Bep u ejesÁjs mesí
zu Amt Jef nats od AAOBuadS osse JuVAOUDÁA vu
AOUAOg s pod 5A 9 et 5ad KA V
9AOppO stu jsoz JuÁu 1s ujsoupo jezyyezdeu
nuou ujozu oU9As epeA osn us zef yoBt1op
O sos uez VUo AOuAOzg s1t 189x
o9r
#6
alto_textblock
#6
JupÁA oupodpoVST PISI2 o9Avqz ez KuAoďo nosf T9T—O9I KruYn g
#10
alto_textblock
#10
»O čem tak vážně přemýslíte, komteso ?« tázal se
#11
alto_textblock
#11
pomalu.
#12
alto_textblock
#12
»Ráda bych věděla —
»Nu ?e
»Ráda bych věděla, jestli na něčem v životě opravdu
záleželo? — Mohl-li by člověk sestárnouti a zůstati po
všecku tu dobu ztrnulým; jsou-li věci opravdové — jestli,
oh! na něčem záleží? Povězte mi to vy, který to víte.«
»Na mnohém nezáleží; později budete litovati leč-
čeho, co jste neučinila — a jen málo toho, co jste
učinila.«
»Četla jsem nedávno metafysiku a tak se mi zdá,
že se člověk může vmysliti v přesvědčení, že nic není
pravdivého. Jedna má kniha praví, že staří filosofové-
cynikové pochybovali ze zkoumání a moderní zkoumají
z pochybování. Co to vše znamená ?«
Počal hladiti po uších Roye, položilť svou milou,
černě-hnědou hlavu Antonymu na kolena.
»To znamená mnoho slov — netrapte si tím svou
moudrou hlavičku! Svět jest dosti příjemné místo, když
můžete platiti své účty — a dobře zažíváte, eh, Royi?
Kosti jsou dobrá věc, viď, starý brachu ?«.
»No, vy alespoň nejste nikdy vážný!« smála
jsem se.
»O tom vám povím, až přijdete do Dane Mountu.«
»Ráda bych, kdybyste mohl získati lady Tilchestrovou,
aby přišla. Mám ji tolik ráda; ona byla ke mně velmi
laskava; měla bych velkou radost, kdybych se s ní
setkala.«
»Jest to příjemná dáma.s
#13
alto_textblock
#13
»Komteso, přece mne zde nenecháte samotného, či
ano? Vždyť jste mi ještě nedopověděla ani polovinu o
svých předcích!«
»Oh, mám dost těch předků,« a vkročila jsem na
prvý schod a obrátila jsem se.
»Myslil jsem, že mi snad pomůžete obvázati ruku.«
Sestoupila jsem ihned; přetvařuje-li se, však já jej
později potrestám.
»Pojďte,« řekla jsem a zamířila jsem do knihovny,
shledala jsem však, že tam došel oheň.
Jak jsem se styděla za své sluhy; to se již nikdy
nesmí státi.
»Sem ne, tady je chladno a ošklivě,« a šel za mnou
do budoiru mé tchyně — tam nebylo ani světlo, ani
zatopeno.
Můj hněv vzrůstal.
»Přece jen to musí býti váš hořčicový salonek,« řekl
Antony. I šli jsme nahoru.
Zde alespoň plápolal oheň a pokoj se stápěl v záři.
Roy ležel na koberci a byl patrně okouzlen, když
nás uviděl.
»Bolí vás to opravdu?« řekla jsem chvatně.
»Ne, nebolí — jen tak trochu hloupé škrábnutí.«
A rozepjal manšetu u košile a vyhrnul si rukáv.
»Oh!« zvolala jsem. »Oh! Jak je mně to líto.«
Jeden brok zavadil o kůži a ošklivě ji prořízl, bylo
to zalepeno náplastí a nemotorně ovázáno kapesníkem.
»Můj sluha není v tom ohledu geniem. Nechtěla
byste to opraviti, komteso?«
Převázala jsem pěkně kapesník, jak jen to šlo a
srdce mi opět vystupovalo do krku z jakési nevysvět-
„Ledová kra-.
39