ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 77c82770-75a2-11dc-a5da-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 37
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXVIl.
#2 alto_textblock #2
V Praze, ve středu 22. dubna 1908.
#3 alto_textblock #3
Číslo fll.
#4 alto_textblock #4
Na raunt a odpol listy přodelásí se v Praze v adnínislraei pa měsíe . . . . . . na čivzt lela s dvojí šoztiken na měsl .. 0 no čtoil lata ve eliclkác s mdsíe . . . . . 9 K 30h Poštout a — nee na stvrt keis . . . . 9 K o0n s drojí sieilkou sv něa aní . . . K e
#5 alto_textblock #5
8 K-
#6 alto_textblock #6
A
#7 alto_textblock #7
JI
#8 alto_textblock #8
vdia o
#9 alto_textblock #9
tae
#10 alto_textblock #10
do s šre
#11 alto_textblock #11
ni
#12 alto_textblock #12
V drobném prodejí naní čile o sob4 . . . za Sh odpolední. . . . . za 2 Ve ilialkách na venkově ranní čísle. . . . . . . . 10b odpslední . . . . . . . . 4e Iuserat plalí ss hotově napřal. Piedplacení a inserty přijins ndesdillal strace v Marianské ulici č. s Tam nacházejí se tél rodakee dskirns a ezpedise ,NárodaiekLintse Rukoplsy se nevraceji
#13 alto_textblock #13
Co se blíží.
#14 alto_textblock #14
Z velikonočních úvah mimočeských zdaj se nám býti na ten čas a pro další postup politiky vnitřní této poloviny soustátí nejvý znamnější ony, jež se vyskytly současně a hro madně v časopisech dostupných informacím vládním a jež téměř souhlasně si obraly stej nou látku, totiž ustálení pracovní způsobilost lidového parlamentu a smír českoněmecký V čele jejich vykračuje si »Fremdenblatt« Navázuje na posavadní činnost nynější rady říšské, snaží se zažehnati šířící se pocit ne jistoty, jejž nepokládá za dosti odůvodněný Posudek o práci a chování se nového zastu pitelstva lidu nemůze prý vyzníti neuspokojivě vždyť parlament tento přece vyřídil své úkoly a veliké strany provedly to, oč se zasazovaly parlament pracuje a to je rozhodující. Ovšem musil si vytvořiti nové prostředky a methody, tak čelí nutným návrhům nutnými návrhy na prospěch vládních předloh, jimž se ostatně všude dostává určitě přednosti. A dosahuje svého cíle. Nedostatky posavadního, zasta zalého jednacího řádu takto obeplul. Mohlo by se však státi, že by tyto nové prostředky jakožto nepsané a neuzákoněně zvyklosti stěži se udržely proti odporu a tak asi co nejdříve nastane potřeba upevniti je zákonem, t. j. pro- vésti opravu jednacího řádu. Nynější jednac řád neovládá již jednání parlamentu a tak tento sám nutně přikročí k jeho reformě. Také dr. Steinwender razí dráhu této opravě. Shledává, že práce parlament sje- dnocuje, kdežto mnohomluvnost jej rozrušuje Oprava řádu jednacího by sice pomohla, ale bez předchozího smíru českoněmeckého není naděje, že se dospěje ke klidné práci parla- mentní, nehledě ani k tomu, že národnostním sporem se ohrožují zájmy svobody. Poslanec dr. Fuchs doufá ve spásu pouze od silného parlamentu, ale aby se parlament stal silným, musí se zabezpečiti před otřesy. V parlamentě a ve všech jeho stranách jest dosti mužů, kteří jsou ochotni a odhodláni zjednati podmínky, aby parla- ment sesílil. Důležitý úkol při této akci při- padne opravě jednacího řádu. Od něho, jakožto předsedy výboru pro opravu tuto někdejšího předsedy sněmovny se očekává. že se ujme iniciativy k zabezpečení lidového parlamentu. Podobně jako dr Steinwender i »Zeit- pouze v urovnání sporu česko-německého shledává prostředek ozdravující. Vláda, kteráž sílu svou pouze z lidového parlamentu může čerpati, vystihla potřebu onu, a proto při pravila jazykový zákon, o jehož schválen parlamentem se přičiní stejně odhodlaně jako to učinila při volební opravě a rakousko uherském vyrovnání. Dále sdělil člen vlády, bezpochyby ně mecký ministr krajan, zdejšímu orgánu kasina, že velmi vázným úkolem bude ukli- zení jazykového sporu v Čechách. Návrh jazykového zákona jest již hotov a v lůně vlády se již sjednotili, jak při něm postu povati. Po svátcích velikonočních počne vláda vyjednávati s vůdci Němcův a Čechův a otáže se jich, zdali se jí podařilo nalézt »střední linii«, by takto získala podkla k dalšímu vyjednávání. I dr. Pergelt, jak jsme již včera uvedli rozepsal se o upravení otázky národnostní Vychází však z pochybného předpokladu, že jsou zdejší národové historickým vývojem k sobě připoutáni — takový názor vyslovo- vali Němci svého času i vůči Maďarům zmýlili se Při úpravě otázky jazykové stav vedle potřeb občanů i potřeby státu, ale ihned stát zaměňuje jeho úřadníky, kteří prý nemohou znáti všecky jazyky, jimiž rakousti národové mluví. Toho na nich ovšem nikdo nikdy nežádal, ale proč tuto nedbá dr Pergelt historického vývoje, jenž zjedna
#15 alto_textblock #15
v zemích českých rovnoprávnost a rovno- cennost jazyků zdejších; pak by byl nepo- třeboval směšné námitky o nemožnosti, aby úřadníci znali všecky jazyky. Připouští pouze znalost jazykovou dle praktických potřeb a tyto opět uznává jen pro obvody, v nichž ten který jazyk jest hro madně zastoupen, a proto opět opouští histo rický vývoj a staví místo něho nové správní obvody »národně ohraničené«. Vedle toho ovšem zbyly by přece ještě obvody jazykově smíšené, a tu si vypomáhá tím, že nepři pouští jednotný princip při řešení jazykove otázky. Jsa si vědom, že Němci dosud ze stát ních prostředků nejvíce čerpali pro své kul- turní zájmy, chce nadále pěstění zájmů těch přenechati národním kmenům a to na vlastní jejich útraty. Němci by ovšem za to, co již od státu obdrželi, nijakou náhradou nebyli povinni. Ze zaokrouhlených obvodů německých češtinu vylučuje, ve smíšených by ji při- pustil; v Praze žádá pro němčinu u úřadů rovné právo, ač by větší české menšiny v ně- meckých obvodech utopil. Vrchní úřady v zemi chce rozděliti, jako zemskou školní radua radu zemědělskou. Do německých obvodů připouští pouze německé úřadníky; za to vymiňuje si platnost němčiny jakožto pro- středkujícího jazyka i vedle vnitřní češtiny při úřadech v obvodech českých . Z tohoto mračna však nebude déšť; hi storický vývoj, na nějž se odvolává ve pří čině státu, poráží ho na hlavu v zemích če- ských! Než všecky tyto hlasy, doplněné ještě zprávou »N. W. Tagbl.«, námi rovněž již včera zaznamenanou, že současně s jazy- kovým zákonem vláda pomýšlí i na rozmno- žení úřadníků v Čechách, jsou neklamným dokladem, že stojíme na prahu vládní akce smiřovací. Vidíme zároveň, kterak Němei k akci této se všestranně připravují; denně pociťujeme, jak kořistí na újmu práv našeho jazyka, aby se při vyjednávání oblášeném mohli proti historickému vývoji odvolávat na kořist, jíž se zmocnili od konce minu lého roku. A jaké přípravy se konají u nás? Mim trapný osobní spor o to, kdo zavinil takovýto pro náš národ velmi nebezpečný stav, vše ostatní jest před zraky naší veřejnosti z haleno Či snad jest tento spor také jen přede hrou k akci vládní? Politikové vedoucí tuší asi, že vládn návrh připravovaného jazykového zákona n- razí ve veřejném mínění českém na tohý odpor a že způsobí positivní politice nová zklamání; tuší však asi také, že vláda si upraví takovou půdu v parlamentě, aby akci svou provedla asi s podobným úspěchem. jako volební opravu a uherské vyrovnání Vídeňské časopisy urovnávají jí již cesty když ne jinak, vezme se na pomoc i změna jednacího řádu, aby se dal parlament řídii »zákonnými pravidly«. Není-liž v této situaci obsaženo i vlastn vysvětlení tak zvaných odhalení »Venkova« kteráž konec konců neobsahují nic, nežže nynější ministři čeští poměry ty nezavinili že stojí před hotovými událostmi. Ale ani předchůdci jejich neshledávají na sobě nijaké viny. Vždyť na př. včera »Den« takto vzpomíná historické stránky po měrů soudních: »U chebského soudu kraj ského již od let nejsou žádní čeští radove ani sekretáři, kteří by byli způsobilí přijít do senátn. Německý senál při vrchním soudě zemském jest dílem punktací; konečně nelze neurčitě tvrditi, že »za posledních let bylo tak zv. uzavřené území k velké škodě národa zbaveno mnoha českých dobrýeh soudců«, ale musilo by se určitě prohlásiti
#16 alto_textblock #16
že se to stalo za oposice, za Körbra, kdy německé hnutí činilo pobyt českým úřad- níkům v německých městech tak nesnesi- telným, že sami žádali o přeložení do českého území Není tedy nikdo vinen; všicci jsou muzikanti! Ale takováto česká předmluva a omluva ke smiřovací akci vládní jest přece jenom špatně maskovaný útěk — před zejtřejšín dnem
#17 alto_textblock #17
Politické zprávy domácí.
#18 alto_textblock #18
V Praze, 21. dubna. (Vojenské o táz k y.) Příštími delegacemi a zvýšením vojenských platů zabývají se uherské listy i v číslech svá tečních. Stojí ovšem na známém stanovisku strany neodvislosti, že bez národních ústupků nelze rozřešiti nijakou vojenskou otázku, a tedy ani zvýšení platů; při tom však připouštějí mož nost kompromisu. O jednom takovém kom promisním plánu má zprávu „N. P. Journ.“ Uherská delegace by povolila zvýšení důslojni ckých platů a zlepšení stravy pro mužstvo již v naslávajícím květnovém zasedání, ale te prve od 1. ledna 1909 bez zpětné platnosti. Z to musilo by se straně neodvislosti dostati zá ruky, že řešení vojenských otázek začne se při pravovati již v nejbližší budoucnosti. Košutovei spokojili by se prý s poměrné malými sliby, jež by se daly provésti pouhým rozhodnutím koruny pouhým armádním rozkazem, vydaným za při ležitosti nějaké vhodné slavnosti. Šlo by o čty? věci. 1. Otázka praporová dala by se roz řešiti dvěma způsoby; buď by se prapory z voj ska vůbec odstranily, anebo panovník by daro val všem plukům nové prapory se svou podo biznou, jež by se pro uherské pluky umístila na červeno-bílo-zelené půdě, pro rakouské pluky na černo-žluté. 2. V otázce emblemové Maďar by se spokojili, kdyby se na vojenském opaskt místo orla umístila uherská koruna; na čákách by orel zůstal. 3. V otázce jazykové jsou maďarské požadavky stlačeny do nejmenší míry O maďarském velení není už řeči; také služebný jazyk maďarský se už nežádá. Stačilo by, kdyby se důstojníkům rozkázalo, že jsou povínni v vnitřním styku s mužstvem užívati maďarskél jazyka. 4. Ve válečném loďstvu má dojíti ně jakým vhodným způsobem platnosti samostatnost uherského státu. Ale zpravodaj ihned podotýká, že koruna s doposud ke všem témto požadavkům chová od- mitav ě. Panovpík prý v rozmluvě s jedním uherským ministrem prohodil: „Nemohu si přee ústupky dát odkoupiti.“ Ale, jak praveno, ko šutovci nežádali by ústupků ihned po zlepšen vojenských platů, nýbrž spokojili by se slibem že budou dány ve vhodný okamžik. V Praze, 20. dubna. (Hr. András sy o příští politice uherské.) Vládn „Mag. Hirl.“ otiskuje Andrássyovu stať „Poli tika budoucnosti“, v níž se ukazuje na nut- nost volební opravy. Nynější volebn řád je zastaralý, poněvadž nedopřává zejména dělnictvu řádného zastoupení. Příští poli- tika uherská musí se zabývati zvláště sociálním zájmy, musí sloužiti také malým lidem. Stále jen polemisovati se socialisty neprospěje. Jen dobrou hospodářskou a sociálnou politikou jes možno převésti široké vrstvy lidové na myšlen- ku uherského státu. Nutno zlepšiti hospodářskou správu a upraviti zdravotní otázky. Také n rodnostni otázee nosmí se upírati značný význam a dá se rozřešiti jen „náležitou peč vnitrostátního života“. Nutno intensivněji pran vati kulturně a odstrafovati vše, co dělí „na cionální“ (t. j. maďarské) strany, jež tvoří parla ment. Jen za takových podmínek možno prý vy tvořiti v Uhrách mocnou a národně jednotnou společnost. Ze Zádru, 18. dubna. (Mistodržite Mikul. Nardelli) zotavil se ze své choroby již tak dalece, že by se mohl uvázati opět ve správu dalmatského místodržitelství. Ale lékat
#19 alto_textblock #19
kyne, rozšíří-li se na Balkán. Vídeňské zálusky nesly se mnohem dále, než do Bosny a Hercego- viny. Vládní agitatoři psali, že připojením bal- kánských Slovanů Rakousko-Uhersko se poslo- vení a slovanský jeho živel nabude zdreují- převahy nad neslovanským. Přemnozí rakousko- uherští Slované dali se vládními agitátory pře- svědčiti a jako dříve planuli za svobodu jihe- slovanských bojovníků, tak nyní vzplanuli za jejich nesvobodu pod správou rakousko-uher- skou. Těch, koho se týkalo, se již neptali, na je- jich přání a protesty ohlodu nebrali: šli a oku- povali Bosňáky a Hercegovce právě tak, jako Němei a Maďaři. Idealism slovanské myšlenky z let přede- šlých zvrhl se v egoism, v egoism, dlužno po- dotknouti špatně pochopený a falešný, nebt Slované rakousko-uherští mohli tehdy už věděti, že slovanské Rakousko-Uhersko není jejich ná- rodní myšlenkou, nýbrž fantomem, který před jojich očima vykeuzlují jejich protivníci v říši, aby je učinili sobě povolnějšími a na konec je oklamali. Fantom ten se jim podle potřeby uka- zuje v různých podobách a vždycky se rozplyne v nic. Takovým fantomem ukázalo se v tét polovici říše i všeobecné a rovné volební právo. Nyní už každ, rakouský Slovan bezpečně ví, že okupace Bosny a Hercegoviny neučinil Rakousko-Uhersko slovanským, naopak přivedla ty živly, s kterými jest jim věčně bojovati, d zemí za Sávu a vydala jim v šanc tamější slo- vanský lid. Češi při okupaci hrají nevýhodnou úlohu tím, že cele nepřináležejí ani jedné, ani druh straně: ani okupaci, ani okupovanému, nespc- kojenému národu. Sarajevská „Srbská Riječ“ v posledních číslech zabývá se poměrem Čechů k okupované- mu národu. Cituje článek mladého českého učence, který se postavil na stanovisko austr - slavismu, rozpínajícího se na Balkán a ukazuje Rakousko-Uhersku cestu až do Soluna. Rakou- sko-uherským Slovanům dokonce ukládá za po- vinnost, aby se neoddávali „platonickým myšlonkám o osudu „svobodných“ států bal- kánských, nýbrž aby se čile a plodně chopili účastonství při novém rozšíření monarehie. Orgán okupovaných Srbů vyjadřuje se o tomto stanovisku slovy: „Člověk, který takto myslí píše, není náš přítel... Češí, kteří takto smý- šlejí, lépe učiní, nebudou-li se našich věcí do- týkati, neboť všechny jejich pokusy jsou marny. Naše zásada „Balkán balkánským národům zcela je protivna cíli těch českých politiků, z které jmenovaný učenec mluví a kteří spolu s našimi nepřáteli bojují za svaté Rakousko v němž jsou právě titíž naši čeští bratři nej- nešťastnějším národem. Nechť jen bratři Če- chové bojují za svá práva a my je ujišťujeme, že, dokud budou k našemu národu upřímni, vždy- cky najdou naše sympatie, jež budou arci sil- nější, budou-li naše země svobodné a nezávislé, než kdyby se staly provinciemi společného utla- čovatele. Je zapotřebí, aby Čechové o tomto dvojim stanovisku uvažovali a úvahy své rozšířili n revisi svých snah, s kterými přicházejí ke Slo- vanům. My Čechové fakt okupace nozavinili, ani ji neodčiníme. Avšak poctivost a upřímnost při- kazuje, abychom okupaci nekryli štítem slovan- ské myšlenky, jenž musí zůstati čistý, stkvělý a neporušený, jinak myšlenka slovanská bude zkompromitována a padne. Užíváme-li slovanské myšlenky jako vábičky, kterou jiné Slovany vá- bíme do lůna této říše, nejsme jejími apoštoly, jojími uvědomělými šíříteli, nýbrž jejími hro-
#20 alto_textblock #20
ho varují, aby se střežil jakéhokoli přepínání sil, poněvadž choroba (byl raněn mrtvicí!) by se mohla opakovati. Zdá se tedy, že se M. Nar- delli odebere přece do výslužby. Jako možní kandidáti na úřad místodržitelský jmenují s dosavadní zástupce místodržitelův, dv. r. Ton- čič, hr. Atems a president vrchního soudu v Terstě Gerčer. Nejlepší naděje má Gerčer. jenž býval dřive presidentem vrchního soudu v Dalmacii, zná dobře chorvatský jazyk a hodi by se nejlépe na rozšíření jazykové otázky v Dl macii. Neví se však, přijal-li by úřad místo držitele, poněvadž je mu již 60 let. Odmítne-l bude asi vážným kandidátem hr. Atemss, kter nyní slouží v Dalmacii. Ze Zádru, 18. dubna. (Řešení ja zy kové otázky.) Splitský „Velebit“ má z Vídn zprávu, že tam řešení jazykové otázky v D macii dozrává: Bar. Beck se prý zavázal dal matským poslancům, že rozhodnutí se stane be hem tohoto roku. Pro technické a finanční o tiže bude se jazyková otázka řešiti postupně Starší úřadníci, kteří nejsou schopni úřadovat chorvatsky, obdrží lhůtu, po které budou dán do výslužby. Do 3 až 5 let má býti chorvatský úřadní jazyk všude zaveden. Vlachové také prý už nečiní obtíží, jsouce si vědomi, že se vlašské úřadování v Dalmacii nadále udržeti nedá. Přej si pouze, aby se na chorvatských středních ško- lách věnovalo více péče vlaštině, s čímž jsou srozumění i Chorvatě. Ze Záhřoba, 19. dubna. (Souboj b ar- Raucha s drem. Medakovičem.) Se- kundanti dra. Medakoviče, jenž vyzván bar Rauchem pro obsah prohlášení srbské neod- vislé strany, jejíž předsedou je dr. Medakoviě mají pochybnosti, je-li bar. Rauch schopen sa- tisfakce, poněvadž se v jedné starší aféře s hnr Khuenem-Hedérvárom zachoval nedosti důstoj ně. Mimo to jsou pochybnosti, měl-li bar. Rauel právo vyzvati dra. Medakoviče po druhé prohlášení, když v prvém prohlášení obsaženy tytěž výtky a bar. Rauch přes ně přešel mlče- ním. Sekundanti dra. Medakoviče navrhli tedy- důvěrníkům Rauchovým, aby se dříve sesta čestný soud, jenž má rozhodnouti, je-li baron Rauch satisfakce schopen a učinil-li vyzván v čas, načež by se teprve rozhodlo o souboji Čestný soud, dojde-li naň vůbec, nemůže se se jiti dříve, než v úterý po sváteích.
#21 alto_textblock #21
Politické zprávy zahraničné.
#22 alto_textblock #22
V Praze,
#23 alto_textblock #23
dubna.
#24 alto_textblock #24
Češi a Bosna.
#25 alto_textblock #25
Když r. 1875 vypuklo hercegovské povstání český národ do posledního muže vzplanul sym patiemi a nadšením pro bojovníky za svobodu za svobodu takovou, jak si ji bojovníci sam představovali. Byl to v našem národě zápa čistě idešln., bez nejmenší poskvrny egoismu Jak v r. 1876 a 1877 bojiště balkánské se roz šiřovalo, rozšiřovalo se i pole slovanského cí tění českého národa. R. 1878 rakouská vládn potřebovala seuhlasu svých národů pro okupse Bosny a Hercegoviny. Místo národního osvobo zení mělo se Bosňákům a Hercegovcům dost rakouské okupace! Kdo v těch zemích jasně trochu šíře viděl, věděl, že se dostanou z dešti pod okap. Ale po vůli a přání národa nikdos neptal, a především se po nich neptal berlinský kongres, jenž dal Rakousko- Uhersku mandáí k okupaci Bosny a Hercegoviny, dokud by se tyto země neuklidnily. Až se Bosne a Hercego vina uklidní, doba mandátu rakousko uherskéh vyprší. Protože pak Rakousko-Uhorsku záleží na tom, aby v Bosně a Hercegovině zůsta trvale, nesmí tam poměry uspořádati tak, ab nastal úplný klid a spokojenost. Takový absuru se tají v zlém a pochybeném elaborátu, kterým jest borlínská smlouva! Ostatně Rakousko - Uher sko není stát, který se stará o upokojení a blah svých národů kromě německého a maďarskéhi Mnoho měsíců do okupace vládní orgány vi deňské Slovanům rakousko-uherským malovali stkvělou budoucnost, jaká jim v říši habsburské
#26 alto_textblock #26
baři.
#27 alto_textblock #27
Slovanská myšlenka v Pelrohradě. Kníže černohorský Nikola za svého pobytu v Petrohradě přijal také deputaci Slovanského dobročinného spolku, v níž byli oba náměstkové předsedy, senátor A. A. Naryškin a prof. P. A. K ulakovský, a členové výboru: gen. pěchoty A. P. Skugarevský, komoří S. V. Semenov a V. N. Korablov. Senátor A. A. Naryškin v oslovení
#28 alto_textblock #28
FEUILLETON
#29 alto_textblock #29
Svatopluk Čech
#30 alto_textblock #30
Před půlstoletí m.
#31 alto_textblock #31
II.9)
#32 alto_textblock #32
Chci se živě vmysliti v některou svou pro cházku pražskými ulicemi před 40 bezmála lety Byl jsem v tu dobu, r. 1869, dvacet roků stá a bydlil jsem na Malé straně. Snažím se tedy představit si, pokud možno určitě, některou svou chůzi na universitu, kde jsem na podzin roku 1868 byl zapsán do čtvrtého ročníku prá Mostecká ulice se od té doby téměř nezměnila t. čž staré domy hledí na mne nyní jako tehdáž jen že jsou v nich jiné krámy a že zejména zmizel proslulý hostinec u Steinitzů, druhdy nejelegantnější restaurace malostranská, jaks representační vůči cizincům, beroucím se tudy na Hradčany. Ani naše pražské Benátky na Če tovce neztratily mnoho ze své ponuré romantiky a staré i novější sochy kamenného mostu právi tak shlížely na mladého studenta. Ovšem známý Turek byl tehdáž bez nosu, který mu nahražen teprve v době novější, a právě obě nejimposant- nější skupiny, na nichž utkvívá nejčastěji, ae nikoli se sympatií k oběma svatým jesuitům, po- hled mladíkův — sochy Ignáce z Loyoly a Fran tiška Serafinského — již jen vzpomínka kouzl nazpět na prázdné nyní pilíře. Dláždění mostu bylo ovšem chatrnější, než po nynější obnově, chodníky hrbolaté, prošla- pané a talsé kamenné zábradlí hodně opotřebo *) Viz „Nár L“ ze dne 15. dubna tr.
#33 alto_textblock #33
vané; za to nerušily však starobylého nimbu ko lejnice elektrické dráhy, a vůz tramwayový by by tehdáž vzbudil sotva menší podiv, nežli zna- mý z pověsti jelen se zlatými rohy. Tramway jest také důkazem, jak těžko před stavit si v úplné přesnosti život i nedávné min lesti. Nynější pokolení nemůže si již ani pomysli pražského uličního ruchu bez těch dlouhých různobarevných, chodci stále hrozících nestvů rek železniční fantasie, bez drnčení kolejí, křiku a zvonění konduktorů — a jak báječně s sevrkly dnešním Pražanům všechny vzdálenosti Chůze z Karlína na Smíchov a zpět byla ji malým cestováním, do Vršovie podnikával jsem celodenní výlet s botanisujícím přítelem (Vino hrady poskytovaly tehdáž svými květnatý mi me zemi z rákosnatými rybníčky vděčné loviště mladičkým přírodozpyteům) a do Holešovic, l žících již na konci světa, vážili cestu jen ti Pra žáci, kteří chtěli pozorovati ryzí, nezkažený ven- kovský lid. Avšak třeba již vrátiti se do mlh minulosti Pozorování s mlhami se mi skutečně nejlépe hodí. Jako bych se uhíral hustě zamlženou hor skou krajinou: nevidím hodnou dobu nic v tom vlnivém kouři kolem do kola, jen leda slab obrysy čehos nezřetelného, jež marně snažimse určitějí vyhraniti z beztvárného šeda — tu po- jednou trhá se na jednom místě šerý závoj v té trhlině objevuje se úryvek nějaké krajiny. čásť lučiny s potůčkem, chatrě, za ní slinný začátek jedlového lesa, avšak marně pátrám v mlze, kam se vine dále potůčex, co je za lu- činou, jak daleko se táhne onen les, zůstává tu jen fragment krajiny, jako vystřižený nazdařbůh z celku a zavěšený v prázdnu. A tak bývá i vži- volních vzpomínkách: vytane ti na mysli situace. třeba do podrobností zřetelná, ale nadarmo vzpo-
#34 alto_textblock #34
mínáš, kterého určitě to bylo roku, jak jsi se do ní dostal, co předcházelo, co následovalo — vše je zahaleno šerem neproniknutelným a je diný ten útržek vzpomínkové příze míhá se pře- tehou. Na příklad: Dobrav se v duchu bývalým hrbolatým mostním chodníkem, mimo Star městské mlýny, které tehdáž měly jiné vzezřer- než v nynější obnově po velkém požáru z roku 1873, průchodem tehdy ještě silně poškozen a zvětralé Staroměstské mostecké věže s v bledly mi malbami, které teprve později Pel Maixner restauroval — vystoupiv tedy v ducnu ne Křižovnické náměstí, jehož vzácné scenerie se bohudíky moderní vandalismus téměř nedo- tknul, živě vzpomínám okamžiku, kdy jsemtu poprvé spatřil svého pozdějšího soudruha z „Ruchu“ Emanuela Miřiovského, který takto nál.dou zahajuje řadu mých známých v nyněj ším cyklu vzpomínek. Šel jsem s kýmsi po Kři žovnickém náměstí a průvodce můj ukázal po jednou k obloukům u paláce Colloredovského se slovy: „Podívej se, tamhle jde Miřiovský!“ S napjatou zvědavostí pohlédl jsem na hezkého štíhlého mladíka, který právě jedním z oblouků procházel směrem k nádraží. Díval jsem se z ním s pocitem, v němž bylo dosti závisti také trochu obdivu: obdivu nad odvahou, s ja- kou právě v oněch dnech vystoupil — prví z nejmladší lterární družiny — na veřejnost s celou knihou, s básní „Márinkou“. Způsobilo to mezi námi pravou sensaci. Ani ne pro báseň samu (měliť jsme většinou již slušné sebe- vědomí a posuzovali jsme se navzájem, aspoů v myšlenkách, dosti přísně) — ale imponovalo nám, že směle předstoupil přeč obecenstvo kritiku se samostatnou knihou, byť sebe menší, kdežto my jame dosud vystupovali se svými
#35 alto_textblock #35
básnickými prvotinami porůznu jen v čas pisech, zvláště Hálkových „Květech“, a pospol v almanachu Sládkově „Ruchu“ r. 1868. Mih se mi v paměti zřetelně z té dávné episodky jer postava mladičkého básníka, kterého můj pe hled napjatě sledoval zahýbajícího průchodnem obloukem ke Královské lázmí — vše ostatní i osoba průvodce, který mi naň ukázal, mizí ve tmách nepaměti. Stěží bych si připomenul i rok. kdyby letopočet 1869 na titulním listu „Márin ky“ nedosvědčoval, že sběhlo se to téhož roku — nebo byl-li letopočet po vydavatelském ob čeji trochu anticipován — koncem r. 1868. Nežli zannu pod oním obloukem také k ná břeží, přikouzlím si ještě z minulosti obraz du- hově pestrý, který jednou za rok rozkvétal n mostě a Křížovnickém náměstí ve smavých ma jových parvách tak bohntě, že až oči přechá- zely. Později vybledal rok od roku, až odkvet na dobro, a nynější mladé pokolení nemůžes již ani představiti té neuvěřitelné svatojanské postrosti. Vzpomínám živě prvního svatého Jana, kte- rého jsem jako žák druhé latinské v Praze za žil. Vážná, starožitná šeď města, tehdáž ješte mnohem zachovanější, se střízlivým, po tehdej ších modách se opičícím krojem svého obyvatel stva, začala se jednoho krásného slunného dne jarního zveselovati nezvyklými barvitými tony jednotlivě i v chumáčích jak ohnivé polní květy obilím proskakovaly tou šedí a černí makově červené šátky, chrpově modré sukně a jiné zá- řivé barvy roztodivných venkovských oděvů — i pošmourné staré domy oděly se ve svěží zelen záplava březových listků věnčila na všech stra nách vehody hostinců a krámů — barvitá pří- měs vesnických postav umnožila se a houstl každou hodinou, až nabývala znenáhla převahy-
#36 alto_textblock #36
Plzeňsko se tu smálo svými sněžnými holubička- mi, Chodsko svými nachovými sukněmi, Blatsko svými ohromnými měňavými šátky, i Morava svitila zlatotkanými kordulkami, střapci, fábory, dukáty, vyšíváním, péry a kytkami všech barev a pobádkových tř pytů. Všechny oči byly — jak se říká — „na vrch hlavě“. Venkov otvíral je široce na nezvyklé měsiské zjevy; Praha zase pozorovala zvědavě tu bezděčnou výstavu venkova. Zvědavost mé- šťáků měla namnoze ovšem příchuť pohrdlivou: folklor nebyl ještě v modě a německá neb ná- rodně neuvědomělá čásť obyvatelstva, v té dob Prahou vládnouci a dávající městu hlavní ze- vnější nátěr, hleděla na onen český venkovský příliv dokonce s nechutí, jinak ovšem nijak ne- pohrdajíc zvýšeným ziskem v obchodech živnostech, jejž rušné svatojanské dni přinášely. Jsem ostatně přesvědčen, že navzájem i ven- kovští hosté leckdy nedovedli skrýti svůj úsmě- šek nad měšťáckými modami a způsoby, i na zvláštní poločeskou, poloněmeckou hatmatilkou. která se na ulicích pražských ozývala tam, kam si vůbec troufala povržená, sprostá čeština. Žád- ný z nás studentíků nebyl by se osmělil vstou- piti do krámku jen trochu lepšího s českým oslovením a připadalo mi jako hrdinský kousek, jako smělá vlastenecká demonstrace, když jsem později kupoval nějakou maličkost poprvé če- sky, dokonce i ve Spitrově optickém obchodě v Jesuitské ulici. Ale o sv. Janě — i v té smutné době Ba- chovské — spláchl venkovský příboj na dva dni z Prahy větší čásť cizáckého nátěru, vráti jí na chvíli vlastní přirozenou mluvu.*) — —
#37 alto_textblock #37
*) Dále Čech nepsal. Tu konší Básníkův rukopla