ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 72c22ed0-6777-11dc-971a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 19
#1 alto_textblock #1
1900.
#2 alto_textblock #2
V Praze, ve středu dne 1. srpna.
#3 alto_textblock #3
K číslu 210. Číslo v Praze za 29 a na venkově za 3b
#4 alto_textblock #4
Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administ raci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30b Poštou: na měsíc 3 K 20 s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80b
#5 alto_textblock #5
NARUDNÍ
#6 alto_textblock #6
S
#7 alto_textblock #7
I1
#8 alto_textblock #8
Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.
#9 alto_textblock #9
Telefonické zprávy „Nár. Listů“ Potvrzený zákon. Z Vídně, 1. srpna. Císař potvrdil os- novu zákona, přijatou sněmem králov- ství českého, jíž se mění čl. 2. § 5. zemského zákona ze dne 12. března 1888 ve příčině vybírání školního platu. Konsulární akademie. Z Vídně, 1. srpna. »Wiener Ze- tung« uveřejňuje podmínky pro přijetí žáků do konsulární akademie. Odmítnuti. Z Vídně, 1. srpna. Vláda kníže- ctví Reusského starší linie zamítla žádost, aby německo-radikálním poslan- cům rakouským bylo dovoleno uspořá- dati v knížectví tom politické projevy. Zákaz odůvodněn byl spojene- ckými poměry mezi Rakouskem a Něme- ckem. Ruští studenti ve Vídni. Z Vídně, 1. srpna. Dnes večer při- bude sem 90 gymnasistů z Kijeva na zpá- teční cestě z Paříže, pod vedením ředitele Petra. Na západním nádraží budou uvítán výborem ruského kroužku. Osobní. Z Vídně, 1. srpna. Vrchní berní in- spektoři Emanuel Kremitzmüller a Florian Sitko byli jmenováni finančním rady v obvodu zemského finančního ředitel- ství v Praze.
#10 alto_textblock #10
Telegrafické zprávy. Z Cařihradu, 1. srpna. (C.-B.) Ka- ranténa, nad Bejrutem vyhlášená, byla zru- šena a nad pobřežními městy egyptskými.
#11 alto_textblock #11
vyjímaje Alexandrii, snížena na 5 dnů. Ve Smyrně udál se dnes nový případ moru. Konference pro rozhodčí soudy. Z Paříže, 31. července. (C.-B.) Dnes dopoledne zahájena byla za předsednictví presidenta senátu Falli resa interpar- lamentní konference pro mezi- národní rozhodčí soudy. Fallires vytkl v zahajovací řeči pokroky, jež svět učinil působením idey o rozhodčích soudech a vzpomenul s uznáním konference míru, jež zasedala v Haagu. Vyzval pak účastníky, aby ve svém úsilí pokračovali a národům vště- povali, že jest slavnějším činem, skloniti se skromně před nálezem rozhodčího soudu, než hnáti se za krvavými triumfy na bojištích. Osobní. Z Vídně, 1. srpna. (C.-B.) Presidium c. k. dolnorakouského finančního zemského ředitelství jmenovalo berního inspektora dra. Bedřicha Illinga v Čechách berním inspe ktorem v Dolních Rakousích.
#12 alto_textblock #12
Smrt krále italského Humberta l. Z Milána 1. srpna. Milanská policie obdržela výstrahu a nařídila dne 27. čer vence všem majitelům hotelů, aby jí sdě lili jména všech cizinců, kteří přibudou do 3. srpna. Vrah Bressi byl však již té doby v Monze. Na jeho revolveru byla vy- ryta různá data, mezi jinými „také den 4. května 1894, datum to zavraždění presi- denta Carnota, dále slova »bassana«. Rodina Ramellova, u níž Bressi bydlel, byla zatknuta. Z Bukurešti, 31. července. (C. - B. ) Král Carol zaslal králi Viktoru Ema- nuelovi telegram, v němž vyslovuje svů
#13 alto_textblock #13
a královny Alžběty bol. Také prine následník rumunský zaslal králi Viktoru Emanuelovi vřelý soustrast- ny telegram. V poledne byl italský vyslanec přijat králem a královnou v audienci na zámku Peleti. Z Vídně, 1. srpna. Kromě 30letého italského dělníka Aloisa Bogria, již zatče- ného, byl včera“ odpoledne zatčen ještě 20letý obchodník s vínem Antonio Saviolo, který jako Bogrio schvaloval zločin vraha Bressia. Oba byli dodáni soudu. Z Říma, 1. srpna. Vrah Bressi byl včera dopraven do Milána a vyslýchán ge- nerálním státním zástupcem. Ze Ženevy sem sdělují: Bressi zdržo- val se před třemi lety mezi zdejšími anar- chisty. Luccheni, tázán na to, odepřel všelikou odpověd. Z Říma, 31. července. (C.-B.) Milán- ský list »Perseveranza« zahájil subskripci na postavení pomníku králi Hum- bertovi. Proslýchá se, že královna Mar ghe- ritta doprovodí s královskou rodinou mrtvolu krále Humberta do Říma, kdež bude tato v Pantheonu pohřbena. Divadla zůstanou zavřena. bn Ujišťuje se, že král Viktor Ema- nuel schválil v telegramu, ministrpresiden- tovi Saraccovi zaslanému, opatření, jež učinilo ministerstvo a ubezpečil jej svou dů- věrou v nynější vládu. S přípravnými pracemi pro schůzi parla- mentu, v níž složí král Viktor Emanuel přísahu, se už počalo. Mezi četnými soustrastnými projevy je také telegram Lichunčana.
#14 alto_textblock #14
FEUILLETON.
#15 alto_textblock #15
Zvonek utopenců.
#16 alto_textblock #16
Napsal K. Przerw a-Tetmajer. Z polského přeložil K. Ausobský.
#17 alto_textblock #17
Byla ves nad řekou, která se v jednom místě rozlévala v širokou, mdlou, skoro nehyb- nou hloub. Na pravém břehu hlubiny byla pustá, rozlehlá kamenitá pláň, pak bylo viděti nakloněné, nahé vrchy, pak lesy a hory; na levém břehu pořídku rostl jalovec, drobné smrčky a modříny a dále černal se les. Na této straně, na samém kraji písčiny nad vodou, stála oblibená kamenná kaplička, pokrytá špičatou střechou z nazelenalého plechu, na jejímž štítu trčel černý, vyviklaný železný kříž. Vehod do kapličky byl nízky, z luk; ve vnitř, na kamenné, rozryté dlažbě stála nízká dřevěná lavička. Nahoře, na příčném trámu visel zvonek, s něhož padal provaz tak, aby sedě mohlo se zvoniti. Nikdo nepamatoval, jak v zimní noci sva- tební družina jedouc přes zamrzlou onu vodní hloub, probořila se a spadla pod led, koně i lidé. Na smutnou tu památku postavil kdosi kapličku a každý večer zvoněna v ní modlitba za duše zemřelých bez posledního pomazání. Zvonek nazýván zvonkem utopenců. Vždy byl ve vsi stařec, který za jistou odměnu chodil zvoniti nad řeku. Když jeden z těchto zvoníkův umřel, hlásil se o službu tu čeledín, obecně zvaný Řehořem Mrzákem. Řehof Mrzák byl synem bohatého rolníka, ale když rodiče umřeli, starší bratr podvodně jej připravil o dědictví, vyhnal z domu, a k tomu přebral mu jeho milovanou dívku a sám se so ní oženil. Byl tedy Řehoř na širém světě bez střechy nad hlavou, bez přítele, se zlostía velkou závistí v srdci. Toulal, potloukal se po světě, do práce se dal najímati, ale neštěstí jej stíhalo, až tak zhu- beněl a sešel, že jej Mrzákem nazvali. Bratru
#18 alto_textblock #18
pomstu na věčné časy přísahal, pomstu na živo a na smrt. Stav se zvoníkem, najal si Řehoř jizbičku u hrobníka na konci vsi a odtud nádennickou práci vykonav, šel vždy za soumraku, když bylo odzvoněno v kostele »Anděl páně«, zvoniti za duše utopenců. Jednou, když se vracel domů, vyběhla mu naproti hrobníková, volajíc z daleka: »Neštěstí vás potkalo, váš bratr se utopil.« Řehoř se zastavil. »Bratr?« otázal se, ja- koby nevěřil. Hrobařka ale hovořila. »Vždyť vám poví- dám, že bratr. Jel se dřívím, u samé kapličky země se utrhla a vůz spadl do vody. Viděl je polesný, ale než přiběhl, bylo po všem. Lidé chtěli tělo vyloviti, ale marně.« Řehoř poslouchal jako omámen. Neřekl nic a šel do své jizbičky. »Zazvoňte dnes bratrovi, Mrzáku,« ozvala se s povzdechem hrobařka,« ale Řehoť jí ne- odpověděl. Vešel do jizbičky, zavřel za sebou dvéře a usedl na pelech, na němž spával. Nějakou chvíli tak seděl otupěle a my- šlenky se mu pletly, nevěděl, těší-li se nebo rmoutí? Ale na konec odplivl a řekl polohlasně »Dobře mu tak!« Po chvili hlasitěji opakoval: »Dobře mu tak ! Křivditeli !« Velký kostelní zvon počal zvoniti »Anděl páně«. Řehoř opřev bradu o ruce, naslouchal. Nepoklekl, jak obyčejně, nemodlil se — po- slouchal toliko. Zvon zvonil, Řehořovi se zdálo, že nevlídněji než jindy. Konečně ustal. Nyn byl čas jíti do kapličky. Ale Řehoř nevstával z pelechu, s bradou v ruce ponořenou seděl a hleděl do země. Pře- šla dlouhá chvíle, pak Řehoř zamručel zuby »Nedočká se ! Křivditel zatracený! Dnes byza jeho duši . . .« Odplivl, vrhl se na pelech a odvrátiv tvář ku stěně, chtěl spáti. Nemohl však. Opět usedl jako dříve a hleděl do země. Byl deštivý podzimní den. Vítr smutně
#19 alto_textblock #19
hučel a vyl, drobný dešť jednotvárně a smutně dopadal na okna. Stále více se stmívalo. »Nepůjdu!« pravil si Řehoř. Znovu zkoušel usnouti, ale nemohl ležeti Cosi jej zvedalo ze slámy. Pak ani seděti ne- mohl. Jakýsi nepokoj naplňoval jej stále víca více, vstal a stanul u okna. Na polích bylo již skoro tma. Však ani zde nemohl vydržeti. Zdálo se mu, že cosi jím vládne. Vyšel z jizby — cosi počalo jej hnáti v před. Vešel na cestu, po níž se šlo přes pastviska ku kapličce. Za- stavil se a řekl si: »Nepůjdu!« a opět šel dále. Cosi pobízelo jej ku předu. Za pastvisky černaly se v soumraku řadou rostoucí jalovec, drobné smrčky a modříny. Bylo již slyšeti šum řeky. Nebe se trochu vyjasnilo a na hoře ob- jevil se měsíc, kulatý, mlhavý, olověný. Řehoř nevěděl, co se s ním děje. Cítil v srdci velký chlopský vztek na nebožtíka bratra a současně nutnost, přiblížiti se ku kapličce. V tom se otřásl a stanul . . . Zdálo se mu, že mimo šum řeky a větru slyší jakýsi hlas, jako zvuk. Zalekl se a chtěl se vrátiti, ale ona divná moc, která jím vládla, hnala jej ku předu. Zatím zvuk stával se stále výraznější — byl to zvonek. Řehořovi vlasy vstávaly na hlavě; mezi smrčky zabělala se mrtvou bělostí v mě- síční záři kaplička nad tůní. Studený pot vy- razil mu na čele a v prsou dech se zastavoval; v kapličce byl někdo a zvonil. Stanul a ještě jednou se chtěl vrátiti, ale jakási příšerná a strašlivá zvědavost jej přinutila jíti dále. Byl již u dveří; nachýlil se, pohlédl do vnitř — a roz- táhnuv ruce ve vzduchu, rychle ustoupil. Na lavičce seděl jeho bratr nahý, oteklý, nadmutý vodou, s mokrými, na krku přilepenými vlasy a se svislými vousy, drže v obou naduřelých rukou provaz od zvonku a tahaje za něj. Obrátil ku Řehořovi bledou, naduřelou tvář uto- pence a pohledl naň bledýma očima z pod řas. Řehoř zastenal a zavrávorav, klesl ve vodní hlubinu.