#1
alto_textblock
#1
Strana 10.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
31. července 1904.
#4
alto_textblock
#4
Císlo 210.
#5
alto_textblock
#5
rlem.
#6
alto_textblock
#6
Nové překvapení pro malý V. Slečna Zorža
se zasnoubila. Za skvělého muže z měsíce? O ne,
ne, opět jeden z extrémů slečny Žorže. Ne, ne
nečekala již na onoho zlatého rytíře svých zpup-
ných snů. Když poslední čáka býti umělkyní na
velkém divadle se rozplynula, zanevřela slečna
Zorža na všechno, uzavřela účty se samostat-
ností. Být herečkou u malé scény, tříbit, pra-
eovat, hloubit se, jíti krok za krokem za svým
milovaným snem — oh, to se jí příčilo. Přijít
a zvítězit!
Ne, ona divadlo nemilovala pro umění. Jí
bylo jenom prostředkem. trůnem, kde se mohla
skvíli, jako manželství bylo jí jenom stupněm
pýchy a ctižádosti, v němž nechtěla trpět, milovat
a tiše se radovat — ne, její marnivá duše, pach-
ticí se po effektu, byla tak šosácká jako většina
těch nezkušených dušinek, které řeknou: „Jé —
divadlo! To když už my z našeho slavného Ko-
courkova k němu se dáme, tedy to musí by
už něco velikého — při nejmenším Národní!“
Tak soudila i duchaplná první dáma malého
V. A v uražené pýše městské dcerky složila ruee
v klin a zůstala doma. Několik těch krvavých
květů, které v jejím srdci vzkvetly, uvadlo.
*
A zas dumala, čím občánky udivit. Vždy
starostlivý otec vytrhl ji z rozpaků. Nabízela se
ji partie . . , Viktor!
Jejich ubohý písař, chacha! Div opovržli
vým smíchem se nezadusila. Ale posléze ztichla.
Nebyla to špatná partie. Pan Viktor, ředitel
kanceláře starého doktora, dosáhl protekci svých
přátel pěkného, výnosného místa. A nyní nabí
zel dceři svého chlebodárce ruku . ..
Ztichla slečna Žorža. V stlumeném světle
malého salonku dumala. Safírové oči pod zla-
tou řasou se přivřely a slečna Žorža snila . ..
Jenom nervosní chvění cukalo drobounkým
Tak tedy ženich! Chacha ! Bože —
Viktor! Chacha ! Není to k smíchu? Ah — tak
zoufale k smíchu? Bože, dnes, když papá při-
šel s jeho nabídnutím, uvědomila si, že skutečně
také on zde jest — ah, ah — Doposud vidí
suchounkého, tmavovlasého studenta, synka
otcova starého písaře. V šestnácti létech vstu-
poval do oteovy kanceláře a uvázl zde. Ano,
ano, papá zachoval se šlechetně. Po smrti jeho
otce ujal se ho. Dal mu celý plat zemřelého.
To by zajisté málo kdo udělal. Hodil by mu
patnáct zlatek a bylo by odbyto. Ale on také
pracoval svědomitě — a před zrakem slečny
Žorže zjevila se vzdorovitá černá hlava, sklo-
něná nad haldou papírů . . . Ano, ano, všichni
v rodině si ho vážili, vždyť v šetnácti létech
živil usouženou matku a malého bratříčka. Čím
jí to tenkrát bylo! Tehdy ona, šestnáctiletá,
koupala se v lesku své krásy, svých triumfů.
Ach, v prvním svém rozpuku v Alpách bloudila
svého přištího stěstí . . . neměla smyslu pro
všední lidi. Viktorovi jenom milostivě pokynula
hlavou při obědě, kde poslední místečko zaují
mal. Nepatrně mávla rukou, když jí křeslov
pisárně ke stolu posunul, kde jako královna vé-
vodila... A pak — což nevěděl o její roman-
tické lásce ? Nevyzvedal jí dopisy od něho, o
hrdiny jejích snů, kterého skutečně milovala . ..e
A pohrdlivý úsměv s jejich tenkých rt
rázem zmizel a nový, truchlivý tah jaksi zu-
šlechtil je. Můj bože ! což pak on sám, Viktor.
nedělal jí často rytíře, nedoprovázel ji k dosta-
veníčku s ním — —? A ach — už je to
všecko pryč, daleko, daleko voda to zanesla,
žhoucí lásku, zpupné sny, hrdé naděje . .
Všechno, jak papá říká, čert vzal! A slečna
Žorža se suše zasmála. Chacha! Neměla těch
zatracených peněz . . . A její láska, švarný
okresní komisař, vzal si bohatou továrníkovu
dceru . . . Hloupou jako žoky, v kterých jeji
papa po městě rozvážel zboží — ah, hnusno
vzpomínat! A bělounké jemné ručky zatly se
v bolestném vzteku do opěradla hedvábné le-
nošky — —.
Všecko probito, všecko, všecky naděje ty
tam, ani u divadla pro ni ničeho . . .! A Viktor
nerozuma, přece všecky ty trosky viděl plava
kolem sebe, znal ji — a teď přijde a chce ji
Ji si chce vzít! Ji, ji — není to k smíchu
Ten Viktor, kterého výše sluhy necenila ? V ari-
stokratické nevšímavosti před ním i klidně by
se oblékala, aniž by se zarděla . . . Vždyť t
byl jen Viktor, písař, něco, co z milosti jejiho
papá zde žilo. A teď Viktor ji chce za ženu
Hahaha . . 1
V prudkém smíchu vstoupila k otci.
»Papá, papá — nežertoval jsi? Opravdu
Viktor — ?e
»Ano, Žorži, prosil mne o tvoji ruku.«
»Skutečně? A co jsi mu řekl ?«
»Že se za něho přimluvím.«
Žorža strnula.
»Ty se za něho přimluvíš ? Víš přece —.«
»Vím, dítě, vím. Ale také vím, že jsem
již stár a že, že jsi bez věna — a smrt na
sebe již také čekat nenechá . . «
»Co to mluviš, papá ?«
»Neděs se. A kdybych odešel, kam bys se
obrátila? Být příživnicí v rodině hochů? Vím
že bys se s podobnou perspektivou nesmířila
Léta prchají, Žoržinko, a jsem často tak nešta
sten, když si pomyslím, že ty, ty, moje chlouba,
měla bys zůstat bez pomoci —.«
A starý pán skrušeně padl do lenošky.
Žorži se k němu vrhla.
»Tatinku, tatínku — tak zle to už se mnou
dopadá? Ty k vůli mně celé noci nespíš ..
Tatínku!«
A poprvé v životě v náručí přímo si řekli
že pro ně vše jest ztraceno! Skvostné partie
zlaté sny o slávě, vše, vše! — Že to všeck
byla jenom marná, prázdná plavba . . . C
tedy? Co tedy? Kam obrátit vrak? Co jí zbývá
co — co ? —
Zlišít, zkonejšit tuto šedivou hlavu, marni-
vou hlavu. A jako oř hodila hlavou, zahnala
dotěrné myšlenky a se suchým smíchem zvolala
»Tak jsem tedy nevěstou !«
»Ach, Žorži, Žoržičko ! — Vždyť víš,ž
vše jen z lásky k tobě —
»Ano, to všechno vím, papa, ale nebeřme
to tak tragicky. Kde je ten nešťastník?«
»Tam — čeká v pisárně.«
»Tedy k němu pojďme !«
Ve dveřích se zastavila.
»Čím to vlastně budu ?«
»Ah, dítě zlaté, dobrou partii uděláš. Vik
tor se stal ve spořitelně pokladníkem.
»Aál A papá — že jsi nic neřekl ?«
#7
alto_textblock
#7
zdraví . ..
#8
alto_textblock
#8
»Měli jsme přece jiné sny. Studovala s
Noru — a pak ani jsem vážně na jeho věc
nehleděl. Věděl jsem, že se pokouší o to místo,
ale ani mi nenapadlo — Včera byla schůzea
Viktor je dostal. O, je to výborné postavení!«
»A čím to, papá, že právě on je dostal?
»Šťastná náhoda. Je přece výborný pra-
covník, to je obecně známo, zdejší rodák,a
pak, pak — náhodou on byl svobodný a skoro
všichni páni ve výboru —«
»Mají dcery! Haha! A pro něho hlaso-
vali! Haha! Tak pojďme, papá! Udivíme je,
pozlobíme slavný výbor ... Bude to závisti l«
#10
alto_textblock
#10
A také bylo. Slečna Žorža opět triumfo-
vala. Bylo to závisti, bylo to řeči, když opřena
o rámě svého vysokého, tmavovlasého muže
opouštěla šerý Marianský chrám — —
Jako bílý pohádkový zjev vznášela se ř-
dou zvědavců něžná, usmívavá. Ne, nikdo by
neřekl, že se již již staropanenství dotýkalo její
bílého čela. Dnes byla krásnější, než ve dnech
prvního jara.
Pisně na chóru doznívaly, jí tak dobře
známé písně, které s hořkostí v duši často šťast-
nějším pěla . . . Dnes znějí jí ! Jest u eíle tu-
žeb svých ! Zažehnáno jest staropanenství, jes
zaopatřena!
S rozkošným úsměvem přijímala gratulaee
a vesele splácela polibky.
Ano, ano, jest šťastná
Zářivá tvář paplnkova to každému horlivě
dotvrzovala.
#11
alto_textblock
#11
, bylo to štěstí. Ne závratné, o jakém
slečna Žorži kdysi snila, ale bylo takové, jaké
si její srdce nyní přálo. Náležela k prvním da-
mám v městě. Všech zábav lady patrones —
Ach, jak docela jinak nyní žila ! Ne vnitřním,
rodinným životem — ne! Zde nezměnilose
mnoho. Pouze, že místo otcem byla zbožňována
a hýčkána mužem, ale — byla provdána !
Ach, jak docela jiné jest býti paní, jak do-
cela jiné, nežli ubohou slečnou, sevřenou ostři
žími pohledy milostivých gardedam . .l
Nyní všem se vysměje! Zas je přelstila-
Ne, no, jí titul staré panny dávat nebudou. Zá
vidí jí, zlostí žloutnou, když s nimi ležérně, ne
dbale mluví ..
Nechť! Nebojí se jich, už jí neuškodí!
Se shovivavou laskavostí sklání se k jejich
dcerunkám, blahosklonně, vladařsky odbývá muž-
ský svět, beze strachu jim hází tu laskavé
slůvko a zase impertinenci, beze strachu před
pomluvou, že snad je horlivá, aby některého
z nich ulovila . ..
Haha! Nyní jest jí dovoleno vše! Jest po
vznesena nade všecky domněnky, jest ženou,
zbožňovanou ženou! Však papa hned o zasnou-
bení celou historku si vymyslil o jejich tajné
lásce a o sňatku v důvěrné chvilce damám zje-
vil, jak on — Viktor — Žoržu léta zbožňoval,
jak se tajně trápil a tak dále. — Starý papá nad
svým romantickým líčením až zaslzel . ..
Vlastně ani nelhal. Vše na vlas tak bylo
Viktor od prvního dne, kdy do šeré pisárny
vstoupil, Žoržu miloval, ale úzkostlivě svůj cit
skrýval. Až když štěsti se naň usmálo, konečně
promluvil.
Nyní všechny ty poklady Viktorova nitra
s nadšením nediskretní papá před zvědavé zraky
vynášel. Jenom aby jeho skvostná dcera za
skvěla se v novém nimbu, v nimbu veliké Vi
ktorovy lásky !
#12
alto_textblock
#12
A Žorža pila z té křehké číše obecného
obdivu. Bavila se. Znova na všech pořádaných
koncertech zpívala. Role, které minulého jara
pro svůj příští umělecký život studovala, ty
nyní na ochotnickém jevíšti ze zábavy odehrá
vala. Celé okolí přišlo ji vidět a jí se obdivo
vat. Jako »diva« nějaká zahrnována byla ky
ticemi, věnci a potlesky.
A Žorža jako královna vítězoslavně na vše
strany se klonila . . . Ano, ona jim prokazuje
dnes milost. Jest provdána, nepotřebovala by
se už »namáhat«, mohla by sedět ve svém sa
lonku, žvatlat s mužem a papínkem . . . T
všecko jejich volání, potlesk jest už pro ni bez
zájmu. Ale chce jim ukázat, co vlastně jest
býti provdsnou a jak ona rozumí životu. Pro
vdala li se, že se nespoutala, že manželství její
je svoboda — pravá emancipace ! Ne, ne, nezba
vily se ji ty pomlouvačné matinky a hloupinké
dcerunky, ještě se jich nazlobí! Ne, ne, dra
hounké, ona punčochy spravovat ani plést ne
bude — ah, ah, k tomu nemá ani chuti an
#13
alto_textblock
#13
Snad byl by trval onen rušný život dále
Několikrát paní Žorža tam onam zajela zpívat
hrát, ale ponenáhlu řídly její umělecké večery ..
Churavěla.
Později se docela i společnosti stranila
Jenom v neděli ke gothickému klenuti Marian
ského chrámu její stříbrný hlas vzlétal a po
zději i ten zmlkl. Nová, silná píseň života prý
štila jí z duše: Paní Žorža měla se státi —
matkou . . .
#14
alto_textblock
#14
Z počátku dosti se mrzela. Zadumaně stá
vala před zreadlem, zírala ve svůj změněný
obličej — ne, ne, toho od života nežádala-
Mateřství! Proč jim nebyla ušetřena? Nyníty
fialové pěšinky pod očima a pleť žlutá jako jej
rusý vlas . ..
Jak jest nehezká! . ..
Ani ji už nelákalo do společnosti; nevrl
přecházela svoji elegantní domácností! Bože
něčeho tak všedního proč jen nebyla zbavenal
Mateřství v manželství nehledala, na ně, když
se zaopatřovala, ani nevzdechla... Žit chtěla
docela jiným, moderním životem — ale to zde
každá služka dokáže ...1 Zle se zlobila na své
ženství, které ji svrhlo s výminečného pre
stolu... Docela jinak chtěla žít. Duchaplnou
obdivovanou paní chtěla být, kus umění chtěla
do manželství vnést! Všecko to, co nemohlav
uměleckém životě vydat, to chtěla uplatnit zde
Jakousi »divou« v manželství chtěla se státi
triumfovat nad maloměšťáky a zatím — ch
pěkné radosti! Až nervosní záchvaty dostávala
*
Zle jimi trpěli Viktor i papá. Ale trpěl
rádi, mlčky. Láskyplně čekali, až mrzutá nálada
pomine a záře úsměvu zjeví se na jejich ne
vrlých rtech ...
#15
alto_textblock
#15
dne — — —
#16
alto_textblock
#16
A nemýlili se. Vzešlo slunce v nevídané
kráse, v plné úrodné síle. Šedavé mlhy se roz
plynuly a nově cesty rázem se sklenuly pře
zdiveným Žoržiným zrakem . ..
*
Za čistého podzimního jitra stála Žorži
před zázrakem. V náručí jejím se chvělo dě-
ťátko, bělounké, něžné děťátko, modrooká její
dceruška ..
Rázem zapomněla na všechny smutky, ne-
vrlosti a v rozkoši líbala jí hebounké ručky a
růžové rty...
*
Malé to děcko změnilo celou její duši. Dro-
bounkým prstičkem strhlo umělou tříšť s vřelého
neprobuzeného srdce. Prohloubilo, očistilo je,
nekonečně zradovalo.
Čím jí byl nyní minulý život, hluchý
prázdný? Co radostí a štěsti nyní zde, jak je
to jen možno, jaké to tajemství? Jaké to zá-
zračné tajemství, když takový zpráhlý úhor
vzkvésti může? O, svaté, svaté mateřství!
*
Tak často dumávala nad svým dítětem.
v objetí držíc jeho kolébku, šeptávala mu zkazky
o zázračně vzkvetlém luhu svého srdce a o mi-
nulé prášivé cestě . ..
A modré očinky pod přívalem vzdušných
polibků se přivíraly, až posléze se při podivných
pohádkách zavřely.
A polom ruku v ruce rozmlouvala s mu-
žem nad malou kolébkou. Tiché šepoty propu-
kaly ve žhavé protesty. Ne, tak ona dítko ne-
vychová, tak hloupě, nešťastně! Tou prášivou
cestou dcerušku nepožene . . . Ach! vychová
ji tak, tiše, sladce, osvobodí ji od ďábla marni-
vosti, pýchy, v sebe naučí ji zírat, ze sebe těžii
a — pracovat! Z práce se těšit a nejen z luxu
si s ní pohrávat . . . Poví jí, že život není
marnivým snem, ale přísným pánem, vyžadují-
eím bezohledně svoji daň — nuže? Její dít
mu ji dá! Naučí je zírat klidně životu v tvář,
vždyť je to nutno. Ne, ne, její děcko nebude
střeštěným honcem Štěstěny, nebude prázdnou,
chrastivou rolničkou jako ona . ..
A mohlo býti jinak? Vychována bez matky.
ve zmatku neurovnaných otázek a poměrů,
s duší žhavou, dychtivou ... Ach, jak uboze
i zde byla by žila, kdyby nebylo dítka! Ano,
mateřství ji obrodilo, bylo zároveň matkou její
znavené, upachtěné bytosti . ..
»Ano, dceruško má, v náručí sobě půjdeme
a spolu vychováme se !«
*
A pokorně nastupovala paní Žorža novou
cestu. Vděčně, radostně vinula k srdci svůj
nejdražší triumf — kouzelnou naději příštiho
#17
alto_textblock
#17
Různé zprávy.
#18
alto_textblock
#18
= Nedokončený a přece zakončený román ru-
ského důstojníka-spisovatele. V bitvě u Kinču padl
mladý ruský důstojník, jměnem Vasil Artamovič. V uni-
formě jeho nalezen zápisník, jenž nasvědčuje, že
mladý muž hodlal napsati z války rusko-japonské
román, v němž patrně zachytiti chtěl své zkušenosti
a také oživiti dějství osobou své nevěsty. Nedokon-
čený a tragickou smrtí jeho zakončený román počíní
v Port Arturu takto
... Vasil Artamovič ohléká si právě parádní uni
formu s lesklými knollíky, když slyšel za dveřmo
vyslovit své jmén
„U čerta, návštěva! Když nejvíce pospíchám.
Spěšně vjel do rukávů a sevřel sponu těsného vojen
ského kabátce u hrdla, sahaje levou rukou po šavli
aby návštěvník zpozoroval, že je na odchodu. „Ve
jdětel“
Nízké dvéře Arlamovičovy světnice se rozevřely
a na prahu stanul posel
„Gospodin Vasil Artamovič?“ —
„Jsem já! Ukaž!“ A mladý důstojník s nedo
čkavostí vytrhl listonošovi dopis z ruky
„Dostanu šest kopejek,“ hlásil posel. „Psaní j
příliš těžké, nejspíš ta pečeť .
Beze slova sáhl Vasil Artamovič do kapsy a hodi
několik kopejek na stůl. Pak nevšímaje si odcháze-
jícího posla přikročil chvalně k oknu. a roztrh
obálku... Už podle adresy a razítka z Petrohradu
poznal list od matky a radostné vzrušení se ho zmoc-
nilo. Co se načekal toho psaní! Usedl na okno, jímž
padaly do nízké světnice poslední záblesky hasnou-
cího dne, rozložil na třikrát složený list a přitiskl
ho ke rtům. Byl psán třesouci se rukou. Vasil se
blaženě usmál, když četl nadpis;
„Holouhku zlatý, jedináčku Vasilel
Chci Tě potěšit a zatím pláču, jak Tvé krásn
jméno píši. Tvá Věročka divá se mi přes rameno a
a žadoní, abych slova „krásné jméno“ podškrtla. Ach,
můj Vasile, co se pro Tě s Věročkou napláčema
jak se nám po Tobě stýská! Když přišel Tvůj list,
Věročka přinesla mapu a hledali jsme spolu dychtivé
Port Artur! Kam Tě až baťuška, miláčku, poslal!
Na kraj světa, k moři! Co jsi asi zkusil cestou, ho-
leubku! Povidal kupec Azumov, že když byl s lodi
na cestách, Vaši pevnost z dálky viděl, ale město ne-
zná. Jen ví, že jsou tam také žlutí lidě, Číňané
a Japonci. Tak tam až jsi! Modlíme se s Věročkou
denně ráno i večer za Tebe k Panně Marii, aby T
chránila ode všeho zlého. Zkusíme mnoho strachu
o Tebe! Mluví se pořád o válce s Japonskem; onehdy
přinesla Věročka noviny; jsou toho plny. A tam jste,
bože můj, na první ráně. Často mě tak napadá, dít
mě, taková úzkost a bázeň, aby Tě nepotkal osu
tvého otce. Je to krásné krvácet na bojišti, vím! Však
jsi z jeho krve, ale pro ty, kdo nemohou zatlačit
padlému bojovníku oči, je to hrozné. Ale nač T
kormoutit, holoubku, však Ty se vrátiš k matce své
i nevěstě vesel a zdráv, vyznamenán za hrdinství.
Snad mi, bože můj, bude dopřáno chovati vňoučata?
Věročka si zakrývá tvář a červená se! Je to dětina.
vid ?.
Vasil Artamovič se pousmál. Ruka s psaním mu
sklesla na skřížené nohy a roztouženě zadíval se ma-
lými okkenními tabulkami ven, do neurčita. Před du-
ševním jeho zraken. nořila se mu znenáhla podoba
divčí hlavy, rozeznával jasně obrysy, vlasy, obočí
oči, ústa — Věročky, té liché, dobré, oddané a tolik
milující duše... Jak těžce se s ní loučil onoho dne-
když pluk jeho carským úkazem poslán daleko, da-
leko od Petrohradu, až sem do nevlídných končin
východní Asic. Bylo mu jakoby mladá láska měla
unříti. Ale baťuška car to chce, vlasť to poroučí
nutno poslechnouti, kdyby srdce pukalo. Artamovio
vrátil se očima zpět k dopisu a četl:
„Musím Ti, dráhý Vasile, sděliti, že a
Dále není pokračováno. Zdá se, že důstojník byl
v psaní svého románu přerušen vypuknulím námořní
války u Port Arturu. Později dle všeho zúčastnil s
výpadu a bitvy u Kinču, kde také padl... Konec
románu
= Kriminalistické museum v Drážďanechi. V zimě
letošního roku založeno bylo v Drážďanech pra
zvláštní museum, rázu tajného, sloužící účelům poli-
cejním. Jsou to sbírky nad míru ponuré, sbírky před-
mětů, na nichž lpí lidská knev, vesměs nástroje zlo-
činců, jichž použili při vloupání, přepadení a vraždách.
Tedy nejsmutnější kollekce, jaká může existovati. Jsou
již. sice od nějaké doby při všech policejních ředitei-
stvích archivy, tající alba zločinců, jejich popisy a na
mnoze ad acta uložené zalykače. Také zařízena zvlášt-
ní oddělení, ve kterých zabývají se zřízenci bezpeč-
nosti anthropometrickým měřením, daktyloskopii a
pod. Ale nikde není zařízení podobné v těch rozmě-
rech jako u policejní prefektury drážďanské, kde, jak
řečeno, od zimy letošního roku existuje museum zlo-
činců. „Dodavatelem“ předmětů jsou v prvé řadě
Drážďany samy a pak celé Sasko, kde v kriminalistice
proslulým jest penězokazství. Sbírky dráždanskéhe
#19
alto_textblock
#19
vostí .. .«
#20
alto_textblock
#20
Číslo 40.
#21
alto_textblock
#21
policejního musea zaujímají celé dvě prostorné síně.
jež arci jsou jen přístupny zasvěcencům a zvláště po-
zvaným cizincům. Učiněn sice jedenkráte pokus, ole-
vříli museum i pro širší veřejnost, ale ukázalo se, že
by naprosto nepřispělo se tím nikterak k zušlechtění
obecenstva. Nával byl totiž takový, že několik osob
a zvláště dam bylo pošlapáno. To bylo u příležitosti
výstavy dvou bizarrních vražedných nástrojů. Jak
snad bude ještě v paměti, spáchala asi přede dvěma
roky jistá Jähnelová na komorního virtuosa Gunkela
v Drážďanech v elektrické tramwayi útok, uživši k to-
mu dvou revolverů, jež ovinula tak květovím, že
nikdo neměl ani tušení, jak nebezpečné kytice má v ru-
ce. Celé bohatství drážďanského musea seskupeno
jest ve vitrinách pod sklem. Při vstupu do místnosti
prvé překvapí seskupení sedmi figurin a to tři úřad-
níků, zabývajících se se anthropometrickým měřením
tří zločinců, zatím co policejní komisař výsledky jeho
zapisuje do zvláštní knihy. Figuriny jsou velmi zdařilé,
takže na první pohled zdá se příchozímu, jakoby to
byli živí lidé. Druhá skupina jsou pouze dvě osoby.
Úřadník a zločinec, jenž klade prsty na začernalou
desku za účelem získání otisků k daktyloskopickému
bádání. Museum drážďanské má některé i pro historii
zajímavé věci. Tak na př. vychází z jednoho doku-
mentu na jevo, že již Řekové vydávali zatýkače. Ve
sbírce nalezá se zatykač, vydaný v r. 140. před Kri-
stem, v němž stíhá se otrok do Alexandrie uprchlý
Vystavení zatykače odpovídá úplně dnešnímu stylu
a pokud popisu se týká, jest tak důkladným, že žádný
žák Bertillonův nemusil by se zaň styděti. Až do mi-
nulého století, dokud fotografie nestala se vydatnou
pomocnicí policejních orgánů, byl podrobný popi
zločince hlavní věcí. Jako zajímavé kuriosum vyslaven
jest ve sbírce drážďanské zatykaě na Richarda Wag-
nera, vydaný v r. 1853. Neméně zajímavými předměty
jsou cestovní pasy. Až do nedávna přikládána jim
veliká důležitost; ale jakým neprávem, toho nejlepším
dokladem je kollekce 19 pasů, četných legitimací, vy-
stavených v nejrůznějších zemích a řečích, potvrze-
ných nefalšovanými razítky policejních úřadů a kon-
sulátů, jež si dovede jediný podvodník opatřiti a s ni-
miž provedl řadu podvodů, až konečně byl dopaden.
Jak již řečeno, mnohem větší význam pro účely zji-
šťovací a policejní pátrání má fotografie. O rychlém
jejím upotřebení můžeme se přesvědčiti na celé galerii
obrázků větších i menších, rázu obyčejně nad míru
ponurého. Jsou to místa, na nichž spáchány vraždy
vidíme zohavené mrtvoly, podobně jako i oběti ne-
štěstí bezprostředně po události folografované. Mnohdy
jsou právě snímky tyto nad míru důležitým vodítkem
a stopou při pátrání dalším. Fotografie takovýchto míst
vezmou se třeba s dvaceti stran a po případě i s ptačí
perspektivy. Konečně i zločinci, když jsou dopadeni.
jsou „zvěčněni“ a uloženi do alba zločinných. I tyto
fotografie dějí se dosti rafinovaným způsobem. Je
jisto, že zločinec mění si tvář oholením vousů a ostří-
háním vlasů. Proto, jak nám ukazují fotografie vylo-
žené, vezme se nejdříve obličej tak, jak jest, en face
a en profil, pak se zločinec ostříhá a oholí a znova
se folografuje. Drážďanské museum má celou jednu
stěnu vylněnu fotografiemi nejprohnanějších ničemů
pod sluncem ze všech dílů světa. V těchže místno-
stech vyloženy jsou přerůzně nástroje, sloužící ke
vloupání. Jsou to větším dílem předměty z tvrdého
železa neb ocele zhotoveně, od nejprimitivnějších pá-
čidel až do kombinovaných, mechanicky velice do-
vedně sestavených ořístrojů, při nichž francouzský
klíč hraje obyčejně hlavní roli. Ve zvláštní vitrině
nacházíme zlodějské svítilny olejové, svíčkové, elek-
trické lampičky i několik acetylenových, vesměs ale
se zvláštními skly, jež světlo dusí a s bezpečnostní
záklopkou, která stisknutím péra proud světla na-
prosto uzavře. S jakou rafinovaností jsou sestrojeny
tyto nezbytné pro zloděje apparáty, až překvapí. Jak
již podotčeno, bují zejmena v Sasku penězokazství.
Tento obor „činnosti“ velice čestně se representuje
v drážďanském museu sbírkou formiček na mince
řadou fotografických apparátů a litografického náčiní
V posledním oddělení, jež neukazuje se za žádných
okolností damským návštěvám, nacházející se pro pří-
lišnou nemravnost censuře propadlé pohlednice, pi-
kantní obrázky, alba a předměty, jež tu a tam pokoutní
cestou dostávají se do společností, jež libují si v ne-
chutných a banálních pikanteriích. Oddělení to mohio
by zcela dobře nésti název „koulek největší sprostoly
Bohužel je to právě Německo, jež honosí se velkový-
robou takovýchto nejnižších reprodukci. Lipsko, Drá-
zďany a Berlín mnoho by mohly o tom vyprávěti.
= Jak čelník přišel o ucho. Přítel našeho listu
píše nám z Moleji: Za krátkého pobytu ve zdejším
městě měl jsem příležitost seznati anarchistické po-
měry v této krajině, jež těší se pověsti nejspořáda-
nější obce v Řecku. Procházel jsem se právě po ná-
městí, když jsem zpozoroval, že vypukla u kovárny
rvačka a byl bych se vzdálil, věda ze zkušenosti, že
dojde také k upotřebení revolveru; ale viděl jsem,
že chvátá četnický poddůstojník, by zabránil krve-
prolití. Proto jsem na ohroženém místě setrval. Čet-
nik dospěv ke rváčům, uchopil jednoho z nich za
ruku, by mu vymkl revolver. To rozčililo zbůjníka
tak, že chytil levou rukou četníka za ucho a v tém-
že okamžiku držel je utržené v ruce. Četník křičel
bolestí a pustil ruku rváčovu, aby jej revolverem
skolil, ale v tom mu zabránili zběhnuvší se lidé.
kteří ho obklopili. Zbůjník použil však té příle-
žitosti a v rychlosti utekl. Jest mladším synem boha-
tého statkáře. Před třemi roky zastřelil v hádce
svého přítele a byl proto odsouzen k patnáctiletému
žaláři, v němž spáchal mnoho neřestí. Jelikož al
jeho příbuzenslvo má značný vliv při volbách, do-
stalo se mu po dvou létech milosti. Nyní utekl do
hor, kde zůstane, až příbuzní opět tuto záležitost vy
řídí. Četníku dostane se peněžité náhrady za utrhnuté
ucho, neboť dobře ví, že pachatel ujde zaslouženému
trestu a že, kdyby ho udal, ztratil by i své posta-
vení. Panujíť v Řecku báječné poměry, jež nemožno
ani s tureckými porovnati. Štátní zůkony nejsou
uznávány a každý hledí si své právo obhájiti nási-
lím nebo úskokem. Hoši od čtrnácti roků nosí již
revolvery. V sousední vesnici Pekii neodváží se ni-
kdo večer na ulici a každý rok stane se tam něko-
lik vražd z pomsty.
= Zvláštního druhu proces operního pěvce. v
prosinci m. r. uzavřel operní pěvec Tomagno se spo-
lečností pro výrobu gramofonů v Beriíně velmi vý-
nosnou smlouvu, dle kteréž za každou arii, kterou
by odzpíval do stroje, měl obdržeti značný honorář.
Mímo to z každé prodané desky slíbeno bylo mu
určité procento čistého výtěžku. Kroužek bývalých
přátel pěvcových tvrdil však pojednou, že smlouva
měla vznik svůj v kterémsi hostinci v Janově při
příležitosti, kdy společnost přátel byla vesele nala-
děna a Tomagno prý kroužku slíbil, že se s nimio
užitek, z tohoto obchodu vzešlý, rozdělí. Následkem
toho také podali nyní na pěvce žalobu, aby plnil, co
slíbil. Civilní soud skutečně také žalobě vyhověl a
pěvce uznal ku placení povinným. Nicméně odvolací
soud rozsudek tento zrušil a žalobu bývalých přátel
Tomagnových zamítl jakožto neodůvodněnou, uznav
právem, že pánové jsou povinnými také zaplatiti
značné soudní výlohy. »Pan Tomagno,« píší turin-
ské listy, »bude míti z výsledku procesu neobyčejnou
radost, neboť millionářský umělec tento znám jest
po celém světě svou — —— řekněme prozatím spoři
#22
alto_textblock
#22
Šachy-
Pořádá J. Rašovský
Veškeré dopisy adresovány buďtež: J. Rašovský
Uh. Ostrob, Morava.
#23
alto_textblock
#23
Úloha č. 82. (originál)
František Dedrle, Brno.
#24
alto_textblock
#24
Mat ve
#25
alto_textblock
#25
tazích.
#26
alto_textblock
#26
19°1/204.
#27
alto_textblock
#27
16291
#28
alto_textblock
#28
Úloha čís. 83 (reprodukce).
A. Čepurno v, Petrohrad
#29
alto_textblock
#29
Mat ve
#30
alto_textblock
#30
tazích.
#31
alto_textblock
#31
Partie č. 68.
Hrána 19. července t. r. v mistrovském turnaji v Koburk
— Odmítnutý gambit dámy. —
Bílý: Schlechter
Černý: Süchtina
1. d2—d4 d7—d5
21. Je5—f3 Vc7—e?
2. c2—c4
e7— e6
22. Ve1xe7 Vesxevd
3. Jb1—c3
Jg8—fe
23. h2—h4 g7—g6
4. Se1—g5
Sí8—e7
24. f5x«Kg6
17Xg
62—e3
0—0
25. Sd3xg6 Jf8xg
6. Jg1—f3
b7—b6
26. Dh5) g6- Ve7—g7
7. 8f1 — d3
Se8—b7
27. Dg6—15 Jb8—cs
8. c4xxk« d5
e6xd5
28. Dt5—e6+ Kg8—b7
9. Ji3—e5
Jb8—d7
29. De6—f5— Kh7—gs
10. f2—f4
c7—c5
30. Df5—e6+ Kg8 —h?
11. Val—cí
a7—a6
31. Jc3d5 Vg7— ge
12. Dd1—fs
Ví8—e8
32. De6—f7+ Sf6—g
13. 0—0
Jd7—f
33. g4—g5 h6—h5
14. Ve1—dt
c5xKd4
34. Sf4—g3!f) Dd8—gs
15. e3xd4
Va8—cs
35. Jd5—16.+ Vg6x« f6
16. f4—f5
Jf6—d7
36. g5xf6! Dg8f
17. Sg5—f4
Se7—f
37. Jf3—g5- K7—g
18. Vd1—e1 b)
Jd7—bs
38. Jg57 Sg7xc le
19. Dí3—h5
Ve8—cz
39. J7—e5-
h7—h6
20. g2—g41
a černý se vzda
Poznámky
a) Bílý hrozil tahy 15. dXc bXc 16. Sxf6 SX«f8 17.
Jd5 dobýti péšce (S)d5 18. Sxh7-- atd.) Lep
však než výměna bylo asi 14. . . . c4 s násl. b5.
Po 18. Jxd5 následovalo by Sxe5 19. Se5 Jxce
20. pe5 Vxe5 21. Se4 SXd5 22. Sd5 Dí6 s do-
brou hrou; po 19. pe5 JXe5 20. Jf6+- Do«fe ni.
Db7 Jd3 22. VXd3 DXf5 atd.
Černý nemá tahu, jímž by se mohl aspoň poněkud
z tísně vyprostiti. Schlechter provade nyní skvělý
útok na křídlo krále.
Po DXe7 následovalo by též 23. h4! a útok bíléh
byl by ještě účinnějším, ježto po 23. . . . g6 24.
fXg xg 25. SXg6 Jg6 26. Dxg6- Dg7 zůstal
by bod e8 nekryt
Poněkud lepší bylo asi a5 s úmyslem převésti jezdce
přes a6 a c7 k obraně královského křídla 28. Sxcb
Dxb8 29. Df6 nejde pro Dg3- a remis věčným
šachem. Tah učiněný povoluje bílému jezdci obsa-
zení důležitého pole d5.
Černý nemá již dostatečné obrany ; hrozí 35. Jfs! ati
#32
alto_textblock
#32
Partie č. 69.
Hrána 18. července t. r. v mistrovském turnaji v Koburku
— Sicilská hra. —
Bílý: Marco.
Černý: šl. Gottschall.
1. 62—04
c7—65
20. De2—f
b6xK a5
2. Jg1—f3
e7—e6
21. Va3x«a5
Db7—b4
3. d2— d4
c5xd4
22. Va5—a3
Vd8 —bs
a7—a6
4. Jf3xKe4
23. Va3—a2
Db4xc4
5. Sť1— d3.
Dd8—c7
24. Vf1—ci
Dc4 —bí
6. Sc1 —e3.
Jb8—c6
25. Se3x«c5
Se7xc5
7. Jd4xkce
d7xkK06
26. Ve1 xKeh
Sc6— dn
8. Jb1—de
Jg8— fe
27. Va2—a1
Db4xbe
9. a2—a4
Sf8—e7
28. Vc5—c8- Jg7—es
10. 0—0
0—0
29. Vesxe8+ Kg8-g7
11. a4—a5
c6—ch
30. Dř2xxk« b2
Vb8xkc be
12. f2—f4
Sc8—d7
31. Vesxa8 Vb2xg2-
13. c2—c4
Sd7—c6
32. Kg1—fI Sd5 cas
14. c4—e5
Ví8—ds
33. ValXa6 Sa8 —d5
15. Ddt—es
Jf6—e
34. Vac—a7 Vg2xch2
16. Va1—a3
35. Sb1—d3 Vh2— h4.
17. Jd2—e4
57—5e
36. Va7xf7-+ Kg7—
18. Sd3—br
De7—bz
37. Vf7—f
19. Je4—g5
Je8—g7
a černý se vzdal.
#33
alto_textblock
#33
Partie čís. 70.
#34
alto_textblock
#34
Hrána 18. července t. r. v mistrovském turnaji v Koburku
— Odmítnutý gambit dámy. —
Bílý: dr. Brody.
Černý: Fleischmann.
1. d2—d4
25. De4xd3 De7xc5-
d7—d5
2. c2—c4
e7—e5
26. Dd3—a3
Dc5 —dů
3. d4xKe5
d5—d4
27. De3—c3
Jc6—d4
c7—c5
4. g2—g3
Jb8—c6
28. Ve1—dí
b7—be
5. 22—14
Sc8—f5
29. b2—b4
6. a2—a3
Sť5—e4
30. b4xKc5
b6xc5
Ve8—e7
7. Jg1—f3
Se4x«f3
31. Vdl—bí
Dd6—ae
a7—a5
8. e2xf3
32. a3—a4
9. Sf1—d3.
Sf8—c5
Da6— cs
33. Vb1—bz
10. Jb1— d2
Dd8—dz
34. Vb2—b6
De8—gs
11. Jd2—04
Se5—b
Dg8xa2-
35. De3xc5
12. Sc1 — dz
a5—a4
Ve7—d?
36. Kf2—e
f7—f5
13. Ke1—fe
Da2—e2-
37. Vb6--de
14. e5x«f
Jg8x«fe
De2—d2-
38. Ke3xd4
15. Je4fo
g7xf6
39. Se4—d
Vd7—b7
16. Vh1—e1—
Ke8—fs
40. Kd4—e4
Dd2—e1-
h7—h6
17. f4—f5
41. Ke4—f4
De1—d2-
Sb6—a5
18. c4—c5
42. Kf4— g4
Dd2—g54
19. Ddixa4 Sa5xkde
Dg5—h5-
43. Kg4—h3
Kf8—7
20. Da4x«a8 +-
Vb7—b2—
44. Kh3—g2
Sd2xe1-
21. Da8—a4
45. Sd3—
Dh5—e8
Vh8—es
22. Valxei
46. Vd6—6
Dd7—e7
23. Sd3 — ek.
24. Da4—c4 d4—d
a černý se vzdl
#35
alto_textblock
#35
Partie čís. 71.
Hrána 19. července t. r. v mistrovském turnaji v Koburku
Zuckertortovo otevření.
Černý: J. Miese
Bílý. H. Caro.
a7—a5
23. Kg1—fi
1. Jgt—f
d5—dl
24. Jb5—c3
2. 62 —e3
25. e3xd4 Jc6xdt
3. d2—d4
Vc8—ct
26. a3—a4
4. c2 —c3.
Jd4—c
27. Jc3—e2
5. 8f1—d3
a6—a5
28, b4—b5
6. c3—c4
7. c4xK d5
Vd8—de
29. b5—bs
8. d4xcc5
Je2—d4
30. Vb1—b5
9. Dd1— ce
31. Vb5—e5
Jd4—ce
10. Jb1—c3
f5—f
32 Ve5—e3
11. 0—0
Vc4xkak
33. Ve3—c3
12. Sd3—b5-4
Vad—a9
34. Ve3 —b
13. Dc2—a4
Dd2xt
35. Je2xkf4
14. Da4xb5-
36. Kfl—e1
a5—al
15. Jí3—eb
37. Vb3—bí
Jc6—da
16. Jesxcb5
38. Ve1—c8-+ Kg8—f
17. a2 —a3.
39. Ve8—c7-
Kf7—ſ
18. Je5—d7
40. Jf4—d5 —
Kf6—g
19. Jd7 xck c5
Va2—ee
41. Jd5—c3
20. b2 —b4
42. Vb1— b4
Vfexg
21. Val—br
a bílý se vzdal.
22. VfIxcel
#36
alto_textblock
#36
c7—c5
d7—d5
e7—e6
Sf8—de
f7—f
Jg8—fe
e6xd5
Sd6xc
Jf6—ek
Jb8—c
Jc6—b4
Se8—d7
Sd7xb5
Dd8— d?
Dd7x«b5
0—0
Jb4—c
Vf8—ds
Je4xcc5
Jc5—b
Jb3xcci
Va8—es
#37
alto_textblock
#37
Prážek barvy v 50t-
stin., vedou k rozmiet.
umývatel , povětr. nni
ohnivzdor., jak paa
tvrdá. av šak peravili
Jen i nátšr.leeší naštk-
fapsdy, vnitění prest
Jová barva Nejlev. nátěr. barvan
a předměty všeho druhu. Výlohy za štverač. nielr 2
krejenru. — Výsladek překvapujícl.
Povětrnosti vzdorná ťapadní barva va vápně rozpustsá
olejovému náběru rovná, v 49 odstinech od 12 lol-
16
carů za kilognam výše
Žádeite zdarma vzorek, vzornik a t.e
KAREL KRONSTEINER. Videň IIl. Hauptsír. pe
Hlavní sklad u E. KOWERÁ v Praze, 935--l
#38
alto_textblock
#38
Kronsteinerova nová
#39
alto_textblock
#39
mail. facadní barva
#40
alto_textblock
#40
(Zasláno.)
#41
alto_textblock
#41
Čeští řemeslníci!
Upozorněte svoji paní, že mýdlo a jiné praci pro-
středky se známkou „Jelen ve skoku“í jsou
výrobkem německým a že jest národní povn-
nosti českých žen říditi se heslem „Svůj k svému“, pod-
porovati průmysl český kupováním zaručeně čistých
nepadělaných jádrových mýdel z továren českých!
Spolek českých mydlářů v Praze.
#42
alto_textblock
#42
Zádná zácpa vlech“ fusrýel kok
klad: Vídeň. J.. Habsburgeranate laj5. Prospnkty s da
12 kusů K —, 21 kuso K 5— snuko tre no