#1
alto_textblock
#1
Strana2.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
24. srpna 1901.
#4
alto_textblock
#4
Číslo 233.
#5
alto_textblock
#5
své odpovědi. Taková je historie přípitků na
»Pothuanu«. Jsou mým dílem.
Faure dále vypravuje, že též jeho osobn
obliba a populárnost u Rusů působily příznivě
na vývoj věci. Je známo, že zesnulý president
republiky vynikal imponujícím zevnějškem. Byl
to krásný, statný muž, dokonale elegantnía
jeho vystoupení působilo velmi vážně i svůdně.
Faure nerozpakuje se přikládati těmto svým
osobním vlastnostem jisté důležitosti za všech
okolností a zajisté právem. Připadl mu velmi
těžký úkol, aby v Rusku representoval Francii,
aby on prostý demokrat, obchodník a bývalý
koželuh, jenž nebyl vychován v tradicích dvor
ského a šlechtického života, dovedl si počinat
jak se patří na hlavu státu a nedopustil se ni
jaké nešikovnosti a naivnosti. I v tomito směru
Faure brillantně sehrál svou roli. Zastupoval
republiku tak elegantně a vážně, že mohl zá-
voditi s dojmem, jakým chtějí působiti koru-
novaní a z boží milosti vládnoucí chefové
»Zastávám s největší horlivosti«, pravil
Faure, »svůj úřad, abych representoval Francii
za formy republikánské tak, jak byla represen-
tována za dřívějších vlád. Rozptýliti předsudky
proti nám udržované, učiniti republiku váženou,
Francii stále jako dřive respektovanou — to byla
moje snaha. Neměl jsem nikdy jiného eíle, nežli
býti vděčným vlastí své. V Rusku se mně to
podařilo úplně.«
#6
alto_textblock
#6
států.
#7
alto_textblock
#7
Carova návštěva ve Francii.
V Elysejském paláci zabývají se živě otá-
zkou ubytování carské rodiny. Caru vykázány
mají býti komnaty císaře Napoleona, kdežto
komnaty Marie Antoinetty a cisařovny Louisy
vyhraženy býti mají carové. Ložnici Marie An-
toinetty, vyhražené carové, obýval za Napoleona
III. syn jeho, prine Lulu. Jest opatřená skvost-
ným nábytkem, zvláště lože královny Marie An-
toinetty náleží k nejcennějším předmětům sta-
rého uměleckého průmyslu. Ostatně několik pod-
robnějších údajů o příštím carském sídle ve
Francii zajímati bude zajisté kruh čtenářstv
našeho.
Compigne, okresní město ve frane.
kraji Oise, leží 70 km. sev.vých. od Paříže
na levém břehu Oisy a při železniční trati pa-
řížsko-st. quentinské. Jest rázu starobylého s kři-
volakými ulicemi a zbytky bývalých hradeb, ale
má četné pamětihodné stavby, zejmena chrámy
St. Antoine (z XII. stol.), St. Jaeques (ze XII
stol.), St. Germain (z XV. stol.), dále zámek
zbudovaný za Merorovců a obnovený Ludvíkem
XV. i Napoleonem I., pamětihodnou radnici,
věž, ve které vězněna panna Orléanská, bron-
zový pomník téže hrdinky, kollej, veřejnou
knihovnu, museum starožitností gallských, egypt-
ských i řeckorřímských a sbírku kočinčínskou.
Na levém břehu Oisy k vých. rozkládá se veliký
park a les (Forét de Compiěgne), jenž pokrývá
14.8 km2, náleží k největším ve Francii
a býval oblibeným lovištěm panov
níků, zejmena pak císaře Napoleona III. Oby
vatelstvo počtem přes 15.000 duší provozuje
čilý obchod. Compiěgne ve středověku zváno
Compandium, bývalo již za franekých králů
oblíbeným s dlem dvora, pročež tu konána tak
četná shromáždění stavů a na jednom z nich
r. 833 byl Ludvik Pobožný návodem svého
syna Lothara zbaven trůnu. Karel Lysý
dal celé město přestavěti a nazval je Carlopolis.
R. 1430 byla u Compigne od Burgundů za-
jata Jeanne d'Arc a vydána Angličanům, vr.
1808 vykázal Napoleon I. město toto za by-
dliště španělskému králi Karlu IV.
Dnes ujišťují některé listy pařížské, že cau
nenavštiví ani Paříž ani jiných měst francouz-
ských mimo Compiěgne, Remeš, Dunkerk.
#8
alto_textblock
#8
Konflikt franko-turecký.
Anglické listy nepojímají spor Franeie
s Portou příliš vážně, protože sultán stěží dá
dojíti ke krajnostem. »St. James Gazettes
přes to uvažuje o krocích, jež by Francie as
podnikla, kdyby sultán zůstal přece jen nepo-
volným. Případné obsazení Soluně
neb nějakého přístavu na albán-
ském pobřeží, soudí list, uvedlo by
Francii do konfliktu s Rakouskem,
kdežto kútoku na Smyrnu nepři-
hliželo by klidně ani Německo
nepochybně ani Anglie. Totéž platí
ve příčině obsazení Bejrutu, Haify n eb
Jaffy, kteréž nemohlo by býti po mysli ani
Rusku a jež by snad i návštěvu carskou ohro-
zilo. (?) Zbývá tedy jen možnost okupace ostrovů
Leuna, Imbra a Mitylene. Jedině z této
možnosti mohly by, soudí list, vzniknouti zá-
pletky, a vláda anglická bude prý možnost tu
stále míti na zřeteli. Rusové sami přejí si lodní
stanice nějaké v moři Středozemním. Obsazení
její spojencem francouzským dovolilo by Rusku
prostě obejíti smlouvu pařížskou. Jest tudíž
možno, že nový vývoj věci v Turecku dodá po-
bytu carskému ve Francii obzvláštní důležitosti,
dodává list, a napomíná anglické státníky ke
bdělosti. Ostatně z Paříže ujišťují, že diploma-
tické přerušení s Portou není ještě úplné a že
prozatím obmezuje se na samotnou osobu vy-
slance Constansa.
#9
alto_textblock
#9
K poměrům na bojišti jiho-
africkém.
#10
alto_textblock
#10
Officiální »Gazetta« londýnská uveřejňuje
o poměrech na bojišti tomto úřadní zprávu,
sáhající do 8. července. Kitchener praví v ní,
že v poli stojí ještě 13.500 Burů, pochybno
ale jest, že započítáni jsou tu i povstalci kapští.
Průtah operaci svých vysvětluje Kitchener tím,
že 16.000 mužů jízdní pěchoty, již mu byl
dáni k disposici, nejsou ještě vycvičení a že
jich nelze tudíž ještě k bojům použiti. Alei
když se toto stane, stačí tento počet prot
13.500 Burům? Kitehener míní ovšem, že Bu-
rové nejsou již s to provésti větší operace,
ale sám dokládá ihned, že také úkol anglického
vojska jest obtížný, kdyžtě silných oddilů nutno
používati i jen k ochraně dlouhých tratí želez-
ničních a dovozu zásob a potravin. Kitchener
zove na konec další odpor Burů šílenstvím, jež
prý už není ani vlasteneckým. Proti tomu ozý-
vají se ale i samy listy anglické. Tak prohla-
šuje »Morning Leader«, že není důstojno
anglického generála, nepřítele, jehož nedovede
přemoci, tupiti a šilenstvím zváti odpor, který
#11
alto_textblock
#11
on sám dosud nijak nezdolal. »Daily Newse
píší podobně a dodávají, že jedině cenným zá-
znamem ve zprávě Kitchenerově jest, že 16.000
mužů jízdní pěchoty, za něž sám žádal, za nic
#12
alto_textblock
#12
nestojí.
#13
alto_textblock
#13
K rozsudku gombinskému.
Rozsudek vojenského soudu gombinského
budí v Německu neustále velmi ostré a ne-
příznivé posudky a nalehá se na jeho změnu
veškerou skorem veřejností. O tom ovšem
zmiňujeme se i dnes na místě jiném, náležitém,
zde ale uvésti chceme hlas vlivuplného listu
německého, který zcela případně poukazuje
k jiné ještě stránce věci. »K6I. Ztg.« násled-
kem tragického případu gombinského žádá z
pronikavější kontrolu důstojníků, aby včas mohl
z nich vymýtěn býti chorobný zjev, jakýmž by
i zabitý rytmistr Krosigk. Důstojníci, kteří
přehnanou »řízností“ sdruženou s rozmary
podivnými a krajní přísností dohánějí vojáky
až k zoufalství, musí býti, pravlí 1i s t
odstraněni bez ohledu na vojen-
ské své schopnosti, na své jmeno
na původ svůj. Zodpovědnost za případ
gombinský nespadá jen na tamní důstojníky
nýbrž i na důstojníky vyšší, kteří obyčejně
váhají zakročiti, až je pozdě již.
#14
alto_textblock
#14
Proti německému lichocení,
Vojenský spolupracovník »Siěclu«, podplu-
kovník Marchand vytýká, že »Echo de Parise
a jiné nacionalistické listy s velikým zadostuči-
něním otiskují chválu, již Waldersee vzda
francouzskému vojsku v Číně. Marchand při-
pomíná, že také v roce 1870 ještě před válkou
důstojníci němečtí, manévrům v Chalonsu pří
tomní, oplývali chválou nad »velikolepými« vý
kony vojska francouzského. Jest možno, píše
podplukovník, že nynější chvála jejich ne n
o nlic upřímnější, na nejméně by se ale měla
taká váha klásti na úsudek potměšilého od-
#15
alto_textblock
#15
půrce.
#16
alto_textblock
#16
K Havličkově slavnosti v Borové.
Již třetí pomník Havlíčkůví huduje vý
chodní polovice Čech. Po Kutně Hoře a Vy
sokém nad Jizerou přichází Borová — jeho ro
diště. Pieta lidu odulet po krejearech střádala,
aby velikému Čechu, žulového karakteru zbu-
dovala důstojný pomník v jeho rodišti. Zejtra
staneme před hotovým monumentem, slrhneme
s tváře brixenského mučenníka roušku jej za-
střívající, abychom zahleděli i se v tu drahou,
tak předobře nám známou tvář našeho Karla. —
Jakž nemá rozechvěti se česká duše povzná-
šející radostí, hrdosti a pýchou při pohledu na
bohatýra v pravdě táborského; žel, že radost
ta kalena trpkou vzpomínkou na jeho mu
čennictví, žel že gloriola, obetkávající drahou
tu hlavu vyzařuje z dusné atmosféry poroby
bachovské. Byly to v pravdě doby mdlobya
mátohy, když v Havlíčkovi vyvstal národu nový
apoštol života, Prometheus jeho práva a pravdy,
duch síly vulkanické, kterého ani pouta metter-
nichovské censury nedovedla ujařmiti. Národně-
literární společnosť žila tehdy v idyllickém
úzkostném »vlastenčení«, když šlehla jí elek-
trická jiskra — duch Karla Havlíčka, vzpírajíeí
se zimomřivé nesmělosti našich předbřeznových
vlastenců, horlící na naši netroufalost slovy
»Jen si dupnout, vzmužit se vědomím čím jsme
bývali a čím troufáme si býti —« Když se-
třeseny řetězy Metternichovy despocie a bylo
možno k českému lidu promluviti trochu vol-
něji než v šosáckém tonu listů úřadních, již tu
bylo divutvorné, břitké péro Havličkovo, kter
svým »pravtipem samorostlým« odráželo, »jako
by ukuto z ocele palcátů táboritských« útoky
odpůrců, kteří hlásali, že ostřím meče musí
utlouci národ českostovanský. Bylo to 1. dubna
r. 1848, když objevilo se první číslo »Národních
Novin«.
»Málokterý list politický, « praví Tonner ve
spíse vydaném při slavnosti v Borové r. 1862.
»měl v národě takovou důležitost a moc jako
Havlíčkovy »Národní Noviny«. Čítalť je celý
národ, čítal je a rozuměl jím, neboť Havlíček
uměl psáti pro lid svůj jako nikdo jiný — a co
v novinách těch psáno, v to věřil národ jako
v písmo svaté. »Národní Noviny« byly »den-
ními rozkazy« pro lid; Havlíček vštípil v nich
lidu nejdůležitější pojmy politické. « Není při-
kladu v publicistice všech národů, kde by je
diný spisovatel za šest let poměrně tolik do-
kázal, jako Havlíček v »Narodních Novinách«
a »Slovanu«. — Hlásaje lidu českému evan-
gelium nové doby, evangelium svobody a ná-
rodnosti, víry a naděje v slavnou budoucnost
celé rodiny slovanské, stal se náš Havlíček
plamennou metlou všem škůdeům české věci
zlým svědomím ošemelných vlád a odkrývačem
lžiliberálů německých.
»Směle ku předu!« volal v prvním čísle
»Národních Novin« k českému lidu. »Odlož
národe můj se sebe přílišnou skromnost, neslu
šlcí potomkům Táborů. Pamatuj na své staré
časy, na ty časy, kdy kvetla sláva jmena tvého
kdy hledali tě vznešení pro přízeň tvou a ne
přátelé se tě báli. Vyhledej v dějinách veliké
ony listy, ve kterých zaznamenány jsou velicí
činové otců tvých: těmi tuž nyní mysl svou,
těmi podněcuj ducha svého, těmi připravuj sebe
k činům velikým. Neníť hoden jména velkých
předků, kdo se nyní spokojí nečestným podílem.
Chtějme jen zase být důstojným národem a
upřímná vůle naše brzo se promění ve skutek.«
To bylo za ranních červánků roku 1848 a ta-
kým zůstal nezvratně i za pozdějších bouří
chmur, když vše pod ranami krutovlády cou-
valo. Téhož jara byl to Havlíček, jenž celý
národ roznítil k jednomyslnému, manifestačnímu
odporu proti volbám do všeněmeckého parla-
mentu frankfurtského. Tehdy Havliček prozíra-
vým svým duchem politickým postřehl svrcho-
vanost nebezpečí a odtud ty plamenné filippiky
proti Frankfurtu, odtud ta křídla orli, jež na-
rostla českému holoubku. — Havličkova bo-
jovná písnička »Šuselka nám píše — — « roz-
létla se do nejposlednějších chat; bylo veta po
agitaci frankfurtské: Němci nedostali tam o
nás ani jediného poslance. Odtud nadešla roz-
hořčenost Němeů, doba tuhých zápasů s vlá-
dou, které mladý publícista spletl kalkulaci.
Po rozehnání sněmu kroměřížského stál
tu Havlíček sám a sám a pustil se v neohro-
žený zápas na obranu svobody našeho národa
#17
alto_textblock
#17
proti vítězící roakci světské i duchovní. Hleděli
Havlíčka zdeptat potlačením jeho »Národních
Novin«. Byla to rána, jež otřásla celým ná-
rodem — ne však Havlíčkem. Sotva »Národní
Noviny« byly pochovány, přemítal Havlíčeko
jiném listu politickém a neunavnému duchu
jeho se podařilo, že 8. května 1850 vyšlo první
číslo nezapomenutelného »Slovana«. Jestliže
»Národní Noviny« poživaly důvěry, tím více
těšil se ji »Slovan«. Náš národ znal již Ha-
vlíčka, byl jím probuzen a vzdělán, viděl, že
v době všeobecné zmalátnělosti nemá nad něho
strážce a bojovníka lepšího. Byly-li »Národní
Noviny« ostrými, byl »Sloxan« ještě ostřejším.
Vláda, její náhončí, odpadlici národní i političt,
dostávali v »Slovanu« své poučení. Zpyšnělý
hierarchismus dostal svůj díl v »Epištolách
Kulnoborských«. Konečně vysloven i ortel
smrti nad »Slovanem«. Dne 14. srpna 1851
vydáno poslední jeho číslo.
Nebylo však vládě dosti na tom, že potla-
čením »Slovana« Havlíček potrestán. Havlíček
po druhé hnán před porotu kutnohorskou, kde
jak zachovali se stateční porotcové, známo. Mi-
nistr Bach rozzuřen byl výrokem poroty nevinen
Havlíčka jako nebezpečného vládě člověka musil
stůj co stůj odstraniti a proto sáhl k násilí. Vy-
rval jej z kruhu rodinného, vytrhl z národa o jeho
pomoc se opírajícího a odvezl daleko do cizí
země, jako vyhnance z české společnosti do B i-
xenu, aby se tam utrápil. Co dálo se v exiliu
brixenském, jest známo. Havliček neztratil tímto
infernováním na mohutnosti svě energie a ducha,
ale podryty jeho živolní síly
»Bylo-li smutné a bolestné vyvezení z vlasti,
smutnější zajisté byl tam návrat. S hlubokým
žalem, s velikým zajistě hněvem loučil se Havlí-
ček s vlastí, když jej doprovázeli četníci a komi-
sař Dedera, ale vedle bolu a hiněvu pevně sídlela
naděje, že bude opět lépo. Nebylo! Vrátil se
ještě s hlubším bolem. Plna síly a zdraví vy-
vezli jej do vyhnanství, zkormouceného a nedu
živého přivezli jej na zpět, aby zaplakal nad
hrobem své drahé Julie, která z Brixenu několik
měsíců před ním se vrátila — 29. červenee
roku 1856 učinil životu a týrání jeho konee.
»Havlíček«, bylo posledním slovem šlechetné
Julie — »Julie« posledním umučeného Karla,«
praví Tonner ve vzpomenutém již apíse ...
a
a
To vše prolétniž duší účnstníků zejtřejst
slavnosti borovské. Nechť však i pro budoucno
tanou jim na paměti nesmrtelná slova Havlíčkova
jež měla by národu našemu býti přikázáním
»Jakožto hlavní pravidlo a základ celého našeho
snažení o zvelebení národů slovanských považo-
val jsem vždy pevné držení se svobodomyslných
zásad a jsem přesvědčen, že jinak ničeho trvan-
livého a platného nám doeiliti nelze a že jsme
ztraceni, jakmile bychom korouhev svobody opu-
stili. Národnost bez politické svobody jest ne-
možna, jako svoboda bež vzdělanosti národa jest
nemožna. Jen vzdělaní národové mohou opravdově
býti svobodní!«
#18
alto_textblock
#18
Padesáté narozeniny Aloisa Jiráska.
Z Hronova, 23. srpna.
(Původní zpráva »Nár. Listů«.)
V tichém, rozkošném svém rodišti Hronově
oslavil dnes mistr Jirásek své padesáté naroze-
niny. Daleko od centra našeho kulturního ruchu,
v letním zátiší, kam již po léta spěchává zažit
svých prázdnin. Ale dnes proměnilo se jeho
zátiší v místo, k němuž upjata byla pozornost
celého světa českého, a Jiráskova vzdálenost ou
Prahy nijak nezabránila zástupeům jejího du-
ševního života, aby mistra osobně pozdravili a
vděčně mu ruce stiskli za velikou jeho práei
uměleckou i národní. V rodišti Jiráskově, právě
v tomto rodném kraji mistrově, jejž tento pro-
slavil řadou děl po všech vlastech našich, vyjí-
mala se dnešní slavnost dvojnásob srdečně, ne-
boť nepozbyvši ničeho z oficiální — abychom
tak řekli — pražské representace, shromáždila
všechen Jiráskův kraj do Hronova, který se za
krásné letní pohody zaskvěl v radostném šatě
svátečním. Odovšad vlály národní prapory, prů-
čelí mnohých domů zdobila se pletenci chvoje,
a již ráno, když jsme sami do Hronova přijí-
žděli, chystalo se všechno k večerní illuminaci,
ověšujíc okna lampiony a stavíc do nich řady
svíček. Prostota Jiráskova rodiště v tomto svá-
tečním vyzdobení a v slavnostním ruchu všeho
obyvatelstva byla nejvhodnějším rámcem pru
tichou, skromně radostnou a výsledky svým
tak epochální činnost mistrovu . :.
Na konci města, nedaleko nádraží, obývá
Jirásek po léta nízký domek. Mistr zajisté ne-
mohl netušit při vší své skromnosti, že dnešní
den oslaven bude způsobem mimořádným
vždyť toho nesmlčely noviny, a všechna hro-
novská nároží oznamovala už po několik dní
velikými plakáty, že se chystá něco význam-
ného. Vlastní slavnosti hronovské počnou ovšem
až dnes večer — v době, kdy tento referát
bude již v Praze — ale právě jejich dnešní
předehra, méně očekávaná a tím srdečnější,
dodala svátečním dnům pěkného rázu.
Asi o půl desáté ráno zahrčely před
obydlím Jiráskovým první kočáry. Přáteléa
ctitelé z Prahy přiváželi mistrovi první gratulace.
Přijeli přes Náchod zástupci Národního divadla
a společnosti »Dlouhého stolu«, jehož jest Jirá-
sek skoro denním hostem. Byli to pp. JUDr.
Lad. Klumpar, prof. E. K. Liška, prof. dr. F.
L. Píč, Bohdan Kaminský, prof. Kruis, obchod-
ník Vendelín Mácha a Jaroslav Kvapil, jejich
mluvčí dr. Klumpar odevzdal oslavenci gratu-
lační projev Národního divadla a jmenem přátel
od »Dlouhého stolu« pohár z českého skla,
uložený v kaselě, jejíž víko okrášleno těmitc
dedikačními verši B. Kaminského:
Když pozdrav zní Ti ze všech vlastí luhů
dnes k dovršení padesáti let.
6 příteli náš, milovaný druhu
i »Dlouhý stůl« Ti v pozdrav číši zved',
by z duše přál Ti štěstí s plným zdarem
i stálou svěžest v srdci věčně jarém
i sílu k práci datší v příštích dnech
ke slávě Tvé a k radosti nás všech.
Ale pražská deputace byla přec již před-
stižena jinou gratulací a to takovou, že mistra
Jiráska zvlášť potěšila: byla od P. Wagnera,
převora broumovského, někdejšího Jiráskova pro-
fessora. A v zápěti dostavil se — v průvodu
prof. dra. Nováčka a rady Šatavy — gratulant
nad jiné vzácný a noočekávaný: stařičký, 83letý
nestor žijících historiků W. W. Tomek přije
osobně pozdravit svého slavného žáka. Tato ná-
vštěva dojala Jiráska až k slzám.
#19
alto_textblock
#19
Zatím však přicházely deputace již houfně.
Hned v prvních hodinách dopoledních dostaviio
se plným počtem zastupitelstvo města Hronova,
v čele se starostou p. Ant. Jiráskem a ná-
městkem Ad. Klikarem, hned po nich přišla
učitelská jednota »Komenský« z Náchoda, nesoue
adresu, na jejichž deskách zobrazeny byly dle
kreseb Alšových scény z děl Jiráskových, při-
jela deputace městské rady náchodské (pp. dr-
Čížek, stavitel Hokauf a továrník Lelzl), přišl
zástupci školství náchodského s ředitelem panem
Procházkou, deputace městské z Červeného Ko-
stelce, z Police n. Metují — kterážto přinesla
oslavenci diplom čestného měšťanství — deputace
spolků místních i z okolí.
S pražskou deputací přišedší prof. Krnis
přinesl oslavenci řadu svých znamenitých foto-
grafií Jiráskovy rodiny, a z Turnova prof. dr
Šimák přivezl veliké album s fotografickými
pohledy na všechna města, o nichž kdy Jirásek
psal. Tato kollekce je nejen pro jubilanta
milou upomínkou, ale i pro historii díla J
ráskova dokumentem ceny trvalé.
Zatím přijeli za pražskou deputací ješte
dva její členové: prof. dr. Thomayer, jeden
z nejintimnějších přátel Jiráskových a Jiráskův
nakladatel cís. rada J. Otto, jenž překvapi
oslavence krásným darem, stříbrným kalamářem
se soškou Choda na stráží. Spolu podál mu
s přítomným již red. Jar. Kvapilem slavnostní
číslo »Zlaté Prahy« ve skvostné vazbě a n
velínu tištěné, publikaci to, která zahrnuje hol
valné většiny českého spisovatelstva.
Dopoledne uplynulo v ustavičném střídán
se gratulantů. Přišlo studentstvo hronovské.
náchodské, poličské, přišlo plno místních cti
telů, kdekdo z města i z okoli hleděl se
oslavenci poklonit. Ve spěchu první zprávy
není ani pokdy, abychom jmenem všechny pro-
jevy uvedli.
Pošta a telegrafní úřad obléhaji už po ně
kolik dní Jiráskův dům objemnými dodávkami.
Jen letem mohli jsme ve všechny ty gratulace
nahlédnout. »Máj« i Umělecká beseda, městská
rada pražská, přední čeští spisovatelé a umělci
Jiráskovi kollegové ze škol i z povolání, nakla-
datelé a četné spolky — plno a plno gratulantů-
A přibývá jich novou poštou, přibude jich plno
jistě i zejtra.
Na samé hranici českého království, vti-
chém Hronově shromažďuje se dnes svými pro-
jevy celý národ. Klaní se jednomu ze svých
nejzdárnějších, nejupřimnějších synů, vypravo-
vateli velikolepému, pravému tvůrci české histo-
rické epopeje. V milém zákoutí Jiráskovic do-
mácnosti, kde laskavá domácí paní s nejstaršt
dceruškou pomáhají vítat a srdečně hostit pře
četné příchozí, odehrává se jedna z nečetných.
ale tím radostnějších světlých událostí národ-
ních: český lid klaní se svému velikánu v plné
sile jeho tvoření, chápe jej a zbožňuje, snáš
mu ještě živému a mužně tvořícímu všechnu
svou lásku a své pochopení. Nejkrásnější to dar
sváteční ! . .
Však tyto řádky jsou jen předzvěstí toho,
jak budou v Hronově i jinde po Čechách pa-
desáté narozeniny Jiráskovy oslaveny. Kéž se
zdaří oslava po zásluze, kéž mistra potěší a kěž
do našeho českého života veřejného vnese
hodně tepla a světla!
#22
alto_textblock
#22
Z jiné strany sděluje se nám ještě: Městn
hned v první den slavnosti slavnostně se ozdo-
bilo. Se všech domů vlají prapory v barvách
národních. Domy okrášleny chvojí, věnci.
lampiony i jiným vhodným způsobem. V celém
městě jest nálada sváteční. Pohoda je výtečná,
i samo nebe jako by přálo slavnosti naší.
Mezi deputacemi blahopřejícími oslavene
bylo: obecní zastupitelstvo města Hronova v pl
ném počtu s řediteli škol zdejších i okolních.
dále místní duchovenstvo. Hluboce dojat, děkoval
jubilant za poetu jemu prokázanou. Na to ná-
sledovaly gratulace všech spolků místních
z ostatních měst okolních.
Dostavila se obecní zastupitelstva a různ
korporace z měst Červeného Kostelce, Náchoda,
obecní zastupitelstvo z Police odevzdalo osobn
oslavenci diplom čestného měšťanství. Učitelská
jednota »Komenský« v Náchodě odevzdala jubi-
lantovi slavnostní album s touto věnovaci
adresou:
#23
alto_textblock
#23
Slovutný pane
#24
alto_textblock
#24
V tento památný den, kdy všichni ctitel
pravého umění slovesného v národě našem s ra-
dostí a vděčností vzpomínají nepomijejíeích zá-
sluh Vašich o umění české a žehnají blahodár-
nému a požehnanému jeho působení na veškere
vrstvy lidu českého, dovolte, aby i če s ke
učitelstvo rodného Vašeho kraje, sdru-
žené v jednotě »Komenský«, přihlásilo
se s hlubokým pocitem úcty a vděčnosti k Vám
slovutný pane, za nesčetné chvíle duševní roz
koše, nadšení a povzbuzení, jehož doznával
při četbě Vašich děl.
Učitelstvo české zapomnělo by se sna
národním i kulturním svým posláním
kdyby ve slavnou tuto chvíli nepřipojil
svého souhlasu k horoucím projevům obdivu
úcty a lásky, které ze všech krajů českých
slétají se ke dnešnímu dnu, jenž díky neúmorně,
bohaté, čtvrtstoleté Vaší činnosti, stal se svát
kem celého národa. Jest úkolem povola-
nějších, aby vzdali hold umělecké výši,
na niž čtvrtvěkovou činností povzneslo
se výpravné umění české, my můžeme se jen
s rozkoší poddávati mohutnému dojmu z ryzího
umění, řinoucímu se z krásného a bohatého
Vašeho díla, ale budiž nám dovoleno vysloviti
Vám aspoň vědomý svůj hold, jako velikému vycho-
vateli národa a nadšenému hlasateli šlechetných
myšlének a citů, hajiteli nejdražších statků ná-
rodních, lidskosti, osvěty a svobody, zpytateli
znateli nitra prostého českého člověka, české
minulosti v její nejmohutnějších projevech
v nejkrutějším utrpení, výmluvnému hlasateli
nefalšovaného českého vědomí dějinného, bu-
diteli k životu a práci, jehož zvěsti z velkých
zašlých dob nás i statisíce duší posílily, osvítily
a potěšily a byly vůdci a posilou k nové práci
a novému životu.
S vřelým tímto projevem díků a úcty slu-
čujeme nejvroucnější přání, aby milovaný a vá
žený básník náš na dlouho ještě českému uměn
a českému národu zachován byl v plné, svěž
síle, aby dlouho ještě ozařovaly písemnictv
naše zlaté, záhřevné paprsky jeho poesie a aby
#25
alto_textblock
#25
mu dopřán byl radostný rozhled po líše, na n
vzešla jeho setba zdravá, bohatá a zlatá.
Učitelská jednota »Koměnský« v Náchoei
dne 23. srpna 1901.
#26
alto_textblock
#26
Denní zprávy.
#27
alto_textblock
#27
— Böhmerwaldbund. Jedna ze tří mocnýcl
organisací nacionálního Němectva, »Böhmerwald-
bund«, míti bude příští neděli valnou hromadn
v Ronšperku. Však již dnes uveřejňují zdejš
německé listy zajímavé výňatky z výročni
zprávy, která tam bude přednesena. Je poučná,
zejmena pro nás, již proto, že minuli dnová,
kdy domnívali jsme se, že jih náš národně je
zabezpečen, na jihu že klid a posice naše
pevna a neohrožena. Ze zpráv »Böhmerwald-
bundu« patrno, že tomu zcela jinak a že i n
jihu napjati musíme všechnu sílu, abychom
uhájili državu svou. »Böhmerwaldbund« byl
koncem letošního správního roku svazem ne
méně než 315 místních odborů. Členů má svaz
ten celkem tolik jako v roce minulém a sice
28 000. Zajímavý je seznam členů výboru. Za-
sedají v něm pověstný J. Taschek, J. Ro-
senauer, dr. J. Kohn, dr. W. Miegel, Aug.
Morgner, F. J. Zink, L. Hauten, J. Löwenhöfer,
dr. A. Jakach a J. Sauer, vesměs v Budě-
jovicích. Dále: dr. G. Schreiner v Plzni, dr. J.
Kiemann v Praze, Fr. Höllriegl ve Vídni, F.
Majer v Horní Plané, J. Wiltschko v Krumlově,
J. Hütte v Měchenicích, F. Igler ve Vimperku
a F. Zdiarny v Prachaticích. Sám tento výbor
dokladem je k tomu, jak se na Šumavě germa-
nisuje. Ne mén-ě než čtyři ze člena
tohoto výboru jsou rodem Če-
chové. S povděkem konstatuje výroční zpráva,
že příjmy »Böhmerwaldbundu«
tentokráte značně stouply, jakkoli
prý se nedostává ještě mnoho peněz, aby jednot
mohla konati plně svůj úkol. Věříme. Mezi
najobětavějšími podporovateli »Böhmerwald-
bundu« uvádí zpráva zemského poslance dra.
E. Herbsta a vůbec celou jeho rodinu, potom
sledují: budějovický továrník Hardtm u th,
kn. Egon Fürstenberg, Osvald hr. Thu-
Salm a pan Mikolaschek v Praze.
Kromé těchto účinně podporovali Böhmerwald-
bund sehulvereinské jednoty v Německu a ve
Švýcařich a celá řada městských rad a něme-
ckých korporací. Pan Taschek a jeho stoupenci
velmi obratně řídí činnost Böhmerwaldbundu;
tím, že lidu hmotně pomáhají, činí z něho
agenty germanisace a národně si jej zavazují.
Böhmerwaldbund do všeho se plete. Zakládá
Raiffeisenky, podporuje, jak může, chov do-
bytka, zřizuje družstva mlékařská,
upravuje vody a již nyní plete se do veli-
kých vodních projektů, jež prováděny
budou na českém jihu, zejmena ale pracuje
v tom směru, aby oněch 6000 koňských
sil, jež dají se získat na Vltavě u Čertovy
stěny, bylo využitkováno k hospodářskému
povznesení českého jihu. Böhmerwaldbund kromě
toho zalesňuje, poskytuje podpory sedlákům,
již postiženi byli živelní pohrom ou,
opatřuje chudším rolníkům nářadí a ho-
spodářské stroje, učí je pěstovali
a zužitkovatiovoce, zřizuje pletárny,
organisuje chov vepřového dobyt ka
a zvlášť prý pečuje o zdar rybářství atd.
Pokud týče se živností, podporuje s velikým
úsilím domácí průmysl a podporuje
odvětví průmyslová, jež k úpadku se klonl.
Zvláštní kapitola — a sice ta nejzajímavější —
věnována je ve výroční zprávě »boji proti
počeštění.« Nepřítel prý potřen není, jakkoli
v Budějovicích konstatovati se dá jistý pokrok,
poněvadž prý se tam v minulém sčítacím ob-
dobí pomérně více rozmnožilo němectví —
než češství. Není to sice pravda, ale pan
Taschek chce tím patrné dodati reliefu
své nejvlastnější činnosti v Budějovieféh, pře
to nemáme přičiny pochybovati o tom, co tvrdl
se ve výroční zprávě o ostatních městecha
krajích. Štatečněli se drží německý živel uvait
Budějovic, za to ustupuje v předměstích a v nej-
bližším okoli. Na Lineckém předměstí zřízena
byla prý letos velká česká obecná škola a agi-
tace proti tamější německé škole pracuje prý
s hrozným tlakem.V jindřichochrade-
ckém okresu jsou prý velice ohroženy obce
Rodvinov, Buk, Otín a Nýdek. Také prý se na-
lezá v nebezpečí Děbolín a Matna. Zejmena prý
v Rodvinové smutně prý to vypadá od té doby,
co tam zřízen byl český hasičský sbor. V novo-
bystřickém okresu prý sotva se po-
češtění ubrání Český Bernsehlag. V tře-
boňském okresu prý nejzdárněji působí ně-
mecká škola v Sukdole, naproti tomu prý se
nepodařilo německým dělníkům v Chlumci, přes
to, že vykázali 78 dítek, vynutiti německou
školu. V novohradeckém okresu byli prý
jsme poraženi v Julianově (Julienhain), kde prj
se společným úsilím tamějších Němcův, Böhmer-
waldbundu a německého Schulvercinu podařilo
zmařiti zřízení veřejné české školy. Však kdyby
hrabě Buquoy nepronajal Němcům po-
zemky a byli nuceni se vystéhovat, nebezpečl
by se vrátilo. Obě německé obce v okresu
Sviny Trhové počínají prý si statečně. Naproti
tomu pozorovati lze v okresu kaplickém
stálý vzrůst českého obyvatelstva. Neštěstím bylo
by, kdyby se do českých rukou dostalo lázeňské
místo Omlenice. V Krumlovsku prý
se vede krutý boj, však Němci ve městě
i v okresu jsou dobře připraveni. Nově zll-
zená česká škola v Mirkovicích má německé
děti z přiškolených obcí Zahrádky a Chabičovie
počeštiti. Také prý obec Věžové Pláně veliceje
ohrožena. Smutně dost prý to vypadá v okresu
prachatickém, kde pozorovati stálý příboj
Čechův. Odlehlá obec Frantál jest prý v situne
velmi povážlivé, okresní zastupitelstvo v toml
okresu je ztraceno a rekurs německých obel
dosud prý není vyřízen. Na V imper sku
mohou prý se Němci vykázati pěknými úspěchy
v boji proti Čechům. V Kašperských H -
rách nedostává prý se muže, jakým byl nolář
dr. Novotný, který tam v zájmů Němců se
zvláštní obratností a úspěchem působil. Jak prý
se v okresu tom agituje, toho prý je dokladem,
že v německé obci Nicově odbírají dnes již p-
sobením farářovým pivo z českého akciového
pivovaru v Budějovicích. V Sušicku bráni
se Němci jak mohou, rovněž v okresu hart-
manickém a nýrském, kde prý se zvláště
čeští turisté na Špičáku roztahují. V nov-
kdyňském okresu je prý ohroženo Prape-