ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 72a30e10-6777-11dc-99bc-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 19
#1 alto_textblock #1
1900.
#2 alto_textblock #2
Na »Národní Listy. ranní a odpolední předplácí s v Praze v administraci na měsíc 2 K — b ve filiálkách na měsíc 2 K 30b Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilk NAR
#3 alto_textblock #3
V Praze, v úterý dne 3I. července.
#4 alto_textblock #4
N
#5 alto_textblock #5
p
#6 alto_textblock #6
SIí.
#7 alto_textblock #7
K číslu 209. čislo v Praze za 2 al na venkově za 3 h
#8 alto_textblock #8
Předpla ceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. am je též redakce a expedice.
#9 alto_textblock #9
—
#10 alto_textblock #10
Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Osobní. Z Vídně, 31. července. Ředitel Al- brechtova gymnasia v Těšíně, dr. Gustav Burghauser, byl jmenován zemským školním dozorcem. — Sekční Vrada v ministerstvu spravedlnosti, dr. ryt. Regner z Bleylebenu, obdržel titul a hodnost místodržitelského rady. — Vrchní policejní komisař v Brně Josef Kraus jmenován byl policejním radou.
#11 alto_textblock #11
Telegraflcké zprávy.
#12 alto_textblock #12
Z Vídně, 31. července. (C.-B.) Minist kultu a vyučování jmenoval nadučitele na národní škole v Sedlicích, Františka Eigen- bergera, hlavním učitelem na německém ústavě pro vzdělání učitelů v Praze a provi- sorního hlavního učitele na ústavě učitel- ském ve Stříbře, Josefa Kratochvíla definitivním hlavním učitelem na tomto ústavě. Ze Lvova, 30. července. (C.-B.) Dopl ňovací volba na zemský sněm za velkostatek krakovský na místě dosavadního posl. Stani slava Madeyského, který svůj mandát složil, byla vypsána na den 4. září. Z Paříže, 30. července. (C.-B.) Jak se proslýchá, prohlásil generál Negrie presidentovi Loubetovi a ministrům, že neměl nikdy v úmyslu svou řečí, kterou odůvodňoval své odstoupení z úřadu, pro- vozovati politiku. Nepomýšlel prý nikdy na napadání vlády. Ctí prý ústavu. Slova jeho byla prý nesprávně vykládána. Měl prý za- to, že musí mlčeti, aby nebyl podezříván- z osobních motivů. Poněvadž byl opět ve svou hodnost dosazen, myslí, že může toto prohlášení učiniti.
#13 alto_textblock #13
Smrt krále italského Humbertal. Z Monzy, 31. července. (Tlfgrm. »N L.«) Král byl v nejlepším rozmaru a pravil starostovi: »Tato podívaná byla skutečně skvostná.« Zločin spáchán byl v 10 hod. 45 minut. Král právě se byl rozloučil a jeho vůz odjel asi 10 kroků od východu místa slavnosti. Král, stoje v kočáře, pozdravoval lid. Drže v ruce cylindr, klonil se na pravo k jásají- címu lidu, když tu pojednou mezi provolá- váním slávy králi bylo slyšeti tři rány rychle po sobě následující. Byly obecenstvem, vůz obstupujícím, pokládány z prvu za praskání První rána zasáhla krále do prsoua sice pod pravé rameno, jež měl král pozdvi- ženo, dávaje rukou pozdravy. Král rychle se obrátil směrem, odkud rána vyšla, a třetím výstřelem byla mu prostřelena levá lopatka. V tomto okamžiku bylo viděti, jak král rychle pohnul pravou rukou, jakoby se chtěl chrániti před dalšími výstřely. Na to klesl do kočáru. Jeden ze sluhů přiskočil rychle k vra- hovi, kterého zatím již důstojník karabinníků popadl za krk. Lid vrhl se rozhořčen na vraha a chtěl jej lynchovati. Královský povoz ujížděl v největším trysku do královské villy, ke které přijel za několik minut. Zde ještě tázal se generál Vaglia krále, který ležel ve voze se strnu- lýma očima, je-li raněn. »Nemyslím,« od- pověděl král. »Cítil jsem úder, ne- myslím však, že bych byl raněn.« Po minutě král zachroptěl a obrátil se na pravou stranu. Sotva kočár dojel k zábradlí ohrady královského zámku, král vypustil ducha. Bylo prý 10 hodin 50 minut. Z Říma, 31. července. (Tlfgrm. »N. L.«) Poslední slova králova byla: běda mně.
#14 alto_textblock #14
raket.
#15 alto_textblock #15
Královna, když jí bylo telegraficky sdě- leno, že král je zraněn, očekávala vůzu brány královské villy. Když jí šetrně byla sdělena smutná pravda, omdlela. Byvši přivedena k vědomí, rozkázala, by zpráva byla telegrafována korunnímu princi a mini- sterskému předsedovi. Z Říma, 31. července. (Telefgr. »Nár. Listů«.) Vrah krále Humberta byl o 11. ho- dině v noci dopraven do kasáren, kdež po- droben byl výslechu. Vrah je silný muž dosti vysoké postavy, snědé pleti, kučeravých vlasů a je pěkně oděn. Jeho zevnějšek ne- činí dojmu neuspokojujícího. Vrah pravil, že má bratra, který je po- ručíkem v 10. pěším pluku. Na otázku, co jej pohnulo ke strašnému činu, odpověděl: »Jsem anarchista a zastřelil jsem krále, protože je jedním z mnoha vládců světa. »Avšak král Humbert byl« — pravil vy- šetřující soudce — »národem milován«. »To nic nevadí«, odpověděl vrah, »neboť já jsem ho nemiloval«. Po výslechu odveden vrah do cely. O 2. hodině odpolední sdělila stráž, že vrah spí. Jeden placený agent oznámil, že vrah byl čtvrt hodiny před attentátem viděnv hovoru s mladou ženštinou. Ta byla později v Miláně ve vykřičeném domě zatčena. Ne- věstka jmenuje se Cesara Ramella. Z Říma, 31. července. (Tlfgrm.) Novy král italský přibyl do Brindisi a pojede přes Ancoru do Monzy. Z Berlína, 31. července. (Tlfgr. »N. L.«) »Berliner Tagblatt« sděluje z Chiassa: V Miláně se vypravuje, že vrah je bývalý italský důstojník, který vraždu spáchal ze msty. Zde, v Římě a v četných městech italských bylo zatčeno několik anarchistů. Z Berlína, 31. července. (Telefgrm.) Vrah Brossi není žádným z těch anarchistů, které má německá policie ve svém seznamu jako takové, kteří páší násilnosti.
#16 alto_textblock #16
FEUILLETON.
#17 alto_textblock #17
ni seoda Filosofie zimní noci. sa Bajka. Ta krajinka vypadala, jako by byl kdo polil ji z nesmírné jakési nádoby šlehanou sme- tanou, jež zvolna, polehoučku, přesně dle zá- kona přírody byla se rozprostřela po celé ploše vyrovnávajíc všechny mezery, zapadajíc do pří- kopů, pohřbívajíc malé pahorky a hrbolky, sro- vnala všey kam oko dohledlo v jednu jedinou, nedozírnou, v dáli s oblaky splývající bílou plo- chu. Sem tam trčely z bílé spousty roztroušené chaty se zasněženými střechami, vroubkovanými sáhodlouhými rampouchy, ověšené stromy se sklo- něnými pod tíží sněhu větvemi a starý, polo roz- padlý plot, jímž jednou, dávno a dávno sta- rostlivý hospodář byl obehnal své políčko. Z tyček, dlouhou latí spojených již mnoho chybělo, a ze zbylých každá jinak byla naklo- něna. Pitvornou silhuetou rýsoval se stínv sněhu, na nějž vysvítil svit plného měsíce. Na jedné z této tyček, hlavu hluboko peří maje staženou, že jako z kožichu ven vy- zírala, seděl starý havran. Chvílemi zvolna zívl se rozježiv husté peří, zamyšlen hleděl v jeden bod před sebe. Ubo- žák! Stáří loupilo mu spánek — byl sťarým pánem a nad to nevečeřel valně. Když vznášel se k večeru nad železniční tratí, po níž uháněl rychlostí větru vlak, vyhodil kdosi z vozu sotva načatý párek. Havran rozradostněn nad velko- městskou večeří, jež mu v té psotě jako na za- volanou osudem byla uštědřena, s chutí do něho se pustil. Nyní ubožáku ležel v žaludku ! Špatně již trávil. V myšlenkách zabýval se záhadou, které spoluzvíře mu asi tak tvrdošijně leží v útrobách a v duchu posílal všechny uzenáře ke všem čertům.P
#18 alto_textblock #18
Malý zajíček odkudsi přiběhlý vyrušil je z dumy. Byl to malý, hubený chudáček, pozdě zrozený, jejž v útlém mládí překvapila zima dříve, než organism jeho mohl vyspěti v molodce, jenž by čeliti mohl jejím zlobám. Malé běháčky zajíčkovy, zimou skřehlé, v trilku dupaly do zmrzlého sněhu. »Dobrý večer strýčku, nespíte, jak vidím,« omlouval se malý ušáček, »snad mi poradíte. Nesnídal jsem ještě, vy tolik se nalítáte a velké máte zkušenosti,« dodal lichotník. »Nevíte o soustu travičky?« Havran vážně vystrčil hlavu z peří, zahle- děl se útrpně na příchozího. »Inu, k snídaní již je věru nejvyšší čas,« poznamenal, »já jsem již po večeři. Ale věř za- jíčku, že bych rád zaměnil svůj přetížený ža- ludek s tvým. O trávě věru nevím. Divím se ostatně, jak to můžete žrát! Trávu!« »Jest to u nás obyčejem a myslím, žeji- ného pokrmu bych ani neztrávil !« »Konečně,« potvrdil havran, mžouraje očima, »je to snad zdravější než mnohé pokrmy jimiž si plní žaludky tak zvaní ,lidé!“« dodal s opovržením. »Ale jsi to ty kavalír, vyschlý jako tříska, ještě kojnou by's snesl!Ach, darmo mluvit Čert vezmi tu novou theorii plodnosti, která rodí existence zubožené, jako jsem já!« »Matka mi o ní vyprávěla — okousala panském parku s lavičky spadlou takovou knížku ji velebící — zapomněla ji tam asi do- mácí sleéna, čekavší na mysliveckého mlá- dence.« »Ach, páni rodičové na živu?« vyzvídal s účastenstvím staroch. »Želno mluvit! Tatínka nikdy jsem blíže nepoznal. Jen jednou ukázala mi jej matka, kdýž upaloval řepou. A matka vísí as již někde na hřebíku. Střelili ji při posledním honu. Já
#19 alto_textblock #19
nestál jim patrně za ránu, ač byl bych rád na jejím místě !« »Tak mladý a pessimistou !« namítl vážně havran. »Což divu? Naroditi se zajícem na sklonku století a to ještě v pozdním létě! Honiti se za soustem potravy s touto zuboženou konstitucí těla, jenž není schopna snésti takové zimy. Kdybych věděl, kde číhá na mě smrt, věř, že s radostí bych běžel před ústí ručnice, která by mi zasypala olověný oves — jen před psem mám strach ! Jsem velmi lehtivým a to mačkání by mě rozčililo. »Inu příjemné prý to není. To věřím.« »Prosím tě strýčku, jak živíš se ty ?« »Já? Čekám, čekám, co osud přinese.« »A dočkáš se ? »Dočkám. Sedni hezky vedle mne a čekej, nač vydávati se v nebezpečí zmrzačení !?1 Kdybys doběhl k vesnici, tam třeba bys vlezl do oka, uškrtil se, fuj! Hanebná smrta dlouhá! Neb vběhl bys do rány číhajícímu střelci. Však trefí tě dobře? Ne-li, postřeli tě, živý s pochroumanými údy dostaneš se mu do rukou, vezme tě za zadní běhy a bude tě mlátit za slechy.«- »Raději zůstanu u tebe,« rozhodl se zají- ček, jemuž hrůzou při této perspektivě ježily se chlupy, »a budu také čekati« — a schoulil se v klubíčko vedle havrana. A ticho zavladlo kolem. Havran za chvíi strčil hlavu pod křídlo a usnul. Když první paprslek slunka rozběhl se po sněhové ploše, vystrčil staroch hlavu, promnul si oči a rozčechral se. U nohou ležel mu mrtvý zajíček. Dočkali se oba. »Jenom čekat!« potvrdil vážně havran,a očistiv o bydělko zobák, pustil se do zajíčka. v. Ve zdraví jej zažil, milý čtenáři!