Strana 2. Číslo 349

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 21. prosince 1900.

se bude jednou trpce mstíti. Sliby, které se nedodržují, vy- volávají reakci a beznadějnost, která podkopává sebedůvěru, bež níž svépomoc není možna. To bude míti za následek, že střední naše třídy budou klesati a že rozmnoží řady naší sociální demokracie. (Souhlas.) Kdo viděl loňského roku zátopy v krajině polabské, ten nezapomene na následky těch průtahů zanedbáváním této předůležité akce způsobené. Ty peníze, které by se na úpravu našich řek obrátily, vrátily by se několikráte. Ale to se zanedbává. Na neproduktivní výdaje, na kanony, je hned peněz dost. Co se týká živnostnictva, vypadá věc pokud možná ještě žalostněji. Tento sněm pojednal o celé řadě těchto otázek a učinil usnesení začasté jednomyslná a tu ve uka- zuje, jakou váhu přikládá vláda tomuto sněmu, když se konstatovat musí, že ani na jediné toto usnesení zřetele nevzala, nýbrž je prostě igaorovala. (Hluk. Slyšte !) Hlasy: Hanba ! Skandál! Posl. Adámek: Již to je pozoruhodno, že komise zemská sice byla zvolena, ale ani jednou nebyla svolána. Následek toho byl, že se panu generálnímu komisaři pro výstavu rakouskou, podařilo provésti jeho plány, že se po- stará o to, aby výstava byla výstavou cislajtánskou, tak totiž, aby v ní nebylo znáti jednotlivých království a zemí. Kdyby nebylo záslužné činnosti obchodní komory a jí vy- praveného interieru, snad by byl ani Čech na výstavě krá- lovství českého nenašel. Z toho nevznikla škoda jen nám, ale celé říši, poněvadž následkem toho, že nebylo dopřáno království českému, aby tu individualitu svou rozvinul v celé síle; Cislajtanie objevila se na výstavě jako přívěsek ně- mecké říše. Na pařížské výstavě by se byli mohli naši státníci poučiti, do jaké míry my již jsme odvislí od ně- mecké říše a uvažovat o tom, jak cesta odtud vede k usku- tečnění plánů, které s tím byly spojeny. Jest hotovým skan- dálem, jak se officielní zastoupení zachovalo k tomuto krá- lovství. Toho uvádí řečník z officielního katalogu jeden doklad. V šešitu 11, kde se pojednává o průmyslu lidovém, lze se dočísti tohoto místa: »Průmysl obuvnický jestrozšířen v okolí Znojma, v Novém Trhu v Krajině, v Železném Městě v Uhrách, v některých osadách v Haliči. V Čechách nazývá se Skuč městem ševcovským a také se říká, že nastane soudný den, až se skutečti ševci sejdou. Hlučné volání: Slyšte! To je frivolnost, skandál! Posl. Adámek: Průmyslem obuvnickým živí sa ohromná řada lidí a tu se neostýchá officielní vedení o něm celé Evropě povídati anekdoty. To je ta seriosnost! Když řídící mužové v té věci, když na pařížské výstavě byly podnikány zápasy všech států na poli hospodářském a kul- turním, nemohli zapříti té záště proti všemu, co je české, pak nezasluhují nikterak, aby se jmenovali rakouskými stát- níky, nýbrž zasluhují názvu největších škůdců této říše. (Výborně! Potlesk.) Následky toho se dostavují, ozývají se stesky, že my v konkurenci me inárodní klesáme. Stav me- zinárodní držby ukazují naše ústupky. Řečník zmiňuje se pak obšírněji o proudu v Ně- mecku panujícím, který nese se k tomu, aby upevněnya rozšířeny byly obcbodní styky s Ruskem. Že tato slova o klesajícím významu Rakouska v soutěži mezinárodní ne- jsou nikterak přehnaná, nuže o tomto významu zdrcující kritiku pronesl také sám pan hrabě Goluchowski, toho času šéf syndikatu pro dělání rakouských ministrů. Řečník cituje z loňské delegační řeči místo, kde mezi- národní naší politice vystavil nechvalné vysvědčeuí. Slova ta ukázala, že hrabě Goluchowski má sice povědomost o těchto poměrech ale, ač mu nikdo nepřekážel, aby podle těchto s ov jednal, neučinil z toho toho nejmenšího. Poro- vnal-li hrabě Goluchowski s těmito svými slovy, to, co řekl jeho německý soused hrabě Bülow při spouštění lodi »Deutschland«, pak mu nezbývá nic jiného, než se zastydět. Co se týče konečně rozvahy politické, je tato přímo žalostná nejen pro nás Čechy, ale i pro Rakousko samo. Dějiny našeho školstvi jsou řetězem běd a křivd. Řečník cituje slova Havlíčkova: Rakousko je smuteční mší, při níž není ani Gloria, ani Kredo, nýbrž obětování a mše, jež končí bez požehnání. Poslanec Hořica: Blíží se tak k poslednímu po- mazání Posl. Adámek: Od trůnní řeči r. 1879, jíž jsme byli uvítáni při vstupu svém na radu říšskou až po pa- mátný skutek hr. Claryho z polovice října roku loňského, jsme svědky neustálého znásilňování našich menšin nejen v národním a kulturním, nýbrž i v hospodářském ohledu. Zásadu, že české dítě patří do české školy, tento postulát ryzí kultury a humanity zajisté potírá jen brutální ná- silník. A přece, jak vypadá tato zásada při našich menši- nách? Boj o českou školu ve smíšeném území je pravou kři- žovou cestou pro naše menšiny. Nelze jinak, než míti za to, že ve vedoucích krazích je přímo úmysl, potlačiti tyto menšiny, aby snadněji dalo se poříditi uzavřené území. — Snad patří vyhlazení těchto našich menšin k státním nut- nostem a snad bude vláda § 14. dekretovati, že české men- šiny mají zmizeti. Ale netoliko ve školách se tak děje, ale i v kostele. V kostelích se omezuje právo našich menšin, nedopouští se jim, aby se modlily v jazyku mateřském (Slyšte!), ač již na starodávných synodách německých usnášeno bylo se na tom, že ve smíšených obvodech má se vyučovati nábo- ženství řečí lidu srozumitelnou. Jsou to brutálnosti, při kterých stud člověka jímá, že je možno ještě proti tako- vému národu, jako je národ náš, tímto způsobem postu- povati. Promluviv pak o zrušení jazykových nařízení hraběte Badeniho, poukazuje řečník k tomu, jak houževnatě Němci se brání požadavku dvojjazyčnosti. Nebývalo tak vždycky. — Řočník zmiňuje se o několika nařízeních císaře Fran- tiška I., jimiž pěstění a šetření jazyka českého nakázal a pokračuje. Pány státoprávníky z Chebu bude interesovati žádost, kterou královské město Cheb v r. 1833 dalo zem- skému guberniu za zřízení veřejné stolice české řeči pro německou mládež na tamním gymnasiu. (Slyšte!) Stolice tato byla dekretem guberniálním z 22. srpna 1833 číslo 22.588 skutečně zřízena. Řádným profesorem češtiny v krá- lovském městě Chebu byl ustanoven Josef Prášek, který vydal r. 1840 v Chebu „Kurzgefasste praktische Gramatik für Deutsche“, v jejímž úvodě vykládal o důležitosti učení se češtině. Tenkráte ovšem nebyl pan Wolf faktickým a pan dr. Funke nominálním vůdcem Němců v tomto království. Na doklad, že požadavek dvouja zyčnosti nebyl vždycky u všech Němců tak porušován, jako nyní, cituje řečník místo z řeči dvorního rady Lienbachera z r. 1880.

v níž kladl váhu na to, že největší uspokojení mezi oby- vatelstvem vzniká, může-li se domáhati svého práva svým jazykem, že úředník může býti donucen, aby si opatřl všechny vědomosti, jež potřebuje ke svému úřadu v té které zemi, avšak že nemůže býti nucen k tomu, tento úřad na se vzíti. (Tak jest!) Lienbacher nebyl Čech, ale byl do jisté doby spravedlivým Němcem. Také právníci chebští, kteří nám ústy pana Steina a Wolfa vypověděli válku, by dobře udělali, chtějíli mluviti o státním právu chebském, aby si přečetli důkladnou publikaci prof. dra. Čelakovského. Státoprávníci chebští reklamujíce státní právo chebské a potírajíce státní právo koruny české, do- pouštějí se neshody, ale to jim nevadí. O jedau neshodu více nebo méně na to u nich nepřijde. Ale snad bude pány chebské státoprávníky zajímat proklamace vítéze u Sadové v r. 1866 v Chrudimi „an das glorreiche Königreich Böhmen“ adresovaná, v níž za souhlasu jejich proroka Bismarka bylo prohlášeno: „Při- cházíme nikoliv jako nepřátelé a dobyvatelé, nýbrž s plnou úctou pro vaše dějinná a národní práva. Daleko jest nás vzdálen úmysl, spravedlivým vašim tužbám a vol- nému národnímu vývinu odporovat.“ Provolání končí uji- štěním, že zvítězí-li spravedlivá věc Pruska, že není snad daleko doba, aby tužba Čech a Moravy po samobytnosti byla splněna. Tak mluvil Biemark — jak mluví nyní jeho panošové? Bude snad také interesovat fakt, že 20. května 1849 měšťanstvo žatecké poslalo k presidentu gubernia pro- hlášení, jímž odmítalo měšťanstvo král. krajského mí sta Žatce insinuaci, jako by k vůli různosti jazykové chtěli odloučiti zájmy své od zájmů králov tví českého. Prohla- šují slavnostně, že ve shodě bratrského českého a něme- ckého obyvtelstva v zemi spatřují jediný prostředek udržovat jednotu tohoto královstí. Dnes jsou ovšem zcela jiné poměry. Odpůrci naši se tím netají, že jim nejde o nic jiného, než o zabezpečení hegemonie. S tím musíme jasně počítat. Než odpůrcové dnes stojí na stanovisku Wolfganga Menzla, který, pojednávaje o válce z r. 1866. o tom píše, »že krásná země česká patří k říši německé a že se nesmí ponechat českým barbarům, již nemají vzdělanosti ani významu“. Dnes stojí poměry tak, že sám velice opatrný Chlu- mecký napsal, že země koruny čsské, ležíce v oblasti moci německé, svému osudu neujdou a že budou vstře- bány v mohutnou organisaci německého národa. Nelze m dotknout se politování hodného fakta který se udál v mi- nulém zasedání, kdy k protestu posl. Wolfa proti tomu, aby Čechy nazývány byly na tomto sněmu královstvím, připojily se i ostatní strany německé. Tato věc by neměla této politické váhy, kdyby tím nebyly uráženy nejsvětější naše city. Řečník dovolává se slov, jimiž k tomuto faktu za- ujal stanovisko politik tak klidný, jako dr. Mattuš, který řekl: „Když všechno poselstvo německé se usneslo podati protest, že Čechy nesmějí se nazývat královstvím, když s tím vlastní ústavověrná strana střílí do vlastní nám ne- dotknutelné ústavy, pak vidíme v tom úmysl raniti národ náš přímo do srdce. Nevěříme v náladu smírnou a sou- díme z toho, že Némci ztratil důvěru k ozdravění těchto poměrů a že hledí katastrofe vstříc« Z toho lze posouditi, jaké roztrpčení se musilo zmocniti českého lidu. Vraceje se k chování ví teňské vlády k národu če- skému, prohlašuje řečník, že národ český takové věci ne- může si dáti líbiti. Myslim, že v době, kdy mizí naděje na možnost nějakého vyrovnání sporů na radě říšskéa kdy politický proud jeden k tomu se nese, aby spor ten byl vyrovnán pruskými kanony, že v době té by si vláda neměla zabrávati s národem takového kulturního a hospo- dářského významu s takovou bohaprázdnou brutalitou, poněvadž nepškozuje jen národ český, nýbrž pracuje k rozvratu této monarchie, a přece úkolem rakouských státníku nesmí býti, aby upravovali cestu k cílům, k nimž se bral Bedřich pruský v minulém století, a k nimž se nedostal, poněvadž vojsko jeho bylo u Kolína poraženo Hlas: Českým regimentem! Posl. Adámek: Vyrovnání, o něž se vláda Körbrova pokusila, nebylo upřímně míněno. Vláda tato chtěla vy- rovnání jen formou, ale ve věči samé nikoliv. Že tomu tak jest, dokazuje, že se postavila na program svatodušní. Není li zcela slepa, musí přece věděti, že žádný poctivý český politik na tento program nemůže přistoupiti. A kdyby se přece našla některá takova česká strana, pk není pochyby že ji smete hněv českého lidu. Doufati dnes, že národ český skloní svou šíjí pode jho cizího ná- roda, jest nesmyslno. Ministerstvo Körbrovo dokázalo, že nás sjednotilo, že nám ukázalo, že nemáme od Vídně čeho očekávati, že není naším úkolem, abychom utráceli síly obhajováním historického Rakouska proti Rakousku úřed- nickému, jež ho šine od prvotního jeho základu do pro- pasti. Přišel jsem za své politické působnosti o mnobé ideály, ale to přesvědčení mám, že chceme-li někam do- spěti, znova musíme sebrati svou vlastní sílu k opatrování svých vlastních zájmů, že třeba sraziti všechny sily k ob- hajování práva zájmů našich a budoucnosti. Když nás nesjednotí sjednocený nový útok našich ne- přátel na naše práva, co nás má sjednotiti? Jestli v této době nedovedeme se zraziti pod jediný prapor proti tomuto útoku, pak budeme musiti přičísti vinu s mi sobě. To pře- svědčení ve mně žije, že český národ má větší životní sílu než všichni činitelé, kteří ukládají o jeho budoucnost. My- slím, že národ český, který v několika desítiletích o svém obrození provedl díla tak veliká, opravňuje k naději, že národ ten ke konci 19. století svoji historickou úlohu nedo- hrál, nýbrž že ji teprve počne plniti. Jako naší otcové vy- bojovali svou krví náboženský mír v Evropě, tak jest našim údělem, abychom bojovali za stejné právo v tomto soustátí. My poslání toto vyplníme, my mu zůstaneme věrnými a my prapor ten neopustíme přes všechny útoky. Ale to přes ědčení nás musí síliti, že naše sily musí býti přede vším sjednoceny k tomu účelu, abychom k opatření svých zájmů nestarali se o jiné, poněvadž oni se nestarají o nás a končím tím prorockým slovem Palackého, které by mělo plniti hruď každého českého člověka, poněvadž tkví v něm odvaha a naděje: »My byli před Rakouskem a my budeme i po Rakousku! (Výborně! Vý- borně! Hlučný dlouhotrvající potlesk. Řečníku se z mn oha stran blahopřeje.) Posl Iro ohražuje se předně proti předkládání roz- počtu, když peníze jsou již dávno vydány. Dále jest nutno odstraniti hospodaření přirážkami ku státním daním a zavésti autonomní přímé daně obecní, okresní a zemské. Na konec odsusuje řečník celou nyní platnou daňovou soustavu.

Posl. Kasper zabývá se živelními pohromami, kteréž v posledních le ech postihly podkrkonošskou, hlavně trut- novskou krajinu a dovolává se pro ni pomoci státu. Řečník poukazuje dále na veliké tíže daní, spočívajících na bedrách tamního obyvatelstva a stěžuje si na to, že při vymáhání daní jest všelijak a bytečně od finančních úřadů týrán, čímž bída jeho stává se ještě krutější a trpčí. Na kone žádal řečník, aby následkem toho všeho nebyla předpisována obyvatelstvu tamních krajin žádná daň z příjmů. Protože nebyl ke slovu nikdo více přihlášeu, byla ge- nerální debata skonče na. Závěreční slovo měl zpravodaj dosl. dr. Fořt, jenž po několika úvodních slovech pravi: Důležitý jest projev pana místodržitele obsahující zprávu, že vláda vzhledem k usne- sení dalmatského snému, které se stalo včera, má za to, že podmínky a předpoklady, na kterých spočívá předloha zá- kona o dani líhové, jsou ty tam, a že si vyhražuje, aby ji- nými cestami otátku sanování zemských financí přivedla do proudu. V tomto okamžiku nemůže býti má ú'oha, abych o finanční stránce tohoto prohlášení uvažoval, abych zejména poukázal k tomu, do jaké míry se všechny naše kombinac ve příčině platů učitelských tím uvádějí v nivec a ukázal k obtížím, jež nám následkem toho nastanou. Zmíním se jen o politickém významu případu toho. Předloha ve pří- čině daně z líhu nebyla nám se stanoviska práva ústavního nikterak sympatická. Tu a tam se sice tvrdilo, že autono- mistické momenty přichá ejí v ní do jisté míry k platnosti, ale někteří z nás nesdíleli tento nízor a byli jsme přesvěd- čeni, že jest sice jakýsi autonomistický pláštík obestřen přes strukturu předlohy té, ale že má předloha ta velice ostré jádro centra istické, a jest i tento názor byl správný nebo ne, na to nejlepší odpověď dává dnešní vyjádření vlády Co se stalo? Centralistický svaz, ona konexita a vzájemná od- vislost všech 17 zemských legislativ od sebe, není nic jiného nežli jiná forma pro útvar centralistiský. Zmiňuji se o věci té jen z té příčiny, abych ukázal, kam vede ono přehnrné pracování ve vodách centralistických. N boť co znesnadnito naše kroky při úpravě platů učitelských, jest to onen extremní centralismus. Konstatovav toto, prosím, abyste vstoupili o zprávě komise rozpočtové do debaty speciáln (Výborně! Výborně ! Sněm usnáší se po té vstoupiti na základě návrhu ko- mise rozpočtové do podrobné debaty. Nejv. zemský maršálek oznamuje, že speciální debatu rozděluje ve dvé dle návrhu ro počtové komise roz- v. žených sub a) a sub b). Zpravodaj dr. Fořt čte návrhy rozpočtové komise sub a) (uveřejněné výše) a podotýká, že vzhledem k pozdní době roční jsou již některé položky zastaralé a že zemský výbor na základě moci jemu uvedené v květnovém zasedání již dotyčná opatření finanční provedl. Posl. Nowak přimlouvá se za petici ohledně podpory obcím postiženým sesouváním se půdy a navrhuje příslušnou resoluci. Resoluce byla přiká ána rozpočtové komisi. Posl. Nitsche přimlouvá se za udělení příspěvku na udržení navigační komunikace vyšebrodské a za převzetí její v zemskon správu. Zároveň odporučuje petice 51 obct okresu vyšebrodského, kaplického a novohradského a poskytnutí náhrad za škody způsobené živelníni pohromami. Posl. Březnovský přimlouvá se za upravéní platů diurnistů zaměstnaných v zemských službách, načež pouka- zuje na hospodářství v ústavech zemských a praví, že se vyskytují tu a tam ohromné nepořádky. Uvádí známou affairu rytmistra bar. K ollera a žádá, aby v podobných případech byl, zavedeno důkladné vyšetřování a zpráva o něm, aby se podala ve sněmu. Na to jíčí poměry v donu- covací pracovně v Pardubicích a žádá zemský výbor, aby donutil řiditele Jansu, by žaloval »Radikální Listy« pro člinky o poměrech v ústavu tom uveřejněné anebo aby s ním zavedl disciplinární vyšetřování. Praví, že pa dubická robotárna jest eldoradem židů. Hrách dodává tam Max Pollak z Brna, jiné luštěniny Siegfried Kohu z Brna, plátno firma Gebrüder Jerusalem, dále mají následující židovské firmy v robotárně své pracovny: Samuel Taussig u. Söhne 120 káranců, firma Folesch 30 kár nců, Bernard Abeles 30, Michl Löwit u Söhne 20 až 3), české a křesťanské vůbec v ústavě nejsou. Řečník žádá zemský výb r, aby podal v příští schůzi sněmu zprávu, zakládají-li se výtky činěné pardubické robotárně na pravdě. Posl. d.. Schreiner stěžuje si na nedastatečné pod- porování meliorací. V příštím zasedání říšské rady musí dojíti na podstatné zvýšení rozpočtu melioračního fondu. Mluvili ještě krátce poslanci: Formánek (o regulaci Labe), dr. Brzorád, dr. Kindermann, Bartáka Hořica (o zbytečné německé dvojtřídní škole v Příbrami), načež byla schůze pro pokročilou dobu ukončena. Čtena byla jen ještě celá řada návrhů a dotazů, z nichž pro nedo-tatek místa buďtež uvedeny aspoň tyto: Posl. Kaftau dotazoval se místodržitele, je-li ochoten v uvážení hospodářské důležitosti labského překladiště pod Mělníkem, jaké má již dne; pro plavbu vnitrozemí a jaké nabude zejména po provedeném splavnění Vltavy a labského proudu, zasaditi se u c. k. min. železn'c a obchodu, aby na- řízení Severozápadní dráhy, jež má patrně za účel stížení, ano i zamezení použttí vývozní vodní cesty již v Mělníku, v době co možná nejkratší v zájmu zemědělství, průmyslu a obchodu českého bylo odvoláno. Posl. dr. Čelakovský a soudr. podali interpellaci k místodržiteli v příčině umístění české obecné školy čtyř- třídní s pobočkou při druhé třídě v Hrob ch, kterou obec nechce umístiti v místnostech, již má, nýbrž v ní chce za- vésti polodenní vyučování, aby škola byla obmezena na dvě místnosti. Příští schůze v pátek, dne 21. prosince 1900 o 11. hod. dopol. Konec schůze ve 4 hod. 15 min. odpol.

Zprávy polltické.

V Praze, 20. prosince. Státní dluh Rakouska. Dle uveřejněných zpráv nejvyšsí státní účtárny činí dluhy Rakouska dle stavu 1. srpna 1900 tyto sumy: Všeobecný státní dluh 5430, rakouský dluh 3378, dohromady 8808 milionů korun. Mimo to je v oběhu společný nekrytý dluh v papírových státovkách v obnosu 248 milionů korun. Tak daleko to dopracovalo Rakousko. Odměna válečné medalie. J. V. císař za- ložil válečnou medalii a udělil ji legačnímu radovi