Strana 4.

Číslo 295.

KATOLICK

L

M

Dne 27. října 1960.

Mila Aná mi psani bero už brzi konec všeeko na světě ma svuj konec naš laska vzala taky konec to je to psani co já ti pišu tak právě byje dvanáct hodin o půl noci vedne nemám čas večír musím pucovat koně tak vám to písu v noci na místo spani jak já pláču dyš vam to píšu a dyš to dokončím ach ráno přicházi zas do toho dření na tom koni dyš si na to vzpomenu dyš sem byl ještě v cibylu a jak já sem vás miloval. To sou všecky svetky lesi pole a stromy kde sme se mely tak rady jen si na to spomeňte na tu nyš ste byla v tom Šicindorfje aneb polní co sem všechno pro vás udělal i do Ždáru sem šel kuli vám k dráze dělat aspoň abych vás tam viděl a nyni se to všechno obrátilo zhuru nohama třihodině už je kdnu téš mí psaní dokončí psal bych vám víc už slyším alarm troubyt. Žite Bohem Váš Milovník Leopold H. U. C. K. Vojska dragoner Regement Nc. 4 Praha Karlín Liben Visočan Leopold Drakoun 4 Škadrona.

Dr. Vodička: Byl jste vojákem? Hilsner: Nebyl. Státní zástupce: Jak mohl správce ve stra- vovně v Jenikově to vědět, že přicházíte z Polné? Hilsner: To já nevím. Státní zástupce: Co je s Červinkovými? Hilsner: To jsem si nemoh' vzpomenout Státní zástupce? Mate nějaké svědky? Hilsner: Toho hausknechta. Dr. Pevný: Kdy jste byl u Metzra Hilsner: V neděli. Dr. Pevný: Dal vám podporu? Hilsner: Dal. Dr. Pevný: Zapisoval si to hned? Hilsner: Zapisoval — s knížkou. Dr. Pevný: Kde bydlíte v Polné? Hilsner: V židovském městě. Dr. Pevný: Proč zapíráte, že lidi v Polné, kteří tam chodějí denné po ulici, neznáte? Hilsner: Všímám si jen lidí našeho náboženství. Dr. Pevný: Proč jste si vypůjčoval socialistický klobouk. Hilsner: Protože jsem se chtěl dáti do sociali- stického spolku — Dr. Pevný: Jakého vyznání je Červinka? Hilsner: Israelits. Dr. Pevný: Znáte Alex. Reinhalta ze Zhoře? Hilsner: Znám Dr. Pevný: K. Šabková říká, že Reinhalt je ko- šerákem. Byl jste vojínem? Hilsner: Nebyl; chtěl jsem se dát dobrovolně odvést. Dr. Pevný: Proč — to jsem také postrádal v kon- stitutu. Znáte Wollmanna a J. Filipenského. Oni byli ve V. Meziříčí a vy jste na ně volal. Oni tam byli povozem. Oni přijeli povozem do Měřína a vy jste tam už byl, ač jste je doprovázel. Jim to bylo nápadno, že jste říkal, že nepůjdete do Polné, zatím jste byl v okolí. Řekli, že jste šel tajnou cestou. Hilsner: Chtěl jsem být večer na stanici, šel jsem po císařské silnici k Jihlavi. Po krátké přestávce sděluje p. předseda, že obhájci Hilsnerovi podali 24. října žádost za připuštění některých svědků. Temu bylo vyhověno radní komorou až na některé svědky nerozhodné. Pak čten protokol o místním ohledaní vraždy na A. Hrůzové. Porotcům předloženo grafické znázornění naleziště mrtvoly. Na to předložena corpora delicti: kus košile zakrvácené, sukně, kabátec. (Dr. Baxa: uvádí, že tu nebylo v Kutné Hoře tolik spečené krve, na jednom místě vůbec nebyla žádná krev. V té věci učiním také návrh. Pan dr. Vodička: Po- vedeme p. doktora také za svědka.), spodní jupička, kousky rukávu košile, krví zbrocené, červené nátepničky, spodní barchotové kalhoty (roztrhané), bavlněné punčochy, šněrovací boty (šněrování schází), dva kameny krví zbro- cené, pletený bílý koš, zelený hliněný džbánek, odstřižek červeného grisetu, papírový pytlíček, krví zerocený, od- střižek „Nár. Politiky“, krví zbrocený, kus hrubého za- krváceného plátna, zbytky svázané tkanice od kal hot, odstřižky látky, tobolka z černé kůže, provázek krví zbrocený, v prostřed jakoby byl překousnutý, s vlasy vlněný šátek s modrými květy a pruhy, žlutý; tibetový šátek, květinovaný, zelený; tkanička bílá, prostřed zavá- zané; spodní sukně, zablácená (skvrna od bláta málo vý- značná); kanafaska; jiná kanafasova sukně; jedlová hůl, za- krvácená; obruba; kanafasová zástěra; dva kusy šněrovačky; odřezek od hole; jiný odřezek; odřezek kmenu (od něhož odříznuta bílá hůl); obyčejná hůl s hákem (se znamením H); širší řemen s 5 řemínky; zbytky spálených látek; hadr a 2 šátky; 3 odenky; hlína, krví prosáklá; ústřižek košile, nalezený na místě činu. (To vše byly věci A. Hrůzové.) Dále předloženy šedivé kalhoty L. Hilsnera. Předseda ukazuje Hilsnerovi šedivé kalhoty a ze- lené, také vestu, zelenavý kabát, klobouk zelenavý s perem a jiné věci, jež týž uznává za své. O holi tvrdí, že není jeho. (Corpora delicti složena ve 3 bednách.) Po té ličení odročeno na 3. hodinu odpolední. Při zahájení návštěva dosti slabá; mezi posluchačstvem převládají dámy. Lavice žurnalistů prořídlé. Předvoláni svědci: Marie Hrůzová, Josef Novák, Bland. Prchalová, Petr Horáček a Kateřina Dvořáková. Po napomenutí předsedově, že musí udati pouhoua úplnou pravdu. Výslech Marie Hrůzové, matky zavraž- děné Anežky Hrůzovy. Je jí 59 let, rozená je na Ry- tířkách a do M. Věžničky je příslušná. Je vdova, katolička, dříve domkářka, bydlí u syna ve Ždírci. Přísahá , Hilsner při tom stojí bled se sklopenýma očima. Vdovou je asi 6—8 let, má 5 dětí: Jiřího, Marii, Jana, Veroniku a Anežku (zemřelou). Měla jkdys polovici chalupy číslo 32 v Malé Věžnici. Vypráví, že Anežka cho- dila k slč. Prchalové do šití. Tehdy si šila u Prchalů šaty, před Pannou Marií si je přinesla domů. Z domova vychá- zela tak po 7. hod. ranní; do Polné je tři čtvrti hodiny Vypráví známé věci. Na penězích měla tehdy, 29. března, Anežka 3 kr., ve džbánečku (kucálku) měla mléko, bu- chetku v košíku, chleba; růženec, rukavičky a ka- pesní šátky. Ty věci se nedostávají. Ten růženee chci, musím vědět, kam ho dal, uvádí stařena. Anežka chodívala horem k Ivýpalně do židovského města. Od té škaredé středy se nevrátila. Stejnou dobu ne-

chodívala domů. Pak Anežku hledala. Hned tenkrát ji na- padlo něco o Hilsnerovi; plakala a naříkala. Pan Krebs jí poradil, aby to udala četníkům. Šla i do kostela hledat Anežku, ale nenašla, nenašel ji nikdo — až mrtvou. Co se s dcerou stalo ... Našli ji na Bílou sobotu (pláče). Stařenka Hrůzová usedá na stolici, bolem nemůže dále mluvit, Když osvěžila se po delší chvíli sklenicí vody, vy- povídá dále slabým, sotva slyšitelným hlasem, úplně ne- sroznmiteluě Musil přivolán býti p. dr. Bláha, aby bo- lem a rozčilením zemdlelé stařeně po- skytl případnoulékařskou pomoc. Předseda: Měla vaše dcera nějaké známosti s mužskými. Svědky ně: Neměla; ona se nejvíc zaměstnávala s knihama. Měla radost z kázání velebného pána a před tím 29. březnem vypravovala jí Anežka skorem polovici. Předseda: Znala Anežka Hilsnera. Svědkyně: Znala. O Zhoři vyprávěla, že tam ku- poval jedné pout. Předseda: O tom iste dosud neřekla ni c. Jmenovala vám tenkrát jméno? Svědkyně: Jmenovala: Poldu. Předseda: Tenkrát jste si na to nemohla vzpo- Svědkyně: Ne, nemohla. — Pak vypráví opětně známé věci a ža na Hi snera pokřikovali v Polné „Kojnář“. Svědkyně mluví sotva slyšitelně, že Hilsner Anežku pro- následoval. Poměr Anežčin s bratrem byl dobrý. Z tis í ců jeden bratr a sestra se nemají takrá di jako oni dva. Anežka stonala přes dva měsíce — - to bylo as před 4—5 lety. Předseda: Vyprávělo se o vašem synu, že byl ve spojení s tím zavražděním. Svědkyně: To není ani pomyšlení, to mohu odpřísáhnout — oni (Anežka a bratr) se měli moc rádi. Anežka byla silná, kdyby byl sám, ta by mu (Hilsnerovi) natloukla hřbe t. (Výslech trvá.)

menout.

Z Písku, 26. října. (Zvl. tel. »K. L.«) Dosud poměrně dosti nenapínavý průběh ličení počíná ustupovati pravému opaku. Dnes vyšly najevo nové okolnosti. Matka Anežky Hrůzovy sdělila u křížovém výslechu, že Hilsner,jenž, jak známo, popíral, že Anežku dokonale znal, byl s ní ve Zhoři. Anežka byla zbožná. Matka popírá, že syn by byl mohl Anežku zabiti. Dále praví, že Anežka. která vážila 68 kilo, byla příliš silna, než aby ji byl mohl jeden člověk zdolat. Ku konci líčení došlo k pohnuté scéně. Ob- hájce Hilsnerův, dr. Vodička, učinil dotaz ohledně zpovědi, který vzbudil nevoli. Se svědkem Novákem dostal se dr. Vodička do prudkého sporu. Předseda napomenul obecenstvo, aby se chovalo klidně. Ku konci čtena řada protokolů. Z Písku, 26 října. (Zvl. tel. »K. L.«) Mezi právnickými kruhy zdejšími, které súčastněny jsou Hilsnerova procesu, tvrdí se, že bezpochyby dojde ku exhumaci mrtvoly Marie Klímové. To ovšem závisí na výroku soudních lékařů a přání ob- hájců Hilsnerových i rozhodnutí soudu. Z Písku, 26. října. (Zvl. tel. »K. L «) Pro- slýchá se zde, že obhájce Hilsnerův p. dr. Auřední- ček učiní během líčení několik návrhů, jimiž veřejnost bude překvapena. Z Písku, 26. října. (Zvl. tel. »Katol. Listů«.) Pochopitelný zájem vzbudí dobrozdání české lékařské fakulty, o němž pracovali pp. prof dři. Reinsberg, Hlava a Horbaczewski; dobrozdání bude přečtěno asi v pondělí nebo v úterý.

Báchorky o Hilsnerovi. Do včerejší naší lo- kálky vloudila se nedopatřením chyba, kterou loyálně opravujeme. Stojíť v „Čsse“, že Hilsnerův otec, nikoliv Hilsner sám, jest nemanželským synem křesťana.

Zprávy denní.

* K odjezdu J. M. ndp. bískupa Bry- nycha do Říma. J. M. ndp. biskup králové-hra- decký megr. Jan Ed. Brynych jel ve středu Brnem do Říma. Na nádraží o 4. hod. odpol. očekával ho J. Ex. ndp. biskup dr. František Sal. Bauer. Oba církevní hodnostářové srdečně se uvítali a pozdravili. Jeho Milost odjel pak rychlíkem do Vídně, odkudž ještě večer nastoupil další cestu. * Saneta simplicitás. S tímto heslem včerejší »Národní Listy«, aby si zachovaly důslednost proti všemu katolickému, přinášejí zprávu z Kováčova na Milevsku, kde nejapně otírají se o lourdskou vodu, při čemž snižují se na policejní denuncianty, volajíce do zbraně politické úřady. Jedné skutečnosti »Nár. Listy« nezaprou, chtějí-li referovati poctivě, totiž že v Lourdech stala se celá řada velikých zázračných uzdravení. Věc jest s dostatek evropské intelligenci známa; mimo jiné vztahuje se sem spis vynikajícího lékaře Lasserrea, jenž vypsal cenu 10.000 fr. pro toho, kdo by aspoň jediný ze zázračných uzdravení, jím uvedených, přirozenou cestou vyvětlil. Snad by »Nár. Listy« svého vzdělaného p. dopisovatele mohly na cenu tuto upozorniti, nebo kyne mu vhodná příle- žitost, aby si snadně vydělal 10.000 franků. Novinářský nesmysl. »Plzeňský Obzor« přináší telegram z Pešti, ve kterém se praví, že mi- nistr Kallay obrátil se k papežské kurii, aby arci- biskup Stadler byl místa svého zbaven. Nesmy slnou

takovou zprávu mohou vymysliti jen lidé, kteří ne- mají pražádného pojmu o zřízení katolické církve. Dárek slepým. Píše se nám: Brzo bu- deme slaviti památku všech věrných dušiček. Je to krásné znamení živosti naší sv. víry, že v ten den každý na své drahé v Pánu zesnulé pamatuje mod- litbou, někdy postem, často mši sv. a nejvíce ná- vštěvou hřbitova. Důkaz toho podávají nám v ten den přeplněné hřbitovy a chrámy Páně. Jak mnozí by v ten den rádi i almužnu za duše zemřelých udělili, ale nenaskýtá se jim často okamžitá příleži- tost, by tento dobrý skutek vykonati mohli, neb chudých po ruce všude není a mezi nimi často bý- vají i nehodni. A přece jsou takoví ubozí na světě, kteří jako ty duše v očistci touží po »světle věčném«, tak oni zbaveni jsouce zraku, toho největšího dobro- diní Božího, neustále trvajíce ve tmách, aby právě v den dušiček byli nejvhodnější příležitostí, aby se jim, těm ubohým slepým, poskytla almužna. A juto almužnu slepým dětem neb dospělým, by zajisté mnohý rád udělil, kdyby na hřbitovech u dveří chrámových vyloženy byly mísky s jednoduchým nápisem »Ubohým slepým«. Sbírky ty pak by mohly býti zaslány řiditelství ústavu slepých dětí na Hrad- čanech. Myšlénku tuto, jednoho faráře, který tak již po více let s prospěchem každoročně o dušičkách činí, předkládáme vdp. duchovním správcům k la- skavému uvážení, prosíce, by tímto způsobem o du- šičkách na ubohé slepce dobrotivě pa- matovali. Vyznamenání. Císař udělil dvornímu ra- dovi nejvyššího a kasačního soudu Vincenci Finovi při jeho odchodu na vyžádaný trvalý odpočinek ry- tířský kříž řádu Leopoldova s prominutím tax. * Jmenování. Ministr financí jmenoval kon- trolory technické finanční kontroly Františka M a- ňáska, Edvarda Malého a Arthura Glutha vrchními kontrolory technické finanční kontroly v 8. hodnostní třídě pro obvod c. k. zemského finančního řiditelství v Praze. Úmrtí. Ve čtvrtek zemřel ve Vídni pan Vincenc Prousek, který působil zdárně na gy- mnasiu v Olomouci, pak jako řiditel matičního gy- mnasia v Opavě, kde se stsral ze všech sil o po- vznesení českého školství. Vláda jej pak jmenovala zemským inspektorem, ve kterémž úřadě dlouho ne- pobyl, byv dán pro své vlastenecké působení do vý- služby. Zbytek svého života strávil ve Vídni, kde působil jako dozorce české školy »Komenského«. Prousek náleží k dobrým pedagogickým spisovatelům. Vzpomínka na řídícího učitele p. Ondřeje Schwaba. Píše se nám od Svatoboru: Zesnulý přišel do Hrádku u Sušice asi ve 23 letech věku svého, a to za vychovatele dětí řiditele panství pana Stögra. Později přijal ho sám baron Kar el ze Sturmfedrů k dětem svým, jež mu v mno- hých věcech, zejména v hudbě, a při tom i jiné slu- žby konal. Když pak se v Hrádku vystavěla a zří- dila škola, byl přičiněním páně baronovým jmenován prvým učitelem tamním v Pánu zesnulý p. Ondřej Schwáb. A tuto školu — později i rozšířenou — spravoval či řídil až do svého odchodu na zasloužený odpočinek, na nějž se odebral asi před 12 neb 13 lety do Prahy. Jako učitel pracoval vám celou tu řadu let v Hrádku vždy se zdarem plným a požehnaným. Jako dobrý paedagog působil přede- vším též na vůli a srdce dětí čilým vedením jich k Pánu Bohu a stálým přidržováním k plnění všech povinností křesťanských. Bylť přesvědčen, že počá- tek všeliké moudrosti jest bázeň Boží anebo jak to týž Jan Amos Komenský ve své »di- daktice« napsal, že »všechno cvičení mlá- deže od pobožnosti počínati má«. — Pisateli těchto řádků při návštěvě jeho třídy před vy- učováním sv. náboženství nejednou o křesťanské vý- chově se rozhovořil a s jakýmsi pathosem vždy pak doložil: »Kde není víry v Bha a úcty k jeho sv. přikázáním, tam není a nemůže býti úcty a vážnosti k jeho zástupcům na zemi a k zákonům lidským.« Sám všude jako vzorný křesťan katolický se osvěd- čoval: proto dítky školní v jeho rukách byly dobře uchovány a také Inuly k němu vždy jakoby k otci. V obcování společenském byl mírumilovný, snášen- livý, skromný a ochotně každému, kde z jak jen mohl, radou nebo skutkem přispěl. Obec hrádecká, uznávajíc jeho veliké zásluhy, jichž si o ni a celou generaci získal, udělila mu čestné občanství. * Vánoční stromek chudé mládeži školní vystrojí i letos Kalolická beseda pražská, při které ustavil se k tomu cíli zvláštní odbor za předsedni- ctví Mnsgra. prof. Jana Drozda. Pokladníkem zvolen pan JUDr. Jan Zavadil; jednatelem vdp. profesor J. Košnář, pořadateli pp.: Zbíral, Va- vruška a Matyáš Novák. Ve výboru zasedají pp.: Brühl, Hercík, Hirsch, Huber, Kašpárek, Kliment, Knops, Kohout, Kneipl, vadp. kanovník Kyselka, Leske, Liška, Loskot, Mat. Musil, Ort, Novák Kar., Patík, Stránský, Pekelendr, Plichta, Schlegl, Šprongl, Šubrt, Tengler, Totzer, Thein, Wurm, Zavázal, Žižka.