#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha „Národních Listů“ k čislu 209. ze dne 31. července 1900.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= Stará »francouzská markýzka«. Zají
mavý proces o rozvod manželství projednán byí
právě v těchto dnech u londýnského ústřed. soudu.
Žalující manžel mr. Vivian Forbes-Smith, setníku
vojště, dal se rozvésti se svou ženou a zažaloval
současně jejího svůdce Dysona Chadwicka, známého
boháče londýnského, o zaplacení odškodného. Man-
želský párek nebyl ještě ani po dobu celého roku
oddán, když panička jednou sdělila se svým chotěm,
že se naučila znáti »starou francouzskou markýzku«,
kteráž s ní uzavřela nejužší přátelství, vyslovivši
přání, aby ji paní Forbesová vyučovala angličině z
měsíční honorář 6 lib. sterlinků. Protože pan setník
právě neoplýval majetkem, byl mu tento vedlejší
příjem ženin velice vítán i dal k němu choti své
svolení. Paní Forbesová vyučovala pak starou mar-
kýzku velmi bedlivě a pan manžel nenalezal v tom
nic závadného, když se mu žena doma pochlubila
množstvím darů, jež od zbožňované přítelkyně ob-
držela. Byly to skvosty, kytice, kostýmy atd. atd., po
většině velmi drahocenné. Vyučování trvalo skorem
rok, až konečně jednou zdržela se paní setníková ve
vyučování kromobyčejně dlouho, vrálivši se domů
o druhé hodině noční. Nicméně však pan manžel
ani ve snu na to nepomyslil, že by to ženě přičítati
mohl za nevěru manželskou. Nejbližšího dne však
se mu teprve v mozku rozbřesklo, když mu man-
želka z bytu zmizela a po sobě doma zanechala do-
pis, že jej navždy opouští. Zároveň pak dokládala,
že jakousi starou francouzskou markýzku nikdy ve
svém žítí nepoznala a že o žádné takové ženě neví.
Při soudním výslechu prohlásil klamaný manžel, že
se sice často podivil, proč by neznámá přítelkyně
zasypávala jeho choť tak skvostnými dary, že však
v tom nic zlého nespatřoval. Až teprve potom stala
se mu věc nápadnou, když zjistil, že manželka jeho
skoro každodenně navštěvovala hejpřednější restau-
ranty města. Soud prohlásil, že v chování mra.
Dysona spatřuje přitěžující okolnost, jelikož právě
jakožto svůdce setníkovy choti žil s její mužemv
poměru přátelském. Proneseným rozsudkem bylo
manželství prohlášeno za rozvedené a mr. Dyson
odsouzen k zaplacení 3000 liber šterlinků odškod-
ného, jakož i k náhradě značných soudních útrat.
= Co všechno bylo odcizeno při slavnosti
Gutenbergově. Jak známo, konala se v Porýnsku
velkolepá slavnost na počest Gutenbergovu. Podle
zpráv z Mohuče došlých bylo ve slavnostních dnech
spácháno krádeží a loupeží v nesčetném množství.
Cena odcizených předmětů — ať hotových peněz neb
papírů — obnáší neméně nežli 50.000 marků.
= Zoufalá matka. Dělnice Gertruda Lehne-
rová z Vídně chtěla se ke konci předešlého týdne
vrhnouti se svou čtyřměsíční dcerou Marií, kterou
nesla na rukou, vrhnouti do Dunaje, aby s dítětem
společný si vyhledala hrob ve vlnách říčních Dva
mužové, kteří ji v těch místech náhodou potkali.
zadrželi zoufalou ženštinu právě v okamžiku, když
se k šílenému činu připravovala a odevzdali ji stráži.
kteráž se v té chvíli kolem nich ubírala a která ne-
bohou ženštinu odvedla na policejní komisařství do
Floridsdorfu. K dané otázce, co ji k zoufalému činu
dohnalo, dala Gertruda Lehnerová za odpověď, že od
svého muže, výpomocného dělníka Aloisa Lehnera
nedostává žádné podpory na živobytí a že tře nej-
#4
alto_textblock
#4
horší bídu. Z toho důvodu prý se rozhodla, že ži-
votní psotě jednou pro vždy učiní konec a že se
svou dcerkou skončí na dně Dunaje. Zároveň ozná-
mila úřadům, že její manžel pokoušel se o provedení
nemravného činu na své 14leté dceři. Gertruda
Lehnerová byla prohlášena za zatčenu a dodána
trestnímu soudu pro zločin nedokonané vraždy. Man-
žel její, Alois Lehner, jenž těžké podezření, kteréž
na něm podle tvrzení vlastní ženy lpí, popírá, byl
rovněž zatčen a tráví ve vazbě trestního soudu.
= Nešťastný skon starého umělce. Vlašský
malíř professor Francesco de Lorenzi zaměstnán byl
od nedávné doby malbou květin ve farním kostele
Campomorone u Janova. Před týdnem byla práce
hotova a stařičký professor již chtěl opustiti výši
lešení, když mu právě pod nohama prasklo prkno a
stařec padl k zemi. Jakkoliv přivolána byla neprodleně
pomoc lékařská, zemřel pochroumaný stařec na
místě. Spadl s výše 12 metrů. Profesor Lorenzi byl
muž kromobyčejně bohaté fantasie umělecké a měl
neskonalou zálibu v dílech místrů ze XVII. století
Narodil se r. 1827 ve Varese a byl, ač dosáhl stáří
73 roků, stále pružným a do poslední chvíle čilým.
Úmrtí jeho vzbudilo nejvyšší zájem všech kruhů
společenských v Italii.
= S poctivostí nejdál dojdeš. V průjezdě
jednoho z prvých norimberských hotelů našel jakýsi
cizinec, jenž se před několika dny v hotelu ubyto-
val, bedničku šeků v ceně 20.000 marek. Všecek
šťasten, že se mu dostane nálezného v sumě zajisté
nemálo značné, vzbouřil neprodleně celý personál
hotelu — bylo to po páté hodině ranní — a jeho
pomocí vyhledal i šťastného majitele šeků. Byl to
Američan, právě den před tím v hotelu se ubyto-
vavší. Ale sklamání poctivého nálezce bylo rovněž
velkolepé, když mu Američan nabídl nálezného cel-
kem — 10 marek. Prokázalo se totiž, že to byly
jen duplikáty šeků a že vůbec — ceny neměly.
= Choť čínského Bismarka Lichunčana
markýzka Li, slyne pověstí přímo čarovné čínské
krásky a jak pověsť tvrdí, jest prý i jednou z nej-
bystřejších a nejvzdělanějších dcer své vlasti. Jestjí
asi 50 roků — přesné stáří nevyzrazují na sebe ani
Číňanky — avšak má tak mladistvé vzezření, že by
jí nikdo nehádal více než 35 let. Pověstnou jest její
garderoba, kteráž vzbuzuje svojí nádherou všeobecný
zájem v damském světě čínském a jež representuje
cenu mnoha set tisíců. Markýza Li má nejméně
4000 oděvů. Počet šatů okrášlených drahocennými
krajkami a jinými velkolepými ozdobami přesahuje
cifru 500. Rovněž pověstným stal se její velkolepý.
bohatý vlas. Markýza nosí účes střídavě dle padesáti
různých světových mod.
= Světec či blázen? Na palubě londýnské
parolodi »Lake Erte«, zakotvivší před Las Parmas
na Kanárských ostrovech, nalezal se švédský důstoj-
ník, jenž, použiv k tomu vhodné příležitosti, vystoupil
na břehu z lodi, aby si prohlédl přístavní město,
sobě neznámé. Učinil to v pestré uniformě svého
pluku a věc byla by se mu bezmála stala osudnou.
Sotva že učinil jen několik kroků od přístavu, počaly
se po městě tvořiti hloučky zvědavců, kteří si cizince
všetečně prohlížely a ženské klopily před ním oči
k zemi; a starší dámy, jakmile jej spatřily, počaly
klesati do mdlob a div, že nevolaly o pomoc. Brzy
na to rozlétla se městem pověsť, že z místního blá-
#5
alto_textblock
#5
zince utekl zuřivý šílenec. Byla z toho všeho po-
řádná mela, neboť teprve nyní se vysvětlilo, že oby-
vatelé ostrova dosud nespatřili parádních uniforem
švédských důstojníků. Když konečně odvážnější
z mužů semkli se v kruh a prohlašovali, že blázna
musí polapit, seznal důstojník, že bude nejlépe,
vezmeli nohy na ramena a vrátí-li se, odkud přišel.
A druhého dne přinesl místní list »El Telegrafs«
zuřivý článek, plný jedovatého ostří proti městské
radě, podezřívaje ji, že trpěla, aby šílenec procházeti
se mohl volně ulicemi města.
#6
alto_textblock
#6
90000000000000
#7
alto_textblock
#7
Jediné účinlivé občerstvení v panujících
vedrech skytá
šumící limonáda
Emo
Jemně nakyslý,
sacharinu a olova
prostý, výborný nápoj.
Zvlášť pro nemocné a na cesty je lahod-
ným občerstvením
nešumící ovocné
r a c .
bonbon za 2 k.
2136
00000000000000
#9
alto_textblock
#9
90000000000000000
#10
alto_textblock
#10
Koncerty a zábavy
#11
alto_textblock
#11
dne 31. července.
#12
alto_textblock
#12
Sochůrkova plzeňská restaurace,
Templ. ul., 649. Koncert voj. kap. p. pl. č. 11.
#14
alto_textblock
#14
1986
#15
alto_textblock
#15
4e na Smíchově. Dnes koncert ka-
„U nouu pely Čermákovy. Zač. o 7. hod.
Vstup volný. Znamenité obědy, chutně upravené
večeře v hojném výběru, též i přes ulici. Piva
la jakosti. Telefon 2037.
#16
alto_textblock
#16
17561
#17
alto_textblock
#17
Restauraco „Pod Letnou“.
#18
alto_textblock
#18
Dnes velký koncert c. a k. vojenské kapely
pěšího pluku č. 88. Vstup volný
#19
alto_textblock
#19
17589
#20
alto_textblock
#20
Choděrova velkorestaurace.
Dnes velký koncert oblíb. kap. p. Šustra za
každého počasí při elektr. osvětl. Zač. o 7.
1750s
#21
alto_textblock
#21
0000000.0000000
#22
alto_textblock
#22
— 628
#24
alto_textblock
#24
— 625 —
#25
alto_textblock
#25
»Zajisté, pane,« pravil sklepník, který byl velmi
zdvořilý a uctivý.
»Mohl bych dostati také něco jísti ?«
»Jídelna je na levo, pane. Přijdou zavazadla, pane?«
»Nemám dnes zavazadel,« odpověděl a tu viděl, že
na něho sklepník koukal podezřívavě.
Jídelna byla prázdná a jen napolo osvětlená, bylot
již dávno po obědě a denní obchod byl skončen. Jan
seděl u svého jídla, jedl se sklopeným zrakem a ani ne-
věděl, co se kolem děje, když zpozoroval, že ob čs
lidé pootevřeli dvéře u pokoje a nakoukli na něho, potom
si šeptali a vyšli. Konečně přistoupil k němu sklepník,
chovaje se neobratně a pohlížeje rozpačitě.
d rosim za prominutí, pane — nejste Otec Storm
»Pak je mi líto, že vám musím říci, že vás nemů-
žeme ubytovati — neodvážíme se — musíme vás žádati,
abyste odešel.«
Jan vstal beze slova, zaplatil svůj účet a odešel.
Ale kam půjde? Který dům jej přijme? Odepřel-li
mu jeden hotel, učiní totéž i všechny ostatní hotely
v Londýně. Tu si vzpomněl na svůj útulek, který zařídi
pro nezaslouženě chudé. Pokoření toho okamžiku bylo
strašlivé. Ale což! Vypije kalich božího hněvu až do dna.
Lampa svítila v hodinové věži sněmoven a když
šel kolem rohu Palace Yardu, vyšli ven dva biskupové
ve vážném rozhovoru a kráčeli dále před ním.
»Stát a církev jsou jako tělo a duše,« pravil jeden
»a rozděliti je, bylo by smrtí obou.«
»Tak jest,« pravil druhý, »a proto musím
rovněž zápasiti o časné majetky církve, jako mám
#26
alto_textblock
#26
chytil stůl, odstrčil jej se vším, co na něm bylo a skočil
k lordu Robertovi a chytil ho za hrdlo,
»Odvolejte to, ano? Odvolejte to!«
»Nechci!« křičel lord Robert, svíjeje se a vzpíraje
se v jeho sevření.
»Tady máte tedy — a to — a to — proklatý !e
křičel Drake, zasazuje mu ránu na ránu a konečně jím
mrštil do střepů, které s třeskotem spadaly se stolu.
Ženy mezi tím vřeštěly a všecek dům byl poplašen.
Avšak Drake odcházel pryč dlouhými kroky a s rozlíce-
nou tváří a nikdo se neodvážil zastaviti jej-
#27
alto_textblock
#27
XIII.
#28
alto_textblock
#28
tn
#29
alto_textblock
#29
Navrátiv se do St. Jamess Streetu, našel Drake
Jana Storma, čekajícího v jeho bytě. Oba muži se značně
změnili od té doby, co se naposledy viděli a tváře obou
prozrazovaly utrpení.
»Odpustte mi tuto návštěvu,« pravil Storm. »Bylo
to mou první povinností přijíti a poděkovati vám za to,
co jste učinil.«
»To nic není — naprosto nic,« děl Drake.
»Měl jsem také jiný účel. Vy víte, jaký.«
Drake sklopil hlavu.
»Je pryč, patrně a nezůstalo po ní ani stopy.«
»Žádné !«
»Tak vy nevíte nic ?«
zna »Nic ! A vy ?
aslr
»Naprosto nie!«
Drake sklonil opět hlavu. »Věděl jsem, že to byla
lež — že odešla za vámi — nikdy jsem té povídačce
nevěřil.«
Křestan.
#30
alto_textblock
#30
157