ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 7ca4d680-661b-11dc-add5-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
ALTO TextBloky — 27
#1 alto_textblock #1
Strana2.
#2 alto_textblock #2
NÁRODNÍ LISTY.
#3 alto_textblock #3
24. srpna 1901.
#4 alto_textblock #4
Číslo 233.
#5 alto_textblock #5
své odpovědi. Taková je historie přípitků na »Pothuanu«. Jsou mým dílem. Faure dále vypravuje, že též jeho osobn obliba a populárnost u Rusů působily příznivě na vývoj věci. Je známo, že zesnulý president republiky vynikal imponujícím zevnějškem. Byl to krásný, statný muž, dokonale elegantnía jeho vystoupení působilo velmi vážně i svůdně. Faure nerozpakuje se přikládati těmto svým osobním vlastnostem jisté důležitosti za všech okolností a zajisté právem. Připadl mu velmi těžký úkol, aby v Rusku representoval Francii, aby on prostý demokrat, obchodník a bývalý koželuh, jenž nebyl vychován v tradicích dvor ského a šlechtického života, dovedl si počinat jak se patří na hlavu státu a nedopustil se ni jaké nešikovnosti a naivnosti. I v tomito směru Faure brillantně sehrál svou roli. Zastupoval republiku tak elegantně a vážně, že mohl zá- voditi s dojmem, jakým chtějí působiti koru- novaní a z boží milosti vládnoucí chefové »Zastávám s největší horlivosti«, pravil Faure, »svůj úřad, abych representoval Francii za formy republikánské tak, jak byla represen- tována za dřívějších vlád. Rozptýliti předsudky proti nám udržované, učiniti republiku váženou, Francii stále jako dřive respektovanou — to byla moje snaha. Neměl jsem nikdy jiného eíle, nežli býti vděčným vlastí své. V Rusku se mně to podařilo úplně.«
#6 alto_textblock #6
států.
#7 alto_textblock #7
Carova návštěva ve Francii. V Elysejském paláci zabývají se živě otá- zkou ubytování carské rodiny. Caru vykázány mají býti komnaty císaře Napoleona, kdežto komnaty Marie Antoinetty a cisařovny Louisy vyhraženy býti mají carové. Ložnici Marie An- toinetty, vyhražené carové, obýval za Napoleona III. syn jeho, prine Lulu. Jest opatřená skvost- ným nábytkem, zvláště lože královny Marie An- toinetty náleží k nejcennějším předmětům sta- rého uměleckého průmyslu. Ostatně několik pod- robnějších údajů o příštím carském sídle ve Francii zajímati bude zajisté kruh čtenářstv našeho. Compigne, okresní město ve frane. kraji Oise, leží 70 km. sev.vých. od Paříže na levém břehu Oisy a při železniční trati pa- řížsko-st. quentinské. Jest rázu starobylého s kři- volakými ulicemi a zbytky bývalých hradeb, ale má četné pamětihodné stavby, zejmena chrámy St. Antoine (z XII. stol.), St. Jaeques (ze XII stol.), St. Germain (z XV. stol.), dále zámek zbudovaný za Merorovců a obnovený Ludvíkem XV. i Napoleonem I., pamětihodnou radnici, věž, ve které vězněna panna Orléanská, bron- zový pomník téže hrdinky, kollej, veřejnou knihovnu, museum starožitností gallských, egypt- ských i řeckorřímských a sbírku kočinčínskou. Na levém břehu Oisy k vých. rozkládá se veliký park a les (Forét de Compiěgne), jenž pokrývá 14.8 km2, náleží k největším ve Francii a býval oblibeným lovištěm panov níků, zejmena pak císaře Napoleona III. Oby vatelstvo počtem přes 15.000 duší provozuje čilý obchod. Compiěgne ve středověku zváno Compandium, bývalo již za franekých králů oblíbeným s dlem dvora, pročež tu konána tak četná shromáždění stavů a na jednom z nich r. 833 byl Ludvik Pobožný návodem svého syna Lothara zbaven trůnu. Karel Lysý dal celé město přestavěti a nazval je Carlopolis. R. 1430 byla u Compigne od Burgundů za- jata Jeanne d'Arc a vydána Angličanům, vr. 1808 vykázal Napoleon I. město toto za by- dliště španělskému králi Karlu IV. Dnes ujišťují některé listy pařížské, že cau nenavštiví ani Paříž ani jiných měst francouz- ských mimo Compiěgne, Remeš, Dunkerk.
#8 alto_textblock #8
Konflikt franko-turecký. Anglické listy nepojímají spor Franeie s Portou příliš vážně, protože sultán stěží dá dojíti ke krajnostem. »St. James Gazettes přes to uvažuje o krocích, jež by Francie as podnikla, kdyby sultán zůstal přece jen nepo- volným. Případné obsazení Soluně neb nějakého přístavu na albán- ském pobřeží, soudí list, uvedlo by Francii do konfliktu s Rakouskem, kdežto kútoku na Smyrnu nepři- hliželo by klidně ani Německo nepochybně ani Anglie. Totéž platí ve příčině obsazení Bejrutu, Haify n eb Jaffy, kteréž nemohlo by býti po mysli ani Rusku a jež by snad i návštěvu carskou ohro- zilo. (?) Zbývá tedy jen možnost okupace ostrovů Leuna, Imbra a Mitylene. Jedině z této možnosti mohly by, soudí list, vzniknouti zá- pletky, a vláda anglická bude prý možnost tu stále míti na zřeteli. Rusové sami přejí si lodní stanice nějaké v moři Středozemním. Obsazení její spojencem francouzským dovolilo by Rusku prostě obejíti smlouvu pařížskou. Jest tudíž možno, že nový vývoj věci v Turecku dodá po- bytu carskému ve Francii obzvláštní důležitosti, dodává list, a napomíná anglické státníky ke bdělosti. Ostatně z Paříže ujišťují, že diploma- tické přerušení s Portou není ještě úplné a že prozatím obmezuje se na samotnou osobu vy- slance Constansa.
#9 alto_textblock #9
K poměrům na bojišti jiho- africkém.
#10 alto_textblock #10
Officiální »Gazetta« londýnská uveřejňuje o poměrech na bojišti tomto úřadní zprávu, sáhající do 8. července. Kitchener praví v ní, že v poli stojí ještě 13.500 Burů, pochybno ale jest, že započítáni jsou tu i povstalci kapští. Průtah operaci svých vysvětluje Kitchener tím, že 16.000 mužů jízdní pěchoty, již mu byl dáni k disposici, nejsou ještě vycvičení a že jich nelze tudíž ještě k bojům použiti. Alei když se toto stane, stačí tento počet prot 13.500 Burům? Kitehener míní ovšem, že Bu- rové nejsou již s to provésti větší operace, ale sám dokládá ihned, že také úkol anglického vojska jest obtížný, kdyžtě silných oddilů nutno používati i jen k ochraně dlouhých tratí želez- ničních a dovozu zásob a potravin. Kitchener zove na konec další odpor Burů šílenstvím, jež prý už není ani vlasteneckým. Proti tomu ozý- vají se ale i samy listy anglické. Tak prohla- šuje »Morning Leader«, že není důstojno anglického generála, nepřítele, jehož nedovede přemoci, tupiti a šilenstvím zváti odpor, který
#11 alto_textblock #11
on sám dosud nijak nezdolal. »Daily Newse píší podobně a dodávají, že jedině cenným zá- znamem ve zprávě Kitchenerově jest, že 16.000 mužů jízdní pěchoty, za něž sám žádal, za nic
#12 alto_textblock #12
nestojí.
#13 alto_textblock #13
K rozsudku gombinskému. Rozsudek vojenského soudu gombinského budí v Německu neustále velmi ostré a ne- příznivé posudky a nalehá se na jeho změnu veškerou skorem veřejností. O tom ovšem zmiňujeme se i dnes na místě jiném, náležitém, zde ale uvésti chceme hlas vlivuplného listu německého, který zcela případně poukazuje k jiné ještě stránce věci. »K6I. Ztg.« násled- kem tragického případu gombinského žádá z pronikavější kontrolu důstojníků, aby včas mohl z nich vymýtěn býti chorobný zjev, jakýmž by i zabitý rytmistr Krosigk. Důstojníci, kteří přehnanou »řízností“ sdruženou s rozmary podivnými a krajní přísností dohánějí vojáky až k zoufalství, musí býti, pravlí 1i s t odstraněni bez ohledu na vojen- ské své schopnosti, na své jmeno na původ svůj. Zodpovědnost za případ gombinský nespadá jen na tamní důstojníky nýbrž i na důstojníky vyšší, kteří obyčejně váhají zakročiti, až je pozdě již.
#14 alto_textblock #14
Proti německému lichocení, Vojenský spolupracovník »Siěclu«, podplu- kovník Marchand vytýká, že »Echo de Parise a jiné nacionalistické listy s velikým zadostuči- něním otiskují chválu, již Waldersee vzda francouzskému vojsku v Číně. Marchand při- pomíná, že také v roce 1870 ještě před válkou důstojníci němečtí, manévrům v Chalonsu pří tomní, oplývali chválou nad »velikolepými« vý kony vojska francouzského. Jest možno, píše podplukovník, že nynější chvála jejich ne n o nlic upřímnější, na nejméně by se ale měla taká váha klásti na úsudek potměšilého od-
#15 alto_textblock #15
půrce.
#16 alto_textblock #16
K Havličkově slavnosti v Borové. Již třetí pomník Havlíčkůví huduje vý chodní polovice Čech. Po Kutně Hoře a Vy sokém nad Jizerou přichází Borová — jeho ro diště. Pieta lidu odulet po krejearech střádala, aby velikému Čechu, žulového karakteru zbu- dovala důstojný pomník v jeho rodišti. Zejtra staneme před hotovým monumentem, slrhneme s tváře brixenského mučenníka roušku jej za- střívající, abychom zahleděli i se v tu drahou, tak předobře nám známou tvář našeho Karla. — Jakž nemá rozechvěti se česká duše povzná- šející radostí, hrdosti a pýchou při pohledu na bohatýra v pravdě táborského; žel, že radost ta kalena trpkou vzpomínkou na jeho mu čennictví, žel že gloriola, obetkávající drahou tu hlavu vyzařuje z dusné atmosféry poroby bachovské. Byly to v pravdě doby mdlobya mátohy, když v Havlíčkovi vyvstal národu nový apoštol života, Prometheus jeho práva a pravdy, duch síly vulkanické, kterého ani pouta metter- nichovské censury nedovedla ujařmiti. Národně- literární společnosť žila tehdy v idyllickém úzkostném »vlastenčení«, když šlehla jí elek- trická jiskra — duch Karla Havlíčka, vzpírajíeí se zimomřivé nesmělosti našich předbřeznových vlastenců, horlící na naši netroufalost slovy »Jen si dupnout, vzmužit se vědomím čím jsme bývali a čím troufáme si býti —« Když se- třeseny řetězy Metternichovy despocie a bylo možno k českému lidu promluviti trochu vol- něji než v šosáckém tonu listů úřadních, již tu bylo divutvorné, břitké péro Havličkovo, kter svým »pravtipem samorostlým« odráželo, »jako by ukuto z ocele palcátů táboritských« útoky odpůrců, kteří hlásali, že ostřím meče musí utlouci národ českostovanský. Bylo to 1. dubna r. 1848, když objevilo se první číslo »Národních Novin«. »Málokterý list politický, « praví Tonner ve spíse vydaném při slavnosti v Borové r. 1862. »měl v národě takovou důležitost a moc jako Havlíčkovy »Národní Noviny«. Čítalť je celý národ, čítal je a rozuměl jím, neboť Havlíček uměl psáti pro lid svůj jako nikdo jiný — a co v novinách těch psáno, v to věřil národ jako v písmo svaté. »Národní Noviny« byly »den- ními rozkazy« pro lid; Havlíček vštípil v nich lidu nejdůležitější pojmy politické. « Není při- kladu v publicistice všech národů, kde by je diný spisovatel za šest let poměrně tolik do- kázal, jako Havlíček v »Narodních Novinách« a »Slovanu«. — Hlásaje lidu českému evan- gelium nové doby, evangelium svobody a ná- rodnosti, víry a naděje v slavnou budoucnost celé rodiny slovanské, stal se náš Havlíček plamennou metlou všem škůdeům české věci zlým svědomím ošemelných vlád a odkrývačem lžiliberálů německých. »Směle ku předu!« volal v prvním čísle »Národních Novin« k českému lidu. »Odlož národe můj se sebe přílišnou skromnost, neslu šlcí potomkům Táborů. Pamatuj na své staré časy, na ty časy, kdy kvetla sláva jmena tvého kdy hledali tě vznešení pro přízeň tvou a ne přátelé se tě báli. Vyhledej v dějinách veliké ony listy, ve kterých zaznamenány jsou velicí činové otců tvých: těmi tuž nyní mysl svou, těmi podněcuj ducha svého, těmi připravuj sebe k činům velikým. Neníť hoden jména velkých předků, kdo se nyní spokojí nečestným podílem. Chtějme jen zase být důstojným národem a upřímná vůle naše brzo se promění ve skutek.« To bylo za ranních červánků roku 1848 a ta- kým zůstal nezvratně i za pozdějších bouří chmur, když vše pod ranami krutovlády cou- valo. Téhož jara byl to Havlíček, jenž celý národ roznítil k jednomyslnému, manifestačnímu odporu proti volbám do všeněmeckého parla- mentu frankfurtského. Tehdy Havliček prozíra- vým svým duchem politickým postřehl svrcho- vanost nebezpečí a odtud ty plamenné filippiky proti Frankfurtu, odtud ta křídla orli, jež na- rostla českému holoubku. — Havličkova bo- jovná písnička »Šuselka nám píše — — « roz- létla se do nejposlednějších chat; bylo veta po agitaci frankfurtské: Němci nedostali tam o nás ani jediného poslance. Odtud nadešla roz- hořčenost Němeů, doba tuhých zápasů s vlá- dou, které mladý publícista spletl kalkulaci. Po rozehnání sněmu kroměřížského stál tu Havlíček sám a sám a pustil se v neohro- žený zápas na obranu svobody našeho národa
#17 alto_textblock #17
proti vítězící roakci světské i duchovní. Hleděli Havlíčka zdeptat potlačením jeho »Národních Novin«. Byla to rána, jež otřásla celým ná- rodem — ne však Havlíčkem. Sotva »Národní Noviny« byly pochovány, přemítal Havlíčeko jiném listu politickém a neunavnému duchu jeho se podařilo, že 8. května 1850 vyšlo první číslo nezapomenutelného »Slovana«. Jestliže »Národní Noviny« poživaly důvěry, tím více těšil se ji »Slovan«. Náš národ znal již Ha- vlíčka, byl jím probuzen a vzdělán, viděl, že v době všeobecné zmalátnělosti nemá nad něho strážce a bojovníka lepšího. Byly-li »Národní Noviny« ostrými, byl »Sloxan« ještě ostřejším. Vláda, její náhončí, odpadlici národní i političt, dostávali v »Slovanu« své poučení. Zpyšnělý hierarchismus dostal svůj díl v »Epištolách Kulnoborských«. Konečně vysloven i ortel smrti nad »Slovanem«. Dne 14. srpna 1851 vydáno poslední jeho číslo. Nebylo však vládě dosti na tom, že potla- čením »Slovana« Havlíček potrestán. Havlíček po druhé hnán před porotu kutnohorskou, kde jak zachovali se stateční porotcové, známo. Mi- nistr Bach rozzuřen byl výrokem poroty nevinen Havlíčka jako nebezpečného vládě člověka musil stůj co stůj odstraniti a proto sáhl k násilí. Vy- rval jej z kruhu rodinného, vytrhl z národa o jeho pomoc se opírajícího a odvezl daleko do cizí země, jako vyhnance z české společnosti do B i- xenu, aby se tam utrápil. Co dálo se v exiliu brixenském, jest známo. Havliček neztratil tímto infernováním na mohutnosti svě energie a ducha, ale podryty jeho živolní síly »Bylo-li smutné a bolestné vyvezení z vlasti, smutnější zajisté byl tam návrat. S hlubokým žalem, s velikým zajistě hněvem loučil se Havlí- ček s vlastí, když jej doprovázeli četníci a komi- sař Dedera, ale vedle bolu a hiněvu pevně sídlela naděje, že bude opět lépo. Nebylo! Vrátil se ještě s hlubším bolem. Plna síly a zdraví vy- vezli jej do vyhnanství, zkormouceného a nedu živého přivezli jej na zpět, aby zaplakal nad hrobem své drahé Julie, která z Brixenu několik měsíců před ním se vrátila — 29. červenee roku 1856 učinil životu a týrání jeho konee. »Havlíček«, bylo posledním slovem šlechetné Julie — »Julie« posledním umučeného Karla,« praví Tonner ve vzpomenutém již apíse ... a a To vše prolétniž duší účnstníků zejtřejst slavnosti borovské. Nechť však i pro budoucno tanou jim na paměti nesmrtelná slova Havlíčkova jež měla by národu našemu býti přikázáním »Jakožto hlavní pravidlo a základ celého našeho snažení o zvelebení národů slovanských považo- val jsem vždy pevné držení se svobodomyslných zásad a jsem přesvědčen, že jinak ničeho trvan- livého a platného nám doeiliti nelze a že jsme ztraceni, jakmile bychom korouhev svobody opu- stili. Národnost bez politické svobody jest ne- možna, jako svoboda bež vzdělanosti národa jest nemožna. Jen vzdělaní národové mohou opravdově býti svobodní!«
#18 alto_textblock #18
Padesáté narozeniny Aloisa Jiráska. Z Hronova, 23. srpna. (Původní zpráva »Nár. Listů«.) V tichém, rozkošném svém rodišti Hronově oslavil dnes mistr Jirásek své padesáté naroze- niny. Daleko od centra našeho kulturního ruchu, v letním zátiší, kam již po léta spěchává zažit svých prázdnin. Ale dnes proměnilo se jeho zátiší v místo, k němuž upjata byla pozornost celého světa českého, a Jiráskova vzdálenost ou Prahy nijak nezabránila zástupeům jejího du- ševního života, aby mistra osobně pozdravili a vděčně mu ruce stiskli za velikou jeho práei uměleckou i národní. V rodišti Jiráskově, právě v tomto rodném kraji mistrově, jejž tento pro- slavil řadou děl po všech vlastech našich, vyjí- mala se dnešní slavnost dvojnásob srdečně, ne- boť nepozbyvši ničeho z oficiální — abychom tak řekli — pražské representace, shromáždila všechen Jiráskův kraj do Hronova, který se za krásné letní pohody zaskvěl v radostném šatě svátečním. Odovšad vlály národní prapory, prů- čelí mnohých domů zdobila se pletenci chvoje, a již ráno, když jsme sami do Hronova přijí- žděli, chystalo se všechno k večerní illuminaci, ověšujíc okna lampiony a stavíc do nich řady svíček. Prostota Jiráskova rodiště v tomto svá- tečním vyzdobení a v slavnostním ruchu všeho obyvatelstva byla nejvhodnějším rámcem pru tichou, skromně radostnou a výsledky svým tak epochální činnost mistrovu . :. Na konci města, nedaleko nádraží, obývá Jirásek po léta nízký domek. Mistr zajisté ne- mohl netušit při vší své skromnosti, že dnešní den oslaven bude způsobem mimořádným vždyť toho nesmlčely noviny, a všechna hro- novská nároží oznamovala už po několik dní velikými plakáty, že se chystá něco význam- ného. Vlastní slavnosti hronovské počnou ovšem až dnes večer — v době, kdy tento referát bude již v Praze — ale právě jejich dnešní předehra, méně očekávaná a tím srdečnější, dodala svátečním dnům pěkného rázu. Asi o půl desáté ráno zahrčely před obydlím Jiráskovým první kočáry. Přáteléa ctitelé z Prahy přiváželi mistrovi první gratulace. Přijeli přes Náchod zástupci Národního divadla a společnosti »Dlouhého stolu«, jehož jest Jirá- sek skoro denním hostem. Byli to pp. JUDr. Lad. Klumpar, prof. E. K. Liška, prof. dr. F. L. Píč, Bohdan Kaminský, prof. Kruis, obchod- ník Vendelín Mácha a Jaroslav Kvapil, jejich mluvčí dr. Klumpar odevzdal oslavenci gratu- lační projev Národního divadla a jmenem přátel od »Dlouhého stolu« pohár z českého skla, uložený v kaselě, jejíž víko okrášleno těmitc dedikačními verši B. Kaminského: Když pozdrav zní Ti ze všech vlastí luhů dnes k dovršení padesáti let. 6 příteli náš, milovaný druhu i »Dlouhý stůl« Ti v pozdrav číši zved', by z duše přál Ti štěstí s plným zdarem i stálou svěžest v srdci věčně jarém i sílu k práci datší v příštích dnech ke slávě Tvé a k radosti nás všech. Ale pražská deputace byla přec již před- stižena jinou gratulací a to takovou, že mistra Jiráska zvlášť potěšila: byla od P. Wagnera, převora broumovského, někdejšího Jiráskova pro- fessora. A v zápěti dostavil se — v průvodu prof. dra. Nováčka a rady Šatavy — gratulant nad jiné vzácný a noočekávaný: stařičký, 83letý nestor žijících historiků W. W. Tomek přije osobně pozdravit svého slavného žáka. Tato ná- vštěva dojala Jiráska až k slzám.
#19 alto_textblock #19
Zatím však přicházely deputace již houfně. Hned v prvních hodinách dopoledních dostaviio se plným počtem zastupitelstvo města Hronova, v čele se starostou p. Ant. Jiráskem a ná- městkem Ad. Klikarem, hned po nich přišla učitelská jednota »Komenský« z Náchoda, nesoue adresu, na jejichž deskách zobrazeny byly dle kreseb Alšových scény z děl Jiráskových, při- jela deputace městské rady náchodské (pp. dr- Čížek, stavitel Hokauf a továrník Lelzl), přišl zástupci školství náchodského s ředitelem panem Procházkou, deputace městské z Červeného Ko- stelce, z Police n. Metují — kterážto přinesla oslavenci diplom čestného měšťanství — deputace spolků místních i z okolí. S pražskou deputací přišedší prof. Krnis přinesl oslavenci řadu svých znamenitých foto- grafií Jiráskovy rodiny, a z Turnova prof. dr Šimák přivezl veliké album s fotografickými pohledy na všechna města, o nichž kdy Jirásek psal. Tato kollekce je nejen pro jubilanta milou upomínkou, ale i pro historii díla J ráskova dokumentem ceny trvalé. Zatím přijeli za pražskou deputací ješte dva její členové: prof. dr. Thomayer, jeden z nejintimnějších přátel Jiráskových a Jiráskův nakladatel cís. rada J. Otto, jenž překvapi oslavence krásným darem, stříbrným kalamářem se soškou Choda na stráží. Spolu podál mu s přítomným již red. Jar. Kvapilem slavnostní číslo »Zlaté Prahy« ve skvostné vazbě a n velínu tištěné, publikaci to, která zahrnuje hol valné většiny českého spisovatelstva. Dopoledne uplynulo v ustavičném střídán se gratulantů. Přišlo studentstvo hronovské. náchodské, poličské, přišlo plno místních cti telů, kdekdo z města i z okoli hleděl se oslavenci poklonit. Ve spěchu první zprávy není ani pokdy, abychom jmenem všechny pro- jevy uvedli. Pošta a telegrafní úřad obléhaji už po ně kolik dní Jiráskův dům objemnými dodávkami. Jen letem mohli jsme ve všechny ty gratulace nahlédnout. »Máj« i Umělecká beseda, městská rada pražská, přední čeští spisovatelé a umělci Jiráskovi kollegové ze škol i z povolání, nakla- datelé a četné spolky — plno a plno gratulantů- A přibývá jich novou poštou, přibude jich plno jistě i zejtra. Na samé hranici českého království, vti- chém Hronově shromažďuje se dnes svými pro- jevy celý národ. Klaní se jednomu ze svých nejzdárnějších, nejupřimnějších synů, vypravo- vateli velikolepému, pravému tvůrci české histo- rické epopeje. V milém zákoutí Jiráskovic do- mácnosti, kde laskavá domácí paní s nejstaršt dceruškou pomáhají vítat a srdečně hostit pře četné příchozí, odehrává se jedna z nečetných. ale tím radostnějších světlých událostí národ- ních: český lid klaní se svému velikánu v plné sile jeho tvoření, chápe jej a zbožňuje, snáš mu ještě živému a mužně tvořícímu všechnu svou lásku a své pochopení. Nejkrásnější to dar sváteční ! . . Však tyto řádky jsou jen předzvěstí toho, jak budou v Hronově i jinde po Čechách pa- desáté narozeniny Jiráskovy oslaveny. Kéž se zdaří oslava po zásluze, kéž mistra potěší a kěž do našeho českého života veřejného vnese hodně tepla a světla!
#20 alto_textblock #20
a
#21 alto_textblock #21
*
#22 alto_textblock #22
Z jiné strany sděluje se nám ještě: Městn hned v první den slavnosti slavnostně se ozdo- bilo. Se všech domů vlají prapory v barvách národních. Domy okrášleny chvojí, věnci. lampiony i jiným vhodným způsobem. V celém městě jest nálada sváteční. Pohoda je výtečná, i samo nebe jako by přálo slavnosti naší. Mezi deputacemi blahopřejícími oslavene bylo: obecní zastupitelstvo města Hronova v pl ném počtu s řediteli škol zdejších i okolních. dále místní duchovenstvo. Hluboce dojat, děkoval jubilant za poetu jemu prokázanou. Na to ná- sledovaly gratulace všech spolků místních z ostatních měst okolních. Dostavila se obecní zastupitelstva a různ korporace z měst Červeného Kostelce, Náchoda, obecní zastupitelstvo z Police odevzdalo osobn oslavenci diplom čestného měšťanství. Učitelská jednota »Komenský« v Náchodě odevzdala jubi- lantovi slavnostní album s touto věnovaci adresou:
#23 alto_textblock #23
Slovutný pane
#24 alto_textblock #24
V tento památný den, kdy všichni ctitel pravého umění slovesného v národě našem s ra- dostí a vděčností vzpomínají nepomijejíeích zá- sluh Vašich o umění české a žehnají blahodár- nému a požehnanému jeho působení na veškere vrstvy lidu českého, dovolte, aby i če s ke učitelstvo rodného Vašeho kraje, sdru- žené v jednotě »Komenský«, přihlásilo se s hlubokým pocitem úcty a vděčnosti k Vám slovutný pane, za nesčetné chvíle duševní roz koše, nadšení a povzbuzení, jehož doznával při četbě Vašich děl. Učitelstvo české zapomnělo by se sna národním i kulturním svým posláním kdyby ve slavnou tuto chvíli nepřipojil svého souhlasu k horoucím projevům obdivu úcty a lásky, které ze všech krajů českých slétají se ke dnešnímu dnu, jenž díky neúmorně, bohaté, čtvrtstoleté Vaší činnosti, stal se svát kem celého národa. Jest úkolem povola- nějších, aby vzdali hold umělecké výši, na niž čtvrtvěkovou činností povzneslo se výpravné umění české, my můžeme se jen s rozkoší poddávati mohutnému dojmu z ryzího umění, řinoucímu se z krásného a bohatého Vašeho díla, ale budiž nám dovoleno vysloviti Vám aspoň vědomý svůj hold, jako velikému vycho- vateli národa a nadšenému hlasateli šlechetných myšlének a citů, hajiteli nejdražších statků ná- rodních, lidskosti, osvěty a svobody, zpytateli znateli nitra prostého českého člověka, české minulosti v její nejmohutnějších projevech v nejkrutějším utrpení, výmluvnému hlasateli nefalšovaného českého vědomí dějinného, bu- diteli k životu a práci, jehož zvěsti z velkých zašlých dob nás i statisíce duší posílily, osvítily a potěšily a byly vůdci a posilou k nové práci a novému životu. S vřelým tímto projevem díků a úcty slu- čujeme nejvroucnější přání, aby milovaný a vá žený básník náš na dlouho ještě českému uměn a českému národu zachován byl v plné, svěž síle, aby dlouho ještě ozařovaly písemnictv naše zlaté, záhřevné paprsky jeho poesie a aby
#25 alto_textblock #25
mu dopřán byl radostný rozhled po líše, na n vzešla jeho setba zdravá, bohatá a zlatá. Učitelská jednota »Koměnský« v Náchoei dne 23. srpna 1901.
#26 alto_textblock #26
Denní zprávy.
#27 alto_textblock #27
— Böhmerwaldbund. Jedna ze tří mocnýcl organisací nacionálního Němectva, »Böhmerwald- bund«, míti bude příští neděli valnou hromadn v Ronšperku. Však již dnes uveřejňují zdejš německé listy zajímavé výňatky z výročni zprávy, která tam bude přednesena. Je poučná, zejmena pro nás, již proto, že minuli dnová, kdy domnívali jsme se, že jih náš národně je zabezpečen, na jihu že klid a posice naše pevna a neohrožena. Ze zpráv »Böhmerwald- bundu« patrno, že tomu zcela jinak a že i n jihu napjati musíme všechnu sílu, abychom uhájili državu svou. »Böhmerwaldbund« byl koncem letošního správního roku svazem ne méně než 315 místních odborů. Členů má svaz ten celkem tolik jako v roce minulém a sice 28 000. Zajímavý je seznam členů výboru. Za- sedají v něm pověstný J. Taschek, J. Ro- senauer, dr. J. Kohn, dr. W. Miegel, Aug. Morgner, F. J. Zink, L. Hauten, J. Löwenhöfer, dr. A. Jakach a J. Sauer, vesměs v Budě- jovicích. Dále: dr. G. Schreiner v Plzni, dr. J. Kiemann v Praze, Fr. Höllriegl ve Vídni, F. Majer v Horní Plané, J. Wiltschko v Krumlově, J. Hütte v Měchenicích, F. Igler ve Vimperku a F. Zdiarny v Prachaticích. Sám tento výbor dokladem je k tomu, jak se na Šumavě germa- nisuje. Ne mén-ě než čtyři ze člena tohoto výboru jsou rodem Če- chové. S povděkem konstatuje výroční zpráva, že příjmy »Böhmerwaldbundu« tentokráte značně stouply, jakkoli prý se nedostává ještě mnoho peněz, aby jednot mohla konati plně svůj úkol. Věříme. Mezi najobětavějšími podporovateli »Böhmerwald- bundu« uvádí zpráva zemského poslance dra. E. Herbsta a vůbec celou jeho rodinu, potom sledují: budějovický továrník Hardtm u th, kn. Egon Fürstenberg, Osvald hr. Thu- Salm a pan Mikolaschek v Praze. Kromé těchto účinně podporovali Böhmerwald- bund sehulvereinské jednoty v Německu a ve Švýcařich a celá řada městských rad a něme- ckých korporací. Pan Taschek a jeho stoupenci velmi obratně řídí činnost Böhmerwaldbundu; tím, že lidu hmotně pomáhají, činí z něho agenty germanisace a národně si jej zavazují. Böhmerwaldbund do všeho se plete. Zakládá Raiffeisenky, podporuje, jak může, chov do- bytka, zřizuje družstva mlékařská, upravuje vody a již nyní plete se do veli- kých vodních projektů, jež prováděny budou na českém jihu, zejmena ale pracuje v tom směru, aby oněch 6000 koňských sil, jež dají se získat na Vltavě u Čertovy stěny, bylo využitkováno k hospodářskému povznesení českého jihu. Böhmerwaldbund kromě toho zalesňuje, poskytuje podpory sedlákům, již postiženi byli živelní pohrom ou, opatřuje chudším rolníkům nářadí a ho- spodářské stroje, učí je pěstovali a zužitkovatiovoce, zřizuje pletárny, organisuje chov vepřového dobyt ka a zvlášť prý pečuje o zdar rybářství atd. Pokud týče se živností, podporuje s velikým úsilím domácí průmysl a podporuje odvětví průmyslová, jež k úpadku se klonl. Zvláštní kapitola — a sice ta nejzajímavější — věnována je ve výroční zprávě »boji proti počeštění.« Nepřítel prý potřen není, jakkoli v Budějovicích konstatovati se dá jistý pokrok, poněvadž prý se tam v minulém sčítacím ob- dobí pomérně více rozmnožilo němectví — než češství. Není to sice pravda, ale pan Taschek chce tím patrné dodati reliefu své nejvlastnější činnosti v Budějovieféh, pře to nemáme přičiny pochybovati o tom, co tvrdl se ve výroční zprávě o ostatních městecha krajích. Štatečněli se drží německý živel uvait Budějovic, za to ustupuje v předměstích a v nej- bližším okoli. Na Lineckém předměstí zřízena byla prý letos velká česká obecná škola a agi- tace proti tamější německé škole pracuje prý s hrozným tlakem.V jindřichochrade- ckém okresu jsou prý velice ohroženy obce Rodvinov, Buk, Otín a Nýdek. Také prý se na- lezá v nebezpečí Děbolín a Matna. Zejmena prý v Rodvinové smutně prý to vypadá od té doby, co tam zřízen byl český hasičský sbor. V novo- bystřickém okresu prý sotva se po- češtění ubrání Český Bernsehlag. V tře- boňském okresu prý nejzdárněji působí ně- mecká škola v Sukdole, naproti tomu prý se nepodařilo německým dělníkům v Chlumci, přes to, že vykázali 78 dítek, vynutiti německou školu. V novohradeckém okresu byli prý jsme poraženi v Julianově (Julienhain), kde prj se společným úsilím tamějších Němcův, Böhmer- waldbundu a německého Schulvercinu podařilo zmařiti zřízení veřejné české školy. Však kdyby hrabě Buquoy nepronajal Němcům po- zemky a byli nuceni se vystéhovat, nebezpečl by se vrátilo. Obě německé obce v okresu Sviny Trhové počínají prý si statečně. Naproti tomu pozorovati lze v okresu kaplickém stálý vzrůst českého obyvatelstva. Neštěstím bylo by, kdyby se do českých rukou dostalo lázeňské místo Omlenice. V Krumlovsku prý se vede krutý boj, však Němci ve městě i v okresu jsou dobře připraveni. Nově zll- zená česká škola v Mirkovicích má německé děti z přiškolených obcí Zahrádky a Chabičovie počeštiti. Také prý obec Věžové Pláně veliceje ohrožena. Smutně dost prý to vypadá v okresu prachatickém, kde pozorovati stálý příboj Čechův. Odlehlá obec Frantál jest prý v situne velmi povážlivé, okresní zastupitelstvo v toml okresu je ztraceno a rekurs německých obel dosud prý není vyřízen. Na V imper sku mohou prý se Němci vykázati pěknými úspěchy v boji proti Čechům. V Kašperských H - rách nedostává prý se muže, jakým byl nolář dr. Novotný, který tam v zájmů Němců se zvláštní obratností a úspěchem působil. Jak prý se v okresu tom agituje, toho prý je dokladem, že v německé obci Nicově odbírají dnes již p- sobením farářovým pivo z českého akciového pivovaru v Budějovicích. V Sušicku bráni se Němci jak mohou, rovněž v okresu hart- manickém a nýrském, kde prý se zvláště čeští turisté na Špičáku roztahují. V nov- kdyňském okresu je prý ohroženo Prape-