#1
alto_textblock
#1
Strana 2.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY-
#3
alto_textblock
#3
23. února 1909. Číslo 54
#4
alto_textblock
#4
Může-li vyjednávati s Němci, proč by nemohl
vyjednávati s radikály českými? Či snad
dufá, že zavedeným vyšetiováním české radi-
kálné poslance tak zkompromituje, že je učiní
politicky nemožnými? V tom připadě zmýlí se
v poětech. Zdá se, že výsledek pražských pro-
hlidek je pranepatrný; kdyby bylo jinnk, vláda
by se byla již pochlubila svým úspěchem. Pro-
hlídky tyto, odbalujeme-li jich cenu se stan-
viska politického, byly tedy pouhou ranou do
vody.
Konservativná „Gaz. Narodt“ také nevidí
možnost nijakého vládního úspěchu z tohoto
stihání. Podaří-li se usvědčiti české radikály
z nějaké nezákonnosti a stibne je trest, stanou
se v očich lidu politickými mučenníky a jich
populárnost ještě vzroste. Jestliže je soud osvo-
bodí, radikalové vyjdou z této aféry jako boha-
týři, jako vítězní hromitelé německé intriky ..
Chce-li však vláda stiháném českých radi-
kálů osvědčiti svou „silnou ruku“, byla by po-
vinna položiti svou silnou ruku také na vše-
německé agitatory. Chce-li se však vláda
suháním českých radíkálů zalibiti jen Němcům,
pak by bylo nutno vysloviti politování nad sl-
bosti této vlády.
„Kur. Lwow.“ jde věci hlouběji na kloub
Vláda stihá dnes české radikály; zejtra může
se cos podobného přihoditi jiné národní strany
Dívati se klidně, jak vláda vzhledem k zástu
cům českéhu lidu užívá prostředků naskrze ab
solutistiekých a mlčením její jednání schval
vati, bylo by zárodkem velikého nebezpečí kaž
dé národní strany v budouenosti. Kdo sleduje
postup vlády, jež zrušila nejdřive immunitu říš-
ských poslaneů, pofom zemských poslaneů n
sněmě českém a pak teprve počala stíbati české
radikály, musí v něm shledati centralistický ab-
solutismus nejhrubšího zrna, ohrožující netoliko
svobodu poslaneckou, nýbrž sloužící současně
německému šovinšsmu na škodu jiných národů.
A proto všichni poslanci, ač parlament je nyní
uzavřen, měli by proti takovému jednání vlády
protestovati co nejrozhodněji. Dnes je to snad
jen otázka lokálná, česká; ale methoda nynější
vládní práce může se dotknouti všech, nebot
není v Rakousku národní strany (vyjma Němce),
která by nemohla býti někdy přinucena zaujati
proti vládě toléž stanovisho, které proti ní za-
ujímají čeští radikálové. Tento fakt je přiliš do
očí bijící, aby bylo možno přehlédnouti jej.
Z Lublaně, 20. února. (Universitiní
výber.) Zemský výbor kraňský usnesl se zří-
diti stálý universitní výbor, jehož účelem je či-
niti přípravy pro zřízení vysoké školy sbovinské
v Luhlaní. Ve výboru mají zasedati zemský
hejtman, starosta lublaňský a dva členové lu-
blaňského obecního zastupitelstva, 4 říšští po-
slanci, dva profesoři bohoslovi, po dvou zástup-
cích slovinského učštelského družstva, spolku
slovinských novinářů, spolku profesorského
klerikálního spolku Leonova.
#5
alto_textblock
#5
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 22. února.
#6
alto_textblock
#6
Osud rakousko-uherských vyzvědačů na Černé
Hoře.
Lazar Ercegovič a ještě jeden člověk z Grblje
v Boce Kotorské byli posláni na Černou Horu
jako vojenštl i političtí vyzvědačí. Černohorci.
když nabyli důkazů, zbili je tak, že zůstali na
místě mrtvi, načež je poznamenali jako špehouny:
jednomu nsakli neho, druhému knir. Potom
vzkázali jejich přibuzným, aby si je odnesl
#7
alto_textblock
#7
domů.
#8
alto_textblock
#8
Kšefty s ruskou revoluci.
Redakce novoyorského listu »Sun« telegrafo-
vala svému pařížskému zpravodaji, aby za každou
cenu vypátral Azefa a nabídí mu mili cn
franků honoráře, napiše-li pro jmunovaný
list své paměti. Pan Bakaj, jenž právě uve-
řejňuje v »Matinu« své paměti mnohem laciněji.
nabídl se americkému zpravodaji, že to, jakožto
osoba, věcí ruské revoluce úplně znalá, učin
jmenem Azefovým za půl milionu.
#9
alto_textblock
#9
Bulharsko
Kůmrtí velikého knižete Vladimíra
Veliký kníže Vladimír byl chefem 17. doro-
stolského pěšího bulharského pluku v Plevně,
#10
alto_textblock
#10
Výtvarné umění.
„Volné Směry“, krásný umělecký měsíčník, kte-
rým se můžeme chlubiti, nikoli jen „před cizinou“
jak zní oblibená a časío zneuzivaná fráze, nýbrž
zvláště doma, sami před sebou, vydaly v töchto dnec
první svazek svého nového, již XIII. ročníku. Jako
redaktor „Velných Smerů je tenlokráte podepsán
pouze Miloš Jiránek, ale není pochyby, že na re-
dakci — jako již v dřívějš-ch letech — svorně bude
účastna colá družina „Manesa“, jakž jest již osvědče-
nou výhodou uměleckého měsičníku, který chce být
uvědomělým represeniantem svoji družiny. První čí-
slo nového ročníku vyniká především zase svým
skvělými reprodukcemi ze závodu Štencova, nad něz
co do přednosti provedení a jasnosti nelze u nás na-
lézti lepěích. Jsou tu dva neznámé dosud originály
Josefa Manesa z lei padesátých („Krajina“ a „Na
výletě“), dvě nové pérokresby M. Švabinského
(Náčrt podobizny“ a „Prašná brána“), překrásná
uhlokresba Jul. Mařáka, několik skizz M. Ale-
šových (mezi nimi původm náčrtky k výzdob
Nár. divadla), studie architektury od A. Slavička
(detail z chrámu sv. Víta) a řada studií i kreseb oa
K. Špillara, J. Preisslera, Ad. Kašpara,
M. Jiránka, M. Švabinského a K. Mysal
beka.
Textová část V. S. na prvním místě přináší člá-
nek nového redsktora „Odvaha upřímnosti“ — úvabu
zpola retrospektivní, zpola programovou. Umění je
dnes téměř již jediná forma života, kde jest nejen
dovoleno, nýbrž přímo nutno podati se zcela upřímně
a otevřeně, praví M. Jiránek, přimlouvaje se za upřím-
nost v přiznávání chyb, za otevřenost na všechny
strany: to jsou po jeho mínění z prvních podmníne
pokroku v umění. Ukázky z denníku universálníh
vmělce francouzského Eug. Delacroix, Schefflerův
Buchaplný článek o drážďanském Zwingru a j. dopl-
ňují bohatý obsah prvního sešitu, jenž zaslouží, aby
na „Volné Směry“ bylo co nejvřeleji upozorněno
Cena jejích předplatného (16 K ročně) svou lácí před-
stihuje všechny podobné umělecké časopisy zahra-
#11
alto_textblock
#11
niční
#12
alto_textblock
#12
Hudba.
Oskar Nedbal odcestoval de Říma, aby tan
tidil dva svmfonické koncerty. v nichž provede z če-
#13
alto_textblock
#13
proto pluk bude v dvouměsíčním smutku. Plu-
kovník a několik vyšších důstojníků odjeli ku
pohřbu. Odjel i generál Markov jako zástupce
bulharské armády. V celém Bulharsku budou
slouženy panychidy. Mnohá města, ba i vesnice
a četné spolky zaslaly soustrastné telegramy
Marii Pavlovně, vdově po synu cara Osvoboditele.
S mnoha budov v Sofiji, jakož i se střechy Slo-
vanské besedy vlají černé prapory.
Do Petrohradu odjeli i ministři Paprikov
Ljapčev, kdež při pohřbu budou zastupovat bul-
harskou vládu a kdež s ministry Izvolským
Kokovcevem smluví podrobnosti o likvidaci ture.
ckého požadavku. A tak i smrt dnes je ve
službách Bulharska. Aspoň v Sofiji se věří, ž
nyní, kdy bulharský vladař v Petrohradě je uznán
za bulharského krále, v Cařihradě se popožene
ujednání dohody bulharsko-turecké, profože jinak
Turecko později sotva by dostalo i to, co nyn
se mu nabízí
#14
alto_textblock
#14
Odmitnutý návrh bulharského poslance
v tureckém parlamentě.
Panče Dorev, bulharský poslanec, učiní
v tureckém parlamentě návrh, aby se učinila
přítrž vybírání daně za právo lovení ryb v Ochrid-
ském jezeře se strany »Dette Publiqjue«. Vzdor
tomu, že Dorev dokázal, že hospodářstvi, jež
»Dette Publique« vede, je přičinou úpadku města
—š.—
Ochridu, návrh byl odmitnut.
#15
alto_textblock
#15
Válečný poplach v Belgii.
»Petit Bleu« brusselský sděluje, že vláda
belgická dala natisknouti s největším kvapem
100 000 svolávacích lístků pro milici. »Flandre
Libérale« zaznamenává pak zprávy, které jsme
již otiskli před několika dny o rychlém vy-
zbrojování tvrzí antverpských, o sesilování po-
sádek jich a mobilisaci některých oddílů vojen-
ských a dodává, že toto rychlé zbrojení děl
se na pokyn daný z Berlina právě v době, kdy
tu dlel anglický král. My ovšem zaznamenuli
jame k tomu zprávu z oficiosního pra-
mene belgického, dle níž pokyn, aby
chystala se na všechny případy, dán byl Belgi
se strany anglic ké.
#16
alto_textblock
#16
Nový případ Arnimův a opětná roztržka mez
Vilémem II. a jeho kanelářem.
(Aféra »Matinu« a pařížského vyslance Radolina
V článku svém, pod nápisem: »Druhý pří
pad Arnimův« poznamenávají »Müneh. Neueste
Nachr.«, že aféra uveřejnění telegramu Vilé-
mova na jeho vyslance v Paříži kníčele Rado
lina v pařížském »Matinu« stává se stále taju-
plnější. Ke všemu přinesl, jak známo, tyto dny
pařížský »Journal« telegrafiekou odpověď Radolin
císaři. Ještě horším stává se toto prozrazování di
plomatických tajemství německých, míní mnichov-
ský list prusofilský, tím, že »Matin«, list notoricky
protiněmecký, hraje si na zastance clfsare
proti jeho kancléři, dodávaje, že kníže Bůlow
jest naprosto nespokojen s marockou smlouvou,
ač sám byl nucen ji podepsati. Mnichovský list
popírá tvrzení to a ujišťuje, že v německé poli-
tice jest ted, po nové reservě císařově, k níž
vedly listopadové události, úplná jednota.
List lituje, že německé ruce poskytly ma-
teriál k šíření pověstí takých a viní německé
vyslanectvo v Paříži přímo, že jeho o so bn
styky s proliněmeckým svým listem vedly k pu-
blikaci oné, tím povážlivějšl prý, jelikož má
kn. Radolin příbuzenské styky s magnáty pol
skými a klerikálními z Pruského Slezska, kteří
prý pracují k pádu kancléře, jenž má býti na-
hražen — Radolinem samým. Právě proto jest
prý prozrazení dopeše pro Němce tím trapnější.
Také »Berliner Neueste Nach-
richten« zle žalují, že stálé uvádění kan-
eléře v odpor proti efsaři ve veřejnosti stává
se přímo nesnesitelným. Zdá se ale, že ob
listy, odvislé od zahraničního úřadu berlínského,
pracují proti kn. Radolinovi při nejmenším
rovněž bez důkazů. Dnes aspoň prohlašuje
»Matin« určitě, že nedostal znění telegramu ani
od kn. Radolina, ani od známého předáka
středu Erzbergra, který má rovněž styky s ka
tolickými magnáty. A »Gaulois« dodává za Ra-
dolina, že týž vždy velebil zásluhy kaneléřov
#17
alto_textblock
#17
ských skladeb Smetanovu symíonickou básei
„Z českých luhů a hájů“, Dvořákovu symfonii
„Z nového světa“ a „Slováckou suitu“ od Vítěz-
slava Nováka, kterou před krátkým časem po-
prvé s pronikavým úspěchem provedl ve Vídni. Z Ří-
ma odjode Nodbal přímo do Pešti, kde říditi bude
premiéru své báchorky „Z pohádky do pohád-
ky“, jež na dvorni opeře pošťské poprvé provedena
bude dne 13. března. Dílo, jež u nžs těší se velkě
popularitě, vypraveno bude v Pešti s neobyčejnou
nádherou. Návrhy na dekorace a veškeré kostumy.
jež vyžádaly si mimořádného nákladu 60.000 korun.
vyšly z atelieru dvorního malíře Kömenda. Cho-
reografickou část pro pešfskou operu vypracoval ba-
letní mistr Guerra. Ředitel královské opery pešt-
ské Meszarosch požádal spisovatele Ladi-
slava Nováka, aby se činně zúčastnil posledních
úpravných zkoušek. Je zajimavo, že pešťská král
opera provedla až dosud z českých děl pouze Sme-
tanovu „Prodanou nevěstu“. Ještě během
letošního roku zařudí do repertciru „Dalibora-“
+ Symfonický oxchestr sestavil k svěmu samo-
statnému koncertu, který pořádá dne 24. 1. m. v sále
Plodinové bursy, velmi zajímavý a poulavý program
z následujících skladeb: 1. Schubert Fr. Symfonie
č. 8. H-moll. 2. Mario van Overrem. A-moll koncer
pro chromatickou hatíu s průvodem orchestru. Hraje
l. Kruisova. 3. Novák Vílězslav. Balada horská.
Weingärtner F. »Pramen«, píseň dle básně Ch. Mor-
gensterna. Zpívá s průvodem orchestru p. Jar. Kar-
bulka. 4. Sychra Lumír. »Máje, symfenická básei
pro velký orchestr, dle stejnojmenné básně K. H.
Máchy. Lístky k tomuto koncertu převzaly do před-
prodeje firmy: Fr. A. Urbánek, Ferdinandova třída.
vedle Nár. divadla, Fr. Chadim, roh Vodičkovy ul.a
Václ. nám., F. Homolka na Král. Vinohradech, Pala-
ckého tř, vedle pošty.
+ Rubinsteinův »Ztracený ráj«, janž nastudován
a řízen prof. Ad. Piskáčkem, proveden bude praž-
ským »Hlaholem« dne 25. března t. r. v Rudolfinu
za účinkování koncertních pěvkyň pl. Vlasty Klau-
sové a sl. Boženy Ludikarové, členů damského od-
boru pí. Ludmily Homolové a pí. Marie Tůmové,
dále solistů Nár. divadla pp. Mirko Štorka a Emila
Pollerta s orchestrem České Filharmonic jest prvou
z Rubinsteinových duchovních oper. Po něm násle-
sledovaly »Věž babylonská«, »Mojžíš« (v Praze pro-
veden r. 1824) a »Christust. V Praze provozován
hude »Ztracený ráj« poprvé. Nejprve vůbec proveden
byl ve Výmaru r. 1855 řízením Fr. Liszta. »Ztracený
rájs, rozdělen je dle vzoru oratorií na jednollivé
čísla. Střídají se čísla solová s čísly sborovými, čím
docíleno působivých budebních protikladů. Každý
dilů proveden bude v jediném celku.
#18
alto_textblock
#18
o marockou smlouvu. Některé zajímavé jestě
hlasy ke zvláštní této potyčce mezi Berlinema
Paříží přineseme — při místě v listu dnes ob-
mezeném — příště.
#19
alto_textblock
#19
Podvody páchané při posledním
sčitání lidu v územi zněmčeném.
V těchto dnechi vyčala statistická komise krá
hl. města Prahy a spoj. obcí III. díl s vého sčítá
ní lidu v král. hlav. městě Praze a ob-
cích sousedních, provedeného 31. prosince 190
(Poměry populační v podrobném zpracování), sepsá
ním JUC. Jana Srba, záslužného dnla vědecké zevrub-
nosti, knihu snad nejzajímavější. Upozorňujeme v t
příčině prozalím jenom na dvě části a sice část Ix
Obcovací řeč jako prostředek, sesi-
lujíei národní državu německou v ze-
mích kolruny české a v Rakousku vůbe
(Odpověď prof. dru. Rauchbargoví) a X. O be ovae
řeč obyvatelstva, které po přání našich obran-
ných jednot král. hlav. město Praha, jako máti če-
ských měst, má ve zvláštním otisku vydati a to ne-
toliko v jazyku českém, nýbrž i německém — a trvá-
me, že by neškodilo ani, kdyby části ty byly vydány
v jazyku francouzském — aby cizina řádně byla in-
formována o bozpráví, jaké se páše po desetiletí n
našem národě. Takto umožněno bude našim lidem
s celým obsahem těchte závažných částí se sezná-
miti, z nichž vyjimáme právě místa, kde se poukn-
zuje na podvody, páchané při určování obcovaci ře
v území zněmčeném, kterážto data pak vzata za sm
rodatná pro číslice národnostní a celého jednání ape
rátu státního též při zřizování škol v tomto úzcrí
Při vyvracování nepravd a útoků dra. Rauch-
Berga na sčítací orgány král. hlav. města Prahy, jake
by byly nesprávnosti páchaly při sčítání lidu v bode
druhém uvedené v části IX., poukazuje spisovatel
proč se vládě rakouské tak zalíbilo slovo „řeč obco-
vací“ na místě řeči mateřské, jak tomu chtěl sjez
statístický v Petrohradě r. 1872 a proč se jí Němci
naše rakouská německá byrokracie zuby nehty drží
Jak ze zevrubného vypsání vzniku „řeči cbcovaci
vychází, jednalo se rakouským byrokratům o to, kdyí
již řeč vyšetřovati se musila, aby z ní Němci mě-
rou nejvěls! těžih mohli, aby ještě více číselně sv
zastoupem v Rakousku na úkor jiných národnost
mehli zvětšiti. Co pak „obcovací řečí“ jest, uváděla
prováděcí nařízení jak ze dne 6. srpna 1880, tak i z
dne 9. srpna 1890 a 25. srpna 1900 následovně
.řeč, které uživá sčítaná osoba v obyčejném oh
cevání.“
A tu, ptáme-li se, které jesi to obyčejné obco
vání, zda v rodině, či ve veřejném styku, poučení
mlčí a tato nejasnost byla nutna pro
Němce, neboť i rakouská vláda věděla a ví, že
kalných vodách nejlépe se lovi. Němci ihned r. 1880
důtklivě žádali všecky Němce, zvláště ve smíšeném
územi žijící, aby se jen za Němce hlásili, aby obco-
vací řeč byla totožná s řečí mateřskou. Český klub.
který vydal brožuru o sčítání lidu a nabádal našince.
by do rubriky obcovací řeči zanášeli řeč naa teřskou.
byla v území zněmčeném skonfiskována a mnoz
z našinců soudně stiháni. Na Moravě starai se
Němce „Máhr. Tagblati“ v Olomouci, který pravila
„Slovem řeč obcovací' nemá se rozuměti ani ř
matořská, tím méně původ nebo národnost, nýbrž
jen ona řeč, již se obyčejně uzívá. V tomto smysle
v Olomouci reč německá jest řečí obee
vací a kazdý Olomoučan vyplň tedy ru-
briku onu německá.“ Všechny krajinské listy
v území zněmčeném přinesly k Němoům výzvu: „T
várnici, průmyslníci a všichni, v jichž službách na-
lézají se Češi neho Češky, nedopusťte, aby do ru-
briky XI. „Umgangsspráche“ zanesena byla jiná řeč
než německá; jest rozdil mezi jazykem maleřským
a řečí obcovací a v závodech vaších i v rodinách jese
přece pouze němčina řečí obcovací,.
Z toho viděti, že Němci přikládají řeči obcovae
vždy takový výklad, jaký se jim kde hodil a číselný
počet zvyšoval. Poněvadž Čechů Bylo více nepoměrni
v odvislém postavení u Němců než tčchto u nás —
jsme od Němců silně zkracováni na svém číselném
zastoupení jak v zemích koruny české, tak v celém
Rakousku Křiklavé výklady Němců byla vláda nu-
cena již r. 1890 doplniti dodatkem, kterým popisním
komisařům bylo uloženc, aby se prve otázali hlavy
rodiny, klerou řeč mají zapsati jako obcovací sčíla
ných osob v rodině a aby zdrželi se všelíkého uvá-
dění v omyl způsobem, jímž by tuto otázku kladli
neb vliv na odpověď k této otázce vykonávali. V roce
1900 konečně byla vláda nucena, ovšem pozdě, vy
datí zvláštní pokyn, který c. k. místodržitelství vy-
dalo teprvo dne 28. prosince 1900(II1), „ž.
cizím osobám v rodině, jako: služkám, učňům atd.
má se poncchati úplná volnost, aby udali obcovaei
řeč, jakou sami chtějí.“ To se stalo však pro čelno
stížnosti, neboť Němci hleděli v r. 1900 ještě úsilněj
využitkovati vyšetřování obcovací řeči k číselnému
sesílení svého počtu a tím i k sesílení své národní
državy. Dokazují to nejlépe různé články a provo-
lání o tom, jak se má pojímati rubrika 19. (obcovaci
řeč) v tak zvaném územi uzavíraném. Uvedeny ve
stati jmenovaného dila jsou pak doslovně: Úvodník
„Nationale Zeitung“ čís. 100 ze dne 22. prosince
1900, kde vybízejí se mujitelé bytů, chlebodárci, b
vůbec kde kdo, aby každého zapisovali za Němce
Též majitol domu musi toho dháti, by jeho nájemníe
byli zanešeni jako Němci a kladou všem za povin-
nest, by sami toliko listiny vyplňovali a nedopustili
aby se tak stalo služkou, sluhou, učněm, tovary-
šem atd. Zvláštní leták toho druhu vydala fa. Ru-
doli Gerzabek u. Co(tI)) v Liberci, která letal
doplnila ještě vzorem, kde u Čechů Vomáčky z Pl
zně, Němečka z Benešova, Šourka z Kolína a Ko-
courka z Táhora rozené, „leč obcovací“ německou
uvádí. Ke konci úvodníku zmíněného listu vyzvání
jsou i starestové obcl, by se o to postarali, by každý
byl zanesen s obcovaci řečí německou. A jako do-
klad násil: obecního starosty uveden tiskopis a. Mo-
stu čís. 952 ze dne 24. ledna 1901, kde Čechu s
vyhrožuje stíháním, nepřepiše-li v ruhrice obcovae
řeči slovo „česká“ v „německá“. Jednání to osprave-
diňoval mimo jiné listy i „Deutsche Leipaier Zeitung
a dne 29. prosince 1900 „Brůxer Zeitung“, že v ně-
meckém městě Mostu jest obcovací řečí jen němčina
Ovoce těchto a podobných vyzvání jeví se pak
zvláště v číslech, které bral stát rakouský za správné
Dle samotného dra, Rauchberga narodilo se ve 32
okresech území zněmčeného 167.099 osob v okresech
českých a přislušelo 261.478 osob do okresů českých.
ale úřadně sčitáním zjištěno s „obcovací řečí“ českou
jen 92.887 osob. Ve zvláštní tabulce probrány jed-
notlivé okresy zněmčeného území a vyznačen
nich počet, kolik jich příslušelo do okresů českých
a to kterých. Při bedlivějším probírání dospělo se
pak k takevým obrázkům, že Bohosudov (Mtaria-
schein), kde nebylo Čecho, měl 2 české spolky a t
#20
alto_textblock
#20
skě BolioslužEy, Rouďníky (Raudnig), Kde ze 1140
osob přes 34 narodilo se jich v ryze čes. okresech, jen
19 Čechů bylo, v Ústí n. L. s Březnicí a Kliši, kde na
školách německých i maličních celkem českých det
dle úřadního udání 777 bylo, jen 774(III) nalezeno
osob s obcovací řečí českou, tudíž méně, než dětí!
V Horní Vsi (Oberdorf) na Chomutovsku zapsán
pcuze 115 osob. s obc. čes. Ječí, soukromým sčitá
ním však zjištěno 584 Čechů, ač ve skutečnosti jich
je tam mnohem více. Výpočet celé řady míst z územ
zněmčeného dokazuje nad slunce jasněji, jaké ne-
správnosti při sčítání páchaly ebecní úřady. Pak ne-
lze se divili, že na náš účet přivlastnili si Němci je
v území zněmčeném 124.606 Čechů, kteří se jak
Češi hlásili, ale v předu uvedenými návody na posí-
lení Němců v Němce byli přeměněni. V zevrubných
přehledech dle okresů vyznačeny naše ztráty a vyji-
máme z toho, že přes 8000 našinců sislo se Němei
na Duchcovsku, Teplicku, Moslocku, přes 6000 n
Liberecku, Ústecku, přes 5000 jen v Liberci atd. Př
Vidni proveden důkaz, jak nesprávná jsou čisla úřad-
ní. Ze 310.518 osob, parozených v převážně českých
okresech a ze 401.829 osob, do těchže okresů přísluě-
ných, napočteno s českou obcovácí řečí jen 102.974l
Při nejmenším měla Víden 350.000 Čechů a tudii
zvětšen ve Vídni počet Němeů o 250.000! Podrobně
probrána i data o vojsku a věnována pozornost mě
stům na Moravě. Shrneme-li vše, dochá zíme k tomu.
že náš národ posledním sčítáním ztratil jen 375. 000
našinců, které obce samovolně přeměnily na Němc
Další část stati pojednává o Praze, příčinác
ubývání Němců i vyvrací výpočty dra. Rauchiberga
přitažené za vlasy z údajů o školství. Za to doká
záno, jak i v Praze Němci využivali: Čí chleha ji
loho píseň zpívej! — čehož dokladem jest h udoue
prý ředitel zemské statistické kancelá
ře dr. J. Rauchberg, klerý sám zapsal u svých dvou
českých služek, z nichž jedna narodila se v Dol. Bou
sově u Sobolky a příslušela do Přepeř v témže okre
se, druhá pak narodila se v Zapech u Brandýsa n. L
a příslušná byla do Ostrova u Vlašími, za jich obco
vací řeč němčinu a přece obě, jak šamy při výsleche
na obecním úřadě na Král. Vinohradech udaly, něme
cky jen trochu rozuměly a mluviti pak skoro vůbe
nedovedly. Když u těch na jich vlastní žádost pr
vedla se správná korrektura, chtěl přece Rauchber
mermomcci obě zachovati pro sesílení německé drža
vy v Praze a na předměstích a proto odvolal se nej
prve k c. k. bejimanství na Král. Vinohradech, poto
k c. k. místočržitelství pro král, české, než pu oba-
kráte přizozeně bezvýsledně
Na konec této stati spisovatel praví: „Naskýtá
se nyní otázka, jak nazvati jednání Ranchberga, kle-
rý, ač jako c. k. universitní profesor statistiky zna
mistodržitelský pokyn ze dne 28. prosince 1900
přece zapsal své české služky k obcovací řeči ně
mecké.
Přesláváme na tčchlo ukázkách, kleré jasně uka-
zují, jakých dat užívá vláda při zdržování zřídi
české školy a vítáne a povděkem, že statistická
komise král. hlav. města Prahy a spojených obe
svým nákladem dílo toto, pro náš národ tak význam-
né v dnešních dnech, vydala a jsme přesvědčeni
že části IX. a X. pro širší českou veřejnost důležite
v nejbližší době dá jako zvláštní spisek na trh knižní
by tak umožněno bylo každému našinci seznati, ja
kými zbraněmi pracuje tak zvaná věda německá
by nás v rašich právech, kde se to jen dá, mohla
zkracovati a též nebude litovati nákladu na vydání
těchto dvou částí v jaz. německém a případně fran-
couném, by cizina nabyla správný obraz o tom
jakými prostředky se v Rakousku udržuje nadvlád
#21
alto_textblock
#21
Němců.
#22
alto_textblock
#22
Dr. Tomáš Černý
#23
alto_textblock
#23
Bolestná zpráva, zachycená objetím zná
mého jména v černém rámečku, roznesla —
bohužel potvrdíla se včera ve večerních hodi-
nách! Dr. Tomáš Černý, poctivý a upřínn
vlastenee český, horlivý pěstitel styků slovan-
ských, o ideu sokolskou jeden z nejzasloužilej
ších, vynikající právník český, bývalý posla neo
zenrský, člen panské sněmovny a bývalý dlouho-
letý starosta našeho města — o půl sedmé ho-
dině večerní zemřeb v 69. roce věku svébo. Ze-
snul smatí ideální pro lékuře, ale tím kormutli-
vějši a otřesivější pro okoli, raněn byv mrtvící.
Únrtím dra. Černého dotčena bude eelá če-
ská veřejnost, nejen pražská, s kterou jméno
jeho spjato těsně již od let šedesátých, nebot
celoživotní působnost jeho, prosycená duchem
veskrze vlasteneckým, pronikala do celého ná-
rodního našeho organismu. Jsa rodákem nym-
burským (* 16. srpna 1840), již jako studen
všímal si veřejného života a zaujímal mezi dru-
hy přední místo, zvolen byv jako právník za po-
kladníka utrakvistického tehdy Akademického
čtenářského spolku v Praze. Dosáhnuv ve věku
22 let hodnosti doktora práv, vstoupil do advo-
kátni praxe k dru. Fričovi, načež po šesti létech
otevřel samostatnou kancelář. Jako obhájce
záhy získal si zvučného jména, vynikaje nejen
právmekou bystrosti a vzácným klidem, nýbrž
i rhetorickým, jímavým přednesem. Za perse-
kucí v dobách Giskrových a Herbstových byl
obhájcem některých pronásledovaných odpověd-
ných redaktorů „Národních Listů“ a obbajo-
vací jeho řeči tehily znaěně přispěly k popu-
lárnosti jeho jako obhájce.
Nerozlučně však spojeno jest jméno dra.
Tomáše Černého s myšlenkou sokolskou a ze
jména se Sokolem pražským. Jsa osobním při
telem Jindřicha Fügnera, zúčastnil se veškerých
praci k založeni Sokola směřujícíeh vynikají
eím způsobem. R. 1862 zvolen byl do výboru
Sokola a od r. 1863 byl náměstkem starosto-
vým. Neocenitelných zásluh získal si hlavně
v době, kdy po smrti Jindř. Fügnera život mladé
jednoty v základech byl otřesen. Pouze usi-
lovné snaze Černého podařile se odvrátiti ve-
škeré nesnáze hmotné i nástrahy Sokolu kladené
a uvésti Sokol do klidnéhoo přístavu budovy
Fügnerovy — nynější to budovy Sokola praž-
ského, tak že právem stala se přislovím slova
jednatelské zprávy Sokola z r. 1867: „Co nám
Fügner zbudoval, to nám Černý zachoval“.
V uvážení těchto zásluh zvolila jej jednota rokut
1872 za svého starostu, v kterémžto čestném
postavení setrval až do r. 1882. Bystrost a od-
horné vědomosti, kteréž zjednaly Černému po-
věst znamenitého obhájce a zástupce, zásluhy
jeho o Sokol pražský a myšlenku sokolskou vů-
bec rozšiřily populárnost jeho tou měrou, že s ra-
dosta uvílána r. 1882 zpráva, že zastupitelstv
král. hl. města Prahy, v němž Černý od r. 1871
#24
alto_textblock
#24
jako člen sboru obecních starších a od r. 187
jako náměstek starosty zasedal, zvolilo jej z
starostu pražského.
Již prvním svým vystoupením dokázal Čer-
ný, že hoden jest v plné míře důležitého úřadu,
jemu svěřeného, prohlásiv veřejně při nastolené
svém na stolec primutorský památná slovao
„zlaté slovanské Praze“. Neunavné
píli, byslrosti, prozíravosti, jemnému taktu jeho
a zkušenostem nabytým, zejména cestami p
Rusi, Německu, Francii, Švýcarech a Hialíi, jest
děkovati, že uskutečněna a provedena byla celá
řada plánů a myšlenek ku povznešení král. naší
veleobce. V dobu starostování jeho spadá spo-
jení Vyšebradu a Holešovie-Buben s Prahou,
zakoupení rozkošného ostrova Zofinského a sadů
na Nebozízku, zakoupení Brožíkova obrazu
„Hus před koncilem kostnickým“ a mn. j. Roku
1885 vypršelo 3letí, na které starosta volen
bývá, a Č. uehýlil se zpět do života seukro-
mého; o lásce a úctě, jaké se těšil, svědčí, že
po třikráte zvolen byl jednomyslně za starostu,
kteréhož úradu však z ohledu na zdraví vice
nepřija.
Jako starosta zvolen byl Černý i do sněmu,
jsa poslancem za Nové město pražské. I zde
vyvinul všestrannou a plodnou činnost. Hlavním
však dílem této periody činného života jeho jest
účastenství v založení Zemské banky král. če-
ského. Zkušenosti, kterýchž již dříve jako před-
seda spolku záložen česko-moravských v tomto
oboru národohospodářském nabyl, a úmysl
emancipovati se od ciziny zřízením ústavu, jenz
poskytovul by rozsáhlý úvěr živnostenský a me-
lorační, vnukly mu myšlenku založení Zemské
banky. Návrh, jejž v tom směru na sněmu krá-
lavství českého učinil, došel všeobecného sou-
hlasu a Černý sém zůčastnil se horlivě sně-
movních prací ku provedení návrhu jeho směřu-
jících. Když pak banka v život byla uvedena.
zvolen byl náměsíkem generálního ředitele ústa-
vu toho.
Složáv úřad starosty pražského, setrval ve
sboru obecních starších. Po svém vystonpen
r. 1896 zvolen čestným měšťanem pražským.
K vlasinostem jeho, mimo uvedené, zvláště uvé-
sti nutno vedle jiných občanských etností skrom-
nost v pravdě sokolskou a jemný takt, kterýmž
hledé vždy k vytčenému cíli a pedávaje se svěsti
ohledy strannickými neb osobními, též eíle
svého k dohru všeobecnému směřujíeího dosábl.
Čern znám je i šíře po světě slovanském.
R. 1870 zůčastnil se s Palackým a Riegrem
cesty na Rus. R. 1902 povolán do panské sně-
movny.
O posledních dhech jeho života se dovl-
dáme
Pan dr. Tomáš Černý od několika týdnů
choravěl, ale přes to pracoval až do minulých
dnů. Poslední dvě neděle upoután byl na lože.
Předvčírem se mu přitížilo, usnul tvrdě a včera
o 1/47. hod. večerní usnul na věky.
Zesnulému ve všech kruzích a vrstvách
uchována bude čestní paměť a úcta, jaké celým
životem svým si byl zasloužil.
Pohřeb zvěčnělého bude se konati péči
obce pražské. Tělocvičná jednota „Sokol“ praž-
ský vyslovila přání, aby se pohřeb konal z praž-
ského „Sokola“, jehož zesnulý byl spoluzakl-
datelem.
#26
alto_textblock
#26
Primátor měst pražských p. dr. K. Groš zn-
slal rodině zvěčnělého projev soustrasti. V dneš-
ní schůzi městské rady předloží pak návrhy ve
příčině vypravení pohřbu, důstojného někdejš-
mu primátoru pražskému.
Na radnici staroměstské byly vztýčeny smu
#27
alto_textblock
#27
teční prapory.
#28
alto_textblock
#28
Záhadná vražda v Šumavské ulici
na Král. vinahradech.
#29
alto_textblock
#29
Ve včerejším zabaveném večerním vydání „Ná-
rodních Listů“ uveřejnili jsme obšírnou zprávuo
tajuplné vraždě, která se stala včera před polednem
v demě č. 30 v Šumavské ulici na Král. Vinohra-
dech, kde před třemi dny provdaná pani
Magda Novotná, manželka účetního Hospodář-
ského družstva v Dušnikách, byla vkrulným způso-
bem zavražděna.
Rekapitutujeme stručně celou událost: Nebohá
paní po odchodu svého manžela, jenž denně časně
ráno odjíždí do Dušník a s večerem se vraci —
byla v bytě úplně sama. O dováté hodině navštívila
ji ještě v mladé domácnosti její maika, se kterou
hovořila asi do 10. hodiny dopolední
Co v necelých dvou hodinách na to se stalo,
odhalene bylo ve 3412 hod. pclední, kdy do bytu
vkročila sestra mladě pani. Anna Franková, která
nalezla k nesmírnému zděšení sestru sveji zb rocenu
v krvi na posteli, mrtvou, zavražděnou.
Zlesyn provedl ničemně své dílo tedy mezi 10.
a 12. hodinou polední, je-li správným časové udání
jednak matky, jednak sestry rgvražděné.
Krvavý zločin způsobil na Kr. Vinohradech oprav-
dové zděžení a po celé odpoledne bylo před domem
č. 30 v Šumavské ulici, kde pí. Novotná byla z-
vražděna, shromážděno veliké množství obecenstva.
Dojímavé a vzrušující výjevy odehrály se před
bylem zavražděné, když tam příšla její matka Ka-
rolina Tomková, vdova z Nového Města n. M., která
přijela v pátek na svatbu dcery Marie a zdržela se
u druhé své provdané dcery pí. Anny Frankové, man-
želky obchodního cestujícího ve Šlezské třídě n
Král. Vinohradech. Matka, která u dcery pí. Novotné
ještě před několika hodinami byla na návštěvě, byla
bolem zdrcena. Ostatní její dcery s usedavým pláčem
matku objímaly. Vstup k zavražděné nebyl im však
dovolen, poněvadž v bytě prodlévala soudní komise
Zástupcové úřadů bezpečnostních a soudních
velmi obšírně pepsali veškeré podrohnosti místa vra-
ždy. Komise trvala neobyčejně dlouho. Odpoledne
přes dvě hediny a večer bylo pokračování od 6 do
9 hodin.
Do odpoledního vyšetřování zábodného připadu
nebylo zjednáno žádně vysvětlení. Dle různých zná-
mek jest jisto, že jedná se o úkladnou vra ž du
ze msty a že známky vioupání, v bytě zavražděné
nalezené, byly jen předstírány, aby stopa pachatele
byla odhvrácena.
Uvedeme další podrobnosti o vraždě a nešťastn
její oběti.
Paní Magda Novotná, rozená Temkova
z Nového Města n. M., za svobodna bývala krámskou
v uzenářském závodě p. Chmela v Hybernské ulici
a sice po dvě léta. Dne 15. února 1908 toto místo
opustila. Zde seznámil se se sličnou prodavačkou
obchodník s dobytkem Jaroslav Helebrand z Roud-
nice, který měl vážné úmysly pojati divku za chot.
Těchto úmyslů se vzdal, když mu dívka sdělila, že
má jinou známost. Mažitelce závodu tehda prohedil
Helebrand: „Má-li ráda jiného, tak si mne nevezme!
A od těch dob přicházel do obchodu jen za ebchod-
ními záležitostmi.
Po dvouletém pobytu v závodě p. Chmela epu-
tila slečna krámská toto místo a vsloupila do zá-
vodu své sestry pí. Anny Frankově, choti obchodního
cestujícího, která koupila Maceškův uzenářský ob-
chod v Palackého třídě, kterýž sl. Tomkova Hídila
Druhým nápadníkem sl. Tomkovy byl p. Čeněk
Novotný, účetní Hospodářského družstva v Dulní-
kách, s ninž sl. Tomkova dne 20. února t. r. vst u-
pila ve sňatek manželský. Do společné domácnosti
koupil manžel nábytek u obchodníka Schlögla v Žiz
kově a byl personálem zasjlalele Buriána z Král