#1
alto_textblock
#1
Číslo 123.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, dne 6. května 1900.
#3
alto_textblock
#3
Ročník IV.
#4
alto_textblock
#4
Redakoe, aáminístraceu
expedice:
Praha, Pštrossova uliss,
číslo 200—II.
Nefrankované dopisy se
nepřijímají, rukopisy se
nevracejí.
Hoxapečetěné reklamace
jsou porta prosty
Inserty účtujeme levně
a při častější inserci po-
skytujeme výhody.
Yycházejí denně o šesté
hodině ranní.
V pondělí a po svátku
vždy po dveácté ho-
dině polední.
Jednotlivé číslo za 8
Teleton rodskce č. 1126.
#5
alto_textblock
#5
AIUILK
#7
alto_textblock
#7
Padplatné pro
Prakv
s donáškou do
domu:
měsíčně . . . ..
K 2.80
čtvrtletně . . . K 8.40
celoročně. . . . K 33.60
Pro tuzemsko
poštou:
měsíčně. . . .. K 3.—
štvrtletně . .. K 8.—
celoročně.. . . K 96.—
Předplatné do cizozem-
oka: Německa a Srbska:
čtvrtletně . .. K 12.—
celoročně.... K 48.—
Po Ameriky. Francie,
Švýcarska, Italie, Bal-
zie, Anglie a Ruska:
čtvrtletně . .. K 13.20
Geloročně . .. K 52.80
Telefon redakce č. 1128
#8
alto_textblock
#8
Slunce vychází ve
4 hodiny 30 minut ráno.
Slunce zapadá v 7 hodin 24 minuty večer.
#9
alto_textblock
#9
Neděle:
Sv. Jan Evang. před bran. Iat.
#10
alto_textblock
#10
Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu P'áně
u sv. Víta na hradě pražském od 5.—8. t. m.
#11
alto_textblock
#11
Dnešní číslo jest o 12 stranách.
Příští číslo vyjde v pondělí v poledne.
#12
alto_textblock
#12
Sněm království českého.
(IV. výroční zasedání z r. 1895. Schůze 22)
#13
alto_textblock
#13
V Praze, 5. května.
Jako poslední schůze každého sněmovního za-
sedání, vynikala velikým neklidem také poslední
schůze dnes ukončeného období. P. t. páni poslanci
vzájemně se loučíce, tiskli si, jednání valně si ne-
všímajíca, přátelsky ruce, venkovští pak ani ne-
stačili dívati se na hodinky. Bylo to jen přirozeným
a snadno pochopitelným výsledkem jejich vroucí
touhy po rodinném krbu a po štěstí kruhu rodinného.
Přes to bylo až na dva předměty, kteréž nej-
vyšší zemský maršálek odložil, vyřízeny všecky před-
měty, kteréž vykazoval jednací pořádek dnešní schůze
Mnohé z nich byly sice velmi důležité, ale veliká de-
bata rozvinula se jen při jednom. Byl to arciť návrh
obsahu dalekosáhlého, protože týká se nutných opa-
tření rozpočtových, bez jejichž vyřízení a schválení
uvázlo by se správou zemskou současně také všecko
pokladniční hospodářství. Návrh, jejž podala komise
rozpočtová, zní:
Slavný sněme! Následkem nastávajícího odročení
sněmu jest komisi rozpočtové nemožno vyří-
diti zemský rozpočet. Aby však nyní z
účelem zabezpečení správy zemské a hospodářství
pokladničního stala se nejnutnější rozpočtová opa-
tření, činí rozpočtová komise na základě usnesení
svého ze dne 27. dubna 1900 tyto návrhy: Slavný
sněme, račiž se usnésti: I. Vybírání 55 tipro-
centní zemské přirážky prodlužuje se
do konce října. II. Zemský výbor se zmocňuje,
aby vydání, jež v rozpočtu zemském předloženém jím
sněmu pro rok 1900 a v předlohách jeho o doda-
tečných požadavcích úvěrních stanovena jsou, a až
do konce října vypadají, hradil v mezích tohoto roz-
počtu a těchto předloh úvěrových proti dodatečnému
súčtování. III. Zemský výbor se zmocňuje, aby pro
případ, že by úhrada nestačila, za příčinou vyrovnání
učinil u některého tuzemského ústavu peněžního vý-
půjčku až do nejvyšší sumy 6 mi-
lionů korun.
Příčiny, proč zemský rozpočet na rok letošní ne-
mohl býti až dosud vyřízen, jsou známy. Nejhlavnější
spočívá v tom, že vídeňská vláda nepopřává sněmu
království českého k vyřizování zemských potřeb času.
Bylo hojně na to žalováno již při povolování dvou
předešlých prozatímních rozpočtův a stejné stesky,
jenže ve formě ještě silnější, opakovaly se také dnes.
Hned zpravodaj posl. princ dr. Bedřich
#14
alto_textblock
#14
Schwarzenberg položil silný důraz na zane-
dbávání sněmu království českého, které se děje se
strany vlády, načež vřele se zastal komisí, zvláště
komise rozpočtové a školské proti možné snad vý-
čitce, jako by dosti pilně nebyly pracovaly. Probí-
raje pak návrhy komise rozpočtové, pravil, že vy-
tryskly z potřeby, učiniti opatření, kteréž by zem-
skému výboru poskytlo možnost všechny ony po-
ložky, které následkem svého rozpočtu a následkem
svých dodatečných požadavků úvěrních uznává za
potřebné a žádoucí v mezích tohoto rozpočtu a těchto
předloh hradil a tak v pravomocnosti své jaksi na-
stoupil na místo zemského sněmu samého. Je to
modus nový a znamená otázku důvěry k zemskému
výboru. Ale sněm může míti tu důvěru v zemský
výbor. poněvadž onu pravomoc do rukou sboru po-
volaného.
Hned po tom dostavil se s výčitkou, již posl.
princ dr. Bedř. Schwarzenberg předvídal, posl. dr. K.
Schücker, jenž poznovu žádal jménem německé
lidové strany za národností ohraničení v Čechách.
Ale ostří této výčitky parátně ulomil posl. Engel,
jenž ujal se slova po žertovné, níž vyznačené reso-
luci, kterouž navrhl posl. Gebler. Posl. Wolf
byl ze všech řečníků jediný, který se vyslovil proti
návrhům rozpočtového výboru. Ale učinil to tento-
kráte — div se a žasni světe! — beze všech narážek
a bez hluku.
Po bezvýznamné řeči posl. Fournier a, posl.
dr. Baxa v dlouhé řeči prudce útočil na politiku
poslanců mladočeských. Mluvil patrně jen z okna
k vůli svým voličům, čehož arciť jako radikálovi ne-
může nikdo vykládati ve zlé. Ale naprostého od-
souzení zasluhují jeho útoky na korunu, protože jsou
našemu národu jenom na škodu.
Radikálně také bouřil se ve své řeči poslanec
Prášek, jenž počíná — arciť s nevalným zdarem
— hráti si na — státníka. Když ukončil, posl. dr. Jar.
Čelakovský, v řeči vřelostí vlasteneckou prosy-
cené, odmítal útoky posl. Baxy na stranu mladočeskou.
Háje také školský výbor proti výčitce liknavosti,
zmínil se zvláště s pochvalným díkem o pilnosti vel-
kostatkářských poslanců, kteří byli členy onoho vý-
boru. Následovala pak ještě věcná poznámka posl.
dra. Baxy a závěrečná řeč posl. prince dra. Bedřicha
Schwarzenberga, načež byly návrhy kom. roz-
počtové schváleny.
Vyřízeny byly pak ještě ve druhém čtení tři zprávy
komisí, načež byl sněm prohlášen za odročený
Sejde se zase nejspíše v září nebo v říjnu.
Nejvyšší maršálek zemský sděluje, že do ko-
mise pro kandidování do zemských komisí ber-
ních byli včera zvoleni: jako č lenové k o m i se
#15
alto_textblock
#15
pro daňz výdělku: Adolf Siegmund, stavitel a sta-
rosta v Teplicích. Jan Otto, cís. rada a majitel knihtiskárny
v Praze. František Sajfert, velkostatkář v Bělé u Německého
Brodu. Dr. Fr. Malinský, továrník v Ronově u Přibyslavi.
Jako z ástupcové pp. Jan hrabě Lažanský, velko-
statkář v Manetíně. Bohdan Wagner, lesmistr v Nových
Hradech. Jindřich Leminger, obchodník v Plzni. Jan Vor-
líček, hostinský na Král. Vinohradech. Josef Maschat, řiditel
panství v Postoloprtech. Heřman Rüdiger, lékárník v Praze.
Jako členové komise pro osobní daň
z příjmu pp.: Bohdan Frenzl, hospodářský rada v Praze.
Dr. Jindřich Reininger, advokát v Chebu. Václav Karela,
řiditel cukrovaru na Mělníku. Josef Hodys, majitel statku
v Nové Vsi. Josef Karlík, majitel mlýnů v Blovicích. Oskar
baron Parish, velkostatkář v Žamberku. Oskar Ostermann,
řiditel banky v Praze. Dr. Vladimír Škarda, advokát v Praze.
Jako zástupcové pp.: JUDr. Bedřich hrabě
Deym, velkostatkář v Nemyšli. Karel Diebel, hospodářský
rada v Petrohradě. Josef Richard Sobitschka, továrník
v Praze. Alois Wiesner, továrník v Praze. Eduard Žďár-
ský, starosta a majitel domu v Žižkově. František Peschka,
statkář v Opatově. Jindřich Rudolf, továrník v Plzni. Viktor
Porak de Varna, velkostatkář v Třebenicích.
Nejv. zemský maršálek odpovídá na dotaz
posl. Formánka, že vypracování projektu na upravení
Labe od Hradce Kr. do Jaroměře lze provésti jen v určitém
postupu a že i v trati Jaroměř—Hradec Králové, pokud ne-
předvídaných překážek nenastane, ukonči se práce asi
v roce 1901.
Místodržitel hrabě Goudenhove odpovídá na do taz
posl. dra. Čelakovského a soudr. ohledně v y še-
tření národnosti obyvatelstva u příle-
žitosti nastávajícího sčítání lidu a
o opatřeních, jež má vláda učiniti ku zajištění úplné svo-
body při udávání národnosti, po případě řeči obcovací,
v podstatě takto: Otázka zda a pokud se má při na-
stávajícím sčítání lidu změniti ve formulářích sčítajících
rubrika »řeč obcovací«, jest předmětem důkladného
šetření, avšak definitivně bude o ní rozhodnuto teprvé při
konečném sestavení těchto formuliřů. Pokud se týče zaji-
štění úplné svobody každého jednotlivce při vyplňování této
rubriky, bude vláda s použitím veškerých prostředků před-
pisem o sčítání lidu — zákonem ze dne 29. bře na 1869 č.
67 ř. z. — daných svými podřízenými úřady o to dbáti, by
rubrika ta vyplňována byla pouze způsobem skutečným po-
měrům odpovídajícím a šaby zamezen byl každý nedovo-
lený vliv.
Dále odpovídá místodržitel na dotaz posl. dra. Lad.
Dvořáka ohledně nečinnosti vlády ku snahám výrobních
tříd českého národa súčastniti se světové výsta v
pařížské tohoto roku, jakož i ohledně vyloučení Čech
z místního v Paříži utvořeného komitétu k hájení zájmů
rakouských návštěvníků výstavy, že výtka jakoby vláda a
její orgány nepečovaly dostatečnou měrou o snahy vystavo-
vatelů z Čech není oprávněna. Při sestavení pařížského
místního komitétu k hájení zájmů rakouských navštévovateli
výstavy rozhodovalo pouze praktické stanovisko, aby totiž
pro zvláštní úkoly tohoto komitétu získány byly osoby způso-
bilé, které také projevily ochotu a přání, aby při tom spolu-
působily. Pro jich způsobilest bylo také podstatnou pod-
mínkou, aby osoby ty delší dobu v Paříži se zdržely.
Na dotaz posl. Březnovského a soudr. ohledně
lichvářského obchodu moukou odpovídá mí-
stodržitel: Jest pravda, že v poslední době rozmohl se
zvláštní způsob prodeje zboží, který nápodoben jest známým,
tak zvaným sbírkám lavinovým, a který vlastně záleži v tom,
#16
alto_textblock
#16
Kulturní Listy-
#17
alto_textblock
#17
V Praze, 5. května.
K. Konečně začínám věřiti, že nám nastalo jaro.
Letos člověk měl příčinu nejednu, býťi nedůvěřivým
ku všem poslům a znamením jara.
Již v březnu rozesmívalo se na nás slunéčko a
kde kdo byl, volal radostně: To je jaro! Ale chyba
lávky. Najednou se do toho vložil pan professor Zen-
ger, hvízdl si na strýce Boreáše na severu, a měli
jsme po radosti. Pak zase přistěhovali se z lesů kosi.
Jeden posadil se na křížek na věži vyšehradského ko-
stela a jal se zpívati: Bude jaro! Jaro je tu!
— C, ten ptáček povídá? Že prý bude jaro? —
— Mlč ty ptáčku, ty lžeš! —
Přišla nová zima. A tak vám to chodilo až do
května. Nevím, ani, kolikáté máme již jaro! Jak po-
vídám, člověk teď nesmí věřiti ani kosům, ani fial-
kám, ba snad ani rozkvétajícím růžím. Dokud nám to
pan professor Zenger nedá černé na bílém, že jisto-
jistě nastalo jaro, nesmíme věřit ani kosům. Ti u mne
ztratili všecku víru. Čtenář to ví, že jsem jim přál a
že každého jara věnoval jsem jim několikráte čestnou,
ba velmi čestnou zmínku — — ale teď i v nich je
faleš.
Konečně ale zdá se přece, že nám nastalo jaro
do opravdy. Poznávám to z toho, že dámy shroma-
ďují se před modními krámy. U Weidera v Ovocné
lici před výkladn ími skříněmi, v nichž rozestavenya
#18
alto_textblock
#18
rozvěšeny jsou nejmodernější klobouky, bývá tlačenice.
Ubozí manželé, ti každé jaro odstůňou.
Že nastalo v skutku jaro, ba že nastává nové sto-
letí, poznávám i z toho, že se na poštovním řiditelství
— bílí, ano, bílí. To se budeš, čtenáři, divit, až na
svatého Jana zavítáš do Prahy a až spatříš ten —
nevím již kolikátý div světa. A až se bude bílit na
policejním řiditelství, pak — pak myslím, že nastane
brzy konec světa. Já vůbec nevím, komu mohlo na-
padnouti bíliti erární budovu, jakou je poštovní řidi-
telství.
O zednících, kteří uvnitř budovy pošt. řiditelství
bílejí, ujišťoval mne jeden úředník, že co nevidět budou
postaveni pod »degret«, protože tam bílejí již na 40 let.
Na bílení je totiž z Vídně povoleno každoročně jen
několik — řekněme třeba 10 kalfasů šlichty. Když
je zedníci svými štětkami na zeď vyšplejchají, musejí
toho nechat až zase na přes rok. Pak vyšplejchají
zase těch povolených deset, a tak to jde každého roku
po kousíčku dále, až se šťastně dostanou na konec.
A tu pak po mnoha — říká se — po methusalemo-
vých letech začne se zase znova. Tím se vysvětluje,
proč erární budovy v Praze vůbec vypadají pořád
šoufl. Než na tu kterou dojde! Ostatně pro Prahu je
to dobré dost.
Člověk od prvního mládí vyrůstá s představou,
že co je erárního, musí vypadati hodně šoufl, že to
musí hráti do všech barev, zrovna jako starý kabát,
na němž není již k poznání, jakou barvu původně
#19
alto_textblock
#19
míval. Vzorem takového hraní do všech barev je mi
právě imposantní budova policejního řiditelství. Těm
moderním rýpalům, těm horovatelům pro novou Prahu
píchá pořád to řiditelství do očí, jak prý nám nej-
krásnější ulice v Praze zo — zo — okrašluje. Avšak
na takové rýpaly nesmí se dbát. Je to již prastará
tradice, že v Čechách a jmenovitě v Praze všecky
erární budovy musí vypadati hodně šoufl, a na tom
nedá se pranic měniti. Tradice ta budiž nám všem
posvátnou. Nechť i podle zevnějšku je znáti, že v bu-
dově té doposud zjevují se duchové: Dedery, Paümana
a j. o vlast vysoce zasloužilých mužů. Pane Bože,
kam pak by to vedlo. Pak by se vytasili i pražští
páni faráři s přáním, aby jim Praha dala vybíliti též
fary. Šel jsem včera náhodou okolo kostela sv. Jin-
dřicha, a tu bezděčně mi do očí píchla budova, na
níž je nápis: Hlavní fara. A tu bych měl sto
chutí odvolati svůj výrok o budově policejního řidi-
telství, jež u přirovnání k jindřišské faře přece ještě
vyjímá se jako — — padlý sníh.
Kdosi mi povídal, že jeden pražský farář zdráhal
se, aby na jeho farní budovu dán byl nápis v čistých,
stkvoucích se barvách: »farní úřad«, že prý to
sešlé stavení nápisu takového vůbec nezasluhuje.
Jsou však jistá znamení, jež nasvědčují, že i far-
ním budovám v Praze nastává nová éra. Byl v tom
učiněn sice jen malinký počátek, avšak počátek
mnohoslibný, jímž zabijí se dvě mouchy jednou ranou.
Farářům se totiž vyhoví v tom, že ta ostuda, jak bych