#1
alto_textblock
#1
Dne 9. října 1900.
#2
alto_textblock
#2
KATOLICK LISTY
#3
alto_textblock
#3
Číslo 277. Strana 3.
#4
alto_textblock
#4
Jeden člen této roty, kteráž měla prince zastřeliti,
zmínil se večer před vjezdem v bruselském spolkovém
socialistickém domě o chystaném atentátu, takže ge-
nerální rada dělnické strany byla nucena, vyrozuměti
o tom policejního prefekta. Tento prý zatknul ihned
Chapelliera a Penchosa s více soudruhy. Není pro-
zatím jisto, běželo-li o vážný attentát čili nic, ale
z úřadní strany se to popirá.
Podvodný vyslanec. Bývalý španělský vy-
slanec Lopez Gujiaras byl v Montevidou zatčen
a bude dopraven do Madridu, kdež bude postaven
před vrchní soud. Zprovevěřil 60.000 durosů, jež
určeny byly na odškodnění pro osoby, jež byly svého
času španělsko-peruánskou válkou poškozeny.
Německé vyslanectvo v Marokku vykoná
počátkem měsíce listopadu dvoru marokkánskému svou
návštěvu. Hlavně za tím účelem, že Němci nebo ně-
mečtí chráněnci žádají za splnění svých rozličných
nároků. Vrahové německého obchodního jednatele El
Mekkiho nejsou pořád ještě potrestáni. Marrokánský
chráněnec jisté německé firmy nebyl také dosud od-
škodněn za odvážnou na něm spáchanou loupež a za
to, že byl pak ještě po dlouhou dobu zatčen. Ale
ještě větší rozhořčení vzbuzuje oloupení tajemníka vá-
ženého německého domu, jehož dopustil se na něm
Kaid Ber rezid z Ulad Hariru. Kaid pronásledoval
tohoto bohatého muže pouze proto, že stal se něme-
ckým »senesarem« (chráněncem). Majetek jeho byl
přepaden několikráte. Lidé Kaidovi uloupili mu slu-
žky, koně, dobytek a hojně peněz, on sám, chtěje za-
chrániti život a svobodu, musil se skrývati po celé
měsíce a uchýliti se konečně do města Casablancy.
#5
alto_textblock
#5
Listy z Belgie.
#6
alto_textblock
#6
Z Antwerp (P. d. K. L.)
#7
alto_textblock
#7
psal mu jistého dne týž arcibiskup, »v Ulmu (Ulm)
zuří tyfus; již 2000 tvých krajanů na tyfus tam ze-
mřelo a není tam žádného francouzského kněze.« Za
několik hodin na to byl náš otec Josef již v Ulmu.
Po devět měsíců zůstal u lůžka nemocných a pohr-
dal odpočinkem a spaním. Mezitím dopsal svým fran-
couzským přátelům o šaty, pokrývky a peníze pro své
chráněnce, kteříž od nakažlivé nemoci ušetřeni byli,
leč trpěli nedostatkem a bídou. Jeho provolání bylo
jakoby zázrakem vyplněno . . . Této zimy rozdal
30.000 franků. Prušáci si jej tak zalíbili, že mu da-
rovali kříž černého orla. Leč jako dříve již odmítl
svobodu, tak odmítl i tentokráte tuto čest a vyprosil
si jen, aby byl připuštěn k audienci císařovny Augu-
sty. Té se mu též dostalo, což bylo až dosud vlivu-
plným Francouzům odepřeno: což mělo za následek,
že všichni při zdraví pozůstalí Francouzové se směli
do své vlasti navrátiti. Více než dvacet vlaků, mla-
dými vojáky naplněných, bylo posláno na naše hra-
nice a na sta francouzských dítek bylo tímto knězem
(páterem Josefem) zachráněno.« Tak Plerre Loti.
Tato zpráva, zcela věrohodná, byla nám zaslána
přímo z Paříže a zčeštili jsme ji zde doslovně. Na
konec vzdáváme zde veřejnou chválu Umělecké Be-
sedě v Praze, jež vše obětovala s pravým vlastene-
ckým zápalem a vymohla s různými obtížemi, že
Smetanův »Dalibor« bude zde přece dáván, snad
již v polovici měsíce listopadu. Opera tato by se
byla dávala již v říjnu, leč žádost řiditelem p.
Karlem Van Valle na »Národní divadlo« v Praze
vznešena o zapůjčení figurin, byla odmrštěna. »Ná-
rodní« přišlo, pravda, řiditeli zdejšího flámského ly-
rického divadla, panu K. Van Walleovi s ochotou
vstříc; že mu dá do »Dalibora« fotografie zhotoviti,
pakli si to p. Van Walle sám zaplatí. Pan Van
Walle pronesl, že se toho zříká. Inu, zakoupil toho
letos pro novou saisonu již mnoho, jako veškery
opery Wagnerovy, pak od hrab. Gézy Zichyho »Rol-
landa«, k čemuž německé divadlo v Praze s ochotou
vše potřebné zaslalo, atd. Též »Prodaná nevěsta«
přijde prý opět na řadu. »Prodaná nevěsta« těšila s
zde veliké oblibě, ano, ona vysvobodila zdejší nizo-
zemské lyrické divadlo od úpadku, neboť před tím
se vše hrnulo jen do bohatého zdejšího francouzského
a královského divadla. Po »Prodané nevěstě« přišel
teprve na řadu Wagnerův »Tannbäuser« a utvořeno
»ochranné komité«, jež však mnoho nizozemskému
lyrickému divadlu neprospívalo. »Lohengrin« přišel
teprve pozpěji na řadu. Ovšem nizozemské divadlo
až dosud s francouzským závoditi nemůže, ano obe-
censtvo se drží až příliš zastaralého copu, že co je
francouzské, je lepší. Cizinci pak (i Němci) do flám-
ského divadla málo chodí, protože se jim flámský
jazyk zdá sprostým a francouzský je »nóbl«! Ne-
chceme těmto listům odebírati příliš místa a proto
tentokráte přestáváme. Dovolí-li Umělecká beseda
v Praze, zmíníme se o její zásluhách šířeji. Zatím
voláme: Ať žije slavná Úmělecká Beseda v Praze.
jež našemu kroužku zde tolik dobrého učinila a jež
rozšiřuje s velikou obětavostí slávu českému umění
v cizině!
#8
alto_textblock
#8
Zprávy římské. Sv. Otec přijal v sobotu do-
poledne kard. Agliardiho, který mu představil nového
generálního superiora chartreuského Dom Amedea
de Bie, a všecky opaty řádové. Papež k nim pro-
mluvil latinskou řeč a dal jim požehnání. Pak přijal
katolického biskupa bosenského.
Jmenování. Vdp. dr. Alois Musil obdržel ka-
nonickou missii pro profesuru biblického studia Sta-
rého Zákona. Dosavadní adjunkt fakulty dp. Aug.
Štancl ustanoven byl suplujícím učitelem morálky.
Osobní věstník duchovenský z diecése
brněnské. Dp. Antonín Novák, farář v Prosetíně,
odebral se na stálý odpočinek. — Ustanoveni byli
vpp.: Richard Svoboda, administrátorem v Prosetíně
a novosvěcenec František Gebauer, kooperatorem ve
Starči.
Vyobcován z církve. Ordinariátní list arci-
diecése pražské uveřejňuje vyobcování z církve P.
Cyrilla Jos. Sequense, bývalého řeholního kněze
řádu praemonstrátského v Teplé, poněvadž odpadl od
víry a kněžského stavu.
Návrat do církve. Znamenitý spisovatel bel-
gický Olivier Destrée vrátil se do církve kato-
Jické a vstoupil do řádu sv. Benedikta.
Svěcení hřbitova. Příští neděli bude se ko-
nati ve Střešovicích u Prahy svěcení nového hřbitova,
jejž dal upraviti vsdp. arciopat kláštera premonstrát-
ského na Strahově. Tím odpomoženo bude velkým
nepříjemnostem doposud spojeným s pohřbíváním
v této osadě.
Položení základního kamene kostela
Nanebevzetí v Jerusalémě. Z Kolína n. R.,
8. října. (T. k.) Jak oznamuje »Köln. Volksztg.«
z Jerusaléma, konalo se včera slavnostní položení zá-
kladního kamene kostela Panny Marie na hoře Sionu.
Účastníci německé pouti byli pod vedením faráře
Düeterwalda v plném počtu přítomni. Německý konsul
v Jerusalémě přítomen byl slavnosti jako zástupce
císaře Viléma. Opat Bonzler přítomen byl jako zá-
stupce německé Jednoty pro sv. zemi. Světicí biskup
vykonal jako zástupce jerusalémského patriarchy svě-
cení základního kamene. Opat Bonzler promluvil slav-
nostní řeč, ve které vyslovil srdečný dík císaři Vilé-
movi za darování dormitie a všem dobrodinců. Po
mši sv. skončila slavnost trojnásobným provoláním
slávy německému císaři.
#9
alto_textblock
#9
L + 36 Jak s knězem Santolem zacházeli,
o tom píše liberální list »L Éclair« dle rozmluvy ji-
stého pařížského listu: Reportér nalezl kněze San-
tola v jeho nízkém příbytku, ulice Faber, čís. 48,
sedícího u jeho stařičkého otce, 80letého kmeta, jenž
želel nad nešťastným osudem svého syna kněze.
»Šest měsíců zavřen ve vězení mezi vrahy,« zvolal,
ještě celý bez sebe, »a k tomu ještě v kvartýru
grande surveillance (veliké dohlídky) z rue (ulice)
Malte! Každého večera slyšel jsem jej na sebe volati.
A pak ty dlouhé noci, vždycky s elektrickou lampou
nad mojí hlavou! Pan Malepeyre, vyšetřující soudce,
chtěl za každou cenu, aby tato lampa svítila, aby
mne mohl lépe střežiti. Obávalť se především, že se
připravím o život. A potom ten tón, s jakým vždy
ke mně mluvil,« vyprávěl nám s povzdechem na svo-
bodu propuštěný. »3000 dítkám, mým žákům, poslal
hnusnou knihu s otázkami, v níž byla slova, jichž
nevinná ústa vysloviti nemohou . . . Onť se opovážil
sedmiletým dětem klásti otázky, ne, to já zde opako-
vati nebudu! Ze 3000 dítek nalezl jich devět, které
dle jeho přání mluvily, 3 své výpovědi odvolaly,
3 byly při lži postiženy, sedmý žáček utekl a 2
ostatní dítky byly usvědčeny z podplacení. Vše, co
Francie úctyhodného čítá, přišlo k mému prospěchu
svědčiti. To vše nazývá »La Lanterne«: »crapule«
(ničemností, sprosťáctvím). Doufejmež, že tato »crapule«
mi pomůže zaplatiti těch 10.000 fr., které mně můj proces
(soud) stál.« Závěr, jež z toho činí »Éclair« jest ná-
sledující: A tento nešťastník musil pouze ve spra-
vedlnost soudců důvěřovati! Výpověď (verdikt) byla,
jakou býti musila. Kněz Santol byl ničemné obžaloby
zbaven. — Jaké potěšení bylo to pro mne, tak vy-
právěl dále, když jsem se nacházel u oltáře sv. Klo-
tildy! Nemohlť jsem takměř ani mši sv. odsloužiti
a bylo mi docela nemožno sv. přijímání věřícím po-
dávati.« Došlo ho na tisíce listův od lidí, kteříž mu
blahopřáli (»proficiat« zaslali) k jeho osvobození. Je-
den z policejních důstojníkův mu řekl: Vaše od-
souzení, a vůbec celá pře proti vám byla pravým
skandálem, později nebude tomu ani nikdo chtít vě-
řiti. Přestáváme při slovech policejního komisaře,
kteréž se dávají vyšetřujícímu soudci na uváženou.«
V těchto dnech došla nás zpráva, že páter Josef,
na jehožto život učinil anarchiste Chatenoud útok, ne-
zemřel a že se jeho stav poněkud zlepšil. Známý,
francouzský spisovatel, Pierre Loti, pronesl o něm ve
francouzské akademii 17. listopadu 1898 tato slova:
»Otec Josef byl již znám v Ženevě, kdež žil, pro
svoji lidumilnost (lásku k lidstvu), když v r. 1870
vypukla válka. Ihned přijal místo vojenského kněze
v našem vojsku a byl poslán do Elsaska k četě
(avant-poste, vedetta, Vorposten). V Strassburku hnedle
zajat, strávil noc a den na náspech mezi našimi vo-
jáky a zasloužil si i kříž čestné legie v nepřátelském
ohni. Když se město vzdalo, nalezli jej Prušáci v do-
stavníku (ambulanci) a zadrželi našeho otce Josefa;
jich generál nabídl mu svobodu, ale on se za to po-
děkoval. Raději zvolil cestu do vyhnanství se svými
zajatými vojíny. Z vyzvědačství podezříván, byl v Ra-
stadtu zavřen, špehován a zle s ním nakládáno, až
jej biskup z Freiburku vzal pod svoji ochranu, poznav
v něm čistého apoštola. »Chceš li smrti jíti vstřícj-
#10
alto_textblock
#10
Zprávy církovní.
Církevní slavuost. Dnes slaví církev památku
sv. Dionyse čili Diviše, biskupa pařížského a muče-
níka. Papež sv. Fabián vypravil do Gallie sedm hor-
rlivých biskupů, aby zde hlásali ve větších městech
svaté evangelium. Z nich právě sv. Diviš, veden jsa
Duchem sv., přišel do města Lutécie, dnešní Paříže,
by zde kázal slovo Boží a kdež svým bezúhonným
životem a příklady obrátil veliké množství pohanů na
víru Kristovu. Takto působil Dionysius v Lutécii více
než 30 let. Avšak tu přišed císař Maximian Herku-
leus r. 286 do Gallie a rozkázav křesťanských vojínů
Thebajského pluku povražditi, dal takto vladařům
v zemi té příklad, jímž pohnuti byli ku stihání
mučení vyznavačů Kristových. Také ctihodný biskup
Dionys byl jat a delší dobu žalářován, a když na
soudu zůstal pevným u víře, byl rozličným způsobem
mučen a posléze sťat, což dle starého podání stalo s
na výšině v Paříži, jež sluje Montmartre (Hora mu-
čenická). Umučené tělo jeho bylo pohany hozeno do
vody, ale jistá zbožná křesťanka dala je potají vytá-
hnouti a pochovati. Nad hrobem tímto zbudovala po-
tom sv. Genovefa kapli na počest sv. Diviše, a král
Dagobert (622—638) založil tu slavné benediktinské
opatství Svatodivišské (Saint Denis), při němž časem
vzniklo znamenité město. Klášter tento dal rozšířiti
svatý král Ludvík IX. a zbudoval při něm nový
nádherný chrám v slohu gothickém s rozsáhlou kryptou;
a když na křižácké výpravě dne 25. srpna r. 1270
v Tunisu zemřel, bylo tělo jeho do Francie převezeno
a v této hrobce slavně uloženo. A od té doby bylo
toto opatství pohřebištěm všech francouzských králů
až do veliké revoluce koncem minulého století. St.
Denis — sv. Dionysius — jest národním světcem
francouzským, jako u nás sv. Václav, Jan Nep.a
Cyrill i Method. Dnes slaví se také památka blahosl.
Vintíře, poustevníka.
#11
alto_textblock
#11
Zprávy denní.
* Důchody papežovy. »Čas« sedl na vějičku
nějakého obskurního lístku, prý klerikálního (židov-
sky klerikálního?) »Lombardia«, že papeži vynesl letoší
rok 6000 milionů franků. Patrně list ten jest sekre-
tářem papežským, že tak dobře všecko ví. Dodává
pak z písma sv. výrok o skládání pokladů, což prý
platí jen pro nábožné ubožáky. »Čas« je tu na
úrovni nejsprostšího socialistického lístku, který ne-
může pochopiti, že papež vydržuje svůj dvůr, jako
jiný mocnář, že má svoje diplomatické zástupce
u různých vlád, že podporuje missie, školství, dobro-
činné podniky — vše ze sbírek petrského haléře. To
jest ovšem realistické nazírání na poměry
církevní.
* Vzpružení katolického života. Farář
Alexandr Tóth navrhl v děkanátské schůzi tyto ná-
vrhy: 1. aby duchovenstvo předplácelo jen katolické
časopisy a podporovalo jen katolickou literaturu;
2. aby se založila katolická banka, ve které by se
uložily kapitály farních nadací a půjčky se dávaly
jen katolickým věřícím.
* Významná slova. Na sjezdu německých ka-
tolíků v Bonnu prohlásil vůdce dr. Porsch toto heslo:
»Naší úlohou jest modliti se a pracovati. V jedné ruce
růženec, druhou prorážeti se přes odpory životní. Kolik
však je těch, kteří sedí za pecí a jen kritisují a ne-
mají smělosti, aby spoluúčinkovali, aby se úloha aspoň
jakž takž vyplnila. Znají kritisovati, ne však praco-
vati. Já si přeji, aby každý zpytoval svoje svědomí:
zdali jak by mohl účastnil se života veřejného.«
* Čcho žádá se na farních úřadech.
Píše se nám: C. k. okr. hejtmanství v B. zaslalo
farnímu úřadu tento přípis: Při nastávajícím sčítání
lidu, jež na základě stavu dne 31. prosince 1900
provedeno bude, bude v základě ministerského naří-
zení ze dne 25. srpna 1900 ř. z. č. 145 potřebí vý-
tahů z matrik ohledně oněch domácích mužského
pohlaví, které se v letech 1881—1891 narodili. Aby
příslušný počet formulářů těchto (IV.) objednán býti
mohl, žádám důstojný farní úřad, a to základem vý-
nosu c. k. místodržitelství ze dne 22. září 1900 čís.
170.861, aby nahlédnuv (!) v tamní matriky naroze-
ných, počet osob a to dle jednotlivých obcí těchto
pokud možno zevrubně zjistil, a týž se mnou zcela
určitě během 24 hodin sdělil. Lhůta tato budiž
laskavě přesně dodržena, an objednávka nejdéle do
3. října t. r. exclusive učiněna býti musí. To jest
ovšem trochu mnoho žádáno, aby ve 24 hodinách ze-
vrubně byla prohlédnuta celá matrika za 10 let a se-
řaděny výpisy do 24 hodin! Podotýkáme, že ve-
škoru práci tuto musí farní úřad konati úplně zdarma