#1
alto_textblock
#1
Ročnik XXXXIV.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v úterý dne 27. září 1904.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 267.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní u odpol. Histy
před, dácí so
v Praze v adminisirael
. . .
na měste
na čtvrt leta . . . . B K —h
s dvojí čonáškee
a měsíe
n nt lta. . . . k
vo nh 2 K 9on
na měsfe .
Poštou:
na čtvre lefa . . . . 9 K 60h
s dvojí ztsilko-
na měale
:::ke
na čtvrt leta
#7
alto_textblock
#7
V drobném prodejit
ranní číslo o sobě . . . za 8
odpole ční
. . . za 2 h
Ve filialkách na venkovět
ranni číslo. . . . . . . . 100
sh
cdpolední-
. . . . . .
Inserá t
platí se hotové napřeš.
Předplasení a intesty přijínš rěnlni-
strace v Marinuské ulici č. s.
Tam pacházejí se též redakee
tiskárna a ezpedice „ Národnich Listů“.
Bakopisy se novracejí.
#8
alto_textblock
#8
Válka.
#9
alto_textblock
#9
L. Z Petrohradu, 26. září. V 9 hod.
50 m. večer. (Pův. tel. zvl. dopis. »Nár. Listů«.)
Kolují zde pověsti, že vrchním ve-
litelem jmenován bude velkokníže
Nikolaj Nikolajevič. Lituje se zde,
že Kuropatkin nebude moci již do-
končiti vlastní plán svůj, an nebude
na dále nežli již jen velitelem první
armády; armádě druhé veleti má
Grippenberg, třetí Linevič. Leč v ně-
kterých kruzích věří se stále ještě,
že Kuropatkin bude snad jmenován
vrchním velitetem a Zarubajev ve-
litelem první armády. (Některé ještě po-
drobnosti o nových jmenováních armádních
o různých v té příčině pověstech shledá čtená
v dalších depeších, na jiném místě položených
(Pozn. red.)
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy víz
na straně 3.)
#10
alto_textblock
#10
Odstraňte nesmyslný a proti
ústavní princip vládní!
#11
alto_textblock
#11
»Mnoho a mnoho hřešily vlády rakouské
proti národu českému, ale tak, jako hřeš
vláda nynější, snad nikdy proti nám
hřešeno nebylo.«
Takou odpověď dal 25. t. m. na pardubi
ckém sjezdu národní strany svobodomyslné dru.
Körbrovi na jeho Ivovskou sebechválu kritik
tak rozvážný a povolaný, jakým jest starý , par-
lamentní zástupce národa našeho a vážený pu-
blicista český poslanec Karel Adámek.
Následující pak hlavní řečník této významné
východočeské schůze lidu našeho poslanec dr.
Herold utvrdil tuto těžkou žalobu logickým
průvodem důkazův, osvětlením činův i zásad
Körbrovy vlády způsobem tak mistrným, že by-
chom rádi viděli toho německého sofistu, který
by dovedl touto stavbou našich stížnosti otřásti.
Vyhýčkaná od staletí panstvíchtivost německých
privilegovaných »baronů« nemohla toho snésti,
že přišla volební opravou z roku 1896 o ne-
spravedlivou svou většínu v parlamentě vídeň-
ském a proto uchopila se první záminky —
Badenových jazykových nařízení —- ke vzpouře
proti vlastnímu zplozenci svému: vídeňskému to
rajchsrátu, usilujíc jej stejně neurvalou jako
vytrvalou obstrukcí svou zničit a celou ústav-
nost, ba veškeru státní správu z kořenů vy
vrátit. Tohoto úsilí revolučního, podporovaného
nejen sociálními demokraty, německými buršáky.
ale i vysokými finančními a byrokratickými či-
niteli, zalekl se dvůr vídeňský, obětoval mu
vládu za vládou, nařízení Badenova a posléze
Gautschova. Německá revoluční obstrukce sla-
vila dnem 17. října 1899 nad kapitulující auto-
ritou státní vítězství, po jakém dnes prahnou
Japonci před Port Arturem i Mukdenem.
Ono vítězství obstrukce německé bylo p ro
Rakousko přeosudné. Nešlo jen o neslý-
chané absolutistické zrušení práva národa na-
šeho, po dvě leta zákonně platného, nýbrž bez-
právím a násilím tím zvítězil záro ven
bezpříkladně absurdní nový prin-
cip státní politiky cislajtánské: že na dále
každýkoliv další národní, kultur-
ní jako politický rozvoj národů
slovanských v této říši jest ne-
přípustným, pokud k němu nesvol
dobrovolně Němci sami, poněva dž
všechno to nadpráví, všechny ty
německé výsady a výhody ve správě
státní, jichž během let svého samopanstv
Němci zde neoprávněným způsobem do-
sáhli, uznává vláda za provždy nedotknu-
telný jejich majetek.
Tento bohomrzký úspěch německé obstrukee
před pěti léty v parlamentě vídeňském podníti
ovšem slavomam a troufalost německých hege
monův i ke vzpouře proti česko- velkostatkářské
většině na sněmu českém; pro nic a za nie
počali i v Praze obstruovat, aby také zde při
vedli ku platnosti svou zpupnou zvůli a svrcho
vanou moc německé menšiny, aby také uprostřed
samé vlasti naší nám dokázali, že bez milosti-
vého jejich svolení nemůže býti žádného
sněmu českého a nemá se ničeho státi na pro-
spěch země české.
I zde má být většina zemí, vět
šina obyvatelstva podrobena z hola
bezdůvodnému, ničemnému vzdoru
a schválu nesvědomité zpupné
menšiny, jíž nebylo ani vlasu na
hlavě zkřiveno. Jest-li my obstruujeme
vídeňskou sněmovnu poslaneckou, činíme tak
ve jménu národního práva nám násilně uloupe-
ného, protestujeme tím proti nezhojené přetěžké
křivdě nám učiněné, bojujeme tím za základní
státní zákon ústavy rakouské, jenž slove
rovnoprávnost všech národů a jazyků jejich ve
škole, v úřadech a životě veřejném, jenž sve-
řepou menšinou německou a spolčenou sní
vládou Körbrovou nám jest zadržován.
Avšak Němcům v Čechách nebylo na sněmu
českém naší většinou ani v nejmenším ublíženo,
nikdo se tu ani nepokusil o to, aby jim ujal
i jen atomu z jejich oprávněné národní
državy zdejší, aby jejich jazyk vypuzoval
z úřadů státních, aby jim odpíral paedagogií
neb jakýchkoli škol pro jejich syny ! Proto jest
jejich obstrukce proti- sněmu českému
holým vlastizrádným zločinem a ošemetným
attentátem na blaho obyvatelstva
této ubohé, živelními pohromami jako nepřízní
vídeňskou zbědované zemi, která tím postavena
pod nesnesitelnou, nejnemravně jšo
kuratel u svých zjevných škůdců a nepřátel.
#12
alto_textblock
#12
Daleko to dospělo v té roztomilé Cislaj
tanii! Trefně vystihuje a drasticky vyličuje celý
dosah té veřejnoprávné spousty za éry Körbrovy
dr. Herold řka: »Ve veškerém zří-
zení státním jako zemském nemá
na příště rozhodovati ani zákon,
ani ústavně projevená vůle vět-
šiny v zákonodárných sborech,
ani spravedlnost, ani potřeba oby-
vatelstva, nýbrž moderní »liberum
veto« německé, které nepřipouští a nepři-
pustí žádného rozvoje národa českého, které
každé splnění každého nejspravedlivějšího poža-
davku činí závislým na splnění celé řady ještě
dalších hegemonistických požadavků německých
V tom leží klíč k celé nynější situaci . ..
Divu-li potom, že stát nalezá se v ne-
vídaném úpadku, že všeliké rozvinut
politických a hospodářských sil
obyvatelstva říše a zemi jest nemožné, že
každý pokrok jest zatarasen a že ná-
sledkem toho monarchie rakouská ne-
popíratelně spěje nejen k velkému úpadku
hospodářskému, ale také k úpadku
státnímu a politickému dotud, poku
nenajde se silná a mocná ruka,
která vývoj veškerých událostí veřejných přenese
přes tento mrtvý bod neoprávněné h
veta německého a rozvoji politických
hospodářských sil všech národů bez roz-
dílu nezjedná volného působiště a volné
dráhy, na níž může se každý pohyborati.« —
Nechť se vina toho nesvaluje na českou
obstrukci v parlamentě vídeňském. Ta je
prostě přirozeným následkem německé a pomi-
nula by v tu chvíli, jakmile by vláda vy-
hovéla našemu požadavku po vnitřní
úřadní češtině a po zřízení druhé česke
university v hlavním měslě Moravy. Proč
ale zdráhá se vláda vyhověti těmto rovně spra-
vedlivým jako skrovným požadavkům našim;či
může snad dokázati, že jsou to požadavky ne-
zřízené, nemožné, protizákonné neb státu nebez-
pečně? Jen pak by se houževnatý její vzdor
dal vysvětliti.
Ale toho ona naprosto dokázati ba an
tvrditi nemůže. Vždyť jak požadavek vnitřní
úřadní češtiny v zemích českých, tak i poža
davek české university pro Moravu zakládá se
v jasném příkazu platných zákonů zá
kladních a v ničem nepoškozuje a neohro-
žuje oprávněných zájmů obyvatelstva ně
meckého.
Zavedení vnitřní úřadní češtiny v úřadech
vlastí našich neznamená vytlačení úřadní něm
ciny z nich, nýbrž toliko poctivou r ov
nost obou, tak aby záležitost Čecha byla
projednávána a vyřizována po česku, zá-
ležitost Němce po německu, úplně rovno-
právně.
A že dvě české university pro 6millionový
národ český nejsou žádnou křivdou pro 8 mil-
lionů Němcův majících zde 5 státních universit
německých — rovněž každému spravedlivému
člověku jest jasno. Proč tedy Körbrova vláda
odpírá vyhověli těmto uznaně spravedlivýma
zúplna státu neškodným požedavkům ? Jedno-
duše proto, že nesnášelivá zášt
německých našich nepřátel se
tomu vzpírá, a že celá vládní soustava
stojí na horrendní zásadě: nepovolit Slovanům
žádného jednostranného národního ústupku, proti
němuž Němci horlí a brojí.
Nechť si je sebe slušnějším, sebe důvod-
nějším a zákony přikázanějším — nesmi
být splněn, pokud Němei milostivě ne-
dovoli!! Co to ale pro řiši s tak z načnou
většinou slovanského obyvatel-
stva (všech Němců je zde pouhých 36 procent,
Slovanů však 61 procení) znamená, když
stát její menšině německé vyhradí rozhodující
moc nad osudy převážné většiny její slovanské,
když právo a tužby většiny národů podčiní
zvůli a vetu privilegované menšiny — jest na
bíledni: národně probuzená a uvědomělá většina
nedá si prostě takového jha pokořujícího libit,
nýbrž neustane se proti němu bránit a vzpírat
napjetím všech životních sil svých a tak nevyjde
říše, v níž panuje taková zvrácenost a křivda
nerozumná jakživa z krušných a roztrpčených
zápasů národních, ale bude jimi stále otřásána
a rozrývána až do základů.
Komu na tom záleží v této říši poznati
vlastní pramen její politické bídy — zde jej
zři odkrytý do dna. Komu na tom záleží, aby
říše ta se uzdravila a vybavila z nekonečných
svých trudů a zmatků, ten nechť příloží ruce
k dílu, aby uepal tento pramen veškerého
zla: především musí být zlomena a na
vždy z programu rakouských vlád vypleta
hrozná zásada o nadprávi Němců vůči
ostatním národům, a na místě ní po-
výšena platnost zákona vzešlého řádnou
cestou ústavní z vůle většiny národ ů
spravedlivě zastoupených na zá-
kladě vespolné národní jako občan-
ské rovnosti. Rovná ke všem spravedlnost,
právo zákonem a zákon skutkem: tudy vede
jediný východ z labyrinthu sterých křivd
bezpráví, v němž mučí se národové této říše.
#13
alto_textblock
#13
Oslava 40letého výročí samosprávy
ve Veivarech.
(Od zvláštního zpravodaje »Nár. L.-)
Také vzkvétající město Velvary přidružilo
se k oněm obcím českým, které, pochopujíce
plně význam samosprávy oslavily jubileum této
instituce. A dlužno uznati, že včerejší manife-
stace, pořádaná na podnět okresního výboru
velvarského, zdarem svým překonala veškeré
očekávání. Byla průběhem svým nejen důstoj-
nou, nýbrž i věcně významnou, protože spojena
byla s odborným a důkladným přetřesem všeho,
co se samosprávou souvisí a protože se i já-
#14
alto_textblock
#14
drem věci zabývala, nepřehlížejíc pro stránku
zevnější stránky reální, pro zdárný vývoj
zlepšení zřízení samosprávného zajisté vele-
důležité.
Účelnou byla také volba místa pro vče-
rejší manifestaci. Určeny k nim jednak míst-
nosti přehojně navštěvované ovocnářské výstavy
jednak prostorné náměstí před budovou měšťan-
ských škol, jež osvědčila se opravdu vhodným
výslavištěm a se které, jako z valné většiny
městských budov, vlály na počesť slavnosti
prapory slovanských barev.
#15
alto_textblock
#15
Pracovní sjezd
#16
alto_textblock
#16
činovníkův obecních a okresních korporací samo-
správných konal se o 10. hodině dopolední
tělocvičně školní budovy a obeslán byl impo-
santním počtem účastníkův. Přítomni byli za
klub poslanců národní strany svobodomyslné
posl. dr. Ed. Grégr a Ervín Špindler, za
stranu agrární posl. Zázvorka, starosta
okresu českobrodského Novotný a red.
Švehla, dále zemský poslanec dr. H. Ja
novský a přehojný počet delegátů samospráv
ných korporací, zejmena z okresů slánského
unhošťského, mělnického, pardubického, králo-
hradeckého, roudnického, karlinského, z Bohu
še vic, Motyčína a j. v.
Po zahajovacím proslovu předsedajícíh
okresního starosty velvarského, p. Jana L indy
ujal se slova okresní tajemník p. Kamil Har-
mach, jenž po obšírném a věcném referátu o ne-
dostatcích venkovské samospráv
a prostředcíchk nápravě, navrhl shro-
mážděným tuto
#17
alto_textblock
#17
resoluci:
#18
alto_textblock
#18
„Záslupcové venkovských obcí podřipských, uva-
žujíce o potřebách venkovské samosprávy, vidí
v náležitém vybudování nynější soustavy sam -
správy bezpečný základ k odstranění vad a nedo-
statků, jichž nejsou naše obce a veřejná jich správa
prosty.
K tomu konci bude potřebí: 1. Aby organisace
obcí dle jich velikosti a hospodářského rázu byla
rozlišována a aby obce menší pro určité obory
správy veřejné se sdružovaly; 2. aby zavedeno bylo
do obcí všeobecné rovné právo hlaso-
vací s poměrným zastoupením: 3. aby působnost
orgánů samosprávných naproti zeměpanským úřa-
dům správním důsledněji byla ohraničena; 4. aby
dohled úřadů zeměpanských nad orgány samospráv-
nými ve směru právní kontroly jasně byl vytčen
a aby bylo přesně formulováno zakročování vyšších
instanci saomosprávných z povinnosti úřadní. Re-
formou samosprávného zřízení provedena teprve
bude národní spravedinost po obeích menšinových
a sociální spravedlnost po obcích průmyslových a
proto požadavek reformy samosprávy pokládáme z
jeden z pilířů i všeho našeho politického snažení.
Provedení reformy dovoláváme se u všech politi-
ckých stran bezvýminky, v prvé řadě u stran
vedoucích, zastoupených na sněmě král. českého
Nemajíce však důvěry, že by v blízké budoucnosti
sněm král. českého odhodlal se přistoupiti k pro-
vedení tak dalekosáhlého projektu reformního, vi-
díme toho nutnost, aby obce naše samy připravily
půdu pro parlament a náležitou organisací vynutily
sobě provedení reformy. Doporučujeme proto naším
obecním činovníkům, by po příkladě okresu velvar-
ského sestoupili se v okresní sbor samo-
správný, který by řídila organisační komise, se-
stávající ze dvou zástupců okresního výboru, dvou
delegátů obecních starostů a okresního tajemníka.
Úkolem sboru jest, přičiňovati se o zdárný rozvoh
a postup samosprávy v okrese. Na pravidelných mě-
síčních důvěrných schůzích budou vykládány nové
zákony a výnosy, probírána práce starosty v nej-
bližším měsíci, postupně vykládány hlavní zákony
správní, posuzovány návrhy k zlepšení, zjedno-
dušení a usjednocení správní praxe a usnášeny ná-
vrhy na revisi neb reformu zákonodárství. Vedle
toho okresní sbor samosprávný určen jest k tomu
aby uvažoval o kandidaturách do okresního zastu-
pitelstva, zemského a říšského sněmu, do země-
dělské rady, úrazové pojišťovny, obchodní komory
komisí berních atd. Konečně v obor působnost
okres. sboru samosprávného patří dobrozdání o po-
Uřebách kulturních, humanních, komunikačních
zdravotních, bezpečnostních, zemědělských, živno-
stenských, sociálních atd. okresu. Jednou za rok po-
řádána budiž výroční veřejná schůze, kde
skládali by účty ze své činnosti jak poslanci, tak
i sbor, a kde uvažováno by bylo o činnosti a práci
roku budoucího. Práci okresního sboru samospráv-
ného podpírati povolána jest krajinská žurnalistika
a odborný věstník, Organisací touto valně ulehčí se
našim venkovským obcím a uspíší se zavedení jed-
notného úřadování s jednotnými tiskopisy. Aby
však zabezpečena byla pokud možno pro cel
království soustavnější, jednotnější a dokona-
lejší správa veřejná, žádáme, aby ponenáhlu se při-
pravovala organisace zemská. Doba výstavního trhu
svatojanského obzvláště se hodí k tomu, aby sestu-
povaly se pravidelné zemské sjezdy či-
povníků venkovské samosprávy, kdežto
doba svatováclavská vhodna by byla k výročním
poradám měst. Ku provedení organisace žádáme, aby
zřízen byl zemský instruktor samosprá-
vy, který by vedl veškeru přednáškovou a organi-
sační činnost, řídil vydávání sbírek zákonů a potřeb
ných výkladů a redigoval populární zemský věst-
ník. Konečně s veškerým důrazem žádáme na mí-
stech kompetentních, aby řádným způsobem v po-
sledních třídách škol obecných a na všech školách
středních a odborných seznamována byla mládež
se samosprávou a veřejnou správou vůbec
a aby zřízena byla za účelem lepší přípravy vě-
decké budoucích úřadníků samosprávných při české
universitě pražské zvláštní samostatná sto-
lice samosprá vy
Posl. Ervín Špindler vítá myšlenku pevné
a soustavné organisace a vyslovuje se pro vše
obecné a rovné právo hlasovací s poměrným za-
stoupením. Přeje sobě pouze, by napřed budo-
valo se z dola, t. j. v okresích, protože pak zem-
ská organisace vytvoří se sama.
Starosta okresu českobrodského p. Novolný
projevuje souhlas svůj s resolucí a navrhuje kn
dodatek, aby zvolen byl tříčlenný výbor, který
by svolal sjezd zástupců všech samosprávných
sborů z království do Prahy ku projednán
resoluce.
Posl. dr. H. Janovský, poukázav kriticky
na poměr samosprávy ku politické správě, jakož
i na význam samosprávy po stránce politické.
dovozuje neudržitelnost dosavadní přirážkov
soustavy.
Po poznámce p. taj. Harmacha, že
návrhu p. Novotného vyhověno bylo již pod-
nětem, aby okresní výbor velvarský svolal do
Prahy organisační schůzi samosprávy sám, byla
resoluce navržená i s dodatkem p. Novolného
jednomyslně přijata.
#19
alto_textblock
#19
Odpoledne o 3. hodině pořádán byl na ná
městí před výstavou ovocnářskou
manifestační tábor
za obrovské účasti lidu všech vrstev i stavů,
jenž plnými proudy dostavil se, jak z města, tak
i ze širého okolí.
Jménem okresního výboru velvarského za-
hájil tábor taj. p. Harmach, jenž uvítav shro-
mážděné a představiv slavnostního řečníka, p
posl. dra. Ed. Grégra, akcentoval význam slave-
ného jubilea samosprávy. „Samospráva,“ pravil.
„za dobu minulých 40 let vykonala řadu důleži-
tých úkolův a co hlavního: stala se základem
veškerého veřejného, kulturního, politického na-
šeho snažení i naší práce. My, svolávajíce tábor
dnešní, činíme tak s povznešenou náladou po
výsledku dopolední schůze, činíme tak pevně
doufajíce, že samospráva obrozená stane se zá
kladem lepšího zase veřejného, politického i so
ciálního života našeho vůbec.“ (Souhlas.)
Za nadšených ovaci shromážděného lidu v
stoupil na dekorovanou tribunu slavnostn
řečník, p. dr. Ed. Grégr, jenž, jako vždy, svými
bystrými, ze srdce plynoucími a s neztenčenou
jarosti a vervou pronešenými vývody nejen
upoutával, nýbrž na mnoha místech elektrisoval
a uchvacoval posluchačstvo. Podotknuv, že pod
českou samosprávou rozumí se nejen samo-
správa obce a okresu, nýbrž také celé země.
celého království českého, prohlásil, že vzpo-
mínky na samosprávu země, tísněné doposu
těžkým jhem státní byrokracie, nevzbudily by
náladu radostnou, nýbrž spíše zármutek, žalost
a spravedlivé rozhořčení. Jaká naše samospráva
zemská jest, ukazuje nejlépe český sněm, tento
nejvyšší representant samosprávy království če-
ského, ten poskytuje obraz takové zbědovanost
a málomoci, že by bylo krvavou ironií, oslavo-
vati tuto samosprávu. (Výborně!) Dnes vzpo-
mínáme pouze toho, že tomu letos 40 let, co
vydán byl nový řád pro obce království českého
jenž až dosud je v platnosti. Zákonem tímto zlo-
mena byla pouta, jimiž byly české obce svírány
ač velmi mnoho nedostává se ještě k tomu, by
obec naše byla svobodnou a svépráv-
nou. Nicméně nedá se upříti, že zákon tento
znamenal veliký pokrok a že jím položen byi
základ samosprávy obecní.
Řečník uvádí na doklad toho za všeobec-
ného souhlasu trpké reminiscence z doby před
r. 1848, z doby patrimoniální, kdy pánem v obci
byla milostivá vrchnost velkostatkářská, nebo
jak se říkalo, pan Franc ze zámku, t. j. pan
direktor a pan justiciár se svým mušketýrema
připomíná též trudné poměry, jež vládly p
r. 1848, t. j. za doby bachovského absolutismu,
kdy pánem obce stal se okresní hejtman, vlastně
pan četník (Různé projevy), o porobě ani ne-
mluvě. Teprve v r. 1854 vydán pak byl nový
řád obcení, jenž měl v čele svém větu: „Svo-
bedná obec, základem svobodného státu“. To
byla pravdivá, zlatá slova, škoda jen, že to byla
pouhá slova, lesklá fráse. (Souhlas.) Neboť ve
skutečnosti byla obec, zvláště venkovská, tak
málo svobodnou jako před tím. Přišla, jak se
říká, z deště pod okap. (Veselost.) Hospodářstvi
bachovských husarů bylo v mnohém ohledu
horší, než hospodářství pánů Franců ze zámku.
(Souhlas.) A tento bachovský systém četnick
despotie trval až do r. 1864, kdy následkem
pádu absolutistické vlády zaveden byl systém
konstituční se zákonodárnými zastupitelstvími
lidovými, s říšskou radou a sněmem královstvi
českého, jako nejvyšším orgánem samosprávy
zemské.
Nechci kritisovati — praví řečník — právo
moc a činnost sněmu českého — o tom promlu
vím později. Avšak nechť činnost sněmu če-
ského byla sebe obmezenější, sebe neplodnější
jeden čin byl sněmem tímto přece vykonán
který má velikou, nepopíratelnou cenu, který se
stal velikým dobrodiním země: že totiž zrušen
byl bachovský řád obecní a vypracován a vydán
nový zákon obecní, jenž podnes jest v platnosti
a jehož 40leté výročí právě dnes vzpomínáme.
(Souhlas.)
Nenapadá mně ani, abych tento náš obecn
řád pokládal za nějaké mistrovské dílo, za ně-
jaký pramen skutečné samosprávy. K tomu
schází ještě velmi mnoho.
Avšak to se upřiti nedá, že, jak jsem již
na začátku pravil, tento obecní řád z r. 1864
znamená přece veliký pokrok, že jím
uvolněna byla pouta četnicke
hrůzovlády a že v něm se nalezaj
velice cenné zárodky, které v dal-
ším a důsledném vývoji rozvi-
nouti se mohou v pravou a skuteč-
nou obecní samosprávu. (Souhlas.)
A o to právě běží, to musí býti a zůstati
jednou z hlavních a nejdůležitějších snah povo-
laných činitelů, jednou z hlavních úkolů našt
politické práce, aby tyto zárodky ne-
zakrněly a nezahynuly, nýbrž, a by
se dále zdárně vyvinovaly, až by
dozrály v krásný plod skutečnéh
sebeurčeni, pravé svobody našich
obeí. (Výborně! Potlesk.)
A tu tvrdím, že to hlavně záleží na n a š em
lidu samém, zejmena na lidu venkovském,
aby se tak stalo.
Lid náš, každý občan musí býti sobě vědom
významu, důležitosti a váhy obce v organisaei
státní a národní, musí býti sobě vědom, že jen
zdravé, silné, spořádané obce tvoří zdravý
silný, spořádaný stát a zdravý, silný národ aje
proto povinen, starati se, seč jeho síly jsou,
o prospěch, zdar a blaho obce, k níž nálečí.
Musí přestati lhostejnost, nevšímavost a neteč-
nost k záležitostem obecním, s níž tak často se
setkáváme. Péče o blaho a zdar obce nemá a
nesmí býti ponechána jen některým, snad jen
zámožnějším občanům, nýbrž každý má se za-
jímati o záležitosti obce, jako každý člen ro-
diny má míti lásku k rodině a starati se o jejo
blaho. (Souhlas.) Ovšem, aby se vzbudil vše-
obecný zájem pro záležitosti obecní u každého
#20
alto_textblock
#20
příslušníka obce, je třeba, by každý občan měl
také právo a příležitost, zasahovati do správy
obecní a to státí se může především tím způ-
sobem, aby rozšířeno bylo volební právo do
obce na všechny příslušníky obce, od nejchud-
šího do nejbohatšího. (Hlučná pochvala.)
Opravu volebního práva ve
smyslu v pravdě demoklatickéma
lidovém pokládám za nejdůleži-
tější našich obei potřebu. (Výborně!)
Rozumí se arcif, že tak velké a složité těleso,
jakým jest obec, byť i nejmenší, nemůže býti
spravována zároveň a společně všemi občany,
nýbrž že svěřena býti musí obmezenému počtu
osob, dle velikosti a lidnatosti obce, jinými
slovy: zvláštnímu výboru, se starostou v čele.
V tem ale spočivá druhá podmínka zdaru
a blaha obce, aby v čelo obecní
správy postaveny byly osoby nej-
způsobilejší a nejlepší. (Hlučný sou-
hlas.)
Proto také při volbách obecních přestat
mají všechny ohledy vedlejší, všechny chutia
nechuti, všechna zášť a nenávisť a především
všechny ohledy na osobní zisk a prospěch. (Vý-
borně!)
Volby do obecního zastupitel-
ství mají býti poctivé, čisté
mravné.
Obce naše, i dle nynějšího, jak se pravl,
liberálního řádu, nalezají se valnou měrov pod
poručnictvím, pod nadvládou c. k. politických
úřadů, a obecní starostové stávají se z velké
části pouhými sluhy, pouhými loutkami rukou
okresních hejtmanů. (Souhlas.) Avšak to bývá
vinou obecních starostů samých.
Kdyby znali důkladně zákon, kdyby si byli
vědomi svého práva, své moci a kdyby měli
potřebné sebevědomí, potřebneu
občanskou a národní hrdost a po-
třebnou statečnost (Tak jest), odpadla by
ta ponižující odvislost od politických úřadů. (Vý-
borně!)
Jen když lid český bude tak
pokročilým, tak politicky vzděla-
ným a probudrlým, když znáti bude
potřeby a práva celého národa,
celé vlasti, když si vědom bude
toho, co nám schází a čeho se nutn
musíme dodělati, abychom v krás-
né své vlasti mohli žíti spokojen
a šťastně, abychom zabezpečenu
měli svou národní a politickou bu-
doucnost a když se celý náro
svorně, nadšeně, statečně o to
zasadí, nelekaje se žádné práce,
žádných obětí — jen tenkráte mů-
žeme býti jisti, že zvítězíme, že
cíle svého dosáhneme. (Výborně! Po-
flesk.)
V čem záleží vlastně samospráva, samo-
slatnost, svoboda národa? Hlavně v tom, aby
národ sám mohl sobě dávati zákony, aby sám
ustanovovati a ukládati mohl daně a dávkya
aby s penězi těmi sám nakládati mohl dle svých
vlastních potřeb. (Souhlas.)
Právo českého sněmu, které mu nepopíra-
telně dle historického a státního práva a dle
platných smluv s dynastií náleží podnes, bylo
mu, bohužel, nesprávně, libovolně, ná-
silně vzato a přeneseno do zákonodárného sboru
cizího, do vídeňské říšské rady a sněmu če-
skému ponecháno milostivě skvostné právo, hra-
diti zemské potřeby přirážkami na přímé daně,
jinými slovy: napřed přijde státní exekutor
vymačká z lidu českého, co jen se dá a pak te-
prve přijde výběrčí zemský, aby ještě pro zemi
sebral a vymačkal, jestliže totiž kde něco ještě
zbylo. (Hlučný souhlas.) A k jakým účelům
užívá se peněz, plynoucích z Čech do vídeňské
státní pokladny? Ne na prospěch, ne na povzne-
šení, na sesílení národa českého, ne na podporu
jeho kulturních, národních, hospodářských po-
třeb — nýbrž na sesílení a podporu
centralistického, nám Čechům ne-
přátelského státu, na udržení a se-
sílení německé nadvlády, něme-
cké národnosti. (Výborně!)
Jaký div, že ani zemský výbor, ani sněm
království českého nemůže lidu českému, ne-
může rolnictvu a živnostnictvu přispěti vydat-
nou pomocí, když ho stihla nějaká pohroma,
jako na př. loni krupobití a letor sucha. Rác by
přispěl — avšak odkud vzíti, když se centra-
listická vláda o to postarala, aby zemská po-
kladna se nalezala ve stavu zbědovaném. (Pro-
jevy nevole.) A očekávat vydatnou pomoc od
vídeňské vlády, jak to povinnost její káže —
bylo by marnou naději! Vždyť právě tyto ži-
velní pohromy jsou milostivé vládě velice ví-
tány, jakoby si je byla objednala; nebo
dcufá, že bida a nouze obměkčt ty
tvrdé české lebky, když to učiniti
nemohly ty nejskvělejší sliby, li-
chocení a svody. (Výborně! Ilučný sou-
hlas.)
Vždyť víte, jakou surovou, brutální odpověd
dal loňského roku p. ministerský předseda dr.
Körber naším zeměděleům, žádajícím podporu
pro kraje krupobitím stižené?
„Zanechte,“ pravil, „obstrukci na říšské
radě, podrobte se pěkně mé německé vládě, ka-
pitulujte před svými národními odpůrci — ji-
nými slovy, prodejte nám za tu podporu svou
národnost, svou politickou česť, svou budouc-
nost!“ A co mu odpověděli naši zemědělei? Z
tu cenu nejsme my k dostání. Český rol-
ník, ačkoli chce svědomitě starati
se o prospěch, zdar a blaho svéha
stavu, nestane se přece nikdy a za
žádnou cenu Jidášem na svém ná-
rodě!“ (Potlesk.)
Z toho mála, co jsem pověděl, seznáváte, že
příčina, že zdroj a pramen vši naší politické, ná-
rodní a hospodářské bídy spočívá v nyněj-
ším viádním systému, v nynější
centralistické ústavě — a že jedina
pomoc leží v tom, změniti tento systém a zjednat