Strana 2. Číslo 295

KATOLIOKM LY

Dne 27. října 1900.

nímu a státnímu uherskému právu. Tlumočníkem to- hoto náhledu bude ve sněmovně sám vůdce neodvislé strany posl. Fr. Košut. Ve dnešní schůzi sněmovní předložil posl. Ehemayer jménem justičního výboru zprávu o předloze, týkající se slavné deklarace arcivévody Františka Ferdinanda d'Este. Předseda navrhl, aby zpráva tato položena byla na denní pořádek úterní schůze. Posl. Jos. Madarasz navrhl, aby zpráva tato položena byla na denní pořádek teprve potom, až bude vytištěna. Předseda ministerstva žádal za schválení návrhu sněmovního předsedy. Návrh tento byl také přijat, načež schůze byla skončena. V Německu, pokud aspoň liberálův se týče, vzbudila veliký poplach zpráva »Berl. Runschau«, že skutečně jedná se o zrušení protijesuit- ského zákona. »Hamb. Cour.« těší se tím, že prý zpráva ta jest jen tykadlem, jež má za účel vy- zvělěti, kterak nový říšský kanclér hr. Bülow smýšlí o této otázce. A »Reichsbote« zas na honem otiskuje známou stať prof. Zücklera, jenž dokazuje v ní nebezpečnost jesuitského řádu a připojuje k tomu takřka úpěnlivou prosbu, aby spolková rada dobře si rozmyslila rehabilitaci řádu jesuitského, kterýž prý nemá žádného jiného účelu, než-li rozkotání evange- lické církve a obnovení papežské vlády v Německu ve smyslu středověku. Tvrzení zajisté více hloupé, než-li pravdivé. »Germanie« píše naproti tomu, že porady o zrušení protijesuitského zákona nemohly vy- jíti z podnětu nového říšského kancléře, protože stojí v čele svého úřadu teprve několik dnů, načež praví: »Připomeneme-li si, jak kníže Hohenlohe ve své první kancléřské řeči, kterou dne 11. listopadu 1894 promluvil v říšském sněmě jako kancléř, nedbaje svých osobních náhledů, odříkal se své kulturně- bojovné minulosti; připomeneme-li si dále, že říš- ský sněm odhlasoval již čtyřikráte zrušení zákona protijesuitského, a že nyní přece konečně, aby nejen střed, nýbrž i říšský sněm sám nebyl voděn za nos, před počátkem no- vého důležitého a těžkého sněmovního období dlužno bylo zabývati se otázkou zrušení zákona protijesuit- ského, nebude moci překvapiti jednání kníž. Hohen- loha, na kteréž již z opatrnosti tohoto starého pána nedošlo zajisté bez předchozího styku s jinými místy, zvláště pak s pruským státním ministerstvem. Kníže Hohenlohe zanášel se svého času úmyslem, vyžádati si od spolkových států souhlas se zrušením zákona protijesuitského. Je to snad jeden z jeho nejposled- nějších činů v jeho šestileté, na úspěchy bohaté čin- nosti kancléřské, ale podle našeho názoru také jeden z jeho z nejkrásnějších činů, protože hleděl jím katolickou čásť obyvatelstva německé říše po- zbaviti výminečného zákona, jehož zrušení bylo již čtyřikráte usneseno, s jehož schválením však vláda tak velice prodlévala. Nový říšský kancléř, hrabě Bůlow, převzal s politickým dědictvím říšského kancléře také otázku, týkající se zrušení protijesuit- ského zákona, otázku, s níž pohnul jeho předchůdce, kníže Hohenlohe, i vzbudilo by to zajisté, jak při- pustí samy protijesuitské listy, politicky velmi zvláštní, katoliky však velmi těžce urážející dojem, kdyby hr. Bülow nyní pojednou zadržeti chtěl otázku, jež za jeho předchůdce tak silně již přiblížila se k svému rozřešení. »Ham. Cour.« se mýlí, domnívá li se, že »Tägl. Rundschau« vystrčila jen týkadlo, aby vy- zvěděla, jak nový říšský kaneléř staví se k otázce zrušení zákona protijesuitského. Kterak by v této otázce bylo mu se chovati, naznačil mu již jeho předchůdce, jemu samému nezbývá, než-li aby z toho vyvodil důsledky.« Spolková rada německá konala včera plnou schůzi, kteréž předsedal říšský kancléř Bü- low. Zahájil ji řečí, v níž poukazoval na zásluhy svého předchůdce, kn. Hohenloha a vytknul, že vše- možně přičiní se, aby ve smyslu prvného velkého kan- cléře zachoval dobrou shodu mezi vládami jednotli- vých a spolkových států. Vyhoví tím jen úmyslům císaře, jenž jest o tom přesvědčen, že ve svorném spolupůsobení všech členů říše spočívá síla milované vlasti. Bavorský vyslanec Lerchenfeld tlumočil úplné uspokojení jeho vlády nad jmenováním hraběte Bülowa a důvěru k jeho osobě a dodal, že mluví také ve smyslu ostatních spolkových vlád. Předseda nového španělského mini- sterstva Azcarraga prohlásil ve včerejší poradě ministerské že bude sledovati tutéž zahraniční poli- tiku jako jeho předchůdce a že se vynasnaží, zacho- vati rovnováhu rozpočtu. Vláda jest dle jeho slov odhodlána, nésti před sněmovnami úplnou zodpo- vědnost. — Španělské vyslanectví v Pekingu jest zrušeno. Král Jiří řecký přijede dne 28. t. m. do Vídně, kde zdrží se po několik dní a bude přijat od císaře. Král Jiří odjede potom přímo do Athen. V Portugalsku konány budou volby do po- slanecké sněmovny dne 25 ledna 1901.

Zprávy církovní.

Církevní slavnost. Dne se koná památka sv. Sabiny, její sestry sv. Kristety a bratra sv. Vincence. Španělský vladař Dacian dal vsaditi do ža- láře sv. Vincence, poněvadž nechtěl obětovati mo- dlám. Uprchnuv ze žaláře, odebral se do Avily, kde vyznával veřejně sv. víru, začež byli sv. Vincenc, sv. Sabina i sv. Kristeta polapeni a mučeni. Katané je natáhli na skřipec, až každý úd těla byl vytržen z kloubů. Po té byli ubiti sochory, až z nich mozek vyrazil. Na pohřebišti byl později vystavěn kostel. Kromě toho koná se památka sv. Frumence, apo- štola Ethiopů, sv. Florence mučeníka, sv. Kapitoly a její věrné služky Erotheidy, v Ethiopii sv. Elesbaasa, krále a později mnicha. Zprávy římské. Jak »Oss. Rom.« oznamuje, stav kardinála Vaughana se značně zlepšil, tak že nevzbuzuje žádných obav. Osobní věstník duchovenský z diecése brněnské. Na odpočinek se odebral vdp. Václav Oharek, děkan a farář u sv. Mikuláše ve Znojmě. Jmenováni byli: vsdp. čestný kanovník Leonard Knopp, arcikněz znojemský, farář v Šatavě, správcem děkanství znojemského a vp. Otto Adámek, koope- Fator znojemský, administratorem u sv. Mikuláše ve Znojmě. Svěcení. V kollejním chrámu české kolleje v Římě bude dne 28. t. m. na kněžství posvěcen Alois Roudnický, alumnus papežské české kolleje v Římě, bratr dp. Václava Roudnického, ka- plana u P. Marie Sněžné v Praze. První mši sv. sloužiti bnde 29. t. m. V klášterním chrámu Páně sv. Voršíly koná bratrstvo neposkvrněného Početí Panny Marie Lúrdské v neděli, dne 28. t. m. svoji pobožnosto půl 5. hod. odpolední. Svěcení sochy Rodičky Boží v Čech- ticích. Píše se nám: Dne 26. srpna 1896 prudká vichřice porazila a zničila překrásnou starobylou sochu Rodičky Boží na náměstí v Čechticích. Brzy pomýšleno na pořízení sochy nové. Za tou příčinou podniknuty zasloužilým farářem dp. Vilémem Chme- líčkem a kooperatorem vp. Václavem Stýblem dobro- volné sbírky, které vynesly přes 1000 korun. Sbírky ty rozmnoženy známou dobročinností Jeho Jasnosti Františka Josefa knížete z Auerspergu na přímluvu a doporučení p. A. Hergesella, kníž. správce v Dol- ních Královicích, obnosem 1400 K. Z kapitálu tohoto postavena letošního roku na náměstí v Čechticích panem V. Husákem, mistrem kamenickým z Pelhři- mova, za ochotného řízení stavby p. Frant. Doubkem, inženýrem a měšťanostou v Čechticích, nová, krásná socha Rodičky Boží za 2800 korun. Socha tato byl dne 21. října t. r. posvěcena od vdp. Jana Kocka, č. kons. rady a bisk. vikáře v Pravoníně, za assi- stence vdp. Josefa Janského, bisk. vik. sekretáře a faráře z Křivsoudova, dp. Vil. Chmelíčka, místního faráře, vp. Václava Stýbla, administrátora z Keblova a vp. Jana Dvořáka, koop. z Pravonína a u přítom- nosti nesčetných zástupů zbožných věřících. Při té příležitosti proslovil slavnostní řeč dp. Vilém Chme- líček, místní farář. Oprava vojenského kostela. Jak se zna- muje z Olomouce, pořídí se oprava c. k. vojenského kostela P. Marie Sněžné v Olomouci, ke kterémuž cíli věnoval vojenský erár 90.000 zl. Nový papežský orgán. Dosavadním orgánem papežským byl »Osservatore Romano«, a též »I Voce della Verita«, ovšem jen ve svých úředních zprávách, nadepsaných »Nostre informazioni«. Stano- viska »Oss. Rom,« v otázce anglické války Vatikán neschvaloval a dal tomuto výrazu také průchod. Že jest zapotřebí Vatikánu spolehlivého orgánu, viděti z toho, že se pomýšlí na založení velikého orgánu papežského, a to v Brusselu, který bude vycházeti v pěti řečích a bude se obírati sociálními otázkami. Zda-li Brussel jest vhodným místem pro tento podnik, jest ovšem otázka. Snad je to též soukromý podnik. Hudba chrámová v Karlíně dne 28. t. m.o půl 10. hod. dop.: Mše „choralis“ op. 7. č. 2 z C-dur pro smíšený sbor a varhany od O. Hoffmanna. Graduale z G-dur pro soprán a varhany od A. Strébla. Offertorium z As-dur pro tenor a varhany od V. Kuchynky. „O fons amoris“ z F-dur pro smíšený sbor od Lor. Perosi ho. Pange lingua z E dur od N. Kubáta Po mši „Tys často při-spěla, o Maria“ z As-dur od P. Hug Sattnera, Introit a Communio chorálně. Dirig. řid. O. Horník. U varhan; Ed. Tregler, král. dvorní varhaník z Drážďan.

Ze soudní síně. Hilsner podruhé před porotním soudem.

Den II.

(Původní zpráva našeho zvláštního zpravodaje.) V Písku, 26. října. Lk. — Hilsner, jak jsme již oznámili, z apírá na celé čáře. Kdo znal ho z Kutné Hory, ani by si nepomyslil, jak naučil se mluvit. Činí dojem

drzého židovského mladíka, jenž ví, jakou má cenu. Před soudem chová se až s odpornou ledabylostí. Šermuje rukama, časem se i zasměje, odpovídá, jako když tiskne. Do zapírání vžil se tak, že popřel i věci nejmarkantnější, ba, když mu jeho obhájce pan dr. Vodička při čtvrtečním líčení odpoledním do úst téměř odpovědi kladl — zapíral. Popřel, že by byl šel s ním »pajdavý žid«, popřel, že ho viděl Škarda. To, co prý udal po odsouzení, neví, byl prý bez rozumu. Pešáka nezná, nezná »bílé holi«, nezná Vomelové — vše popírá, na nic se nepamatuje, čo spáchání činu ničeho neví, nemá o tom žádné vědomosti. Byl prý odso u zen neprávem a po rozsudku měl lftest, ouzkost, byl »konfus«, chtěl se zbláznit. Ta slova patrně byla příčinou zprávy »Nár. Listů«, že v procesu stane se cos sensa ční ho. Vypravovalo se totiž po zdejším městě, že se Hilsner zblázní. Zatím on má velice dobrý rozum, ač prý ho po rozsudku kutnohorské poroty neměl. Byl prý bez rozumu tehdy. Kdož ví? Při dnešním líčení byla také návštěva dosti slabá — počet vstupenek byl obvyklý.

O 9. hod. v líčení pokračováno. Před budovou soudní i na Velkém náměstí nejevi se nijaký ruch. Hilsner sám počíná si drzeji než včera. S noncha- lancí rozhlíží se po síni, časem se usměje drze, rozhazuje rukama. Zná svou cenu. Předseda: Na obsah ža loby se psmatujete; byla vám čtena, Udejte, znal jste Marii Klímovou Hilsner: Prosím, Klimovou jsem neznal. Předseda: Jsou ale lidé, kteří tvrdí, že jste jí znáti musil. Hilsner: Prosím, Klimovou jsem něznal. Předseda: Znáte Tad. Večeru, čím on je? Hilsner: Truhlář. Předseda: Byl jste kdy ve Zhoři? Hilsner: Byl, roznášel jsem tam plakáty po vsi; to je již dlouho, na podzim, dávno před zatčením Předseda: Chodil jste tam na výlety ?. Odbývá se tam každý rok pout? Hilsner: Na výlety jsem tam nechodil. Předseda: Tvrdite, že jste Klímovou neznal. Vyskytla se však J. Strnadová, dobrá přítelkyně Klímové, a ta řekla, že jste si dělal s Klímovou znamosť. Hilsner. S Klimovou jsem žádnou známost Předseda: Ona ji varovala, poukazovala na růz- nost vyznání, ale ta si nedala říci. Hilsner mlčí. Předseda: Vy jste tam byl také viděn. Strna- dová tam hledala večer kočku, Klímová vás popsala a ta řekla: Ano, to byl Hilsner. Hilsner: S Klímovou jsem se neznal. Předseda: Znáte Marii Vacko vou? Hilsner: Tu, prosím, neznám. Předseda: Ale ta vás zná a říká, že šla roku 1898, než byla Klímová pohřešena, jednou zajvámi že šel jste s třemi jinými mladíky a těm jste vyprávěl, že máte holku ve Věžničce. Hilsner: O tom já nic nevím. Předseda: Tvrdíte, že jate nikdy ve Zhoři na ponti a výletě nebyl. Hilsner: Nebyl. Předseda: Ale celá řada svědků tvrdí, že jste dne 17. července byl ve Zhoři; odtud se M. Klímová po- hřešuje. Hilsner: 17. července byl jsem v Jihlavi. Předseda: Svědci vás viděli v Polné, v Březině a ve Zhoři. Ale tvrdíte, že jste byl v Jihlavě. Hilsner: Nikdo mě nemoh' vidět. Předseda: Svědek Burda potkal tehdy Klímo. vou; to setkání viděl T. Večera a ten tvrdí, že kol půl 12. hod. Stál blíže svého stavení u silnice ke Zhořia Dobroutovu a tu viděl vás a to děvče, jež v 10 hod. do- poledne stálo s Burdou, jak jste s nim šel. K otázce jeho odpověděl jste: Proč bych já takove děvče nemoh' vést na pout? Hilsner: Prosím, byl jsem v Jihlavě. Předseda: Večera tvrdí, že vás viděl. Jak to můžete vysvětlit? Hilsner: To by se musil se mnou mýlit. Předseda: On ale vás poznal a s vámi mluvil. Hilsner: Prosím, byl jsem 17. července v Ji- Předseda: Znáte obuvníka Hájka? Hilsner: Znám. Předseda: On vás také zná a ten vás viděl vy- cházeti z úzké uličky, kde tehdy měl krám obchod nlk Reinhalt. Hilsner: Ten den jsem tam nebyl. Předseda: To je podporováno řadou svědků. To co Hájek uvádí, je pravda. Hilsner: Tenkráte jsem tam ne yl. Já tam nikdy neobědval, nic jsem tam nedělal. Předseda; Znáte Leop. Korejtka, zámečníka? Hilsner: Znám. Přdseda: A ten byl v hostinci Ježkově ve Zhoři a tvrdí, že vás tam tenkráte odpoledne ke 2. hod. viděl, jak jste tom tančil s nějakým děvčetem, byla tam Hilsner: Já, prosím, do Zhoře nikdá na zábavu nechodil a tam netančil. Ten den jsem šel do Jihlavi. Předseda: I jistá služka viděla ten den ve Zhoři několik židovských mladíků i jakéhos Müllera. Mezi nimi byl žid s velikým nosem a ta vás později poznale, že jste byl tehdy s Müllerem ve Zhoři. Hisner: Rozhodně jsem tam nebyl. Předseda: Jan Ježek, hostinký, tvrdí, že tam skutečně bylo tehdy několik mladíků židovských. Hilsner: Já tam nebyl, nic nevím a nemohu o tom ničeho říci. Předseda: Marie Vacková přišla ke 4. hod. od- poledne ke krámu J. Vitáčkové a tvrdí, že jste tam byl s Klímovou, kupoval jete jí cukroví a platil desítníkem.

neměl

hlavě.

pout.