#1
alto_textblock
#1
23. srpna 1901. Číslo 232
#2
alto_textblock
#2
NARSODNI LISTY
#3
alto_textblock
#3
Strana5.
#4
alto_textblock
#4
přátelství Poláků naproti Rusku jen podporuje
jejich germanisaci a že je třeba staré polské
chyby odčinit, a proto poslala »do východních
krajů« pruských šik slidičů, kteří mají zejmena
vyzvědět, není li nějaké srozumění mezi poznan-
skými Poláky a ruskou vládou. Jeť »Hon.
Bpen« v Berlíně považováno za list, majíe
styky s ruským zahraničným ministerstvem.
Poznaňské ředitelství pošt vydalo okružní
k listonošům, kde jim hrozi tresty disciplinár-
ními až do propuštění, budou-li adresátům do-
dávati listy s polskými adresami. Na adresách
v Prusku nesmí být ani jediné slovičko polské
Prvým trestem je pokuta 2 m.
#5
alto_textblock
#5
Rusko na Středozemním moři.
Zabezpečivši své hranice a zájmy na dál
ném asijském východě, Rusko vraci se k svým
úkolům evropským a jeví při tom neochablo
svěžesť, ano zdá se, že události čínské, za nichž
tváří v tvář poznali své evropské spojence i sou
peře, síly Ruska vzpružily.
»D « obracejí pozor
nost ruské vlády na povinnost, která ji nyní
nastává. Rusko si musí opatřiti na Středozem-
ním moří uhelnou stanici. Anglické listy dost
se již této povinnosti ruské vládě napřípomí-
naly, přinášejíce občasně zprávy, jakoby Rusko
již skutečně o nabyti takové stanice jednalo.
Tu oznamují, že ruská diplomacie učinila kroky
k získání Racheity, tu ke koupi Seuty od Špa
nělska nebo přístavu Magonu na jednom z ostrovů
Balearských. Bez uhelné stanice na Středozem-
ním moři pozbyla by ceny sama sibirská dráha,
ohromné náklady na ni a na zabezpečení v Man-
džurii byly by vyhozeny. »Vůbec«, praví, »bylo
by pošetilé, kdyby Rusko dělalo hranici mezi
svými úkoly v Asii a Evropě, mezi východen
dálným a blízkým, když události posledních 5
let rozšířily působiště kulturné a historické (po
litické) činnosti Ruska oběma směry.«
#6
alto_textblock
#6
Carská návštěva Francii.
Vzrušení, způsobené ve Francii zprávou, že
car Mikuláš přijede do Francie, aby byl přitomen
velikým manevrům, jež se budou konati blíže
staroslavného města Remeše, trvá dosud.
V prvním okamžiku, když se tato zpráva
rozlétla Paříží, nikdo nechtěl věřiti pravdivosti
její. Poněvadž už bylo 10 hodin večer, zvláštní
vydání novin nevyšlo. Listy ministerské druhého
dne připojily triumfující komentáry se stanoviska
svého, avšak »Gaulois« vykládal ji druhého dne
svému čtenářstvu ve smyslu příznivém pře-
devším armádě pozemní a námořské.
»Figaro« přináší z Petrohradu dlouhý te
legram, obsahující podrobný program cesty
caroy. Vládce říše ruské bude nejprve pří-
(omen velkým ruským manevrům u Revalu
odkud se odebere přímo do Dánska, aby na
všlivil dánského krále. Potom odjede hned do
Gdánska k návštěvě Vilěma II., u něhož po-
bude na lodi »Hohenzollern«, aniž by vystoupi
na půdu německou, kteréžto schůzce nebudou
přítomni také ani hrabě Bülow, ani hrab
Lambsdorf, aby schůzce zachován byl ráz čiste
soukromý.
Odtud odjede car do Dunkerku, kde ho uvitá
presidontrepubliky se všemi svými ministry.
Potom budou se konati menší manévry námořn
v carově přitomnosti. U samého Dunkerku. Odtud
pojede ruský vládce do Remeše, kde blíže
hranic německých a belgických
budo shromážděno 150.000 muž
za vreniho velení generalissi m
Brugra. Manévry počnou dne 9. září
skončí dne 19. téhož měsíce. Po těchto velko-
lepých manévrech, jimž carová nebude pří-
tomna, a z nichž car asi jen závěrečné pře-
hlidky se zúčastní, odebere se carská rodina na
zámek compigneský, kde snad i několik dní
na zotavenou prodli. Teprve potom navštiv
carští manželé Paříž, což jest ale dosud nejisto.
K příjezdu carovu do Francie budou tam
ovšem vykonána rozsáhlá bezpečnostní opatřen
a k střežení trati dunkerksko-compiěgneské povo-
láni budou vojáci západní armády a z po
sádek středu, kteří budou podél celé trati až
ke Compiégne tvořiti špalir.
Severnímu loďstvu, jež cara v Dunkerku
pozdraví, veli místoadmirál Menard, jenž v řijnu
odejde na odpočinek. Loďstvo to sestává
z obrněnce »Massčny«, kterýž jest lodí admi-
rálskou, dále z obrněnců »Formidable«
»Courbete, z obrněných křižáků »Puy des
Döme«, »Bruix«, »Assas« a »Surcouf«, jakož
i z torpedových lodí »Cassini«, »Jatagan«,
Durandel« a »Fauconniere.
Car bude v Compiégne bydleti v přibytcích
jež kdysi Marie Antoinetta obývala a jichž
později za obou císařství používáno byloz
obydli pro návštěvníky císařské. Bydleli tam
již Viktor Emanuel, Vilém I. a — roku 1867 —
car Alexandr II. V přijímaci síni jest koberec
ještě od Maintenonové pocházející. V ložnici
nalezá se ještě z dob Marie Antoinetty nad
dveřmí rakouský znak, orel. Také lože patřívalo
Marii Antoinettě; jest velmi krásné, potaženo
starou hedvábnou látkou a 23 metru široké
K ložníci pojí se řada salonů. Salony tyt
obývaly i císařovna Marie Louisa a manžel jejl
Napoleon I. Pracovna jeho jest velmi zajímavá-
Při pařížském provedení díla »Madame Sans
Géne« byla věrně napodobena. Psací stůl Na
poleonův jest velmi jednoduchý, ložníce Bona-
partova sloužila kdysi Ludviku XV. za salon.
Lože Napoleonovo jest nevkusné, těžké a po-
dobá se spíše obrovskému slonu. Dekorace
rudá a zlatá, nejeví rovněž valně vkusu. Pa
vodně se pomýšlelo lože Napoleonovo i caru
vyhraditi, ale upustilo se od toho. Pro komnaty
carovy snešen bude nejkrásnější starý nábytek
Mikuláš II. bude obklopen ukázkami uměn
francouzského z nejslavnějších jeho dob.
Některé listy, ale málo věrohodné, zazna-
menávají rovněž málo věrohodnou zprávu, že
car doprovodi Loubeta i do Marseille, aby po-
zdravil tam s ním vojsko francouzské z Činy
se vracející, a odtud že teprve odjede do
Pařiže.
Délka pobytu carova ve Francii není vůbec
ještě vyměřena a z obavy před stoupenci »pro-
pagandy činu« budou možná některé skutečn
disposice vyhlášeny až v posledním okamžiku
Paříž chystá se za případné návštěvy ca-
rovy k výzdobě, jakáž tam posud nebyl
vídána. Již nyní bylo objednáno 10.000 pra
porů v ruských barvách.
#7
alto_textblock
#7
»Hamburger-Correspondent« píše
»Nemáme pražádné (?) příčiňy rozčilovati se nad
návštěvou carovou. Jediným nebezpečín
pro náš poměr k Rusku jest vý-
střední, vyzývavá, bojovná celn
politika našich agrárníků.«
Charakteristické — jako kontrast oprot
veškerým skorem listům berlínským a vídeň
ským — jest nazírání dvou listů anglických
na dvojspolek, na jeho význam a účel.
»Daily Graphic« praví, že dvoj
spolek osvědčil se tak úplně, že
stal se do té míry oporou evrop
ského míru, že jen bezmyšlenko-
viti zloduchové mohli by si přáti
aby byl oslaben.
»Daily Telegraph« pak píše: »Rusk
a Francie jsou nezbytní pro sebe a není nej-
menší příčiny ve věci té viděti něco
jiného, než pravou záruku pro za
chování míru v Evropě. Dvojspo
lek vyvolán byl v život, aby zje
nána byla opět diplomatická rov
nováha.«
#8
alto_textblock
#8
Královna anglická proti soutěži
francouzské,
Královna Alexandra dala pokyn veškerým
svým dvorním damám, jakož i všem těm, které
mají přístup ke dvoru, aby se příště jedině
odívaly šaty, zhotovenými z angliekých látek
v Anglii. Chce tím činiti konkurenci výrobkům
pařižským. Rovněž prý dopsala lady Amher-
stové, aby všechny paní, jež budou přítomny
příštím červnu korunovačním slavnostem
byly přioděny šatem, zhotoveným a pocházejí
cím z Anglie.
#9
alto_textblock
#9
Franko-turecký konflikt.
Dnešní zprávy o konfliktu tomto vyznívaj
již klidněji, zcela ve smyslu našeho včerejšího
předpokládání. Podstata sporu jest čtenářům
našim známa již ze zpráv dřívějších, na tomto
místě uveřejněných, nicméně máme za vhodno
některé údaje o sporu tom v paměti čtenářův
osvěžiti.
V prvé řadě jednalo se o tak zvanou ná-
břežní olázku. Francouzská společnost má kon-
cessi k využitkování cařihradských nábřeží
prostorů, jež hodlala koupiti Porta zpět. Místo
ale aby toto byla skutečně učinila a se společ
ností o náležitý obnos se dohodla, jala sej
všemožně u vykonávání práv překážeti. Jednání
to pohnulo pana Constansa, vyslance francouz
ského, k zakročení, u kteréž příležitosti před-
hesl však některé jiné požadavky francouzských
kapitalistů, jimž Porta značné obnosy dluhuje.
Tak dlužna jest Tubilisovi i s úroky 6 millionů
franků, firmě Lorandonově pak 121/2 mill. fr
Dluhy ty jsou ovšem prý z doby sultana Mu-
rada. Constans nebyl ale s požadavky těm
(27. m. m.) před sultana — prý pro jeho
churavost — předpuštěn, nýbrž na velkovezíra
Halila Rifata odkázán. Od něho nedostal
ale Constans uspokojivých prohlášení a sice
díky anglickému vyslanci, jenž Portu
zřejmě v odporu jejím posiloval, kdežto vysla-
nec německý choval se prý neutrálně. Ruský
ovšem Constansa podporoval. Vláda francouzská
potom sama důrazně žádala za uspokojivou od-
pověď do 20. srpna.
Na to sultán Constansa ve čtvrtek 15.
m. k sobě o 4. hod. odpol. předpustil a z
úrady, trvající do půlnoci a v přílomnosti mi
nistrů zahraničných věcí, finanel a justice dána
tu Constansovy sultánem uspokojující prohlá
šení. Porta uznala práva nábrežní společ-
nosti, kupní cena nábřeží, přístavů a dok sta
novena na 41 millionů místo na 45 millionů
Porta zavázala se provésti koupi nejdéle do6
měsíců, jinak že společnost nabude noobmezeně
opět všech práv, v prvotní koncessi jí přizna-
ných. Ujednání mělo býti turecké ministerské
radě předloženo. V podobné stylisaci mělo být
vydáno císařské irade toto ponděli. Turecko z
účelem urovnání požadavků těchto mělo uzavřit
u Oltomanské banky půjčku 100 mill. franků
a za účelem zúrokování a umořování postarat
se o annuity 220.000 tur. liber, kteréhož ob
nosu doufala Porta dosíci konversí celní půjčky.
V neděli dostalo se panu Constansovi noty
Porty, v níž uznávají se sice požadavky zmíně-
ných francouzských kapitalistů, ale o záležitosti
nábřežní ani zmínky se nedělo. Sultán prý totiž
v poslední chvíli odepřel souhlas svůj ke kon-
versi celní půjčky. Vzhledem na toto porušení
slova Constans vyrozuměl prý Portu, že sní
všeliké styky přerušuje a již mluví se o tom,
že vysláno bude loďstvo francouzské k břehům
Syrie, aby Portu k povolnosti donutilo. Očekává
se ale, že Porta povolí dříve ještě, než loďstv
francouzské tam dopluje, ano snad dříve ještě,
nežli — vypluje.
#10
alto_textblock
#10
O povstání na Filipinských
ostrovech.
Docházejí zprávy, jež svědčí, že povstán
není ještě nijak zdoláno, ano, že skorem týden
za týdnem svádějí se potyčky. Tak i poručík
Croft od 19. pluku pěchoty, který veli oddílu
jizdních zvědů, utkal se ještě počátkem srpna
v tuhém boji s povstalci. Ztráta povstalcův ob-
nášela sedm mrtvých a 13 zajatých, kdežto
z oddílu poručíka Crofta byli dva muži po-
raněni.
Vláda americká obdržela zprávu, že se na
Filipinách zločiny různého druhu množí povážli
vou měrou. Vedle toho zjištěny i připady vel
zrády. Tak na př. Placido Cuchapin, starost
z Pueblo Moncada (provincie Tarlas), tajně pod-
poroval povstalce a byl odsouzen na 15 rokt
do káznice; jeho náměstek Valenton, který by
usvědčen ze spoluviny, byl odsouzen na 10 roků
do těžkého žaláře. Různé známky ukazují k tomu
že na souostroví existují četné tajné spolky.
jichž tendence jest namířena proti Spojeným
státům.
Gen. Mc Arthur předložil ministerstvu války
Spoj. států dlouhou zprávu o operacích na Fi-
lipinách za minulý rok. Jako »politický« generál
popisuje Me Arthur výhody annexe a dokládá,
že zabrání Filipin bude míti rozhodný vliv na
postavení Amerikánů v Asii, to jest, že jim
zajišťuje rozhodné slovo ve všech otázkách na
dalekém východě. Generál praví mezi jiným:
»Zabrání ostrovů jest prospěšno a v bu-
doucnosti bude míti na světové dějiny takový
vliv, jako svého času objevení Ameriky.» (1)—
#11
alto_textblock
#11
Doporučuje vypuzení činského živlu z Filipin
s tím podotknutím, že Číňanů není tam zapo-
třebí, poněvadž jest po ruce dosti jiných
dělníků.
Během minulého roku měli Američané
povstalci 1026 potyček, v nichž ztratili 245
mrtvých, 490 raněných a 118 zajatých. Mim
to pohřešuje se 20 Američanů. Ztráta povstaleů
obnášela 2845 mrtvých, 1195 raněných a 6752
zajatých; mimo to vzdalo se dobrovolně
23.095 mužů.
Různí vůdcově povstalců odcestovali ale
nyní z Manily, aby vyhledali generála Molvara.
Jedná se o založení nového výkonného výboru
filipinského, který má sledovati jinou politiku
než dosavadní povstalecký výbor v Honkonu.
Ostatně také gen. Molvara stihla nehoda.
Americké vojsko pod generálem Sumnerem
pronásledovalo jej a zmocnilo se táboru po-
vstalců, kde nalezlo ještě teplou snídani, která
byla připravena pro Molvara.
Dle výkazu amerického min. války bylo na
Filipinách v době od 10. května do 18. června
zajato 8 důstojníků a 352 mužů a vzdalos
181 důstojníků a 2440 mužů; při té příležito-
sti ukořistili Američané 113 ručnic rozličných
systémů a bylo odvedeno 1099 ručnic a
jedno dělo.
#12
alto_textblock
#12
K úmrti dra. J. Kaizla.
Zádušní bohoslužby za zesnulého mi-
nistra dra. J. Kaizla konaly se včera po 10. hod.
dopol. v karlinském chrámu sv. Cyrilla a Meto-
děje. Za assistence dvou kaplanů celebroval
farář dp. Pohunek. Ve hlavní lodi chrámu
byl vystaven katafalk, svícemi ozářený, před
nímž rozloženy byly drahocenné věnče a kytice.
Při bohoslužbách na chóru zapěl sbor pěveů
vrouei písně. Kostel byl naplněn přečetným obe
censtvem. V lavicích, černým suknem pot
žených, zaujala místo pí. K. Kaizlová, nejbližší
příbuzní zesnulého, poslanci pp. inž. Kaftan
Janda, vídeňský náš korrespondent pan Pe-
nížek a j. v. Městská rada karlínská zúčastnil
se bohoslužeb v četném počtu s náměstkem
p. Svitákem.
#13
alto_textblock
#13
Pohřbu zvěčnělého poslance dra. Joe.
Kaizla zúčastnil se též, mimo osobnosti ve
včerejším referátu jmenované, v zastoupení klubu
národní strany svobodomyslné a zemské banky
král. českého pan posl. dr. Mir. Krajní k. —
Starosta měst pražských pan dr. Srb zaslal na
adresu výkonného výboru národní strany svo-
bodomyslné list tohoto obsahu: Slovutní pánové
Rada král. hlav. města Prahy hluboce dojata
rozrušující a neočekávanou zprávou o předčasném
úmrtí J. Exc. pana JUDra. Josefa Kaizla, c.k
mínistra m. sl. a zemského i říšského poslance,
vyslovuje slavnému výkonněmu výboru národn
strany svobodomyslné nejupřímnější soustrast nad
ztrátou jednoho z nejlepších pracovníků národ-
ních a nejnadanějších politiků našich, který vy-
nikající a neňmornou svojí činnosti získals
nehynoucích zásluh o národ a vlast svoji, jím
tak vřele milovanou. Památka jeho ze srdei
vděčného lidu nikdy nevymizí. Připojuje i svým
jménem projev nejhlubší soustrasti nad těžkou
touto ranou osudu jsem s výrazem obzvláštní
úcty Vám, slovutní pánové, vždy zcela oddaný
dr. Srb, starosta král. hlav. města Prahy. —
Za Český klub a za výkonný výbor strany staro-
české písemnou soustrast projevil pan J. Sedlák.
— Za ústřední výbor Národní jednoty severo-
české Jindř. Nechanský, starosta, dr. Štumpf.
jednatel. — Jménem městské rady v Unhošt
purkmistr Jan Wildmann. — Za okresní výbor
na Král. Vinohradech náměstek starosty okres-
ního J. Víšek. — Za představenstvo obchodního
gremia v Rakovníku Adolf Linhart, starosta. —
Za Politický klub v Kolině Jos. Nosek, místo-
předseda, dr. Jelinek, jednatel. — Za výbo:
Novoměstského občanského klubu dr. Karel Še
besta, starosta, Ant. Beneš, jednatel. — Za Poli-
tický klub v Jilemnici Pekárek, předseda. — Z
okresní výbor v Hořicích Al. Horák, starosta. —
Za městskou radu v Kralupech J. Masner, sta-
rosta. — Dr. Bořivoj Prusík z Ostende. —
Okresní hospodářská jednota pelhřimovská. —
Za městskou radu v Březnici: Tomek, sta-
rosta. — Ant. Sal za městskou radu v Zásmu
kách. — Za městskou radu v Pečká c
na dr.: Ant. Brož, starosta. — Další projevy
soustrasti zaslali pp.: Přísedicí zemského vý-
boru poslanec dr. A. Werunsky. — Jose
Engelmann z Karlina. — Matice opav
ská. — Poslanec J. Jaroš. — Starostův ná-
městek Jan Jakoubek v Nuslich. — MUDr.
Alois Mašek, purkmistr, za městskou radu
v Klatovech. — Obchodní gremium v Karlíně.
— Za městskou radu v Brandýse na
Labem: V. Kohout, starosta. — Za městskou
radu v Rychnově nad Kněžnou: Fran-
tišek Hanys, náměstek starostův. — Šl. z Lo mů.
náměstek starostův ve Volyni. — JUDr. J.S
Novák, advokát v Praze. — Očanská be
seda v Dejvicích. — Ervín Špindler
starosta a poslanec v Roudnici n. L. — Tělo-
cvičná jednota »Sokol« v Třeboni. — Obecn
rada ve Vysočanech. — Obchodní a živno-
stenská komora v Plzní. — Obecní rad
v Tovačově na Moravě. — František Hes
advokát z Hodonína na Moravě. — Zemský po-
slanec J. Barták v Kalištích u Ondřejova.
#14
alto_textblock
#14
Denni zprávy.
#15
alto_textblock
#15
K dnešnímu číslu připojena jest pravi
delná páteční příloha „Hlidka literární“
#16
alto_textblock
#16
— Padesát let života největšího
historického spisovatele Aloisa Ji
ráska se dnes dovršuje! S tímto šťastným
a požehnaným dnem dostavuje se zároven
pohnůtka k povznesení českých myslí, k níž
zajisté, kdo Čech, s vroucí radostí se připojí,
aby společně celým národem zbudována byla
tak strmá výšina vděčnosti a blahopřání, aby
příbližně vyvážila všechny ty štědré dary.
jimiž obmyslil nás Čechy Alois Jirásek. Aby
blahoslavena byla pravice jeho, mezi jejímiž
prsty proměnilo se péro v temenisko širo
kého, s břehu na břeh takřka nedohledného,
celou vlasť českoslovanského jazyka zúrod-
ňujícího, již dvě generace českého lidu vy
chovávajícího, vznešeného nedostižného
umění, přeslavnou minulost českou v nád
herné roucho odívajícího, srdci přemilého
Duch celého národa dnes se zachvívá blaho
#17
alto_textblock
#17
dějnými city, spějícími za mistrem naším do
jeho rodiště, v němž s otcem svým staře-
čkem slaví veliký den svých abrahamovin.
požehnaný syn Čechie! Není téměř kraje.
kterýž by mu nebyl zavázán za to, že učiníl
jej dějištěm svých vypravování, a že z jeho
dětí vybral hrdiny k výjevům, při nichž se
dech tají, líce planou anebo také oko se
rosí, a od velikého čtyřdílného eposu, v němž
uložil nejslavnější českou epochu husitskou
až po dějiny národního probuzení, představené
jeho F. L. Věkem a málo jen mezer, jichz
by nebyl vytěsnil svými nádhernými výtvory -
Jirásek jako výpravný umělec učinil, co nej-
vyššího jen může básník pro svůj národ
učiniti, on si jej vyvolil za sujet, za reka
obrovského jednolitého románu, v němž ti-
tuly jednotlivých děl znamenají jen jedno-
tlivé kapitoly a episody spjaté jedinou zlatou
nití Jiráskova genia. Toť tajemství jeho ve-
liké popularity, že vešel ke všem a ke všem
promluvil jich řečí, každému vypravova
o jeho vlastních předcích a krevních otcích,
jak toho prototyp vidíme na jeho Psohlav
cích, knize to, při kteréž na Chodsku ve
všech vískách hořívají v oknech jiskérky
lampiček za zimních večerů až k ránu, knize
ručejem slzí oplakané, knize, při níž hromem
tlukou chodské pěstě do stolů . .. Jirásek
pro dějiny národa v umění učinil tolik, jako
Palacký ve vědě a pro statečnost národní
českého lidu, jeho nezdolnost v boji národ-
ním, pro jeho pýchu na český původ víc
než kdo jiný. Jeho umění po stránce slovesné
oceňuje na jiném místě našeho listu péro
povolané, s tohoto místa, vyhrazeného druhdy
všednímu boji dennímu, budiž vzdán jeho
mistrovství hold za to, že ke kulturním po-
kladům národa našeho přičinil poklad ryzího
zlata, hřivnu, kteráž přebohatými úroky již
nyní původní jistinu ve prospěch národa
zdesateronásobnila. My v náladě sváteční
blahopřejeme dnes národu, že vidí, kterak
nejzasloužilejší romanopisec jeho překročil
zenit života svěží, bujarý, plný sil, mužnosti,
se slibem, že ještě jednou tolik národu
svému daři, čím už mu národ jest povino-
ván. Jsme přesvědčeni, že sám jest dnes
šťasten, vědomím veliké, celému národu če
skému na vrchol prospěšné a také uznávané
a očeňované práce. Nemůže být krásnějšího
losu, než jaký tuto smrtelníku popřán. Kéž ho
ještě dlouho užívá mistr náš slovutný, kéž
plodný jeho blahořečený život potrvá do
nedozíráma daleka!
— Z Oujezda. (Pův. zpr.) Mistru Jirá
skovi a svému čestnému občanu posílají srdečný
pozdrav věrní jeho a vděční Chodové z Oujezd
od Kozinů s přáním všeho dobrého a na zna-
mení vděčnosti za »Psohlavce«. V Oujezdě, dne
28. července 1901. Jan Žambůrek Kozina.
Jiří Šteffek, kaplan. Jan Votruba, rolnik
Šimon Sladký, rolník. Josef Veber, rolník. Jiř
Šteffek.
— Z Oujezda na Domažlicku. Slovut-
nému pánu, panu Aloisu Jiráskovi, svému
čestnému občanu, posílá srdečný pozdrav k ju-
bileu obecní zastupitelstvo, věrní jeho a vděční
Chodové obce Újezda s přáním všeho dobrého
a na znamení vděčnosti. Při volbě nově zvole-
ného obecního představenstva v Újezdě, dne
29. července 1901. Matěj Votruba, starosta.
Martin Kobes, radní. Jiři Pelnař, radní. Matě
Selnar, Weber Šimon, Šimon Pelnař, Jose
Šleffek, Josef Růžek, Jan Žambůrek, Tomáš
Votruba, Jan Votruba, Volfgang Šteffek, výboři.
Kubš Václav, říd. učitel. Tomáš Faina, obecní
tajemník.
— Církevní roztržení království če
ského, o jehož bezprostředně hrozícím nebez
pečí jsme předvčírem pojednali, stalo se před
mětem několika řádek včerejšího čísla » Katol.
Listů«. Uchylujeme se k silným výrazům jenom
v případech nutnosti i pravíme, že způsob vy-
jadřování se tohoto katolického () orgánu k ne-
rozeznání připomíná alkoholikovo blábolení ze
sna, neboť ve bdělém stavu by se ani tento ne-
odvážil mluviti žargonem, do jakého »Kat. L e
odivají svaté pravdy věrouky a morálky katoli-
cké v populární mluvu. Což je nutno, aby zrovna
český katolický tisk psal tak, aby se člověk
při četbě nemohl při nejlepší vůli zhostiti my
šlěnky na vyrábění dřevěné obuvi? Vždyť přece
zajisté vykazuje české duchovenstvo řady úcty
hodné intelligence i nepopíratelného vlastenectví
i jak může tedy ztrpěti, aby taková bezduché
nevymáchanost směla se vydávati za jeho orgán?
Takové tiskové zastoupení katolické věci jes
přece hříchem proti duchu svatému a podle téže
katolické morálky podporování hříchů samo se-
bou jest hřichem, nehledě ani k tomu, že jak
se věci mají, nic na světě není schopno věc
katolickou v Čechách tak poškoditi, jako »Kat.
Listy«, v nichž hlavní slovo vede vyložený břidil
českého jazyka, jehož schopnosti obmezují se
výhradně na to, že ví, kterým koncem péras
píše, Tím, co napsaly »Kat. Listy« v záležitost
národnostního rozdělení království českého mez
české a německé biskupy, při čemž diecése maj
se krýti s německým výměrem národnostníh
rozhraničení Čech tak, aby církevní roztrhání
Čech bylo průpravou k politickému a zároven
posloužilo k jeho usnadnění, nebude věc se strany
klerikální odbyta, na to mohou pánové kolem
kostela sv. Víta spolehnouti. Vycháziť na jevo.
že jezovitské spiknutí pokročilo dále, než se kd
nadíti mohl a že k uskutečnění německé diecése
se sídlem v Litoměřicích, zaujímající všechno
uzavřené území v severních Čechách, diecéseto
s vyloučením i posledních zbytků českých boho-
služeb a kázání z »uzavřeného území«, scház
jenom už, aby otázka osobní změny na biskup-
ském stolci litoméřickém stala se akutní. Cele
plán provedení promyšlen a probrán do nejmen-
ších podrobnosti až po sepsání příslušné žádosti
německým duchovenstvem v Čechách, ku kterémuž
úkolu vyhlédnut prof. Luksch. Žádost má být
v daném okamžiku ke kapitule litoměřické do-
pravena hromadnou deputaci německého kleru
a takovým způsobem má dán býti zevní for-
mální popud k věci hotové, před kterouž pak
český národ postaven býti má v truchlivé po-
době ošáleného Vaška ! Vždyť už je otázkou prý
neodmluvně (!) rozřešenou i že do litoměřické
kapituly nemá býti jmenován žádný kanovník
národnosti české, tak aby zároveň s německým
biskupem installována byla i výhradně německá
kapitula. Nikoli, frivolnými nejapnostmi »Kat
Listů« neodpraví se tato palčivá a nejvýše trapná
#18
alto_textblock
#18
záležitost se světa, k tomu bude zapotřebí mani-
festantního objasnění z kompetentních kruhů,
po němž nesmí zůstati v české veřejností an
nejmenší pochybnosti o tom, že církev boju-
jící proti »Los von Rom!« nestala se tomu
heslu služebnou, že nechystá příštího suffeagána
vratislavskému arcibiskupu a že Opitzova theorie
o dvou národnostních ovčincích v Čechách nikdy
nebude v praxi uvedena! Jinak mohou se vy-
socí protektoři Opitzova plánu dožiti takového
procitnuti českého lidu z náboženské vlažnosti,
na niž si tak často stěžují, jakého si zajisté ani
z daleka nepřejí!
— Prušáctví v litoměřické diecési
(Hlas českého kněze.) Roztomilé jsou to po-
měry v Litoměřicích. Konsistoř letos téměř vy-
mřela a pan biskup je již stár a k tomu velký
dobrák, aby různou neřest vyklidil a způsobil
nanejvýš potřebnou očistu. Těchto přesmutných
poměrů zneužívají dva dobře známí páni, kteti
vládnou a to způsobem, že jde-li jeden čehy,
musí druhý hot. Dva kohouti na smetišti jednom
se lépe snášeti nemohou ! — Není tedy divu,
že dějí se mnohdy věci, jež jsou jedině u ná
možnými! Stále se naříká na hrozný nedo-
statek kněží, avšak aby se tomu kroky roz-
umnými odpomohlo, aby materiální postavení
kněžstva se zlepšilo, aby ubohý kaplans
svými 700 korunami (! !) nemusil tříti bídu,
aby jeho poměry byly upraveny alespoň jako
poměry slušného čeledína, na to nepamatuje
nikdo. Nikdo nevidí kněze-starce, klerý na chu-
dičké faře celý svůj věk strádal a nikdo ne-
chrání jej na stará kolena před hladem. Raději
se běží pro pomoc do Pruska! Kde který
theolog nebo ex-františkán v říši, hned se na-
verbuje a »Bund der Deutschen in Böhmen«
jásá nad novou vymožeností a nad novým la-
ciným vítězstvím. A jak tento spolek rakousky
a katolicky smýšlí — — netřeba slovy se šl-
řiti. Doufá-li však konsistoř litoměřická, že
z těchto hulákajících Germánů vychová dobr
patrioty a nábožné křesťany, mýli se velice.
Litujeme upřímně, že se tak dalece zavésti
dala. Velice nápadnou byla olázka, pronesená
k rektorovi při návštěvě panovnikově v Lito-
měřicích stran studií cizích, nerakouských theo-
logů. Tento »nový element« na mnohých mí-
stech se neosvědčil, naopak dosti trpké — po-
stavení německých a zvláště českých kněžl
svým vystupováním jen stížil. Novědomost těchto
některých pánů je přímo děsná. Ačkoliv se jim
u nás v Rakousku nelibí a navštěvování škol,
zaopatřování nemocných a pod. jim docela ne-
voní, ačkoliv mnohému i ta nejlepší kaplank
(na př. v Liberci) je nedostatečnou . . . pánové
v konsistoři jakoby to všecko neviděli a ne-
slyšeli. Úsudků ostatního duchovenstva vůbecsi
nevšímají. Křiklavým důkazem bezohlednosti je
obsazení nově zřízené fary v Šumberce n. D
u Tannwaldu! Nejen, že hranice této nové far-
nosti ještě vymezeny nejsou, nejen že v osadě
nalézá se velmi mnoho Čechů i česká škola
tam byla zřízena, nejen že předčasným obsa-
zením poměry vlastního duchovenstva v Při-
chovicích (kamž Šumburk posud právem náleží)
se zhoršily . . . na hrozbu několika křiklounů
ihned telegrafovalo se až do Vestfalska pro
ex františkána z říše, jen aby několika štváčům
bylo vyhověno. Ježto nový přivandrovalec posud
ani žádného práva na rakouskou náboženskou
matici nemá a jako »Messeleser« štolu poža-
dovati nesmí, otevřela ihned slavná konsistot
svou kasu a vykázala mu měsíční plat ze svého
měšce. Toho si mohla uspořiti, kdyby Rakušan
tam byl býval dosazen. Svého času jistý farář-
chuďas onemocněl a žádal o podporu. Táž kon-
sistoř litoměřická měla proň hrozbu: »Jdi do
pense nebo si plať kooperatora«. Ovšem fará
ten nebyl Prušákem, nýbrž Čechem! Od kaž-
dého kněze požaduje se pastorální moudrost,
avšak — verba movent, exempla tra hunt ! Pro
mísí se politika do věcí církevních tam, kde
toho vůbec třeba není a proč dovoluje se fa-
ráři na dómě litoměřickém (Jos. Pohlovi) po-
řádati v Litoměřicích »Katholikentag« za
jehož »německý charakter« onen pán se na
veřejných plakátech, na sever od Lito-
měřie zaslaných, svým jmenem zaručuje? —
To není »moudrost«, jež u samého pramen
prýští, to je naopak hrubá bezohlednost, jež
nenajde sobě rovné, jak vůči českému lidu na
Litoměřicku, tak vůči českým menšinám a če-
ským katolikům celé diecése ! Pak se kdos diví,
že při takových zmotaných poměrech staro-
katolictví a novomodní protestantismus loví
v kalu! — Chce-li litoměřická konsistoř své
vlastní církvi bolestnějších a krvavějších ran
uspořiti, ať poměry své diecése a svého kněž-
stva trochu bedlivěji studuje — aneb je docela
hluchotou a slepotou raněna? — Či je ve
vleku nejen germánském, ale přímo pruském
Ano, takové jsou poměry v Čechách! V Lito-
měřicku, kam se povolávají z Pruska theologové
a z Westfalska »Messelesři« za faráře, utiskuji
se Češi, ba i Němci rakoušti Germánům cizím
— Ducha zarytého němectví osvědčilo
c. k. zemské finanční ředitelství pro král. české
při pohřbu svého bývalého nejvyššího správce,
ministra financí dra. Josefa Kaizla. Vedle věnce
s českým věnováním, jejž na rakev položiti dal
místodržitel pan hrabě Coudenhove, mimochodem
řečeno předseda tohoto úřadu, náš zemskýfi-
nanční úřad nerozpakoval se, věren svým tra-
dicím, vyzdobiti stuhy svého věnce slovy jedině
milovaného úřadního jazyka německého! Již
úcta k zásadám zesnulého, o němž c. k. finanč.
zemské ředitelství přece snad ví, že s ostatním
ministerstvem padl jen proto, že nechtěl dopu-
shti zrušení jazykových nařízení, kázala by kaž-
dému jinému úřadu, kterak prokázati akt po-
hrobní piety. Zemskému finančnímu ředitelství
v král. českém ovšem alfou i omegou všeho
konání je udržeti nadvládu němčiny i ve věcech
občanské zdvořilosti, ono, kde jen dá se, doka-
zuje, že na národním cítění lidu záleženo mu
není a že netřeba mu šetřiti ani eitu obyvatel-
stva královské Prahy, té české Prahy, jež včera
provázela ke hrobu velikého syna vlasti. Fi-
nanční ředitelství osvědčilo, že jest a zůstane
»treudeutsch« až do těch písmen — na stuhách
pohřebního věnce. Tím pozdravilo německou
duši svou — salvavit animam suam. Budiž mu
toho pozdravení přáno!
— Volby obocní v Třebenicích. Včera
dopoledne vykonány volby do obecního zastupi-
telstva ve II. sboru volebním. Právě o tento
sbor byly největší obavy, ježto ve sboru tomto
#19
alto_textblock
#19
ustupujl.