#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXl.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v pátek adne 23. srpna 190.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 232.
#4
alto_textblock
#4
Na rauní a odpol. listy
O přilohami (Naučný Obaar ve
středu a „Literárhí Hlidka
v pátek) předplácí sei
Praze v adulnistraei
. . . . 2 K —
ma mlsí
S K —
n čivrt lata . . . . .
s dvojí denáškou
na měsíe
. . .
7k ok
za čert lets
ve filslkáchi
2 K 80n
a měsíe . . . . . .
Poštont
a něs
..
3kel
zs čtvrt leia
s dvojí zásilk u
na pěst
na čtvrti lr ek
#5
alto_textblock
#5
V drobném prodejit
ranní číslo o sobě . . . za š k
odpoledni .
. . . . z2
Va dlialkách na venkovšn
zanní číslo, . . . . . . . n0
vdpolední . . . . . . . . Sb
Insera ty
platí ze hotevě sapře
Předplacení a inrarty přijínná sdnslal-
strace v Marisuské ulici 5. s.
Tan naekfzají se tel redakre
tiskárna a ezpedice „ Národnich Lista“.
Bukopisy se nevraosji-
#6
alto_textblock
#6
Přímé volby ve venkovských
obcích.
#7
alto_textblock
#7
Když došla těchto dnů zpráva, že před
seda kabinetu dr. Körber povolán byl do
císařského letního sídla v Išlu, připojili jsme
k tomu poznámku, že stalo se tak za příčinou
věcí významných.
Dnes oznámeno úřadně, že císař schváli
zákon o zavedení přímých voleb do sněmu
království českého. Varovné hlasy, aby vláda
rozmyslila si, co patrně bylo jejím úmyslem
aby upustila od plánu, rozpustiti český sněm
a vypsati nové volby na základě dosavac
platného volebního řádu, poněvadž by náro
český nemohl jinak, nežli za vyzvání k boji
pokládati takové bagatelisování zákonodár
ného sboru země a jeho usnesení, nezůstaly
tedy bez účinku. Vláda dospěla patrně k po-
znání, jaký by to právě v nynějším okamžiku
způsobilo dojem, kdyby ignorováno bylo le-
gální usnesení zástupitelstva zemskéhoa
s tendencí patrně urážlivou kdyby na no-
vých šest let zvolen byl sněm na základě
volebního řádu, jenž právem prohlášen by-
za pohanu onoho stavu, jemuž ve vlasti naš
přísluší zvláštní důležitost. e
Vláda si popílila a schválila rychleji
jak se nám sděluje, než ji zemský výbor
expedoval, osnovu zákona, jak se byl na n
český sněm ve svém letošním krátkém zase-
dání usnesl. Rychlost ona dá se ovšem vy-
světliti tím, že vláda z příčin, které my za
platné uznati nemůžeme, zřekla se úmyslu.
svolati sněm k dodatečnému zasedání ještě
v tomto roce a sice před říšskou radou.
Buď si ale tak či onak: starý řád volební
padá a voličové z kurie obeí venkovskýc
na stejný stupeň postaveni s voliči skupin
ostatních: Tím učiněn konec potupné nerov-
nosti voličův venkovských a odstraněna
aspoň z volebního řádu na sněm nepřístoj-
nost, jež hledě ku poměrům nynějším, byla
křiklavým anachronismem. Poslední zbytek
středověkého názoru na stav selský z voleb
ního řádu odstraněn a zástupci obcí venkov
ských nebudou již jako dosud překapáváni
do sněmu pomocí voleb nepřímých. I ten
nejnepatrnější volič bude si nyní volit svého
zástupce sám a nebude nucen namáhati se
k volbě toho, kdo byl ochoten v určitý den
jménem pěti set voličův odevzdati lístek se
jménem p. t. kandidáta slavné volební ko-
misi. Nyní každý volič vykoná tuto povinnost,
která je zároveň nejcennějším právem občan-
ským, přímo.
Jen člověk politicky nevidomý mohl by
popírati, že tím nebyl učiněn opět značný
krok ku předu a rovněž každý musí uznati
že mají nárok na vděk každého muže svo
bodomyslného ti, jimž přísluší zásluha, že
o provedení této reformy se zasadili. Nebyl
to snadný boj a bylo dost činitelů mocných
a vlivuplných, kteří opravě této nepřáli a
vláda sama také s nadšením tento krok če-
ských poslancův svobodomyslných neprová
zela. Zástupci lidu českého na sněmu ne-
dali se však ani odstrašiti hrozbou, že strana
nyní vedoucí nejvíce opravou utrpí a ne-
ustali dotud, dokud nestalo se skutkem, co
bylo od počátku předmětem jejich snaha
čeho selskému lidu dobýti slíbili. O horoskop
příštích voleb ve venkovské kurii nikdose
#8
alto_textblock
#8
nestaral, naopak, byla to akce prostá všeho
egoismu strannického, podniknutá bez vý-
počtu, prostě v zájmu cti a rozšíření práv
lidových a v zájmu povznesení českého
sněmu.
Zákon došel sankce a dnes ovšem poli-
tickou je povinností kalkulovati, jaký budou
míti přímé volby effekt ne pouze na mohut-
nost a strukturu strany svobodomyslné a
stran ostatních, nýbrž na vývoj politických
událostí ve vlasti naší vůbec.
Upříti se nedá, že přímými volbam
bude sesílen na venkově poněkud onen živel,
jenž dnes proti majitelům usedlostí, ze-
jmena proti tak zvaným starousedlíkům, na-
lezá se v opposici. Opposice ta je ovšem
spíše rázu sociálního než politického. Tolik
je ale jisto, že bude nucena strana svobodo-
myslná s lidmi malými a menšími ve ven-
kovských obcích a se živlem pohyblivějším
vejíti ve styky co možná přátelské, aniž by
tím odpuzovala vrstvy druhé.
Není ostatně žádného principiálního roz
dílu v zájmech obyvatelstva venkovského.
Je všechno, nechť již výroba jeho jakákoliv
a způsob výživy sebe různější, odkázáno na
výnos půdy a na ostatní zdroje příjmů země-
dělských. Interessy domkářův a venkovských
živnostníkův, kteří z pravidla v malém pro-
vozují vedle svého řemesla také hospodář-
ství, jsou, když ne totožné, tedy aspoň pa-
rallelní. Různí se jen, pokud jde o jistá
privilegia a právem či neprávem užívané
výhody jednotlivců.
Ale výhody tyto nejsou daleko takové,
aby opravňovaly ke sporům, jež by platný
mohly míti vliv na prospěch naší věci ná-
rodní, při dobré vůli na obou stranách dají
se velmi dobře srovnati. Bude-li míti jedna
vrstva převahu číselnou na své straně, vy
nikati bude druhá majetkem a hospodářskou
mohutností. Jedna bude moci doplniti druhou
na prospěch obecný.
Že navzdor tomu bude posunuta posice
novými volbami venkovské represeňtace po-
někud na levo, zdá se nám býti jisto. Stane
se to ovšem v menší poněkud míře
než po snížení censu v kurii městské.
Bude-li míti secesse agrární z nového stavu
věci nějaký prospěch, nechtěli bychom tvrditi,
ježto snahy agrární nalezají podpory právě
v oněch vrstvách, jež s těmi, kteří nyní jako
samostatní voličové docházeti budou k osudí
volebnímu, nalézají se v rozporu.
Myšlenka agrární musila by míti když
ne jiné hloubky, tedy aspoň mnohem většího
zevního lesku a jinak také by musili vypa-
dati její apoštolové, aby strhla k sobě dav
Je vůbec nesnadno dělati dnes prognosu.
jak za nových poměrů zápas dopadne.
možná, že příští způsob volení zůstane vůbec
bez účinku, možná ale též, že skončí s veli-
kým překvapením pro všechny.
Rolník rozšafný a vůbec obyvatel ven-
kova, uváží-li poměry a spravedlivě-li posoud
snahy i skutky národní strany svobodo-
myslné, musí za všech okolnosti dospěti ku
přesvědčení, že strana ta a její zástupci
nejen v hájení prospěchů všenárodních, nýbrž
i v obraně zájmů lidu selského konala po
ctivě svou povinnost. Kdo spravedliv a č
mysl není otrávena záští strannickou a zá
vistí, neodváží se učiniti straně svobodo-
#9
alto_textblock
#9
myslné výčitku, že by byla v jakémkoli
směru se dopustila prorady na svých
velkých úkolech, k jejichž uskutečnění byla
národem povolána. Kdo v nynější vážné
situaci, kdy dnes se neví, jaké veliké udá-
losti přinese den příští, jinými se dá vésti
pohnutkami než těmi, jež prýští z čirého
zdroje lásky k národu svému, zejmena ale
ten, jenž o to bude usilovati, aby národ náš
ve strany rozbitý a tedy seslabený na dále
vedl těžký boj, v němž co sjednocený ky-
ženého úspěchu se nedodělal, neodpustitel.
ného hříchu dopustí se na věci naší. Vědom
to nechť provází též příští venkovské voliče
na první jejich cestě k volbě přímé.
#10
alto_textblock
#10
Rakouští Slované v zámořských
krajinách.
#11
alto_textblock
#11
Otázce vystěhovalecké, jakkoli jest velice
důležitou, nevěnuje se v Rakousku mnoho po
zornosti. O regulaci vystěhovalectví nestaráse
ani vláda rakouská, ani vláda uherská, atu
jest zůstaveno veřejnosti, aby se sama organi-
sace chopila. K tomu účelu založen byl ve
Vídni spolek »O esterr.-ung. Coloni al-
Gesellschaft« za účelem, udíleti rady
pomoci rakouským emigrantům. Jest pro ná
zahanbující, že Němei sami založili spolek, jenž
v první řadě pomáhá ohromné většině slovan-
ských emigrantů, zejmena Slováků a Poláků.
Poláci založili v novější době též kolonisační
spolek, jehož orgánem jest známá »Gazeta han-
dlowo-geograficzna«.
Poněvadž rak.-uherská koloniální společnost
nemá po ruce výdatných finančních prostředků
a též zejmena na venkově známa není, jest celé
působiště odkázáno nesvědomitým agentům r-
zných, v Rakousku bohužel koncessovaných
cizozemských společností, kteří jiného účelu ne
znají, než aby nezkušené venkovany co možná
vyssáli.
S vystěhovalectvím prováděly se dříve
ohromné podvody a do dnes jest tento obor
lukrativním obchodem. Bude snad na místě
když objasníme též poněkud blíže otázku vy-
stěhovaleckou.
Emigrant stěhuje se buď jako volný občan
za své peníze, aneb stěhuje se na základě kon
traktu, uzavřeného s určitou vystěhovaleckou
firmou. Tenlo způsob emigrace vyskytuje se ve
lice často při stěhování do Brasilie, Argentiny
Kanady neb britské Kolumbie. Vláda brasilská
na příklad povolí toliž za účelem zalidnění stát-
ních pozemků určitou sumu peněz na výlohy
s tím spojené a učiní s určitou firmou smlouvu
kterou se firma zavazuje, že během určité doby
dopraví do Brasilie určitý počet práce schopných
osob. Firma obdrží nyní smluvený obnos a vyšle
agenty na honbu. Dle úmluvy poskytne stát
emigratům buď volnou jízdu po moři aneb po-
zemky zdarma a toho právě firmy nejvíce vy
užitkovaly. Obyčejně pozemky taková firma pro-
dala spekulantům a emigranty dodávala plantáž
níkům, od kterých brala novou odměnu. V Bra-
silii speciálně panuje nouze o levné pracovn
síly a proto pomáhají si plantážníci šibalstvím.
Nezkušeným emigrantům slíbí se pozemky zdarma
a nutí se ve přístavu k podepsání kontraktu,
sepsaného v řeči portugalské, kde zavazují se
za nepatrnou náhradu vstoupiti do služeb tako-
vého plantážníka. Když pak takové rodiny jsou
dovezeny na místo, jsou nuceny dělati témě
#12
alto_textblock
#12
otroky. Stížnost nepomůže, poněvadž podepsal
kontrakt a pak následuje jen bída a nemoci
Odtud ty četné varovné dopisy před Brasilií.
Ve skutečnosti není to však nic jiného ne
nesvědomitost agentů a neuvědomělost vystěho-
valců. V těto době snaží se vláda brasilská, argen-
tinská a chilská napraviti své dřívější chyby a
prodává celé komplexy pozemků koloniálním
společnostem, které emigranty takovým způ-
sobem nevydírají jako privátní firmy. Tak na
příklad koupila »Deutsche Coloni sa-
tions Gesellschaft« v Hamburce veliky
komplex pozemků v jižní Brasilii a prodává
jednotlivým kolonistům za velice výhodných
podmínek drobné pozemky na splátku, zásobuje
je hospodářským nářadím a tak stará se o zve-
lebení německých kolonií.
Kdežto rakoušti vystěhovalci odebírají s
většinou trvale do ciziny, činí uherští Slováe
výjimku. Velice mnoho Slováků ubírá se každo-
ročně na jaře do Spojených států, zvláště do
uhelných dolů a továren v Pennsylvanii a vra
cejí se počátkem zimy se zahospodařeným
penězi ke svým rodinám zpěť do Uher. Nej
větší proud vystěhovalecký rakouských Slovanů
ubírá se do Ameriky. Čechové, Slováci a Slo-
vinci velikou většinou stěhují se do Spojených
států, Rusíni do Kanady a Brasilie, Poláei
s Chorvaty v novější době do Jižní Ameriky.
Přikročíme nejdřive ke Spojeným stá-
tům severoamerickým. Příčina, pro
právě tam se nejvíce lidí stěhuje, záleží v tom
že dělnickým a nižším třídám vůbec jest tam
možno domoci se v poměrně krátké době slušné
existence a proto též v žádné zemi nepanuje
takový blahobyt, jako právě ve Spojených stá-
tech. Statisticky dokázalo se, že Američan vy-
dělá o dvě třetiny více, než kterýkoli jiný pří
slušník jiného národa. Průměrná mzda dělník
činí ročně 600 dollarů. Nejpříznivější podmínky
ku prosperitě skýtají se rolníkovi.
Teprve třetina půdy nalezá se v rukou far
mářův a zbytek — v osminásobném rozměru
Německa — leží ladem a čeká na zpracování
Rakouský generální konsulát v Novém York
udal počet vystěhovalců z Rakousko - Uhersk
do roku 1891 na 700.000 duší. Kolik osok
z této sumy připadá na různé rakouské Slovany
lze těžko určiti, avšak dobrá polovice připadá
z toho na Čechy a Slováky a zbytek na Poláky
Slovince a Němce.
Nejvíce našich krajanů nalezá se ve státech -
Illinois, Ohio, Iowa a Nebraska. Na venkově
jsou Čechové většinou seskupeni ve farmářských
koloniích. Hlavní české skupiny jsou ve státě
Dakota: Walsh County a Bon homme County
asi 800 českých rodin: ve státě Illinois: město
Chieago s okolím asi 15.000 rodin, Will County
200 rodin; ve státě Kansas: ElI swo rth
County asi 400, Republie County asi 300
rodin; ve státě Massachusetts asi 200 rodin
ve státě Michigan asi 600 rodin; ve státě Min-
nesota asi přes 3500 rodin, zvláště ve městech
Montgommery a Lecoeur County; ve státě Mis
souri asi 2500 rodin, z nichž asi 2000 v
městě St. Louis; ve státě Nebraska asi 12.000
rodin, z čehož v Douglas County s hlavním
městem Omaha asi 6500 rodin: ve státě Nový
York asi 15.000 rodin, z čehož v městě samém
asi 12.000 rodin; ve státě Ohio asi 23.000 ro-
din, z nichž v Clevelandu a okolí asi přes
20.000; ve státě Pennsylvanii asi 1000 rodin,
z čehož v Pittsburku a okoli asi 500 rodina
#13
alto_textblock
#13
ve státě Texas asi 3500 rodin, z čehož v La-
vaca County a ve Fayette County téměř 1000
rodin; ve státě Wisconsin přes 4000 rodin,
z čehož zvláště v Manitowac County asi
1000 rodin.
Naši krajané ve větších městech přináleží
u velké většině ke stavu řemeslnickému, nej-
více z nich jest doutníkářů, obuvníků, krejčía
zedníků. Požívají vesměs dobré pověsti a značné
procento stalo se časem samostatnými živ-
nostníky.
Český živel vykazuje v Americe neobyčejnou
národní vyspělost. Důkazem toho jest veliké
rozšiření českých novin a spolků. Ve Spojených
státech vychází asi 42 českých a asi 5 slová-
ckých časopisů, z nichž 14 čítá 5000 —10.000
abonentů. Směr těchto novin jest velmi různý,
ale velká většina * jest psána v duchu svobodo-
myslném. Jest zajímavo, že Rakousko zakázalo
více než polovici časopisů pošt. dopravu.
České noviny vycházejí v následujících mě-
stech: Chieago IIl., Cedar Rapids Jo wa,
St. Louis Mo., St. Paul Minn., Omaha Nebr.,
Schnyler Nebr., Wahoo Nebr., Wilber
Nebr., Prague Nebr., New York N. Y., Cleve-
lanh Ohio, Halletsville Tex., La Grange, Tex.,
Kewaunee Wis., Milwaukee Wis., Ra-
cine Wis., Colfa x. Slovácké vycházejí v New
Yorku, Piltsburku a Hagletonu Pa.
Jako žurnalistika, jest tam i život spolkář-
ský velice vyvinutý. V S t. Louis existuje
přes 40 českých spolků. Z nich jest asi polo-
vina podpůrných, ostatní zábavní, zpěvácké, di-
vadelní, sokolské, střelecké, politické, damskéa
náboženské. Dále mají tam Čechové 3 nábožen-
ské obce katolické s jednou velkou školou a 1
evangelickou obec náboženskou.
#14
alto_textblock
#14
V Chicagu existuje asi 60 českých
spolků; z nich přes 30 zábavných, 8 katoli-
ckých, 14 ženských a různě zpěvácké, sokolské
a sportovní. O náboženský cit stará se tam8
českých náboženských obeí, kdež zastoupeny
též sekty Baptistů a Methodistů.
Četní tamější hudebníci založili hudební
konservatoř, jež se těší dobré pověsti.
V Novém Yorku jest poměrně málo
českých sdružení, z nichž vynikají zejmena so-
kolské jednoty. Většího rozšíření mezi tamějšími
Čechy nabyla sekta presbyteriánů, kteří tam
mají též svůj kostel. Z ostatních měst dlužno
zmíniti se o Milwaukee, kde mají Čechové
pěkný Národní dům a školu. Ojedinělé spolky
sokolské a zábavní existují dále ještě asi ve
40 městech.
Příslušníci polského národa jsou ve
Spojených státech rovněž velice četně zastou-
peni. Polských listů vychází v Americe asi
25 a sice ve městech: Chicagu, Baltimore,
Detroitu, Winona, Min., Buffalu, Nov. Yorku,
Clevelandu, Toledě, Filadelfii, Pittsburgu, Mil-
waukeei, South-Bend, Ind., Pointu, Meridenu,
Conn., Brooklynu. Patero z nich mají 7000 až
10.000 abonnentů. Co se spolků týče převládají
u Poláků spolky katolické a podpůrné. V St.
Loufs jest pět polských a dvě katolické nábo-
ženské obce. V Chicagu jest několik zábavních
spolků a 10 katolických náboženských obcí, dále
polská vydavatelská společnosť a polské národní
museum. V Novém Yorku nalezá se polský
podpůrný spolek a katolická polská nábožensk
obec. Katolický kostel vystavěli si Poláci té
v Cincinnati.
#15
alto_textblock
#15
FEUILLETON.
#16
alto_textblock
#16
Alois Jirásek.
(K padesátým jeho narozeninám.)
» těch našich oslav! Kolik jest z nie
opravdových a upřímných !«
»Většina se chce při nich zablýsknouti.
ten neb ona zpěvem, deklamací, šatem, ten ne
ona hledají v tom zábavu a všickni skoro se
chtějí dostati do novin. A na oslavence mále
kdo do opravdy vřele vzpomene, protože ho
málo kdo opravdu zná, víc jen tak dle jmena
z novin a ne z děl jeho, podle zásluh
práce.«
Tato trpká slova napsal Jirásek v povídce
»Na Ostrově« a nelze jich dnes nepřipomenouti.
Sie není Jirásek z těch autorů, o nichž by se
jen mluvilo, neboť jest dílo jeho jistě z nej-
čtenějších a nejznámějších v národě, ale bez
platnosti ona trpkost ani dnes není nikterak.
Neboť kdyby dílo jeho mělo tolik ohlasu, kolik
má schopné síly a skutečného povolání, mnohý
a mnohý nepěkný, ano odporný zjev v dušev-
ním životě našem nebýval by dnes možný.
Trpkost je nutna, kde je tolik práce vy
konáno a přece ještě pořáde cíl tak daleký.
Pravé pochopení Jiráskova významu jest
také ještě v začátcích. V tom krásném zá-
koutí severo-východních Čech se v Hronově
dnes před padesáti léty nenarodil jen spisovate
povídkář, jenž vypravuje zajímavé věci z české
minulosti. Tam se narodil silný umělec a tvrdý
Čech, duch nadaný hlubokým, žhavým cítem,
aby nad jiné silněji pocítil bolesti ztrát a po-
nížení národního; nadaný obsáhlou a věrnou
pamětí, aby snadno pojal vše, co mu bude mi-
nulost vypravovati a žalovati; obdařený k tomu
bohatou obrazotvornosti zcela zvláštního druhu,
právě moderního, a vychovaný nad to k slle
chtění nezlomného, plodného a činorodého.
Především tedy mohutný český duch
všecky jeho složky z nejpevnější a nejryzejší
české látky. V tom duchu sklady citů a spo-
lečný jich plamen všechen sálající z hlubok
toužením jen českým. Plamenem tím všecky
ostatní lidské a osobní touhy, žádosti a vášně
v něm vyzkoušeny a očištěny. I čisté touhy
umělecké vrou v něm nejvíce a zvláště tímt
žárem lásky k české věci a zdaru budoucnosti.
Je tu umělec, jenž o své umění stojí
#17
alto_textblock
#17
potud, pokud v něm vidí povolání své k veli
kým službám v národě.
Umělec vypravovatel, buditel a vychovatel.
Vyvolává v konkrétní formy stiny věcí minu
lých, aby slávou jich rozněcoval, krutostí
hrůzou vychovával. A vždy při tom umělcem
ryzím zůstal. První jeho starost při každé
práci je umění. A význam jeho umělecký je
ten, že se od počátku dosti skrovných vypraco-
val k formě tak silně, že vyhovuje při daných
látkách požadavkům nejtěžším a dovedl český
román historický v hlavních svých spisech
k vrcholům umění novověkého.
To třeba nejen vůči cizině, která je vždy
pyšná a nedůtklivá, když se malý národ k vel-
kým závodům hlásí, ale i vůči plachým dušim
českým tvrditi, aby nebylo ukládáno teprve bu
doucnosti rozpoznati hodnoty, které vnímavým
čtením a srovnáním s evropskými vzorci určit
už dnes je dobře možno.
Vyvraceti námitky proti historickému umění
vůbec je věc trudná, ale i zbytečná. Je to kua
oněch theorií, které počítají bez prakse, a vždy
se mýlí. Bojovati proti některému druhu umění
je vůbec blud, neboť umění je výjev života
organického a je podroben zákonům svým vnitř-
ním, žádným vnějším.
Umění je volné, theorie jsou úzkoprsé
»Co bylo, nikdy se nevráti,« pravi theorie, ne-
přátelská historickému umění. Zcela dobře.
Vždyť ani nikdo nechce, aby se vrátilo, co bylo.
Co se vyvolává k životu uměním, nevracise
skutečným životem starým, ale životem novým,
za pomocí poznatků vědeckých a sběratelských.
To je právě zjev novověký a znamenitý, že
duše lidské nabývají v umělcích schopnost
vžiti se do forem dávno zaniklého života a po-
mocí těch forem život ten znovukřísiti.
Je v tom dojista zvláštní rozkoš, a mnoho
toho umění revokačního vzniká jedině z té roz-
koše a pro ni. Ale za to upadá toto samocilné
anebo bezeilné umění snadno v chyby; buďje
tuze učené anebo příliš studené, a nudné tak
i tak. Ale kde se revokace děje z příčin hlub-
ších, než pro pouhou novotu a zajímavost
exotismus, kde se umělec k minulosti ubírá
puzen citem hluboce lidským, soucitem a ob
divem nad ní, neb odporem k přítomnosti je
hnán, kde jde umělec národní do minulosti,
jako Saul do jeskyně Endorské, v starostech
bázni o osud nastávající horké bitvy, aby se
ptál stínu Samuelova, prorockých stínů přédků,
#18
alto_textblock
#18
na radu a výstrahu: tam vzniká z umění hi
storického velice důležitá čásť umění národního
Vždy je hlavní příčinou silného historismu
kontrast bídné přílomnosit a skvělé minulosti.
Odtud jeho význam a úloha u národů, kteř
neštěstím upadli a pozbyli té minulosti. Odtud
i taková shoda ve vývoji a významu historismu
u národa polského a českého. Nikde jinde nemá
historism tolik místa a potravy, tolik smyslu
významu.
»Nám jmenovitě je nezbytne
třeba živého připomínání naš
minulosti. To nás sílí a vzpru-
žuje!« praví Jirásek. »Litujeme sice, žese
tu a tam někdo nudí, ale sta srdcí se př
tom zahřeje a rozehřeje.«
»Je pravda, najdeme tu mnoho tendence,
a také pravda, že jí umění často trpí. Al
jsme v zápase a bojujeme o život.
A život národa nade všecko, Pro ně.
musl všecko zápasit, i uměníl«
To je hlavní vyznání Jiráskovo, lidské
i umělecké. Ale s výhradou, že si on sám
žádné subjektivnosti ani tendence neumělecke
nedopřál, že se postavil záhy na stanovisko
přísně předmětné, nestranné, klidné a sprave-
dlivé. On na př. líče krále Václava, nezastře
žádné nectnosti, kterou potvrzuje historie. A na-
opak při Zikmundovi nezastře žádné dobr
vlastnosti, kde ji lze dokázati.
Způsob jeho tvoření je ryze umělecký.
neboť je vnitřní jeho nutností. Jeho spisy —
toť je hlas jeho duše a výraz srdce i rozumu
i vůle k národu. Zdrojem látek je mu všecka
česká minulost, zdrojem formy obrazotvornost
paměť, oživující síla všeho je mu vlastní duše
A to je výjev právě ze všeho nejdivnější a ob
divu nejhodnější, že netvoři jako Flaubert slu
denou cestou přísné objektivnosti, že svými po
stavami sám žije a tak nekonečně rozmanilě
žije, a při tom tolik subjekt svůj ukrývá, že
sotva kde příležitost máme zvolati, toto je nebo
mluví Jirásek sám.
Oduševnění předmětu není jinak možno
než pomocí vlastní duše autorovy. Neboť to je
zde jedině živý model, jedině živá skutečnost.
a bez těch není žádné pravé umění, ani tedy
historické, možné.
Ptáme se užaslí, jak nabyl Jirásek tétc
duše, z níž oživil tolik různých věků českých
tolik lidí a nálad !
#19
alto_textblock
#19
Studium se předpokládá ohromné, ale to
vysvětlí jen málo. Neboť už to není tím dáno,
věděti, kde hledat a co studovati. Je tu věda,
je zde učenost, píle, rozvaha, kritika, ale pořád
ještě ani stopa po umění. Umělecké celky sou-
hlasné a jednotné dělati z porůzných drobto
shledaných, to lze jen mechanismem obraznosti
instinktem. Právě tento instinkt vede umělce
k pravdě, sic jinak pouhá rozvaha je plna
omylu a klamu.
Z toho lze uznamenati poměr Jiráskovy
tvorby k vědecké historii. O pravdu její se
všude opírá, kde nalezena jest; ale od nís
všude probírá k pravdě vyšší, totiž k pravdě
života. Život historických jednotek vyrostl ze
života davů, a tim se vědecká historie zevrubně
nezabývá, protože ho nenalezá. A život davů
předně genrových jednotek, pak hnutí rozsá-
hlých mass, je hlavní úloha novověkého románu
historického.
Zde už ani Scott, ani Gogol. Zde Flaubert,
Hammerling; zde Sienkiewicz a Jirásek. Tu je
dán úkol historické spravedlnosti literární, aby
zevrubným srovnáním obou slovanských mistro
jich vespolný poměr vyšetřila. Úkol to i časový
i čestný, i také plodný. Oba studovali a ličili
drobný svět měšťanský a studentský; oba se
vypjali nejdál a nejvýše v obsáhlých ob azech
dob největší slávy bohatýrské; tam strašný
Bohdan Chmelnický, zde Žižka; tam velkolepý
a vznešený Víšňovecký, zde Jiskra z Brandýsa
tam Kmitie, zde Janko Vlk, Pobera a j. pod
a zvláště Huňady Jánoš.
Pravda, Zágloba v českém schází. T
parallela tak přesná by vedla vůbec ad absu
dum. Ale zase má Jirásek své výtečné a nade
vše originální a silné postavy obou Dobáků
Sienkiewicz má nádherné, skvostně provedené
útoky jízdecké; Jirásek zase vražedné řeže hu
sitských sborů a úchvatné pochody. Sienkiewicz
je dějovější, v Potopě až divoký; hýři téměh
napjatými situacemi, uměle skrývanými a při
pravovanými obraty a různými důmysly. Jirásek
je klidnější a popisnější; jde víc do zevruh-
ností jeveného života. Ke psychologii se mají
oba stejně; liči nitro zevním hnutím nejvíce
plasticky a syntheticky.
Oba při vší objektivnosti jeví patrnou.
dobře čtenářem pociťovanou sympatii k jistým
osobám a věcem, a také zase antipathii, Sien
kiewicz ke kozákům a Chmelovi, Jirásek k Ma
darům. Německé statečnosti oba stejně chválu
#20
alto_textblock
#20
vzdávají. Národní slabosti a chyby a hříchy oba
přiznávají.
Sienkiewicz má pro sebe skvostné dílo »Qu
vadis«, Polský umělec mohl jiti za krajany vý-
tvarníky do starého Říma. To už nebylo stano-
visko Jiráskovo, ale Zeyerovo. Za to má Jirásek
řadu zcela svých specialit, vážných i humoristi-
ckých, má své »Skály«, »U nás« a »Věka«. Má
více o velikou jednu úlohu: zobraziti národní
probuzení české, A provedl ji ve vši možné roz-
sáhlosti od konce století XVII., kde začínají pů-
sobiti vlastenečtí kněži a skrytí rozšiřovatelé
evangelických tisků, až do roku 1848.
Vlastně vylíčil Jirásek celý národ, jak byl
v době slávy bohatýrské, v době úpadku a pro-
bouzení se. Přítomnou dobu a její požadavky
zachytil v povídkach »Na Ostrově« a »Druhý
květ«. Pružnost ducha neobyčejná. Ať přečte
někdo jenom »Skály«, »Proti všem«, nebo »Bratr-
stvo« a »U nás«, jaké prarozdílné tu předměty,
duše i formy jejich. Tu lid mohutný, velkole-
pých povah, siláckého rozmachu jak ve vášních,
tak skutcích, obrysy věcí i dějů rázně, kolorit
skvělý; emoce jednoduché, ale prudké a hrozné;
a proti tomu tato ohromná plocha drobnomalby
v nové kronice, plná malinkých postaviček, prací
přepilné ruky v třepetavém pohybu mistrně za-
chycených, mírných, vlažně teplých nálad, skro-
vné emoce, nejvíce humoristické. Dva tak na-
prosto různé světy a oba z jedné duše, oba
v téže duši sympatiemi odchované.
Literární souvislost Jiráskova je se všech
stran zřetelna a rozsáhlá. V ranním mládí starši
romantikové naši snad pomáhali buditi spisova-
telské touhy a vlastní tvůrčí energii. Později
velcí básníci polšti naň mocně působili. Ruský
Gogol má v počátcích snad největší úděl pů-
sobení u Jiráska. Potom už se vychovával a sám
vzdělávál, všecku píli na studium skutečnosti
svých románů vynakládaje, že o určitých vlivech
cizích ani nelze mluviti. Ale vyvíjel se úplně
s proudem realistickým a proto je obdobných
autorů dosti v cizině i doma.
Ličí-li bestiálnost lidskou, stýká se se Šlej-
harem (»V temnu«, »Gardista« a jinde); zobra-
zuje-li junácké bohatýry a hejtmany staročeské,
stýká se s Josefem Holečkem, neboť jeho nad-
šené poukazy na zdravou sílu černoborskou ne-
mají podnětů jiných, než rozkoš v takové sile
zdravé a touhu znova v národě ji vzbudíti.
V elegii souhlasí úplně s Třebizským. V odporu
proti historismu sentimentálnímu a povrchně frá-