Vychází každý den mimo v neděli a svátek O 3. bod.'odpolední.

Předplácí te v ftdminiitnci

v Ostrovní ulici ölslo 1508—II.

mé«f£né . ôtTľtletoé půlletné . eeloméué

v Praze:

poštou:

. 1 sL 10 kr.

1 sl. 86 kr

. 8 „ 30 „

. 6 „ 60 „

8 . - .

. 18 „ 20 „

16 „ _ .

Jednotlivá čiela 5 kr.

8 nedělní prílohou в kr.

DOPISY I makované a podepaané přijímá r в dl a le c в v Ostrovní ulici čie. 1508—11. Rukopisův nevracíme a nepodepaaných nedbáme.

REKLAMACE

erapeéeténé poiýlány nefirankoviny.

beultet

Ineeráty počítáme nejlevnějl.

ČÍSLO 124.

V Praze, v sobotu dne 2. Června 1894.

Ročník XXVI.

Pozvání k předplacení na mčsic červen polltleicóbLO d. в n. за! 3c лх „CECH” Předplatné poštou obnáší měsíčné . - zi. 1-35 čtvrtletně zi. 4*— ročně zi. 16.— Pro Praha в donáškou do domu: měsíčně ........... zl. 1*10 čtvrtletně zl. 3-30 celoročně zl. 13-20 Za donášku do domu, kterouž výhradně adminiatrace obstarává, platí se měsíčně 10 kr. Předplatné zaeýlá se — nejlépe poitov* nimi poukázkami administraci „Čecha*4 v Praze, Ostrovní i lice č. 1508-11.

Wekerle, abeúg! V Prase, 2. žervna. Dvě události v těchto dnech přikvapily, ano i překvapily evropský svět skoro současně­ : Pád dvon státníků : Stambulova a Wekerle. Nás z příčin na snadě jsoucích, mnohem více musí zajímati pád posled nějěího. V pádu státníků novodobých z pravidla nemůže hledati se mnoho tragického Panování­ státníků dnes málo kdy bývá dlouhé. Přicházejí в jarním ptactvem a odcházejí obyčejně s ním. Toliko Bismark mohl se těšiti panování delšímu. Pád jeho nepostrádal na dobro tragiky. Státníkové nmírají obyčejně přede smrtí. Přeceňují se v domnění, že jaou nezbytnými­ a že po nich musí nastatí katastrofa­ a zatím svět bére ae dál svým hiato rickým kolotočem. A zrovna na tn smrt právě zemřel státník uherský dr. Wekerle Bližší příčina smrti udává se, že prý narazil na tu sedmou svátost, již si umínil stůj co stůj z maďarského­ globu odkliditi. Leč příčina tato byla toliko poslední pro něho ranou. Počátek jeho smrtelné nemoci datuje se již od smrti Eoáuta. — Wekerle zemřel na Košuta, zemřel na maďarský šovinismus, jenž neleká se ani prostředků nej výstřednějších.­ Košnt strhl Wekerla za sebou. Byla to bohopustá komedie se smrtí 'Eointovou, jež musila kruhů? dvorních dotýkati se co

FEUILLETON. Unitární listy. \ Praze, 2. červu». K. Jsem nadšen — cítím, že mi rostou křidla, že bych i při svých 87 dobře vážených­ kilogramech vznášel se do vzdušných výšin ze zemé radosti nad těmi tabulkami našich­ ulic. Jaká to rozmanitost a jaká v nich jeví se poětičnost ! Dobře, že náš mistr dr. Dvořák vrátil se z Ameriky, on nám musí na ty tabulky složit néjakou kantátu. Anebo snad by se na né hodila Apollova hymna ze 13. atol. před Kristem, kterouž nedávno odkryl v Delfích Theodor Reinach a již i dle not rozluštil Gabriel Faure. Původní partitura skomponována na flétu — bezpochyby­ proto, že tehdy před 3000 lety klavíry­ ještě neměli. Hymna ta byla nedávno provozována v Paříži, z níž já tuto dovolím ■i čtenářům podali úryvek

nejtrapněji. — Aby udržel ae při vesle, musil hledět učinili se levici populárním. Býti populárním a levice a loyalním ke trůnu, v Uhrách je holou nemožností. Wekerle byl prostým ramenářem. Levici­ sloužil a dvoru lichotil, nebo hrozil dle toho, jak kdy za dobré uznal. Jeho žurnalističtí­ pandurové konali divy ve lžích nej- nestoudnějších, a když ani ty mu nepomáhaly,­ harangoval nejhorší Moha z peštských ulic к zastrašení magnátů a církevních hodnostářů.­ — Nikdy snad nebyla uherské sně movně předložena lež nestoudnější, jako že ai uherští národové přejou civilní náboženství.­ Čelo Wekerlovo bylo věru neproniknutelnější­ nežli Dove-ův pancíř. S drzostí přímo mefisfáckon troufal si čtyřikráte za sebou předstoupili před korunu a dožadovali­ se garancii, aby předloha jeho prošla pověstným pairšubem Avšak velezrádnó jeho pletichy při Košutové smrti podrazily mu nohy a žádané .garancie* mu byly odepřeny. — čtyřikráte­ za sebou nechal se odmrštili, nežli uznal za nezbytné odstoupili. V císařském hradé dosud zní ten bohopustý ryk peštské luzy; a ty stokové nadávky, jež plnýma rukama se házely z Pešti do Vidně, dosud zní paličská řeč ministra spravedlnosti Szilagyiho, a konečné vyšly na jevo hanebné úplatky novin, jimiž měl býti činěn na magnáty, na episkopát a na dvůr nátlak co největší. Dál-li se příklad takový z kruhův vládních, pak ovšem akademická mládež musi a konati též svoji povinnost Pak muail následovali skaň dál za skandálem. A když tento politický .hezensabat* dosahoval vrchole, tu odvážil se Wekerle se svým „doweským* čelem do Vídně, žádali na panovníku „garancie*, aby dovolil pairschubem sňatku civilnímu ku vět šině. Větší politické sposticeli býti nemohlo.­ Tu ovšem nebylo divu, že Wekerle začal „wacklovati*. Nič mu nespomohlo volání kollegy jeho z Italie: Weckerle vac- cerle ; ba ani tlusté sympatie židovských a „Národních listů*, wackerle Weckerle wac- doval až dowackloval. Co bude teď? Rozumí se, že maďarský globus bude se otřásali, že maďarský a akademický Mob inde opět dělali svou povinnost, že bude řinčeli šavlemi a ostruhami a že bude te remtovati, avšak „a b c u g*, jejž z Peštu lvali do Vídně, ozval se ozvěnou z Vidně a Wekerle šel. „Buda-Pester Tagblatt* dosti vtipně laroduje Wekerlův „abcug* prorokováním, že nyní bode následovali konec světa. Všichni státníci — praví — byli nahradí telni. Nahraditelným byl Desk, nahraditel

ným Andráasy, nahraditelným i Tisza ale ae všech nejnenahraditelnějším je ministr ■a švábským jménem. Z toho n&slednje — konec světa, aboag maďarského globnau a důsledně i abcui zeměkoule. Wekerle odcházi в kletbou ru manského národa maďaronskou justicí od aousenébo. Avšak osud nejhorší stihl jej tím, že mu i „Národní listy* odepřely své sym patio, jež mn po odmítnutí předlohy se strany magnátů tolik vřele věnovaly. - Toi přece přílišné. Za tahle alespoň zasluhuje soustrast

Text na tyto noty zní : Ty bože se zla tou lyrou, o syne velikého Zeusa, jenž >ydlíš na sněžném Olympu a rozeaýláá na smrtelníky své orakule, — Tobě chci zpí vati, kterak jsi opanoval předzvěstnou třínožku­ — o musy Helikonské v hlubokých eších, vy dcerky Joviše, přichvátejte sem cu chvále Phöba zlatovlasého 1 Přineste se- >ou své cithary zlaté, cithary dvoublasné, o vy poutníci athénští, pějte slávu boha vítězného.­ — To postačí. Vrchlický by mohl tento text upravili na naše ulice a já za to rodím,­ že poutníci až z Anglicka a až od iramenů Missisipi, a od Žluté řeky přijdou do Prahy poslechnout ei ódu na naše ulice Já, kdybych měl co poroučeli, já bych spor ten rozluštil rázem ku všeobecné spokojenosti.­ Já bych ty všecky tabulky : české, německé, francouzské, ruské, řecké atd. nechal­ strhnouti a dal na místo nich tabulky jen v jedné řeči, totiž hebrejské a ručil bych za to, že by se jich nedotkla ani j slavná policie a že by ani p. brabé Oswald Thun nežaloval pro rušení držby. Kdyby lidé ku př. na Příkopech četl-li : jfcÓíOJ DK< am Graben; anebo tandlmark — dostali by respekt, ani 1 nejrozpustilejšímu uličníku by nenapadlo buď je potřísnit blátem, anebo zamazati lakem,­ a to z té jednoduché příčiny, že všecko, co je hebrejského, jest pod internacionální­ ochranou. Uviděli bychom, kterak by tetička „Bohemie* okamžité obrátila a oplývala by chválou a jak by „Tagblatt* poskakoval, ukláněl se a říkal : menjy, mer^y, mer$y 1 I

Apologetica. Náboženské představy afrických (V.) Jaká maj( pohané představy o Bobo, o doli, o Životě po smrti, jsou ne v jedrom obledn sajfmavy. Zvláště pak sajfmavy jacu v tom, ie te odnáii dosti jasně a pa tre ě к dějinám­ Zjevení Božího. Jelikož te představy je jieb jen tradieí dědí a potomků na potomky, Jest ovšem mnoho přidáno, pozměněno, ale přece v tomto ohaosn představ mnobé i při VŠÍ tvé barvitosti odnáii se к jednomu pů* vodo. Missionář P. de Wilde na mistioniřské stanioi na Kongo uěinil v tom obledn skcuiku v miationářské škole, roamlonvaje s ditkami o věcech nábošentkýcb. Podotknout! třeba, že školo mittionářskeu navštévojí dítky mnohých kment. P. da Wilde píše takto : „Dejte posor, dítky I Zemře-li č!o*ik, sdali pak в ním všeeko nmíri?* — „V našich osadách“, od povídá jeden oblapec, „te nikdo o to nestará 1* —- „U nás*, odpovídá drnhý, „při smrti krále se mnoho otroků musí sabiti, aby dooh po hlayirův nebyl opnitěo.* — aA kam pak ae dostane duch pohlavárův?* — „Do lesů I Tam bo lidi alyii ráno a večer hn—hn třičeti, ano on i, kolamjdonoí vlastním jejich jménem volá. IJj, kdo! ho alyii, plni strachem utíkají prylt* — „Ale, vy víte, milé, dítky, ie je ještě více jiných dnohů mimo tyto duahy zemřelých. Nej větší a najdokonalejší dooh je Bůb. Zdali pak vědí n váa doma, ie je jeden Bčb.* — „Ano,* odpovídá jeden ehlapeo, „my ho naaýváme Nsami, Naaoomba, Fidie anebo také Hanza, a on má ještě víoe jinýoh jmen.* — „A kde bydli tan bůh, co myslí vaši rodičové ?* — „Nad námi velice a velice daleko 1* — „Bojíte ae ho ? Říká o něm někdo, ie je anad alý ?* — „Na, o něm nikdo tak nemluví.* — „Pak je ještě jiný dnob, ďábel. Zná také u vás někdo toho d aha ?* — »Ano, čarodějníci mají totéž jméno.* — „Jak ta jmenuje ten doch ?* — Moloobi (1), Ndoki a ječtě jinak.* — „A oo, když někdo někoho čarodějníkem nebo čertem

jmenuje, elyěí to rád ?* — „O nikoliv, takový človčk jo alý * — „Tady nikdo namá d bia a čarodějníky rád?* — „Nikdo, nabcf jsou ali.* — „A oo činí alého?* — „Oni provo- aují taková konala, ia mohou některého člověka­ kn př. ndělati němým a to na tak dlouho, jak aamt ehtčji I* „Ještě něco, moje dítky I Dříve, nešli jste ■em přišly, nevšdšly jaté, že Bůh js dobrotivý a neznaly jata také jeho přikáaání. Stalo-li aa někdy, ie jste doma néoo alého udělaly, byly jaté od rodičů svých kárány ? Odpovčate nu opřímněl* — „Někdy ano. Та mi mčj otea říkával : Jest li ie to jeitě čaeto bodei dilati, bodci atonati. Někdy mne tloukl a hrosil mi krokodilem.* — „Ano, aoela správně, krokodíl. Jaatiiše nikdo o váa od krokodíla ja lairán, tn prý ae říká, ie to krokodíl na roakaa nepřítele­ toho člověka nčiail, není lii pravda ?* — „Ano, nebof json lidé, kteří nad krokodilem­ takovou moo mají, ie, když mn ros- káží nějakého člověka aešrati, on to jiatě oěiní.* „Říká ae snad ještě něeo o tom svířeti?2| — „Zajisté; říká se také, áe krokodil a hroch éaatěji mesi aebon smlonvn naavírají. Hroch se savasnje nějakého člověka aabíti a pak ho krokodil dostane. Za to trpí krokodil hrocha ve vodě.* — „I hleďme I To json pěkné věoi ! Ale poa’yite, dítky, jeitě něeo ! Já jsem Vám dříve řekl, že všiokni lidé kes výminky mimo Noema a jeho rodina při potopě avéta aahy- nnli. Zdali pak vali rodičové nebo jiní lidé něco podobného vypravují ?* — „Na, nevypravují­ nie.* „Vzpomeňte ai, anad přece něco vypravuji­ * — „Pravda I U nás vypravují, ia natí předkové jednoho dno aš kn měsíoi se chtěli destati. Oni stavěli mnoho a mnoho posahodí nad seba a chtěli ae tak nahorn destati.* — A sdali pak se dostali nahom?* — „Na, bndova ae a řítila a viiokni aa sabili.* — „Zdali pak a váa někteří lidi dovedou ěiití • paáti anebo něeo, čím by taková vypravováni so slavných ěaaů mokli sdititi tvým potom- rflm ?* — „Nikoliv, otěe 1 n Nás snají jen písmo, který ri někdo do к Aše dělá a jediná piameno, která aa kreslí, jest O a to dělají lidé, kdyi nám nii propichojí a to valioa bolí.* — „A proč pak vám uii propichují? К éemn je ta díra v uiieh, která je tak veliká,­ ša já avá dva praty jí dobře prostriiti mohu?* — „To je anameni, že jsme otroci.* Na to vypravojí žáci o amntnám oaudn otroků, na která se pravá honby odbývají a pak vlečeny jaoo a trhu na trh, aby jako dobytek­ prodáváni byli. Mnoho jiah umírá na cestách a mnoho ae jich etává obětí lidoiront- ských pánů, kteří ai aesvon svá přátely a boati e masem lidským. Dvě drahé slonoviny skytá dnes Afrika, a obě dvě aa velice draae platí a

Ale již vidím, že naši otcové matičky Prahy pranic nedbají, co by mohlo к jejímu­ prospěchu sloužili. Oni to chtějí opravdu přivéeti až tam, aby, jak to již předpověděl slepý mládenec — jednou forman­ jel přes Vysočany, práskl bičem a ku svému synu pravil : Podívej se hochu, támhle kdysi stávala Praha. — Vyšlou oni do Ruska deputaci pro fune- brácké koné 1 Pořád jen samé demonstrace ! Oni do jista chtějí, aby i pani teta smrt, až by uhlídala ruské koně, začala štrajkovali. Co by si potom ubozí mužové jpočali s tchýněmi,­ starými tetami a zlatými strýčky, kdyby si pro né smrt nepřicházela. — Ci myslíte, že by si smrt nechala líbit ruské koně — takovou demonstraci? Pak by mu silo so zavádět v Praze pálení tchyň a tet a strýčků za živa. V Heidelberku, jak listy z Německa oznamují, zapověděli veřejné spalování mrtvol, proto, že prý vzbuzuje pohled přímo děsný, ž něhož by divák mohl zší- leti. — Spalme ku př. nad svíčkou kousek papíru, spatříme, kterak se kroutí a svírá, jako by bo to bolelo. Zapalme sirku, ona se ohýbá a kroutí. A tak prý i mrtvola náhle vložena do babylonské ohnivé pece,' jakoby oživla, otvírá oči, ošklýbá se, cení zuby, zvedá ruce, kroutí sebou — zvedá se. Nejbližší příbuzní, když prý se v krematoriu­ heidelberském na to dívali, padali do mdlob. Co je tedy pravda ? Pan Vojta Náprstek­ kdysi líčil, jaký prý to vznešený pohled,­ kdy obraci se člověk ohněm v prach a popel — a žatí v Heidelberku není ani

příbuzným dovoleno, na upalováni mrtvoly se dívali. Jiná sensačuí zpráva došla к nám z Německa.­ — (čtenář pozoruje, že já dnes d§- ám jen v samých sensacích.) — Slavný pastor Paulsen ze Šlesviku dal do klatby vousy pastorů. Slyšme doslovně zprávu tu, již jsem si vypsal z „Frankfurter Zeitung*, evangelický šlesvicko holsteinský Landesverein­ slavil nedávno svůj sjezd, při němž řečnil pastor К. O této řeči podává pastor ’aulsen kritiku tuto: .Paitor K. byl opět velmi téško aresami- telný, protože nosí ohromný voní, do nifaoi ■vod řeč bručel. Stará církev včdčla dobře, oo čioí, kdyi knčiím přik&aala voosy holiti. My upřímně vyscávime, ie jíme proti vousům pastorů. Voosy přece nesouvisí ani a otáakoo dogmatickou, eoi ethiokoo. Máme aa to, i« vousy překážejí s.oinmitelnosti řečníků. Staří lidé dobře říkají, ša pastorům beavousým roe* smějí lépe, nešli vousatým. Jelikož u nás káláni­ střediskem je boboaluiby, myslíme, ša by kaaatel svému povolání mohl obětovati vous.* — Zde to máme černé na bílém. Co to stálo Lutra namáhání, nežli kazatelům vymohl­ vous a teď po 350 letech synové jeho darem tímto pohrdají. Až se o tom dozví učený románopisec Flammarion, uvede to jako doklad nový, že brzy nastane konec světa.