ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 7b6a9160-8ea2-11dc-a8cc-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 33
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXIX
#2 alto_textblock #2
odei snarell
#3 alto_textblock #3
ano odbdejeuleon
#4 alto_textblock #4
bedeta s ntu atJ st
#5 alto_textblock #5
V Praze, v pátek 22. října 1909.
#6 alto_textblock #6
hani vtie ob liln n e
#7 alto_textblock #7
Číslo 22
#8 alto_textblock #8
Na ranni avečerní listy předpláoi set V Praze v administráši: na měsle. . . . . . 2 K na čtvrt lota . . . . 6 K — h s dvoji donáškou na měsic. . . . . . na čtvrt leta . . . . 7 K 64h ve filiálkách na měsíc. . . . . . 2 K 30 h Poštou: na měsle. na čtvrt ieta ! . : . 9 K on s dvají zásilkou na měsle na vrtieta! : : k gh
#9 alto_textblock #9
l
#10 alto_textblock #10
V drobném prodojit ranní čislo o sobě . . za 8h večerní . . . . . . . za 4 h Ve fliálkách na venkově ranní čislo . . . . . . . 10k vočurní . . . . . . . . 6 h
#11 alto_textblock #11
lnseráty platí se hotově napřed Předplacení a inserty přijímá admistrace v Murianské ul., S. Tam nacházejí se těž redakce, tiskárna a expedine „Národních Listů- Rukopisy se nevraceji
#12 alto_textblock #12
Bez sněmu žádná říšská rada?
#13 alto_textblock #13
Byly doby, kdy tato věta byla hlásána ve formě přímého tvrzení jako hotová takti- cká směrnice, od jakéž pro říšskou delegae českou není odchylka možnou a hle, přešly měsíce od těch dob a k větě této dlužno při- pojiti pochybu ve způsobu otázky a nejen to, události vídeňské vypadají tak, jako kdyby už o odpověď nebylo ani rozpaků . .. Nezodpovědné orakulum parlamentního zákulisí vídeňského — pokud se týče kulis v pravo jeviště — »Centrum« podává dnes na tuto otázku zabalenou odpověď. O tom, zdali jest obstrukční taktika vhodnou, není jednotného názoru v táboře českém, ale v par- lamentní komisi Slovanské jednoty — k níž náleží také český tábor — byla smluvena taktika, všem stranám jednoty přijatelná. Bude postupováno věcně a takticky jednotně proti vládě Bienerthově, dokud nebude povalena. Postup tento díti se bude především pilnými návrhy, ty však postrádají vůbec povahy obstrukční, poněvadz většina jich týká se záležitostí skutečně aktuál- ních. Návrhů těchto bude čtrnáct, ukázku jich dle jednotlivých hesel a rozdělení na kluby jednoty najde čtenář mezi telefonickými zprávami vídeňskými, pro nás zde rozhoduje, že takové usnesení mění původní taktický po- stup velmi zřetelně. Nikoli říšské radě v odvetu za zmařené zasedání zemského sněmu platí zápas Jed- noty, nýbrž vládě Bienerthově — dokud ne bude povalena... Ji nesmí býti dána žádná milost... A pro tento postup získán i český agrární klub i čeští radikálové, neboť oba přijali na se podíl z pilných návrhů i s re žijním scenářem: zachovat klid, nedat se vyprovokovatl Říšská rada tedy bude, nebo nebude bouřlivé obstrukce; i jest známo, že lomozná obstrukce byla vládou označo- vána v pramenech, jež ona zásobuje čistým vínem, jakožto jedinou podmínkou, za kteréz po případě by nebyla otálela prvnímu lido- vému parlamentu podtít tepny bez dalších odročovacích anebo uzavíracích formalit a zahájit bezparlamentní poloabsolutismus para- grafu čtrnáctého. Při posuzování tohoto rozhodnutí o tak- tickém postupu Slovanské jednoty, — kteráž splnila Šusteršičovu přípověď, danou v konfe- renci Glabiňského, že dříve neučiní rozhod- nutí o své taktice, až bezprostředně před novým zasedáním — nesmíme se ovšem uza vírati jednomu velmi důležitému momentu. tomu totiž, že snad bylo jedině možným př dalším trvání Slovanské jednoty a že tedy je dlužno považovati za nejkraj něji dosazitelnou formu společné opo sice slovanské. Ale přes tuto úvahu, z níž vysvítá, že zažehnána ovšem roztržka, Slovanské jednotě po dva dny a ještě do včerejšího večera hro- zící, nelze se uzavírati poznání, že nej krajnější stanovisko českých stran, nezměněné od uzavření letního za- sedání říšské rady a sesilované různými pro jevy parlamentních prázdnin, bylo dochováno právě až na prah včerejší rozhodující porady komise. Projevy tyto jsou známy a zejmena z řečí agrárních mluvčích a tisku tohoto tá bora ozýval se tak hlučný důraz neústup
#14 alto_textblock #14
nosti od nejzazších důsledků taktických, že netřeba jich ani znova doslovně uváděti. Autor formule: bez českého sněmu žádná říšská rada, zaujímá přece jedno z nejvliv- nějších míst u vedení strany. Než i v ná- rodní straně svobodomyslné slyšány byly z čelných úst výroky, nasvědčující jednotě myslí v obou rozhodujících českých táborech o bezohledném taktickém postupu na říšské radě a bezohledných jeho prostředcích. » Jest pro mne jasno,« pravil na př. posl. Maštálka v N. Bydžově v neděli dne 26. září, »že rozhodnutí německých poslanců nepřipustiti dělnost českého sněmu, zatlačí nás do toho nejdůraznějšího odporu na radě říšské a v tom okamžiku, ve kterém rozhodne se v neprospěch našeho zemského sněmu, stane se nám, kteří jsme se na říšské radě bránili proti za- hájení obstrukční taktiky, ob- strukce pro podzimní zasedá n přímo příkazem nutnosti.« Ovšem lze namítnouti, že poslanec Ma štálka mluvil ještě jednou a sice dne 10. října v Kopidlně o témž předmětu a že tu svůj novo-bydžovský výkřik opakoval ve znění daleko méně emfatickém, řka, že »po- slanci naší strany svobodomyslné obstrukci na jaře neprovozovali, ale okolnosti jsou ta- kové, že obstrukce říšskou radu vážně ohro- žuje« ... Ale postavímedi ty dva výroky vedle sebe, nabýváme jakéhosi poučen o tom, kterak síla myšlenek a jich slovné odění míva postupem své jemné odstupňo- vání, až konečně sblíží se s míněním všem stranám přijatelným. Stalo se včera. V tu chvíli není ještě známo, zdali obě české strany v parlamentni komisi Jednoty své letní názory o nevyhnu telné obstrukční taktice daly na program kterak je hájily, stačí, že výsledek porady její usnesení stojí na tom, aby rozhodnutý taktický postup nebyl posuzován ja k obstrukční. Dnes uvidíme ovšem pokud vládní hlasatelé a němečtí nenávistníci vy hoví tomuto přání a neprohlásí-li čtrnácte pilných, nikoli obstrukčních, ale jen a ktu- alních návrhů Jednoty za obstrukc v nejlepší formě. Čteme li pak o prvním z chystaných návrhů v příčině zákona na ochranu národ- ních menšin, jejž podá posl. dr. Kramář, že se v rozpravě o něm ujme slova také ministerský předseda, přepadne nás nepopí- ratelný zmatek nad tímto tak zevrubně předvídaným rozdělením úloh. Je to slib barona Bienertha či pohrůžka? Ať tak či onak, nezbývá než za to míti, že byla bar. Bienerthovi poskytnuta možnost, ozná- miti svou řeč ku prvnímu českému návrhu pilnému. Aby ostatně bylo jasno o povaze takti- ckého postupu, včera v Jednotě usneseného, bude třeba ještě mnoho rozprav a snad k docílení plného jasu bude nutno dáti do- jíti ku praktickému provádění postupu toho v poslanecké sněmovně samotné. Prozatím nutno držeti se jednoho místa v usnesení Jednoty. Bude se prý pokračovati bez mi losti bez ohledu proti vládě Bienerthově, do- kud nebude povalena. V tom bychom při dobré vůli našli odpověď na otázku: Když tedy ne obstrukce, jaká tedy oposice bude Slovanskou jednotou provozována
#15 alto_textblock #15
A odpověď zněla by: Patrně nejrozhod nější, neboť jinou se vlády a systémy ne porážejí. Ještě dne 15. října prohlásil J. Ex. posl dr. Fiedler v Karlíně: »Naše příští taktika bude velmi jednoduchá. Proti vládě, která na místě, aby pracovala ke zmírnění národ nostních protiv ve smyslu práva a spravedl nosti, staví se do služeb německé panovač- nosti, povedeme boj bezohledny O způsobu tohoto boje už se mez sebou a ve Slovanské jednotě dohodneme.« Nuže ! Jakmile jsme upustili od zásady »bez sněmu žádná říšská rada,« prohrál jsme polovinu boje proti vládě, sloužící ně mecké panovačnosti. Která je druhá polovina vítězství proti německé panovačnosti a vládě v jejích službách?! A tu se ptáme dále do- cela v souvislosti s otázkou právě prone- senou: »Co je s tak zvanými ochr an- nými zákony ve čtyřech tak zva ných čistě německých zemích? Stanovisko vlády o sankci těchto hakatisti ckých zájmů, z nichž zejména dolnorakouský provozuje na tamní větvi naší středověkou popravu vytržení jazyka týlem, hrálo přece nějakou úlohu při včerejším usnešení v parla- mentní komisi Slovanské jednoty, či snad nikoli?O tom čeká veřejnost česko- slovanská výklad, který jí sch áz k pochopení včerejšího rozhod- nutí Jednoty .. Posl. Šusteršič prohlásil včera, že bude podáno zatím čtrnáct pilných návrhů a me- nil, že jest nyní příležitost za projedná- vání návrhů těch zahájiti smírne řešení parlamentní krise, pravi naše telefonická zpráva. Nepředbíháme uda- lostem, neztěžujeme poslancům našim, an Jednotě obtížnou jich situaci, ale tolik po- dotýkáme, že je-li tohle účelem čtrnáct pilných návrhů Jednoty, potom není vylou- čeno, že z nich vyvázne nejen parlament, ale i vláda Bienerthova. A to by byla příšerná perspektiva, o níž nechceme dříve mluvit, dokud ji neopodstatňuje více než Šusteršičův výrok! Uvidíme brzy, zdali pilné aktnální, nikoli obstrukční návrhy Jednoty. ohlášeny snad proto, aby byly později od volávány . . . Il
#16 alto_textblock #16
Sleveno na cclé čáře . ..
#17 alto_textblock #17
Z Vídně, 21. října. „Centrum“ oznamuje: „Jakkoli není je notného názoru v českém táboře o tom, zdali taktika obstrukční jest vhodnou, jsou všichni čeští a jihoslovanští poslanci jedno- myslni a solidární v úsudku, že musí býti odňata nynější vládě, která jest zajatcem Němeů. správa státní a že ji po té stránce nesmí býti poskytnuta žádná pomoc a dána žádná milost. Také však pokud se týče taktiky, po- dařilo se v dnešní poradě parlamentní komise Slovanské jednoty smluviti modus, který jest přijatelný (?) pro všechny strany ve Slovanské jednotě spolčené. Bude postupováno nejen věcně, nýbrž také takticky jednotně. Jinak ve Slovanské jednotě bylo vydáno heslo: zachovatklid, nedat se vypro- vokovat, rozhodný a důsledný po- stup proti vládě Bienerthově, do- kud nebude povalena.
#18 alto_textblock #18
Pokud se týče pilných návrhů, které budou podány, postrádají vůbec povahy ob- strukční, jelikož většina jich týká se sku- tečně aktuálních záležitosti, tak návrh na ochra- nu národních menšin, změna školského zákona, bosenská ústava, sociální pojišťování, soudcov- ské jmenování v království českém, jazykové po- měry na státních železnicích, záležitost škol Ko- menského, úprava tarifů na jižní dráze, jazy- kové poměry v Korutanech, zavedení dvouleté služby vojenské atd. Pilné návrhy jsou rozděleny mezi, jednotlivé kluby Slovanské jednoty v ten způsob, že čeští radikálové, Český klub, česko-agrární klub Slovinci podají po 3 návrzích, katolicko-národn poslanci a jihoslovanský svaz po jednom.
#19 alto_textblock #19
Zajímavá schůze parlamentní komise Svazu českých poslanci
#20 alto_textblock #20
(Spor okandidaturu českého záslupee v předsednictvu sněmovny. — Dr. Strán ský proti Zázvorkovi. — Min. Hochen burger — obžalován nebude.)
#21 alto_textblock #21
Z Vídně, 21. října. Večer sešla se parlamentní komise svazu poslanců českých ku poradě, které předsedal posl. dr. Hruban a které přítomen byl také člen komise ministr dr. Záček. Jednalo se na- před o to, kdo má poslance české za stupovati v předsednictvu posla necké sněmovny. Po vstupu dra. Žáčka do kabinetu Biener thova stal se jeho nástupcem posl. Zázvorka Dnes kandidatura jeho neprošla hlad- ce. Již v českém agrárním klubu, jehož členem jest, nebylo předem jisto, že bude jednomyslně jmenován kandidátem. Vědělo se, že jest úmysl postaviti proti němu posl. Düricha. Tento však prohlásil, že sám je pro posl. Zázvorku, nechtěje rozhazovat símě rozkolu v klubu. V parlamentní komisi poslanců českých vy stoupil proti Zázvorkovi posl. dr. Stránský. pravě, že Čechové v markrabství těžce nesli,ž místopředseda poslanecké sněmovny a zástupce Čechů v předsednictvu jejím posl. Zázvorka, meškaje nedávno v Olomouci, neměl nic ji- ného na starosti, leč vykonati úřad ní návštěvu purkmistru Brand- hubrovi, urputnému nepříteli ná- roda českého, u kterého neměl co pohledávati. Dr. Stránský mohl proti posl. Zázvorkov uvésti ješlě jiná fakta stejné povahy Tentokráte ohlásili poslanci katolicko-národníh klubu, že by místopředsednickou funkci přijali Když po dru. Žáčkovi byla uprázdněna, zdráha se dr. Hruban býti jeho dědicem. Rokovalo se pak o návrhu, by na ministra práv dra. Hochenburgra podána byla ža loba pro jmenování soudeovské, vykonané v krá lovství českém. Žaloba taková podána — nebude, poně- vadž poslanci čeští nechtějí dát takovým akten relief muži, který ho nižádným způsobem neza- sluhuje ani svou ministerskou činností, ani svým jménem. Bude však volena jiná forma. Poslane čeští tlumočili rozhodně nespokojenost českého stavu soudcovského a českého národa vůbec nad postupem dra. Hochenburgra české kandidáty uchazeče prostě přecházejícím. Usnesení o tom stane se později.
#22 alto_textblock #22
Politické zprávy domácl.
#23 alto_textblock #23
V Praze, 21. října. (Situace a stano- visko polské.) Poláci jsou pro klidnou par- lamentní práci a sice všichni bez rozdílu. Proto starostlivě pohlížeji na příští taktiku Slovanské jednoty na říšské radě a na další rozvoj poměru českoněmeckého, o kterém loálně uznávají, že se vinou Němců v posledních měsících značně přiostřil jak zmařením českého sněmování, tak i jazykovými zákony v německých sněmech. „Nov. Reí.“, která bedlivě sleduje stoupající na- dutost rakouských Němců, chápe, že nedávné události musily způsobiti rozhořčení ve Slovan- ské jednotě a zvláště v kruzích českých. Ale přes to varuje, aby se Slovanská jednota nedala unésti city a řídila se ve svém jednání pouze chladným rozumem a rozvahou. Pochybujeť, že by bezohledná obstrukce mohla vésti ke změně systému a zlomení německé převahy ve státě. Technicky může parlamentní práci zmařiti malá hrstka nespokojenců; aby se znemožnila poli- ticky, na to je třeba síly. Slovanská jednota — dodává „N. R.“ — má tu sílu a jest povinna ji ukázati. Obstrukce je prý zbraní slabých. „Kurjer Lwow.“ vidí v poměru politických stran při zahájení říšské rady úplný chaos. Če- chové, kteří prohlásili, že bez českého sněmu nebude říšské rady, nyní, když český sněm sku- tečně rozbit, jsou prý na vahách, nemají-li přece připustiti klidnou práci v poslanecké sněmovně. Lvovský list z toho zavírá, že oposiční skupiny buď ztratily rozhled po situaci a nemají vůbee nijakého plánu do budoucnosti, anebo že začíná maskovaný ústup, jehož účelem v prvé řadě je udržeti parlament. Orgán prof. Glabiňského, „Slowo pol.“ hrozí nejprvé, že vláda na obstrukci odpoví klidně návratem k § 14. To dle jeho zdání mají na mysli také politikové čeští, kteří sice ob- strukci hrozí, ale jen proto, aby se domohli kon- cesí (!), jež by jim umožnily uzavříti s vládou čestný mír. Proto také nestrhali všechny nitky, pojící je s parlamentem a připouštějí, aby se sněmovna klidně ustavila. Týž list však dodává: Také vláda a něme- cké strany musejí pochopit, že není možno uvésti parlament do pravidelný ch kolejí, dokud se Čechům nedá ur- čitá satisfakce. Nestačí zostřiti jednací řád, jak si přejí křesťanští sociálové, poněvadž ostrý jednací řád může sice zmařiti obstrukci, ale trvalé parlamentní většiny nevytvoří, a be ní se neudrží na delší dobu žádná vláda. Čím více se cesko-německý spor přiostřuje, tímje pro obě sporné strany jasnější, že jedna může druhou dokonale udolati. Rakousko nemůže býti státem ani německým ani slovanským.
#24 alto_textblock #24
V Praze, 21. října. (Po uherské ko- runní radě.) Ministr obchodu, Fr. Košut, vraceje se z Vídně do Pešti, přijal ve vlaku zpra- vodaje „N. P. Journ.“ a pravil mu, že strana neodvislost může klidně vyčkati, jak se krise rozřeší, jen varovati se musí, aby přenáhleným skutkem situaci ještě nezhoršila. Politika mož- nosti byla vždyeky jeho zásadou. Rozřešení kri- se nemá pro stranu neodvislosti na spěch. Strana má čas, poněvadž ví, že o ústavním smýšlení panovníka nelze pochybovati. Uherští ministři, aby vyhověli žádosti, pa- novníkem na ně vznesené, začnou nyní opět vy- jednávati se svými stranami. Vyjednávání potrvá asi dvě neděle a počátkem listopadu budou opět- ně panovníku referovati, jaký je výsledek no-
#25 alto_textblock #25
FEUILLETON
#26 alto_textblock #26
Literatura.
#27 alto_textblock #27
Naše knih v. * Karel Želenský: Na křídlech Ikarových Veselé a vážné povídky ze života hereckého. Nákla dem časopisu „Divadlo“ (jako přiloha) v Praze II 1970. Stran 175. Cena 1 K. Illustroval V. Olíva. * Rudolí Kafka: Pepříčky. Veselé vzpomin- ky ze života hereckého. Timže nákladem, stran 173 Cena 1 K. fllustroval J. Flandlerka. Dvěma roztomilými knížkami obohacena naše divadelní literatura. Želenského a Kafkova knížka přijde mnchým vhod: hercům, jimž zajisté jsou zvlá- ště věnovány, oživí vzpomínky na události, jež ve mnohých případech sami zažili, oscbám „civilním . abych tak řekl, nehercům, podají názorný obraz slastech a strastech života venkovského, potulného herce. Želenský již v titulu uvedl, že vypráví událoe veselé i vážné, jak je život přináší. Nepohlíží však na svět růžovým sklem: i rozpustilé vypravován tají v sobě trpkost, črty vážné pak někdy svým str skem a beznadějnou mnohdy truchlivostí dovedou přímo roztesknit. Čiší z nich trpkost, výčitky proli osudu a zlým lidem Příčinou těch nářk) a stesků i nevaselých výtei je často obecenstvo, někdy nekolegiální, kolegové mají na tom velikou zásluhu — nejvíce pak na svě domí mají řiditelě. Ti direktoři! Želenský nenabyl o chlebodá ref herců příznivých zkušeností za své činnosti u ven- kovských společnosti — pravím zkušenesti, nebo- jeho líčení nejsou smýšlenkami, neisou báchor- kami —; kdo je s poměry jen poněkud obeznámen kdo něco sám zažil a zkusil, pozná na první pohled toho, onoho výtečníka, třeba se v Žetensvého kaižc jmenuje Kostečka, Stibral, Rubák a podobně. Ti direktoři! Kolik hříchů proti hercům spácha- ných mají na svědomí, co slz a vzdechů zavinili Mnozí z nich, jak je Želenský líčí, patří spíše do vězení, než v čelo družiny, jež má lidu předváděti umění. A to ubohé umění! Jak často pláče, jak často je Popelkou — jak často se zvrhá v přímý pamilet a karikaturu. Nejhorší při tom je, že podobné pří- pady, kdy umění je snižováno měněním názvů kusů. barnumskou, jarmareční reklamou a podobně, vy- skytají se stále a velmi často, a ne jen na venkově Kalkova knížka ozývá se veselejší strunou — některá ličení jsou přímo rozpustilá. Většinou v nich autor líčí svůj život, svoje příhody, svoje nazírání na svět. Nu, a je-li sám veselý — nemohou jeho po- vídky jinak vyzníti, než vesele. Ať je bída, hlad zima — dobrý rozmar napraví vše a s veselou mysl čeká se na lepší časy
#28 alto_textblock #28
A tak Kalkova knížka jak rozmarně začala, ta i rozmarně končí — veselou tváří autorovou na po- slední stránce. Obě knížky jsou vkusně vypraveny a illustro- vány: Oliva a Flanderka mají též zásluhu o úspěch. Jarka N * Arcybašev: „Smrt Landeho.“ (Nakladatel Hejda a Tuček v Praze.) Snad málokterý novo- dobý belletrista tak rozvlnil hladinu veřejného mí- nění, vyvolal svým dílem nejen v úzce literárním. ale i šíře společenském světě tolik polemických roz- porů a takovou napjatou pozornost čtenářských kru- hů, poměrně záhy trvale upoutal na každou svou novou knihu, jako se to vše podařilo ruskému Arcv- baševu. Není, a nutno to co nejdůrazněji akcento- vat, velkým tvůrčím umělcem, není ani hlubokým myslitelem a ještě méně svérázným objevitelem no- vého životního typu, v literární historii ruské nikdy nebude tvořit idcový vrchol, stejně jako ani dnes neznamená ve vývoji domácího písemnictví zvlášt vytýčenou jednotku. Jest však dobrým i vnímavým pozorovatelem, jehož citlivé duši nic neujde ze sou- časného ruchu politicko-společenského, jenž bedlivě naslouchá sebe utajenějšímu i dosud jedva postřeh- nutému šepotu doby a před nímž celková nálada dneška leží při stálé autorově evidenci jako na mapě. Má přiléhavý smysl pro vkus i rodící se směryv soudobí společnosti, stýká se co nejintimněji se skutečným životem a souslavně sleduje hru mění- cích se útvarů myšlenkových, názorových i citových. Umí rozpoznat kol sebe ze směsi navzájem se pro- tínajících i křížících prvků ústřední linie a spodní vlnění směrů, názorů i programů jesí mu zcela běž- no a jasno. Nedovedl ještě své době ani vlastním vrstevníkům v nynějším chaosu hesel mít pevný tón. sám v mnohém dosud kolísá a hledá, ale zná bystře se rozhlédnout po přítomné společenské i sociální situaci a zvážit v ní jednotlivé tvořící ji složky. Jest nadán schopnosti ostrého kriticismu, má bezohled- nost rozeného satirika a dovede pozorovat i rozlišo- vat, což vše nečiní z něho ještě umělce ani tvůrce. ale vliskuje mu karakter zajímavého literáta nynějí přechodně éry. Ruské písemnictví prochází v po- sledních letech znatelnou vnitřní krisí, kde radikální revolucionářství a kult krajně vyhnaného indivi- dualismu byly jen dvěma z mnohých součástí, tu sama o sobě jest zjevem ryze přechodným a musí ze sebe teprve vydat pevnějí skrystalisovaný náběh k novým formacím. A tento plodivý materiál nutno v ní dnes pracně shledávat, jedním pak z těch, kdo si za úkol své literární tvorby určili právě toto hle- dání, jest Arcybašev. Nic nového svými sbelle- trisovanými postavami ani povahou svých dějových námětů nepřináší, pro obojí hotovou spoustu dokladů poskytlo mu nejbližší okoli a jemu bude jen patřit zásluha, že se v tom svém okolí dovedl záhy oriento- vat, že se nebál v čas říci o něm své slovo a že moi sllu i odvahu prolestovat proti hrozícim vý-
#29 alto_textblock #29
střelkům v něm. Taková jest povaha každého přo chodného zjevu literárně společenského a takový cí musí v první řadě vždy sledovat autor, stojící na roz hraní nebo na chaosu. Všimneme-li si dobře dosavadních románovýcl děl Arcybaševa, vidíme, že každým z nich chtěl pře devším protestovat a současně hned prop govat, hájit i dokazovat. Při své pozorovatelské vnímavosti shledal kol sebe řadu nezdravých zjev proti nimž, aby je paralysoval, postavil zjevy zcel protilehlého směru a chtěje co možná názorně tent kontrasi vyzvednout, upadl někdy v přehánění i zve- ličování. Šlo mu o tendenci — a jejímu jasnému vycbrazení obětoval zhusta míru uměleckého citu měřítko čistě literární. — Protestova v „Saninu“ proti jednostrannému přeceňování politického živlu ve společensky národním živol soudobém a upadl v jinou jednostrannost, věnuj zas příliš mnoho pozornosti problémům pohlavního soužití, odsuzoval v témž románě neplodnost revo- lucionismu a ocitl se na sklonu k vyloženému re- akcionářství atd. Přehánění a nadměrně nanášen barev jest zatím přirozeným důsledkem jeho pro testní tendence, kterou dobře rozpoznáte i v ro máně, nadepsaném „Smrt Landeho. Pláte-li se na látkové sujet, na belletristický dě „Smrti Landeho“, dostanele velmi stručnou odpověd Autorovi nejednalo se po stránce dějové románem ne o to, ukázat na titulní postavě i jejích životních osu- dech, kam vede důsledně provádění tolstojovského hesla o neodpírání zlu. A v té příčině neznán ostřejší a bezohlednější kritiky, v níž by do té míry populární těžiště učení tolstojovského bylo zkarriko- váno a téměř přivedeno ad absurdum. Lando, hotový beránek, povaha krajně trpná, ustupující i mlčící. neschopná činu a při tom prodchnutá až vášnivou skoro fanalickou touhou po konání dobra, jest' ži- vým vtělením ideí Tolstěho, pokud mají v progaamu řešit poměr člověka k člověku. Lande jest pro svou tvarohovitou bezpáteřnost vysmíván, tupen, ba i sbie a proklínán, ale s utrpením ve tváři, s krevními pod- litinami na těle a slzy maje v očích, ohratem ruky přijde ke svému trýzniteli, aby ho poprosil za od- puštění a vynutil na něm vyjádření, že se úloční scéna stala v nederozumění. Maje na mysli dohro a chlěje je rozsévat všude po svém okolí i do srdei lidských, vyvolává jen zmatky, sta nedorozumění i politování hodných konfliktů, z nichž na ko- nec nevyklíči jedině rodivě i úrodně zrnko. Zapad- nou zcela neplodny a bez společenského užitku, své- ho vlastního původce osobně nadobro uštvavše i zni- čivše. Tak se nám jeví Lande ve skutečnosti jako takový zbylečný člověk z prvních románů Tur- geněvových, jako bylost naprosto passivní a neči- norodá. Jest vyloženo (a svádět věc na nějaké vě- domé zmírňevání autorových názorů oproti „Sani- novi“ pokládám za zsela zbytečné), že Arcybašev chtěl „Smrtí Landeho“ zas jen v přední řadě p ro-
#30 alto_textblock #30
testcvat a varovat. Před doslovným realiso- váním tolstojovského učení a před jeho theoretickou neživotností varovat. Proti neužitečnému zahráván s utepiemi protestovat. A opětně neuvaroval se krj- ností a výstřelků, takže v Landeovi podal snad víe než důsledného Tolstojovce: hotovou karikaturu tysiognomii tvora nejvýš směšného. Pro větší účinnost i zde sáhl autor ke kontra- stům, jako protějšek ku passivnímu Landeovi vyvedh na jeviště svého látkového děje serii povah zpup ných, surových, démonických a násilných. Není t ovšem v ruské literatuře zase nie nového, neboť po- žadavek podobného roztřiďování typů najdeme už v kritických názorech Apollona Grigorjeva Stejně názor, na případě Landeově rozvedený, že vliv i dobrých theorií může, nepřipravenými učenníky ne- pochopen, mít nejzhoubnější výsledky a vést zcelu jinam, než kam byl původně obrácen, není pro znatele belletrie ruské novinkou. Naleznete ho, mnohem dříve a přesvědčivěji rozvedený, u Dostojevského „Běsů“ a zejménu u „Bratří Karamazových“... A tak mohli bychom krok za krokem stopovat Arcybašovovy literárni typy (typovost jim i při jejich přehánění upírat jest prostě malou znalostí společenského vývojei dnešního prostředí ruského) a všude vycitili bychom dost i dosl obdob se staršími zjevy literárními. Jako Sanin živě upomíná na materialistické sensl u n- lity ruské belletrie z lel šedesátých, vyrojivší se po zmaření nadějí v reformy kladených, tak i Lau- de má u starých autorů řadu předchůdců (u Tur- geněva, Gončarova, Tolstého). Vůbec dívám se na Arcybaševa jako na zjev čistě přechodný, který má v sobě i ve svém díle všechny prvky dobového roz- hraní a není posud z jejich chaosu přesně vyhráněn. Nového zatím v něm mnoho není, ale může se stát jakýmsi mementem své době, ukazatelem, sám nejsa duchem tvůrčím, k ohratu. A ruská moderna, spole- čenská i literární, tohoto obratu potřebuje. —at— * Sven Hedin: Tibel. Ottovo nakladatelstv začalo vydávati současně se švédským originálem a vydáními ve všech světových řečech velké illu- strované dílo cestopisné dra. Sven Hedina „Tibet“- Věhlasný cestovatel popisuje v tomto díle vý- zkumy a dobrodružství na poslední své epocháln cestě do střední Asle a Tibetu. Sven Hedin pronikl tentokráte na místa kam dosud noha bělochova nikdy nevstoupila, nebot území Tibetu bylo ode dávna domorodým obyvatel- stvem přísně střeženo a každý pokus, překročiti hra- nice, byl marným a krajně nebezpečným Jenom v přestrojení za domorodého sluhu poda- řilo se Sven Hedinovi vniknouti do Tibetu, kde spřátelil se s lamaistickými kněžími a na konec přijat byl docela samým Taši Lamou (hlavou buddhi- stického vyznání), bylostí na polo mythickou, kterýž Sven Hedina slavnostně uvítal a pak docela se i fo- tografovati dal ..
#31 alto_textblock #31
Nový cestopis dra. Sven Hedina vyniká jako všecka jeho díla předcházející, mistrným líčením, které se čle jako poutavý román. V tom ohledu je autor nevyrovnatelným vypravovatelem, který hned silnými harvami, hned rozmarnými přihodami do- vede členáře přímo uchvátiti. Dilo bude ozdobeno množstvím illustrací, folo- grafiemi i původními kresbami Sven Hledina a zaslu- K W huje všestranného doporučení. * J. Miskovský, Kacíři a první evangelici na Českobrodsku. Český Brod, 1909. Z bohaté své zásoby historických pamětí, ulo- žených v archivech Českobrodska, podáva zasloužilý badatel novou, velice zajímavou ukázku. Tenkráte sáhl do trudných dob protireformačních a do prvých zásvitů volnějšího života, vzbuzených tolerančním palentem. Jest věru s podivením, kterak rychle náro náš v největší části své odřekl se viry otcův a při- chýlil ke katolictví. V době několika málo desíliletí byl převrat náboženský hotovou událostí a p. Miškovský podává doklady, kterak synové a vnukové horlivých podobojí byli již v pronásledování svých bývalých souvěrců náruživější než kaloličií duchovní správcové. Avšak přes všechen útlak vlády i zlověstných misio- nářů, kleři zavinili nejvíce duševní úpadek lidu ča- ského v XVIII. sl., vyskytovaly se přece po všechny doby povné povahy, s přesvědčením přidržující se byť i jen polají duševního dědictví předkův a bedlivě ukrývající knihu českou před slídivým okem misio- nářův a jim ochotně sloužících rychlářů. Na Česko- brodsku byli dosti hojní tito pevní charakterové, kteří nedali se zviklati ani ponižujícími tresty a když pronásledování neustávalo, raději, ač s těžkým srdgem, domov opouštěli a v Lužici útočiště vyhledávali. Tito vystěhovalci udržovali potají spojení se souvěrci v Čechách a prostředníky byli žitavští pláteníci, se zbožím kopčící v našich krajich. Ovšem prozradil-l se jakýkoli styk s jinověrci českými za hranicemí, zvláště korespondence, nelenily úřady zakročovati nejpřísnějí. Spisovatel uvařejňuje takový jeden vý- slech manželů Jana a Barbory Rottových, předků slavné naší Karoliny Světlé, z r. 1735, který jest vzácným dokladem tehdejšího úpadku kulturního. Zajímavý jest seznam těch obyvatelů Českobrodska, kteří po r 1781 přestoupili k učení evangelickému, jestiť důkazem, jak houževnatě zachovával lid český tradice zděděné i přes nejkrajnější protivenstii, Dr. J. V. Prášek.
#32 alto_textblock #32
Bibliografle.
#33 alto_textblock #33
* „Lumír“, náš nejstarší časopis belletristický, zahajuje právě vydaným číslem 1. svůj nový, už 39. ročník. Je to veliká řada let, co „Lumír“ vydatně přispívá ke zvelebení českého umění slovesného, V písemnictví našem náleží „Lumíru“ od počátku jeho vycházení jedno z předních míst a to nejen tradicemi z dob zakladatelů Hálka a Nerudy a po- zdějších representantů: Vrchlického, Sládka a Zeye- ra, ale i uměleckou tendenci vůbec a kvalitou obsa-