Číslo 140.

V Praze, dne 23. května 1900.

Ročník IV.

Rodakoe, nárainístrasea expečica: Praha, Pitroescve vlice číslo 200—I . Refrankované dopisy n. nepřijímají, rukopisy se nevracejí Hexapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujemo výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní V pondělí a po svátku vždy po dvsnnácté p dině polední. Jednotlivé číslo za a Telefen redakce č. 1126.

RATULILKÉ LI

Předplstné pre Praku s donáškou 60 úomu: měsíčně . . . .. 2.80 čtvrtletně . .. 8.40 celoročně . . .. K 33.6e Pro tuzemsko oštou: měsíčně . . . .. 8.— čtvrtletně . .. 9.— celoročně.... K 86.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně .. . K 12.— celoročně.... K 48.— Do Ameriky, Francie, Švýcarska, Italie, Bel- e, Anglie a Ruska: tvrtletně ... K 18.20 eloročně ... K 52.80 Tolefom redskce č. 1126.

Slunce vychází ve 4 hodiny 6 minut ráno. Slunce zapadá v 7 hodin 48 minut večer

Středa: S v. Desideriusa, biskup n.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně na Strahově od 21. až do 24. května.

ble

luklo

rs 1eni

llis

Rakovina parlamentarismu.

V Praze, dne 22. května.

Moderní parlamentarismus skoro již na celé evropské pevnině, pokud je na ni zaveden, zmírá na rakovinu téměř nezhojitelnou. Rakovina ta ma latinské jméno a nazývá se obstrukce. Parla- mentarismus tento je bastardem francouzské revo- luce, jež před 100 lety zastoupení stavovské za pomoci revolučního nátlaku z ulice po delším od- poru stavu šlechtického a duchovenského přemlela v národní shromáždění, v němž hned na to působením Jakobínů krvavého terrořismu do- pouštěla se despotická většina. Dokud ve Francii trvalo zastoupení stavovské, dotud ravoluce nebyla možna, a aby byla možnou, musilo býti rozemleto v národní shromáždění. To třeba i dnes na paměti podržeti. Moderní parlamentarismus vyšel z fran- couzské revoluce a musí konečně vésti tam, odkud vyšel. Parlamentární obstrukce, již u nás započali němečtí irředentisti, je proto výběžkem revolučním. Před sto lety započalo brutální násilí parlamentární většiny, za kterouž obyčejně stálo několik násil- níků Tito za kulisami dělají většinu. Před sto lety vyráběli tu většinu Danton, Robespier, Marat atd., později ji dělal Napoleon I. za po- moci svých děl. Již poctivý Macaulay o parlamentě anglickém pověděl, že při dosti malé šikovnosti vlády bývá velmi snadno většinu v parlamentě si vytvořiti Peníze, sliby, důstojnosti, úsměvy dělají divy. Pověstné prachové spiknutí v Londýně bylo sosno- váno od náhončích vládních ku pronásledování ka- tolíků. Jakých úskoků užil Schmerling k vyroben vládní většiny je doposud v živé paměti. První případy parlamentární obstrukce staly se již před sto lety ve Francii, kdež neohrožení poslanci byli od pouliční lůzy zastrašováni. Aby nešťastný král Ludvík XVI. mohl většinou k smrti býti odsouzen, bylo od Jakobínů nesmírného terro- rismu použito. Tímto způsobem národní shromáž- dění zvrhlo se v pouhé comité du sa lut public, v němž vládlo jen několik tyranů, kteří později vespolek se požírali. Vídeň dnes není Paříží, avšak Schönerer, Wolf, Iro a podobní lidé cítili by v sobě dosti kuráže zahráti si na Dantona k povalení rakou- ských Slovanů. Ty kulisy, za nimiž němečtí irre- dentisti ve Vídni se skrývají, nejsou tolik husty, aby dnes se nevidělo, kdo za nimi stojí a kdo pouští hrůzu i na samé ministry.

slian

Tolik hnusného farizeismu s nejdrzejším če- lem nebylo již dávno vidět, jako právě teď, když se jedná o povalení obstrukce Čechů. Obstrukce Wolfů byla prý oprávněna, byla patrioticky r- kouská, byla loyální, ale pro obstrukci Čechů ne- mají Wolfovci dosti ostrého výrazu. Ve lhaní a překrucování pravdy koná »N. Fr. Pr.« divy. Pod sluncem je sotva listu prolhanějšího. Jakých pokusů v posledních dnech se již dělá na přemožení české obstrukce, je známo. Nikdo jiný nežli pravice měla levici dělati biřice, měla Čechy vésti na popraviště. Někteří z Poláků a kon- servativních Němců měli k tomu sto chutí, avšak většina členů z pravice brzy prohlédla ten blbý úskok a nyní snaží se s Čechy dorozuměti, zdaž by přece nebylo možno za jistých podmínek je od obstrukce odvrátiti. My zde opětně prohlašujeme, že přátely ob- strukce nejsme, že však k vůli jednomyslnosti v ná- rodě proti postupu českých poslanců se nestavíme. My doposud trváme na tom, že by národu mnohem více prospěla další činnost v pravici, nežli v obstrukci. Levici především běží o to, na dobro rozbíti pravici, na jejíž troskách by doufala utvořiti většinu svou. Nynější vláda je vládou menšiny a máme za to, že kdyby levice ze dvojího zla: totiž české ob- strukce a pravice měla voliti zlo menší, ž by volila českou obstrukci, kterouž by si troufala rázem poraziti § 14. Levice spojí se i s čertem, jen aby svůj svatodušní program uhájila, jejž pan dr. Körber do svého jazykového zákona poslušné přijal. Levice chce si stůj co stůj provésti svou, chce opět v Rakousku panovati a tu je jí každý prostředek vhodný. Buď bez § 14. rozbitím pra- vice, anebo s § 14. kdyby se jí to nepodařilo. A tu máme za to, že proti opětnému panství levice poskytuje záruky mnohem větší další upev- nění a trvání pravice, nežli obstrukce Čechů, jež má býti zmařena § 14. A věru ta pravice přese všecko osvědčuje život velmi tuhý. Všecky pokusy vlády a levice rozbíti ji, doposud se nezdařily, pravice byla již za mrtvou prohlášena od » Neue Fr. Pr.« a od »Nár. Listů» a ona přece žije. Někdy se zdálo, jakoby dřívejší přátelé již na vždy se rozcházeli, a přece při dosti malé příležitosti opět scházejí se. Podle nejnovějších zpráv dějí se nové porady mezi pravicí a před nimi poslanci če- skými. My doposud naději neztrácíme, že na straně české od obstrukce bude upuštěno a že nastane nové semknutí pravice, kteráž vídeňské vládě a le- vici bude imponovati mnohem více, nežli všecka obstrukce.

Zprávy politické.

Výkonný výbor národní strany svobo- domyslné konal včera o 3. hodině odpolední schůzi. Přítomni byli poslanci: dr. Edv. Grégr, dr. Brzorád, dr. Kramář, dr. Blažek, dr. Pacák, Bělský, dr. Fořt, dr. Čelakovský, dr. Podlipný, dr. Kaizl, Kaftan, dr. Škarda, odpovědný redaktor »Národních Listů« Anýž, řiditel »Národních Listů« Prokop Grégr a člen redakce »Národních Listů« Tůma. Předsedal dr. Škarda. Debata trvala 4 hodiny a byla prohlášena za důvěrnou. Bylo jednáno o taktickém postupu a byly ustanoveny body postupu obstrukce. Také byly podány zprávy o jednání s poslaneckým komitétem klubu pravice a o usneseních klubu če- ských poslanců na radě říšské. Veškerá usnesení byla jednomyslná i přes to, že bylo zřejmo, že dři. Kaizl a Kramář couvali před obstrukci. K situaci. Jako již po delší dobu, ovládá poli- tickou situaci naprostá nejistota také ještě dnes. Ni- kdo neví, co stane se dne 6. června, o kterém po- znovu sejde se říšská rada, ale nikdo neví také, co stane se pak, jestliže ukáže se, což arciť všeobecně se považuje za jisté, že parlament náš není a nebude ani potom dělným. Pronášejí se jen všeliké domněnky. Jedni tvrdí, že bude učiněn pokus, aby česká ob- strukce byla zdolána dlouhými až prý 36 — ba do- konce 48 hodin trvajícími schůzemi, takže by fysické síly českých poslanců musili býti jimi podlomeny a vyčerpány; druzí odpovídají zase naproti tomu, že také tento prostředek selže a že nezbude nic, než aby vláda rozpustila koncem června poslaneckou sně- movnu a vypsala nové volby. Ale čeho že by docílil tím předseda ministerstva dr. šl. Körber? Poslanci čeští nemají právě potřebí, lekati se nových voleb a kdyby nakrásně bylo zvoleno proti nim několik agrárníků, byla by obstrukce jimi jen posilněna. Opo- věděl to aspoň na sněmu království českého poslanec Prášek. Daleko hůře nežli poslancům českým, da- řilo by se při nových volbách německým pokrokářům, kteří by dojista připraveni byli o celou řadu man- dátů německou lidovou stranou a vojem Schönerero- vým. Proto právě snaží se o to — o Polácích a ně- mecké konservativní straně prozatím nemluvíme — aby poslanecká sněmovna nebyla za žádnou cenu nyní již rozpuštěna. Že však něco na prospěch děl- nosti parlamentu státi se musí, naléhají na předsedu ministerstva, aby jazykové své zákony pro království české a pro markrabství moravské vydal na základě § 14., s nimi pak zároveň aby na základě téhož paragrafu vydán byl nový jednací řád pro sněmovnu poslaneckou.

V Praze, 22. května.

FEUILLETON.

II.

Velechrám sv. Petra v Římě.

Průvodce náš ochotně nám vypravuje děje- pisné i umělecké památky tohoto velechrámu. Papež Anaklet, třetí nástupce Petrův, vystavěl nad hrobem sv. Petra blízko cirku Neronova nepatrnou kapli. která byla shromaždištěm věřících. Největší nával byl vždy 29. června, kdy se konala výroční pa- mátka úmrtí knížete apošťolského. Avšak právem považoval ji císař Konstantin Veliký za nedůstojnou hrobu náměstka Kristova a proto dal vystavěti na tom místě r. 320 krásnou basiliku, již obdařil dra- hocennými nádobami, rouchy a jinými památkami. Také jiní císařové i králové, zejména však pape- žové věnovali hojně jmění, aby dokonale vyzdobili tento pomník křesťanské slávy. Avšak r. 847 ulou- pili vše Saracenové, r. 1527 pak bourbonští vojíni — než dobročinní lidé opět nahromadili tam hojně drahocenných památek. Basilika Konstantinova udržela se až do 15. století. Poněvadž však papežové delší dobu zdržo- vali se v Avignoně, zpustla tak, že bylo pomýšleti na novou stavbu. Podnět k tomu dal papež Mi- k ul'á š V. r. 1450, který položil základy, jež však nebyly celých 50 let dále stavěny po smrti jeho. Teprve Julius II. pokračoval ve stavbě. Plány

sestavil slavný architekt Bramante, který měl úmysl zříditi největší kostel ve způsobě řeckého kříže s velikou kopulí, která měla převyšovati ještě Pantheon. Prohlásilť památná slova: »Postavím Pantheon do povětří.« To se jeho nástupcům také podařilo. Po smrti Bramantově r. 1514 vedl stavbu Raffael do svého úmrtí r. 1520, po něm pak slavný Michael Angelo, Madernoa Bernini. Bohužel nebyl původní plán zachován, neboť forma řeckého kříže byla změněna v la- tinský, čímž celistvosti stavby bylo uškozeno. Dne 18. listopadu r. 1620 posvětil papež Urban VIII. za velikolepých slavností právě dokončený chrám a odevzdal jej veřejné službě Boží. Jak velikolepy jsou rozměry tohoto kostela, jest patrno z toho, že plocha jeho činí 15.160 čtverečních metrů, kdežto dóm milánský má skoro jen polovici, totiž 8406 a chrám sv. Pavla v Londýně jen 7575 m2. Kostel Petrův s kolonádou čítá 748 sloupů a 390 soch, 290 oken a 300 oltářů — počet to zajisté neví- daný, obrovský. Přes 80.000 lidí najde v něm místa. Za poslední slavnosti svatořečení blah. Jana Křtitele de la Salle a blah. Rity bylo vydáno 90.000 vstu- penek. Vstupujeme podruhé do basiliky, a tu třeb zevrubněji si vše prohlédnouti. Průvodce nám uka- zuje nahoře balkou, s něhož oznamuje kardinál k tomu cíli určený novou volbu papežskou slovy: »Habemus papam — máme papeže« a oznamuje

jeho jméno, načež přichází nově zvolený a uděluje četně shromážděnému lidu poprve apoštolské pože- hnání. Do kostela vede pět bran, poslední na pravo sluje »Porta Sancta« a bývá otevřena vždy jen za milostivého léta po 25 letech; naposledy však byla přístupna před 75 lety, neboť ani r. 1875, ani 1850 nebylo slaveno milostivé léto pro překážky nepře- konatelné, neboť za bouřlivých dob nebylo možno tak učiniti. Hlavní brána se zavírá ještě starodáv- nými dveřmi z dob Eugena IV. (1447). Z kaplí nás zajímá nemálo zvaná »della Pieta«, která vyniká umělecky provedenou sochou bolestné Panny Marie, pak oltář sv. Václava, u něhož jsme zazpívali k jeho poctě staročeský chorál »Sv. Václave, vévodo české země«; prosba »nedej zahynouti nám, ni budoucím«, plynula ze srdce všem poutníkům. Většina z kaplí by mohla býti pro sebe kostelem dosti velikým, poněvadž jsou stavěny v přiměřených rozměrech. Neméně nás zajímají sochy zakladatelů řádů v nadživotní velikosti na jednotlivých pilířích; pozorujeme tu sv. Benedikta, sv. Františka z Assissi, sv. Ignáce z Loyoly, který byl za svého světského života napsal podle jisté zprávy báseň proti sv. Petrovi — a ejhle nyní je s ním v nejužším spojení. Mnozí ze zakladatelů těchto řádů se na posvát- ných místech velikolepé basiliky svatopetrské za svého života modlili a nyní sochy jejich tu