Strana 4. Číslo 141.

KATOLICK ISTY

Dne 24. května 1900.

loži ležel muž jakýsi. Tento padl na kolena před králem, prose ho o zachránění. Řekl, že jest rodem Řek a jako obchodník potuloval se židovskými kon- činami. Byl objednán sem do chrámu, uveden do této komnaty a zde uvězněn. Byl stále vybranými pokrmy častován, nikým nebylo mu ubližováno a proto nezdálo se mu z po- čátku vězení tak krutým. I prosil kdysi snažně hlí- dače, by s ním sdělili, proč je uvězněn a jaké mají s ním záměry. Tito řekli mu, že u židů panuje tajný zákon, který jim káže ročně obětovati v jistém čase člověka. Proto vyhledali jeho, cizince, a hleděli se ho zmocniti. Budou ho po jistou dobu krmiti, pak uvedou ho do lesa, kde ho obětují a něco z jeho masa požijí. Ostatní tělo vhodí do jámy. 2. Dio Cassius (L. 68. in hist. Trojani, pag. 786.) píše: Kolem Cyreny bydlící židé, vedeni jsouce Ondřejem, přepadly Římany a Řeky, přemohli je, požírali jich maso, obvinuli hlavu jejich vnitř nostmi, potřeli se jejich krví a oblékli na se jich kůži. 3. Cluverino (Epit. histor. p. 386) vypravuje, že židé r. 386 koupili od perského krále Chosroea II. po dobytí Jerusalema 90.000 zajatců za nepatrný peníz, by je pak co nejhnusněji mohli ubiti. 4. Sokrates ve svých »Dějinách církve křesťan- ské« (kniha VII., 13. kapitola): Roku 418 způsobili židé v Alexandrii o půlnoci hrozný hluk, tloukli na dvéře křesťanských domů, volajíce, že hoří kostel sv. Alexandra. Když pak křesťané spánkem spití k požáru běželi, číhali na ně židé a zabili mnohé z nich. 5. V 16. kapitole téže knihy zní dále: V roce 419 přibila četa syrských židů v malé osadě v Imne- staru (mezi Chalcidou a Antiochií) o jedné slavnosti z bujnosti při hře a pití křesťanského hocha na kříž, lála křesťanům a konečně ubohého hocha k smrti ubila. 6. Roku 1071 v Blois bylo dítě židy na kříž vbito a do řeky vrženo. Hrabě Therbaldo dal vinníky upáliti. 7. Roku 1114 v Norvichu v Anglii byl dva- náctiletý hoch vlákán do židovského domu, tu ukří- žován a v nejstrašnějších mukách usmrcen. 8. V Murnerově Heloetia sancta a Schedlově kronice mluví se o jednom křesťanském hochu jménem Vilému Norvichu, kterého v roce 1148 v Angli židé o Velikém pátku utrápili a který po své smrti divy činil. 9. Roku 1160 v Glocestru ukřižovali židé ja- kési dítě. 10. Kolem r. 1179 byl dle výroku soudobého kronisty Roberta Turnayského, opata kláštera sv. Michala, dále dle Rigorda a Quilielma Armorika svatý hoch Richard z Paříže od židů v Pont- Iséře umučen; po 315 letech sepsal generál řádu trinitář- ského Robert Gaguin, utrpení tohoto dítěte ve formě věnovacího listu na obyvatele Paříže, kde odpočívají ostatky mučedníkovy. 11. Ve Vilsonově Martyrologiu a v legendě Jana Capgravého stojí: Ke konci měsíce června roku 1215 byl 8—10letý hoch Hugo z Lincolnu od několika zdejších židů unesen a později u přítom- nosti mnohých židů z Anglie ukřižován. Mrtvola byla zahrabána, později opět v jedné studni uscho- vána. Než matce dítěte podařilo se mrtvolu vyhledati a v kathedrále v Lincolnu pohřbíti. Jeden ze spoluvinných židů, Copinus, vyzradil na židy, že každoročně jedno dítko křesťanské ukři žují; byl proto osvobozen, ale později na přání krále přece popraven. Před smrtí udal spoluvinníky, z nichž bylo rovněž 18 smrtí potrestáno a 70 jiných uvězněno 12. Murner v Helvetia sancta mluví o jednom hochu Jindřichu z Weissenberkn z Elsaska, který v roce 1220 od židů byl zabit. 13. Polyd. Virgil. I. XVI. píše, že v Angli v Norvichu v roce 1235 zamýšleli židé o velkém pátku zabiti křesťanské dítě, které po celý rok za tou příčinou živili; byli však před činem vyzrazeni. 14. V roce 1236, vypravuje Tritenius, pohřbeno bylo v Hagenavě pět nejmenovaných hochů z krajiny fuldské, kteří od židů, aby křesťanské krve ku hnus- nému činu měli, v mlýně zvaném Cihlovka za noci byli přepadeni a zabiti. 15. V Londýně byl r. 1244 hoch jakýsi židy mučen a usmrcen. Katolický chrám ctí ho pode jménem Sv. Pavel. 16. V 6. svazku srpnovém Acta SS. p. 777 a 783 přináší Jan Pinius ze starého jednoho rukopisu dómu saragosského umučení sedmiletého křesťan- ského hocha Domingitta de Val v Saragose ve Špa- nělích, který byl 31. srpna r. 1250 svým rodičům Sanziovi a Isabele de Vel, židem Albajucettou ukraden, za pomocí více židů ukřižován, a po ob- divuhodném nalezení skryté mrtvoly na březích Ebru, v tamní kathedrale slavnostvě pochován, čemuž ná- sledovalo obrácení se Albajucetta na křesťanství. 17. Roku 1255 byl v Lincolně židy uloupen hoch Hugo a ku dni Pesach ukryt. V ten den do- stavilo se mnoho židů z různých dílů Anglio, křižo-

vali ho a při tom napodobili vše, co událo se při umučení Páně. 18. Cluverius ve svych Epit. historia p. 541 praví, že v r. 1257 židé v Londyně křesťanské dítě rovněž co každoroční oběť odpravili 19. R. 1260 bylo od Hebreů ve Weissen burk dítě usmrceno. 20. Murner v Helvet. sanct. a Tomáš Canti- pratanus píší: V roce 1261 koupili ve Pforzheimu židé od staré ženy jakousi sedmiletou dívku, kterou na všech částech těla rozpíchali a rozkrájeli, všecku krev vycedili a do prostěradla nachytali. Pak vhodili mrtvolu obtěžkanou kameny do vody. Náhodou vylo- vili ji rybáři, právě když markrabě byl poblíž. Ihne po ohledání mrtvoly padlo podezření na židy. Ne- opatrností prozradila dcera staré té ženy svou matku, a tu byla ta i s židy odpravena; dva však sami se usmrtili. 21. V M. Raderia Bavaria sancta II., str. 315 je následující ze VI. knihy Aventiniových annalium Bojorum uvedeno: R. 1282 odcizila v Mnichově špatné pověsti požívaící žena, hocha a prodala ho židům, kteří jej po celém těle rozpíchali a nejkrutším způsobem utratili. Když tato žena později jiné dítě ukrásti chtěla, by je opět židům prodala, byla otcem dítěte přistižena a soudu dodána. Byvši mučena, při- znala se ze svého činu a udala místo, kde utracené dítě zahrabáno bylo. 22. Roku 1283 bylo křesťanské dítě v Mohuči chůvou svoji židům prodáno a od těchto zabodnuto. 23. Murner v Helv. sanct. Raderus a Aventi nu zmiňují se o dvou hoších, kteří roku 1286 v Mni- chově židy umučeni byli, čímž lid tak se rozhořčil. že 180 židů, kteří do dřevěné synagogy byli zavřeni k výslechu, kolkolem založeným ohněm upálil. 24. V Act. SS. Aprilis Tom. II. p. 697—740. přináší Paperboch s diplomatickou správností všecky doklady, které se k mučenictví r. 1287 zavražděného křesťanského hocha Wernhera z Oberweslu u sv. Go- ara a Bacherachu na Rýně vztahují. 25. V Annal. Colmarien je uvedeno k r. 129 zavražděnění 9letého hocha v Kostnici 26. Roku 1294 bylo v Bernu židy usmrcen 1 dítě. 27. Teuzel ve svých měsíčních rozpravách pro Julio 1693. str. 556 uvádí( že r. 1303 ve Weissen- see v Durinsku byl prý židy umučen hoch vojína jednoho, jménem Konrád; tomuto žily byly otevřeny a tak krve zbaven. 28. V témž spise čte se, že roku 1305 o ve- likonocících byl prý hoch jistý v Praze co nejukrut- něji zavražděn. 29. Sartorius (strana 49) píše: V Úberlingen bylo roku 1331 skoro 300 židů do jednoho domu uzavřeno a všichni upáleni; uprchnuvší pak uškrceni. To stalo se proto, poněvadž byli dopadeni při vraždě hocha měšťana jakéhosi, jménem Freye. 30. Raderus ve svém Bavar. sanct. str. 331 zmiňuje se, že v Mnichově r. 1345, byl od židů mučen hoch, jménem Jindřich. Otevřeli mu všecky žíly a zasadili mu přes 60 ran bodnutím. 31. V Zieglerově »Täglicher Schauplatz« 1695. str. 396 stojí psáno: R. 1349 usjednotili se židé v Meiningen v kostele shromážděné křesťany pře- padnouti a je zavražditi. Jich úmysl byl vyzrazen nestěstí odvráceno. 32. Papebroch v Act. sanct. April. Tom. II. uvádí, že v roce 1401 byl zabit čtyrletý hoch z Diessenhofen u Schaffhausen (ve Švýcařích) Kon- rád Lory zvaný, jehož krev židu Michalu Vitel- mannovi křesťanem Janem Zahnem za 3 zlaté odve- dena byla, začež tento na kole, druhý na hranici za- hynuli. Před soudem jeden z obviněných židů doznal, »že židé každý sedmý rok křesťanské krve potře- bují«. Druhý, že zabitý křesťan nesmí 30 let čítati « a třetí, »že se dá krev křesťanská sušit a prášku užívá se při obřadech.« 33. Roku 1407 (viz Papebroch Act. sanct.) byl podobně jistý hoch v Krakově utracen, začež židé vypuzeni byli. 34. Ve Švýcařích byli roku 1407 židé vyhnáni pro podobný případ. 35. V Ravensburku byl r. 1429 křesťanský hoch Ludvík z Brucku židy zabit. 36. 1452 Alfons Spina ve spise Fortalicum fidei spěluje s námi, že při své účasti v konventě minoritů ve Valladolidě slyšel z úst židovského pokřtěnc Emanuela, syna znamenitého židovského lékaře z Ja- nova, jménem Salomona, když se tohoto tázal, by n dobré své svědomí odpověděl, zda je pravdou, že židé křesťanské děti ubijí a obětují, a ví-li co o tom urči- tého neb nenabyl-li sám v tomto případě určitého přesvědčení (si scivit determinate vel vidit), násle- »Když jsem dlel v městě Saoně, bych příto- men byl zabití křesťanského dítěte, vedl mne můj otec do domu jednoho žida, kde se zcela v tichosti sešlo as 7—8 židů při opatrně zavřených dveří. Tito složili skálopevnou příeahu, že vše, co zde

dující:

viděti neb dělati budou, po celý život svůj zamlčí; přísahali raději smrt trpěti neb sami se zabiti, než něco z toho živoucímu tvoru prozraditi. Bylo tedy přineseno dítě asi dvouleté a položeno nahé na mísu, jíž používá se při obřízce. Čtyři z přítomných židů počali nyní trýzeň následujícím způsobem a po- řadem. Jeden držel dítě za pravou a druhý za levou ruku; třetí zvedl hlavu dítěte do výše tak, že po- dobalo se v rukou jich Ukřižovanému. Nyní při- stoupil čtvrtý k dílu, vloživ dříve dítěti do úst dout- nající látku, by nekřičelo. Pak vzal několik dosti dlouhých železných jehel a bodal jimi nejkrutším způsobem pod břichem a do útrob tak, že nepochy- buje, že vnitřnostmi až k srdci dítěte vnikl. Zatím co bezbožný ten žid dítě vbodáváním a opětným vytahováním jehel stále a rychle zraňoval, teklo hojně teplé krve dítěte do zmíněné nádoby. Přihlí- žeje tomuto děsnému jednání, obcházela mne hrůza; nemohl jsem tomu déle obcovati a ukryl jsem se na chvíli v koutku domu. Tu přišel ke mně otec a roz- mlouval se mnou a uložil mi, bych žádnému živou- címu nevyjevil něco z toho, co jsem právě viděl uvidím; ano, bych raději zemřel neb sám se zabil, než abych něco z toho prozradil. Když jsem se s ním tam navrátil, bylo dítě již mrtvo. I vhodili dítě do hluboké a temné jámy, jež v témž domě byla. Pak nakrájeli různé ovoce, jako ořechy, jablka, hrušky a jiné, jež po ruce bylo, v malinké kousky a smísili je s krví ve zmíněné míse. Po té jedli všichni přítomní židé z tohoto připraveného pokrmu; i já jedl z této krve. Když však jsem z toho ochutnal, pojala mne taková alte- race, že nemohl jsem ničeho požiti nejen toho dne, nýbrž i následujícího a že se mi hnusem žaludek zdvihal. Vizte, vše věrně jsem vám řekl, jak jsem to viděl a že sám jsem krve dítěte okusil.« To vše jiné vypravoval mi zmíněný židovský mládenec Ma- nuel přede mnou a před ctihodným bratrem Petrem Velou, tehdy kvardiánem zmíněného konventu a sice vícekráte, než byl pokřtěn a po té i když pokřtěn byl, v chrámě sv. Jakuba jmenovaného města, kde jméno František bylo mu dáno. To vše opakoval před Donem Gaziou de Boamonte, biskupem z Lugy, ljeho kmotrem při křtu, Donem Petrem Basquezem, děka- nem kostela z Compostelly a více jinými vynikajícími světskými a duchovními osobami, před notářem krá- lovým a sekretářem zmíněného biskupa, Pedrem Mar- iinem de Queteriou. Po té bylo týmž sekretářem vše protokolováno, zapečetěno a uschováno. 37. Týž konvertita vypravoval ještě o jedné podohné vraždě, kterou od svých rodičů a jiných židů slyšel a která v Paříži byla od židovského lé- kaře, magistra Simona z Ankony, na jednom kře- sťanském hochu roku 1453 vykonána. K tomu účelu obdržel zmíněný lékař od jednoho známého svého, zloděje, k uschování ukradeného čtyřletého chlapce, kterému hned ve svém domě v Pairi hlavu sťal. Zatím co tělo odnášel do druhého pokoje, vedral se veliký pes do jizby, kde zločin byl spáchán, vzal do tlamy své hlavu zde ležící a odnesl ji na ulici. Než zde biřiči odňali tomuto kořist a když ku svému zděšení poznali v ní hlavu dítěte, sledovali krvavou stopu až k obydlí židovu. Leč tento nenaleznuv při svém návratu v jizbě hlavy, práskl do bot. Podpla- cením podařilo se mu dosíci mořského břehu a lodí a prchnouti do Turecka. Tak nalezli biřici pouze ještě tělo lidské. 38. Tentýž spisovatel Alfons vypravuje ve Fortalicium, fol. 146, col. 1, 2, 3, následující Když jsem ve Valladolidě pořádal cyklus kázání, vypravoval mi biskup z Lugy, muž veliké učenosti a svědomitosti, a komorník Diega z Mendozy, jmé- nem Roderich, rovněž bohabojný a šlechetný to muž, že dva židé na panství Ludvíka z Almancy ukradli roku 1454 křesťanské dítě, tomuto srdce z těla vyrvali a tělo zcela mělce v poli zahrabali. Psi nešťastnou náhodou vyhrabali mrtvolu a roz- trhali; přítomní pasáci vyrvali však jednomu psu celou ruku dítěte. Zatím spálili židé srdce dítěte, smísili popel s vínem a připravené vypili. Když věc se prozradila, zavedl majitel panství Ludvík z Al- mancy vyšetřování proti nim. Jeden z těchto, s čer- veným vlasem a vousem, kterého spisovatel Fortal na vlastní oči viděl, přiznal se na mučidle; než židé věděli si rady: Vymohli si rychle listinu od krále, jež celé řízení zastavila a ustanovila jednání o věci té před krále samého. Snažili se celou věc uspíšiti, ježto spisovatel Fortal, nový tento zločin židovský k velikému hněvu jich s kazatelny šířil. Tento četl zatímně došlý list Ludvíka z Almancy, biskupu z Lugy, kde zločin židům na vrub se při- čítá, i biskup byl téhož přesvědčení; ale dary, pří- zeň, strach a láska působí na soudce. Tři zástupcové soudní měli celou věc vyšetřiti a býti ve všem sjedno- ceni; ale dva z nich, židé, protáhli vyšetřování za různými záminkami, že toto v tom čase (1459) ne- bylo ještě skončeno 39. Dále sděluje s námi týž následující: V roce 1457 hráli si v odhlehlé čtvrti scivitatis Thaurri-