Dne 23. května 1900.

KATOLIOK LISTY.

Číslo 140. Strana 5.

Celé město již den před tím odělo se v slavnostní háv, ozdobivši domy své prapory. Nepřehledná řada nadšených katolíků jak jinochů, tak mužů, ano i dam křesť-sociálního spolku z Plzně vzbuzovala úciu i v očích nepřítele. Slavnostní řeč měl vdp. převor ze Lnář P. Alois Majer, který vzletnými a nadše- nými slovy svými přímo uchvacoval. Po vykonané pobožnosti konána ve škole ctih. O0. Piaristů schůze delegátů, kterou řídil, jakož i celý sjezd dp. místo- předseda Jiří Čadek, kaplan v Netolicích. Po schůzi delegátů byl společný oběd, jehož se súčastnilo přes 120 osob, protože pro více místa už nebylo. Odpo- ledne zahájil o půl 3. hod. dp. místopředseda za ohromného účastenství obecenstva i z daleka valnou hromadu sdružení vzletnou řečí a po odbytých formá- liích dal slovo p. Hejskovi, dělníku ze Strmilova, aby promluvil: »Sociální demokratismus sociální cho- robou«. Řeč přijata se srdečným, zaslouženým potle- skem. Po té za hromové bouře potlesku a volání slávy vystoupil na řečniště vdp. dr. Horský, aby přednesl řeč: »Katolíci, spolčujte se!« Ostentativní uvítání bylo mu dokladem, jaké lásky požívá mezi našimi spolky. Řeč jeho přednešená známým a jemu vlastním způsobem upoutala pozornost obecenstva v největší míře a učinila dojem nesmazatelný. Po té řečnil — Bohužel pro pokročilý čas už jen krátce — p. redaktor Jiroušek o řemeslnické otázce, kterážto třebas jen ani ne hodinu trvající řeč dokazovala jeho znalost v této věci. Když byl dp. místopředseda po- děkoval všem pp. řečníkům, vykonána volba: Hluč- nou aklamací zvolen za místopředsedu dp. Jiří Čadek, kaplan v Netolicích, za jednatele p. Ant. Princ z Bu- dějovic, za pokladníka p. Bl. Schättinger z Budějovic, za členy výboru: p. Liška z Vltavotýna, p. Alt- rychter z Jindř. Hradce, p. Tonner ze Sušice, p. Pech z Písku, p. Velík z Třeboně, a P. Mašek ze Sobě- slavi. Po vykonané volbě poděkoval dp. místopřed- seda všem, kdož o slavný zdar sjezdu se přičinili S provoláním »Sláva« Jeho Svatosti a nejd. p. bi- skupu budějovickému ukončil dp. místopředseda sjezd s heslem: »Na shledanou v Sušici!« Pozdravné te- legramy zaslali: Češi katolíci z Lince a dp. P. Jan Holý z Litic. * Český klub koná dnes v 6 hodin večer ve svých místnostech řádnou valnou hromadu. Účast všech pp. členů pražských i okolních jest velmi žádoucí. *Z Jednoty katolických tovaryšů v Praze. Jednota katolických tovaryšů v Praze súčastní se s praporem a s odznaky, dne 27. května 4. pouti katolických mužů praž- ských na Svatou Horu. Zvláštní vlak vyjede z Prahy před 5. hodinou ráno a vrátí se zpět kolem půl 11. hod. v noci. Bližších zpráv lze se dočísti na plakátech, přilepených na chrámích P. Členové, súčastněte se průvodu v hojném počtu. ** Křesťansko-nár.-soc. jednota pro Nové Strašecí a okolí pořádá dne 27. t. m. o 3. hod. odpol. v Rynholci v Národním hostinci schůzi, při níž přednes p. J. Brož, horník z Kladna, »O stávce a její následcích na všechny stavy«. — Ve středu, dne 23. t. m. půjde pro- cesí z Nov. Strašecí, as 100 osob na S v. Ho ru. Návrat v pátek, dne 2b. t. m. do Zbečna a ze Zbečna se půjde pěšký. **z Ústřední Matice školské. Plenární schůze slavností Matičních koná se ve středu, dne 23. května přesně o osmé hodině večerní v malém sále Měšťanské Besedy pražské. — Ježto žádných zvlášt- ních pozvání rozesíláno nebude, žádají se všichni páni de- legáti, by se najisto dostavili. — Schůze komise perma- nentní koná se téhož dne o 7. hodině tamtéž. D o- chvilnost všech pánů velenutna. * Měšťanská Beseda v Praze. Dnes, ve středu za příznivého počasí odbývá se v zabradě hudební produkce kapely páně Schustrovy. Začátek o 1/28. h. več. ** Hudební odbor Umělecké Besedy. Dnes důležitá schůze o 8. hodině večerní. Přítomnost členu co možná nejvíce.

Divadlo. K jednání o fundus Národního divadla dochází nás v odpověď na včerejší zprávu z divadelní kan- celáře toto vyjádření Společnosti Národního divadla: »Spo- lečnost Národního divadla chtěla ochotně převzíti všechen fundus instructus dosavadního Družstva, jakmile zemský vý- bor jí svěřil na příštích šest let správu Národního divadla. Protože však nezbývalo příliš času, naléhala na to, aby se s rozhodnutím neotálelo. Pokus o znesnadnění celé transakc shledali jsme však už v tom, že ve svém listě dne 15. t. m. vyslovil správní výbor Družstva nemírný požadavek za svůj fundus, t. j. častěji už jmenovaných 30.000 K, splatných najednou dne 15. června, tedy dva týdny před skončením her za nynější správy. Za těch okolností nebylo nám už nikterak možno, abychom dále vyjednávali o tomto poža- žadavku, jehož výše i způsobu naprosto neuznáváme. Ne- hodláme tuto dokazovati, stojí-li fundus Národního divadla nebo nestojí--li za těchto 150.000 zlat.; pro nás té ceny naprosto nemá, neboť značná část jeho zásob je pro naše účely nepotřebná a čeho bychom z něho mohli užiti, pořídíme si nově za cenu přiměřenější. Tím je celá otázka této transakce pro nás vyřízena a to tím spíše, an správní výbor Družstva Národního divadla místo slibované ochoty vůči nám projevil nám svrchovauotu neochou tím, že podal ve dnech vjednávání žádost k zemskému vý- boru, aby re usnesení ze dne 2. t. m. zrušilo, protože prý nemáme svého fandu a nebudeme tudíž s to, abyci om se v divadelní podnik uvázali. Vidouce toto počínání a ne- mohouce již otáleti, rozhodli jsme se, že si pořídíme po- stupně fundus zcela nový, a majíce zabezpečenou součinnest odborných umělců i schopných sil výrobních, jali jsme se již v těch přípravách pracovati, nereflektujíce za dosavadních podmínek na koupi fundu starého. Jakým způsobem chtělo Družstvo Národního divadla užiti peněz,

jichž od nás požadovalo, je v našem případě úplně lho- stejno, Ale chtělo-li skutečně prospěti svým ziskem „ně- kterému důležitému národnímu účelu“, mělo míti na pa- měti především zase — Národní divadlo, jehož význam zajisté mu měl býti nad nevraživost (viz podání žádosti k zemskému výboru!) proti naší společnosti. Rozhodně však odmítáme napověděnou domněnku, že chceme nový fandus poříditi výhradně z ciziny: naopak, vešli jsme již v úmluvu se spolehlivou českou firmon a budeme si opa- třovati materisl pro výrobu fandu ve vlastní režii, a ta bude miti k domácím dodavatelům aspoň toli k ohledů, jako dosavadní správa divadelní, o níž je známo, že do nedávna objednávala valnou většinu všech svých dodávek u firem nikoli českých a pražských. Ostatně výtku, že nemáme dost národních ohledů, neradi bychom slyšeli právě od osob, na nichž teď bylo, aby osvědčily samy vůči svým nástupcům trochů ochoty vzhledem na ústav národní, naší správě teď odevzdaný. Družstvo Národního divadla. Společnost Ná- rodního divadla uveřejnila ve včerejších denních listech delší polemickou noticku proti družstvu Národního divadla, vytýkajíc mu, že požadavky družstva Národního divadla za fundus nejsou odůvodněny. Že však družstvo Národního di- vadla požadovalo ve své nabídce cenu zcela přiměřenou, vy- svítá nejlépe z té okolnosti, že do podmínek kupní smlouvy dal správní výbor družstva také prohlášení, že jest ochoten do 6 let a 3 měsíců vzíti týž fundus instruktus dle bližšího ujednání do svého vlastnictví. Rozumí se samo se- bou, že přitéto zpětné koupi by za zákl ad kupní ceny sloužila táž cena, kterou by nyní zaplatila společnost Národního divadla, ovšem s odražením náležité amortisace za tu dobu, po kterou by nová Společnost Národního divadla fundu používala. Srovnání fundu instruktu s prodejem výpravy ně- kolika baletů divadlu »Variété« nemůže se naprosto bráti vážně. Nebeť fundus instruktus Národního divadla pro opery a činohry má vůbec sám o sobě cenu velikou, zejména ale má ji vzhledem k použití téhož fundu instruktu k představe- ním v Národním divadle. Že žádaná cena 150.0 0 zl. za fandus instruktus Národního divadla, se kterým se dávají nejen věcí cizí, nýbrž především české a jinoslovanské, není přehnána, vysvítá nejlépe z té okolnosti, že nedávno na- bídlo ředitelství zdejšího německého zemského divadla svůj fundus instruktus zdejšímu německému Theatrvereinu za zl. 130.000, a prodalo jej skutečně za 90.000 zl. — Při tom sluší míti na zřeteli, že německé divadlo, pěstujíc v první řadě hry německé a cizí, nikoliv české a slovanské, vůbec nemá do svého fundu instruktu zapotřebí daleko tolik růz- ných garnitur krojových, jako české divadlo Národní. Spo- lečnost Národního divadla pokládá i cenu 83.000 zl. za cenu pro sebe vysokou, namítajíc, že nepotřebuje fundus pro ně- které balety a výpravní hry. Ohledně baletů, pro něž byla v Národním divadle zjednána výprava, a které se nyní ne- dávají, ví každý, kdo jen poněkud jest se správou divadelní ve styku, že největší části výpravy těchto baletů používá se nyní do jiných her ve změněné formě. Domnívati se, že pro hry v Národním divadle stačí pořlzovati výpravu jen po- stupně, jest mínění, kterému se zajisté každý člen divadla po sebe kratší zkušenosti v divadle se může jenom usmáti. Jestliže Společnost Národního divadla prostě odmítla nabídku Družstva Náredního divadla, nepovažujíc ani za vhodno učiniti Družstvu Národního divadla se své strany nějakou nabídku, je to výlučně její věcí a není zajisté třeba zlehčovati fundus instruktus Družstva Národního divadla jenž patří vůbec k nejcennějším fundům, jakým které světové divadlo se může vykázati. Fundus instruktus Družstva Národního divadla jest tím cennější, ježto jest výsledkem umělecké práce téměř 20 let. Bylť pořízen dílem dle historických figurin v uznaných dílech domácích i cizích, dílem dle speciálních skiz umělců, jakými, jsou Maixner, Aleš, Klusáček, Kolár, Oliva, re gisseur Šmaha a j., dílem dle naprostých originálů, nalézající se v mu- seich, anebo zakoupených z krajů, kde dosud národní kroje se zachovaly. Dokladem toho jsou výpravy k ope- rám „Libuše“, „Prodaná nevěsta“, „Hubička“, „Tajem- ství“, „Jakobín“, „Psohlavci“, „Čert a Káča“, „Májová noc“, „Ruslan a Ludmila“, „Lohengrin“, „Sábská krá- lovna“, „Aida“, „Vojnarka“, „Maryša“, „Gazdina roba“, Radúz a Mahulena“ atd. Tendenčně jest tvrzeno, že Družstvo Národního divadla investovalo do svého fandu instruktu, pokud za něj žádá 150.000 zl., pouhou jednu třetinu této sumy. Tuto sumu 50.000 zl. činí pouze podíly dosavadních členů Družstva Národního divadla. Při tom nehledí se k podílům členů zemřelých a jejich dědiců, které jsou rovněž splatny, jakož i k podílům bývalých členů Družstva, postoupených společenstvu. Zpráva, že Družstvo Národního divadla žádalo zemský výbor za zru- šení usnesení zemského vyboru ze dne 2. května, kterým správa Národního divadla byla odevzdána nové Společ- nosti, nezakládá se na pravdě. Účel podané žádosti jest zřejmý z textu jejího, který současně na jiném místě po- dáváme. Z kanceláře Národního divadla. Dnes od- poledne jest jako představení lidové po 12. Štechova veselohra »Třetí zvonění«. — Večer se dává Smetanova opera »Ii- buše« (2. čtvrt. předpl.). — Zítra odpoledne se dává po 20. Dvořákova opera »Čert a Káča«, večer Rostandova boha- týrská komedie »Cyrano de Bergerac«. — V pátek vystoupí po druhé ensemble ruských členů carské opery petrohradské. Dávati se bude Čajkovského opera »Evgenij Oněgin«, k níž záznamy přijímají se již dnes u denní pokladny Národního divadla. Přední právo ku svým místům mají předplatitelé 4 čtvrtky.

Umění- Výstava ruských umělců ve výstavních místno- stech nové budovy »U Štajgrů« ve Vodičkově ulici upoutala v plné míře zájem obecenstva našeho. Potěšitelný a zaslou- žený zájem ten jeví se v hojné návštěvě, jež stále vzrůstá. Tak navštívilo v neděli výstavu přes 500 osob a byl nával jmenovitě dopoledne značný. Vzhledem k okolnosti, že doba trvání výstavy určena je pouze na tři neděle a že tedy vý- stava potrvá jenom již 14 dnů, lze očekávati jestě další značný vzrůst návštěvy, a to tím spíše, ježto tato výstava poskytuje české veřejnosti vzácnou příležitost, seznámiti se s tvorbou současných umělců ruských a v ukázkách veliké hodnoty umělecké. Publikace, kterou na paměť významné výstavy chystá »Jednota umělců výtvarných« (nákladem firmy B. Kočí v Praze) přinese kromě textu reprodukce nej- lepších děl výstavních a bude obsahovati pět světlotiskůa přes šedesát reprodukcí, provedených zinkotypií. Naklada- telství se vynasnaží, aby publikace vyšla ještě za trvání vý- stavy. Významná tato ekposice, na níž českou veřej nos

znova důtklivě upozorňujeme, otevřena jest denně od 9 hod. dop. do 6. hod. večer za vstupné 40 kr. V neděli a ve svá- tek 25 kr.

Ze soudní síně. Na noční výpravě. Včera usedli na lavici obžalo- vaných před porotou dva teprve dvacetiletí trestanci Josef Sýkora z Čečilovic a Vratislav Práda z Troje. Tento jest zá- mečnickým pomocníkem, onen pak nádenníkem. Nad oběma, ač jsou tak mladí, byly již vyneseny různé rozsudky u roz- ličných soudů, až konečně sešli se v trestnici plzeňské na Borech. Příčina, pro níž oba poznovu přišli před soud, jest následovní: Karel Müller, obchodník v Berouně, vracel sa v noci ze dne 26. na 27. března 1900 po 2. hodině z ho- stince domů. Dům, který obývá, stejí v hlavní ulici a vchod do něho tvoří veliké železné dveře, jimiž se vchází z ulice přímo do krámu. Ačkoli Müller sám tyto dveře byl uzam- knul, nezohl přece klíčem otočiti; i zkusil, nejsou-li snad otevřeny, a shledal, že skutečně otevřeny jsou. Šotva však vstoupil do krámu, spozoroval, že se proti němu žene jakýsi člověk, který úmyslné naraziv do výkladní skříně, rozbil ji a shá el nádobí počculánové na zem, načež hleděl uniknouti. Tím však Müller nabyl času; vyskočil ven, přirazil a zamknul dveře a přivolal tři lidi na pomoc. Všichni čtyři pak přišli ke krámu právě v okamžiku, když zloději se bylo podařilo dveře odemknouti a tu zpozorovali, že v krámě na- lézají se zloději dva; tito se delší dobu namáhali, aby Müllera a pomocníky jeho ode dveří odtlačili, a když se jim to nezdařilo, rozbili okno z krámu do dvora vedoucí, zpo- ráželi a roztloukli množství skleněného a porculánového ná- dobí v krámu a na okně se nalé ajího, nacež s výše pěti metrů skočili do dvora, odtud utekli prádelnou do zahrady, kdež po akátu vyšplhali se do ulice a pak uprchli. V krámě nalezl majetník a jeho přátelé značné spousty a na železné truhle, která sloužila mu za pokladnu, viděl, že byla násilím otvírána. Dále nalezl kleště a jakýsi špičák i silné kružítko. V pokladně byly cenné papíry, knížky, akcie a peníze v sumě 6140 K. Skleněné a porculánové nádobí, jež pacha- telé patrně rozbili ze zlosti, že byli v »práci« vyrušeni, mělo cenu 2 0 K. S prázdnou kapsou však přece zloději neunikli. Vzali v krámě ze zásuvky čtyři koruny, tři klíčky, tři zr- cádka, tabatěrku, 6 foukacích harmonik, úhrnem věcí za 65 K. Zloději sice prchli, avšak Müller pamatoval si dobře toho, jenž přišel mu vstříc při otevření dveří. Na základě po- pisu jeho byli oba ještě dopoledne druhého dne zatčeni v Plzni, kamž drahou odjeli. Oba mezi tím měli ovšem dosti času, aby si zosnovali plán úmluvy. I vyprávěli sou- hlasně, že od 15. do 26 března hledali si v Praze prácia pak jeli do Plzně; pro nedostatek peněz jeli však prý jen do Králova Dvora. Cestou prodal prý Přáda svůj zimník za 4 koruny, aby mohli z Králova Dvora do Plzně jeti; ale vlak již odjel, i přespali prý v nějaké boudě u ná- draží. Když 27. března ráno o půl 6. hod. z boudy vy- lezli, byli prý napadeni třemi muži; dali prý se před nimi na útěk, při čemž prý Sýkora upadl a na ruce se zranil. Na to odjeli vlakem ve tři čtvrti na 8 dop. a byli po pří- jezdu do Plzně zatčeni. Tašku koženou, která nalezena byla ve voze, v němž jeli, prý neznají. K těmto výmluvám sluší podotknouti, že podle krvavých otisků ruky v krámě Mülleroě a na akátu v zahradě nalezených, jeden ze zlo- dějů se při rozbíjení skla asi značně na ruce zranil a že v tašce, ku které se obvinění znáti nechtějí, nalezeny byly pokrvácené věci. Důležito jest, že svědek Pirner viděl tašku u obžalovaných, než vstoupili do vlaku. Oba obža- lovaní zapírají vytrvale a mluví jenom spoře. V lavicích pro obecenstvo sedí slušná dívka a tone v slzách. Jest to sestra jednoho z obviněných. Svědci potvrdili vše, jak shora vylíčeno, ale nebýti předchozích trestů, bylo by rozhodo- vání nesnadné. Oba obžalovaní, Sýkora i Přáda, byli po- rotním soudem uznáni vinnými a odsouzeni každý do těž- kéko žaláře na 2 roky s 24 posty. Obhájcem byl p. sekret. Scheidler. Soudu předsedal r. v. z. s. p. Srb, veřejným ža- lobcem byl pan dr. Linhart. Antisemita na vsí. Dne 4 února odbývala se v Počernicích muzika a rozkurážení hoši si slíbili, že hned v neděli, 5. února sejdou se u muziky v Čertousích, což také učinili. Muzikanti hráli„tu novou“, při čemž zpívali:

Ten Polda Hilsnerů zabil hezkou děvu; šla k Malé Věžničce po lesní pěšince [: na škaredou středu. Lidová písnička ta má asi 40 veršů a muzikanti zpí- vali za litr piva dva verše. Věčná škoda, že vzhledem k tiskovým poměrům nemůžeme toto skládání uveřejniti. Skutečně, cos tak potrefeného a dobře složeného neobjeví se tak hned na keři lidové poetiky. Není divu, že dělník Janoušek, jemuž byla píseň čertouských muzikářů „novou“, byl do ní celý blázen a dal si zazpívati celých 8 veršů. Mimo Janouška zpíval a pil také místní čeledín Václav Halik a jini. Na to když došly chase peníze a tím též muzikantům dech a šenkýři pivo, vyhrnula se chasa na náves a tíhla domů za zpěvu té nové písně. Leč na návsi má krámek místní žid Filip Pollak, jemuž se dle všeho „ta nová“ nelíbila. Poněvadž měl strach, poslal svoji paní Leopoldinu, aby se šia podívati oknem, kteří hoši to zpí- vají a hulákají. Pí. Pollaková poznala jen Janouška, jeho soudruha však nikoliv. I křičela na oba a nad vala jim, Pollak v posteli pak pilně přizvukoval. V tom vykřikl prý Janoušek: „Hilsnere, jdeš pryč!“ a zároveň řinkla tabule. V sednici u Pollaků povstal křik, jakoby byl vy- pukl oheň. Janoušek motal se po návsi, ba dobýval se ještě do hospody. Hned ráno byl noční případ udán čet- nictvu a pro Janouška, jenž vychrupoval ještě poslední opici, přišel četník. Také soudruh Janouškův byl vyhledán, byl to řečený již Halík. Ten udal, že kusem sněhu v okno Pollakových hodil Janoušek. Na základě toho byl Janoušek vyšetřován ve směru § 85 b) trest. zák. a celá záležitost dostala se před forum zem. trest. soudu. Janou- šek činil nejlepší dojem a vymlouval se na úplnou opilost. Padl prý do sněhu, a když slyšel, že někdo nadává, hodil kusem sněhu, ale neví ani kam. Svědek Halík a i Polla- ková potvrzují výpověď obviněného, což mělo za následek, že Janoušek byl propuštěn z obžaloby, ale jest povinen učiněnou škodu nahraditi.

Válka v jižní Africe. Jak telegramy předpovídaly, stalo se skutkem; President Mac-Kinley boerské poselstvo nepřijal, ne- chtěje splniti jeho prosbu ve smyslu zakročení. Svoje