Číslo 277.

V Praze, dne 9. října 1900.

Ročník IV.

Redskce, ddmninistrace expedice: Praha, Pštrossova uliců, číslo 200—II. Nefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy s nevracejí Kexapočetěnérsklamace jsou porta prosty tnserty úötujeme levně i při čustější inserci po- skytujeme výhody. Vycházějí donně o šesté hodině rdiiní pondělí a po svátku vřdy o dvanácté dině polední. Jednotlivé číslo xa 8 h. Telefon redakce č. 1128.

KAl

UILKt

Prahu Předplatné pro s donáškou do domu: K 2.80 měsíčně. . . .. čtvruletně . .. K 8.40 celoročně . . .. K 39.60 Pro tuzemsko poštou: 3.— měsíčně . . . .. čtvrtletně .. K 9.— geloročně. . . . K 86.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtlotně . .. K 12.— celoročně.... K 48.— Předplatné do Ameriky. Francie, Švýcarska, Ita- ie, Belgio a Anglie: čtvrtletné K 13.20 celoročně . .. K 52.80 Telef. administrace il26.

Slunce vychází v 6 hodin 13 minut ráno. Slunce zapadá v 5 hodin 21 minutu večer.

Úterý:

Sv. Divíše, biskupa.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv Františka u Křížovníků od 9.—13. t. m.

O politických poměrech v Anglii.

Kdo sleduje v některých českých listech kri- tiku anglických poměrů politických, nemůže se ubrániti smutnému dojmu při pozorování, jak po- vrchně se tento úkol u nás obstarává. Není patrno, že by se naši politikové nějak namáhali studovati otázku, o níž pojednávati chtějí. Jim asi úplně dostačí informace časopisů říše ně- mecké. Tyto věnují však záležitostem anglickým větší pozornost a staví se na stranu jednu nebo druhou podle toho, jak která politickému směru listu vyhovuje. U nás pak zapomíná se jednak bráti zprávy německé cum grano salis nebo do- konce zkoumati pramen a podle toho i spolehlivost nebo vhodnost zpráv. Našim politikům obyčejně dostačuje, aby se jim nějaká šťavnatá věta zamlou- vala, oni se jí pak chytí bez ohledu na to, zdali se do českého listu určitého, na příklad konserva- tivního směru, hodí jako pěst na oko. Skutečně není u nás řídkým úkazem, že poli- tikové, i tací, kteří píší především pro intelligenci, nic nečtou, nic nestudují a o vážné politické zále- žitosti pojednávají nejinak než jako slepí o bar- vách, často i s rozumem a tonem blahé paměti »politiky u džbánu«. Tím stává se pak, že se třeba i v listu, činí- cím nárok na to, aby považován byl za nejrozum- něji řízený, dočítáme, že nynější anglické volby rozhodnou mezi Salisbury-Chamberlainem a mezi odpůrci války jihoafrické, že voličstvo volbami se vysloví o tom, zda africkou politiku vlády schva- luje. Na to, že vedle imperalistů konser- vativních jsou v Anglii neméně vášniví i m- peralisté liberální, naši intelligenti úplně zapomínají — ač-li to vůbec vědí. Mezi anglickými liberály málo je těch, kteří jako Campbell-Bannerman válku bezpodmínečně zatřacují. Mnozí liberálové viní vládu Salisburyovu vlastně z toho, že nebyla na válku lépe připravena, že si neopatřila lepší děla a pušky, že vedla válku zdlouhavě a s malým důrazem. Liberální imperia- listé zaklínají se však, že také oni od anexe afri- ckých republik neupustí a že se žádného užitku, plynoucího z vítězství nad Boery nevzdají. Voličové pak takovýchto liberálních imperialistů dávají své votum ne proti válce, ale pro válku zrovna tak, jako voličové konservativců. Ve vážném politickém časopisu českém mimo jiné také se tvrdí, že Chamberlain si pospíšil s roz- puštěním sněmovny a s vypsáním nových voleb k tomu účeli, dokud trvá radost nad vítězstvím v Africe, aby získal ve sněmovně většinu dvou- třetinovou, která by mu náklad na válku africkou hladce schválila.

Cožpak listu tomu není známo,že náklád' na válku africkou byl schválen a vládě dáma ne- obmezená plná moc v posledním sezení rozpuště- ného parlamentu s opposicí ani ne sta hlasů, tedy většinou větší nežli dvoutřetinovou? Téměř všichni liberálové i mnozí Irčané šli v otázce války s vlá- dou. Kdyby Chamberlain dojmem úspěchů váleč- ných při volbách pracovati chtěl, byl by musil volby vypsati o měsíc později, na dobu návratu lorda Robertse a londýnské dobrovolné yeomanrie. Jak málo však vláda konservativní vojenskou okázalostí něco dokázati se snaží, patrno z toho, že ač se to hlučně žádá, nechce povoliti, aby se yeomanrie účastnila průvodu lordmajorova, kde by z tak okázalého vystoupení afrických bojovníků nemalé popularity získala. S vážnou opravdovostí uvádí politik téhož časopisu, že liberálové se snaží vytrumfnouti hesly reformy armády a loďstva. Heslo toto je vlastně oběma stranám, jak liberální, tak konservativní společné Avšak liberálové domlouvají voličům, aby nesvěřili reform těch konservativcům, kteří by na ně vynaložili takové miliony, že by nezbylo pro- středků na účely vzdělavací a humanitní. Liberá- lové straší voliče také tím, že reformy povedou k militarismu, byť jen k takovému, o jakém se zmínil Salisbury, totiž k podobnému vojenské sou- stavě švýcarské s povinnou službou miliční s krátkým sice, ale všeobecně povinným výcvikem ke službě vojenské. Tak jeví se ve hlavních rysech anglické po- měry politické a to v každém ohledu právě opačně, než jak je líčí politikové takových listů, od nichž by se očekávati mohlo, že budou o důležitých otázkách pojednávati s rozvahou a po důkladném studiu. Zvláště krásně se pak vyjímá a o politickém vzdělání to svědčí, když český list konserva tivní přispívá také s troškem hany na kon- servativce anglické! Říká se ovšem, že konservativní strany v kaž- dém národě jsou jiné povahy a že mají jinaké exi- stenční podmínky. Je v tom pravdy něco, ne však mnoho a náhodou má naše strana konservativní se stejnou anglickou stranou mnoho společného, zejména co se týče vyšší míry snášelivosti nábo- ženské a národnostní. Za vlády konservativců anglických poprvé stal se lordem justice, nejvyšším soudcem v Anglii Irčan a katolík lord Russel a právě nyní zase nejvyšším velitelem vojsk Irčan a katolík lord Roberts. Po padesáti letech letos poprvé to za konservativní vlády povoleno Irčanům veřejné uctívání sv. Patrika. Katolický biskup Bagshawe také přímo vy- zývá katolíky, aby volili konservativce, poněvadž

liberálové nechtějí Irčanům přiznati katolické uni- versity. A nejen katolíci, také protestanté chválí si dobrou vůli konservativců a vyzývají se vzá- jemně k jejich podpoře. Irčané sami pak zastavili poněkud nepřátel- ství ku vládě anglické a zaujali stanovisko vyčká- vací ku vládnímu plánu na faderativní zřízení říše velkobritské. Z federace té vzejíti má neodvislé postavení všech osad s částí říše k Anglii, tedy veliká výhoda národní též Irům a konsekventně i republikám africkým, až v nich zavládnou po- měry klidné. Vliv těchto názorů jeví se také ve výsledku voleb, z nichž konservativci vycházejí vítězně s velikou převahou. Smíme se tu domnívati, že by anglický lid v tak převážné většině nedovedl rozeznati dobré od zlého? Jakým právem pak tupí se u nás konservativní vláda anglická, která v zemi své má tak převážnou většinu voličstva za sebou? Či smíme my, kteří nedovedeme sobě sa- mým pomoci, mentrovati voliče anglické? Nám Čechům ovšem může býti lhostejno, kdo bude vládnouti v Anglii, zdali Šalisbury, Cham- berlain, Rosebery nebo Campbell, neboť tenči onen vládnouti bude tak, jak toho vyžaduje pro- spěch Anglie, s nímž my nemáme nic společného. Není nám tedy také potřebí rozčilovati se pro volby anglické, při nichž nejedná se o nic ji- ného, než oč se jedná při volbách všude jinde. — V Anglii jako všude jinde láká se voličstvo svůd- nými hesly pod různé prapory, kdežto v praydě jedná se jen o to, které osoby semají do- stati kúřadům a sinekurám! Může nám býti lhostejno, když buď ze zlomy- slnosti nebo z neznalosti politické poměry v cizích zemích nesprávně se vyličují anebo když dokonce slušnější a snášenlivější živel konservativní neprá- vem se snižuje a nezaslouženě se vynáší ná- rodnostně i politicky neloyální anglický živel li-

berální?

Volební ruch. Čechy. Mladočeský volební výbor kaudiduje za V. kurii v Praze poznovu dosavaduího poslance, rukavičkáře Václava Březnovského. So- ciálně-demokratickým jeho protikandidátem bude pan Krunert, pře dseda pražské »Typografické besedy«, kterýž veřejně prohlásil v sociálně-demokratické, včera konané schůzi, že kandidaturu přijímá. — Za měst- skou volební skupinu kolínskou navrhují tamní důvěrníci poznovu dosavadního poslance dra. Fořta. Důvěrníci venkovské skupiny plzeňské opětně kandidují dosavadního poslance dra. Dyka. — Ve schůzi důvěrníků za skupiny venkovských obcí na Táborsku jednomyslně opětně za kandi-

FEUILLETON.

Nové malby v basilice sv. Václava na Smíchově.

Až do nedávna pozorovati bylo v lodi temné, velebné basiliky smíchovské 8 prázdných polí, určených pro veliké obrazy nástěnné. Čtyři byly mezi okny chrámovými na straně evangelijní a čtyři na straně epištolní. V poslední době však ocitlo se na straně epištolní lešení, a když před svátkem sv. Václava bylo odstraněno, objevily se návštěv- níkům čtyři krásné umělecké obrazy: Kristus na Hoře Olivetské, Kristus před Pilátem, pohřební průvod Kristův a z mrtvých vstání. Obrazy tyto maloval akademický malíř Sig. Rudl; potřebný náklad, který obnášel 6400 K hradil smíchovský farář, kanov Msgr. V. Švehla a Fr. bar. Ringhoffer. Malby provedeny jsou casefnovými barvami, které pěkně svítí, la při tom jsou velmi trvalé. Tímto způsobem vymaloval Fr Angelico již v 15. století kapli sv. Mikuláše ve Vatikáně, která podnes jest velmi pěkně zachována. Projektant chrámu, architekt Barvitius, chtěl ve výzdobě basiliky návštěvníkům znázorniti hlavní momenty díla vykupitelského, mezi nimiž zaují- mají výše uvedené obrazy zajisté patřičné místo

Odpovídají dobře celku a jednotné myšlénce, zra- čící se v malbách chrámových. Kresba obrazů jest bezvadná, správná, při- měřená a ladná. Jen ta okolnost jaksi diváka po- zastavuje, že v obraze kladení Krista do hrobu jest hrob Kristův docela jinak pojat a znázorněn než hrob v obraze z mrtvých vstání. Na prvním obraze jest pojetí zcela správné, představující vy- tesaný hrob ve skále, avšak na druhém tomu není tak. Tam znázorněn hrob ne ve skále, nýrž sám o sobě, a to způsobem zcela rozdílným od prvého. A přece jest jisto, že Kristus z téhož hrobu vstal, do něhož byl uložen. Co se týče koloritu, dlužno uznati, že vy- stupuje v plné harmonii. Barvy jsou různé, bohaté, avšak dobře harmonicky seřaděné. Základní barv obrazů — ton — dobře jest provedena na obraze »Kristus na Hoře Oljvetské« a »Kristus před Pi- látem«, méně již při druhých dvou obrazech. Aesthetika žádá, aby smutné výjevy měly hluboký, temný ton, naproti tomu triumfální, slavnostní scény tón veselý jasný. Toho postrádáme u obrazu kladení Krista do hrobu, který má ton příliš jasný, a při z mrtvých vstání, který má zase ton příliš temný. Proto znázorňuje se osoba Kristova při z mrtvých vstání v krásných, jasných a bílých barvách, avšak na obraze je Kristus zahalen v roucho poněkud temné

Kladení do hrobu stalo se pod večer, za šeraa proto nejen historická nýbrž i aesthetická stránka vyžaduje v malbě tohoto obrazu tmavý, smutný tón. Naproti tomu tón obrazu jest příliš jasný. Z ohledu na hlavní tón bychom také volili zcela jiné seřadění obrazů co místa se týče. Kladení do hrobu bychom dali výše, na temnější místo, z mrtvých vstání níže na světlejší plochu, rovněž tak bychom z téhož důvodu umístili druhé dva obrazy. Pro obraz Kristus na hoře Olivetské by- chom volili temnější plochu hořejší, pro obraz: Kristus před Pilátem plochu spodnější, která jest mnohem jasnější. Jest pravdou sice, že k vůli jas- nějšímu vystoupení obrazů a jejich tónu obrazy hořejší zasazeny jsou v umělou mosaiku, která leskem jaksi působí, že obrazy více vystupují se- sílením tónu, avšak mnohem lépe by se obrazy vyjímaly, kdyby místa měly tak zaměněná jak výše udáváme. V tom ohledu měl však umělec jaksi vázané ruce různými okolnostmi. Komposice t. j. sestavení jednotlivých osob obrazů jest velmi zdařilá. Osoby jeví jednotný celek a to jasný a snadno poznatelný, každý jednotlivý obraz tvoří úplně dle pravidel aestheti- ckých svět v malém, který dobře na vjímavoua zbožnou duši působí. Hlavní osoba: Kristus, na všech obrazech krásně vystupuje a vedlejší osoby