#1
alto_textblock
#1
Číslo 112.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, dne 25. dubna 1900.
#3
alto_textblock
#3
Ročník IV.
#4
alto_textblock
#4
Redakoe, administraces
expodice
Praha, Pstrossova ulice,
číslo 200—II.
Vefrankované dopisy se
nepřijímají, rukopisy se
nevracejí
Mexapečetěnéreklamace
jsou porta prosty.
Inserty účtujeme levně
a při častější inserci po-
skytujeme výhody.
Vycházejí denně o šesté
hodině ranní.
pondělí a po svátku
vždy po dvenácté ho
dině polední.
Jeánotlivé číslo xa 8
Telefon redakce č. 1126.
#6
alto_textblock
#6
JLILKt
#8
alto_textblock
#8
Předplatné pro
Prala
s donáškou do
domu:
měsíčně. . . . .
K 2.80
čtyrtletně . . .
K 8.40
celoročně . . ..
K SS.69
Pro tuzemsko
poštou:
měsíčně . . . ..
K 3.—
čtyrtletně ... K 8.—
celoročně.... K 88.—
Předplatné do cizozem-
ska: Německa a Srbska:
čtvrtletně . . . K 12.—
celoročně... . K 48.—
Do Ameriky, Francie,
Švýcarska, Italie, Bel-
le, Anglie a Huska:
Štvrtletně ... K 13.20
celoročně ... K 52.89
Telefon redakce č. 1126.
#9
alto_textblock
#9
Slunce vychází ve 4 hodiny 50 minut ráno.
Slunce zapadá v 7 hodin 7 minut večer.
#10
alto_textblock
#10
Středa
Sv. Marek, evangelista. — Sv. Erminus, biskup.
#11
alto_textblock
#11
Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně
u sv. Mikuláše na Malé straně od 23.—26. t. m.
#12
alto_textblock
#12
Sněm království českého
(IV. výroční zasedání z r. 1895. Schůze 15)
V Praze, 24. dubna.
Vysoce vzedmuté vlny na výsost politické de-
baty, vyvolané známým jazykovým návrhem posl.
dra. Pacáka, rozlévaly se síní sněmovní dnes již
druhý den. Přes to však síly jejich neubývalo.
Naopak, síla ta jen ještě se stupňovala, vzrůstala,
mohutněla. Ale ukázalo se také pohříchu, že sou-
časně rozšiřuje se i propast, která zeje a otevírá
svůj hluboký jícen mezi českými a německými po-
slanci. Smířlivá nálada, která zdála se ovládati je
na počátku nynějšího sněmování, ustoupila novému
— boji. Slibné její světélko pohaslo jako těkavá
bludička. Sen o žádoucím smíru jest dosněn. Za
to vyhání své divoké květy nadutá panovačnost
německých, obávaným bičem Schönererovým šle-
haných a ke vzdoru doháněných stran.
První ujal se dnes slova posl. dr. Fořt.
Ovládaje celou látku dopodrobna, případně dokázal
zákonnou, od Němců popíranou platnost památ-
ného kabinetního listu císaře a krále Ferdinanda V.
ze dne 8. dubna 1848. Vyvodil z toho také pří-
slušné důsledky. Obhájiv pak vyššího českého, od
dra. Funke neslušně a nespravedlivě včera pomlu-
veného úředníka, prohlásil dr. Fořt se vší rozhod-
ností, že čeští poslanci nezaprodali za jazyková
nařízení hr. Badeniho hlasů svých pro vyrovnání
s Uhrami, jež ostatně dosud ještě není ani prove-
deno.
Řečník neváhal také doložiti, že českému ná-
rodu není třeba se báti příšery absolutismu, jímž
nyní se mu vyhrožuje. Prohlásil se také co nej-
rozhodněji proti zásadě jednojazyčnosti soudního
úřednictva. Promluviv pak ještě o vzájemném po-
měru říše a našeho národa, přál si v prospěch
Rakouska, aby ve svém vlastním zájmu zbudovalo
si uspokojením národů slovanských pevnou baštu
proti přílivu moře velkoněmeckého, aby mohlo tím
čeliti případné katastrofě.
Na konec vybízel dr. Fořt slovy nadšenými
a vřele procítěnými všecky české politické strany
ku svornosti, potřebné pro nový boj a skončil za
silného potlesku celé své strany.
Dojem slov řečníkových byl mocný. Působil
také na řečníka následujícího, posl. dra. Eppin-
gra, jenž patřil mezi nejpozornější posluchače dra.
Fořta. Pověděli jsme již jednou, že dr. Eppinger
jest nejlepší politickou hlavou strany německo-
pokrokové a opakujeme to dnes poznovu. Jenže
v ňadrech dra. Eppingra zápasí podle všeho dva
živly. Všemi jeho vývody kmitá vždycky určitý
a dosti teplý záblesk smířlivosti, ale povinnost,
jakáž jej víže ke straně, v jejíž řadách stojí, zá-
blesk ten láme. Bylo tomu také dnes. Nemoha
vyvrátiti věcného obsahu řeči dra Fořta, opatrně
skoro nadobro se mu vyhnul. Agressivním však
po způsobu svých německých kolegů nebyl.
Největší pozornosti ze všech dnešních řečníků
těšil se však posl. hr. Karel Buquoy. Vy-
sloviv politování, že debaty, jež letos zpravidla
vlekou se po celé dny hned při prvním čtení po-
daných návrhů, jsou na závadu plodné práci sněmu,
odůvodňoval bystře a duchaplně, proč kurie velko-
statkářská bude hlasovati proto, aby návrh dra.
Pacáka přikázán byl výboru. Stojí na stanovisku
plné rovnoprávnosti národů, ze kterých skládá se
Rakousko, protože jest jeho základem i tmelem.
Nemůže býti také mluveno o žádné specificky ná-
rodní kultuře, protože jeden národ se učí od dru-
hého a naše kultura jest křesťanskou a protivou
pohanské kultury.
Přešed k jazykovým nařízením hr. Badeniho.
přiznal vládě právo k vydávání jazykových naří-
zení vůbec a prohlásil je za tlakoměr rakouských
poměrův a prapor rovnoprávnosti v Rakousku.
Nechápe, jak je vláda pozdější mohla jen zrušiti.
Nynější jednala jen v prospěchu Rakouska, když
svolala dorozumívací konference, ale dopustila se
veliké chyby, že zachovala se při nich trpně.
Řečník vybízí pak upřímně rozvaděné strany
k tomu, aby se dohodly a poukazuje na to, že
#13
alto_textblock
#13
jedná se při tom o trvání mocnářství. Apeloval
zvláště na smířlivost německých poslanců, ale z řad
jejich bylo mu odpověděno, že bez státní německé
řeči nemůže býti žádného Rakouska. Ukázala se
tedy ta německá smířlivost poznovu a to ve světle,
nad něž jasnějšího již ani býti nemůže.
Po řeči hr. Buguoye, který poznovu se
osvědčil jako věrný přítel národa našeho, a jenž
od začátku až do konce byl poslouchán s napjatou
pozorností, a jako jiskra prolétlo sněmovnou každé
jeho slovo a jemuž bylo pak přečetně blahopřáno,
promluvil ještě posl. P. Opitz. Neúmorný tento
muž stane se brzy postrachem sněmovny. Přikrý-
váme proto jeho řeč, která byla snůškou prapo-
divných, tu a tam nad míru naivních věcí, rouškou
opravdové útrpnosti
Hned po té bylo jednání přerušeno a schůze
skončena. Příští bude ve čtvrtek.
#14
alto_textblock
#14
Nejv. maršálek zemský zahájiv schůzio
11. hod. 20 min. dopoledne, sděluje, že kurie velkých
statků zvolila členem komise školské po včerejší schůzi
sněmu svob. pána Hrubého z Jelení a pak žádá
kurie, aby po ukončení dnešní schůze vykonaly volbu
příslušného počtu členů komise pro kandidování.
Každá kurie volí 4 členy.
C. k. praesidium místodržitelství království če-
ského oznamuje, že osnova zákona o upravení potoka
divického vodním družstvem ve Smolnici, obdržela
nejvyšší sankci.
Hr. Nosticovi udélena 4denní dovolená.
Po přečtení dvou bezvýznamných dotazů pře-
chází se k pořádku jednacímu, a sice k pokračování
v prvním čtení návrhu posl. dra. Bedřicha Pacáka
a soudr. ohledně provedení rovného práva jazyka če-
ského při soudech a státních úřadech v království
českém.
Posl. dr. Fořt: V německé veřejnosti není
žádným tajemstvím, že v lůně našem jak v otázce
taktického postupu tak i v otázce jazykové tu a tam
panují dosti značné neshody. Tyto neshody nejsou
však takové povahy, abychom, ocitneme-li se všichni
vespolek před tváří nepřítele, zapomněli i jen na
okamžik, že jsme jedno tělo a jedna duše. (Výborně!)
Poukázav pak řečník na starou odrhovačku,
kterou včera dr. Funke opakoval o nařízeních hr.
Badeniho, vyslovil se o nich, že byla jen pouhým
odleskem a částečným provedením zákonného práva
jazykového v Čechách od věků platného. Základní
dva pilíře tohoto práva doznaly výrazu v památném
kabinetním listu ze dne 8. dubna r. 1848. Jeden
z těchto pilířů záleží v zásadě, že oba dva zemské
jazyky v celé oblasti království jsou ve veškerém
úřadování oprávněny a rovnocenny, druhý spočívá
v tom, že každý, kdo hodlá v tomto království za-
stávati veřejný úřad zeměpanský, jest povinen vyká-
zati jazykovou kvalifikaci, kterou skutečně ethno-
grafické poměry království tohoto vyžadují. Dále do-
kazoval řečník legalitu tohoto kabinetního listu. Kabi-
netní list ze dne 8. dubna 1848 nebyl ničím novým,
to bylo jen vyjádření toho, co od století bylo v tomto
království zákonným právem.
Zákonný stav tento nemohl býti změněn oněmi
pověstnými tajnými výnosy Kraussovými, kteréž in-
timovány byly jen důvěrně, cestou soukromou, způ-
sobem podloudným (Výborně! Výborně! Tak jest!),
datovanými ze dne 22. května r. 1852 a 30. června
téhož roku, výnosy to, kterými per nefas a contra
legem způsobem jednostranným spácháno bylo na zá-
konném stavu násilí. (Tak jest !) Byla-li vůči jazyko-
vému zákonu spáchána křivda, pak nestalo se to
5. března r. 1897, nýbrž 4. dubna r. 1898, kdy
Badeniho nařízení ordonancemi Gautschovými byla
zrušena. Jestli možno vůči tomuto stavu mluviti o ně-
jakém zločinu, pak zločin tento nebyl spáchán ani
5. března r. 1897, ani 4. dubna r. 1898, nýbrž
17. října r. 1899. (Tak jest !) A jestli to, co dnes
dle časopiseských hlasů se nám ve Vídni chystá od
ministerstva Körberova, skutečně vstoupí v život,
jestli předlohy ty opravdu jsou tak daleko, aby od-
činily i ten drobet práva jazykového, jehož se staro-
česká strana po 15letém plahočení domohla, ocitneme
se před zjevem, který nelze nazvati ani křivdou, ani
#15
alto_textblock
#15
zločinem, nýbrž který jest sebevraždou nejvlastnějších
interesů tohoto státu. (Výborně! Výborně! Hlučný
potlesk !)
Dr. Fořt odsoudil pak po zásluze útok, jímž včera
dr. Funke přepadl jistého nepřítomného vyššího úřed-
níka soudního, vině jej, že jeho vlivem vrchní zem. soud
se počešťuje, a pravil: Onen úředník jest snad jedi-
ným praesidialistou, kterého živel český vůbec má.
Všechna ostatní praesidiální místa jsou bez vyjímky
obsazena lidmi vašimi (Slyšte! Slyšte!), ale nejen va-
šimi lidmi, nýbrž vašimi fakciosními stranníky. (Tak
jest.) Vy voláte po smíření s námi, když i jen jediný
poměrně nepatrný úředník praesidiální v Praze tak
nehorázně vás píchá do očí? Aspoň kdyby váš vztek
byl ospravedlněný, ale vzpomeňte si, co ono praesi-
dium učinilo po vydání ordonancí ministerstva Cla-
ryho? P'amatujte se, že vlastní osten oněch výnosů
nepocházel z péra ministerského, nýbrž že vzal svůj
vznik u vrchního soudu v Praze. Kdyby onen český
praesidialista skutečně vykonával takový vliv na-
praesidium, něco podobného by se přece státi nemohlo.
Potom vyvrací rečník výčitku dra. Funkeho, že
prý Čechové za jazyková nařízení dali svoje hlasy
pro uherské vyrovnání. Ne, nýbrž řekli jsme otevřeně
a poctivě: »Jazyková nařízení mohou nám býti pouze
můstkem, pouze prostředkem ke zjednání nálady, ve
které můžeme vyjednávati o sblížení, po případě
o další postup. Ve příčině uherského vyrovnání vy-
hražujeme si však úplnou volnost kritiky«. O něja-
kém zaprodání se za cenu jazykových nařízení v otázce
uherského vyrovnání nemůže býti řeči.
Je jisto, že jsme byli zklamáni. Čtyřletá kampaň
právě uplynulá ukončí fiaskem, ale nezapomínejte:
byla-li ona souvislost mezi uherským vyrovnáním a
uspokojením českého národa opravdu skutkem, na-
lézalo-li se jakési junctim mezi jazykovými poža-
davky našimi a mezi případným hlasováním pro
uherské vyrovnání, upozorňuji, že toto junctim mohlo
by trvat až dosud. Nezapomínejte, že § 14. vyrovnání
uherské neuvedl definitivně pod střechu. Zvláště
otázka obnovy obchodního a celního svazku jest do-
konce vázána na lhůtu přímo šibeniční, na lhůtu,
kterou svého času veleobratným způsobem ministr-
president uherský Széll ministerstvu rakouskému
diktoval. U tohoto Filippi se ještě jednou setkáme.
Hrozil-li dr. Funke absolutismem, přečkáme jej,
ale jiná jest otázka, jestli absolusmus, byť i německý,
přečká Rakousko. Nezapomeňte, že r. 1861 nebyla
to láska k národům, nebyl to zanícený zápal pro věc
svobody, ústavní práva národů, nýbrž že to byla
obrovská nouze, Magenta, Solferino, prázdné kasy,
rozdrcený úvěr státní, které na jednou vzbudily
v dotčených kruzích lásku k formám ústavním. My-
slíte, že by dnes bylo něco jiného? Myslíte, že by
se dnes vídeňské kruhy zdráhaly i jen jediný oka-
mžik sáhnout k absolutismu, kdyby na jedné straně
nebyly 3 miliardy dluhů, a na druhé straně, kdyby
rozpočet státní jen nemaskoval deficit a kdyby po-
měry k uhersku nebyly tak rozhárané?
Konstatovav, že strana mladočeská nikdy a ni-
kdy Gautschova nařízení neschválila, aniž pak se
s principem jednojazyčnosti již spřátelila (Nikdy!)
uvedl, že vždy stála na zásadě státního práva, na
zásadě úplné parity a úplné povinné znalosti obou
jazyků se stravy úřednictva. Byly-li za posledních 10
let učiněny výminky, stalo se to zástupci strany staro-
české v letech 80tých, ale naše strana v tom ohledu
jakmile ujala se otěží potitického vedení českého ná-
roda, dala výraz svému přesvědčení, že jazykovou
otázku v Čechách nelze jinak řešiti, nežli přesným
šetřením politického práva zákonného.
Kdybychom ve stadiu zuřivého politického boje
tak nebo onak přizpůsobili se k nějakému řešení
otázky jazykové na základě zásadní jednojazyčnosti,
podkopali bychom pevný náš legální podklad. Pro-
trhli bychom definitivně pásmo práva jazykového ví-
žící Čechy s Moravou a Slezskem.
Formule jednojazyčnosti za dnešních poměrů
sraziti musí český živel v této vlasti na stupeň ná-
roda inferiorního. (Tak jest! Výborně!) Tato formule
vedla by k faktickému parcelování jednoty králov-
ství a k dalšímu boji k vyhlazovacímu zápasu našich
menšin.